ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

7. Komu zvoní hrana

9. března 2014 v 0:01 | KattyV |  Amber

Vánoce skončily a přichází realita všedního dne. Hermiona se pokusí vrátit zlatý šperk jeho dárci. Podaří se jí to? A za Severusem přichází Draco Malfoy. Jaké jsou jeho motivy? A uvěří mu je Severus?

Nejspíš jste naštvaní na Rona, že se i nadále chová jako pitomec. Po pravdě, já taky. Jak jen mohl udělat něco takového? Snad mu trochu prominete, když si poslechnete písničku, která je tentokrát věnována jemu. Protože, ačkoli v této kapitole vůbec nevystupuje, je nepochybně hybatelem věcí příštích. Takže Jarek Nohavica a Ještě mi scházíš



KOMU ZVONÍ HRANA


Žádný člověk není ostrov sám pro sebe; každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.
anglický renesanční básník John Donne,1624,
verše inspirovaly název knihy Ernesta Hemingwaye, Komu zvoní hrana


Hermiona věděla, že se tomu nemůže vyhnout. Celou první hodinu přeměňováni po prázdninách vypadal Conrad Cameron velmi neklidně a jakoby vyčkávavě. Nespustil z ní pohled. Teď už si byla docela jistá, že právě on je tím neznámým dárcem. Rozhodla se postavit k problému čelem a po hodině požádala Camerona, aby se chvíli zdržel. Vypadalo to, že se mu ulevilo. Počkala, až se za posledním studentem zavřely dveře učebny.
"Musíme si promluvit," pohlédla na mladého Zmijozela. "Opravdu není vhodné, abych od svých studentů přijímala dárky k Vánocům, pane Camerone."
Odpověděl ji nanejvýš překvapeně: "Jak víte…?"
"Takže jsem to uhádla správně, že? Ten šperk…"
"Jak to víte?" zopakoval, ale pak dodal rezignovaně: "Chtěl jsem jen napravit to, co jsem pokazil."
Zpod hábitu vytáhl drobnou krabičku zabalenou do zlatého papíru. "Prosím, mohla byste se alespoň podívat?"
Teď byla řada na Hermioně, aby pocítila naprostý úžas. Co se to děje? Takřka proti své vůli rozvázala tenkou stužku a otevřela dřevěnou kazetu. Na saténovém podkladu byla uložena stříbrná sova s modrýma očima. Ovládla svůj šok a pohlédla na mladíka: "Je krásná, pane Camerone, ale bohužel musím trvat na svém. I když vaši snahu napravit svou chybu oceňuji, tak tento dárek nemohu přijmout. Jste můj student, takže by to bylo nanejvýš nevhodné."
Hermioně se ulevilo, měla pocit, že z ošemetné situace vybruslila poměrně dobře. Ale Cameron se nevzdával. Vypadal odhodlaně.
"A kdybych nebyl váš student?" otázal se.
"Nebudeme si tady hrát na kdyby. Prostě jste," přísně na něho pohlédla. Pak se jí ho zželelo. "Vezměte si tu sovu zpátky. Ale někdy koncem června mi ji můžete přinést znovu, tedy, pokud ještě budete chtít."
V chlapci se zjevně mísilo zklamání s jistou nadějí.
"Přinesu, určitě přinesu," slíbil se skálopevnou jistotou.
"Dobře tedy, budu se těšit. Ale teď, pane Camerone, myslím, že za chvíli vám začíná další hodina. Tuším s profesorem Snapem. Měl byste si pospíšit, abyste nepřišel pozdě. Nerada bych mu vysvětlovala, proč jsem vás zdržela."
Počkala, až se za chlapcem zavřely dveře a s úlevou se zřítila na židli.
Uf, no je tedy věc. Zpod hábitu vytáhla druhou krabičku se šperkem, který chtěla Cameronovi vrátit. Takže, od koho vlastně je? Pevně doufala, že se do ní nezamiloval další student. I jeden byl až až. Nebyla si jistá, zda se zamilovaným Cameronem ještě nebude více potíží, než s tím nepřátelským. Povzdechla si. Pořád nějaké problémy.
Prstem pohladila zlatý květ a pak ho vytáhla z krabičky. Nakonec, pokud dárce chce zůstat neznámý, tak je možná docela v pořádku, když ho bude nosit, ne? Byla by škoda nechat něco tak krásného ležet doma v zásuvce.

*****

Severus připravoval svou laboratoř na odpolední lekci s Teddym. Pomona ho prosila o doplnění zásob kostirostu. Zamrzlé jezero zlákalo mnohé studenty k pokusům o bruslení a ledové cestičky v okolí hradu byly velmi kluzké. Takže nebyla nouze o mnohé zlámané končetiny. Severus si byl dobře vědom toho, že vyrábět nejrůznější léky a masti Teddyho obzvláště baví.
Přemýšlel, do jaké koleje asi chlapce za pár let pošle Moudrý klobouk. Viděl v něm vlastnosti, pro které by mohl vybrat kteroukoliv z nich. Obětavost Mrzimoru, inteligenci Havraspáru, statečnost Nebelvíru i vytrvalou snahu o dosažení svých cílů, která přináleží těm ze Zmijozelu. Co z toho převládne? No, ještě je pár let čas, uvidí se.
Najednou v krbu zaplály zelené plameny. Strnul. Z jisker vylétl kousek pergamenu a přistál mu v natažené ruce.
PROSÍM, MUSÍM S VÁMÍ MLUVIT. JE TO SKUTEČNĚ DŮLEŽITÉ. CO NEJDŘÍV. DRACO MALFOY
Chvilku zaváhal. S mladým Malfoyem neudržoval styky už několik let. Od konce války se viděli jen ojediněle. Co se stalo tak důležitého, že to způsobilo tento naléhavý vzkaz? Také to mohla být léčka. Přes veškerou snahu se mu zatím nepovedlo obnovit styky s Dracovým otcem, ale jeho úsilí mohlo vzbudit podezření.
Ne, na Luciuse to nevypadalo. Ten by jistě zvolil nějaký delikátnější způsob, jak ho připravit o život. Zapřemýšlel. Do Teddyho příchodu má ještě poměrně dost času. Rozhodl se a rázným písmem napsal na pergamen.
TEĎ HNED.
Vzkaz chodil se špetkou letaxového prášku zpět do plamenů a uvolnil magické ochrany, aby jeho bývalý student mohl přijít. Netrvalo to ani minutu a z krbu vystoupil bledý, štíhlý mladý muž s ledově plavými vlasy.
"Pane Malfoyi, čemu vděčím za vaši návštěvu?" zeptal se poněkud formálně Severus. Jejich vztahy se v průběhu let poměrně značně měnily. Jako malý chlapec k němu Draco vzhlížel, později v něho ztratil důvěru. Když ho na konci šestého ročníku zachránil před tím, aby se stal vrahem, byl mu chlapec vděčný. Snad.

A po válce? Nejspíš měli oba co dělat sami se sebou. Draco, jako syn Smrtijeda a sám mezi Smrtijedy přijatý a Severus jako špión, který byl v očích mnohých stále podezřelý. Ano, všichni byli svým způsobem na okraji společnosti. Severus našel útočiště v Bradavicích, Lucius pomalu získával svůj bývalý vliv a Draco? Severus si uvědomil, že o něm mnoho neví. Po boku svého otce se příliš nevyskytoval, pokud věděl, tak neměl vážný vztah s žádnou mladou dámou z kouzelnické rodiny. Přestože o jediného potomka starobylého rodu by jistě byl zájem. Bez ohledu na to, že byl tento rod momentálně v nemilosti. Zaslechl něco o famfrpálové kariéře? To jeho otce jistě příliš netěšilo.
Celá spousta těchto myšlenek proběhla Severusovi hlavou během několika okamžiků. Pozorně si mladíka prohlédl. Štíhlý, ale méně křehký než dříve. Poněkud ošlehaná tvář. Že by opravdu famrpál? Vypadal zdravě, ale značně neklidně. Současně odhodlaně.
"Omlouvám se, že k vám vpadám takto bez předchozího upozornění, profesore Snape. Ale nevěděl jsem, co mám dělat. Přemýšlel jsem o tom dva dny. Potter mi zachránil život," vypravil ze sebe sveřepě.
Severus tázavě zvedl obočí: "Co s tím má společného Potter?"

Draco si povzdechl: "Asi bych měl začít od začátku."
"To by byl patrně velmi vhodný postup," souhlasil mírně jízlivě Severus.
Draco byl příliš zvyklý na chování svého bývalého profesora, takže ho jeho tón spíše uklidnil.
"Možná to nevíte, ale v posledních letech s otcem příliš nevycházím. Otec by si přál, abych si začal budovat politickou kariéru. Vybral mi několik dívek s vhodným rodokmenem, mezi kterými jsem si měl vybrat svou manželku. Ale mne nic z toho neláká. Baví mně hrát famfrpál, a pokud jde o ženění… řekněme, že se mi nelíbí otcův výběr," zamyslel se a pak pokračoval. "Takže naše styky jsou poměrně řídké. Ale na Vánoce domů jezdívám. Matka by to nepřežila, kdybych tam alespoň týden nepobyl. Takže díky tomu jsem se dozvěděl to, co vám chci říct… Víte něco o bezové hůlce? Té, které se také říká hůlka osudu?" skočil rovnýma nohama k jádru problému.
Severus strnul. Uvědomil si, že nad tím nepřemýšlel. Ano, z doslechu věděl, že hůlka se podvolila Harryho moci. Ale také věděl, že Harry používá tu svou původní - hůlku s pérem z Fénixe. Předpokládal, že si nikdo neuvědomil, že hůlka, která odmítla Harryho zabít, a obrátila se proti Voldemortovi, je právě onou, takřka mytickou, hůlkou osudu. Takže, kde vlastně hůlka je? A jak se mohl Draco dozvědět, že jde právě o tuto hůlku? Byl trestuhodně lehkomyslný, když se o ni nezajímal dříve.
Draco pokračoval: "Na Nový rok za otcem přišel Blaise Zabini, můj bývalý spolužák. Dá se říct, že je to teď otcův náhradní syn, když já přestávám být vhodný, bývá u nás často. Podařilo se mi vyslechnout, o čem se baví," pravý Zmijozel, pomyslel si spokojeně Severus.
Draco pokračoval: "Zabini byl před pár dny u Děravého kotle. Občas tam chodí a sbírá informace. Pro otce se nehodí, aby se vyskytoval v takovém prostředí, ale Blaise se tam dokáže pohybovat jako ryba ve vodě. Tentokrát se mu ten výlet obzvlášť vyplatil. Narazil tam na totálně opilého Ronalda Weasleyho."¨
"Na koho?" neovládl se Severus.
"No, ano, právě na toho. Zdá se, že se nám slavná trojka poněkud rozkmotřila. Pokud jsem tomu správně rozuměl, a pokud to správně pochopil Zabini, proslulá Grangerová se s tím pitomcem rozešla kvůli Potterovi. Weasley blábolil cosi o tom, že kdyby chtěl, uměl by se Potterovi pomstít. Že by to nebyl takový problém získat hůlku osudu. Pak jen vymyslet, jak si to vyřídit s Potterem a hůlka by byla jeho."
"Nemyslím si, že by se Weasley proti Potterovi opravdu postavil, přes to všechno," řekl zamyšleně Severus.
"Já vlastně taky ne, i když žárlivost je mrcha," souhlasil Draco. "Ale bohužel nejde o Weasleyho."
"Jistě," pochopil Severus. "Vašeho otce musela ta myšlenka velmi zaujmout, je to tak? Kde je ta hůlka? Dozvěděl se to Zabini?"
"Ano," odpověděl tiše Draco. "Ten blbec Weasley mu vykecal úplně všechno. Bezová hůlka je v Brumbálově hrobce. Potter ji tam vrátil"
Severus vydechl úlevou: "Brumbálova hrobka je zabezpečená velmi mocnými kouzly. A váš otec, odpusťte, že to tak říkám pane Malfoyi, zase není tak silným kouzelníkem."
Bylo vidět, že mladý muž bojuje sám se sebou: "Obávám se, že věci se mění, pane profesore. Otec se mění. Nevím, jak se to stalo, ale cítím, že je daleko mocnější než dříve. Já… bojím se ho," dodal přiškrceně.
Právě v tom nejnevhodnějším okamžiku se ozvalo tiché zaklepání na dveře. Severus si pro sebe zaklel. Teddy! Měl na jazyku desítky otázek, které už teď nepoloží. A navíc se mu vůbec nezamlouvala představa, že se chlapec potká s někým, u koho si vůbec nebyl jistý, zda mu může věřit.
Na druhou stranu, potřeboval získat chvilku času, aby si srovnal myšlenky. A velmi potřeboval vědět, zda je to všechno pravda. Bude Draco ochotný podrobit se nitrozpytu? Otevřel dveře a pustil Teddyho dále.
"Ahoj Severusi," pozdravil ho klučík vesele. "Co budeme dneska… jé, dobrý den," zaznamenal Draca. "Nevěděl jsem, že tady někdo bude. Jak se jmenuješ? Já jsem Teddy," obrátil se na Draca, který na něho poněkud strnule zíral, patrně v úžasu nad tím, jak uvolněně se chlapec chová.
"Taky jsem to nevěděl, poněkud nečekaná návštěva. To je Draco Malfoy, můj bývalý student," vysvětlil Severus. Pak si uvědomil, že Draco si rozhodně nepřeje, aby se jeho návštěva v Bradavicích rozkřikla. A současně ho dostihla druhá, nebezpečnější myšlenka. Má jedinečnou možnost zjistit, zda může Dracovi důvěřovat. Teddy mu to řekne, on to pozná. Jen se musí postarat, aby v případě, že je to všechno léčka, Teddyho neohrozil. Pokud možno nesmí dát najevo, jak moc mu na tom chlapci záleží. Takže, když už k této situaci došlo, musí ji zvládnout a zkusit z ní vytěžit co nejvíc.
"Pane Malfoyi, promiňte, mám domluvenu hodinu se synem jednoho z profesorů. Ale potřeboval bych náš rozhovor dokončit. Možná, byste se mohl přidat k nám?"
Obrátil se i k Teddymu: "Teddy, nebude ti to vadit?" Chlapec zavrtěl hlavou.
Draco namítl: "Přišel jsem skutečně neohlášeně. A nechci rušit vaše plány. Mohu počkat, až vaše hodina skončí a rozhovor dokončíme pak."
To se Severusovi zrovna nehodilo, ale než mohl pomyslet jak mladého muže přesvědčit, vložil se do toho Teddy. Pozorně se podíval na Draca a pak zaprosil: "Draco, pojď s námi vařit, půjčím ti svůj nůž, prosím…"
Severus užasl. Ten kluk je prostě neskutečný. To, na co by on sám musel vynaložit značné úsilí zvládl jaksi mimoděk. Vždycky chladnému mladému Zmijozelovi nepatrně povolily rysy: "Tak dobře Teddy. Přidám se k vám. Ale mám jedno přání… prosbu. Moje návštěva tady, to je tajemství. Slíbíš mi, že to nikomu neřekneš? Ruku na to?"
Teddy vážně podal mladíkovi ruku: "Slibuji, bude to naše tajemství."
Severus se uklidnil. Už s Teddym ani nemusí mluvit. Draco Malfoy si zjevně získal jeho důvěru.
Následující dvě hodiny všichni tři společně vařili kostirost. Draco byl vždy obratný lektvarista, ale k Severusově údivu projevil i jisté pedagogické vlohy. Trpělivě odpovídal na chlapcovy otázky a ukazoval mu správný postup krájení přísad.
Po chlapcově odchodu oba znovu usedli do křesla. Severus spokojeně zaznamenal, že jeho rozhodnutí bylo správné. Nálada byla o hodně uvolněnější než před Teddyho příchodem a on sám navíc dospěl k rozhodnutí Dracovi důvěřovat. Ale přece jen se ještě potřeboval ujistit.
"Mám jedinou otázku, pane Malfoyi. Proč jste mi to přišel říct? Chtěl bych slyšet, pokud možno, pravdivou a úplnou odpověď."
Draco zaváhal: "Nevím, zda bude úplná, myslím si, že si sám nejsem přesně vědom všech svých motivací… ale pravdivá bude," odmlčel se.
"Těch důvodů je víc. Jednak, Potter mi zachránil život. Takovou věc nemůže pominout ani Zmijozel. Ale to není to nejdůležitější. Já… nechci, aby se vrátila doba, kdy byl Pán zla u moci. Vy víte, vy jste zažil… jak to fungovalo mezi Smrtijedy. Bylo to strašlivé a já už to nechci. Už se nechci znovu dostávat do situací, kdy by mně někdo nutil mučit a… vraždit.
Víte, když jsem stál proti Brumbálovi a věděl jsem, že ho mám zabít, že musím, jinak Pán zla zabije mne a celou naši rodinu, bylo to hrozné… a vy jste to udělal za mne. A já vám byl vděčný a současně vás nenáviděl, protože jste byl stejný jako oni… Byl jsem pak rád, když jsem zjistil, že to všechno byla jen hra, že Brumbál už umíral a všechno jste spolu domluvili…
Otec se teď opravdu změnil. Myslím, že chce nastoupit na místo Temného pána. On si přeje, aby se ta doba vrátila. Ale já se toho děsím. Tak proto jsem přišel za vámi…" odmlčel se a pak ještě dodal. "Ještě jedna věc, jeden důvod. Potter se rozešel s Ginny Weasleyovou. A my… jsme si teď docela blízcí. A Ginny by určitě nechtěla, aby se Potterovi něco stalo. I když už spolu nechodí.
Když už jsem se předtím zmínil o ženění, je to Ginny, koho bych si chtěl vzít. Ne, že bych jí už něco řekl, takže nevím, jak se na takový návrh bude dívat ona. Nicméně, pokud bude souhlasit, tak až se to dozví otec, tak mne stejně nejspíš vydědí, takže už vlastně ani nejsem Malfoy," pokusil se odlehčit situaci, ale díval se na Severuse se zoufalstvím v očích.
Severus mu definitivně uvěřil: "To bude v pořádku, Draco. Vždycky budeš Malfoy. Možná ne takový, jaký si představuje tvůj otec, ale to neznamená, že budeš horší. Pocházíš ze starobylého rodu, mezi tvými předky jsou i takoví, kterých si stále můžeš vážit. Nejen ti, kterých si považuje tvůj otec. Myslím si, že i slečna Weasleyová to ví."
Zaváhal, ale pak dodal: "Ale pokud jde o pana Pottera, tvého otce a bezovou hůlku - pokud vám mám pomoct, pokud mám zabránit tomu, co si tvůj otec přeje udělat, pak potřebuji více informací. Takže mi patrně nezbude nic jiného, než se vrátit ke své roli špiona. A bylo by užitečné, kdybys takovou roli přijal i ty. Ujišťuji tě, že být špionem není nic jednoduchého ani zrovna bezpečného. Nic, k čemu bych si přál se vracet, nic, k čemu bych si přál vést někoho jiného. Ale ve válce jsou zvědové nezastupitelní. A my Zmijozelové máme pro tuto roli obzvláštní vlohy.
Nechci tě do ničeho nutit. Už jen tím, co jsi mi řekl, jsi udělal hodně. Ale potřebuji k tvému otci proniknout blíže. S tvou pomocí to bude snazší. Neodpovídej hned. Taková rozhodnutí se nesmí dělat ukvapeně," Draco ho přerušil: "Nic si rozmýšlet nemusím. Tušil jsem, že něco takového bude potřeba. Já už jsem rozhodnutý přišel. Chci to udělat pro Ginny, pro sebe, no a taky trochu pro Pottera."
"Dobře Draco, v tom případě nás čeká ještě spousta práce. Ale ne dnes. Sejdeme se za tři dny. Tady a tajně. Nikdo o tom nesmí vědět. Promyslím, jak postupovat dále."
Když Draco odešel, usedl zamyšleně do křesla a přemýšlel. Tak jsem to udělal. Zneužil jsem toho chlapce ve jménu vyššího dobra. Řekl jsem mu pravdu, jistě, ale ne celou pravdu.
Draco jen tuší, co se kolem jeho otce děje. Ale určitě si nechce připustit, že všechno spěje k tomu, aby buď zahynul on sám, nebo se podílel na smrti svého otce. To není situace, do které bych ho chtěl dostat. Ale když už k tomu okolnosti dospěly, nepokusil jsem se ani v nejmenším ho odradit.
Jenže. Přes všechnu svou touhu žít pokojným životem si uvědomoval, že mu to prostě není přáno. Asi nebude ten typ. Nedokáže říct, že nebude dělat nic, že se ho to netýká. Zase se do toho pustí. Zase bude riskovat svůj život a životy těch kolem sebe, aby zachránil svět. Povzdechl si. Ano, říká se, že v lásce a válce je všechno dovoleno. A teď už zase přišel čas na válku.A tentokrát tady není žádný Brumbál, který by na sebe vzal tu hlavní zodpovědnost za to, co se stane. Tentokrát bude muset jeho roli převzít sám.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | Web | 9. března 2014 v 6:06 | Reagovat

A je to tady. Stíny dostávají konkrétní obrysy a Severus brumbálovatí... Pravda, nic jiného mu nezbývá.
A Ron - nemám ráda, když se z něj dělá negativní postava, ale tou písničkou jsi tomu trošku ulomila ten nejhorší hrot. A taky doufám, že až vystřízliví, přijde k rozumu.
Díky za další zákusek k nedělní ranní kávě.

2 KattyV KattyV | Web | 9. března 2014 v 12:03 | Reagovat

[1]: Regi, myslím, že Brumbálovu roli si Severus spravedlivě rozdělil s Minervou. Minerva převzala jeho vševědoucnost a Severus strategické plánování.
Pokud jde o Rona, on byl jen zaskočený tím, co mu Hermiona řekla. Přišel na schůzku s domněnkou, že se všechno dá do pořádku a ono ne. A díky tomu, že je impulzivní se občas se chová jako blbec. V zásadě ho ale vidím pozitivně, takže rozumu nabude. I když, samozřejmě, ten jeho úlet bude mít poměrně značné následky pro mnohé.

3 Bev Bev | E-mail | Web | 28. dubna 2014 v 10:56 | Reagovat

Vždycky jsem měla pocit, že Draco má v sobě něco dobrého, co se jeho rodičům nepodařilo zničit a tak se mi tento díl moc líbil. Jsem zvědavá na plány starého Malfoye, myslí si dost vysoko, no, uvidíme. :D  ;-)

4 KattyV KattyV | Web | 28. dubna 2014 v 21:45 | Reagovat

[3]:Bev, myslím si, že Draco má naději se změnit. Nakonec, setkání s realitou všedního dne v kombinaci se vznikajícím vztahem k Ginny může znamenat mnohé. (Bavím se, protože právě píšu dvacátou kapitolu, kde si Draca náležitě užívám :o))
Pokud jde o Luciuse - vždycky byl ctižádosivý, takže nepochybně míří vysoko. Je otázka, zda na to má.

5 ioannina ioannina | 24. června 2014 v 7:10 | Reagovat

Malfoyovi jsou hrozně zvláštní. Lucius byl ctižádostivý, ale taky jsem u nich viděla velikou rodinnou sounáležitost - rodina je pro ně (nebo hlavně pro Narcissu? nevím) důležitější než nějaká kariéra.
Na tohle jsou dobré takové ty vrtalovské spolky. Ty knihy jsou psané převážně z Harryho pohledu, a Harry nebyl nestranný vypravěč. Vrtalovské spolky se snaží zrekonstruovat z činů motivace jednotlivých postav - bez ohledu na to, co o těch postavách kdy kdo řekl. Primární přístup je, že to, co vidíme postavu dělat, je důležitější než to, co říká; a co postava sama říká, je důležitější, než co o ní říká jiná postava. To, co říká postava č. 1 o postavě č. 2, vypovídá primárně o tom, jaká je postava č. 1 a jaký je její vztah k postavě č. 2, případně co si přeje, aby si o postavě č. 2 myslel ten, s kým č. 1 mluví. (Vypadá to složitě, ale je to strašně jednoduché - činy lžou míň než slova; lidi neříkají vždycky pravdu.)
Jsem se rozkecala...

6 KattyV KattyV | Web | 24. června 2014 v 7:34 | Reagovat

Ve skutečnosti si myslím, stejně jako ty, Luciusovi záleží na rodině. Ostatně, chce syna dobře oženit, to je v rámci zachování dobrého jména dost důležité. Přinejmenším z jeho pohledu. Vztah k Dracovi (a nejspíš taky k Narcisse, ale to neřeším), jedna z jeho kladných stránek. Jen to měli doma nastavené jinak. Žádná vřelá objetí, žádná mazlivá slůvka... Ae jistě, na rodině záleží. Draco je v nelehké situaci.

7 ioannina ioannina | 24. června 2014 v 20:53 | Reagovat

Hele, na DTCL vznikla nádherná esej ohledně rodičovství v čistokrevných rodinách (nesmíme zapomínat, že to znamená i Weasleyovy a Longbottomovy). Je dlouhá a celá anglicky, ale stojí za přelouskání: http://deathtocapslock.livejournal.com/267685.html
Vysvětluje se tam, že Draco, Ron a Neville byli v podstatě vychováváni všichni podle stejných principů, i když to tak zvenku nevypadá - rozebírá se, kolik pozornosti a materiálního zabezpečení dostal kdo a kdy. Například se zjišťuje, že Draco *nebyl* tak rozmazlený, jak si Harry myslel - Draco se sice strašně vytahoval, jak mu otec koupí tohle a tamto, ale nakonec všechno dostával podle stejného klíče jako ostatní čistokrevné děti - až prokázal, že je magicky silný (a tudíž až prokázal, že má cenu, aby do něj rodina investovala). I to koště, o které tolik stál. Ron a Neville ty hůlky. A tak dál.
Fakt se tím prolouskej, má to cenu.

8 KattyV KattyV | Web | 24. června 2014 v 21:48 | Reagovat

OK, prokoušu se.

9 Ror Ror | 6. srpna 2014 v 23:06 | Reagovat

Koukám na tu sovu, je moc hezká. A vlastně všechny obrázky. Líbí se mi ten styl.
Lucius za Temného pána... vybavila se mi scéna z Relikvií, jak s Narcissou a Dracem prchají přes most, pryč od toho všeho. Věřím, že by se mu líbilo být mocným, ale myslím, že na to nemá. Tedy alespoň ten od JKR. Ten tvůj se může stát velmi nebezpečným, protože je tvůj ;-)

10 KattyV KattyV | Web | 7. srpna 2014 v 8:06 | Reagovat

Co teď napsat, abych moc nenaznačovala. Snad jen, že se snažím dodržovat charaktery tak, jak je napsala JKR...
Díky za ocenění obrázků. Dost mne baví je dělat, při psaní mi pomáhají se lépe dostat do správné nálady.

11 Tora Tora | E-mail | Web | 11. května 2015 v 19:45 | Reagovat

No, vida, po poklidných pěkných vánocích najednou takovýhle zádrhel. No, Ron se teda moc nevyznamenal. To jsem si myslela, že to zvládne lepší. Tak to jsem zvědavá, jak to bude dál.

12 KattyV KattyV | Web | 12. května 2015 v 18:07 | Reagovat

[11]: No jo, fakt to moc nezvládl. Jenomže jeho očekávání byla vysoká - a pak přišlo zklamání.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014