ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola devatenáctá: Citizen Soldiers

14. dubna 2014 v 0:01 | Richenza |  Bless the Child: Kniha druhá - PROROCTVÍ

Proč Smečka Snapeovi lže? Rozhodli se vlkodlaci správně? Připadalo vám minule Snapeovo chování nespravedlivé? Jak ho vysvětlí Joshovi? Otcovská péče může ostatně někdy nabývat velmi zajímavých podob, doufám, že vám Snapeův způsob výchovy nebude proti srsti. Joshuovi alespoň, jak se zdá, není. Kouzelnická domobrana obnovuje svou činnost. Budou důvěřovat Snapeovi?

Píseň ke kapitole si poslechněte zde:



Kapitola devatenáctá: CitizenSoldiers

Beyond the boundaries of your city's lights.
Stand the heroes waiting for your cries.
So many times you did not bring this on yourself.
When the moment finally comes, I'll be there to help.
On that day, when you need your brothers and sisters to care. I'll be right here.
Citizen soldiers.
Holding the life of the ones that we guide from the dark of despair.
Standing on guard for the ones that we've sheltered.
We'll always be ready because we will always be there.
When there're people crying in the streets
When they're starving for a meal to eat
When they simply need a place to make their beds
Right here underneath my wing you can rest your head
On that day when you need your brothers and sisters to care I'll be right here
Citizen soldiers.
Holding the life of the ones that we guide from the dark of despair.
Standing on guard for the ones that we've sheltered.
We'll always be ready because we will always be there.
Hope and pray that you never need me the rest assured, I will not let you down
I walk beside you but you may not see me
The strongest among you may not were a crown
On that day when you need your brothers and sisters to care I'll be right here
On that day when you don't have a street for the burden you bare I'll be right here
Citizen soldiers holding the life of the ones that need guide from the dark of despair
Standing on guard for the ones that need shelter
We'll always be ready because we will always be there
3 Doors Down


Bradavice; 9. října 2010


V sobotu celý den pršelo, většina studentů zůstala uvnitř hradu. V nebelvírské koleji byl proto poměrně velký hluk. Studenti zkoušeli hračky z Kratochvilných a kouzelných kejklů. Přes ponuré počasí a pološero panovala v místnosti veselá nálada. Ne všichni se však bavili. Poněkud stranou seděla jedna ze studentek prvního ročníku a usilovně předstírala, že si čte. Bylo zřejmé, že nechce, aby ji kdokoli vyrušoval. Přesto však k ní přistoupili dvě starší dívky, dvojčata, něco jí pošeptaly a vyšly obrazem Tučné dámy ven. Mladší dívka zbledla a zaklapla knihu. Chvíli jen zírala do prázdna, pak se zvedla a vyšla za nimi. Doběhla je a mlčky je následovala až do třetího patra. Jedna z dvojčat poklepala hůlkou na neoznačené dveře. Vešli do stroze zařízené místnosti bez oken. Jejich malá spolužačka rozpačitě přešlapovala přede dveřmi a vystrašeně nakukovala dovnitř.
"Pojď, nikdo tě tu neukousne," pobídla ji jedna ze sester. Vstoupila a dveře se zavřely.
"Co chcete?" zeptala se vystrašeně a prohlížela si obě dívky. Byly to dost pohledné hnědovlásky, jen poněkud nezdravě bledé.
"To přece víš, jinak bys s námi nešla. Posaď se a přestaň se třást jako ratlík. Já jsem Ulla Vaneová a moje sestra se jmenuje Ralphina."
Děvče se posadilo na nízkou postel, složilo nohy do tureckého sedu a nervózně si pohrávalo s dlouhými světle hnědými vlnitými vlasy. Dívalo se na dvojčata velkýma vystrašenýma očima.
"My víme, co jsi zač," prohlásila Ulla. Když děvče nereagovalo, pokračovala: "Víme, že jsi vlkodlak."
"Proč si to myslíte?" špitla dívka.
"Poznali jsme to po čichu. Všichni jsme se shodli na tom, že jsi to ty."
"Kdo všichni? Jak si můžete být jisti? Co když nejsem?"
Ulla se posunula až téměř k ní, chytila ji za ruce a mile se na ni usmála. "I kdybychom si předtím nebyli jistí, tak teď jsme. Tvoje reakce na naši výzvu byla jednoznačná. Ale neboj se, jsme tu, abychom ti pomohly."
"Prozradíte mě?"
Ralphina sevřela rty. "Kdyby bylo po mém, tak ano. Ale přehlasovali mě. Včetně mé vlastní sestry," podívala se nesouhlasně na Ullu.
"Kdo tě přehlasoval?"
"Smečka," odpověděla úsečně Ralphina. "Většina rozhodla, že tě neudáme. Samozřejmě, pokud se nechceš přihlásit sama. Což bych ti já osobně doporučovala."
"Ralphino! Dohoda zněla jinak."
"Dohoda zněla, že ji neprozradím. Ne, že jí neřeknu, co si o tom myslím."
"Když se přihlásím, co se stane?"
"Budou ti dávat lektvar. Jednou týdně brzy ráno. Je sice hnusný, ale dá se to vydržet. Někdy je ti po něm trochu špatně. Je to dost silný lektvar."
"A pak se nepřeměním?"
"Přeměníš. Ale neztratíš své lidské vědomí. Budeš se schopná ovládat, takže nebudeš nebezpečná."
"A bude přeměna pořád tak bolet?"
"Ano," stiskla rty Ralphina.
"Dozvědí se to pak o mně všichni?" pokračovalo děvče tiše.
"Nejspíš ne. Učitelé nikoho z nás nikdy neprozradili. Ostatně, kdo jsme, vědí jen McGonagallová, Pomfreyová a ředitelé kolejí. Není důvod, aby to kdokoli nepovolaný věděl, když budeš spolupracovat při léčbě," vysvětlovala Ralphina.
"A teď mi řekni ty, proč bych se přihlásit neměla," obrátilo se děvče na Ullu.
"Protože lektvar má vedlejší účinky. Všichni máme nějaké problémy. Já třeba nosím paruku, protože mi vypadaly vlasy. Sice dokonalou, přilnavou, nikdo nic nepozná… Ale je to paruka. Většinou jsou problémy s krvetvorbou, imunitou, krvácením… Holky někdy nemají menses. Řada z nás asi bude neplodných. Je toho hodně. Čím dřív ho začneš brát, tím hůř. A ty ses proměnila hodně brzy. Dohodli jsme se, že čím později s tím dryákem začneš, tím líp. Ale je to na tobě."
"Ale ty si myslíš, že bych se přihlásit neměla."
"Hlasovala jsem proti prozrazení, to už víš. Ten lektvar bereme kvůli druhým. Kvůli jejich bezpečí se pomalu otravujeme. Něco jsem o tom přečetla, ale fakt je, že nikdy neléčili tolik vlkodlaků od dětství, jako teď, takže nikdo přesně neví, co to s námi udělá. Ale jedno je jasné - každý měsíc, o který ho budeš brát později, ti půjde k dobru."
Její sestra si odfrkla. "To nemůžeš vědět! Hele, když něco provedeš, tak dohoda padá, rozumíš? Budeš dodržovat pravidla, jinak tě prozradíme."
"Myslím, že se nepřihlásím," tiše, ale rozhodně prohlásila dívka.
"Dobře," odpověděla laskavě Ulla.
"Je to tvoje rozhodnutí a tvoje odpovědnost," dodala přísně Ralphina.
"Co mám dělat?"
"Hlavně musíš zmizet z hradu. Když budeš venku, tak nikomu neublížíš. Po přeměně se nebudeš schopná ovládat. To už ostatně víš," odpověděla Ulla. Její sestra se ušklíbla, nic však neříkala.
Děvče přikývlo. "Jak se dostanu ven, aby si toho nevšimli?"
Ulla sáhla do široké kapsy hábitu a vytáhla panenku velkou asi deset centimetrů.
"Až bude úplněk, musíš říct ostatním, že tě bolí hlava a běž si lehnout první. Dej místo sebe tuhle loutku."
"Co to je?"
"To jsme dostali od McGonagallové, abychom mohli v noci zmizet a ostatní o tom nevěděli. Dívej, jak ji oživíš."
Ulla položila panenku na postel, dotkla se jí hůlkou a řekla "Anima mea!" Pak se sklonila a panence dýchla do úst. Ta se začala zvětšovat, až byla velká jako Ulla, dokonce i vypadala jako Ulla. Spala a ze spánku pravidelně oddychovala.
Pak se jí znovu dotkla hůlkou. "Eximo animae meae!" Spící dívka se změnila znovu na malou panenku.
"Teď to zkus ty."
Děvče vytáhlo hůlku a loutku přeměnilo. S údivem se dívalo na spící kopii sebe sama.
"To jsem já?" zeptalo se udiveně. "Moje kopie?"
"Ne, je to jen docela jednoduchá nápodoba. Ale dokud to spí, je dojem dokonalý. Pokud na to někdo promluví, bude reagovat jen beze slov. Jako že se nemůžeš probudit, víš?" usmála se Ulla. "Až ji tam dáš, tak ti pomůžeme zmizet nenápadně z koleje a z hradu. Musíš se dostat ven dřív, než budou hrad zavírat. To zvládnem."
"Jak mě dostanete ven? Vždyť mě uvidí?"
"Použijeme zneviditelňující kouzlo. Prakticky splyneš s okolím. Vezmeme tě mezi sebe, nevšimnou si tě. Musíme ale odejít včas, dokud je hrad otevřený."
Dívka obdivně přikývla. "Kolik nás tu je? Kdo další k nám patří?"
Sestry se na sebe nerozhodně podívaly. Nakonec odpověděla Ralphina. "Je nás dvacet čtyři. S tebou dvacet pět. Ale kdo to je, to ti neřekneme. Ne bez porady se Smečkou. Ale navrhnu to."


"Vstupte!" ozval se nevlídný hlas poté, co Joshua v sobotu po snídani zaklepal na dveře pracovny svého kolejního ředitele. Otočil se znovu po svých přátelích, kteří vypadali podstatně nervóznější, než byl on sám, a usmál se na ně. Cítil se zde tak trochu jako jejich průvodce. Vešli dál.
"Zavřete za sebou ty dveře, Pottere," oslovil Snape Jamese, který vešel do kabinetu poslední.
"Ano," přikývl nervózně James. "Pane," dodal neochotně, když viděl Snapeovo zvednuté obočí.
"Pojďte za mnou, Pottere a slečno Weasleyová," vedl je k zadním dveřím, které vedly do učebny. "Pane Grangere, máte snad problémy se sluchem? Vás jsem nejmenoval," zarazil Joshuu, který se automaticky vydal s nimi.
Snape došel až k zasklené vitríně plné zaprášených starých lahviček nejrůznějšího tvaru a barvy. Byly jich tam určitě stovky.
"Lahvičky jsou špinavé, štítky obtížně čitelné. Každou z nich očistíte, vyleštíte a obnovíte nápis. Lahvičky s přísadami živočišného původu budou popsány červeně, přísady rostlinného původu zeleně a přísady minerální modře. Seřadíte je pak podle abecedy." Otočil se a namířil zpět.
"Pane!" snažil se ho zastavit James.
"Čemu jste nerozuměl, Pottere? Pokud chcete namítat, že to dnes nestihnete, tak vás ubezpečuji, že sem můžete chodit tak dlouho, jak budete potřebovat."
"Chtěl jsem se zeptat, jak máme poznat, jakého původu ty látky jsou," řekl James.
Snape složil ruce na prsou a s úsměškem Jamese pozoroval. "Jistě. Přecenil jsem vaši inteligenci. Kdo by také očekával, že budete vědět, že muší vajíčka jsou živočišného původu či drcený lapis azuli je minerál." Došel k jiné skříňce, otevřel ji a vyňal asi třicet centimetrů tlustou knihu. Položil ji s hlasitým bouchnutím na nejbližší lavici a odešel.
Pečlivě za sebou zavřel těžké dubové dveře a zadíval se na Joshuu. Pak mávnutím hůlky uvolnil pracovní stůl. Dalším neverbálním kouzlem na něj přenesl malou dřevěnou bedýnku, několik skleněných lahviček a nástroje - skalpely, pinzety, malé chirurgické lžičky, malé třízubé i pětizubé chirurgické háčky, sondy, peány, skleněné stříkačky.
"Nastavte ruce, Joshuo," řekl prostě.
Joshua bez řečí nastavil ruce. Snape kolem nich zakroužil hůlkou. Joshua si je překvapeně prohlížel, celý jejich povrch byl hladký, jako by byly pokryty měkkou přilnavou hmotou.
"Nemusíte se ničeho obávat, zmizí to po umytí lektvarem, který vám potom dám." Pak poklepal hůlkou na víčko bedničky, a to se otevřelo. Uvnitř ležely dvě velké ropuchy.
"Vezměte si jednu," vyzval jej Snape.
Joshua šáhnul po jedné z nich. Až poté si všiml, že žába, která mu bezvládně ležela v dlani, velmi pomalu a povrchně dýchá.
"Ona žije!" vykřikl překvapeně.
"Samozřejmě, že žijí. Jsou omráčené, nebudou cítit žádnou bolest. Přísady musíme uložit zcela čerstvé. Nejlepší je, když se vůbec neskladují a hned se použijí k přípravě lektvaru," vysvětloval Snape a přitom pokládal druhou ropuchu na pracovní desku. "Podržte ji." Uchopil skalpel a rychlým jistým pohybem jí proříznul hrdlo, druhou rukou zachytil do lahvičky unikající krev. "Některé přísady také hned zpracuji, víte do jakého lektvaru?"
"Na léčbu bradavic?"
"Ano. Je asi nejčastěji používaný lektvar, v němž využijeme krev ropuchy. Využít lze však i játra, žluč a mozek. Ty dnes nevyužiji, ale ukážu vám, jak je lze zakonzervovat." Mezi řečí rozřízl žábě hlavu a uchopil malou chirurgickou lžičku. "Vezměte si hák a peán, podržíte mi hlavu otevřenou."
Joshua jej poslechl a se zájmem sledoval, jak Snape pečlivě vybírá polotekutou hmotu neurčité barvy z lebky ropuchy.
"Lektvar proti bradavicím je kupodivu poměrně náročný na přípravu, přestože to zní banálně. Budete jej chtít se mnou připravovat, Joshuo?"
"To si můžu vybrat? Copak to není trest?"
"Trest je to, co děláte nyní. Příprava lektvaru je mimořádné vyučování. To není povinné," odpověděl Snape bez úsměvu a odložil lžičku. Vzal si znovu skalpel a opatrně rozřízl břicho žáby. "Nyní vyjmu játra a pokusím se získat i žluč. Vzhledem k rozměrům našeho objektu to není úplně jednoduché. Budete znovu držet otvor otevřený, abych měl dobrý přehled. Nesmíte se ani pohnout."
Joshua přikývnul, přesunul své ruce podle pokynů svého učitele a napjatě sledoval jemné a přesné pohyby jeho rukou. Pak si uvědomil, že neodpověděl na předchozí otázku. "Ten lektvar s vámi budu připravovat rád."
Snape přikývnul, jako by nic jiného ani neočekával, a pečlivě uzavřel lahvičku se žlutozelenou vazkou tekutinou. Potom uchopil skalpel s velmi jemným ostřím a začal opatrně preparovat játra.
"Pane," osmělil se Joshua po chvíli mlčení. "Proč jste strhnul body jen Jamesovi a Vicky? Přišli jsme všichni stejně pozdě. A oni navíc kvůli mně."
"Mě nezajímá, kvůli čemu přišli pozdě. Tak jako tak to byla jejich volba a jejich pozdní příchod." Po krátké odmlce dodal: "Nikdy nestrhávám body vlastní koleji."
"Ale to je nespravedlivé," tiše poznamenal Joshua.
"Svět není spravedlivý, a čím dříve se to naučíte, tím lépe," prohlásil vážně Snape. "Existují i jiné tresty, nemusím poškozovat vlastní kolej. Navíc jen vyrovnávám averzi, kterou všichni ostatní vůči nám mají."
"Ale ostatní učitelé strhávají body i svým."
"Nestarám se o to, co dělají ostatní. Je to jejich věc, když je nezajímá, zda jejich kolej vyhraje či ne. My vyhrát chceme." Snape vyňal z těla mrtvé ropuchy zcela neporušená játra a vložil je do připravené lahvičky s broušeným hrdlem.
"Na zalití použijeme konzervační lektvar," chytil karafu s čirým roztokem a podal ji synovi. "Udělejte to vy."
Joshua karafu uchopil, otevřel ji a opatrně nalil právě tolik tekutiny, aby byla játra zakrytá.
"Pokračujte, v lahvičce nesmí zůstat žádný vzduch."
Joshua dolil velmi pomalu roztok do přesné roviny s hrdlem a vložil broušený skleněný uzávěr.
"Teď zpracujeme stejným způsobem druhou. Vezměte si skalpel a lahvičku a pokuste se zachytit všechnu krev." Snape přidržel ropuchu tak, aby měl Joshua dobrý přístup k jejímu pulzujícímu hrdlu.
Joshua trochu nejistě, s třesoucí se rukou uchopil skalpel a hrdlo proříznul. Pozoroval, jak krev stéká do lahvičky. "Proč jste neuznal úkol Coleen Wolpertové, pane?" pokračoval přitom v otázkách.
Snape stisknul rty a ostře se na Joshuu podíval. Ten pod jeho pohledem sklopil oči, ale pokračoval v práci, jako by si toho nevšimnul. "Jste si vědom, že překračujete hranice, Joshuo?"
Chlapec přikývnul. "Vždyť je na vás, jestli mi odpovíte," pokrčil rameny. Uzavřel lahvičku plnou ropuší krve a vyčkávavě se podíval na svého profesora.
"Pokračujte."
"Ale co když něco poškodím?"
"Tak seženu jinou ropuchu. Pokuste se o to."
Joshua skalpelem pomalu rozříznul břicho a Snape háčkem a peánem přidržoval břišní dutinu rozevřenou. Vzal do ruky sondu s kulatým zakončením a stejně jako předtím viděl u Snapea, začal opatrně a jemně hledat játra a žlučník.
"Slečna Wolpertová prokázala nedbalost, kterou nelze tolerovat. Skutečnost, že jste vy její domácí úkol přinesl, na věci nic nemohla změnit. Ostatně, vypracování domácích úkolů ještě žádnému studentovi neublížilo. To přece není trest, to je příležitost k osobnímu růstu."
Práci dokončili už mlčky. Zatímco Joshua soustředně popisoval červeným inkoustem označení lahviček s nově získanými ingrediencemi, Snape připravil čaj a ovesné sušenky. Joshuovi zakručelo v břiše, uvědomil si, že od snídaně uběhly už téměř tři hodiny. Ale když začal jíst, vzpomněl si na Jamese a Vicky.
"Pane, James a Vicky ještě nejsou hotovi se svým trestem?"
"Očividně," odpověděl Snape stroze.
"Mohl bych jim jít pomoct?
Snape sevřel ústa, nic však neřekl.
"Ten lektvar… Mohli bychom ho připravit až potom?" nedal se Joshua odradit.
"Musím s ním začít do půl hodiny. Je na vás, jak tento čas využijete," odpověděl Snape po delší chvíli mlčení. "Ostatně, nemusíte jej se mnou připravovat."
"Vím, pane." Rychle strčil sušenku do pusy a už ve stoje dopil čaj. Ve dveřích se ještě otočil. "Já jim musím pomoct. Aspoň tu půlhodinu. Oni ten trest dostali kvůli mně."







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014