ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Píšu ti… kriticky? (Téma týdne Píšu ti…)

14. června 2014 v 5:40 | KattyV & Regi |  MAGICKÉ STŘÍPKY Z NEMAGICKÉHO SVĚTA

Katty a Regi se rozhodly navázat na rozhovor z minulého týdne. Tentokrát se potkaly opravdicky, nejen virtuálně a povídaly si dlouho do noci (téměř do rána).




"Poslyš," začne Katty, "měly bychom dokončit ten rozhovor o komentářích. Téma 'Píšu ti' k tomu vyloženě vybízí." Regi souhlasně pokývá hlavou, takže Katty začne:
"Hodně jsem přemýšlela o debatě, která se tady v šupleti minulý týden o komentářích rozproudila. A přišla jsem na to, že to máme každý trochu jinak. Někdo chce jen pochválit, ocenit, poděkovat, někdo chce ukazovat cestu, přimět autora, aby se posunul dále a psal lépe. Samozřejmě, jsou i ti, kteří chtějí urazit, ublížit. Takoví k nám naštěstí nechodí. Já si chci povídat. Takže můj komentář je vzkazem k autorovi a vybízí k dialogu - píšu ti, milý autore, a těším se na tvou odpověď. Zajímá mne, jaks to myslel, zajímá mne i pozadí za tvým psaním… Jak to máš ty, Regi?"

Regi se zamyslí:
"Vlastně podobně. Ráda si povídám, vtipkuju… Jenže tady jsme naťukli umění kritického komentáře. To je něco, co cením hodně vysoko. A co vůbec neumím. Instinktivně cítím, jak a proč různé věci fungují, ale neumím to pojmenovat. A navíc, nikdy nevím, jak by to autor/ka přijal/a. Takže, i když jsem já i za věcně kritický komentář vděčná, někoho se to může dotknout. A proto se do něj nepouštím."

Katty přikyvuje:
"Ani mně se do kritických komentářů obvykle nechce. Necítím se na ně dost odborně zdatná."

Regi pokračuje:
"Já taky ne. I když, v některých případech, pokud si o to autor vysloveně řekne, toho schopná jsem. A co víc, učím se tím to, co neumím - pojmenovávat pravidla, kterými se já sama řídím "jen" citem."

Katty to uzavře:
"Takže, abychom to shrnuly. Obě se snažíme spíše o to, navázat dialog. Ale občas se pokusíme i o něco, jako je věcná kritika. V této oblasti však existují i zdatnější komentátoři, a my osobně jsme jim za nastavení zrcadla opravdu vděčné. Ostatně, i tento článek vznikl jako reakce na jejich úvahy pod článkem z minulého týdne, o významu komentářů obecně." Nakoukněte zde







zpět ooOoo dál
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Meduňka Meduňka | Web | 14. června 2014 v 10:29 | Reagovat

Á, jsem tu první? Joo! A hnedka vám článek zkritizuju: je perfektní! :-D Líbí se mi, jak spolupracujete. Odstavce "Regi se zamyslí" a "Katty přikyvuje" vystihují přesně to, jak nahlížím na kritiku. Tedy, jednou jsem zkritizovala jistého blogera, jehož článek byl interpunkční peklo, o hrubých chybách češtinářských nemluvě... Sama jsem ještě žádnou konstruktivní kritiku neobdržela a dost se tomu divím :-D.

2 KattyV KattyV | Web | 14. června 2014 v 11:24 | Reagovat

[1]: Meduňko, stačí říct. Co bychom pro tebe neudělaly... :D

3 Kardama Kardama | 14. června 2014 v 12:17 | Reagovat

Já jen poděkuju nebo napíšu co mě napadne jako první. :-x

4 Rejčka Rejčka | 14. června 2014 v 14:08 | Reagovat

Tak o kritice jsme si toho včera řekly dost, ne? Kritické komentáře píšu a přemýšlím, jaké jsou vlastně moje důvody. Určitě jsou to mé pedgogické sklony, snaha o objektivitu - přestože každá kritika je svou podstatou subjektivní. Už dlouho jsem nepsala kritický komentář k něčemu, co se mi vůbec nelíbilo, co jsem považovala za naprostý blábol, ale jen k tomu, kde se mi alespoň něco líbilo, kde vidím potenciál - a kde se vyskytují nekriticky nadšené komentáře, které neumožňují zlepšování. Vždyť proč se zlepšovat, když se dozvím, že můj příběh/překlad je naprosto dokonalý a nejlepší na světě?
Důvodem je určitě i pocit pro spravedlnost - jednoduše mi nedá neupozornit na chyby tam - jak bych potom odlišila své komentáře od těch, kde výhrady nemám?
A v neposlední řadě - ale to s předchozím úzce souvisí - na některé věci jsem jednoduše alergická, a stávám se čím dál víc. Jsou to chyby v pravopise a jazyce, pokud jich je příliš mnoho, a jsou to některé oblíbené fandomové nelogičnosti, které od sebe autoři opisují jeden od druhého.
A ještě jedna věc: odmítám názor "Je to amatérská tvorba dětí, takže je nemůžeme kritizovat, abychom je, chudáčky, neodradili".
Za prvé - nejsou to vždy děti, možná dnes jsou už dokonce v menšině (A tam, kde autor uvede věk a je to dítě, to respektuji a nekritizuji.)
Za druhé - není to přece tak, že by všichni museli psát jen proto, že najdou písmenka na klávesnici, že?
Za třetí - pokud chceme považovat fanfiction za literaturu, kritizujme ji jako literaturu.
Za čtvrté - že to je amatérské: Všichni spisovatelé, včetně těch nejslavnějších, přece kdysi byli amatéři.

5 ioannina ioannina | 14. června 2014 v 17:44 | Reagovat

Rejčka mi docela silně mluví z duše.

A líbí se mi i přístup "pokecat s autorem". Možná že je to právě varianta (ne-ff autory silně neoblíbené) otázky "kam na to (proboha) chodíte?" - ale tentokrát varianta zodpověditelná. Otázka "Kde berete nápady, ó, Mistře?" totiž zveřejnitelnou odpověď nemá. Schválně se koukněte, co na to odpovídají velikáni oboru - jo, myslím Wolfa, Kinga a tyhlety. "Nevím" nebo "Tak různě" nebo něco podobného.
Je to totiž otázka velice soukromého rázu položená na příliš otevřeném prostoru.
Ale v diskusi pod povídkou je to jinak - jednak se člověk může autora zeptat na nějaký detail, podrobnost a tak, a na to se už autorovi odpovídá líp; jednak je tu iluze soukromějšího prostoru.
Iluze, samozřejmě, ale ono to k otevření stavidel výmluvnosti stačí.
A krom toho, ty odpovědi jsou zatraceně zajímavé!

6 KattyV KattyV | Web | 14. června 2014 v 19:26 | Reagovat

[3]: Kardamo, i to je  fajn. Někdy je ten první postřeh ten nejtrefnější :-)

7 KattyV KattyV | Web | 14. června 2014 v 19:37 | Reagovat

Myslíš tu debatu, dneska o půl druhé ráno, Richenzo? ;-)
Asi nemám pedagogické sklony, takže nemám snahu nikoho vychovávat. Tím nechci říct, že je to špatně, když to někdo dělá. Přesně tak, jak to děláš ta a jak to dělá i Ioannina. Mne takové komentáře baví.
Ale, jak už jsem zmínila, já se do toho pouštím jen výjimečně. Na druhou stranu, nepouštím se ani do takových těch bezbřeze nadšených komentářů. Spíše mne baví vystihnout nějaký detail, který se mi líbí a přivedl mne k zamyšlení. Anebo se ptám a diskutuju, jak zmiňuje Io. Protože mne to zajímá a protože vím, že mi, jako autorovi se právě tenhle přístup obzvlášť baví.

8 ioannina ioannina | 14. června 2014 v 23:37 | Reagovat

Tak mě napadá - když člověk nechce nechávat bezbřeze nadšené komentáře, protože mu přijdou na prd, nenapadá ho, co napsat, a chce dát autorovi najevo, že jeho věc pořád ještě čte - jestli by bylo pochopeno, kdyby člověk napsal "byl jsem zde, Fantomas".
(Neberte mě úplně vážně, přejedla jsem se melounu a mám nějakou laškovnou. ;-) )

9 KattyV KattyV | Web | 15. června 2014 v 7:46 | Reagovat

Io, já se zase těm pochvalným komentářům tak nebráním, když je někdo napíše mně :-D
Jediné, co neunesu je komentář typu "Ten Severus byl tak sladký..."
Uáá. Severus NIKDY NENÍ sladký. Pokud ano, je něco špatně.

10 Regi Regi | E-mail | Web | 15. června 2014 v 11:04 | Reagovat

Jeden den tady nejsem a taková smršť (Paráda!).

[1]: Meduňko, s kritikou je to problematické i z toho důvodu, že při ní nemůžeš vtipkovat, pokud má být brána vážně. A navíc, jak odhadnout, kdo o ni stojí a kdo ne. Tuším že Ioannina psala, že se zeptá, a v případě souhlasu napíše mail. To mi připadá schůdné.

[3]: Kardamo, ale to je ono. V podstatě se o totéž pokouším taky. Občas mě dokonce napadne něco, co s přečteným textem moc nesouvisí. Nějaká asociace... někdy ji do komentáře přesto napíšu.

[4]:[5]: Rejčko a Ioannino, nepoznala jsem zatím nikoho, kdo by kritický komentář uměl lépe. Víte obě proč něco ano či ne, a srozumitelně to předložíte.  Tohle už nemám šanci takhle dobře zvládnout. Ale mám důvod se to učit. Ne, abych vychovávala někoho jiného, ale sebe. I když si se psaním jen hraju a žádné vyšší ambice nemám, chci si hrát tak, aby se výsledky dobře četly, a abych se za ně nemusela stydět. Díky dámy.

[8]:Ioannino je vidět, že má meloun pozitivní vliv na projevy smyslu pro humor (jdu si hned nějaký koupit).

[9]:Katty, souhlasím, že Severus nikdy nemůže být roztomilý. Bojím se, že kdybych tohle někdy o něm prohlásila, přestane se se mnou kamarádit.

11 Robka Robka | E-mail | Web | 15. června 2014 v 16:20 | Reagovat

To je fajn, že jste se potkaly opravdicky a ne jen virtuálně. Opravdické debaty jsou totiž daleko lepší a člověk nemusí čekat, až ten druhý nadatluje pár písmenek.
Jinak k té kritice. Já myslím, že pokud někdo píše a jde s kůží na trh, měl by být na kritiku připraven. Líbí se mi, co napsala Rejčka: a totiž že ne každý, kdo pozná písmena na klávesnici, musí nutně psát. Spousta lidí to totiž neumí a nikdo to jim neřekne. Snad nejhoršími prohřešky jsou stylistické a gramatické chyby (pokud neumím zvládat tohle, můžu psát maximálně tak dopis babičce), a pak taky absence nápadu. Něco psát, to vyžaduje sakra velkou fantazii, obrazotvornost a jazykovou výbavu. Sama se do psaní třeba povídek pouštím jen zřídka, protože vím, jak je to náročné a taky - přiznávám - je na to třeba spousta času. Promyslet příběh, postavy, rozvrhnout děj... Jo, v povídkách je absolutní jednička Bev. Ta umí psát opravdu kouzelně a kdyby něco vydala, klidně si to koupím.
Sama jsem naposledy napsala povídku do vánoční soutěže a dokonce se umístila jako třetí, takže snad byla docela dobrá. Jestli se chceš podívat, je tady: http://plant.blog.cz/1312/devcatko-a-stary-muz

12 Regi Regi | E-mail | Web | 15. června 2014 v 17:00 | Reagovat

[11]: S Katty jsme se potkaly už několikrát. Šuple jsme dokonce v lednu tvořily společně u ní doma. Pravidelné telefonické konzultace si taky docela užíváme a spolupráce tak klape jako hodinky.
Souhlasím, že kdo zveřejňuje své texty, by na kritiku připraven být měl. Přesto mnohý autor připraven není.
Povídky Bev mám taky ráda. Ale tvé články jsou určitě taky časově náročné. Sesbírat fakta a napsat o nich čtivý článek tak, že zaujme i člověka, který má lehce jinou oblast zájmu, to je taky kumšt.

13 Robka Robka | E-mail | Web | 15. června 2014 v 20:44 | Reagovat

[12]: Tak to má být, já zpočátku myslela, že jste jen virtuální kolegyně.:-)
A o tom psaní faktografických článků mi povídej.:-) Je v tom hromada práce, sbírání informací i uvažování, jak to napsat - prostě mnohdy několikahodinová práce. Proto si občas vystřihnu nějakou oddechovku, abych to trochu odlehčila.

14 KattyV KattyV | Web | 15. června 2014 v 21:46 | Reagovat

My byly. Původně virtuální. Jen se nám to vymklo :-D

15 ioannina ioannina | 16. června 2014 v 0:04 | Reagovat

Re: kdo to neumí, neměl by vůbec psát.
Na jednu stranu, ano. Neměl by psát na veřejný prostor, utrhne si jenom ostudu.
Na druhou stranu, zmizela bezpečná místa, kde si člověk mohl svoje psaní vyzkoušet. A protože první stádium neznalosti je "nevím, a nevím ani, že nevím" - jak mají ti lidi vědět, že neumí psát?
Ovšem když se na ně sesypou čtenáři s tím, že autor žgryndu je totální lama a má se vrátit do první obecné... tak se autor nenaučí psát, protože po tomhle se každý mnohem pravděpodobně zabejčí se starým známým "nepochopili mě, závidí mi můj talent".
Ale k tomu, aby se člověk naučil psát, se musí jednoduše propsat. Mistra dělá cvik.
To je přesně ten důvod, proč totální žgryndy zjevně lamích autorů opouštím po několika odstavcích. Mně neprospěje, když to budu číst - je to natolik šílený žgrynd, že mi to nemá co dát. Autorovi neprospěje, když ho prohlásím za lamu a pošlu zpátky do první obecné. Tudíž...
A proto, pokud už mám námitky a kritizuju, dělám to na místech, kde vidím už nějaký základ (autor minimálně ví, že něco neví, anebo ještě líp, ví, že něco málo ví, a zároveň ví, že něco neví, přičemž má potenciál a hodlá na sobě pracovat). Tam to už není pro obě strany tak zabité. Já si text trochu užiju, autor si z komentáře něco vezme.
Jestli někoho napadne lepší řešení, budu za ně jenom ráda.

P.S.: Vyplněný součet je nesprávný... co? Kde? Proč? Žádná čísýlka tu nevidím... :)

16 KattyV KattyV | Web | 16. června 2014 v 7:21 | Reagovat

Io, myslím, že máš pravdu. Když je to úplná kravina, tak proč ztrácet energii na čtení a komentování. Někdo si sice užívá toho dokonalého shození, těchto dílek, ale já mezi takové vážně nepatřím.
Určitě je fajn, že internet poskytuje člověku bezpečné prostředí, kde si své psaní vyzkoušet.
Na druhou stranu, je otázka, nakolik je to bezpečné prostředí. Já sama vím, kolik stop o sobě člověk ve virtuálním světě zanechává a jak snadno si téměř kohokoli  dohledám, když si dám tu práci. Pravdou je, že to dělám,jen když mne někdo zaujme, ale stejně snadno by se to dalo udělat, kdyby chtěl člověk ublížit. A mláďata, ačkoli se ve virtuálním světě dokážou pohybovat jako ryby ve vodě, si kupodivu tenhle fakt neuvědomují. Nejspíš proto, že jim ještě nedochází, že by se jejich, někdy poněkud radikální názory či odvážné povídky, mohly obrátit proti nim. Ať už v pracovním nebo osobním životě. A bude hůř. Jsem přesvědčena, že se časem projetí internetu stane běžnou součástí přijímacího řízení.
Ale to jsem zabrousila někam trochu jinam. S mým komentováním to ale přece jen souvisí - snažím se, aby se má virtuální a reálná identita zase tak nelišily. Takže, obě jsou spíše smířlivé. :-)

17 KattyV KattyV | Web | 16. června 2014 v 7:22 | Reagovat

Vlastně ještě - jaká čísýlka? Ono to po tobě chtělo nějaká čísýlka? Zvláštní. po mně je to nechce. A jo, já jsem domácí, tak proto. Zkusím to vypnout.

18 Regi Regi | E-mail | Web | 16. června 2014 v 7:52 | Reagovat

[16]: Katty, naprosto souhlasím s tvým posledním odstavcem. Nejen co na srdci, to na jazyku, ale také jaká realita, taková virtualita. Tedy maximálně smířlivá a tolerantní. Přesto mám zkušenost, že někdy i ten nejsmířlivější komentář vyvolá reakci, jako kdybych mávala muletou na rozzuřeného býka. Tam, kde rozbouřené emoce zatemní rozum, jsou jakékoli argumenty k ničemu.

19 ioannina ioannina | 16. června 2014 v 16:08 | Reagovat

Někdy vyvolá hodně zajímavé reakce kde co, třeba volání o pomoc. Na to se většinou slítnou první internetoví supi.
A proto si myslím, že internet *není* bezpečné prostředí (například pro učení se psát, ale pro jakékoli "nošení srdce hrdě na dlani", abych citovala ve shodě se zaměřením šuplete - aspoň sakra doufám, že to tak v tom překladu je :D ). Teda volná část internetu. Když jsme se učili psát my, co jsme jako malí venčili dinosaury, bývala jediná možnost opisovat Velká Díla na stroji s několika průklepy (nebo ručně) a nejširší publikum to mělo, když to člověk poslal do školní soutěže. Tam to vždycky šlo přes člověkova češtináře - a ten z podstaty své práce neměl důvod si na člověkovi honit triko tak, jak to dělají internetoví supi. Naopak dal člověku solidně fundovanou zpětnou vazbu.
Bylo to mnohem efektivnější a bezpečnější. Fungovala i autocenzura - neumím si představit, že bych kantorovi donesla PWP. (Romanci jo, taky mám na triku strašně depresivní romanci, která kulhá na to, že jsem nakonec nebyla schopná zabít hrdinku. :-D )
Dneska to supluje internet a... co, komunita stejně málo zkušených kamarádů a internetoví supi?
Vůbec to těm děckám nezávidím.

20 ioannina ioannina | 16. června 2014 v 16:57 | Reagovat

Jo a ještě -
- jaká realita, taková virtualita. Jo. Člověk se s předstíráním daleko nedostane. Názor, za kterým si člověk nedovede stát, nestojí za to, aby byl vyřčen.

- no a čísýlka... mi to udělalo všehovšudy jenom jednou, řeklo mi to, že mám opsat čísýlka, a nebylo odkud. Tak jsem tomu dala refresh a už to čísýlka nechtělo. :-D
Musím nějak vykoumat, jestli bych se sem nemohla přihlašovat přes LJ.

21 Rejčka Rejčka | 16. června 2014 v 18:43 | Reagovat

Ioannino, vždycky mi bylo líto, že nemůžu diskutovat s autory vydaných knih. I když někteří diskutují - třeba právě Joanne tím byla pověstná. Ale Dumas nebo Zola... s těmi to už holt nepůjde :)
Katty, ano, přesně tu debabu jsem měla na myslí. Já zcela nepochybně pedagogické sklony mám - což ostatně není má jediná špatná vlastnost.
Proti pochvalným komentářům také nic nemám, jsou věci, které se neomrzí,jak říkal Lockhart :) - ale vážně: slaďoučký Severus je příšerný, bylo to úúúžasné... no, tak takoví ke mně nechodí, takže si nemusím lámat hlavu tím, jestli by mě to potěšilo.
Robko -v tom, jestli psát či nepsat, souhlasím plně s Ioannaninou, jen jsem trochu zkrátila: Každý by se měl snažit zvládnou svůj jazyk, ovšem nikoli každý musí publikovat. V naší generaci nás ve skutečnosti vůbec nenapadlo, že bychom mohli tvořit v takto masovém měřítku. Je to do jisté míry móda, která se mi ve skutečnosti spíše zamlouvá. Má jen dvě negativa - první je možná dehonestace v budoucnu, tedy, že internet není bezpečné prostředí, jak jste už psaly - tak mě napadá, co by internetu udělal s pokusy o literární tvorbu ve věku patnácti let třeba u Paroubka. Druhou je zhoršování úrovně jazyka (ano, to ve mně promluvila opět učitelka) - vyrostla jsem v době, kdy nebylo možné se dostat k tištěnému textu plnému stylistických i gramatických chyb. Každým čtením jsem si tudíž tříbila smysl pro češtinu a intuitivní vnímání pravopisu. Pokud dnes někdo čte převážně amatérskou tvorbu (a úrovní jazyka tomu zdatně sekundují ostatní blogeři a mnohdy i profesionální novináři - jaký může mít cit pro jazyk? Každým rokem jen zírám, jak se zhoršuje instuitivní vnímání předložkových vazeb, spárvného použití slov, o interpunkci nemluvě.
V tomhle vidím už i něco jako veřejný zájem - proto součástí mých komentářů je vždy i hodnocení úrovně stylistiky a gramatiky, přestože jsem si vědoma, že to není účel díla.
Takže co bych poradila všem, kteří chtějí psát? Čtěte - hodně a dlouho čtěte, pak pište pro maminku a její kamarádky (ty budou totiž vstřícné, ale ne nekriticky) - a pak to teprve zvřejněte. To že něco jde, ještě neznamená, že to musím využívat.

22 ioannina ioannina | 16. června 2014 v 19:06 | Reagovat

Jo - a když autor diskutuje, tak občas i vysvitne, že není tak skvělý a geniální, jak si ho čtenáři představovali. Například když v rozhovorech cítí potřebu vysvětlovat, jak mají čtenáři jeho dílo chápat.
Na druhou stranu (říkejte mi Mistryně Druhých Stran!), jsou autoři, jejichž rozhovory jsou vtipné, zajímavé a přínosné. (Kupodivu to bývají lidi, kteří k věci přistupují s pokorou a s úctou ke kolegům psavcům. Vlastně podle tohohle poznávám, jestli je daný člověk už dost mistrem ve svém oboru: mistři si už nepotřebují honit triko shazováním konkurence. Všeobecně, nejen v psaní.)

Pokud jde o elementární gramatiku... jsem klasický filolog. Strašlivě mě míchá, když někdo skloňuje Cicero bez Cicera (jelikož ten řečník fakt není totožný s tím starým měřítkem fontu) nebo... Severus bez Severuse. To první ještě dovedu pochopit - Cicero bez Cicera (správně je Cicerona; pravidla českého pravopisu praví, že se nominativ antického jména ponechá v původním znění, pro další skloňování v češtině se vezme genitiv, odtrhne se jeho latinská nebo řecká koncovka a zbytek - kmen - se dál zpracovává převážně podle vzorů pán nebo žena... kde jsem to skončila? Jo)... takže tvar "Cicera" je pochopitelný, pokud je mluvčí nebo autor kulturní ignorant, který nejen neumí latinsky (jako většina populace dnes), ale ani to jméno nikdy neslyšel, takže nedovede odhadnout, jak ten kmen vypadá. Tvar "Severuse" je ovšem neprominutelný, protože slova na -us jsou zcela pravidelná a nezaměnitelná.
Proměny Publiuse Ovidiuse Nasa, anyone? ;-)

23 ioannina ioannina | 16. června 2014 v 20:51 | Reagovat

Přidám perličku. :-) K Potterovi jsem se dostala přes fanfiction - hledala jsem fantasy povídky na netu, vyplivlo to na mě fanfiction, já si pak šla pro knížky.
No a když jsem prvně uviděla skloňování typu Severus bez Severuse, řekla jsem si, aha, středoškoláci zase neumí gramatiku.
Když jsem to pak uviděla v těch *knihách*...!
Medek podle mě v tomhle udělal velkou chybu. A neomlouvá ho, že "si myslel, že to jsou francouzská jména". Na první pohled nejsou - spousta z nich pochází z historie nebo z bájí. Čtenář by se dejme tomu mohl splést, ale překladatel by nějaký přehled mít měl.
Tak, končím se stížnostmi na HP a latinu. :-) (Prozatím.)

24 Regi Regi | E-mail | Web | 16. června 2014 v 21:48 | Reagovat

[23]: Ioannino, na rozdíl od tebe nejsem žádný odborník a proto jsem šla s dotazem za strejdou Gůglem. Podívej, co jsem našla. V tom prvním příspěvku se píše, že je to "výcuc" z jazykové poradny akademie věd. Co si o tom myslíš?
http://www.emimino.cz/diskuse/a-zase-ta-cestina-v-casopisech-31640/strankovani/2/

25 ioannina ioannina | 16. června 2014 v 22:43 | Reagovat

Je to zjednodušený.
To pravidlo říká, že:
- jména antického původu (což pod článkem diskutovaní Sirius, Albus, Severus atd. jsou... Sirius je antické jméno hvězdy, Severus byl římský císař, Albus je doložené římské jméno, Pius je doložené jméno několika papežů... mohla bych pokračovat hodně dlouho... např. Hermiona je mytologická dcera Heleny Trojské - Rowlingová si ta jména navzdory všem Medkovým výmluvám nevymyslela a to, že některá připomínají anglická slova, je tím, že ta slova přišla do angličtiny z latiny... výjimka je snad jen ten Billius, což je jméno původu gallořímského, keltský kořen, latinská koncovka) se opravdu skloňují tak, že se podle druhého pádu v latině nebo řečtině určí kmen a pak se slovo přiřadí ke vzoru pán, předseda nebo žena. (Cicero bez Cicerona; Ovidius bez Ovidia; Seneca bez Seneky - vidíš, že -c- se v dalších pádech může "počeštit" na -k-, pokud se tak má vyslovovat; Hermiona bez Hermiony; Cato bez Catona nebo Kato bez Katona, Lýsistraté bez Lýsistraty). U řeckých jmen se dodržuje psaní délek, u latinských se délky nepíšou, ale vyslovují. (Tedy Démosthenes, ale ne Kató.)
Jména *novořecká* se obvykle berou, jak jsou v nominativu, a tak se dál skloňují. Nepíšou se foneticky, dodržuje se mechanický přepis alfabéty. (Honem nějakého Novořeka... Alexandros Papadopulou, čte se Papadopulú, skloňuje se bez Alexandrose (nebo Alexandra) Papadopulou (protože zrovna tohle příjmení je v genitivu, a tudíž nesklonné). Řek Zorbas, bez Řeka Zorbase nebo Zorby, podle volby autora.
Tu nejistotu ohledně skloňování jmen latinského původu do toho vnesl až Medek tím překladem HP. Byla to opravdu velká chyba - a ještě horší, že se to od té doby pokouší zamluvit. Jeho původní výmluva byla, že si myslel, že to jsou jména "čtená francouzsky" a že "nechtěl děti mást". Protože je HP znám dost masově, zejména mezi mladou generací, došlo k velké dichotomii ve vnímání "jak to má být". Do té doby v tom byl pořádek.
Tedy pravidla se zase jednou přizpůsobují klesajícímu poznání - místo co by se lidi učili pravidla.
Moc, moc mě to štve a proklínám Medka, kdykoli ty zpotvořené tvary vidím.

26 ioannina ioannina | 16. června 2014 v 22:45 | Reagovat

Démosthenés.
Aha! Už vidím, jak ten překlep vznikl.
IE mi to opravuje sám, mor na něj!

27 ioannina ioannina | 16. června 2014 v 23:14 | Reagovat

Mi to nedá... k těm "latinským jménům moderního původu".
Latina je mrtvý jazyk.
Latinsky se přesto stále mluví. (I mimo Vatikán.) Těm lidem se někdy říká neolatinisti. Latina má prozatím čtyři hlavní fáze: stará (byl živý jazyk), středověká (už nebyla pro nikoho mateřštinou), humanistická (renesance a do jisté míry baroko) a nová (zhruba od baroka dál, ale především 19.-21. století). Nebudu zabíhat do podrobností, jak kterou fázi od sebe poznat.
Nová slova vznikají, samozřejmě, protože je potřeba pojmenovat nové věci.
Ovšem jména... No, například můj nick je jméno vytvořené podle pravidel neolatinistů. A když se na to podíváte dobře, zjistíte, že je etymologicky správně a že má antické nebo přinejmenším středověké kořeny.
Takže - "nová latinská jména" de facto neexistují. Ne že by se nutně recyklovala jenom ta antická, ale tvoří se zásadně tak, aby od antických *nebyla na první až pátý pohled rozeznatelná*.
Ergo, nedává smysl, aby se skloňoval Sirius bez Siriuse s odůvodněním, že je to "nově vytvořené latinské jméno".

28 Richenza Richenza | 17. června 2014 v 0:09 | Reagovat

Ona to není tak docela pravda, čeština postupně přejímala obě normy. Holt to tak je, že se jazyky vyvíjejí, ač se nám to nemusí líbit - a čím budeme starší, tím méně se nám to líbit bude. Mně to také přišlo tehdy divné, protože jsem vychovaná v medicínské i právnické latině (byť rozhodně nejsem filologem) - mimochodem, když jsem dneska u státnic slyšela "glomerulusu" tak jsem myslela, že vylítnu.
O obraně Medka ve vztahu k francouzštině jsem neslyšela, a přijde mi zvláštní - snad ví, že francouzská jména jsou poněkud jiná, ne? Pravděpodobnější mi přijde, že se držel příručky Ústavu pro jazyk český, protože tenhle ústav, ať se nám to líbí nebo ne, je "zákonodárcem" na poli češtiny, neboli oficiálním jazykovým regulárorem. Pro publikaci v češtině pro mě, s dovolením, bude závazné proto stanovisko autority na poli českého, nikoli latinského pravopisu. (http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=320)

Tedy, cituji: "Tzv. antický způsob skloňování se neuplatňuje vždy, když jméno končí na -as, -us, -es, -os. Patří-li jména tohoto typu novodobým nositelům (a pisatel nechce záměrně zdůraznit jejich antický původ) nebo jde-li o jména jiného než latinského či řeckého původu, která však mají zakončení obdobné jako jména antická, neodtrháváme v nepřímých pádech zakončení -as,  -us, -es, -os, ale přidáváme pádové koncovky k celému jménu (Angus – 2. p. Anguse)."
Takže jména moderních lidí lze skloňovat moderně, starší forma je nepochybně klasickou, a je jazykovým prostředkem jak vyjádřit oficialitu a určitou archaičnost. Pokud někdy budu psát o římském císaři Severovi, tak mě ani nenapadne použít jiné sklońování. Ale pokud budu psát o klukovi narozeném v sedmdesátých letech v dělnické čtvrti... opravdu se na Medka nezlobím, překlad má především vystihovat atmosféru, a archaické formy k atmosféře nepřispívají.
Nicméně, kdybych byla na jeho místě,tak bych si s tím trochu vyhrála pro odlišení jednotlivých mluvčí - tak třeba Narcise by šlo do úst přirozeně Lucie, James by mohl říkat Siriusi, třeba právě Dumbledore Sirie...  Mohl si s tím víc vyhrát - minimálně u dřívějších ředitelů, by určitá archaická oficialita byla na místě. Ostatně jsem se přesně tímto řídila - po úvaze jsem použila "Vinducte".

Ono je to podobné, jako imunisace - imunizace, arteria - artérie, infatilismus - infantilizmus, ale také manager - manažer.

29 ioannina ioannina | 17. června 2014 v 1:04 | Reagovat

Vidíš - já bych zase přihlížela jednak k původu těch jmen, jednak k tomu, že kouzelnická společnost používá (pa)latinu i v inkantacích (a celkově víc, než je z Medkova překladu vidět), jednak k tomu, že je celá taková jakoby z předminulého století... a pak by mi "Severe" sedělo mnohem víc.
Ale nápad s generačním odlišením je hodně zajímavý!
(I když by se do Medka pustili takoví ti, co mně třeba vyčítají, že říkám "bystrozor", ale Anzelm řekne "auror"...)

Modernizovaný pravopis typu filozofie, diskuze mi už (většinou) nevadí (pokud to nepůsobí vysloveně hnusně, což dokážou zejména foneticky přepsané franštizmy nebo slovo viska :-! ). Počeštěniny typu manažer už jsou dobrý (proti takovýmu menedžr).
Ale vidíš, co úpadek znalosti klasických jazyků *a* tohle rozvolňování udělalo s ubohým glomerulem.

(Já bych ty klasický filology nezatracovala, oni jsou za takovýma věcma jako Pražský lingvistický kroužek... a ÚJČ je poslední dobou dost na odstřel s těma svýma dubletama. Řekneš, že mám co kecat, když píšu hovorovou češtinou, jenže já to dělám proto, že jsem si to vybrala - a ne proto, že spisovně neumím... Ale ty věčný dublety, co je všude dneska ÚJČ cpe, nám neudělají dobře. Netvrdím, že má čeština ustrnout, i samotné počešťování latinských jmen mělo řadu fází, ale... no, vidíš to na studentech. Příliš rozvolněná norma znamená, že pak nedrží žádnou normu. Mělo by se počkat, až ta jazyková změna, co se teď děje, doputuje do zřetelnějšího stádia, a pak ji teprve ukotvit, a ne nechat jazyk houpat na pěti, šesti špatně držících kotvách, podle mě teda.)

30 Regi Regi | E-mail | Web | 17. června 2014 v 5:41 | Reagovat

[25]:[27]:[28]:[29]: Tedy dámy, skřivan před spaním položí otázku a pilné noční sovy dělají co můžou, aby měl, až se ráno probudí, připravenou naprosto vyčerpávající odpověď. Díky.
Kdysi jsem (si) napsala krátkou povídku. Děda 81 let a vnuk 18 let si povídají: Děda chodil na gymnasium a pracoval v museu, kam chodily exkurse. Vnuk navštěvuje gymnázium, a půjde se školou na exkurzi do muzea. Jestli se nepletu, tak na základce jsem se ještě chystala na gymnasium a když jsem tam pak byla, mohla jsem už psát obojím způsobem. Jenom doufám, že tenhle trend nepostihne i psaní i/y. Protože když čtu, že jsme, například, potkali Dursleyovi (!), bývá mi špatně od žaludku :-!

31 ioannina ioannina | 17. června 2014 v 13:10 | Reagovat

No, nedělej si přílišný naděje, ÚJČ by i/y chtěl zrušit... :-D

Ale tak jsem spala a přemýšlela - jestlipak se ta změna s těmi jmény odehrála před Medkem, nebo až po Medkovi?
(To jšme žvědaví, milášku, to jšme žvědaví...)
Osobně tipuju, že až PO vydání prvních Medkovin.
Jo a Richenzo, ten faktoid s tou franštinou mám z nějakého rozhovoru s Medkem. Zdroj už nedohledám, bohužel.

32 Regi Regi | E-mail | Web | 17. června 2014 v 15:14 | Reagovat

[31]: To nemyslíš vážně! Snad to zůstane jen u toho "chtěl by".
Časové určení té změny by možná bylo zajímavé zjistit, ale ať je to jak je to, většina z nás už si na ni zvykla, stejně jako na to gymnázium.

33 Rejčka Rejčka | 17. června 2014 v 17:05 | Reagovat

Původ je zavádějící, protože já jsem třeba nositelka jména hebrejského původu a skloňujeme ho hezky česky. Ostatně ani skloňování latinizované nebylo latinské, ale české s přihlédnutím k latině, ne? (Vždyť je zachovám ve skutečnosti jen vokativ singuláru.) Takže jde ve skutečnosti o znalost češtiny, nikoli latiny - a česká jazyková norma se může změnit, ostatně tak činí neustále. Než jsem začala psát, tak jsem si právě tohle na ujc našla. Pokud tedy respektuju Medkův překlad, dělám to jednak s respektem k němu, druhak po zvážení stanovisk UJC a s přihlédnutím k reáliím, nikoli snad že bych původní sklońování neznala - ostatně právě v medicinské terminologii jde pořád o vcelku "živý" jazyk - včetně latinského (tedy skutečně latinského)skloňování - a že to po nás chtěli i mluvnicky správně.
Klasické filology nezatracuju a vnitřní spory odborníků nedokážu posoudit. Dublety mi z principu nevadí, vyhovují mému smyslu pro logiku - přijde mi správnější, že existuje přechodná doba, kdy jsou správné obě normy, starší i novější. Ne tak dávno si to čeština prodělala s koncovkou "-ti" u infinitivů.
Mimochodem  "mistře Severe" Anzelma, jsem vnímala jako naprosto přirozené. Hodí se to k jeho celkovému vystupování.
Ale když jsme psali úřední dopis, tak jsme napsali "Pane Prokopiusi" - oslovení pane Prokopie, by působilo v dnešní době skutečně už archaicky, takže právě u moderních jmen tu změnu už vnímám jako dostatečně pevně zakotvenou, stejě jako u některých dalších slov - například ten cirkus: kdybych se vrhla na historický román, tak je určitě pošlu do cirku, s dětmi ale půjdeme jako všichni ostatní do cirkusu.
Kdy tu změnu zavedli ofiiálně fakt netuším, ale o tom cirkusu jsme se to dokonce učili na základce, a to rozhodně je před Medkem. S tou francouzštinou to fakt nechápu, pro ni není tenhle typ jmen nijak typický. Ostatně skloňování francouzských jmen je mojí noční můrou, když si můžu vybrat, najdu si ta, kde nemusím řešit, zda sklońovat podle výslovnosti nebo psané formy - je bez Jacquesa nebo Jacquese? Dobrovolně jsem dokonce Dominiquea změnila na Dominika :)

Regi, a víš, že tohle je přesně ta chyba, kterou dokážu přehlédnout? Nejhorší jsou pro mě chyby, kde pravopis záleží na umístění v textu - moje oblíbené je třeba mě/mně - a ne, že bych ta pravidla neznala, jen mě to tolik neuhodí do očí.

34 Regi Regi | E-mail | Web | 17. června 2014 v 17:51 | Reagovat

Já jen zírám jak je to skloňování původem latinských jmen zajímavé téma a jak se na to dá nahlížet z různých úhlů...
Richenzo, to je zajímavé, jak i ten cit pro jazyk funguje u každého jinak. Protože já naopak právě tuhle chybu (i/y) neudělám nikdy, a z každého textu na mne křičí, jako kdyby byla napsaná červeně. Zato interpunkci asi nebudu úplně správně umět nikdy. Nebývám si jistá a v mnoha případech se řídím vlastním pravidlem - raději čárka navíc, než aby chyběla ;-)

35 Rejčka Rejčka | 17. června 2014 v 22:39 | Reagovat

No,tak já si myslím, že vcelku interpunkci umím, ale hned v předchozím komentáři mám několik hrubek právě v interpunkci :) To není jen otázka "umět něco" ale v klidu si to přečíst. Asi bych neměla hned po poslední tečce mačkat enter :)

36 ioannina ioannina | 18. června 2014 v 0:49 | Reagovat

Taky mačkám enter moc rychle, nejsi v tom sama - a to jsem ten typ, co nikdy nedělá chyby, když píše rukou. Klávesnice umožňuje vrátit se zpátky ve větě a občas ponechat zbytky původní konstrukce (a chudáci čárky a íčka pak jen zíraj). Nejsi v tom sama. :-)
(A to si přivydělávám korekturama...)
Oook, no tak ti budu věřit, ale dál se budu držet svého. Prokopiusi bych nenapsala, prostě mi to vadí, nedám to. Juliuse Fučíka? M-m!
Heh, latinské skloňování... no, pochopilas, jak to myslím, a to je hlavní. :-D Někdy se mi předbíhají prsty.
Ale bacha - vlastní jména jsou něco o dost jiného než přejatá slova. Takže cirkus bez cirkusu - to je jako manažer. To ať si čeština kroutí po libosti. Jenže vlastní jména (i když se taky kroutí v různých dobách různě) mají přece jen tendenci k větší setrvačnosti tvarů. Tenhle argument nesedí - s cirkusem - protože jde o jiný typ slova: přejaté slovo, nikoli vlastní jméno.
(Taky mám nick původně hebrejský - když zahrabeš v etymologii, původně to jméno bylo mužské a znělo Jóchánán. Potom přes řečtinu, latinu, latinskou přidanou přivlastňovací koncovku... skloňováno česky, leč psáno dle 8. století bez rozlišení minuskulí a majuskulí a s písmenem i, nikoli s pozdějším j... jo, etymologie a historická mluvnice, to je valach...)

37 Rejčka Rejčka | 18. června 2014 v 16:35 | Reagovat

Tvůj nick je moc hezký - latinizované formy přece byly i slovanských a germánských jmen. Já jsem myslela své "normální jméno", když přemýšlím,Richenza bude téměř určitě germánská,většinou ji uvádějí jako ženskou podobu Richarda. Ten skromný základ rich se tam jednoduše nezapře :)

Vlastní jména se ale taky různě přizpůsobovaly - nejen z latiny do češtiny, ale i naopak a všemi směry. Od dětství jsem o vývoji jmen přečetla všechno, co bylo k disozici, a kdysi v pravěku, když ještě neexistoval internet, jsem si vedla svou vlastní kartotéku podle zemí a historickým dob, a taky četnost. Teď všechno je po pár sekundách na netu...

38 KattyV KattyV | Web | 18. června 2014 v 16:43 | Reagovat

Richenzo, myslím, že Richenza byla původně po mamince Švédka. Takže germánský původ se dá předpokládat.

39 ioannina ioannina | 18. června 2014 v 16:48 | Reagovat

Momentálně vymejšlím jméno pro štěně - základ řecký, zkrácenina dle anglického způsobu musí vyjít tak, aby byla uprostřed zdvojená souhláska. Jako moje předchozí fenka Penelope - Penny, současná Melanie (Melainá, černá) - Melly.
A přitom jsem narazila na faktoid, že Diviška byla původně Dionýsie. :D

40 Regi Regi | E-mail | Web | 18. června 2014 v 16:58 | Reagovat

[37]:[38]: Řekla bych, že Richenza je germánského původu určitě. Babička Přemysla Otakara I. Byla taky Richenza a byla německého původu. Asi to nebylo na severu Evropy neobvyklé jméno.

[39]: Ioannino, baví, mě, jaká jsi detailistka i v takových "bezvýznamnostech" jako je jméno štěněte. Dej pak vědět, co jsi vymyslela. :-)

41 ioannina ioannina | 18. června 2014 v 17:51 | Reagovat

Podle mých zdrojů by Richenza měla být ženská forma jména Richard, což germánského původu je.
Štěně: dám. Určitě se neudržím a budu jásat, až dorazí. :)

42 Richenza Richenza | 19. června 2014 v 10:58 | Reagovat

Já jsem také přesvědčená o germánském původu, tedy odvozenina od základu "rich", což znamenao zhruba totéž, co v současné angličtině :) To jméno nebylo neobvyklé, podle všeho ale pouze mezi šlechtou, což koresponduje s významem jména.
Na Divišku jsem už skoro zapomněla, tohle jsem četla od Knappové už před třiceti lety - jen si nejsem jistá, nakolik se toto jméno skutečně používalo. Ale pro českou kouzelnici by se docela hodilo, ne? Se jménami si hrozně ráda hraju, vyjadřuji jimi i původ postav - ono je to nejspíš poznat :-)

43 ioannina ioannina | 19. června 2014 v 22:56 | Reagovat

Možná jo, myslím Diviška, i když mi vždycky vytane Prokop Diviš a pak fakt nevím, kde jsem to sebrala. :-D
Se jménama si hraju taky, až až, i když nemám ráda prvoplánový hrátky (třeba jako Remus Lupin). Prim asi drží Velemir Divjakov, to je myslím moje nejpovedenější jméno.
Kdysi jsem kdesi četla cosi, že správný hrdina má mít ve jméně -r-, a *proto* ho Anzelm nemá. Natruc. :-D
A přiznám se, že si počítám numerologický rozbory jména, když ho tvořím... 8-O Jednak chci, aby hezky znělo, jednak aby nebylo anachronický, jednak aby "dávalo smysl", ale ne na první pohled. No a pak to mám podobně jako u ilustrací - to jméno mi pomůže, abych si udělala sama lepší představu o vlastní postavě...
Jsem divná. :-D

44 Rejčka Rejčka | 20. června 2014 v 9:51 | Reagovat

Počkej, jak divná? On to takhle nedělá každý? :-)
Ale vážně - já to tak mám také, tedy až na tu numenorologii.
Ale výběru jména,i epizodní postavy, věnuji velkou pozornost - zajímá mě původ jména, jeho obvyklost/neobvyklost, význam a samozřejmě i zvuk. Zrovna včera večer jsem vybírala jméno pro polského ministra čar a kouzel.  Do užšího výběru jsem si napsala Strzeżymir Bolebor Boleczest Częsbor Dalbor Falimir Ludziwoj (příjmení Grodzki). Jsem blázen - protože tohle je skutečně epizodní postava.
To pravidlo "r" mě rozesmálo. Něco na tom je, a teď přemýšlím, kdo to další porušil. Co třeba Edmond Dantes (který ovšem pak byl hrabě Monte ChRisto... Už vím - Vinnetou! (nebo Sandokan) Víš, že jsem o něm nevěděla, alespoň vědomě ne, protože podvědomě s tím tak pracuju - hned jsem zapátrala a po chvíli frustrace jsem našla Kenleyho Selwyna :-)
Také to tak mám  - dokud nemá postava jméno, nemá ani tvář.
Ještě k té prvoplánovosti JKR: Ona psala původně dětskou knížku pro mladší školní věk, měli bychom tak k ní přistupovat. (Tenhle pohled mi ostatně umožńuje respektovat ji i přes věci, které bych u literatury pro dospělé musela považovat za chybu.)A v tom ostatně spočívá její unikum - neznám žádného jiného autora, kde kniha roste se čtenáři, a přitom příběh drží pohromadě. Na našich stránkách už jsme o těch jménech vcelku dost diskutovali, protože já se snažím co nejvíc držet jejího stylu - takže třeba vlkodlaci mají vlčí jména. Většinou však ne prvoplánová, snažím se, aby to tak nečnělo - a nejspíš by to čtenáři ani nemuseli poznat (kdo ví, že Lovella je vlčice a Kenley vlčí hlava?)
Jo, jména, to je moje tajná vášeň ;-)

45 Rejčka Rejčka | 20. června 2014 v 9:56 | Reagovat

A mimochodem - ten polský ministr má být hrdina (všímáš si, Ionannino, těch R?)

Nechceš (nechcete) mi pomoci vybrat?

46 Regi Regi | E-mail | Web | 20. června 2014 v 15:05 | Reagovat

[45]:Nejvíc se mi líbí Ludziwoj.

47 ioannina ioannina | 20. června 2014 v 16:53 | Reagovat

Lingvista si ti těch vlků všimne - zvlášť pokud jsi důsledná. :-)
OK, ten ministr... a co je to za chlapa, má páteř? Je srab? Je uhejbák? Diplomat? Neruda? Lidumil? Jdou za ním lidi sami, nebo jenom z povinnosti? Když odstoupí, jak rychle se na něj zapomene?
Ludziwoj vypadá pěkně... ale kdyby to byl srab, na kterýho se hnedka zapomene, bylo by to dost dobře ironický. :-)

48 Rejčka Rejčka | 20. června 2014 v 18:05 | Reagovat

CHLAP, vcelku čestný, až naivně. Přirozený vůdce. Úplně lidumil nebude, to by v tom stavu, v kterém jsou ministerstva na kontinentě ani nešlo, ale všechno je relativní.

49 Regi Regi | E-mail | Web | 20. června 2014 v 18:30 | Reagovat

[48]: Nejdříve jsem se tě chtěla zeptat podobně jako Ioannina, ale pak jsem si řekla, že pokud už máš všechna jména v užším výběru, s charakterem toho člověka asi ladí všechny, takže jsem se zaměřila na to, které to křestní jméno mi nejpříjemněji zní s příjmením. Ludzowoj se mi líbil nejvíc.

50 ioannina ioannina | 20. června 2014 v 18:40 | Reagovat

Taky se přimlouvám za Ludziwoje. :-)

Odpověď na starou otázku: asi Linda. Když bude zlobit, bude to Ethelinda, princezna normanská. (Právě proto, že s příchodem Normanů to jméno upadlo.) Když bude hodná, bude Linn.
Ještě uvidím, až ji uvidím, ale verze "Flekaté čelo" se mi nelíbila v žádné mutaci.
(Neví někdo, jak by to bylo staroseversky? Jako že bych si zlomila jazyk, kdybych přivolávala psa? :-D )

51 ioannina ioannina | 20. června 2014 v 18:45 | Reagovat

A k té dětské knížce... lidi, jak já bych byla ráda, kdyby se byla JKR v těch mantinelech udržela! Jenže se jí zachtělo býti dospělejší, drsnější... no a tak se logika sype a sype.
;-(
No a tak některé rýpavé io teď tvrdí, že autorka neudržela ani žánr.
Na moctou stranu, nemám ráda omlouvání nedostatků stylem "je to jenom pro děti". Ony to sice nepochopí, ale nesou si ten zážitek s sebou a zradí je, až už budou dospělí a dávno si nebudou pamatovat, odkud to vzali.
Medkova palatina byla taky "jenom pro děti" - a jak (pokud máte pravdu, nezkoumala jsem, poptám se ještě na Akademii) rozkolísala celou normu!

52 ioannina ioannina | 20. června 2014 v 18:49 | Reagovat

(Narážím na Anaximandrův výrok: "Musíme lépe zpívat - z ohledu k dětem." Protože dětem je to sice teď jedno, ocení každý rytmický hluk, ale vyvíjí se jejich vnímání hudby, takže když uslyší dobrý zpěv, neošizený, rozvine se jejich sluch a budou mít v dospělosti dobrý hudební vkus.)
(A už přestávám plevelit a jdu cvičit psa.)

53 Rejčka Rejčka | 20. června 2014 v 19:09 | Reagovat

Tak slovník staré švédštiny ani norštiny jsem nehledala, ale ve slovníku althochdeut jsem našla "spot in the face - Litiwam

To by taky znělo zajímavě, ne?  Jestli ten význam odpovídá, fakt netuším.
A Ethelinda je stejně hezčí :)

Dobře, bude to Ludziwoj (ano, významy by se mi hodily všechny).

Nemyslím si, že normu rozkolísal Medek, bylo to tu už předtím a stálo by za to zjistit, kdy to UJC vydal v tom současném znění - to fakt nevím.

Nemyslím si, že věci pro děti mají být horší, jen jednoduše jiné. JKR se pokusila o unikát - sérii, která roste se čtenářem. Samozřejmě, že nemohla "udržet žánr", když tvořila svůj vlastní! Kritizovat ji za to, co je na HP nezajímavější, fakt nebudu.

54 ioannina ioannina | 20. června 2014 v 19:25 | Reagovat

Ale no jo, tak si stvořila pokus - jenže nemyslela dopředu. Už teď se ukazuje, že když jsou ty knížky venku všechny, tak je lidi chtějí číst jednu za druhou, a ne čekat vždycky rok... a ono to najednou nefunguje.
Ale jo, jako pokus dobrý. Jenom se ukázalo, že je to cesta pro dílko poněkud efemérního charakteru. Nový čtenáře to totiž nezískává, má to tendenci zapadnout.
Hele, historie rozhodne. Jako vždy. :-)

55 Rejčka Rejčka | 21. června 2014 v 12:24 | Reagovat

Možná to zapadne, to teď neposoudíme.Ale chápu, proč se ti to nelíbilo, když jsi se k tomu dostala jako k "normální" literatuře až po fanfiction. Mně se jednička dostala do ruky, když jsem na chalupě hledala něco, co budu číst svým předškolákům před spaním. A velmi kladně mě to překvapilo - velmi pěkný vypravěčský styl, výborné dialogy, příběh, který neurazí. A asi od trojky či čtyřky jsem si to začala užívat i sama a začala jsem oceňovat právě tu nejednoznačnost. Po černobílých dětských příbězích, které jsem v té době s dětmi četla, to pro mě byla velká změna. Na druhou stranu nechápu tvé puzení na něco, co považuješ, za špatné fanfiction psát a na stránkách, kde se shromažďují lidi, kteří HP mají rádi, šířit své evangelium o tom, jak je to špatné.

56 KattyV KattyV | Web | 21. června 2014 v 18:43 | Reagovat

Tak jsem zatím zpovzdálí sledovala vaši plodnou debatu, ale možná nastal čas nepatrně moderátorsky zasáhnout, než se nám posune někam  špatným směrem. Richenzo, mi rozdílný pohled na Harryho Pottera nevadí. Ioannino, Harryho máme opravdu rády.
Takže, co kdybychom tuto diskuzi o Harry Potterovi ukončili?
Nemálo mě těší, že se vy dvě tady v šupleti objevujete, dost ho to oživuje a budu ráda, když tomu bude i nadále. :-)

57 ioannina ioannina | 21. června 2014 v 20:52 | Reagovat

Já bych souhlasila - s Richenzou máme příliš rozdílné vidění, nemá smysl, abychom se snažily jedna druhou přesvědčovat, že pravdu má ta druhá.

Jenom bych nenápadně podotkla, že "repare fiction" je taky součástí fanfiction. Stejně jako "spekulative fiction", kterou píše například Terri (dalším příkladem spekulativní fikce je Rok jako žádný jiný od Aspen, to znát budete; Terri uvádím proto, že jde v těch spekulacích ještě o hodně dál).
Tím chci říct, že fanfiction nemusí nutně být jenom přitakávání Matce Zakladatelce a další rozvíjení jejích myšlenek v "jejím" duchu. (Do hlavy jí opravdu nevidíš, vždycky jde o tvoji interpretaci.) Může to být i, například, pojmenování problémů, které v tom světě vidíš, a pokus o jejich vyřešení - to je to, co píšu já. Lidi to píšou proto, že se jim něco na tom světě líbilo natolik, aby si s tím chtěli pohrát. (I nenávist je láska. Indiferentnost, to je teprve nulový vztah.)

Dokonce existuje názor, že ta opravdu skvělá díla (třeba ten Tolkien) generují mnohem méně fanfiction, právě proto, že chybí tyhlety spekulativní a napravovací větve (protože nikdo necítí potřebu je psát).
To je to, proč jsem kdysi před milionem příspěvků řekla, že na díla, kterých si opravdu vážím, nemám potřebu psát fanfiction. Ne, můj druh fanfiction na to psát totiž nejde. Jde na to odkázat třeba tak, jako Alan Lee na toho Tolkiena - prostě se inspirovat.
Richenzin druh fanfiction, pocta autorovi, na to psát samozřejmě jde.
Své místo mají oba přístupy.
Myslím, že není důvod ke sporu.

58 Rejčka Rejčka | 22. června 2014 v 16:03 | Reagovat

Fakt už jsem se nechtěla vyjadřovat. Ale lehce mě irituje to neustálé podsouvání. Můj motiv k psaní Bless ve skutečnosti bylo dovysvětlení některých nelogičností - ovšem se respektem k autorce; jednoduše nemám potřebu ji shazovat. Respekt není ani obdiv k božské zakladatelce, ani nekritické přitakání.

A dovolím si zakončit verši z jedné z mých nejoblíbenějších písní Joan Baez:
Oh what a dream beyond the realm of why
Pretty little beings beneath the yawning sky
Speaking of God as though they could define
Music to the deaf and color to the blind or God to man

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014