ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Nejhorší zloděj (Téma týdne: "Téma, o kterém nikdo nemluví“)

8. března 2014 v 0:01 | Regi |  MAGICKÉ STŘÍPKY Z NEMAGICKÉHO SVĚTA

Ten Němec, co mi schovává věci… Úsměvné.
Nesoustředěnost, skleróza, hosipa (neboli ho… si pamatuju)… O tom je také spousta vtipů.
Demence, atrofie mozkové tkáně, Alzheimer... Tady všechna legrace končí. Téma, o kterém se moc nemluví.
Ale rozhodně by se mluvit mělo.

Protože, jak naše populace stárne, postihuje tato nemoc čím dál tím větší množství našich rodičů a prarodičů. Nechci zlehčovat všechny vážné choroby, kterými mohou lidé trpět, včetně rakoviny, strašáka, o kterém se naopak mluví a píše asi nejvíc.

Jenže, s většinou z nich se dá bojovat. A nemyslím tím teď snahu lékařů, ale boj samotného pacienta. Jeho vlastní přístup a vůli žít, uzdravit se. A o tom je celá ta hrůza Alzheimerovy nemoci. Nejen, že se nad ní nedá vyhrát. Nedá se s ní ani bojovat! Protože její podstatou je právě to, že vám ukrade všechny vaše zbraně. Vaši vůli, rozum, vaši osobnost… Je to nepřítel, kterého naprosto nelze porazit.

Pokud má, na začátku nemoci, člověk ještě nějakou svou vůli, může se bránit a mírně zpomalit její postup. Jsou samozřejmě i léky, které to podpoří. Ničivý proces se ale nedá zvrátit a dokonce ani zastavit. Opravdu se dá jen zpomalit. A i to, pouze v počátečních stádiích.
V různém pořadí a u každého nemocného člověka jinak, ale naprosto nevyhnutelně, dojde k tomu, že ztratí orientaci v prostoru a v čase, zapomene počítat a číst, přestane poznávat členy rodiny, vytratí se mu postupně slovní zásoba až zapomene úplně mluvit, přestane ovládat vyměšování, netuší, jak se najíst, i když sedí u stolu a před sebou má plný talíř a lžíci.

A pak jednou nastane moment, kdy přivedete svého blízkého člověka na pravidelnou kontrolu k lékaři a uslyšíte:
"Toto jsou poslední léky, které můžu předepsat. Protože, laicky řečeno, v mozku už nezbylo nic, co by ještě mohly pozitivně ovlivnit."
Co se děje dál, určitě nechcete vědět… Jak dožívá mnohdy docela zdravé tělo, které už jeho vlastní mozek nedokáže řídit.

Vím, že toto téma není nijak magické a už vůbec není "krásné". Je ale součástí našeho světa. S ním, jako s mnoha jinými "ošklivými" tématy, bychom měli umět žít, a pokusit se o zlepšení alespoň tam, kam dokážeme dosáhnout.
A jako prevenci sami pro sebe - co nejvíce přemýšlet, číst, tvořit. Odborníci tvrdí, že aktivní trénovaný mozek prý dokáže případný nástup nemoci hodně oddálit, a pokud přece jen přijde, postup co nejvíce zpomalit.
A to je alespoň nadějné…


zpět ooOoo dál
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | E-mail | Web | 8. března 2014 v 8:05 | Reagovat

Souhlasím s tím, že tohle je strašák stárnutí. Znám z práce pár lidí, co mají různé problémy - ať je to demence, Parkinson i Alzheimer - a to je opravdu horší, než třeba vysoký tlak, srdeční arytmie nebo cukrovka. Protože z toho člověka se stává někdo úplně jiný a dost často je s ním obtížná komunikace.

2 Daenerys Daenerys | Web | 8. března 2014 v 9:07 | Reagovat

Mně bylo vždycky líto lidí co měli tuhle nemoc.. ne že lidí s jinýma nemocema by mi líto nebylo, ale tohle je prostě něco jíného, zkrátka asi proto, že člověk ztrácí tu vůli nad sebou samým.. Můj praděda měl Alzheimra a vím jak se chudák trápil a hlavně jak se pak trápila babička a ty jeho poslední dny byli vážně hrozné :-(

3 Regi Regi | Web | 8. března 2014 v 11:53 | Reagovat

[1]:Přesně o tom jsem psala. Člověk přichází o to nejcennější. Vím, že  chápeš, co mám na mysli.

4 Regi Regi | Web | 8. března 2014 v 11:56 | Reagovat

[2]: To je právě ono. Pokud ještě ten nemocný má svou vůli, uvědomuje si zároveň, co se s ním děje a trápí se tím. A jeho blízcí s ním. Díky, že to chápeš.

5 ioannina ioannina | 21. února 2015 v 17:10 | Reagovat

S Penuškou jsem pracovala a s Dondou zase budu pracovat se starýma lidma.
Vím, o čem mluvíš.
A jsem vděčná za každou jiskřičku radosti, která se do takových stavů dá vnést.

6 Regi Regi | E-mail | Web | 21. února 2015 v 19:58 | Reagovat

[5]:Io, tvou Penny jsem neznala, ale o Dondě jsem přesvědčená, že tu práci  bude opravdu umět. Už teď, jako odrostlé štěně, je v tom rozveselování hodně dobrá. :-)

7 Tora Tora | E-mail | 23. května 2015 v 16:53 | Reagovat

Je to smutné téma. Hrozná nemoc. Vidět svého blízkého takto scházet je strašné. Jen snad, že už si to potom neuvědomuje, je trošku milosrdné, i když pro okolí asi tím hůř. Já poznala druhý extrém, kdy hlava byla čistá a tělo přestalo fungovat a byla to taky čirá hrůza. To, že si člověk uvědomuje, že sám nemůže a je v podstatě na obtíž okolí, je také hrozné.
Ne, nikdo mi nenamluví, že stáří je krásná věc. Občas se najde nějaký šťastlivec, co mu to vyjde dobře, ale v devadesáti procentech to nestojí za nic.

8 Regi Regi | E-mail | Web | 27. května 2015 v 9:12 | Reagovat

[7]:Hodně záleží na tom, jak to má člověk ve vlastní hlavě nastavené, ale ne na 100%. Relativně zdravý člověk si může i to stáří docela užít. Proto si přece u různých příležitostí navzájem přejeme hlavně to zdraví.
Ale někdy to holt nejde...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014