ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Třetí korálek: 2. Obrana - dokončení

18. června 2014 v 0:05 | Ioannina |  Třetí korálek růžence: jabloňový - Malé lekce etiky
Polštáře a pokrývka byly zpět. Snape pořád spal. Ležel na boku, schoulený do klubíčka; ruku měl lehce ovázanou a tiskl si ji druhou rukou k tělu, jako když dítě ve spánku chová plyšovou hračku. Janecius stál u okna a rozhlížel se po okolí.
"Poraďte mi, Neville, kde je tu nějaká neplodná půda? Támhleto by potřebovalo zakopat," kývl k hromádce popela na malé měděné misce.

"Hm... na břehu jezera je hřbitov. Všiml jste si té bílé hrobky? Tak tam."
"Kudy se tam dostanu?"
Neville si stoupl vedle Anzelma. "Vidíte ty dveře tamhle dole? Tamty, kterými vynášejí ty trosky. Tak ty jsou na konci chodby naproti Velké síni..." Vysvětloval, ukazoval.
"To je šílené bludiště," postěžoval si nakonec Anzelm. "No dobrá. Děkuji. Snad budu zpět v nějakém rozumném čase."
"Jenom hrad je takhle komplikovaný, venku je to o něco přehlednější. Jestli chcete, pane, mohl bych jít s vámi. Nebo bych to vůbec mohl udělat já?"
"Ne, nemůžete, to není práce pro vás, Neville. Rád bych měl jako průvodce někoho místního, ale nemůžu tu nechat mistra Severa samotného. Běžte se vedle najíst. Mistr Severus se taky bude chtít naobědvat, ale nebuďte ho, počkejte, až se probudí sám." Anzelm vzal do rukou mísu s květinovou vodou a misku s popelem. Náklad byl nestejnoměrný a zřetelně se mu to neslo špatně. Neville se podivil, proč se mistr Janecius nerozhodl obě mísy levitovat.
"Vedle je ten tác, co na něm nosím jídlo, pane," nabídl.
"Ne, děkuji, to naneštěstí nemůžu použít," odmítl Anzelm. "Musím se dotýkat kovu holou rukou - a čím míň magie v průběhu transportu použiju, tím líp." Zapřel si mísu s vodou o bok a nespokojeně se ušklíbl. "Někdy je prostě jednoduchý způsob ten nejhorší možný."Když mu Neville otvíral dveře, zjistil, že v přední místnosti sedí madam Pomfreyová. Tázavě se po něm podívala a vypadala, že chce něco namítat stran zavírání dveří, ale vtom se v nich objevil Anzelm s oběma nádobami. Zarazila se a zamračila. "Bylo tohle nutné?"
Anzelm přikývnul.
"Mohl jste mi dát vědět," zaškaredila se a střelila očima po Nevillovi.
"Nebylo třeba. Kdybyste tu chvilku počkala, paní Poppy, šli bychom to uklidit."
Na hřbitově se taky pracovalo, připravovaly se čerstvé hroby. Neville zašel za profesorkou Sproutovou a chvíli se jí vyptával. Pak se vrátil k Anzelmovi.
"Co myslíte, bude to lepší hodit k Voldemortovi, nebo k Nagini? Ten první je ten, co tu ránu způsobil, ta druhá je ten had, co profesora Snapea uštknul."
"Vyhrabeme důlek nad hadem," rozhodl Anzelm. "To mi přijde bezpečnější než rušit kosti vašeho místního temného pána." Nechal si přesně ukázat to místo, položil obě nádoby a obešel čerstvý kopeček hlíny s hůlkou v ruce. Něco si přitom mumlal. Pak spojil ruce, něco tichounce zazpíval, klekl si a začal hrabat v ještě nesesednuté hlíně.
Neville měl najednou příšernou vizi, že se had léčiteli pod rukama probudí a vyleze z hrobu. Vyjekl, nacpal si pěst do úst a začal couvat. Anzelm hrabal důlek holýma rukama, ruce mu mizely v hlíně až po zápěstí. Neville konsternovaně zíral a pořád po malých krůčcích couval: teď, teď se z jamky vynoří hlava a kousne! Anzelm vzal misku s popelem, vysypal ho do jamky, přihrnul trochu hlíny a znovu zpíval jakési neznámé zaříkávání, pak jamku zalil květinovou vodou a zahrnul zbylou hlínou. Neville ucítil, jak se něco dotklo jeho zad: ostrý, drsný dotek. Vyděsil se ještě víc, nekontrolovatelně se roztřásl, ale nebyl schopen se ohlédnout. Anzelm znovu obešel celé místo s hůlkou v ruce. Pak si ještě klekl o kousek dál, položil ruce na zem, poklonil se, nabral do obou hrstí čistou hlínu a vytřel jí mísy. Když byl hotov i s očistou, vstal a rozhlížel se, kde je chlapec.
"Co se děje, Neville?"
"Ten had..." drkotal zuby chlapec a tisknul se zády ke kamenné zdi. "Já ho zabil..."
Neuměl to vysvětlit. Ta hrůza, ta představa byla příliš iracionální.
"Škoda že je už zakopaný, rád bych si ho prohlédl," řekl klidně léčitel, smetl si drobek hlíny z hábitu, přehodil si obě mísy do jedné ruky a druhou dal chlapci kolem ramen. "Pojďme zpátky. Už mám vážně hlad."
"Já ho nechci vidět, už nikdy v životě," zamumlal Neville a odlepil záda od zdi. "Mně to teda jednou úplně stačilo."
Tušil, že se mu to přání nesplní. Že se mu bude o Nagini ještě přinejmenším pár měsíců zdát.
Anzelm mu jemně stiskl rameno a odváděl ho zpět do hradu. Uklonil se směrem k profesorce Sproutové, ta jim přátelsky pokývla na odpověď.
Kdyby se byl někdo z nich podíval nahoru, mohl by za oknem uvidět pozornou tvář profesorky McGonagallové, ale ani jednoho to nenapadlo.
Zpátky na ošetřovně zašli nejdřív do umývárny: mistr Janecius Nevilla přiměl, aby si znovu umyl ruce až po lokty a vetřel si do kůže na dlaních nějaký lehce (a nepovědomě) vonící olej. "Člověk nikdy neví," komentoval svou činnost, když pak sám dělal totéž. "Raději budeme přehnaně opatrní."
"To není z.. tamté laboratoře, že, pane?"
"Ne. Ten je můj." Mistr Janecius vypadal, že se o celé věci nechce dál bavit.
Neville zapřemýšlel, jestli byl i profesor Snape na svou práci vždycky tak žárlivý. Těžko říct. Ty postupy, které si Neville opisoval od Hermiony, se od těch v učebnici lišily, někdy jen v drobnostech, někdy dost podstatně. Byly to Snapeovy vlastní? Asi ano. Na druhou stranu, oni byli Snapeovi studenti: profesor Snape měl důvod jim dávat vlastní postupy, zejména pokud se domníval, že jsou lepší. Naopak podle toho, co Neville vyrozuměl z loňských hádek Harryho s Hermionou, profesor Slughorn postupoval přesně podle učebnice. Harry měl nějakou vylepšenou verzi: pokud Neville pochopil správně, patřívala kdysi ta stará učebnice někomu z rodiny Princeů, a tudíž snad dokonce i samotnému Snapeovi - a byly v ní opravy, podobné opraveným postupům, které si opisovali z tabule od Snapea. Když to Neville zjistil, poprvé ho zamrzelo, že on sám byl v lektvarech tak neschopný. Harrymu sice kotlíky nevybuchovaly, ale taky nad věcmi příliš nepřemýšlel: dokud mu to fungovalo, byl spokojený, když ne, obracel se automaticky na Hermionu. Hermiona byla hodně chytrá a uměla spoustu věcí, ale zase příliš věřila schváleným textům: byly pro ni prakticky svaté. Kdyby se taková opravená učebnice dostala do rukou mně, myslel si Neville, nedal bych si pokoj, dokud bych tomu nepřišel na kloub.
Ale jestli dával profesor Snape svoje vylepšené postupy (a objevy, zřejmě) k dispozici i někomu jinému než vlastním studentům... Podle toho, jak překvapený byl mistr Janecius, když mu profesor umožnil si přečíst svoje zápisky - podle toho, že to naprosto neočekával, přestože se i on svým způsobem za Snapeova žáka považoval a učil se od něj, kdykoli měl tu možnost - no, asi ne. Asi jedině tak, že to veřejně publikoval: v časopise, na konferenci, snad i knižně. Asi si mistři lektvarů svoji práci opravdu dost hlídají.
Není divu, oponuje vzápětí Neville sám sobě: pokud byl Harry schopen dosahovat jenom díky opravené verzi učebnice mnohem lepších výsledků než pilná a poctivá Hermiona... a to aniž by rozuměl, proč má věci dělat jinak, což Hermionu hrozně štvalo... tak na takových opravách a objevech bude hodně.
Od toho okamžiku, kdy jsem odmítl uvařit podle jeho pokynů ten nálev z máty a šalvěje, mi mistr Janecius nevysvětlil jediný postup u žádného z lektvarů, a že jich tu byla použita pěkná řada: v podstatě mi jenom objasnil to s tím protijedem, aby se ujistil, že neudělám chybu - a ani tehdy neřekl víc než "silná koncentrace". Ale pokud jde o léčení, tam mi na otázky odpovídá: ukazuje a říká mi daleko víc, než bych nutně potřeboval.
Neville si s úžasem uvědomil, že ho mistr Janecius nejspíš začal učit.
"... mě hladem má nějaký terapeutický účel, nebo je to jenom čirá zlomyslnost? Ptám se pouze z akademického zájmu, pochopitelně."
Neville automaticky mírně couvl a položil si prst na rty: pšššt. Anzelm se usmál, zavrtěl hlavou, záměrně hlasitě zabouchl dveře a začal pořádně dupat a cinkat měděnými mísami. Neville udělal polekaný obličej, proplížil se po špičkách ke stolu a ukázal na mísu s polévkou: bude chtít mistr Janecius nalít? "Ale prosím vás, Neville," řekl Anzelm normálně nahlas, a dodal šeptem: "On o nás už stejně ví, a jestli zvednete pokličku z té mísy, bude vědět naprosto přesně, co děláte: má skvělý sluch, protože je učitel, a ještě lepší čich, protože je mistr lektvarů." Přešel sám ke stolu, nalil oběma a začal jíst.
"Slibuju ti, že pokud to jenom trochu půjde, večeři už dostaneš normální, Severe," uslyšeli odpovídat madam Pomfreyovou. "Ale ta čokoláda tu nemá co dělat."
"Ta tady zůstane. O tom odmítám diskutovat."
Neville udělal další vyplašený obličej a sotva slyšitelně zašeptal: "Jestli jsme si vyposlechli za dveřma něco, co nechtěl, budem toho litovat do konce života."
"To pochybuju," ušklíbl se Anzelm.
"To ho neznáte."
"O tom bych si taky dovolil pochybovat," ušklíbl se Anzelm znovu. "Především je tu jistý etický kodex a mistr Severus ho dobře zná. Za další, mistr Severus nepochybně věděl, že už jsme tady. Jsou tu polní podmínky, Neville, sám jste to říkal. My všichni se s tím musíme vyrovnávat, jak nejlíp dokážeme." Dojedl, uklidil po sobě a zvedl se. "Jdu zase do sálu, paní Poppy," zavolal.
"Běžte za těmi šesti, Anzelme, buďte tak hodný, Daria vás tam potřebuje," vyšla madam Pomfreyová za nimi. "Myslela si, jestli by pro toho chlapce nepřipadal v úvahu Doušek klidu." Přidala do Anzelmova škopku s bublajícími mydlinkami i prázdný talíř a lžíci, co přinesla ze zadní místnosti. "Sám na tom vůbec není dobře, a stejně celou noc nespal: pořád jen hlídá ji," dodala tiše.
"Možná," zamyslel se Anzelm. "Co myslíte, neměli bychom ho raději propustit?"
"Ne," usekla madam Pomfreyová. "Kvůli zdejší zcela nezajímavé politické situaci, jak jste to ráno výmluvně nazval. Necháme ho tu ležet, jak dlouho to jenom půjde."
"Chápu," povzdechl si Anzelm. "Těžko soudit, co je pro něj horší. Donesu mu trochu okořeněné kakao. Jestli jste dojedl, Neville, měl byste se jít věnovat mistru Severovi." Nalil do hrnku kakao, otevřel svou dřevěnou truhličku, vybral jeden flakónek - a zarazil se. "Neville, sejměte z toho ještě to ohřívací kouzlo, prosím. Nerad to říkám, paní Poppy, ale moje železná zásoba už je skoro vyčerpaná. Až přijde další zásilka z laboratoře, musíme požádat o nějaké uklidňující lektvary. Rád bych věděl, jaké konkrétně mají v repertoáru." Počkal, až Neville provede finite incantatem, a nakapal do hrnku deset kapek.
"Zeptejte se profesora Snapea, ten to ví naprosto přesně."
Anzelm pokýval hlavou, mrkl povzbudivě na Nevilla a vyšel ven.
"Já jsem slyšel něco o stanu první pomoci," odvážil se Neville prohodit, když už byla madam Pomfreyová málem na odchodu.
"No jistě, to vysvětluje, proč včera přežilo venku tolik lidí s tak vážnými zraněními tak pozdě do noci. Všiml jste si, že jsme dnes už žádné další příjmy neměli, že?"
Neville přikývl. "A jsou na tom hodně zle? Ti poslední?"
"Zatím všichni žijí. Věřte mi, že víc vědět nechcete. Ještě pořád," dala důraz na poslední slovo a zamračila se, "nemáte představu." Vypláchla si hrneček a nalila si kakao.
"Pomáhají vám další dva studenti..."
"A vy si vážně myslíte, že je pustíme k někomu, kde by si nedokázali poradit nebo se složili, Longbottome?" zavrtěla madam Pomfreyová nevěřícně hlavou. Zastavila se v půlce kroku, vzala z police další dva hrnečky a nalila kakao i do nich. "Říkám, že ještě pořád nemáte představu." Došla ke dveřím, otevřela si loktem a prohodila přes rameno: "Vy jste z nich ze všech viděl nejvíc. Léčitel Janecius vám dost důvěřuje."
A odešla.
"Mistr Janecius," zašeptal si pro sebe Neville a zaklepal na spojovací dveře.

A mezi dvojím zaklepáním mu najednou došlo, že přiznávat Janeciovi titul mistr a zároveň upírat Snapeovi titul profesor jednoduše nedává smysl.

--------------------------


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | Web | 18. června 2014 v 11:52 | Reagovat

Malé lekce etiky patří k těm povídkám, které mám problém komentovat prostě proto, že jsem po přečtení tak nějak očarovaná, plná dojmů a myšlenek a nedokážu je rychle utřídit tak, abych mohla něco smysluplného napsat. A to je čtu už podruhé. Neville, u kterého strach a soucit přerůstá v respekt, Snape, který kolem sebe sarkasticky neprská a nepouští hrůzu a přesto je to přesně on. Anzelm oddaný svému poslání... A vůbec celá ta atmosféra hradu po bitvě. Kdy si lidé sahají na dno a už nemají k dispozici ten "bitevní" adrenalin.
Ioannino díky.

2 ioannina ioannina | 18. června 2014 v 17:01 | Reagovat

Severovo prskání je, myslím, z velké části sebeobrana. Tady to dělá trochu sofistikovaněji. (Tahá z lidí pro sebe životně důležité informace nenápadně a pokoutně a obvykle výměnou za nějakou drobnost, kterou si může dovolit postrádat.) A taky tu má kolem sebe lidi, o kterých ví, že jim může věřit - Anzelma, Poppy. Na ty plivat nemusí. (Teda než se přihlásí ke slovu jeho smysl pro humor.)
Já sama mám tuhletu kapitolu asi nejradši (a miluju Kattyinu ilustraci, to je přesně vono!) - právě pro to, co píšeš. Už nemají adrenalinový doping, a teprve teď je čeká ta nejhorší práce. Podle mě je tohle větší hrdinství než proletět bitvou mávaje mečem / hůlkou / puškou / you name it nad hlavou.
A je mnohem míň viditelný a mnohem míň oceňovaný.

3 Regi Regi | E-mail | Web | 18. června 2014 v 17:20 | Reagovat

[2]: Jo, Katty umí skvěle vystihnout to, co chceš svým textem říci. To už víme všechny. A k tomu vystižení atmosféry hradu po bitvě. To se mně právě hodně dotklo, protože jsi to vyjádřila dokonale.
(Cítím úplně stejně.
Taky jsem se pokusila to alespoň částečně vyjádřit v bonusech o Pomoně a Horáciovi, nebo o Minervě.)
Občas jsem v nějakých povídkách četla něco ve smyslu, že se párkrát mávlo hůlkou, během dopoledne se opravil hrad, odpoledne propustili z ošetřovny všechny pacienty a večer už se jen slavilo...

4 ioannina ioannina | 18. června 2014 v 18:01 | Reagovat

To je pěkně klasický problém, který mají s JKR skupiny diskutujících kritických čtenářů: magie v jejím světě je příliš mocná a zjevně nestojí nic. Což ovšem vzato do důsledků zlikviduje příběh, protože když ti hrdina může mávnout hůlkou a vyřešeno, nemáš zápletku.
Fakt je, že JKR párkrát ukazuje, že jsou lidi na ošetřovně i několik dnů (maximum jsou v tomhle právě Nevillovi rodiče), ale nedělá to systematicky, nejde vysledovat, co je jak vážné poranění. Jsme zase u starého dobrého "oh, mats!", kterým JKR odmávne všechny námitky tohoto druhu. Prostě jí nestálo za to si to promyslet a trochu propočítat.
Jsem jí vděčná - málokde bych našla tolik příkladů, co autor *nemá* dělat, jako u ní. A jsem vděčná i těm kritickým vrtacím diskusním skupinám, že na tyhle věci poukazují.
Pokud jde o opravu hradu, doopravdy si na základě textu HP můžeme vybrat, jestli bude trvat týdny a měsíce, nebo jestli se jenom tak mávne hůlkou a večer se už bude pouze slavit. Kánonem lze podepřít oboje. (Což je dost průser. :D ) Dokonce by se dalo argumentovat, že z hlediska JKR je správnější to mávnutí hůlkou a hotovo dvacet - jak její text čtu, tak kapitoly typu Vymetení Kraje jsou pro ni nepředstavitelné.
Jenže Korálky vznikly jako kritická odpověď JKR. :-) Pokus o nápravu toho, co v jejím světě kulhá na všecky čtyři, s použitím původního nastavení a rekvizit.

5 Regi Regi | E-mail | Web | 18. června 2014 v 19:49 | Reagovat

[4]: No vidíš, já jsem vůbec neměla potřebu kritizovat kánon a přesto si myslím, že takové to "mávnutí hůlkou a hotovo" by bylo jakýmsi znevážením všeho úsilí, všech těch zraněných a mrtvých. Jako by se nad tím jen tak mávlo rukou. Měla jsem představu nějakých dvou  - tří měsíců, než se všechno uvede do provozuschopného stavu, (a než se úplně vyprázdní ošetřovna) a pak ještě postupně nějaké drobnosti, než bude hrad zase úplně v pořádku.  Vzhledem k tomu, že o tom JKR nepíše, říkala jsem si že to je "volné pole".

6 ioannina ioannina | 18. června 2014 v 20:18 | Reagovat

[5]: "Znevážení všeho úsilí, všech těch zraněných a mrtvých" - přesně! <3
JKR záleželo jenom na Harrym... :-( Mám pocit, že ona tam sice povraždila kde koho, ale že jsou všechny ty smrti bez (dlouhodobější) odezvy. Marionros trvale propaguje názor, že Harry (a pravděpodobně i JKR) jsou narcisové: sedělo by to, narcis předvede kvílení a rvaní vlasů - a o den později se už žádný smutek nekoná, životní lekce veškerá žádná... :-(

7 KattyV KattyV | Web | 18. června 2014 v 22:13 | Reagovat

Ioannino, tolik věcí, které se mi tady v této kapitole líbí. Tebe si opravdu člověk musí přečíst víckrát, aby všechno opravdu vychutnal.
Malá lekce etiky - Nemohu mistra Severa požádat, aby vedl mou mistrovskou práci. Ne teď, když by to mohlo vypadat, že to považuji za splátku mé péče... úplně cítím ten bolestný rozpor. Vlastně i nespravedlnost toho, že tím, že udělám něco správného, dostávám se do pozice horší, než ve které bych byl, kdybych se v podobné situaci neoctl. (Doufám, že jsem to nezamotala k nepochopení).
Taky si náramně vychutnávám tvé popisy - pro tvorbu ilustrací jsou takové k nezaplacení (ano, v té vodě skutečně plave měsíček, třezalka, echinacea, vratič, jitrocel i vraní oko. ;-))
Ale samozřejmě, byly tady i jiné.
Scéna, kdy Anzelm odřezává znamení - brr. To byla síla. Už se asi nemůžeme někoho bát tak, jako dříve, pokud mu pomáháme zvládnout jeho bolest, že?
"Časovač byl k vzteku - piplal jsem se s ním tři měsíce." Je z toho dokonale cítit ano, Severus byl nepochybně nesmírně schopný mistr lektvarů. Ale nebyl dokonalý. Nestačilo jen tak mávnout hůlkou nebo smíchat dohromady dvě, tři ingredience - ona to byla i pořádná práce! A jen opravdový mistr si dovolí sám sebe lehce shodit. Vytahují se mnohem častěji ti, kteří skrývají své vnitřní nejistoty... Dalo by se jistě pokračovat ještě dlouho... Díky

8 ioannina ioannina | 18. června 2014 v 22:27 | Reagovat

Samozřejmě že jsem si všimla, že to jsou doopravdy ty vyjmenované kytky! <3 Až sem dorazí Richenza (pokud má k těm medicínským i farmakologické / bylinkářské znalosti), tak zjistíme, jestli je ta voda v té míse opravdu funkční směs. (Měla by být.) :-D

Časovač... jestli se k tomu budeš chtít ještě vracet, tak se podívej, jak Severus ten vtip konstruuje. Nevillovi podává *informace* jazykem bez termínů, zatímco s ním *žertuje* mimořádně akademickým tónem, zatímco Anzelmovi naopak podává informace stylem "termí, předložka, termín, spona, termín" a žertuje téměř hovorovým jazykem.
Jsem strašně ráda, že ty detaily fungují - že je vidět, jak velká práce to je, vymyslet lektvar... že funguje "lekce"... Nevillova péče, která vyeliminuje strach...
Mimochodem, chce další rovinu čtení? Podívej se, jak se probouzí Nevillova bezhůlková magie. Bude to dovedené až do finále. (Začalo to, když se bál, "že mu Snape spadne".)

9 ioannina ioannina | 18. června 2014 v 22:40 | Reagovat

Jo, když už mluvíme o vtipech.
Tipněte si, věděl Severus o Anzelmovi a Nevillovi, jakmile se vrátili ze hřbitova, nebo později?
(Jde to poznat.)
Rozluštění:
Věděl. Velmi pravděpodobně. Protože když otevírali dveře, parafrázoval Nevillovu větu o slané citronádě. Neville tehdy řekl: „To má nějaký účel, dávat mu pít ten hnus, nebo je to jenom nátlaková akce?“ (Bylo to předtím, než se Severus zjevně probudil.) Severus teď říká: "(Týrat) mě hladem má nějaký terapeutický účel, nebo je to jenom čirá zlomyslnost?"
Severus nejenže ví, že jsou Neville a Anzelm už zpátky, ale taky Nevilla v tom (už ne úplném) bezvědomí slyšel.
Protože kdyby byl opravdu úplně mimo a probudil se až tím zábalem, určitě by jeho první slova nebyla tak souvislá, jak byla. ("Longbottome... vy idiote..." atd.)
;-)

10 Richenza Richenza | 9. července 2014 v 11:54 | Reagovat

Ohledně bylinek skutečně nevím, bale neskutečně se mi líbí ten obrázek - skvěle doplňuje text. Ty bylinkové výluhy ale beru jen jako základ i pro magické spolupůsobení, takže lze cokoli - i když z hlediska reality by nejspíš byla vhodnější alkoholová tinktura. Tohle ale fakt nepovažuju za důležité.

11 KattyV KattyV | Web | 9. července 2014 v 14:42 | Reagovat

Richenzo, jsem ráda, že se ti obrázek líbí. Bylinky a kytičky jsem pečlivě piplala podle popisu, jsou to přesně ty vyjmenované :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014