ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola první: If I Were a Carpenter

13. června 2014 v 0:01 | Richenza |  Bless the Child: Kniha třetí - PRAMENY

Zahajujeme už třetí knihu, děti brzy nastoupí do druhého ročníku. Ale ještě předtím se sejdeme na vcelku příjemné prázdninové události. I v letním ráji se však najdou drobné kapky jedu. Možná ne až tak drobné. Pokud bych měla označit titulní píseň celého tohoto dílu, tak jak to minule byla Prophecy od Iced Earth, je to tentokrát písnička od Jarka Nohavici Podzemní prameny. Kdo všechno bude hledat své kořeny? Kapitolu věnuji všem, které neodradila délka a nepovažují za ztrátu času tento příběh číst.

Písničku ke kapitole si poslechněte zde



Kapitola první: If I Were a Carpenter

If I were a carpenter
And you were a lady
Would you marry me anyway?
Would you have my baby?

If you were a carpenter
And I were a lady
I'd marry you anyway
I'd have your baby

If a tinker was my trade
Would you still find you
I'd be carry the pots you made
Following behind you?

Save we love through loneliness
Save we love through sorrow
I'll gave you my onlyness
give me your tomorrow

And if you were a miller
Had a mill-wheel grinding
Would you see it written on my face?
I'm here for the finding

If I were a miller
at a mill wheel grinding,
would you miss your color blouse,
and your soft shoe shining

If you were a miller
at a mill wheel grinding,
I'd miss my color blouse,
and my soft shoe shining

Save we love through loneliness
Save we love through sorrow
I've given you my onlyness
give me your tomorrow

If you worked your hands in wood
Would you still love me?
I answer you, Yes I would
I would put you above me

If you were a carpenter
And I were a lady
I'd marry you anyway
I'd have your baby

Save we love through loneliness
Save we love for sorrow
I've given you my onlyness
give me your tomorrow

Johny Cash & June Carter


Doupě; 6. srpna 2011


Hermiona vyšla ze svého domu, oblečená do slavnostních smaragdově zelených šatů bez ramínek, vlasy vyčesané do ležérního drdolu. Svatba měla začít až za hodinu, slíbila však Molly pomoci. Sešla na louku vedle starého domu Weasleyových, kde už stál velký bílý stan, stejný, který před čtrnácti lety sloužil jako svatební stan Billovi a Fleur. Od té doby se tady tolik lidí dosud nesešlo - Svatby Charlieho, Percyho i George se konaly v rodinách nevěst. Svatba Harryho se konala sice v Doupěti, ale byla v zimě a narychlo, protože nevěsta byla už v pátém měsíci. Navíc Harry velkou svatbu ani nechtěl, obával se tehdy přílišné pozornosti novin.
Hermiona se nemohla ubránit vzpomínkám. Bylo horko jako tehdy, stejně jako tehdy se všude motali číšníci v bílých hábitech, stejně jako tehdy v rohu stanu ladila své nástroje kapela.
Je to jen čtrnáct let, zrovna tak to však mohlo být v jiném životě. Tehdy tu stála a čekala na hosty, připadala si dospělá. Když si na to vzpomněla nyní, viděla se jako dítě, které netuší, co všechno se stane. Ten hrozný rok plný beznaděje a bezcílného putování byl teprve před nimi. Hrozná noc v sídle Malfoyů i strašná bitva o Bradavice - to tehdy neexistovalo. Ačkoli se ji snažila zaplašit, do srdce se jí vkrádala úzkost - není na tom stejně jako tehdy? Neřítí se na ni něco hrozného, něco, co je v naprostém kontrastu s letní náladou svatebního veselí?
"Hermiono, jsem ráda, že jsi tu. Na, vezmi si to," strčila jí Molly do ruky kus pergamenu. "Tady máš zasedací pořádek. Když se dotkneš jména hůlkou, dozvíš se o každém hostu základní informace, abys ho mohla přivítat a bavit se s ním. Podívej," dotkla se svou hůlkou jména Melissa Prewettová. Čtvereček s jejím jménem se okamžitě rozšířil na celý pergamen a ukázala se na něm fotka hrdě vyhlížející čarodějnice přibližně Mollyina věku.
"Melissa Prewettová, rozená Selwynová. Vdova. 67 let. Manžel, jeho otec a bratr zabiti za první války, syn za druhé. Možno zmínit. Nezmiňovat vztah k rodině Selwynů, nestýká se s nimi. Nezmiňovat věk. Druhý syn Edgar, manželka Cassia, rozená Belbyová. Pochválit vnuka Fabiana, zeptat se na jeho prospěch. Zeptat se na vnučku Cleo, ocenit, že hezky zpívá. Zájmy: květiny, vypěstovala zpívající lilii."
"To jde vypěstovat zpívající květinu? O tom jsem ještě nečetla," kroutila Hermiona překvapeně hlavou.
"Zpívající, to je trochu nadnesené," usmála se Molly, "spíše kníkající. Ale to jí říkat nebudeme, Hermiono!"
"Samozřejmě," vrátila jí úsměv Hermiona. Pak si všimla, že jména Edgar, Cassia, Fabian a Cleo jsou napsána zeleným inkoustem. Zkusmo se dotkla jména Cleo a objevilo se nové políčko s podrobnějším popisem a obrázkem roztomilé asi desetileté holčičky s dvěma rezavými copy.
"Molly, to je skvělé! Práce George?"
Molly přikývla. "Musím už jít, Hermiono, zvládneš to? Zkus si jich co nejvíc prohlédnout, abys je poznala. Omlouvám se, že jsem ti to nedala dříve, ale znáš George, dal mi ho až teď…"
"To zvládnu, Molly."
Molly odběhla, mávajíc dalšími pergameny: "Arthure, Bille, Harry! Kde vězíte!"
Hermiona si sedla a začala otevírat jedno políčko za druhým. Snažila si zapamatovat co nejvíce o pozvaných hostech a zejména tváře těch, jejichž jména jí nic neříkala.
"Promerlina," zahartusila, "koho napadlo pozvat Hannah Abbotovou!"
"Abych řekl pravdu, tak mě," ozval se nad ní známý hlas.
"Rone!" zvedla hlavu Hermiona. "Nečekala jsem tě tak brzy. Myslela jsem, že hlavní hvězda dne se bude ještě chystat," usmívala se.
"Co bych tam dělal. Všechny ty zmatky a nervozitu mamky přímo nesnáším. A hlavní hvězdou je přece Carys, ne?" Posadil se vedle Hermiony a povzdechnul si: "Vlastně mě ženský vyhodily. Snaží se přede mnou Carys schovávat, jako bych ji nikdy neviděl."
"To se musí, Rone. Nesmíš ji vidět před obřadem, přineslo by to smůlu. Ale hlavně tě chce překvapit," usmála se, cítila se však trochu smutně. Ona takovou svatbu neměla.
"Jsi v pohodě, Hermiono?" zeptal se Ron.
"Jistě, Rone. Jsem ráda, že vám to vyšlo. Carys se k tobě hodí, je to milá dívka."
"Milá…" vzdychnul si Ron. "To jo. Ale občas mi připomíná mamku."
"To jsem právě myslela, Rone. Je přesně taková, jakou potřebuješ," zasmála se Hermiona, pak ale zvážněla. "Teď mi dělá starosti Hannah. Rone, nemyslíš, že to třeba bude Lence nepříjemné? Nebo Nevillovi? Není to přece jen tvoje svatba. Mluvil jsi s nimi o tom?"
"Ne," zamračil se Ron. "Udělal jsem hromadné zvadlo pro všechny spolužáky. Nenapadlo mě, že bych Hannah zvát neměl, vůbec mě nenapadlo, že bych se na to měl Nevilla nebo Lenky ptát. Ale když tak o tom uvažuju, proč bych vlastně neměl? Hermiono, ona za to fakt nemůže, že ji Neville opustil. Nevidím důvod, proč trestat ji. Mně nic neudělala. Jsem rád, že jsem ji pozval. Nebude jediná bývalka, ne?" podíval se na ni trochu úkosem.
"Jenže u ní je to čerstvé. A byla podváděná manželka. A Lenka musí být v klidu, každou chvíli bude rodit… Snad to bude v pohodě… Promluvím s Erniem a Alicí, aby ji drželi dál. Všichni tři jsou z Mrzimoru, budou si mít o čem povídat."
"Hermiono, nemusíš to tak organizovat, ono se to nějak vyvrbí," mávnul rukou Ron a přešel ke stolu, kde si nalil trochu jablečného moštu.
"Ahoj, Rone." Vedle Rona se objevila Levandule, na sobě červené šaty, které se Hermioně zdály nevhodně krátké, s příliš velkým výstřihem a při těch pár kilech, které Levandule měla navíc, i příliš upnuté. "Ukaž, máš tu kytku nakřivo," začala mu upravovat gerberu, kterou měl Ron na klopě.
Hermiona přemýšlela, jak může být kulatá gerbera nakřivo.
"Ahoj, Levandule," odpověděl s úsměvem Ron a Hermiona si s pobavením všimla, že nemůže odtrhnout oči od Levandulina výstřihu. "Moc ti to sluší."
"Díky, Rone, tobě taky. Nevěsta musí být šťastná. Co vlastně dělá?"
"Ošetřovatelku. U Svatého Munga."
"Zdravím, Levandule," vstala Hermiona, "kde jsi nechala Terryho? Přišla jsi docela brzy, pozvánka byla až na jednu hodinu."
"Ahoj, Hermiono," pozdravila ji Levandule podstatně méně nadšeně než Rona. "Nevšimla jsem si tě, promiň. Terry se zapovídal s Harrym, ten nás poslal sem. Přišli jsme o něco dříve, kdybyste třeba potřebovali s něčím pomoci…" Levandule rozpačitě zmlkla.
"Marigold jsi nepřivedla?" zeptala se Hermiona a znělo to příkřeji, než snad zamýšlela.
Levandule polkla a mírně zbledla. Hermiona přemýšlela, zda to nepřehnala, ale zloba za to, co se stalo, v ní stále přetrvávala. Nemohla se zbavit znovu nalezené nechuti k Levanduli, a to přestože na racionální úrovni byla ochotná uznat, že za to Levandule nemohla.
"Ne, jela na prázdniny za… za kamarády. Na jeden statek."
"Znáš ty kamarády?" zeptala se Hermiona pochybovačně. Přemýšlela, zda Marigold nejela za ostatními vlkodlaky. Ale to by jí snad Levandule nedovolila!
"Proč tě to zajímá, Hermiono?" uhnula Levandule pohledem a potvrdila tak Hermionino nejasné podezření.
"Jen, že by ji třeba děti rády viděly. Josh o ní mluvil moc hezky."
"Opravdu?" usmála se konečně Levandule. "Ona o něm taky. Hermiono, tobě jsem to ještě neměla příležitost říct, ale je mi to opravdu moc líto. Terrymu taky, určitě ti to bude chtít říct sám. A Marigold samozřejmě nejvíc. Moc si svou chybu vyčítá."
"Ty za to nemůžeš a Terry taky ne, nemáte se mi za co omlouvat," odpověděla vážně Hermiona. "A na Marigold se také nezlobím," zalhala, aby napravila svou instinktivně nevstřícnou reakci.
"Mám sebou svou mladší, Daisy. Teď si hraje s ostatními. Nastoupí letos do školy."
"Tak to se určitě právě seznamuje s Percyho Molly, ta jde také do prvního ročníku. Omlouvám se, Levandule, budu muset jít. Musím se věnovat dalším, hosté se začínají scházet."
"Jistě, Hermiono, kdybys potřebovala s něčím pomoci…"
"Jsi host, Levandule, tak se podle toho chovej," usmála se až příliš mile Hermiona a zamířila ke skupince, která se právě objevila na druhé straně stanu.
Starší žena v nápadném klobouku ozdobeném květinami se rozhlížela kolem a evidentně čekala, že se jí bude někdo věnovat. Hermiona v ní poznala paní Prewettovou, jejíž portrét si před chvílí prohlížela. Vedle ní stála žena o něco starší než Hermiona, asi čtyřicetiletý muž se zrzavými vlasy, který jí připomínal Billa, a dvě děti - chlapec přibližně stejného věku jako Joshua a trochu menší holčička s dlouhými lehce načervenalými vlasy.
"Vítám vás," usmála se na ně. "Vy jste určitě madam Melissa Prewettová."
"Ano, to jsem," řekla žena bez úsměvu. "A vy jste ta slečna Grangerová, nemýlím-li se."
"Mami," podíval se muž pohoršeně na matku. "My všichni si vážíme toho, co jste za druhé války udělala," usmál se na Hermionu a úsměvem jí teď připomněl spíše George než Billa. "Hermiono, rád vás vidím, Cassia také, viď miláčku?" obrátil se na manželku, která mlčky přikývla a podala Hermioně ruku.
"Já vás také, Edgare, Cassio," obrátila se k hnědovlásce. "Vzpomínám si, viděli jsme se na Mollyiných kulatých narozeninách. To jsou vaše děti - Fabian a Cleo, nemýlím se?"
"Ano, Fabian teď ukončil první ročník, Cleo bude nastupovat za rok. Chtěla jsem, aby tenhle poslední rok chodila do školy k Ginny, je to možné? Pozdravte," strčila Cassia Prewettová nenápadně do dětí.
"To se domluvte přímo s ní. Je za domem, chystá tam dětský koutek a nějaké hry pro děti, aby se nenudily. Jsou tam i všechny děti z Doupěte. Fabiane, ty chodíš do třídy s Jamesem a Joshem, viď. Slyšela jsem, že máš výborný prospěch."
"Hm. S Jamesem jsem na pokoji."
"Tak za nimi běžte, určitě se na tebe těší. A Cleo tam také najde kamarádky," pobídla je. Děti nečekaly a opustily nudnou společnost dospělých.
"Půjdu za nimi, promluvím si s Ginny o té škole. Těšilo mě, Hermiono," rozloučila se Cassia.
"Počkej, Cassio, jdu s tebou. Chci také Ginevru pozdravit," stará paní zašustila sukněmi a důstojně odkráčela. Když došla svou snachu, Hermiona slyšela zřetelně Mellisin hlas: "Je to pobuřující. Ona tu vítá hosty, jako by byla paní domu. To Molly nevadí? Musím si o tom promluvit s Ginevrou. Je to tak nedůstojné."
Hermiona sevřela rty a začervenala se, spíše hněvem než studem. Edgar také zrudnul rozpaky, raději však předstíral, že je velmi zaneprázdněn zkoumáním okolí. Rozhostilo se rozpačité ticho, z kterého je vysvobodil George.
"Nazdar Edgare," plácnul jej přes rameno. "Neviděl jsem tě věky. Pojď se s námi zašít, jinak je mamka schopná zaměstnat i tebe."
"Vezmi sebou i Rona, Georgi," usmála se na něj. "Stojí tamhle v koutku stanu a evidentně se s Levandulí nudí. Všichni ti budou vděční, když ho z toho utrpení vysvobodíš."
"Nepřipadá mi, že by se nudil, Hermiono," pousmál se George, "ale tvé přání mi je rozkazem."
Hermiona zůstala sama a nejdříve měla chuť se vrátit domů. Hosté se však začali postupně objevovat a nebyl zde nikdo jiný, kdo by je vítal. Všechny ženy rodiny Weasleyů byly plně zaměstnány opožděným dokončováním posledních příprav a muži se raději vytratili. Hermiona měla plné ruce práce, vítala svatebčany, pomáhala jim usazovat se. Na podrobnější hovory už nebyl čas, za což po zkušenostech s paní Prewettovou byla ráda. A možná i díky nucené stručnosti se již nic takového neopakovalo, snad kromě několika pátravých pohledů. Ale to si mohla jen namlouvat. Percy se k ní přidal přesně s úderem jedné, a po půlhodině, když Hermiona s Percym přestávali nápor hostů zvládat, se objevila i jeho manželka Audrey a Georgeova Angelina.
Hermiona s úlevou pozici hostitelky opustila a posadila se ke svým rodičům, kteří dorazili chvíli po jedné. Paní Prewettová měla ostatně pravdu. Není členkou rodiny, teď jí připadalo nesprávné, že na ni Molly tuto odpovědnost přenesla, a zejména se zlobila na chlapce, že ji v tom nechali zcela samotnou.
Rodiče tu byli jediní mudlové, a přestože v Doupěti nebyli poprvé, kouzelnickou svatbu ještě neviděli. Všechno pro ně bylo zajímavé, na všechno se vyptávali. A oni byli nesmírně zajímaví pro Arthura Weasleyho, který se u nich na chvíli usadil.
Hermiona toho využila, musela se už vrátit do domu, obřad měl začít již brzy. Když vstala, střetly se její oči s pohledem jejího muže. Téměř zavrávorala, musela se chytit stolu. Byl to on, kdo po chvíli oči odvrátil a s lhostejným výrazem ve tváři se obrátil k někomu za sebou a ztratil se jí mezi lidmi. Jistě, pomyslela si s nádechem hořkosti, jejich vztah musí zůstat tajemstvím, jak mohla zapomenout. Přesto jí to však nedalo a automaticky, jako by ji táhla cizí vůle, se vydala směrem ke skupince, kde ho viděla. Už tam nebyl. Rozhlížela se, zda ho nezahlédne, ale bezvýsledně. Zabolelo ji to. Přece to, že by ji pozdravil, že by s ní promluvil, alespoň letmo se jí dotknul, by nic neprozrazovalo.
Nečekala ho tu, jeho jméno na plánku se zasedacím pořádkem hostů musela přehlédnout. Znovu jej rozbalila, chtěla se podívat alespoň na jeho portrét. Jeho jméno tam však nebylo - patřilo do anonymní skupiny u jednoho ze zadních stolů označené 'kolegové Nevilla'. Neměla však čas se nad tím zamýšlet, měla své povinnosti.
Došla do domu, Molly na ni už čekala u dveří.
"Hermiono, už jsou tu všichni, je čas," nervózně ji řadila do dvojice s hnědovlasou dívkou nápadně podobnou Ronově nevěstě. Poté dala znamení Billovi a ozvaly se tři rány gongu. Dveře Doupěte se otevřely. Ven vyšli Bill s Percym a postavili se kolem dveří jako stráž. Charlie pak mávnul hůlkou, z které vylétla bílá stuha vedoucí až k připravenému pódiu. Ze stuhy začaly jak úponky popínavých růží rašit tenké bílé stužky a zaplétaly se do složitého vzoru. Když byl krajkový koberec hotov, vytvořili kolem něj hosté špalír. Ozvaly se konečně slavnostní tóny svatebního pochodu z Lohengrina a již připravený průvod vyšel ze dveří domu.
První šly mladší družičky - Lily, Percyho Lucy a Georgeova Roxanne - a z košíčků vážně a soustředěně rozhazovaly pod nohy nevěst okvětní lístky růží. Za nimi následovaly nevěsty - Lenku vedl její otec, Carys starší bratr Trevor, protože o otce přišla za druhé války. Carys ve splývavých světle zelených šatech se zlatou výšivkou a zlatým páskem vypadala jak víla. Vlasy měla rozpuštěné, přidržovala je zlatá síťka zdobená několika oranžovými růžičkami. Lenka byla ve své oblíbené zářivé žluté. Vysoký stupeň těhotenství by už žádné šaty zakrýt nedokázaly, Lenka se o to však ani nesnažila - šaty byly přiléhavé a lesklý brokát její křivky zdůrazňoval snad až příliš. Vlasy si také nechala rozpuštěné a jako s ozdobami se kupodivu spokojila jen s několika žlutými růžemi.
Následovali je Ron a Neville, oba ve tváři vážný a poněkud nervózní výraz. Další dvě dvojice byli svědci: George vedl Carysinu sestru Eirwen a Harry Hermionu. Po nich šla trojice starších družiček - Vicky, Furtuna a Carysina mladší sestra Rhoslyn. Dívky byly oblečeny ve stejných bílých šatech, ve vlasech věnečky z bílých růží. Po družičkách následovali rodiče a ostatní nejbližší členové rodiny.
Na pódiu už čekal ministerský úředník, v ruce pergamen s projevem. Hermiona proslov sledovala jen na půl ucha, bylo příliš horko, a přestože úředník kvůli stavu Lenky zkrátil obřad na minimum nebo si to alespoň myslel, Hermiona měla pocit, že to nevydrží. Téměř litovala, že Lenčině prosbě vyhověla. Jenže když to vydrží Lenka dva týdny před termínem porodu, musí to vydržet také. Obřad Rona a Carys téměř nevnímala, soustředit se začala, až když se oddávající obrátil se svatebním slibem na Nevilla.
"Opakujte po mně, pane Neville Algisi Longbottome," slavnostně deklamoval, "Lenko Scamanderová, beru si tě za svou manželku a slibuji, že ti budu věrný, budu tě milovat a ctít. Půjdu s tebou v dobrém i zlém, budu ti po boku, dokud nás smrt nerozdělí."
Neville po něm slova slibu zopakoval téměř bez zakoktání a úředník se obrátil k Lence s obdobnou formulací. Hermiona o manželském slibu přemýšlela. Moderní doba odstranila jakékoli rozdíly v slibu manžela a manželky. Bylo to tak dobře? Na to si netroufala odpovědět. Byla role ženy a muže v manželství skutečně stejná? To si nemyslela, i v běžných kouzelnických manželstvích byly rozdíly mezi manželkou a manželem velké, zřetelnější než v mudlovských rodinách. Přesto však tyto rozdíly nebyly ve slibu vyjádřeny, a málokdo by se odvážil nad tím pozastavit.
"Nyní prosím svědky, aby přistoupili blíže a podali ženichům prsteny."
Harry vyňal z náprsní kapsy zlatý prsten s kamenem z neopracovaného žlutého turmalínu a podal jej Nevillovi.
George také sebevědomě šáhnul do náprsní kapsy, pak do postranních kapes svého smokingu, kalhotových kapes. Nenechal se vyvést z míry ani naštvaným pohledem Rona, ani nervózním syčením matky a nonšalantně mávnul hůlkou: "Accio Ronův prsten!" Prsten vyletěl otevřenými dveřmi Doupěte a George jej v letu zachytil na hůlce, za což sklidil potlesk a smích svatebčanů. George se ukláněl na všechny strany a hůlkou podal prsten Ronovi.
"To jsi musel nacvičovat dlouho, Georgi," zašeptal Ron, usmíval se ale také.
"Neville Algisi Longbottome a Lenko Scamanderová, prohlašuji vás za manžela a manželku. Ronalde Biliusi Weasley a Carys Weno Hornbyová, prohlašuji vás za manžela a manželku. Jako stvrzení vašich manželských slibů nyní navlékněte svým manželkám prsteny."
Hermiona se s ulehčením usmála na Harryho, který jí úsměv opětoval. Byla ráda, že je obřad konečně u konce. A ještě víc byla ráda, že k němu vůbec došlo a že proběhl bez komplikací. U Nevilla a Lenky se rozvody jejich manželství táhly příliš dlouho. Po celou dobu se obávala, že se Sungifu narodí mimo manželství. A i když věděla, že svatba v devátém měsíci není ideální, z formálního hlediska bude děvčátko manželské, a to i její zásluhou. Lenka si nic z toho nepřipouštěla, a teď zářila, jako by vše bylo v naprostém pořádku. Hermiona cítila úlevu i ze svatby Rona. Přála mu rodinu, byla si jistá, že z něj bude skvělý otec a snad i dobrý manžel. Zejména z ní však spadlo břemeno, pocit odpovědnosti za to, že Ronův neuspořádaný život je její vina. Byla přesvědčená, že teď se všechno zlepší, že Ron bude šťastný a s jeho štěstím se vrátí klid i do Doupěte. Alespoň nyní při svatbě měla dojem, že se vše do starých kolejí skutečně vrátilo a že nevyřčené napětí mezi ní a Molly, a ještě více mezi ní a Ginny, zmizelo či se alespoň zmírnilo.


Kapitola je dlouhá, takže ji musíme rozdělit. Ale pokračování si můžete přečíst hned


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014