ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola dvanáctá: The Prophecy

28. března 2014 v 11:45 | Richenza |  Bless the Child: Kniha druhá - PROROCTVÍ

Kdo je dítětem, které Strážci očekávají? A co od něj vlastně očekávají? Kdo jsou vlastně Strážci? Doprovodíme Draca Malfoye na jejich setkání do Bruighu na Boinne a dozvíme o tom více. Jakou však Draco rozehrává hru? Nebo už opravdu zapomněl? … Ve stejný den se v Bradavicích profesorce Trelawneyové podaří po dlouhé době zase jedna opravdová věštba. Temný pán znovu povstává. A proč Snape nechtěl, aby ji ostatní slyšeli?

Píseň ke kapitole si pusťte zde:


Kapitola dvanáctá: The Prophecy

I can see clearly now, a painful vision indeed
An attack on hallowed ground, from high above
Alien to us, the species known as man
A serious threat, in the eyes of the Elder

So heed my warning, before our own existence falls near extinct
Our culture is lost in ancient mystery, covered in the sands of time

A sacred few survive the massacre this night
In secret they will meet a new society

Ten thousand years from now, a child will be born
I've seen the vision, the writing on the wall
He'll walk the Earth, two thousand years or more
Paving the way, for mankind's fall

So there is hope you see, but we must act with great speed
Assemble the chosen, the ones to lead,
And morph them in the likeness of man

Oppressed for centuries, await the prophecy
The child will set us free, reclaim it rightfully

We'll take their identity and live among them free
All the while, plotting events that mold their history
We'll build the perfect beast with the knowledge that they seek
If it takes ten thousand years, we never will retreat

Assassins we will be, through human history
Jesus Christ to Kennedy, the Domino Decree
Disciples of the Watch, prepare the coming curse
If it takes ten thousand years, we never will retreat

And so, our world is doomed, we'll lay claim again some day
There is hope, in the birth of one, so many centuries away
Iced Earth

Brú na Bóinne, 10. září 2010
Boinné je matkou této země, matkou Erinu, Irska, chcete-li. U této řeky jsou dodnes viditelné památky na starý Erin, na dávné vládce, na jejich posvátná místa. A ještě starší, tak staré, že v pověstech lidí zůstaly jen nezřetelné stopy o spojení se světem na druhé straně. Draco procházel, stejně jako před sedmi lety, kdy zde byl poprvé, neskutečně zelenou krajinou kolem travou pokrytých pahorků, kolem kruhů z menhirů, kolem dubových hájů. Energie tohoto místa byla tak silná, že i dokonce mudlové se sem sjížděli zdaleka, aby ji načerpali, přestože netušili nic o její podstatě. Stáří nejstarších staveb mudlové odhadovali na více než pět tisíc let. Netušili, že ještě více, než zůstalo odhaleno, bylo před jejich zraky skryto. Netušili nic o světě, do kterého měli přístup pouze Strážci, nic o něm netušila ani naprostá většina kouzelníků. Místo bylo nepřetržitě obývané již deset tisíc let, již deset tisíc let bylo strážené zasvěcenými. A jen zasvěcené, jen Strážkyně zde narozené, rozhodovaly, koho pustí dovnitř.
Před sedmi lety, kdy sem přišel poprvé, se pokoušel najít skrytý vchod sám. Nenašel nic. Ony musely najít jeho. A našly - podle prstenu, kterým jej otec označil. A stejně jako tehdy, stejně jako při každé další návštěvě, musely jej přivést, bez jejich pomoci by se nedostal ani on, Strážce, který prošel již druhým stupněm zasvěcení, dovnitř. Trpělivě přecházel mezi prastarými mohylami a čekal.
"Gannone, vnuku Ailbe, vítám tě," promluvila na něj mladá dívka, skoro ještě dítě. "Pojď, už na tebe čekají," vzala jej za ruku.
Šel mlčky s ní. Dlouho už neslyšel jméno, které dostal při svém prvním zasvěcení. Znamenalo bělovlasý. Dívka byla oblečena v prostých bílých splývavých šatech s dlouhými rukávy, přepásané širokým páskem se zlatou sponou, na nohou obyčejné zavazovací kožené sandále. Dlouhé ryšavé vlasy měla spletené do silného copu. Když ho držela za ruku, mohl vidět místo kolem sebe v jeho skutečné podobě. Zamířili k hradu, který předtím vypadal jako velký, trávou porostlý kopec.
"Jak se jmenuješ? Ještě jsem tě neviděl," zeptal se jí Draco, když došli k bráně.
"Grainne, dcera Riony," usmála se.
"Jako ta princezna?"
"A jak víš, že nejsem ona?" usmála se škádlivě. "Koneckonců jsem z jejího rodu. I když jen z otcovy strany."
Draco se usmál. Stále si nemohl zvyknout, jak je zde nedůležité jméno po otci. To že je Malfoy, že nese jméno slavné britské kouzelnické rodiny, zde nikoho nezajímalo. Protože jeho matka nebyla Strážkyně, oslovovali jej jménem babičky z otcovy strany. Strážci byli muži i ženy a žili rozeseti po celém světě. Nejvíce jich však zůstalo v Irsku a hrstka z nich přímo zde, v Bruighu na Boinne, neboli v Brú na Bóinne, jak znělo jeho irské jméno. I zde žili muži i ženy; muži však byli jen dočasnými hosty. Jezdil sem již pravidelně. Studoval zde stará poselství a tradice. Moudrost Strážců odkrýval postupně, jak procházel jednotlivými stupni zasvěcení.
"Ty nemáš prsten, Grainne?" podivil se Draco.
"Nemám, Gannone, samozřejmě, že ne," podivila se dívka. "Vždyť ještě nejsem Strážkyně. Jsem jen učednice. Strážkyní se stanu, jen pokud mi prsten předá matka nebo otec. Jsme doma tři, tak nevím, koho vyberou. Ale myslím, že mě a staršího bratra. Ten byl taky učedník. Mladšího bratra sem ještě neposlali a nejspíš ani nepošlou. Ty jsi tu nebyl jako učedník?"
"Ne," zavrtěl hlavou Draco. "Otec mi o tom řekl, až když jsem byl dospělý, před svou smrtí. Nevěděl jsem, že tu jsou i jiní lidé než Strážci."
"Učedníci jsou děti Strážců. Nikdo jiný se sem nedostane. Ne ze všech učedníků se ale Strážci stanou. Prsten může předat Strážce jen jednomu dítěti."
"Vím, před svou smrtí."
"Ne, Gannone, to ne. Může i dříve, to nevíš? Ale pak už přestane být Strážcem a nemůže do Rady. Ani na shromáždění. Třeba teta Keelan-"
"A když Strážce nemá své dítě?" přerušil ji Draco.
"Může je adoptovat. Musí mít však jeho krev. Nebo jiného Strážce. Nikdo, kdo nemá naši krev, se sem nedostane. Já mám oba rodiče Strážce. Jsem z rodu Princeů-"
"To už jsi říkala," zavrčel Malfoy. Dívka se mu zdála příliš vychloubačná.
"Od kolika let se může dítě Strážce stát učedníkem?"
"Od patnácti. Já jsem tu už skoro rok, od Samhainu. Výjimečně můžou přijít i dříve, ale pro to musí být mimořádné důvody a musí to schválit Rada."
"Stávají se ze všech dětí Strážců učedníci?"
"To nevím," pokrčila rameny dívka. "Ale nejspíš ne, protože většina nás je z Irska. Ze zahraničí je jich tu teď jen-" dívka se zarazila a počítala chvíli na prstech - "jen patnáct. Ale na kratší dobu tu bývají hodně i děti zahraničních Strážců. Třeba teď přijel na měsíc jeden z New Orleans," začervenala se. "Ale my od Bóinne-"
"Neříkala jsi, že už na mě čekají?" přerušil ji Draco.
"Ano, pojď, jsou ve Velké síni."
Před vchodem do síně jej Grainne opustila. Dveře se samy otevřely a Draco vešel do velké prostorné místnosti ve tvaru šesticípé hvězdy s klenutým stropem a vysokými okny, uprostřed níž byl kruhový stůl. Kolem něj sedělo asi tři sta osob, mužů i žen. Uprostřed kruhu plál oheň. Usedl na jedno z posledních volných míst.
"Sestry a bratři," oslovila je po chvíli stará, dosud však krásná žena v zeleném plášti, kterou Draco dosud vídával jen zřídka. Jmenovala se Liadán, vnučka Treasy. Byla členkou Rady, tedy měla nejvyšší stupeň zasvěcení. "Děkuji vám všem, že jste přišli. Děkuji hlavně bratrům a sestrám ze zámoří," pokynula hlavou směrem po své pravici. "Svolala jsem toto shromáždění z pověření Rady. Potřebujeme pomoc každého z vás. Všichni, kdo zde dnes sedíme, známe proroctví, která nám zanechali Starší. Víme, že deset tisíc let po Odchodu se zrodí dítě, které umožní jejich návrat. Našli jsme však další vodítka, znamení, která nás vedou k naději, ne, k jistotě, že Ten, jehož příchod očekáváme, se již narodil." Mezi shromážděnými to zahučelo, žena se odmlčela, dokud nebylo zase zcela ticho.
"Vše nasvědčuje tomu, že se Vyvolený narodil v zámoří. Víme určitě, že musí být z naší krve, z krve Strážců, potomek Starších. Nevíme však, kde žije, nevíme, jak je přesně starý. Dospěli jsme však k přesvědčení, že se narodil někdy okolo Milénia. Bude mu tedy nyní mezi osmi a dvanácti lety. Z podstaty věci vyplývá, že musí mít magické schopnosti, nemůže tedy jít o mudlu."
"Jsou jeho magické schopnosti něčím výjimečné?" zeptal se muž sedící dvě místa vedle ní.
Stará žena se zamračila. "Kennethe, synu Aodhnaig, nedala jsem ti slovo. Samozřejmě bude mít nějaké zvláštní schopnosti, když je to Ten, kdo otevře Bránu," odpověděla netrpělivě. "Ale jestli se u něj už projevily nebo kdy se teprve projeví, to nevíme. Právě proto jej musíme nalézt co nejdříve. Pokud by otevřel Bránu bez našeho dohledu, mohlo by to dopadnout nepředvídatelně. Musíme ho najít a musíme ho učit. Jinak by mohl být nebezpečný. Sobě i ostatním. To je naše poslání. Připravit cestu Vyvolenému a pomoci mu po ní jít."
O slovo se přihlásila mladá žena v jasně červených šatech.
"Mluv, Keiro, dcero Gormlaith."
"Mluvíš o Vyvoleném dítěti jako o chlapci. Jak víš, že to není dívka?"
"Už jsme o tom spolu mluvily, Keiro Gormlaithina. Znáš můj názor. Je to ostatně názor nejen můj, ale celé Rady. A je to převládající názor už minimálně posledních tisíc let."
"Protože celá společnost potlačovala ženy! Proto si nikdo nedokázal představit, že tím dítětem by mohla být dívka!" vykřikla Keira rozhořčeně.
"Celá společnost možná, ale Strážci ne," odpověděla žena pevně. "Máš pravdu, že v proroctvích to jasně řečeno není. Ale podle všech náznaků, podle znamení, která jsme našli, je to chlapec."
"Liadán, z tvých slov se mi zdá, že jsou ještě nějaká další znamení, o kterých nevíme," vzal si slovo černovlasý muž. "Nechceš nás s nimi seznámit?"
"Jedna učednice se napojila na druhou stranu, podařilo se jí pootevřít bránu. Víc vám nepovím. Duane, pro příště se vždy o slovo přihlas. Víš, že nikoho neoslyším, ale je nás tu příliš mnoho na to, aby mohl hovořit každý, jak jej napadne," pokárala jej Liadán.
O slovo se přihlásil Draco. "Mluv, Gannone, vnuku Ailbe," vyzvala jej.
"Liadán, dcero Treasy, chápu, že chráníš tajemství. A že chráníš i bezpečnost toho děvčete. Ale zde jsi jen mezi svými. Nejsme snad všichni Strážci? Neprošli jsme zasvěcením? Nedůvěřuješ nám?" Draco se odmlčel, aby mohl sledovat, jak budou ostatní na jeho slova reagovat. V duchu se pousmál, měly přesně ten účinek, který očekával, všichni souhlasně přikyvovali. "Jak máme pomoci nalézt Toho, jehož příchod očekáváme, když jsi nám řekla tak málo? Nevěřím tomu, že to bylo všechno, co víš."
Ze stran se začaly ozývat výkřiky: "Ano, řekni nám to!" "Toto tajit nesmíš, týká se to nás všech!"
"My všichni jsme Strážci, Liadán!" vykřikl Duane. "My všichni bychom raději zemřeli, než bychom se zpronevěřili svému poslání!"
"Hovoř jen za sebe, Duane," zavrčel prošedivělý dlouhovlasý muž po pravici předsedající ženy. "A zklidněte se, Liadán vás nebude překřikovat."
Když bylo úplné ticho, ujala se Liadán znovu slova. "Řekla jsem vám téměř všechno. Některá znamení jsou nejistá a báli jsme se, že by vás spíše mohla zmást. Ale dobrá, řeknu vám vše, co víme. Přesněji, co se domníváme, že víme. Dítě je téměř s jistotou chlapec, podle vizí se zdá, že černovlasý. Narodil se u moře, někde na východě. Pravděpodobně to byla Austrálie, její východní pobřeží. Mohl by to být také Nový Zéland nebo některý z větších tichomořských ostrovů, snad i Japonsko. Naše výpočty ukazují na to, že pravděpodobný den početí je někdy kolem svátku Beltine v roce 1998. Může to ale být také o rok dříve či později. Větší odchylka je nepravděpodobná. Byl počat za spolupůsobení černé magie, musel tam tedy být nějaký obřad - jaký, nevíme. Ale jeho zrození měl podle proroctví požehnat někdo zlý a mocný. Domníváme se, že jeho početí mělo něco společného s posledním Temným pánem. Časově to odpovídá."
Otočila se na Draca Malfoye. "Gannone, chtěla bych s tebou hovořit o samotě. Neodjížděj, než tě vyhledám."
"Proč, Liadán?" zeptal se Draco sametovým hlasem. "Před svými bratry a sestrami nemám žádná tajemství. Na cokoli se potřebuješ zeptat, zeptej se nyní. Všichni potřebují vědět, jak Vyvoleného poznat."
"Dobrá, Gannone, když ti nevadí o tom hovořit," souhlasila stará žena. "Vím, že jsi patřil k nejbližšímu okruhu Toma Raddlea, který si říkal lord Voldemort. Vše nasvědčuje tomu, že Temný pán někdy na jaře před svým pádem požehnal sňatku uzavřenému na základě nezrušitelného slibu. Nevíš o něčem takovém?"
Draco zavrtěl hlavou. "Nevím. Ale rozhodně jsem nebyl s Pánem zla stále. Byl jsem ještě příliš mladý. Nevím ani o tom, že by někdo ze Smrtijedů měl dítě v odpovídající době. Nikdy jsem neslyšel o tom, že by se Pán zla jakkoli zajímal o rodinný život svých věrných. A ani o takovém sňatku jsem nikdy neslyšel. Jak by měl ten obřad vypadat?"
Liadán mávla hůlkou a před Malfoyem se objevila stará kniha, která se sama otevřela na stránce pojednávající o nezrušitelném manželství. Draco pasáž nahlas přečetl.
"Ne, nic mě nenapadá," odpověděl po chvíli zamyšlení.
"Nebyla nikdy v blízkosti Toma Raddlea dívka, které by se to mohlo týkat?" zeptala se jej Strážkyně naléhavě.
"Ne, na nic takového si nevzpomínám," odpověděl Draco zamyšleně.

……………………

Bradavice, téhož dne
Byl páteční večer, studenti se těšili na dva volné dny, které je čekaly. Ruch u večeře byl proto ještě hlasitější než jindy. Pouze u zmijozelského stolu byli studenti poněkud zamlklejší. Od děsivé události ve společenské místnosti uplynuly dva dny. Zdálo se, že se už nikdo neodvážil Joshuu jakkoli obtěžovat, nikdo však nejevil ani nejmenší známky ochoty se s ním bavit. Až na prefekty, ale ti to dělali z povinnosti. Joshua seděl vedle Lovelly Blishwickové, která s ním byla od skončení vyučování v knihovně a poté jej doprovodila na večeři. Hned následující den si s ní Snape promluvil a prefektka mu slíbila, že na Joshuu bude dávat pozor. Totéž mu slíbil i Edward Bole. Po večeři půjde Joshua ke Snapeovi, stejně jako včera, poté jej předá Boleovi. Až Joshua dokončí trest, začne jej učit jak uzavřít svou mysl. Musí být schopen uzavřít se před tím, co vyvolal, nebo co se s ním samo aktivně spojilo, ať to bylo cokoli.
O události se nikdo mimo kolej zatím nedozvěděl. Jak Snape předpokládal, nikdo ze studentů se o tom s ostatními nebavil. Večerní manévry se podařilo utajit i před učiteli. Zmijozelská kolej, stejně jako učebna lektvarů, byly ve sklepení, blízko u sebe, a tam nikdo ve večerních hodinách již nechodil. Jen někdy školník Filch, naštěstí tomu tak právě ten večer nebylo.
Ostřížímu zraku Minervy McGonagallové však neušlo, že se něco děje.
"Severusi," naklonila se k němu, "už jsi hovořil se slečnou Grangerovou? Mě se to celé nechce líbit - pan Granger se tváří stále tak… zvláštně. Nepřístupně. Vlastně téměř nemluví. Všichni jsou nějak zamlklí. Stalo se něco?"
"Při vší úctě, Minervo, si nemyslím, že by ti do toho cokoli bylo. Je to moje záležitost. A své záležitosti si budu vždy řešit sám," řekl důrazně Snape. "Ale abych uklidnil tvé starostlivé srdce - se slečnou Grangerovou si promluvím. Už mi potvrdila termín a místo schůzky."
"Promiň, nechci se vměšovat do tvých soukromých záležitostí, ale myslím, že byste mu měli říct, že- "
"Minervo," začal Snape důrazně, myšlenku však nedokončil. Profesorka Trelawneyová, která na škole zůstala učit, i když už nikoli jako učitelka jasnovidectví, ale francouzštiny, najednou povstala, ruce opřela o stůl. Tvářila se nepřítomně, tedy, ještě nepřítomněji než jindy. Protočila oči tak, že jí bylo vidět jen bělmo.
"Sybillo," vstala McGonagallová, došla k ní a položila jí dlaň na rameno. "Jsi v pořádku, Sybillo?" Zdálo se však, že ji profesorka Trelawneyová neslyší.
Místo toho promluvila chraptivým, sípavým hlasem: "Je zpátky." Její hlas působil, jako by jejím prostřednictvím mluvil někdo jiný, byl podivně chraptivý. Celá síň postupně utichla a oči všech se upřely na ženu, která pokračovala:
"Temnota povstává ve střední zemi. Nové zlo v srdci Evropy. Předchůdce a dědic Temného pána může být svržen z trůnu světa pouze skrytým princem z dvojí krve. Vyvolený s krví Vyvoleného. Plod zoufalství a důvěry. Pravdy a lži. Temnoty i světla. Nejdražší dar krvavého pouta osudu…"
Trelawneyová se odmlčela a zhluboka dýchala. Tělo se jí třáslo, jako by měla nějaký záchvat. Stále byla bez sebe. Snape, v obličeji bělejší než ubrus, který pokrýval stůl, o nějž se Trelawneyová opírala, k ní přistoupil a neverbálně, s hůlkou skrytou v rukávu, vyčaroval Ševelissimo. Trelawneyová bez hlesu ještě chvíli hýbala rty, než se ztěžka posadila a hlava jí klesla na stůl. Nikdo, kromě Snapea, ji však už neslyšel.


-------------------------------------------------------------------

1. Text písně má tentokrát význam, je jedním z proroctví Strážců. Druhé proroctví předávané tradicí Strážců je v písni k první kapitole (Birth of The Wicked). Nemá smysl je v rozhovoru opakovat; zasvěcení Strážci samozřejmě všechna dochovaná proroctví znají.

2. Jména Strážců jsou irská, gaelského původu. Podobnost s Tolkienovou elfštinou proto není náhodná - Tolkien se inspiroval právě gaelštinou. Jejich významy lze nalézt na internetu.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014