ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola třináctá: Free of the Doubt? - dokončení

25. července 2014 v 0:03 | Richenza |  Bless the Child: Kniha třetí - PRAMENY
Po skončení hodiny se nevrátil zpět na kolej, přestože již bylo těsně před večerkou. Hlavou se mu honily divoké myšlenky. Proč má Snape stejnou hůlku? A je opravdu stejná, nebo tak jen vypadá? Olivander říkal, že jeho hůlka je druidská, a to ten její typ, který používají jen potomci irského královského rodu. Minulý rok se proto snažil zjistit co nejvíce o irských kouzelnických rodech, zejména když dostal k Vánocům tu knížku. Myslel si, že šlo o dárek od matky, ale co když byla od jeho neznámého otce? Co když ho skutečně může jeho hůlka dovést k němu, jak se původně domníval? Znamená to, že existuje nějaké spojení mezi ním a Snapem? Pokud to jsou stejné hůlky, pak mají společné předky. Může jít o hodně vzdálené společné předky. Ale nemusí. Může mu být mnohem blíže. Zamrazilo ho, až se musel uprostřed schodiště zastavit. Co když je Snape jeho otec?

Je přece ve Zmijozelu a kolejní příslušnost se v rodinách často dědí. Po chvíli však tuto myšlenku zavrhnul. Jak by k tomu tehdy došlo? Máma se s ním v té době neměla kde vidět. Byl to nesmysl, už jen proto, že byl podobný Harrymu. A Krátura v něm poznal člena Harryho rodiny. Jaké důkazy ještě chce? Když má problém řešení jednoduché a složité, obvykle bývá správné to jednoduché. Na tom, že je ve Zmijozelu, nemusí být nic zvláštního. Nechtěl snad Moudrý klobouk do Zmijozelu zařadit i Harryho? Navíc to, že hůlky vypadaly stejně, přece nemusí znamenat, že jde o stejné hůlky. Vždyť vůbec netuší, jaké má Snapeova hůlka jádro. Celé je to nesmysl, určitě stejné nejsou.
Jenže to, co viděl v tom zrcadle… Co ten obraz znamenal? Nemohl na něj přestat myslet, přestože stále netušil, co zrcadlo ukazuje. Minulost? Budoucnost? Obavy? Momentální představy? Pátral sice v knihovně, prohlížel si všechny knihy o věštění a o předmětech, které ukazují budoucnost. Nikde však ani zmínka. Možná, když je přečte podrobněji… Proč jen kouzelnické knihy nemají rejstříky! A proč nefunguje nějaký kouzelnický google! Musí zrcadlo znovu vidět, musí ho prozkoumat, potřebuje se do něj znovu podívat a prohlédnout si ten obraz. Přestože nejspíš uvidí něco jiného, mohlo by mu to pomoci. Mohl by podle toho poznat, co vlastně zrcadlo znázorňuje. Nejpravděpodobnější mu připadalo, že zrcadlí to, na co člověk v tu chvíli myslí. Minule myslel na mámu a Snapea, takže bylo logické, že je viděl. Teď by v něm mohl uvidět něco souvisejícího s těmi hůlkami. Nebo třeba toho neznámého tatínka jeho budoucí sestry.
Potřeboval si o tom s někým promluvit, jenže s kým? Se Snapem nechtěl. Byl to učitel a byl to milenec jeho matky. A šlo o něj. Přece za ním nezajde a neřekne - nejste náhodou můj otec? To je nesmysl. Protože buď není, což je nejpravděpodobnější, a pak by se na něj díval jako na blázna, nebo je, a pak mu to stejně nepotvrdí. Neříkala snad matka, že jeho otec nechce, aby to věděl? Nemá smysl se ho na to ptát. A Harryho? To je úplně totéž. Kdyby s ním o tom chtěl mluvit, už by to dávno udělal. Navíc není po ruce a nedokázal si představit, že by něco takového napsal do dopisu. A stejně tak nemá smysl psát matce. Mohl by to probrat s Jamesem, jenže od té doby, co Denní věštec začal znovu s těmi články, spolu nehovořili; James se mu vyhýbal. Nebo možná on se vyhýbal Jamesovi, protože se bál, že by se mohl na něco zeptat. Není s kým o tom mluvit, ale musí si to všechno alespoň v klidu promyslet. Zamířil proto téměř automaticky do sedmého patra, do té zvláštní místnosti, která mu už dvakrát poskytla útočiště.
Dveře se před ním objevily téměř okamžitě. Netrpělivě vzal za kliku. Byla už tma, proto si posvítil hůlkou. A uviděl ho. Před ním, kousek od zdi naproti oknu stálo. Pomalu došel až k němu. Tmavé nezřetelné postavy dostávaly jasnější kontury. Viděl sám sebe, a viděl matku s viditelným těhotenským bříškem. Slušelo jí to. A po jeho pravé straně stál on. Opět on. Tentokrát se nedotýkal matky, ale měl ruku položenou kolem jeho ramene, jako by ho chránil.
Mlčky se na obraz v zrcadle díval. Co to má znamenat? Co mu zrcadlo ukazuje?
"Podívej se na nápis na horním okraji zrcadla, chlapče," uslyšel hlas, avšak nikoho neviděl. Ten hlas patřil starému muži a zněl přátelsky. A povědomě. Začal hůlkou systematicky prohledávat své okolí. Nikdo tam nebyl.
Procházel místností. Po několika minutách si všimnul malého portrétu visícího na jinak prázdné stěně vpravo od zrcadla. Starý muž s bílými vousy se na něj usmíval svýma neuvěřitelně modrýma očima. Poznal ho.
"Proč tu jste, pane řediteli?"
"Tím si nejsem zcela jist. Ale nepochybně kvůli tobě. Potřeboval jsi mě. A musel jsi mě potřebovat skutečně hodně, když sem komnata umístila můj portrét."
"To je Komnata nejvyšší potřeby," došlo konečně Joshuovi. Nechápal, proč mu to nedošlo dříve, že to může být ta místnost, o které jim vyprávěl Harry, když byli malí. Tak tady se schovávala Brumbálova armáda v době války. "Opravdu vypadá pokaždé jinak?"
"Jistě," přikývnul Brumbál. "Přizpůsobí se tomu, co potřebuješ. Třeba jednou jsem tu našel místnost plnou… To vlastně není důležité. Musíš to ale potřebovat opravdu nezbytně, jinak se ti ani neukáže."
"A já jsem potřeboval vidět to zrcadlo?"
"Vypadá to tak."
"Ale proč?" nakrčil Joshua přemýšlivě čelo.
"Tušíš, co je to za zrcadlo, Joshuo?"
"Ano. Zrcadlo z Erisedu. Ale k čemu je? To, co ukazuje, vidět nepotřebuju."
"Komnata očividně dospěla k jinému závěru," usmál se Brumbál. "Možná ti pomůže nalézt odpověď, když budeš vědět, k čemu zrcadlo slouží. Podíval ses už na ten nápis?"
Joshua zavrtěl hlavou a podíval se na zrcadlo. Když si posvítil hůlkou, našel na jeho horním okraji podivný nápis: Mízar bozyhu otešave lařáv ten.Nebyl z něj příliš moudrý. Brumbála se však ptát nechtěl, nemůže to být složité, když se domnívá, že mu ten nápis bude k objasnění stačit. Po chvíli přemýšlení, o jaký může jít jazyk, si zkusil nápis přečíst zezadu. Ano. Konečně to dávalo smysl. Zamračil se. Pořád tomu nerozuměl.
"Jakou tvář? Jaké touhy?" zeptal se.
"Jsi chytrý chlapec, Joshuo. Pořád tomu nerozumíš?"
Joshua zavrtěl hlavou. "Nevím. Já to přece nechci!"
"Co přesně nechceš, Joshuo? A proč vlastně?"
Joshua se od portrétu odvrátil. Proč to nechce? Je snad normální, že nechce, aby jeho matka měla jiné muže než jeho otce. Proto nemusí mít žádný zvláštní důvod. A nechce také, aby měla vůbec nějaké muže. Nikdy by to však nepřiznal, byl si vědom toho, že je to dětsky sobecké.
"Nechci, aby mámu objímal Snape."
"Máš něco proti profesorovi Snapeovi?" podíval se na něj zpod obrouček půlměsíčkových brýlí Brumbál.
Joshua zavrtěl hlavou. "To není proti němu. Jen to nechci. Aby s ním … aby s nimi…" Kousnul se do rtu. Nedokázal vyslovit, že nechce, aby si o ní povídali jako o ženě, která má více mužů. Chtěl, aby měla po svém boku jeho otce, i když věděl, že to není možné.
"Zrcadlo neukazuje ani to, co bylo, ani to, co bude, pokud máš na mysli toto."
"Takže není pravdivé?"
"Je a není. Zrcadlo nelže, a přece nemluví pravdu, alespoň ne více než naše vlastní já. To, co ukazuje, není skutečné. Je to jen zdání. Neposkytne nám ani vědomosti, ani pravdu o tom, jaký svět je. Ale poskytne nám pravdivou odpověď na to, po čem opravdu hluboce a zoufale toužíme. Ukazuje jen odpověď na naše touhy. Harry ti o něm nikdy nevyprávěl?"
"Ne."
"Můžeš si s ním o tom promluvit, až ho uvidíš. Nebo mu napiš."
"Nechci. On si nepřeje, abych věděl, že je můj otec."
Brumbál se laskavě pousmál. "Někdy něco považujeme za samozřejmé a přitom se mýlíme. Vyprávěl ti Harry o tom, jak zprvu nenáviděl Siriuse Blacka?"
"Ano. Ale co to s tím má společného?"
"Jak poznáme, že je něco pravdivé, Joshuo?"
"Že pro to máme nějaký důvod, důkazy."
"Jak často máme pro naše přesvědčení skutečně nezpochybnitelné důkazy?"
"Nevím," pokrčil Joshua rameny a vzpomněl si na dnešní rozhovor se Snapem. "Záleží na tom v čem. Možná se dá zfalšovat každý důkaz. Jde ale o celek. Jak to do sebe všechno zapadá."
"Máš v podstatě pravdu. A přesto se mýlíš. Měl Harry důvod myslet si, že Sirius Black zradil jeho rodiče? Zapadalo to do celku informací, které měl k dispozici?"
"Ano, protože mu to všichni tvrdili. A protože to tak všechno vypadalo. Všechno to vypadalo logicky. Harry za to nemohl, že si to myslel."
"Takže skutečnost, že se tvrzení shoduje s ostatními poznatky, ještě nemusí znamenat, že je pravdivé."
"Jenže je to nejpravděpodobnější," oponoval Joshua. "Pokud na prérii uslyšíš dusot kopyt, neočekávej, že uvidíš zebru."
"To je chytré," kývnul uznale hlavou Brumbál.
"To jsem někde četl," zabručel Joshua.
"Nevadí. Vystihuje to skvěle podstatu problému. Ostatně i to, že to zebra být může. Mohla třeba utéct z cirkusu," usmál se Brumbál
"Říkáte, že Harry Potter není můj otec?"
"To jsem neřekl."
"A vy víte, kdo je můj otec?"
"Co ti ukazuje zrcadlo?"
"Neodpověděl jste mi."
"Ty mně také ne. Řekneš mi, co ti zrcadlo ukazuje?"
Joshua se podíval do zrcadla a zpět na portrét. Brumbál mluvil pravdu, ze svého místa nemohl vidět, co zrcadlo zobrazuje ani kdyby bylo světlo. A bude dobře, když to tak zůstane.
"Myslím, že ne, pane," usmál se. "Alespoň ne do té doby, než odpovíte vy mně."
"Joshuo, jsem mrtvý. Nemůžu zasahovat do záležitostí živých."
"Opravdu?" podíval se na něj pochybovačně.
"Zemřel jsem téměř dva roky před tvým narozením."
Joshua přikývnul. Je to pravda, byl mrtvý předtím, než jeho matka otěhotněla. To sice nemuselo nic znamenat, bylo mu však jasné, že i kdyby něco věděl, že mu to takto přímo neřekne. Musí to z něj dostat jinak.
"Jak tedy zní otázka, na kterou zrcadlo odpovídá, pane řediteli?"
"To musíš říci ty. Je to tvoje přání. Co je tvým největším přáním?"
Joshua přemýšlel. Co chce nejvíc? Aby se jeho táta za něj nestyděl. Aby se k němu veřejně přiznal, i když zůstane s tetou Ginny. Vlastně si ani nepřál, aby Harry opouštěl svou rodinu, měl je všechny rád. Přál si, aby si přestali hrát na schovávanou a řekli mu to. Aby se k němu přestali chovat jako k malému dítěti, které ničemu nerozumí, kterému do toho nic není a kterého se to nemůže dotknout.
"Nefunguje. Neukazuje to, co si přeju," zamračil se.
"Jsi si tím tak jistý, chlapče?" usmál se Brumbál.
Joshua zavrtěl hlavou.
"Řada lidí žije v mylné představě, že se k nim jiní budou chovat tak, jak se chovají oni k nim. Nedělejte tuto chybu, Joshuo."
Joshua přemýšlel a Snape ho pozoroval. Rád by věděl, na co myslí, chlapec byl však schopen ovládat se čím dál lépe a většinou už nedával najevo žádné emoce.
Nakonec Joshua odpověděl téměř neznatelně ironickým tónem: "Měl jsem se jim snad pomstít, pane profesore?"
"Není dobré zapomínat na rány, které nám způsobili. I když není třeba vždy odpovídat hned a ani odpovídat na všechny. Většinou to ani není vhodné. Mějte však vždy na paměti, co se stalo. Pamatujte, že lidé nám nedokážou odpustit zejména křivdy, které nám sami způsobili." Snape vstal a změnil náhle tón hlasu i téma: "Budeme pokračovat s výukou."
"Dnes ne," odporoval ostře Joshua a Snape se na něj překvapeně a nesouhlasně podíval. Nebyl zvyklý, že by s ním jakýkoli student takto hovořil. Nechtěl však narušit křehkou důvěru a příměří mezi nimi. Vstal a zamířil k ložnici. "Obnovte si vzpomínky," řekl jen.
Vrátil se až po více než čtvrt hodině. K jeho překvapení tam Joshua stále byl.
"Můžete jít, Joshuo. Jste unavený, nemusíte se zde zdržovat.
"Pane?" obrátil se Joshua na Snapea ve dveřích.
"Ano, Joshuo?"
"Nemyslím si, že je správné všechno vracet."


Ležel v posteli, zelené závěsy pečlivě zatažené. Usínal. A přestože už nechtěl myslet na nic, objevovaly se mu před očima obrazy, které nevyvolával a ani nevítal. Avery, Flint, Rahman. Téměř na jejich chování na počátku prvního ročníku zapomněl. Snape ho donutil vše prožít znovu. Je to dobře, že to ví, nebo špatně? Cítil pocit studu, že si s nimi nedokázal poradit, a připadal si pošpiněný, že Snape viděl jeho slabost. A to bez ohledu na to, že věděl, že kdyby chtěl, tak si s nimi poradil. Vzpomněl si na Jamese a jeho střet s Averym, a následně se Snapem. Dal by mu i nyní stejný trest? Nejspíš dal, protože James je Nebelvír a nic jiného by nepovažoval za taktické. A ty řeči o pomstě… Ty ho mátly. Co tím vlastně chtěl Snape říct? Že jim má dát najevo, že si nic nenechá líbit? Vadilo mu, že se mstil, nebo mu naopak připadal příliš poddajný? Byl si jistý, že takto s žádným studentem dosud nemluvil. Má k němu naprosto jiný vztah. Je to pro jeho vztah k matce? Najednou se mu ten důvod nezdál dostatečně silný. Před očima se mu objevil jejich společný obraz v zrcadle. Proč ukazovalo zrcadlo právě toto? Přál si mít po boku otce. To byla ta otázka. Jeho otcem je Snape. Jenže to nezapadá do celkového obrazu toho, co ví. Možná mu to však připadá nelogické jen proto, že něco důležitého neví. Stejně jako tenkrát neměl Harry dost informací o Siriusovi Blackovi.

A tehdy, na pomezí bdění a spánku, kdy vyřadil svou nedůvěřivou mysl, která vyžadovala logiku a důkazy, pocítil v srdci jistotu. Ta jistota jej však neuklidnila a ani nesmířila. Protože jeho základní otázka zůstala nezodpovězena: Proč se se o něj po celou dobu nezajímal? A proč se k němu stále nechce přihlásit?

--------------------------------------------------

Popis obrany vzpomínek při nitrobraně vychází z knihy, nikoli z filmu. Zde totiž byl zdánlivě malý, přitom však velmi podstatný rozdíl. Nechci podceňovat vaše znalosti, pouze připomínám, že v knize Harry nepronikne obranou Snapea, ale jeho vzpomínky vidí v myslánce, kam si je Snape odložil právě proto, aby je Harry náhodou nezjistil. Pomiňme otázku, zda by skutečně neměl nic důležitějšího, co tajit, podstata toho je v tom, že jednak Harry nebyl tak skvělý v nitrozpytu, aby prolomil ochranu Snapea (pokud ho líčí jako mistra nad mistry, proč by se Harrymu mělo podařit to, co nezvládl ani Voldemort?). Navíc logičtěji vyzní to, že se Snape rozčílil a vyhodil ho. Ve filmu ho vyhodil za to, že byl lepší, než předpokládal, v knize za neuvěřitelnou drzost. Tato změna ve filmu sice působila na efekt velmi hezky, od samotného počátku mi však svou nelogičností vadila. Vše, co bylo řečeno o "teorii" vzpomínek, vyplývá z kánonu a je jeho dovedením do důsledků.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014