ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola třicátá pátá: Light as The Breeze/úvod

21. května 2014 v 0:01 | Richenza |  Bless the Child: Kniha druhá - PROROCTVÍ


Život v Bradavicích se navrací do normálního stavu. Kdo všechno je vinen? A čím? A co na to Brumbál? A co si Snape myslí o dárečcích Harryho a o jeho inteligenci? Ještě víc jej (a možná i vás) však zajímá něco jiného - čekal tak dlouho na to, co se mělo stát… Nyní je s ním a je slabá a bezbranná a lehká jako vánek… Je tu další kapitola, jejímž kmotrem je Leonard Cohen.

Píseň ke kapitole si pusťte zde.

Kapitola třicátá pátá: Light as The Breeze

She stands before you naked
You can see it, you can taste it,
And she comes to you light as the breeze.
Now you can drink it or you can nurse it,
It don't matter how you worship
As long as you're
Down on your knees.

So I knelt there at the delta,
At the alpha and the omega,
At the cradle of the river and the seas.
And like a blessing come from heaven
For something like a second
I was healed and my heart
Was at ease.

O baby I waited
So long for your kiss
For something to happen,
Oh something like this.

And you're weak and you're harmless
And you're sleeping in your harness
And the wind going wild in the trees,
And it ain't exactly prison
But you'll never be forgiven
For whatever you've done
With the keys.

It's dark now and it's snowing
O my love I must be going,
The river has started to freeze.
And I'm sick of pretending
I'm broken from bending
I've lived too long on my knees.

Then she dances so graceful
And your heart's hard and hateful
And she's naked
But that's just a tease.
And you turn in disgust
From your hatred and from your love
And comes to you
Light as the breeze.

There's blood on every bracelet
You can see it, you can taste it,
And it's, Please baby
Please baby please.
And she says, Drink deeply, pilgrim
But don't forget there's still a woman
Beneath this resplendent chemise.

So I knelt there at the delta,
At the alpha and the omega,
I knelt there like one who believes.
And the blessings come from heaven
And for something like a second
I'm cured and my heart
Is at ease.
Leonard Cohen


Bradavice; 25. března 2011
Neville Longbottom zamyšleně mířil na ošetřovnu. Od té hrozné události uplynul už téměř týden a Marigold Bootové bylo natolik dobře, že Poppy doporučila její propuštění. Neville byl z toho všeho otřesený. Skutečnost, že právě členka Nebelvírské koleje byla tím skrytým vlkodlakem, jej zasáhla. Ona to přece musela vědět, musela alespoň tušit, jak moc nebezpečná může být. Ještěže se prokázalo, že ten poslední úplněk jít ven dobrovolně nechtěla, že to celé byla akce toho zmijozelského Burkea. Bystrozorům se během týdne podařilo mimo jiné i za pomoci nitrozpytu rekonstruovat průběh toho večera. Chování Marigold po ten večer nebylo možné nic vyčíst. To nic nemění na tom, že porušila pravidla. A nejen ona, ale i další jeho studenti trestuhodně porušili školní řád. Bude to muset jako ředitel koleje řešit. I když tato událost byla natolik závažná, že tresty budou určeny až po oficiálním skončení vyšetřování všem současně. Snape svým neopakovatelným způsobem, kterému se ani po několika letech, kdy zde působil, nenaučil odporovat, dal najevo, že do stanovení trestů bude hovořit. Neville slíbil Levanduli, že se bude snažit prosadit, aby její dcerku nevyloučili. Jak to má ale udělat?! Snape si stejně prosadí, co bude chtít. Byl na škole už dost dlouho na to, aby věděl, že přestože zdánlivě rozhoduje Minerva, je všechno ve skutečnosti v režii Snapea. Minerva stárla a ztrácela razanci. A Snape nikdy nezapomněl na to, že tu byl ředitelem. A evidentně by jím chtěl být znovu.
Jak jej po těch šílených letech s ním mohlo vůbec napadnout, že nastoupí právě sem! Co si chtěl dokázat? Jak si mohl myslet, že to bude jiné, když nebude jeho student, ale kolega! Ani pěti letech, co byli kolegové, neměl pocit, že by se k němu Snape choval s respektem. Od doby obnovení Fénixova řádu se sice jeho chování nedalo navenek nic vytknout a dokonce si s ním jako s posledním členem sboru začal i tykat, přesto však cítil v každém jeho gestu, že se Snapeův názor na něj nezměnil. Možná by měl uvažovat o změně působiště. Stejně teď bude muset svůj život uspořádat jinak, když bude mít dcerku, usmál se pro sebe. A možná ho zde ani rodiče dětí nebudou chtít, když vyjde najevo, že za trvání manželství jich obou… Bude to řešit Starostolec, to znamená skandál, zatrnulo mu. A ani pokud Hannah a Scamander nebudou dělat problémy, nemanželské dítě učitele neprojde v konzervativní kouzelnické společnosti jen tak bez povšimnutí.
Teď to však nevyřeší, musí se soustředit na momentální problémy. Je tu ta malá a on musí pro ni udělat vše, co půjde. Nadechnul se a otevřel dveře ošetřovny.
Marigold už byla oblečená. Stála strnule vedle vzorně ustlané postele a dívala se z okna. Když jej uslyšela, otočila se a plaše se na něj podívala.
"Dobré odpoledne," špitla tak tiše, že ji téměř nebylo slyšet, a sklopila hned oči.
"Marigold, jsem rád, že už jsi zdravá," rozpačitě se na ni usmál.
"Nikdy nebudu zdravá," odpověděla vážně. "Vyloučíte mě?"
"Vyšetřování sice uzavřeno nebylo, ale tvoje nevina byla prokázána. Nenapadla jsi je záměrně ani jsi nechtěla jít ven," vyhnul se Neville jednoznačné odpovědi. Jak měl vědět, jestli se mu podaří děvče na škole udržet? Věděl jen, že Harry její vyloučení požadovat nebude.
"Madam Pomfreyová říkala, že se dneska vrátím na svou kolej," zeptala se dívka se znatelnými obavami v hlase.
"Ano, Marigold. Odvedu tě tam. Jsi v pořádku, není důvod, abys byla na ošetřovně. V pondělí už půjdeš i na vyučování."
Marigold hned neodpověděla, jen se dívala z okna.
"Raději bych ještě zůstala tady," řekla po chvíli.
Neville chvíli nevěděl, co říci. Chápal ji. Bála se, co na to řeknou její spolužáci. Přestože učitelé nemluvili o tom, že sobotní události souvisely s úplňkem, chápal, že se Marigold může návratu mezi děti obávat.
"Marigold, to není řešení. A o tvém… problému nikdo kromě Jamese, Vicky a Teddyho neví. A Joshuy Grangera. A samozřejmě učitelů. Z nich nikdo nic nepoví. Ve středu začneš brát spolu s ostatními vlkodlačí lektvar. Bude to v pořádku."
"A co když jim to všechno dojde?" zvedla k němu konečně oči.
"To je možné. Nejsou hloupí. Zvaž, zda jim to neřekneš sama."
"Poradím se o tom se sm… s ostatními. Jaký trest dostanu?"
"Ještě neskončilo vyšetřování. Vedení školy o tom rozhodne pro všechny současně. Těch porušení školního řádu tu bylo více, ne? Udělám ale vše pro to, abys tu zůstala, Marigold."
"A ostatní?"
"Myslíš ostatní vlkodlaky?"
Dívka přikývla.
"Jsou starší než ty. Neměli tě krýt. Měli si být vědomi možných následků."
"Snažili se mi jen pomoci."
"Vím," vzdychnul Neville. "Určitě to vezmou… tedy vezmeme do úvahy. Můžeme už jít?"
Marigold přikývla a vydali se spolu směrem ke koleji. Neville se opět pohroužil do neveselých myšlenek. Celá tahle zatracená situace byla tak obtížná. A to teď navíc musel řešit ten problém s Lenkou. Ještě stále si nepromluvil s jejím manželem. Bylo toho moc a obával se, že je to teprve začátek. Pamatoval si dobře, co dělali Harry, Hermiona a Ron. Nikdo je nedokázal zastavit, protože oni byli přesvědčeni o své nepostradatelnosti. Nejdříve horský troll, pak další a další události, kdy porušovali školní řád. Znovu a znovu. Vždy samozřejmě museli. Vlastně opravdu museli, objektivně snad měli dokonce pravdu. Ale kolikrát přitom mohli přijít o život? Až teď mu s děsivou určitostí došlo, že jejich potomci budou nejspíš stejní. Stejně skvělí, ale i stejně nezvladatelní. A jeho odpovědností bude chránit je, dokud budou ve škole. Zvládne to? Ještěže Ron děti ještě nemá, stačí jedna Weasleyová. Na chvíli se zastavil. Došlo mu, že Weasleyů se na něj příštích několik let povalí s největší pravděpodobností mnohem víc. Už příští rok nastoupí další dva. Nebo tři? Kolik to mají vlastně dohromady dětí? V duchu zaúpěl. Raději snad půjde kácet stromy.
"Pane profesore," přerušila jeho úvahy Marigold, "ten, kdo zabil jednorožce nebo kdo pil jeho krev… ztratil svou duši?"
"Co… cože?" zakoktal se Neville.
"Říkal to James. Že jim o tom povídal jejich otec. Že to povídal profesor Brumbál. Že ten, kdo se napije krve jednorožce, ztratí svou duši."
"To nevím… Já… Mohl bych k tomu něco najít…" Chvíli se zamyslel. "Víš co, Marigold, mám jiný nápad. Když o tom hovořil pan profesor Brumbál, tak se zeptáme jeho. Chtěla by sis s ním promluvit?"
Dívka přikývla. "Šlo by to hned?"
"Tak pojď," chytil ji kolem ramen Neville. "Zjistíme to."

---

Marigold seděla v ředitelně na krajíčku křesla. Ředitel koleje ji tam nechal samotnou, jen s Brumbálem, tedy s jeho portrétem. Dokonce i ostatní ředitelé a ředitelky se diskrétně vzdálili. Brumbál se na ni díval laskavýma modrýma očima skrytýma za půlměsíčkovými brýlemi. Jeho pohled byl pátravý, avšak laskavý. Přesto však dívku nervozita neopouštěla.
"Profesor Longbottom mi řekl, o čem se mnou chceš hovořit. Ty jsi Marigold, je to tak?"
Dívka přikývla a kousala si spodní ret téměř do krve.
"Pamatuji si tvou matku. Občas dříve jednala, než přemýšlela. Ale měla vždy dobré a statečné srdce. Tvůj otec byl také statečný. Oba bojovali v bitvě o Bradavice. Věděla jsi to?"
Marigold opět přikývla. Její nervozita rostla. Kam tím směřuje? Že ona zklamala? Že je horší, než její rodiče?
"O tom, co se stalo, jsem informován od profesorky McGonagallové. Říkala mi i o smrti toho mláděte. To je to, co tě trápí nejvíce?"
Marigold znovu kývla.
"Nic jiného?" Brumbálovy oči se dívaly tak pátravě, že dívka musela uhnout pohledem. "Dobře. Nemusela jsi ho zabít ty. Mohl to být i ten nešťastný chlapec. A dokonce z událostí posledního úplňku bych to považoval za pravděpodobnější."
"Copak to není jedno? Pila jsem jeho krev," promluvila konečně Marigold.
"Myslíš, že není důležité, jaký byl tvůj úmysl? Ale v podstatě máš pravdu, myslím, že skutečně není důležité, zda jsi to byla ty, kdo to mládě zabil. I když ne tak, jak si myslíš."
Marigold zvědavě zvedla oči a pozorně poslouchala Brumbálův laskavý, ale pevný hlas.
"Nemůžeš ovlivnit to, čím jsi. Nevyčítej si, že jsi vlkodlak. Nevybrala sis to a nemůžeš za to. Nestyď se za to. Je však na tobě, jak s tím naložíš. Nemůžeš ani za smrt toho mladíka. On sám si při plném vědomí vybral svůj osud a tebe zneužil. Nemůžeš bezprostředně ani za smrt jednorožce. Ale určitou vinu přesto neseš a nebudu to před tebou zastírat." Brumbálův hlas zvážněl. Jeho pohled se Marigold už nezdál laskavý. Srdce se jí sevřelo a ona znovu pocítila tíhu toho, co se stalo a co se stát mohlo.
"Jsi vinna jedním - upřednostnila jsi svůj zájem nad životy druhých. Vědomě ses rozhodla, že nechceš užívat vlkodlačí lektvar. Vědomě jsi upřednostnila své zdraví před bezpečností druhých. Muselo ti přitom být jasné, jakou hrozbu představuješ. Přinejmenším po té události s jednorožcem jsi o tom již nemohla mít pochybnosti. Mohla, a tudíž jsi také měla vědět, že můžeš ohrozit i člověka. Chápu tvé důvody. Účinky vlkodlačího lektvaru jsou vážné a u dětí ne zcela předvídatelné. Jestli však tvé důvody a riziko, které jsi vědomě na sebe vzala, byly souměřitelné s rizikem, které jsi představovala ty, to zvaž sama. A vezmi si z toho pro budoucnost ponaučení. Na tom bude záležet, zda půjde o ojediněle selhání nebo o začátek cesty, na jejímž konci přijdeš o to nejcennější, co máš - o lidskou duši. Je potřeba, aby sis to uvědomila."
"A teď, teď jsem o ni ještě nepřišla?"
Brumbál se usmál a z jeho obličeje vyzařovala opět jen laskavost. "Ne, nemyslím, že by ses toho měla obávat. Ne, pokud se z toho poučíš."
"Budu ten lektvar užívat. To jsem se rozhodla hned po té noci. Mně to všechno tehdy nedošlo, pane řediteli. Já už to určitě neudělám. Jsem moc ráda, že se nikomu z nich nic nestalo. Nechtěla bych, abych někoho zabila. Nebo nakazila. Nikdy bych si neodpustila, kdyby se něco stalo Vicky. Nebo někomu jinému," dodala.
"Věřím ti," řekl vážně Brumbál a odmlčel se. "Každý člověk je důležitý, Marigold. Představ si to tak, že na světě spolu bojují síly dobra a síly zla. Světlo a tma. Představ si, že boj je vyrovnaný. A představ si, že právě na tobě, na tvém rozhodnutí záleží, kam se osud nakloní." Brumbálův hlas zněl naléhavě. Díval se upřeně na ni a dívka mu konečně pohled pevně opětovala. Už neuhýbala očima, jen vážně přikyvovala. "Tebe Moudrý klobouk vybral do Nebelvíru. Věděl určitě proč. Věřím, že ty ze své cesty už nesejdeš."


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014