ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola dvanáctá: Psáno u zpráv - dokončení

21. července 2014 v 0:03 | Richenza |  Bless the Child: Kniha třetí - PRAMENY
Bradavice; 3. listopadu 2011
Hodina Lektvarů sedmých ročníků už měla končit, Snape však dosud studenty nepropustil, teprve kontroloval, jak se jim podařilo namíchat protijed proti odvaru živoucí smrti. Pomalu přecházel od kotlíku ke kotlíku, když ho ze soustředění vyrušil nezvyklý šumot mezi studenty. Zdvihnul hlavu a uviděl tu mladou stážistku z Prahy.
"Na hradě Houska není zvykem klepat, Aliteo?"


"Jistě, Severusi," stiskla rty. "Klepala jsem. Omlouvám se, pokud to bylo příliš potichu."
"Hodina ještě neskončila," sklonil hlavu opět k práci. "Nebo jste se snad přišla poučit v umění přípravy lektvarů? Prozatím jste se soustředila pouze na transfiguraci."
"Pokud budete ochotný se mi věnovat, ráda se zdokonalím i v lektvarech, Severusi," odpověděla Alitea a kousala si ret. "Teď ale zřejmě není vhodná doba, když už končíte."
"Očividně," odpověděl Snape, aniž by jí věnoval další pohled. Alitea Braunerová však stále neodcházela.
"Slečno Cattermoleová, váš lektvar je zřejmě nejlepší, přestože i on má nedostatky. Řekněte mi, jakým nožem jste krájela plod dřišťálu?"
"Stříbrným."
Přikývnul. "Ukažte mi ho." Pečlivě si ho prohlédl. "Je příliš tupý. Proto vám vytekla většina šťávy. Zdá se, že jinou chybu jste neudělala. Tři body Mrzimoru."
"Děkuji, pane profesore."
"Pane Shawne, co vás vedlo k tomu, že jste do lektvaru dřišťál očividně vůbec nepřidal?"
"Já…"
"Ano, vy. A není to jediná chyba. Chybí zápach charakteristický pro tento lektvar. Jak je podle vás cítit lektvar slečny Cattermoleové?"
"Smrdí to jako…" zarazil se a nakrčil nos.
"A přesně ten lehký závan sirovodíku vám tam chybí. Za domácí úkol se pokusíte zanalyzovat, jaké všechny chyby jste při přípravě udělal. Zklamali jste mě," otočil se ke třídě. "Nikomu se lektvar nepodařil bezvadně. Příště jej budete připravovat znovu. A očekávám, že již bezchybně, v opačném případě se samozřejmě můžete z lektvarů odhlásit a zapsat si něco vhodnějšího."
Zvedl hlavu k Alitee. "Vy jste tu ještě?"
"Potřebuji s vámi o něčem mluvit."
Mlčel, dokud učebnu neopustil poslední student. Z její přítomnosti nebyl nadšený. Přestože o ní nezjistil nic podezřelého a přestože musel uznat, že její klid a zdvořilost jsou mu sympatické, měl se před ní stále na pozoru. Podezřelé bylo už to, že se tu objevila a odkud přijela. K jeho překvapení bez problémů souhlasila s použitím Veritaséra a ani se nedivila proč. Přesto jistotu necítil. Otázky nekladl příliš otevřeně, nemohl dát najevo, co vše ví. A navíc - neměl jistotu, že nebyla vybavena protijedem. Nedal jej snad on sám Dracovi? Co když jeho tajemství prozradil Grindelwaldovi? Zarazil se, připadal si už podezíravý až přespříliš - i kdyby to Draco udělal, neznamenalo by to, že by rozluštili tajemství jeho přípravy. A hlavně - proč by to Draco dělal? Ledaže by Grindelwaldovi prozradil všechno, ledaže by byl už výhradně na jedné straně. Ale to nebylo pravděpodobné. Draco je svůj a bude si krýt záda spoluprací s oběma stranami. Nepřidá se na žádnou z nich - pokud nic jiného, tak toto se z minulé války naučil. A bezskrupulóznost, nebo, chcete-li, racionalita, s jakou zradil svého otce, naznačovala, že Draco se nenechá ovládnout žádnou ideologií. Ale ani to ho zcela neuklidnilo. Koneckonců, pokud na protijed přišel on, mohlo se to podařit komukoli dalšímu.
"Vy mi stále nevěříte," přerušila víření jeho myšlenek Alitea. "Co mám udělat, abyste mi začal důvěřovat?" zeptala se trochu smutně.
"Proč chcete, abych vám důvěřoval?" zvednul obočí Snape. "Nechystáte se snad už v sobotu vrátit domů?"
"To je vlastně to, o čem jsem s vámi chtěla hovořit, Severusi," podala mu srolovaný pergamen.
"Co to je?"
"Dopis. Od manžela. Tedy jeho překlad."
"Vy mi dáváte číst váš soukromý dopis od manžela?" zopakoval Snape nevěřícně.
"Obávám se, že mi nic jiného nezbývá," odpověděla Alitea potichu.
Severus se posadil a začal číst.

Alo, moje nejdražší Alo,
sedím v našem domečku u zpráv a poslouchám, co se zase stalo. A překládám si to do toho, co se stalo skutečně. A přemýšlím, co se děje s touto zemí.
Danda se stává stále populárnějším. Zapomněli už lidé na jeho skinheadskou minulost, nebo jim to imponuje? Jenže on získává i další, i vrstvy, které bych mohl nazvat inteligencí. Svou rétoriku zmírnil, a dokonce i já musím uznat, že není nelogická. Je to jen náhoda nebo je za tím On?
Někdy si už připadám, že jsem paranoidní a že ho vidím za vším, co se děje. Ale to, že jsem paranoidní, přece neznamená, že po mně nejdou, ne? Víš, ono to zní jako vtip, ale není to vtip.
Vlastně jsem tě nejdříve nechtěl znepokojovat a možná dělám chybu, že ti o tom píšu. Ale je to nutné, abych tě přiměl k tomu, co považuji za nezbytné. Dostal jsem varování. Důrazné varování. Tomášův byt včera zničili. Úplně ho zdemolovali. Vypadalo to jako mudlovské vloupání, ale stopy magie byly jednoznačné. A ani se je nepokoušeli zakrýt, bezpochyby museli chtít, abych na to přišel. Ostatně to je jasné i z toho, že tam nechali vzkaz napsaný lidskou krví - vzkaz pro mě.
To nemůžu nebrat vážně.
Alo, chci je všechny poslat pryč. Tomáše i rodiče. Zatím jsem je nepřesvědčil, ale věřím, že se to brzy povede. Nechci na ně používat magii, ale kdyby bylo nejhůř… Pokusil jsem se navštívit i tvé rodiče, ale vůbec jsem se k nim nemohl dostat. Pořád se na mě zlobí a obávám se, že to v dohledné době lepší nebude. Napiš jim, ať zmizí ze země. Snad tvoji poštu přijmou. Víc raději psát nebudu. Tolik bych ti toho chtěl říci a tolik bych tě chtěl obejmout. A obejmout naše dítě, které si pokojně plave v tom svém malém soukromém vesmíru a ani netuší, jak je zatím šťastné. Protože nevíme, že jsme šťastní, dokud nezjistíme, co je být nešťastným. Jak moc kope? Pouštíš mu ty desky s Mozartem? (Nenapsala jsi, jestli tam funguje aspoň gramofon.) Prosím, napiš mi co nejvíc o tom, co děláš, jak ti je, napiš, co nejvíc o tvém každodenním životě, ať vím, že někde je ještě život normální.
A to nejdůležitější, Alo. Prosím, zůstaň tam, kde jsi. Vlastně tě neprosím, žádám tě o to, a kdybych ti to mohl přikázat, udělal bych to. Nevracej se. Nevracej se za žádnou cenu, protože ty jsi to nejdůležitější, co mám. Ty a náš syn. Slib mi, Alo, že budeš v klidu a v bezpečí. Protože to musím vědět, potřebuji, aby ti, co mám rád, byli v bezpečí, pokud mám dělat to, co dělám.
S láskou Petr

Snape dočetl a jeho ruka klesla. Pomalu zvednul hlavu.
"Kdo je Tomáš?"
"Švagr. Je mudla. Celá manželova rodina jsou mudlové."
"Mám to tedy považovat za žádost o prodloužení stáže."
Alitea přikývla a v jejích očích uviděl úzkost. "I když bych se raději co nejrychleji vrátila. Ale nezodpovídám jen za sebe."
Snape přikývnul. "Kdy budete mít termín porodu?"
"Koncem února."
Jako Hermiona, uvědomil si. A přitom vypadala jinak. Její těhotenství bylo mnohem nápadnější, Alitea ho nijak nezakrývala. Naopak. Nosila se hrdě, jak se má nastávající matka nosit. Zabolelo ho, když si uvědomil, že Hermioně tuto možnost vzal již podruhé.
"On za vámi nepřijede?
"Obávám se, že o této variantě ani na okamžik neuvažoval."
Snape chvíli mlčel. Začínal jí věřit. Vlastně jí už podvědomě věřil dlouho, jeho racionální stránka mu však nedovolovala jen tak pominout pochybnosti, které měl povinnost mít. Protože i ten dopis mohl být samozřejmě podvržený. Ale když jej četl, tak tomu sám nevěřil.
"Proč jste s tím přišla za mnou?"
"A za kým jiným?"
"Třeba za paní ředitelkou?" nadhodil lehce.
"Zdálo se mi užitečnější to prodiskutovat nejdříve s vámi. Co mám udělat, abyste mi důvěřoval?" zopakovala znovu svou otázku.
"Vy mi důvěřujete?"
"Ano. A ráda bych pro vás pracovala."
"Koho myslíte námi?" zeptal se zcela klidně.
"Vím, že tady za první i druhé války s Voldemortem existovala skupina, která proti němu bojovala. Fénixův řád. A vím, že jste pro něj pracoval. To přece nejsou tajné informace."
"Víte také, pro koho jsem pracoval předtím?"
Lehce zaváhala, než přikývla.
"Skutečně je toho tolik známého i u vás?"
"Něco samozřejmě ano. A trochu jsem studovala archivní noviny," rozpačitě se pousmála.
"V Praze?"
"Ne. Až tady."
"Pán zla je mrtvý. Řád skončil před více než deseti lety."
Alitea se na něj klidně dívala. "Obnovili jste ho."
"A jak jste došla k tomuto závěru?"
"Ta záhadná věštba o návratu Grindelwalda byla pronesena zde. Vy ji znáte. A vy nejste typ člověka, který je zvyklý podceňovat nebezpečí. Od okamžiku mého příchodu jste se měl přede mnou na pozoru, víte tedy o tom, že se v Praze něco děje. Jen kvůli nejasné věštbě byste se tak nechoval. Víte víc. A nevěřím, že sedíte se založenýma rukama."
"Domníváte se, že je to skutečně Grindelwald?"
"Ano."
"Znáte ho osobně?"
Krátce zaváhala, než odpověděla: "Možná tím posílím vaše pochybnosti, ale ano. Byl to můj spolužák. Všichni jsme spolužáci - základ jeho Smrtihlavů i naše parta."
"Proč chcete pracovat právě pro mě?"
"A pro koho jiného? Chci pracovat pro kohokoli, kdo je ještě ochotný se pokusit to zastavit. Přestože je možná už příliš pozdě."
"To je důvod, proč jste přijela?" díval se na ni a s napětím očekával odpověď. Pod Veritasérem totiž odpověděla, že se přijela vzdělávat.
"Ne. Důvodem mé návštěvy opravdu bylo zdokonalit se v Přeměňování. Ve skutečnosti jsem nedoufala v nic jiného. To, že bychom se s vámi mohli spojit, mi došlo až tady." Když Snape neodpovídal, dodala naléhavě: "Potřebujeme vás. Obávám se, že to sami zvládnout nemůžeme."
"Můžete tu zůstat, Aliteo. V tom dalším vám však vyhovět nemůžu. Žádná organizace neexistuje."
"Chápu. Nepřesvědčila jsem vás. Přesto velmi děkuji. Ale pokud chcete, tak mě můžete zkontrolovat nitrozpytem."
"Jistotu však nezískám ani potom."
"Nejsem dobrá v nitrobraně."
"Tvrdila byste snad něco jiného, kdybyste byla?"
Alitea rozhodila rukama. "Vzdávám se. Zřejmě neexistuje nic, čím bych vás mohla přesvědčit."
"Ani tím si nejsem tak docela jist," zvednul Snape téměř neznatelně koutek úst.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014