ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Třetí korálek: 6. Magické formule - dokončení

16. července 2014 v 0:03 | Ioannina |  Třetí korálek růžence: jabloňový - Malé lekce etiky
Půjčila si od kolegy brk a dopsala do svitku několik poznámek.
Profesor Snape jí četl přes ruku. Zbledl. "Jak myslíš, Minervo," zopakoval bezvýrazně.
Albus Dumbledore si ve svém rámu odkašlal. "Minervo, děvče drahé..."

"Mlčet!" prskla tak zuřivě, až profesor Snape zamžikal. "Ty ne, Severe. Albus! Mlčet, dokud ti nedovolím mluvit, rozumíš, nebo tě nechám sundat a hodit do nějakého hnusného zaprášeného skladiště plného pavouků! Já ty Severovy vzpomínky viděla! A nejen vzpomínky!" Došla těsně k němu. "Na mě si už nikdy nic takového dovolovat nebudeš, na to rovnou zapomeň," poklepala mu výhružně hůlkou o okraj rámu. "Tyhlety tvoje praktiky tady teď prostě končí. Vidíš ty trosky? Vidíš ten chaos? Viděls, kolik jsme zbytečně ztratili lidí? Takže dost. Hogwarts budou především zatraceně dobrá škola, je ti to jasné?! A budou v ní mít právoplatné místo všechny čtyři koleje! A je mi jedno, jestli se ti to líbí nebo ne!"
Albus Dumbledore se odtáhl co nejdál od rámu a tvářil se, jako by kousl do citronu.
Neville do sebe rychle hodil zbytek čaje, aby zakryl svoje překvapení. Ne že by si myslel, že jsou vztahy ve sborovně nebo v Řádu idylické, ale rozhodně by neřekl, že se dočká dne, kdy bude profesorka McGonagallová křičet na ředitele Dumbledorea. No teda vlastně naopak, ředitelka...
Někde na kraji jeho zorného pole se zachvěla špička brku.
Chlapec odložil hrneček a celý se napjal.
"Na to jednání s ministerstvem se začínám... těšit," podotkl profesor Snape tiše a jakoby mimochodem a posunul přitom před svou novou ředitelku druhou dopsanou žádost. "Ty na ně budeš řvát a já z nich budu dělat idioty. To jim... nezávidím."
Když listiny podepisovala, chichotala se.
Phineas Nigellus šťastně blýskal očima. "Ohnivý odhodlaný Gryffindor. A jako jeho pravá ruka náš ledově chladný, předvídavý Slytherin. Kolegové, tak tohle bude opravdu zábavný čas. Dovol, Minervo, abych se ti omluvil za to neuvážené a neslušné jednání těsně po bitvě a..." Phineas se zarazil, prudce vstal z křesla, chytil se rámu. "Omlouvám se, že jsem nezdvořilý, Minervo, ale..."
"Minervo, Severus!" vykřikla varovně Dilys.
Neville vyskočil, zvrhl loktem prázdný hrneček, šlápl na něj, přeplachtil ty tři metry, co ho dělily od profesora Snapea, a zachytil ho dřív, než se profesor stačil sesunout na zem. "Možná bychom se měli vrátit na ošetřovnu," navrhl nejistě.
Profesorka McGonagallová vydechla a sklonila hůlku. Pak jí dvakrát švihla (Reparo! Reposito! proběhlo Nevillovi hlavou), střepy se scelily a hrneček vyskočil zpátky na stůl. Položila znovu hůlku před sebe a pomalu se spustila zpět do židle. "Stále ještě uvažujete o kariéře léčitele, Longbottome?" Nasadila si klobouk. "Je možné tu cestu nějak zkrátit? Nemusí nás vidět celý hrad," zeptala se obrazů.
"Můžeš si odblokovat interní letaxovou síť," navrhl Dexter.
"Prosila bych. Nebo se to i tady dělá stejně jako v mém kabinetu?"
Dilys sklopila hlavu, aby její kudrnky skryly pousmání. "Jistě. Ve tvém bývalém kabinetu, Minervo. To si za pár dní zvykneš. Dělá se to úplně stejně, jen musíš specifikovat, do jaké míry a které krby v Hogwarts otevíráš. Momentálně je interní i externí letaxové spojení zablokované úplně a v hradě je zaheslované všechno kromě hlavní brány a zdejšího chrliče pod schodištěm."
Profesorka McGonagallová stiskla popuzeně rty a podívala se po Dilys úkosem. Pak si zcela zbytečně srovnala na hlavě klobouk. "Hm, děkuji za upozornění..." zamumlala (a profesor Snape přivřel oči a pousmál se). Vyšla na okamžik ven: Neville ji slyšel říkat něco nezřetelného chrliči. Vrátila se, poklepala hůlkou na konkrétní místa na římse krbu a hodila do plamenů letaxový prášek.
"Tak pojďte, Longbottome, můžeme. Chyť se mě přece, Severe."
Podepřeli profesora Snapea každý z jedné strany a prakticky ho donesli až k lůžku.


Zdálo se, že na ně Anzelm Janecius čekal. Objevil se v místnosti téměř okamžitě poté, co dorazili, zase tak zvláštně odtažitý a soustředěný. "Neville, hábit."
Profesor Snape si sahal do kapsy pro hůlku. Neville mu chtěl pomoci.
"Ne," zarazil ho ostře mistr Janecius. "Tohle musí sám." Klepl vlastní hůlkou do křesla, které si profesor stvořil z nemocničního lůžka. Křeslo se vrátilo do původní podoby. Léčitel natřepal polštář a rozhodil přikrývky. "Posaďte se, mistře Severe. Pomaličku. Neville, boty." Podpíral profesorova záda. "A pomalu si lehněte. Čaj mám uvařit já, nebo to zvládnete, Neville? Šalvěj s medem."
"Zkusím to zvládnout, pane." Neville okamžitě zamířil do denní místnosti.
"Donesete mi ho k překontrolování," přikývl léčitel. "Můžete mluvit, mistře Severe, nebo byste raději spal?" ptal se a pokládal přitom pacientovi ruce na temeno hlavy, na hrudník a na solar.
"Anzelme... laboratoř... Longbottom..."
"Překontroluju to po něm, nemějte starosti."
"Spi, Severe," pohladila ho po předloktí profesorka McGonagallová.
"Ne... Anzelme... vysvětli paní ředitelce... laboratoř... nesmí přijít jiný mistr lektvarů... ještě nepublikoval. Ty můžeš... když bude třeba. Longbottom ať se zeptá... ostatních. On už bude vědět... co myslím."
"Dobře, mistře Severe. Jak chcete. Nejdřív vyndat spařené listy, potom přidat med, Neville!"
"Ano, pane!" potvrdil okamžitě chlapec.
Minerva McGonagallová se prudce nadechla. V očích se jí vítězně zablesklo.
"Minervo... Horaci Slughornovi ten dopis... asi nechal na stole nahoře..."
"Najdu ho a pošlu za tebe. Už spi," pohladila ho znovu, poněkud nepřítomně. Ale vzápětí vzala do dlaní obě jeho ruce a vřele je stiskla. "Udělals všechno, cos dokázal. Rozumíš?"
Na okamžik zadržel dech. Pak přivřel souhlasně oči a usnul.
Tiše přešli do denní místnosti k Nevillovi. Ten soustředěně pracoval. Vylil konvici horkou vodou, aby se zahřála. Hodil dovnitř čtyři listy šalvěje a ohlédl se po mistru Janeciovi, jestli je to správná dávka. Léčitel přikývl a položil ruku na konvici, aby zkontroloval teplotu. Znovu přikývl.
Pootevřenými dveřmi do sálu k nim dolehlo ženské sténání, zřejmě tlumené kouzlem, a ostrá slova léčitelky Dillonsbyové: "Držte ten zatracený ručník pořádně, Zabini." Téměř současně se ozval povzbudivý hlas madam Pomfreyové "Dobré je to. Ještě jednou, beruško."
Profesorka McGonagallová se zkoumavě podívala na dveře, pak na Nevilla a nakonec na mistra Janecia. Posadila ke stolu. "Zřejmě teď budete chvíli tady, mistře Janecie?"
Anzelm taky vypadal, že sleduje dveře, ale přesto kývl.
"Mohu vám položit jednu otázku?"
"Jistěže," souhlasil Anzelm nepřítomně a odtrhl oči od dveří. "Prosím pěkně."
Co se děje v sále? Nějaký další zákrok? říkal si Neville. Pak si vzpomněl na Anzelmův důraz na soukromí. Na listinu na dveřích. Na práci je nezbytné se maximálně soustředit.
"Děkuji. Ráda bych se vás zeptala, jak konkrétně si představujete případné školení Nevilla Longbottoma v oblasti léčitelství. Vidím, že jste se seznámil i s jeho slabinami. Domníváte se, že to není tak velká překážka? Pan Longbottom nebude mít OVCE... promiňte, to znamená zkoušky na druhé úrovni pokročilosti... z lektvarů. U svatého Munga by ho bez těchto zkoušek ke studiu léčitelství nepřijali."
Neville strnul. A je to tady. Přesně jak jsem čekal. Ale ona neví, že mi profesor Snape slíbil...
"Paní profesorko..."
"Teď mlčte, Longbottome."
Neville si přetřel hřbetem ruky nos. Vyhrnul si rukávy hábitu, aby z nich nemohlo nic vypadnout, jako to udělal posledně. Natahoval ruku, že zhasne oheň pod kotlíkem: voda se už vařila.
"Nechte pod kotlíkem živý oheň, dokud nedokončíte zalévání, Neville," zarazil ho mistr Janecius. "Ano, paní ředitelko, sám vidím. Na druhou stranu, mistr Severus Snape má vynikající pověst a jeho žáci jsou všude obecně přijímaní i s nižším prospěchem, než od jiných mistrů lektvarů." Zaposlouchal se do zvuků ze sálu, teď velmi tlumených, přikývl, postavil na druhý kahan mnohem větší kotlík, vybral ze své dřevěné truhličky nějakou tresť vonící po mateřídoušce a nakapal ji do vody. Upravil plamen a přikryl kotlík pokličkou.
Profesorka McGonagallová pozorně sledovala práci obou dvou, léčitele i Nevilla.
"Profesor Snape si svou pověst udržuje tak, že nepřijímá do kurzu na OVCE studenty, které nepovažuje za perspektivní, mistře Janecie. Na prvním stupni nemá možnost rozlišit: na této škole je studium lektvarů na prvním stupni pro všechny žáky povinné."
"Aha, chápu..." Zvuky ze sálu ztichly. Léčitel si podal dva hrnky. "Smím vám nabídnout trochu kávy? Tentokrát v původním provedení od mistra Severa Snapea osobně. Budete možná chtít smetanu a cukr?"
"Ano, děkuji."
Neville se na Anzelma taky po očku koukal. Chtělo se mu brečet. Mistr Janecius vypadal tak samozřejmě, tak soustředěně... měl tak jisté a úsporné pohyby... Do prdele, že já blbec se schválně flákal! Co jsem tím získal? Vyndal velkou lžící z konvičky listy šalvěje. Doufal, že to bylo včas. Teď to opravdu nesmí nijak pokazit. Rozpačitě se ohlédl po mistru Janeciovi a zhasil oheň pod kotlíkem. Našel sklenici s medem, otevřel ji. Omyl lžíci ve vodě a osušil ji (pomůcky budou udržovány v čistém a funkčním stavu, zlatá listina na dveřích laboratoře, vzpomněl si). Merline, Merline ať... Kdy mám přidat med?
Léčitel k němu stál téměř zády a míchal kávu se smetanou a cukrem: vyšlehával ji do vysoké pěny. Pak napěněný hrnek se svou graciézní úklonou postavil před profesorku McGonagallovou. Pokývla. (Nelichoťte mi, znám cenu svojí práce, vzpomněl si Neville.)
"Prosím, paní ředitelko. Já sám neučím. Jediné, co bych pro pana Longbottoma mohl udělat, je dát mu doporučení k Mistru gdaňskému. Samozřejmě..." Anzelm se posadil. Vzal do ruky hrnek, přiložil ho k ústům, ale nenapil se. "Jste s tím čajem hotov, Neville? Nalijte mi na ochutnání."
Neville rychle vmíchal do konvice med, zavřel sklenici, znovu umyl lžíci, nalil trochu čaje do skleničky, otřel stůl, přiklopil konvici víčkem a donesl skleničku mistru Janeciovi.
"Rozumím." Profesorka McGonagallová se napila, drobně sešpulila rty, maloučko pomlaskla. "Doporučení k Mistru gdaňskému... to je samozřejmě velice vážná věc. Nikdo lepší už v Evropě v tomto oboru není, Longbottome, uvědomujete si to? Viděla jsem ve vašich materiálech, že máte osvědčení z jeho kliniky, mistře Janecie: byl jste jeho osobním žákem?"
Neville zamrkal a div že nezakopl o nohu stolu.
Ze sálu se zase ozvalo tlumené sténání a uklidňující hlas madam Pomfreyové.
Anzelm se krátce podíval po svém kotlíku s mateřídouškovou vodou. "Ano, paní ředitelko, Mistr gdaňský vedl mou mistrovskou práci v oboru léčitelství," uklonil se znovu. Natáhl ruku a přijal od Nevilla skleničku s čajem. Přičichl, prohlédl si barvu, ochutnal. "Později mi na své klinice umožnil absolvovat i část povinné praxe," dodal nepřítomně. "Podejte mi celou konvici, Neville."
Neville zbledl. Tak jsem to přece zvoral. Zatáhl hlavu mezi ramena, postavil konvici s čajem před mistra Janecia a čekal, že léčitel vytáhne hůlku a řekne Evanesco. Neville to málem udělal sám: udržel se jenom díky přísnému drilu z hodin lektvarů. Léčitel ovšem vzal konvici do obou rukou, několikrát s ní zakroužil a postavil ji zpět na stůl. "V pořádku, můžete to odnést mistru Severovi."
"Ehm... mistře Janecie...?"
"Ano, Neville?" zvedl léčitel obočí.
"Ne... nic... děkuju..."
Profesorka McGonagallová skryla tvář za hrnkem kávy.
Léčitel vstal a šel opláchnout skleničku. Znovu zkontroloval svůj kotlík a stáhl plamen na minimum. "Samozřejmě... já sám jsem ještě hodně mladý a nezkušený," pokračoval. "Doporučil jsem zatím Mistru gdaňskému jen jediného člověka, a toho jsem znal opravdu velice dobře. Jak jsem říkal, neučím. Vy pana Longbottoma znáte... sedm let, říkám to správně? Já jen pár dní. Zaujal mě jeho cit pro život a schopnost předávat magickou energii přímo, rukama: to není příliš běžné a mám dojem, že se to učívá až na velmi pokročilých úrovních. Pochopitelně, neznám kurikulum vaší školy, promiňte. Dám na váš názor."
Neville odnesl konvičku s čajem dozadu. Nezavřel za sebou dveře: chtěl slyšet, o čem se v přední místnosti mluví, ať to bylo sebehorší. Ale nemohl tam být, nemohl dovolit, aby ho viděli. Ne mistr Janecius. Ne takto.
Profesor Snape spal. Neville si přitáhl křeslo těsně k hlavám lůžka. "Já jsem to posral, pane, já to flákal a teď už je pozdě, oni mě nenechají... Jak by... jak by mohli... On je o tolik lepší... všichni jsou lepší... oni vědí sami, co dělat, jenom mně se musí všechno pořád říkat... a stejně to furt vrtám... Ach, Merline..." Položil hlavu na pelest a tiše vzlykal.
"No, no... co je... kterýpak ty jsi..." broukl v polospánku profesor a dal Nevillovi ruku na hlavu. "Co brečíš."
"Protože jsem beznadějnej idiot, pane..." slzel tichounce chlapec.
"Takhle Slytherin nemluví... tiše, uklidni se..."
"Já nejsem Slytherin, já jsem Gryffindor..."
"No, no... lidi běžně dostávají několik různých voleb, neplač... Co se ti stalo?"
"Profesorka McGonagallová," vzlykal Neville, "já jí nestihl říct... a teď mistr Janecius... pane... mě ty zatracený lektvary tak mrzí, vážně..."
Venku se zvedal vítr. Okno rachtalo. Z nádvoří dolehlo dovnitř pár příkrých pokynů. Profesor Snape neurčitě zabručel. Jeho ruka tápala po temeni Nevillovy hlavy, jako by něco hledal.
"Pan Longbottom je výborný bylinkář a velmi dobrý v kouzelných formulích," slyšel Neville profesorku McGonagallovou. "Oba jeho profesoři, Sproutová i Flitwick, si ho velice chválí. Profesor Snape... oceňuje jeho práci v obraně proti černé magii. Pokud se týká lektvarů..." Ozvalo se povzdechnutí. "Profesor Snape má velmi přísné nároky. Zeptejte se raději jeho osobně, to bude nejlepší."
Neville přitiskl tvář k pelesti a snažil se nebrečet nahlas.
"Longbottome?" zašeptal Snape. "Neville? Co je špatně? Proč pláčeš? Běž, vezmi si z krabice žabku. A dej mi napít."
"Jo," vzlykl Neville a utřel si obličej do rukávu. "Jasně, pane. Kdyžtak poslouchejte... oni se vedle baví..."
Profesor Snape si dal prst před ústa. Neville kývl. Hrábl do krabice (pootevřené, mírně prázdnější) a vyndal dvě čokoládové žabky. Podával jednu tázavě profesorovi. Ten zavrtěl hlavou. Nechci, jenom ty si vezmi, ukázal.
"Mimochodem, když mluvíme o profesoru Snapeovi... Naznačil mi, že má v úmyslu vás přijmout jako postgraduálního studenta. Viděla jsem vaše osvědčení a doporučení - vyžádala jsem si je od svatého Munga, než jste sem přišli, vy i léčitelka Dillonsbyová, jak nejspíš víte - měla jsem dokonce možnost vás vidět při práci osobně a nemám nejmenší námitky," říkala profesorka McGonagallová.
Snape vyčkávavě zvedl levé obočí.
Neville rozthl obal, chytil žabku uprostřed skoku a se zuřivým zoufalstvím jí ukousl hlavu.
Z obalu vypadla sběratelská kartička a pomalu se snášela k zemi.
Z vedlejší místnosti nic. Ticho. Jen nezřetelné hrkotání nádobí. Pak někdo požádal: "Tu vodu? Díky." Klepnutí kotlíku o desku stolu, cinknutí kovu a rychlé kroky.
"A ty žárlíš, ty jedno pitomé děcko?" zašeptal profesor.
Neville zavrtěl hlavou, zvedl kartičku ze země, prohlédl si ji, zakňučel, zaťal zuby, postavil kartičku na stůl a šel nalít čaj.
Z kartičky se na ně usmívala léčitelka Morgana.
Odněkud se ozval pláč novorozeného dítěte.
Profesor Snape mrkl. Otevřel oči naplno. Napjal se. "Tak proto Anzelm tak spěchal," zašeptal. "Víš něco bližšího, Neville?"
Neville taky překvapeně zamrkal. "Nevím, pane... slyšel jsem to sténání, ale... já netušil, co to je, pane... Slyšel jsem odtud madam Pomfreyovou... a mistr Janecius dělal zas nějakou tu svoji vodu... pořád poslouchal, co se v sále děje... ale nikam nešel..." snažil se, viditelně vyvedený z míry.
Snape kraťounce přikývl a natáhl ruce, aby mu Neville pomohl se posadit. Chlapec ucítil, jak se profesor chvěje vyčerpáním a únavou, a ruce, kterýma ho podpíral, se mu samy od sebe rozhořely. Pak ale postřehl, že sebou profesor cukl, jako by ho ten dotek zabolel, a pomalu a vědomě ten žár stáhl do mírného a příjemného hřání. Jako když se stahuje plamen kahanu.
Profesor si od chlapce vzal skleničku a napil se. Neville čekal na reakci: teď Snape čaj vyplivne zpět do skleničky a řekne... řekne... Neville si najednou neuměl představit, co.
Ale Snape neřekl nic. Jen přivřel oči a napil se ještě jednou.
"Pane profesore, promiňte... ten čaj jsem dělal já..."
Profesor se znovu napil. "Tak přece jen vy?" zvedl obočí.
Neville kývl. Polkl.
"Hmm..." převaloval mistr lektvarů čaj na jazyku, "to budou zajímavé hodiny."
Neville okamžitě strnul. Došlo mu, konečně, že se s ním navzdory všemu pořád ještě počítá. A že by mistr Janecius nikdy neposlal pacientovi nekvalitní věc, a co víc, že dokonce i profesor Snape je snad tentokrát s jeho lektvarem spokojený. "On s tím mistr Janecius pak tak zatočil, tak to možná nějak..." snažil se uvést věci na pravou míru.
Profesor pootočil koutek úst nahoru a přivřel oči. Mírně zavrtěl hlavou. "Gryffindor. Za každou cenu." Neville se zatvářil bolestně. "To není kritika, Longbottome," povzdechl si Snape, odložil skleničku a zabořil hlavu do polštáře. Pak chraplavě dodal: "Tentokrát."
Ve dveřích se objevil Anzelm Janecius. Upřená soustředěnost byla pryč: teď se léčiteli třásly ruce, pohled mu těkal, kousal se do rtů a dýchal přerývaně, skoro jako by vzlykal. Zapotácel se a chytil se zárubní. "Mistře Severe..." Polkl a šťastně se usmál. Pak zaostřil. Profesor Snape se na něj napjatě díval, obočí zdvižené. "Nic, jen jsem se o ně bál, bylo to trochu... Ale nakonec bez komplikací. Vedla to paní Poppy. Jsou v pořádku," oddechl si zhluboka a opřel si čelo o hřbet ruky.
Neville zase jednou zíral a nenacházel slova. Zato profesor Snape se uvolnil a spokojeně kývl. Jeho obvykle tak chladné oči byly teď hebounké jako samet a nekonečně něžné.
"A vy, mistře Severe... říkala mi paní ředitelka... vy mi opravdu dovolíte...?"
Snapeova gesta byla zpomalená, a tak Neville dokázal rozeznat, co má být ten zvednutý levý koutek. Vítězný úsměv. "Doufám, že nečekáš, že to bude nějak jednoduché, Anzelme," odpověděl mistr lektvarů, a chlapec měl dojem, že slyší ozvěnu toho, co profesor říkal včera večer jemu. "Předpokládám, že si uvědomuješ, že v komisi bude mistr Divjakov z Durmstrangu: chápeš snad, co to... znamená."
Anzelm k němu zvedl oči. Poprvé v nich byl vidět strach. "Jistě... Samozřejmě to vím, mistře Severe... Slyšel jsem... Vím, jak málo... Právěže vím!" vykřikl zoufale. "Právěže se jeden můj kolega nevrátil! Proto jsem tolik chtěl... Už jsem nedoufal... Za současné situace jsem si ani netroufal... Děkuji." Šedé oči se projasnily a rozzářily, léčitel najednou vypadal neuvěřitelně mladě.
Profesor Snape zkřivil rty. I když bylo to gesto zatemněné únavou, byla z něj znát stará hořkost. "Ach ano, to je celý mistr Divjakov. Z naší skupiny se... nevrátili... dva. Tak ty říkáš, že sis netroufal se mě zeptat, Anzelme?" Pootočil hlavu, podložil si tvář dlaní a pobaveně se ušklíbl. "Tady Longbottom tolik drzosti měl. Budete se v laboratoři potkávat. Longbottome... už jste vyřídil to s tou listinou?"
Co? Cože? Takže tohle znamená ta Anzelmova mistrovská zkouška? Neville létal očima z mistra Janecia na profesora Snapea: měl jisté nepříjemné tušení, co myslí tím nevrátit se, ale rád by znal ještě způsob. Nějaký jed? Oba mistři lektvarů však vypadali, že si řekli všechno, co chtěli. Anzelm teď jako by zářil zevnitř a profesor Snape se na Nevilla začínal mračit. Na něco se chlapce zeptal a chtěl odpověď.
Neville byl naprosto zmatený: dělo se toho příliš mnoho najednou. Pak se vzpamatoval. Jeho povinnosti jsou tady. Rychle vzpomínal. Aha... tamta listina... profesor Snape se zaručuje za Anzelma Janecia, Neville má zjistit, jestli proti tomu nikdo další v laboratoři nic nenamítá...
"Promiňte, oni tu ještě mezitím nebyli, mám tam zaběhnout?"
"Zeptejte se ještě, jestli nemají námitky proti tomu, kdybychom občas pohostili čajem... nebo kávou," bleskl profesor klížícíma se očima po Anzelmovi, "paní ředitelku."
"Jo. Jasně. Ano, pane profesore. Už letím."
Minerva McGonagallová se u stolu v denní místnosti pořád zaobírala svým hrnkem kávy.
Škvírou dveří ze sálu nahlédla Poppy Pomfreyová. Tvářila se zároveň triumfálně a ustaraně. Profesorka McGonagallová se na ni tázavě podívala. "Holčička," oznámila léčitelka. "Mladá maminka je z Hogsmeade: Lewisie Lennocková, absolvovala tuším předloni. Její muž sice zemřel, ale ji z toho domu naše děti zachránily a dovlekly do stanu první pomoci - a nakonec sem. Však je to taky stálo jeden život. Matka i dítě jsou v pořádku. Dítě je prokazatelně magické."
"Že mamince gratuluju," odpověděla lehce zaskříplým hlasem profesorka McGonagallová. Vytáhla kapesník a otřela si oči. "Že oběma přeju moc štěstí."
Madam Pomfreyová spokojeně kývla. Pak se ale na její tváři znovu objevil ustaraný výraz. "Takže ty v tom toho kluka taky podporuješ, Minervo?"
Profesorka McGonagallová schovala kapesník a podvědomě se napřímila. "Myslíš Longbottoma? Kdyby mohl být dobrý, nevidím důvod, proč mu nedat šanci."
Neville Longbottom vyrazil ze zadní místnosti, přeběhl kolem stolu, srazil židli, nepřítomně ji chytil dřív, než dopadla, postavil ji a přisunul ke stolu, a už už natahoval ruku po dveřích.
"Longbottome!" zarazila ho ostře madam Pomfreyová. "Na ošetřovně se neběhá. Dokud nejde doslova o život."
Chlapec zabrzdil na místě. "Jo, jas..." Střelil po léčitelce omluvným pohledem. "Ano, madam Pomfreyová. Promiňte. Už se to nestane."
Profesorka McGonagallová zvedla hrneček ke rtům a snažila se z něj vydolovat poslední kapky kávy. Madam Pomfreyová si donesla svůj vlastní hrneček, vymyla ho, nalila si kávu a silně si ji osladila. Několika úspornými pohyby si zastrkala pár uvolněných vlasů zpátky pod čepeček.
Anzelm pomalu vyšel za Nevillem na chodbu. Vypadal, že okolí vůbec nevnímá. V šedivých očích mu hrály jiskřičky, jako blesky nad bouřkovými mraky daleko na obzoru, bílý hábit se mu vlnil kolem kotníků jako spadané listy zvířené podzimním větrem. Tiše se pro sebe usmíval.
Madam Pomfreyová zamračeně přešla ke dveřím do zadní místnosti, nakoukla dovnitř, zjistila, že Severus Snape pokojně spí, došla ho zakrýt, zkontrolovala mu teplotu, shrnula mu z čela pár vlasů, upevnila okno, kterým sílící vítr lomcoval. "Mladí blázni," zavrtěla hlavou, "všichni tři." V očích se jí nakratičko mihnul láskyplný výraz. Vrátila se do přední místnosti a uklidněně si sedla se svou kávou ke stolu. "Jenom aby se tím Longbottom nesnažil si kompenzovat... no, přece víš, jak je na tom jeho rodina, Minervo," zahudrala.
"A i kdyby, Poppy. I kdyby." Profesorka jemně točila hrnečkem: vypadala ztracená ve vlastních vzpomínkách.
"Řekni, Minervo, jak potom unese, když zjistí, že pro ně opravdu po těch šestnácti letech už není šance? Nebo když zkusí něco riskantního a někdo z nich mu umře v rukách?" namítla léčitelka.
"Nevím. To neví nikdo, dokud se mu to nestane." Minerva McGonagallová vstala, uklidila hrneček. "Na druhou stranu, Poppy, umírá spousta dospělých lidí i malých dětí, a jenom proto, že běžní kouzelníci nevědí, co dělat. Léčitelství se na téhle škole vyučovalo naposledy za časů Dilys Derwentové, že? No, mám dojem, že vedení školy bude měnit kurikulum."
"A bude se vedení školy obtěžovat ptát se na názor praktiků?" Madam Pomfreyová vypadala, jako by jí i její přeslazená káva hořkla v ústech.
"Ale samozřejmě, Poppy," vzala profesorka McGonagallová ze stolu svůj klobouk a zamyšleně jím točila, jako předtím hrnečkem.
"Tak jestli chceš znát můj názor, Minervo," našpulila madam Pomfreyová rty, až vypadaly jako svrasklá švestka, "myslím, že by vedení školy mělo stáhnout hlavu z oblaků a nejdřív ve zdraví ukončit tenhle školní rok, pokud to dokáže."
"Nedělej si starosti, Poppy," poupravila si ředitelka peříčko na klobouku. Poklepala madam Pomfreyovou po rameni. Energicky si klobouk nasadila a upevnila vlásenkami. "Já se o svoje lidi postarám."
Severus Snape ta slova i ve svém polospánku slyšel. Oddechl si, schoulil se do klubíčka, přitáhl si pokrývku k obličeji a po nekonečně dlouhé a vyčerpávající době si dovolil usnout úplně.
Anzelm je neslyšel. Chtěl mluvit s Nevillem. Viděl, že chlapec už už vytahuje hůlku, aby si otevřel. Tam, venku z ošetřovny, se jistě rozběhne. Anzelm se probral. "Počkej chvilku," zavolal.
Pečeť na dveřích zažhnula, cinkl zvonek. "Ano, pane?" otočil se chlapec na poslední chvíli.
Léčitel k němu došel a natáhl pravou ruku. "Máme teď stejného učitele. Rád bych pro tebe byl Anzelm, kolego."
Neville zvedl obočí a překvapeně se usmál. "Fakt? Teda..." Zarazil se. Polkl.
Na druhém konci chodby se rozletěly dveře. V nich, ztrácející se v proudech světla, stál Blaise Zabini. "Mistře Janecie! Mistře Janecie!" hulákal šťastně. "Ona jí chce říkat Daphne!"
Neville se narovnal. Znovu se nadechl. Podíval se léčiteli do očí.
"Díky, mistře Anzelme."
Pak ruku přijal.



_______________________________________________

PROVOZNÍ ŘÁD STUDENTSKÉ LABORATOŘE
  1. V pracovní části laboratoře je zakázáno jíst a pít.
  2. Udržujte klid. Na práci je nezbytné se maximálně soustředit. Je zakázáno bezúčelně vyrušovat pracující kolegy.
  3. Pracovní plocha a všechny pomůcky budou udržovány v čistém a funkčním stavu.
  4. Je nutné dodržovat dostatečnou osobní hygienu. Mějte vždy čisté ruce a oděv, pracujte se svázanými vlasy.
  5. Je nutné dodržovat nezbytnou životosprávu. Je zakázáno pracovat ve stavu nadměrné únavy či jiné fyzické nepohody, a zejména pod vlivem látek pozměňujících vnímání.
  6. Je zakázáno rozbíjet laboratoř kvůli interkolejním nesrovnalostem. Je zakázáno napadat kolegy. Považuje-li kolega vaše chování za nepřiměřené, je vaše chování nepřiměřené.
  7. Jestliže experimentujete, postupujte od teorie k praxi. Než přistoupíte k praktické realizaci, konzultujte experiment se zkušenějšími kolegy a pokud možno i s mistrem lektvarů.
  8. Vyskytnou-li se v průběhu práce pochybnosti nebo nečekané obtíže, přikloňte se k názoru zkušenějšího kolegy. Pokyny mistra lektvarů je třeba plnit okamžitě a bez námitek.
  9. Žádná otázka není hloupá, jestliže je k věci.
  10. Z laboratoře je zakázáno vynášet informace. Rovněž je zakázáno prozrazovat polohu laboratoře a způsob, kterým se do ní vstupuje. Mějte na mysli, že bezpečnější je lidem nedůvěřovat. Nevystavujte kolegy nebezpečí.
  11. Je zakázáno přivádět do laboratoře lidi, kterým nebyl vstup výslovně povolen. Nový člověk může být do laboratoře uveden pouze na základě konsensu všech stávajících uživatelů laboratoře. Severus Snape má v tomto bodě právo veta, které nelze přehlasovat.
  12. Skleník je považován za nedílnou součást laboratoře. Platí pro něj stejná pravidla jako pro laboratoř, plus pravidla, která považují za nutná kolegové bylinkáři.
Jestliže někdo některé z výše uvedených pravidel poruší, může být z laboratoře vyloučen, a to buď na základě konsensu všech ostatních uživatelů laboratoře, nebo na základě rozhodnutí Severa Snapea.


Aktivní uživatelé laboratoře:
Vítaní hosté:
Severus Snape
Jeremy Dott
Linda Deanová
Ernie Macmillan
(dlouhodobě nepřítomen)
Neville Longbottom
Stephen Cornfoot
Melissa Macmillanová
Hannah Abbottová
Anzelm Janecius
Poppy Pomfreyová
Minerva McGonagallová




 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KattyV KattyV | Web | 18. července 2014 v 16:45 | Reagovat

Už jsem ti říkala, že prostě miluju tvou Minervu?
Minervu soucitnou a současně silnou. Je báječná a její vztah se Severusem taky. Díky za ni.

2 Regi Regi | E-mail | Web | 18. července 2014 v 16:56 | Reagovat

Ze všeho, co mám všude možně různě rozečteno, jsem jako první zamířila po dovolené ke Korálkům. Na Mistra Anzelma jsem myslela, když jsme cestou ze severu projížděli jeho vlastí. Při čtení jsem byla několikrát dojatá. Naposledy tady:"Mistře Janecie! Mistře Janecie!" hulákal šťastně. "Ona jí chce říkat Daphne!"
A pod komentář Katty se můžu taky jen podepsat. Díky.

3 ioannina ioannina | 19. července 2014 v 1:55 | Reagovat

Katty, díky. Soucit není slabost, aspoň já jsem o tom přesvědčená - i když je rozhodně snazší psát silný postavy jako americký tvrďáky bez slzných kanálků. Jsem moc ráda, že se mi na Minervě povedlo ukázat, že jde být soucitný a zároveň silný. (Uvidíš, co to udělá v Mrtvých.)
Severus ji právě takovou potřeboval.
Regi... <3
Budu se do jeho vlasti zas někdy muset podívat. Mám tamní lidi moc ráda.

4 Ror Ror | 23. července 2014 v 23:46 | Reagovat

Severus v ředitelně, v první části kapitoly, je takový, jako nikde jinde. Jako by to z něj konečně všechno spadlo. Úleva. A v druhé části mile lidský, jak mu Neville sedí u postele a fňuká. Krásné místo, když se Anzelm dozví, že se mu splnilo, co si přál.

No, ale tahle věta mě pobavila: "A ty se zavři balvane." nějak to všechno na chvíli uvolnila. Díky :-)

5 ioannina ioannina | 27. července 2014 v 14:06 | Reagovat

[4]: Severus tam už absolutně věří Minervě, takže si dovolil se otevřít. Minerva prošla jeho testem lidskosti - když do něj cpala ten jeho protijed, byl absolutně bezmocný, a ona toho nezneužila.
No a fňukající Neville... nějak tak si představuju, že se Severus může chovat ke svým vlastním dětem. :-)
Anzelm je moje srdeční záležitost. Miluju tu jeho slušnost a skromnost.
Balvan... :-D jo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014