ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Na pomezí (Téma týdne „Život mimo Zemi“)

5. dubna 2014 v 5:13 | Regi |  MAGICKÉ STŘÍPKY Z NEMAGICKÉHO SVĚTA


Budu parafrázovat jedno známé rčení, nebo že by to byl citát…? Dejte mi téma, jaké chcete, stejně napíšu, co chci já. Moc jsem chtěla psát na téma "Tradice a folklór". Podle očekávání ale nezvítězilo, bylo v anketě předposlední. Tak schválně, jestli se mi povede vymyslet smysluplný oslí můstek od života mimo Zemi k tradicím a folklóru:

O životě mimo Zemi ráda čtu. SciFi literatura je jedním z mých oblíbených žánrů. Nicméně o něm doopravdy nic nevím. Zato vím něco málo o tom, jak se žije mimo zemi s malým "z". Myslím tím, mimo vlastní zemi. Nebo ještě lépe, ve vlastní zemi, ale jako národnostní menšina, s hlubokými kořeny a staletými tradicemi. A je to!

V tom kraji jsem se nenarodila a dokonce v něm ani moc dlouho nebydlím. Ale není to tak, že bych se v něm cítila jako doma. Já v něm doma jednoduše jsem. V kraji, ve kterém po staletí žili Češi i Poláci. A jak se tak různě měnily a posouvaly hranice států, lidé zůstávali, a dnes máme na tom kousku území České republiky silnou polskou menšinu. Historicky tady soužití Čechů a Poláků nebývalo nikdy úplně jednoduché a dodnes jsou znát slabé dozvuky vzájemně napáchaných křivd. Ale o tom psát nechci. Chci psát o tom, proč mne baví tady žít. O tom, proč tady žiju ráda. Je tu totiž něco, nebo respektive NĚCO, co můžete nalézt vždy na pomezí. Na jakémkoli pomezí. Hudebních žánrů, vědních oborů nebo kultur. Je to vzájemná inspirace. V kraji, kde se, dnes už bez konfliktů, mísí český a polský živel, je to hodně znát. Hudebním fanouškům možná nemusím nic moc vysvětlovat.

Další věcí, která je mi velmi blízká, je udržování tradic. Rodinných, náboženských, lidových. Všude kolem sebe například slyšíte něco, o čem folkloristé vědí, že to jinde v republice nemá obdobu. Opravdu živé nářečí. Když jsem se sem přistěhovala, lidé vždy při rozhovoru se mnou "přepnuli" do češtiny. Dnes už to dělat nemusí, protože jim rozumím, a naše konverzace tak úplně přirozeně plyne "dvojjazyčně". Nářečím mluví sice ve větší míře místní Poláci, ale mnoho Čechů také. Připadá mi, že je to něco, co je spojuje. Všichni jsou prostě tu stela (odsud).
Asi jste už mnozí poznali, že píšu o Těšínském Slezsku, krásném hornatém kraji na severovýchodě naší republiky.
O kraji, kde za gorami, za lasami, za dolinami pobili sie dwaj gorale ciupagami, jak se zpívá v jedné písničce, kterou si u nás vypůjčila skupina Čechomor.

A co mne jako příznivce valašského folklóru opravdu nadchlo, je to, jak se mu ten místní podobá. Úplně vidím, jak se po beskydských kopcích přelévaly písničky i tance tam a zpět a všude přibíraly jiné místní vlivy. Tady má téměř každá vesnice svůj folklórní soubor a nějakou formu menšího či většího festivalu, na kterém se tyto soubory prezentují. A dostávám se k dalšímu zdejšímu unikátu. Bývají to totiž zároveň jakési neoficiální festivaly krajových specialit a dobrého jídla. Domácího, připravovaného členy místních spolků. Chvíli sledujete vystoupení muzikantů a tanečníků, něco pojíte, dáte si pulku (štamprli, panáčka) mjoduly (pálenky smíchané s medem), a pak se projdete kolem prodejních stánků lidových řemeslníků… Vřele doporučuji navštívit, ochutnat a vůbec si to užít.

Možná to vypadá, že tady nevidím vůbec nic negativního. Ale to víte, že vidím. A není toho právě málo. Jen o tom tady, na tomto místě, nechci psát, protože to dobré je jednoznačně v převaze. A žijí tady lidé, kteří to cítí stejně. I když by se mnohdy pracovně, jako odborníci, jinde uplatnili lépe, než ve zdejším, ne právě bohatém kraji, zůstávají tady. Co je tu asi drží…? Že by ty staré tradice? Místní horalé - gorole, byli vždy hrdí na své hory, byli svázáni se svou zemí a chodili po ní volně bez ohledu na měnící se státní hranice. Přestože kdysi opravdu museli dla chleba (kvůli obživě) často odcházet, vraceli se vždy domů, jak jen to bylo možné, protože nechtěli žít trvale jinde. Považovali tu zemi za svou. V nejlepším smyslu toho slova. A mám pocit, že i když od těch dob přešlo několik generací a hodně věcí se změnilo, tohle zůstalo stejné.


Poznámka: Písničku od skupiny Čechomor asi znáte. Verze, kterou jsem vám tady nabídla, vznikla na předávání cen Anděl v roce 2008. S chutí a skvěle si ji ve svém rodném nářečí zazpívala Ewa Farna, oblečená v slezském kroji po své babičce. Doporučuji shlédnout. Stojí to zato.




zpět ooOoo dál
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 avi avi | E-mail | 5. dubna 2014 v 6:39 | Reagovat

Regi , díky tobě jsem necestovala mimo Z(z)emi ,ale v čase ! A znova jsem si to užívala . :-D

2 Regi Regi | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 7:34 | Reagovat

[1]: Však si to můžeš zase letos zopakovat. A písničku sis pustila? Ewa Farna, která tady s Čechomorem zpívá, je taky "tu stela", z Vendryně. A každý rok se v lednu potkáváme na krojovaném Gorolském bále.

3 Robka Robka | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 9:42 | Reagovat

Pěkně jsi to téma pojala. Taky se mi zamlouvaly tradice a folklór, ale bohužel je vidět, že dnes už tyhle kořeny příliš netáhnou - alespoň tedy mezi mladším blogovým osazenstvem. A jak tak koukám, jsme skoro sousedky - na Těšínsko to mám coby cihlou dohodil. Jsem rodilá Ostravačka, u nás tedy nejsou horalé, ale horníci. No což, ale nářečí je tu velmi specifické a jak zpívá Jarek Nohavica, jsme region razovity.:-)

4 KattyV KattyV | Web | 5. dubna 2014 v 11:09 | Reagovat

Jojo, vidím, že jsem se tady potkaly. Všechny takřka sousedky. Jsem původem z Ostravy, ve zmíněné oblasti mají rodiče chalupu, takže jsem tam strávila kus dětství.
Prvada, teď už jsem léta středočech, ale takový Nohavica a i ostatně i Ewa Farna ve mně vzbuzují nostalgii.
To jmse si s tebou hezky zavzpomínaly, Regi. Hezké.

5 Ester Ester | Web | 5. dubna 2014 v 11:19 | Reagovat

Ahoj, ráda bych Tě pozvala na moje stránky: http://lhpvswax.blog.cz - bude mě potěšením, když se dostavíš :)

6 Regi Regi | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 11:43 | Reagovat

[3]: Robko, sousedky jsme nejen skoro. Strávila jsem v Ostravě hodně let. Chodila jsem mimo jiné na takový krásný, kůly podepřený gympl na Hladnově. Dalo by se říci, že jsme byli propagátory slova cool ještě mnohem dříve, než přišlo do módy. ;-)

[4]: Katty, tak mi připadá, že inspirativní je nejen ten kout republiky, kde bydlím, ale celý náš severovýchod, včetně Ostravy.
Halooo! Kdo je ještě tady od nás?

[5]: Ester, díky za pozvání.

7 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 14:03 | Reagovat

Hezké postřehy, i když sousedka zrovna nejsem, spíš z opačného konce naší malé republiky, z města
piva. Ale každý kraj má svá specifika. Díky za návštěvu a komentář k mojí povídce na mém blogu. Můžeš zavítat častěji, pokud budeš chtít.

8 Regi Regi | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 14:17 | Reagovat

[7]: Díky Aliwien. Tvoje město trošku znám, mám tam dokonce vzdálené příbuzné. A na tvém blogu jsem nebyla poprvé. Ráda zase někdy zajdu.

9 gleti gleti | 8. dubna 2014 v 12:07 | Reagovat

[6]:   kdys chodila na Hladnov?

Já v období, kdy nakrátko přesídlil do centra na Jízdárenskou. Takže je dost pravděpodobné, že nás učili stejní kantoři.

10 Regi Regi | E-mail | Web | 8. dubna 2014 v 12:15 | Reagovat

[9]: To je dobré... Já zažila ty zmatky se stěhováním a na Jízdárně jsem maturovala. :-D

11 Bev Bev | E-mail | Web | 11. dubna 2014 v 14:25 | Reagovat

Moc hezky a originálně pojaté téma. Život mimo zemi... to mě nenapadlo. Píšeš o svém kraji poutavě a s láskou a příjemně se mi to četlo, i když ho neznám. Pocházím z Vysočiny, ze Žďárských vrchů. :-)

12 Regi Regi | E-mail | Web | 11. dubna 2014 v 20:09 | Reagovat

[11]: Hm... já zase neznám Žďárské vrchy. Pokud je poznat, že mám kraj, kde bydlím, ráda, a pokud se ti to dobře četlo, splnil článek svůj účel. Mám radost. Díky, Bev.

13 Tora Tora | E-mail | 23. května 2015 v 18:28 | Reagovat

Tvůj kraj maličko znám, jezdím tam za kamarády. Moc se mi líbí nářečí "po našimu", i když mu teda nerozumím. Ale to frázování a slova se mi moc líbí. Máte tam hezky. A Gorolské slavnosti jsem už párkrát viděla a jsou bezvadné.

14 Regi Regi | E-mail | Web | 27. května 2015 v 8:56 | Reagovat

[13]: Tak to se budu těšit, že se v našem kraji zase brzy potkáme. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014