ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Čtvrtý korálek: 2. Harry - část první (dokončení)

30. července 2014 v 0:03 | Ioannina |  Čtvrtý korálek růžence: růžový - Nepokojní mrtví
"Oč vám přesně jde, Kingsley? K čemu jste tu pořeboval vytvořit tolik soukromí?" Sešpulila nazlobeně rty a posunula si brýle tak, aby se mohla dívat přes obroučky. "Vidím, že jste byl jako obvykle předvídavý a ujal se tady Harryho Pottera. Pan Potter má jistě na všechny vaše otázky řadu zajímavých odpovědí."


Kingsley Shacklebolt ji teď klidně pozoroval. Pootáčel svou téměř dopitou skleničkou v ruce. Uvažoval. "To jistě... Ale pořád zůstává celá další řada nejistot. Albus Dumbledore... Neřekl bych, že jsme od něj všichni měli zvlášť přesné informace. Nelíbí se mi to. Jen si vzpomeňte, kolik škody to nadělalo za poslední rok, Minervo." Zaletěl výmluvně pohledem k Severovi.
Ze Severovy ruky na Minerviných zádech pořád sálalo uklidňující teplo. Byla za to nesmírně vděčná. Merline, bylo skvělé mít Severa tak jednoznačně a pevně na svojí straně - ano, a vědět to!
Potter si znovu nasadil vyčištěné brýle a několikrát přeletěl očima z Kingsleyho na Severa a zpět. Kousl se do rtu, stejně jako předtím Longbottom. Nakonec to nevydržel a pokusil se zasáhnout. "Profesor Dumbledore nechtěl..."
"Buďte zticha, Pottere," zasyčel varovně Severus.
Minerva se rozhlédla. O dva stoly dál Rosmerta zrovna s někým žertovala. Jejich vlastní společnost u vyhrazeného stolu se začínala docela dobře bavit. Jim samotným naštěstí nikdo zvýšenou pozornost nevěnoval. Nebo ano? Jak silné může být to kouzlo, co provedli oba dva, Severus i Potter? "Nemyslím, že by tu bylo vhodné prostředí na takovou diskusi, Kingsley," namítla přísně. "Můžeme se sejít a podebatovat všichni, ne jen několik z nás. Mohla bych se domluvit s Arthurem Weasleym..."
"Rád bych měl jasno pokud možno co nejdřív," řekl Kingsley Shacklebolt zamyšleně, natáhl svoje dlouhé nohy a překřížil je v kotnících. "Albus opravdu nebyl ohledně svých strategií zrovna sdílný. Zatím se mi zdá, že každá náhodná poznámka vyvolává jen tisíce dalších otázek. Nerad bych jednal příliš zbrkle a dočkal se za to nějakého nemilého překvapení."
Potter zase zatěkal očima mezi Kingsleym a Severem.
Severova ruka se zaťala v pěst.
Potter stáhl svou hůlku pod stůl, jako by ji chtěl schovat. "To přece ne, profesor Dumbledore..."
"Přestaňte blábolit blbosti, Pottere," varoval ho znovu Severus sotva slyšitelným šeptem.
Longbottomovi mimoděk cuklo v koutcích úst.
Minerva zabubnovala prsty na desku stolu. "Nepochybuju. Čili tady a teď byste rád zjistil...? Buďte konkrétní, Kingsley."
Shacklebolt si pohrával se svou náušnicí. "Mluvilo se tu mimo jiné o tom, že se Voldemort mýlil. Doslova smrtelně mýlil, jak jsme viděli. Snape zmínil jistý poměrně mocný artefakt..."
Hodnou chvíli si Shacklebolta měřila pohledem a vážila, co je horší: mluvit tady, nebo čekat na oficiální předvolání k výslechu na ministerstvu? "Sedni si, Severe, buď tak hodný," rozhodla se. "Mohl byste nám skočit pro čerstvé pití, Longbottome? Děkuji. Myslíte samozřejmě Bezovou hůlku, Kingsley. Taky nechápu, proč jste použil jenom svou starou cesmínovou, Pottere. Profesor Dumbledore býval s Bezovou hůlkou velice spokojený a měl s ní vynikající výsledky: vám snad nefunguje? Při tom souboji se přece osvědčila."
"Hm... Jo, to zas jo... Funguje. Spravila mi tuhle." Mladík se rozhodl, že pod deskou stolu není pro cesmínovou hůlku dost bezpečno, a schovával ji zpět do kapsy.
"Madam," navrhl Severus, zatímco si sedal: hedvábný hlásek a oči jako dýky.
Potter po něm šlehl pohledem, který řezal diamanty.
Severus nasadil jízlivý úsměšek a pečlivě a náležitě si urovnal hábit.
"Tak proč ji nepoužíváte?" ptala se dál Minerva a tajně si přála, aby Potter dostal rozum, přestal provokovat a začal se chovat normálně. Naneštěstí dobře věděla, že je to zhola nemožné.
"Hm... Profesor Dumbledore by to nechtěl," řekl mladík. "Madam," dodal.
Kingsley Shacklebolt dopil zbyteček ohnivé, postavil skleničku na stůl, opřel si loket o opěradlo a podepřel si bradu.
"A jak jste, smím-li se ptát, k tomuto originálnímu závěru dospěl, Pottere?" pozvedl obočí Severus. "Předpokládám, samozřejmě, že se stále ještě chcete stát bystrozorem. Zajisté si pamatujete, jak jste získal vládu nad tou hůlkou vy sám, že? Odzbrojil jste jejího tehdejšího nic netušícího vlastníka, třímajícího hůlku o několik řádů slabší, nemám pravdu? Slyšel jsem, že jste neodolal a tuto jedinečnou strategii jste v boji svým soupeřům s chutí vysvětlil. Domníváte se snad, že jako bystrozor nebudete nucen znovu bojovat?" Odfrkl si. "Jistě, chápu, máte ke své staré hůlce sentimentální vztah, je vašemu srdci milejší než nějaká ubohá šance na přežití... jak romantické."
Shackleboltův výraz se znovu měnil z pozorného na zamyšlený.
"Profesor Dumbledore mi to schválil," vypěnil Potter.
Minerva měla co dělat, aby neprotočila panenky. Poněkolikáté za ten den si pomyslela něco velmi nelichotivého jak na adresu řečeného mudrce, tak i jeho důvtipného žáka.
"Aha... Chápu... Profesor Dumbledore." Severus si měřil Pottera svým nejlepším pochybovačným pohledem: hlava lehce nakloněná k rameni, zkroucené rty, vráska mezi obočím a levé obočí zvednuté vysoko do ironického oblouku. "A kteroupak nám obyčejným smrtelníkům neznámou inkarnaci profesora Dumbledorea schopnou činit informovaná rozhodnutí máte na mysli, pane Pottere? Pro všechno na světě, pokuste se aspoň občas používat vlastní mozek."
"Mluvil jsem s jeho obrazem! Že byste žárlil?!" soptil mladík.
"A dost, Pottere," rozzlobila se Minerva doopravdy. "Ještě jednou vás budeme muset napomenout, abyste se svými profesory jednal s náležitým respektem, a poletíte ze školy. Ano, necelé dva měsíce před zkouškami. A uvědomte si, že tentokrát nemáte za zády ředitele Dumbledorea, který by mě přesvědčil, abych si to rozmyslela! A přestaňte se taky konečně chovat jako rozmazlené a trucovité děcko. Jednak už jste na to trochu velký, jednak se tady bavíme o životně důležitých věcech. Tak neplácejte nesmysly. Profesoru Snapeovi se omluvíte, okamžitě."
Longbottom donesl džbán medoviny, whisku pro Shacklebolta a čistou skleničku a dovolil se Severa, jestli může jeho špinavou skleničku odnést. Evidentně hledal záminku, aby se mohl vypařit.
Minerva ho plně chápala. Svým způsobem mu i trochu záviděla. U dlouhého stolu pod okny byla rozhodně daleko lepší zábava než tady: teď se tam podle všeho léčitelé a studenti trumfovali ve vyprávění vtipů a hlášek z oboru. Longbottom dostal od Abbottové na uvítanou pusu a věnec z ostnice, načež si ho okamžitě uzurpoval Stephen Cornfoot a jali se něco plánovat.
Co naplat.
Trucovité děcko u jejího stolu zatím s vražedným pohledem na nejnenáviděnějšího ze svých profesorů zamumlalo cosi, co při veliké dávce fantazie mohlo připomínat pokus o omluvu, a uchýlilo se k uraženému mlčení.
To se ovšem vůbec nelíbilo ministru Shackleboltovi: školní záležitosti ho nezajímaly, chtěl slyšet o Bezové hůlce. V žádném případě nechtěl dovolit, aby mu od kýženého tématu zase utekli. Rozhodl se vložit se do věci aktivněji a začít se Severa sám vyptávat. "Jak jste to konkrétně myslel, Snape, že jste nesměl zemřít, aby se Voldemort nestal pánem té hůlky?"
"Promiňte, pane ministře, to jsem neřekl," ohradil se Severus se vší zdvořilostí.
"Já jsem to tak slyšel," namítal Shacklebolt. "Pan Potter také, proto vám začal oponovat."
"Pak jste zjevně i vy udělal stejnou chybu v závěru, jako Temný pán," pousmál se suše Severus a v očích se mu pobaveně zablesklo.
"A jako vy," přisadil si Shacklebolt.
Severus se znovu ironicky pousmál. Ale než stačil odpovědět, zapomněl Potter na svoje předstírání uraženosti a vyhrkl: "Však on taky profesor Dumbledore říkal, že ta hůlka měla být vaše." A když si všiml varovného pohledu ředitelky svojí školy, dodal rychle: "Pane."
"Ano?" podivil se Severus a jeho oči se změnily na černá jezírka plná ledu. Ve vzduchu prakticky visela variace na větu o neznámé inkarnaci bývalého hogwartského ředitele, ale Severus ji tentokrát nechal nevyslovenou. Místo toho chvilku mlčel a pak promluvil naprosto odosobněným tónem: "Jste si absolutně jistý, že si jeho slova pamatujete správně, Pottere?"
Potter přikývl. Potom si poškrábal hřbetem ruky nos, zatěkal očima a pomalu zavrtěl hlavou. "Profesoru Dumbledoreovi šlo občas rozumět stejně těžko jako vám," zamumlal nezřetelně. "Pane."
Shacklebolt se upřeně zadíval na skleničku v Severových dlaních. Byla to už jiná, než ta, se kterou prováděl tu demonstraci, ale přesto bylo naprosto jasné, nač pan ministr myslí. Že jediný další člověk, který běžně kouzlil bez hůlky, byl právě Albus Dumbledore. Že i Severus sám naznačoval, že hůlka měla po Dumbledoreově vraždě přejít na něj. A to že byl důvod, proč Severa chtěl zase osobně sprovodit ze světa Voldemort.
Mlčeli. Nebylo to příjemné ticho. Na jeho okraji skřípala vrata Azkabanu.
Čím déle mlčeli, tím ostřeji Minerva vnímala hluk ostatních hostů, zejména smích jejich vlastní společnosti u stolu pod oknem. Poppy pozvala na skleničku Rosmertu (jak by byla udělala i Minerva, kdyby byla tam a ne tady), někomu se podařil zvlášť dobrý vtip a hostinská se smála z plna hrdla: zakláněla se a držela si ruku na prsou, sotva popadala dech.
Minervu ten smích řezal v uších.
Shacklebolt nepřestával upírat pohled na Severovy ruce. Nakonec Severus zase zvedl levý koutek a zavrtěl hlavou. "Mýlíte se. U tohoto stolu sedí jen jeden bláznivý sebevrah, který si vyzkoušel na vlastní kůži, že ho tou hůlkou nelze zabít. Jistě je vám známo, že svou hůlkou nemůžete zabít sám sebe. Nuže, pan Potter experimentálně prokázal, že v případě Bezové hůlky není důležité ani to, kdo ji drží v ruce."
Panu Potterovi se taková formulace zjevně vůbec nelíbila. Mračil se. Kroutil rty a vyráběl jednu nespokojenou grimasu za druhou.
"Copak je možné, aby normální smrtelník odklonil smrtící kletbu kouzlem expelliarmus tak účinně, že zabije toho, kdo ji seslal? Ano? Pak tedy prokažte světu laskavost a tento poznatek publikujte: rázem si vysloužíte nehynoucí vděčnost stovek kouzelníků po celém světě."
Potter vytřeštil oči. "Takhle to myslel? S tou krví? Že byl Voldemort můj horkrux? Ale to přece platilo jenom pro poprvé, nebo ne?" zašeptal si sám pro sebe. Ale nikdo ho neslyšel.
Ještě ho nenapadlo - a možná ho vůbec nenapadne - že se Albus Dumbledore mohl mýlit.
Shacklebolt zamyšleně kroužil prstem po okraji svojí skleničky, vyluzoval z ní melancholický, zadumaný akord. "Mně se víc líbí to druhé vysvětlení," namítl. "Totiž že ta hůlka pouze neposlouchala Voldemorta. Čím náročnější je kouzlo, čím víc magické energie vyžaduje, tím obtížněji je možné ho provést s cizí hůlkou. K úspěšnému provedení smrtící kletby je potřeba enormní množství magické energie. Jak víte z vlastní zkušenosti zase vy, Snape."
Severus znovu dovolil svým vlasům, aby zakryly většinu jeho tváře. Jezírka jeho očí zamrzla až ke dnu.
"Děkujeme za zopakování základních pouček, Kingsley, málem jsme zapomněli," odsekla Minerva. Pevně propletla svoje prsty se Severovými a pokračovala tónem, který měla obvykle vyhrazený pro nechápavé studenty. "Voldemortovi ta hůlka nepatřila ani na vteřinu, to je snad absolutně jasné. Nevím, jestli jste měl čas si při souboji všímat detailů - ano, mluvím o tom, kdy jsme si my dva a Horace Slughorn vzájemně kryli záda - ale Voldemort měl zřetelné potíže se všemi ofenzivními kletbami. Jinak by tu dnes neseděl ani jeden z nás. Máte opravdu tak špatnou paměť, nebo jste jen přepracovaný?"
Pan ministr se zatvářil stejně kysele, jako když před pár hodinami předával Minervě jmenovací dekret a ona přerušila jeho tirádu s tím, že dobře ví, kdy přesně se ten pergamen na jeho stole objevil a proč na něm nelze měnit jméno - ale že je to od pana ministra hezké, že se zastavil.
Potter si promnul spánky. Loknul si svého džusu. Přitiskl si pěst ke rtům. "Vy jste se mě ptal, jestli si pamatuju doslova přesně, co profesor Dumbledore říkal, pane," řekl dostatečně nahlas, aby získal jejich pozornost. A tentokrát byl úspěšný. "Jenomže..." Zaškaredil se.
"V čem je problém, Pottere?"
"Nebudete mi věřit."
"Byl jsem nucen číst vaše fantastické eseje po celých šest let, Pottere, a profesorka McGonagallová právě tak. Můžete se spolehnout, že horší to nebude."
Potter se tedy přece jen odhodlal se s nimi o slova svého drahého mentora podělit. Vzpomínal ze všech sil. Bylo vidět, že sám příliš nerozumí, že často běží jen po povrchu. Ale na to byli oba jeho profesoři zvyklí, a jelikož všichni tři (včetně Shacklebolta) znali i Dumbledorea, dokázali obvykle odhadnout, kde se starý pán uchýlil ke svým oblíbeným částečným pravdám. "Profesor Dumbledore mě nechával hodně věcí domýšlet..." přiznal Potter, a potom za vydatné pomoci všech tří rekonstruoval tu část rozhovoru v onom mezisvětě, který v jeho představách vypadal jako nádraží King´s Cross, jen o něco čistší a bez lidí. Pravda, neříkal jim, s jakou posmrtnou podobou profesora Dumbledorea měl tu čest, ale Minerva i Severus automaticky předpokládali, že šlo o obraz v ředitelně, a Kingsley Shacklebolt... se nezeptal.
První překvapení bylo, že Dumbledore očekával, že se Voldemort pokusí získat Bezovou hůlku, už od té konfrontace na hřbitově, čili tři roky. Druhé, že si tím začal být jistý, když Voldemort unesl Ollivandera. Třetí - a to se dotklo speciálně Minervy - jak chladně reagoval, když mu Potter oznámil, že je Severus Snape mrtvý: jako by to čekal, zachvěla se Minerva. "Ano, řekl doslova, chudák Severus," ujistil ji Potter. Otočil se od Minervy k Severovi a poprvé za celý rozhovor se mu podíval do očí. "Já se ho potom zeptal, jestli chtěl, aby ta hůlka skončila u vás, když plánoval, že ho máte zabít, a on řekl, že to byl jeho úmysl, ale že to nedopadlo tak, jak zamýšlel. Já myslím... že mu to bylo líto, pane."
Minerva o tom pochybovala.
Kingsley Shacklebolt měl zřejmě taky nějaké pochybnosti, ale nešířil se o nich.
Severus chvilku nenacházel slova. Nakonec se hořce ušklíbl. "Býval bych ocenil, kdyby mě o takovém nepodstatném detailu ve svém plánu alespoň dodatečně informoval."
Minerva si skousla rty zevnitř. Její ruka se znovu ocitla na Severově předloktí. Stiskla, pohladila, znovu stiskla. "Zkuste chvíli uvažovat logicky, Pottere. Neříkal jste, že vám pan Ollivander ten princip vysvětlil? I profesor Dumbledore předchozího vlastníka té hůlky porazil, ale nezabil. Gellert Grindelwald nejspíš ještě pořád dožívá ve vězení."
Potter vrtěl hlavou, že už ne, že Voldemort všechny předchozí vlastníky Bezové hůlky zabil, ale Minerva mu už nedokázala věnovat patřičnou pozornost. Vyděsila ji Severova reakce. Strnul, zbledl a začal se chvět. To poslední nebylo vidět, jen cítit, jako tisíce termitů běhajících v tunýlcích vyžraných do kdysi pevných trámů, jako nezachytitelné zachvění země těsně předcházející vlně zemětřesení. Minerva se na něj tázavě podívala. Co se zase děje?
Pak jí plně došly souvislosti.
Albus Dumbledore Severovi o Bezové hůlce neřekl ani slovo!
A přitom věděl, že po ní bude Voldemort pátrat a že se ji pokusí získat - a sám předpokládal, že je možné, aby se jejím pánem stal právě Severus, díky té... vraždě? Přátelské službičce? Euthanasii? kterou měl tu drzost po něm tak nehorázným způsobem požadovat.
Zaťala mu nehty do předloktí. Jako by potřebovala ujistit sebe i jeho, že tam ještě je, že žije. Prsty se jí třásly. Poslední týdny přicházela o řadu iluzí, ale že by Albus Dumbledore dokázal vyslovit nad Severem tak jednoznačný a chladnokrevný rozsudek smrti... Zakoktala se: "On... ti... opravdu neřekl vůbec nic...? Merline... A jak jsi zjistil...?"
V černotě těch očí, které se k ní obrátily, nebylo už vůbec nic lidského: toto byl Severus z posledního roku, ředitel Snape. "Měla by sis být dobře vědoma skutečnosti, Minervo, že vždycky existuje někdo, kdo si pamatuje - a pozná."
Shacklebolt jednou mrknul, posunul si svou extravagantní vyšívanou čapku do týla a zhoupnul se na zadních nohách své židle. Ale plně ho oběma dlouholetým pedagogům prozradila nejistá křivka lehce staženého obočí. Tohle si už domyslet nezvládl.
Potter si s maskováním tolik práce nedal: jednoduše hleděl před sebe s mírně pootevřenou pusou a bylo téměř vidět, jak se probírá jednotlivými vzpomínkami, jak usilovně přemýšlí, hledá - a nenalézá.
Jediná Minerva věděla s jistotou a okamžitě, a tentokrát se opravdu nemýlila. Obrazy v ředitelně.
Mrtví ředitelé se postarali, aby měl Severus ty informace, které mu Albus nechtěl dát. Alba pravděpodobně přinutit k řeči nemohli, ale mohli říct Severovi všechno, co věděli oni sami.
A taky to udělali. Pro dobro školy, jak byla jejich povinnost.
A tak zachránili školu - a zachránili i Severův život.
Minerva se nadechla a dlouze vydechla. V očích se jí objevila naděje.
Shacklebolt mlaskl jazykem o patro; snad si to ani neuvědomil. "Jestliže jste věděl, Snape..."
Minerva okamžitě zúžila oči, stiskla rty a sevřela rukojeť svojí hůlky. Teď si bude Shacklebolt myslet, že Severus zabil Alba Dumbledorea kvůli Bezové hůlce? Teď? To ať zkusí vyslovit, a bude mít co dělat s ní!
Severus si okamžitě uvědomil oboje nebezpečí. "Nevěděl," skočil Shackleboltovi do řeči i do myšlenek. "Předem jsem nevěděl nic. Potom byly mé zdroje informací naneštěstí limitované a na podrobnější výzkum jsem neměl ani prostor, ani čas. Zapomínáte, že jsem měl řadu poněkud komplexních závazků a povinností. Mohl jsem pouze zaregistrovat zvláštní chování jistého... člověka. Budu přesný: začal jsem mít podezření, když si Temný pán po jednom... řekněme rozhovoru s Ollivanderem začal půjčovat cizí hůlky a když ani to nemělo požadovaný efekt, zmizel na několik měsíců na kontinent. Věděl jsem, že je šílený, ale takový blázen, aby tu nechal všechno ležet a vydal se jen tak na cesty, to ještě nebyl. Musel mít pádný důvod. Vydoloval jsem z paměti různé náznaky z minulých let a zbytky dětských pohádek a podařilo se mi zformulovat teorii. Neúplnou, dobrá. Ale na víc nebyl čas. Řekněte sám, vy byste riskoval, že se Temný pán vrátí ze svého malého, zdánlivě nepochopitelného výletu se zjištěním, že všichni bývalí vlastníci té věci jsou už léta mrtví - a zároveň s informací, kde, respektive u koho se ta věc aktuálně nachází? Že vám jednoho večera zaklepe na dveře Naginina hezká hlavička - a vy budete jenom bezmocně zírat? Riskoval byste to, nebo byste se raději připravil?"
Shacklebolt se nadechl, že bude něco namítat, ale nakonec semkl rty a pouze zavrtěl hlavou.
"A řekněte - vy se přece vyznáte v neobvyklých situacích - i kdyby byly vaše teorie sebeděravější a sebevíc nesmyslné, riskoval byste, že budou přece jen správné a že ta věc bude Temného pána poslouchat v takový klíčový moment, jako je bitva u Hogwarts?" pokračoval plamenně Severus. Odstrčil poloprázdnou skleničku, opřel se rukou o desku stolu. "Umíte si představit, co všechno by mohl Temný pán s tak mocnou hůlkou napáchat? Byl šílený, pravda, ale na síle mu to neubralo a jeho znalosti černé i jiné magie byly veliké. Viděl jste, kolik bylo mrtvých i tak a jak rozsáhlé byly škody. Měl jste sám tu pochybnou čest ocitnout se na nesprávném konci jeho hůlky. Zažil jste, jak vypadala jeho představa vlády nad světem. Byl byste riskoval, že tu místo školy zůstane jen kouřící kráter, že po celé Británii začnou živí závidět mrtvým jejich klid?"
Minerva si nedokázala pomoci a znovu se začala hrdě usmívat.
Shacklebolt znovu mlčky zavrtěl hlavou.
Zato otevřel ústa pan Potter. "Já akorát teda nechápu... pane, když už jste si myslel, že je vaše, tak proč jste si tu hůlku z té hrobky jednoduše nevzal?"
Severus jako by vyrostl. Minerva se zachvěla: cítila, jak jeho magie pulsuje v rytmu jeho stoupajícího hněvu. Ředitel Snape ve své nejhorší náladě. Tak, jak se ho báli i Carrowovi. "Buďte tak laskav, pane Pottere, a vyjádřete absolutně precizně, jak to myslíte."
Ale slavný pan Potter byl buď zvyklý vídat ještě horší věci, nebo doopravdy věřil, že je jeho nápad tak brilantní. "No, já vím, že se to zvrtlo a že nakonec vaše nebyla, ale vy jste to nevěděl. Tak proč ji jednoduše nevzít a nevyzkoušet? Pane?"
"Vy... mi... opravdu... navrhujete..." drtil mezi zuby Snape. Nadechl se, velmi zpomaleně vydechl. "Vy vskutku považujete za dobrý nápad kvůli pouhému ověření jedné teorie - a navíc teorie postavené na velmi nepevných základech, jak jsem právě zdůraznil - znesvětit hrob a ohrozit životy všech lidí v Hogwarts? Slyšel jste vůbec někdy v životě slovo etika?"
Pan Potter se tvářil zmateně. Zjevně nechápal, co je mu vytýkáno. "Já jsem o tom taky uvažoval, pane, že si ji vezmu, když jsem přišel na to, jak to je, ale bylo tak málo času, že jsem mohl buď jít pro tu hůlku do Hogwarts, nebo vzít jeden horkrux od Gringottů, ne oboje. No a já šel prvně pro horkrux, takže... tak."
Zmlkl.
Ale už bylo pozdě.
Severus se opíral o stůl oběma rukama, obličej zkřivený hněvem, a drtil mezi vyceněnými zuby: "Vy... mi... říkáte... do očí... že jste sám chtěl...!? Zamyslel jste se vůbec nad potenciálními důsledky? Pro druhé, ne pro převzácného pana Pottera? Vy máte tu odvahu tvrdit nahlas a před svědky, že byste byl schopen vyrušit mrtvého a riskovat životy zhruba tří set dětí jen proto, abyste měl v moci OBYČEJNÝ KUS KLACKU, POTTERE?! Nezlobte se, ale tohle je příliš. Jsem nevýslovně šťastný, že v září konečně nadobro vypadnete ze školy, a doufám, že vás už pak nikdy neuvidím. Omlouvám se, paní ředitelko, pane ministře, ale dál v tomto rozhovoru pokračovat nehodlám." Vstal.
"A vy jste mi jako neříkal to samý?" odsekl neméně hněvivě mladík. "Prej abych tu hůlku používal, to jste jako myslel jak? Pane?!"
"Nic jste nepochopil? Teď je jiná situace! Především je teď Bezová hůlka zase na světě, i když jen Merlin ví, kam jste ji ve své nebetyčné pitomosti zašantročil. Myslel jsem to tak, vy nekonečně nevděčné, nepoučitelné, nedůvtipné děcko, že bych býval byl rád, abyste měl šanci zůstat naživu. Abyste měl po ruce pořádnou, silnou zbraň, až po vás půjdou dobrodruzi, kteří po té proklaté věci zatouží. Ale už to tak nemyslím," zasyčel mu do obličeje Severus. "Už s vámi nechci mít vůbec nic společného. Dovedu vás ke zkouškám, když na mně bude podle rozpisu řada, a to je všechno. Sbohem."
"Severe," zachytila ho za plášť Minervina ruka.
"Ne, Minervo. Už ne. Finite incantatem."

A odešel.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | Web | 1. srpna 2014 v 8:25 | Reagovat

Ach jo. Skvělá, silná kapitola. Bojím se s Minervou o Severuse. Se Severusem souhlasím, ať řekne a udělá cokoli. Miluju Nevilla. Ostražitě sleduji co se to v hlavě líhne Shackleboltovi (Jsem stejně jako Katty ráda, že je u tebe jeho jméno nepřeložené, protože o Pastorkovi mám úplně jinou představu.)A nejraději bych přes koleno přehnula hysterického a dokonale stupidního Harryho. A jsme u toho, proč jsem kapitolu začala povzdechem. Protože já ho prostě tak naprosto a dokonale nesympaticky nevidím. I když je mi jasné, že když se do toho pustíš, dokážeš mi logickými argumenty doložit, že přesně takový je... :-?
Přesto, nebo právě proto, díky.

2 ioannina ioannina | 1. srpna 2014 v 13:14 | Reagovat

Dokážu ti to jednoduchým argumentem: osmnáctiletý kluk, kterého za celý život prakticky nikdo nevedl k sebeovládání, a naopak mu jistý Dumbledore vštěpoval, že je jedinečný, úžasný, plný lásky (a proto chce zabíjet) atd., se dostal do rozhovoru dospělých, kteří většinu věcí odmítají vyslovit naplno.
Mně samotné se povedlo takhle se přimotat do rozhovoru moudřejších ještě i ve 20+ - a cítila jsem se stejně blbě jako Harry. Fakt je, že jsem teda tehdy už uměla mlčet. :-D Ale kdybych byla otevřela pusu, vypadala bych jako docela stejnej blb jako Harry.
Že je z toho hysterickej? On, hrdina světa a jeho jediný zachránce? Vůbec se mu nedivím. 8-)
(Kapitola není celá; v druhé půlce kapitoly se pak nálada změní. Krom toho bude mít Harry ještě jednu kapitolu s příznivějším osazením.)
((Tak co, jsou to dost logické argumenty? :-) ))

3 Regi Regi | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 17:17 | Reagovat

[2]:Však jo, já věděla, že máš vysvětlení. Ale víš, jak to se mnou je. Navíc, můj dnes dospělý a přiměřeně vyzrálý syn byl v Harryho věku na zabití. Takže mám pochopení...
No, v naší administraci jsem si přečetla připravené dokončení kapitoly. Máš pravdu, je to o kapku lepší ;-)

4 ioannina ioannina | 5. srpna 2014 v 18:46 | Reagovat

[3]: A víš, jak je to se mnou. :-) Máš lidi, co ti budou tvrdit a přísahat, že kanonický Harry je na konci sedmé knihy dokonalý hrdina. No, prostě není, je to puberťák, co mu mimo jiné musí Minerva v bitvě připomínat, že vlastně něco hledal (viteály). Tak jsem zase jednou vzala veškeré kanonické informace o tom, jak se Harry (ne)učil, o jeho (ne)výchově a tak dál... a domyslela je do logického konce.
Jestli bude nebo nebude řekněme po deseti letech jinej, jestli se mu podaří dospět, to se teď ještě neví. Teď je v té fázi na zabití. :-)
Když už tak o tom mluvím, myslím si, že by se klukovi s Harryho povahou a výchovou a hvězdným osudem, ke kterému přišel skrz vnější okolnosti, pravděpodobněji nepovedlo dospět do slušného člověka. Výchova ve smyslu "pravidla platí jen pro ty druhé" plus status superstar už dokázaly zničit i lepší potenciál.

5 KattyV KattyV | Web | 7. srpna 2014 v 16:09 | Reagovat

Konečně jsem po návratu z dovolené zpohlavkovala většinu povinností a mohu se vrátit ke komentářům.Dobře víš, že já, podobně jako Regi, Harryho zase tak zle nevidím. Mi se zase nezdálo, že by měl nějak moc šancí stát se rozmazleným spratkem (to, že mu jednou do roka prošel nějaký průšvih zase není tak moc, jinak se s ním život zase tak moc nemazlil), ale uznávám, že v daném okamžiku mohl být přesně tak nesnesitelný, jak ho popisuješ. Jen prostě věřím, pořád podobně jako Regi, že i z protivných puberťáků mohou vyrůst fajn dospělí.

6 ioannina ioannina | 8. srpna 2014 v 1:21 | Reagovat

Ale jo, z většiny protivných puberťáků vyrostou fajn dospělí. (A ten zbytek má zastydlou pubertu nebo nějakou poruchu osobnosti. :-) )
Což z nich nedělá míň protivný puberťáky.
Jednou ročně... nee, při podrobným rozboru mnohem častěji než jednou ročně. Prakticky se ho pokoušeli vychovávat jenom záporáci (a Severus); Minerva to vzdala (řeším tady v Mrtvých proč). A rady do dalšího života, kterých se Harry drží, mu dali Smrtijedi. Objeví se to až při opravdu pečlivém rozboru, protože to tak při běžném čtení nevyznívá (jelikož Harry příhodně nenávidí všechny, kdo ho kritizují, a miluje všechny, kdo mu podkuřují - při jeho dětství je to pochopitelné, ale je to pro jeho růst dost nešťastné - a oni ho kritizují s nějakým větším efektem než jen "ty, ty, ty" prakticky jen záporáci (a Snape, jehož snahy velmi efektivně likviduje Dumbledore a Dumbledoreem přiživovaná nenávist)). Bohužel.
Což je důvod, proč si myslím, že z Harryho pravděpodobně ani ten dobrej dospělej nevyroste. Jelikož se to prostě neměl v dětství a v pubertě možnost naučit - když jeho chyby (a mnohdy vážné) neměly náležitou odezvu.
Mrzí mě to, vážně; tohle by se hlavnímu hrdinovi dělat nemělo. (A proto ho tady čtenáři mají tendenci vidět lepšího, než jak byl napsaný.) Nicméně mu to jeho Matka Stvořitelka udělala - no a já s ním jako s takovým pracuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014