ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Čtvrtý korálek: 3. Neville - část první

13. srpna 2014 v 0:01 | Ioannina |  Čtvrtý korálek růžence: růžový - Nepokojní mrtví

Neville

Pustili se do jídla. A Minerva měla snad poprvé v životě příležitost vidět Severa si hrát. Místo aby žádal svoje spolustolovníky, posílal si dráčka: pro sůl, pro ubrousek, pro další krajíc chleba. Byl tak zaujatý, že si ani nevšiml, jak na sebe za jeho zády Daria s Poppy mrkají. Nevnímal, jak upřeně pozoruje každý pohyb jeho prstů Anzelm Janecius. Neviděl ani rozpačité, nejisté úsměvy svých studentů: můžeme se smát těm kejklům, co tu profesor Snape předvádí, nebo ne? Postupně se smát začínali, nejdřív jeho Slytherini, potom děvčata z Ravenclaw, pak Longbottom, nakonec všichni: pochichtávali se tak tiše, jak dokázali. A Severus si jich pořád nevšímal. Pečlivě a trpělivě dirigoval dráčka, aby mu přes půl stolu došťouchal k talíři misku oliv. Dráček se snažil ze všech sil, odfukoval námahou a kdykoli hrozilo, že se miska převrátí, chytal ji křídly a ocasem. Konečně byla na místě, přesně tam, kde si Severus poručil, a dráček úlevně vyfoukl kotouč páry tak ohromný, že na chvilinku zmizela jak miska, tak Severův talíř. Linda Deanová to nevydržela a rozesmála se nahlas.


Severus dráčka pochválil.
Minerva tušila, že taková slova bývají z úst mistra lektvarů slyšet zhruba stejně často, jako dochází k zatmění Slunce, a reakce jeho studentů tu fámu teď plně potvrdila. Ozval se takový řev a bušení do stolu, že si Minerva říkala, jestli jí prasknou dřív uši, nebo lebka. Zavrtěla hlavou, zavřela oči a cítila, jak se jí obličej samovolně stahuje do úsměvu.
Řev zesílil. Dráček asi provedl něco ještě obtížnějšího, hádala.
Ale neměla pravdu. A kdyby se byla dívala, nebyla by v následujícím momentu tak překvapená. Byla by totiž viděla, jak Severus Snape vstává, uklání se jí a natahuje se pro její ruku.
Takhle jenom vnímala, že někdo bere její ruku, zdvihá ji a vdechuje na ni polibek, přesně podle etikety, několik centimetrů nad klouby jejích prstů.
A tím představení skončilo.
Severus dojedl, dráček byl usazen vedle skleničky (kolem které si omotal ocas), byla mu nalita kapka medoviny na talířek (což ocenil a s decentním mlaskáním tekutinu slízal). Minervě to připomnělo, jak se ke svým hračkám chovaly děti její sestry, když byly malé. Taky si vzpomněla na desítky vánočních večírků, na kterých se Albus (proč jí dneska nejde z hlavy Albus?) pokoušel dostat Severa do přesně této hravé nálady. Obvykle neúspěšně: obvykle ho jenom znechutil. Minerva si teď říkala, jestli to Albus náhodou nedělal schválně, jestli si tím něco nedokazoval.
Macmillanová, Cornfoot a Zabini se o něčem dohadovali. Nakonec se u stolu přeskupili, Zabini se dostal vedle Anzelma Janecia a vtáhli do diskuse i jeho. Pořád zjevně nebyli schopní nalézt uspokojivou odpověď. "Já vám říkám, že to muselo být nadvakrát a že předloha musí existovat," prohlašovala autoritativně Macmillanová.
"Ty se drž kotlíku a nekecej mi do zvířat," durdil se Zabini. "Bahenní draci jsou větší."
"A ty mi laskavě nekecej do přeměňování. Na tom nezáleží, že jsou větší. Třeba je to mládě."
K Minervě se naklonila z jedné strany Poppy, z druhé Daria Dillonsbyová. "Animovaná hračka?" "Plyšová?"
Severus pobaveně vyklenul obočí a mrkl jedním okem, Minerva přikývla a všichni čtyři se začali tvářit, že se nesmějí.
"Mistře Janecie, jak velká jsou mláďata zelených bahenních draků? Vy jste je na rozdíl od nás viděl naživo," nevzdával se Zabini. "A hlavně, že mláďata ještě neumějí lítat?"
"To je na dlouho," zašeptal Severus. "Jak se začnou hádat Ravenclaw a Slytherin..."
"Tohle ti dělají i v laboratoři?" ujišťovala se Poppy.
Severus přisvědčil. "Proč myslíš, že jsem je naučil počítat lektvary nejdřív teoreticky? To bylo pořád: podle Barnabise vyvolávají krouživé pohyby větší odezvu než přímé, takže co se stane, když kořen ohnice okrouhlolisté nenastrouháme, ale rozmělníme v moždíři? Všichni se schovejte, hážu to tam. Aha, lektvar vybuchne. Zapsal si někdo, kolik vteřin se to udrželo? Podle Aristoníka Samothráckého se volatilita snižuje... a tak dál. A přestalo jim vadit, že to po sobě vždycky musí uklidit. Tím nemyslím žádné jednoduché evanesco a scourgify, alepěkně poctivě kýbl, kartáč, výluh z mydlice a říční písek. Představ si, oni tu laboratoř začali drhnout rádi."
Poppy se snažila vrtět výchovně hlavou, ale pak to vzdala a rozesmála se.
"Už chápu, proč chceš ten projekt zachovat," chichotala se do hrsti Minerva. "Potřebuješ protiváhu ke stupidním esejím, na které musíš vylít lahvičku červeného inkoustu, aby se to dalo vůbec číst. To ti rozhodně nemůžu odepřít." Zvedla ke rtům skleničku a zjistila, že je prázdná. "Kde je naše dobrovolná šenkýřka? Slečno Abbottová!"
Hannah Abbottová se rozumně rozhodla, že provokovat paní ředitelku ostnicí je velice nemoudré, a poctivě jí dolila medovinu. Severovi se nelíbilo, jak moc se děvče červená. Přinutil ji, aby mu dýchla do obličeje, zakázal jí na hodinu další alkohol a poslal ji pro velký džbán mátové vody s citronem.
"Něco nealkoholického se bude hodit i nám. Měl bych tě asi varovat, Minervo. Jelikož nepředpokládám, že by tamhleti teoretikové byli ochotní opustit naražený sud a doběhnout si do knihovny, začnou se pravděpodobně ptát přímo tebe."
Minerva, sama už lehce zarudlá ve tváři, jen mávla rukou a dál si čistila brýle od slz smíchu.
Ke skupince diskutujících se připojila Linda Deanová. Minerva ze zvyku očekávala, že podpoří svou kamarádku z Ravenclaw, ale zmýlila se: Deanová začala citovat Gampovy zákony a dovozovala, že je nemožné, aby někdo stvořil živého tvora, který nebyl nikdy předtím spatřen; přidala se tak prakticky na stranu Zabiniho. Cornfoot mezitím poukazoval na to, že věnují málo pozornosti tartanovým botičkám, a pokoušel se dráčka krmit slanými tyčinkami. Dráček si je nadšeně bral, lámal je na malé kousky, oddroboval zrníčka soli a plival všechno pod stůl.
"Děláte tu madam Rosmertě svinčík, mládeži," napomenul je automaticky Severus.
"Nenapovídej," drbla do něj Minerva.
"A podej mi, prosím tě, nějakou tu tyčinku, než je všechny zlikviduje tvůj drak," požádala Poppy. "Zatím to vypadá, že máš štěstí, Minervo: zatím jim jako zdroj informací stačí Anzelm."
Anzelm Janecius se právě nacházel pod neutuchající palbou otázek na draky všech druhů, barev a velikostí. Marně namítal, že jeho hlavní starost v rumunské rezervaci byla, jak bude který druh reagovat na léčení: zjevně nebylo nic důležitějšího, než že on sám na rozdíl od studentů draky doopravdy viděl, znal z vlastní zkušenosti a ne jen podle obrázků a popisů v knihách. Nejvíc a nejpodrobnějších dotazů měl Blaise Zabini: profesoři s potěšením sledovali, jak se stipendista občas ocitá v úzkých a přiznává, že neví, a znovu se ohrazuje, že diskutují podrobnosti daleko za hranicí jeho vlastního oboru. Jednou dokonce udělal pohyb, jako by z nejistoty chtěl Severova dráčka pohladit po čenichu, ale dráček ucuknul, ohlédl se po svém právoplatném pánu, a když zjistil, že Severus si takové důvěrnosti nepřeje, začal výhružně odfukovat kotouče horké páry.
Severus ukořistil pro dámy řádnou zásobu tyčinek a sám pro sebe si uzurpoval misku černých oliv. Pozoroval chumel diskutujících, houpal se na židli velmi podobně jako předtím Shacklebolt, vybíral svými dlouhými prsty z misky před sebou jednu olivu za druhou a s požitkem je pojídal.
Poppy se podivila, jak může Severus kombinovat olivy s medovinou. Severus se ušklíbl, prohlásil, že celou dobu netušil, co že mu to nesedí, a vstal, že si dojde pro whisku. Poppy se začala smát, že ji nemusí brát zas tak vážně, a Severus kontroval, že to jí připomene, až se mu bude zase jednou snažit vnutit nějakou lékařskou péči. Poppy prohlásila, že má poměrně vyhraněnou představu o tom, co znamená ukázněný pacient, a že to rozhodně není člověk, který tvrdí, že dokud se dokáže doplazit do svého vlastního skladu lektvarů, tak je fit. Severus odpověděl, že když bude mít příště zase někdo tolik soucitu, respektive černého svědomí, aby ho šel najít a donesl ho na ošetřovnu, nebude se tomu bránit, ale pokud se bude muset dopravovat sám, dá vždycky přednost tomu, pohodlně se skutálet ze schodů do svého studeného sklepení.
Další eskalaci argumentů zarazil Minervin ostrý nádech, náhlá strnulost a velmi ublížený pohled adresovaný desce stolu. Tahle krutě pravdivá jedovatá replika se strefila do živého.
Severus se zamračil, potrhl rameny a sklonil hlavu, až mu vlasy spolehlivě zakryly náhle se červenající špičky uší. Otočil se na patě a bez dalšího slova teatrálně odvlál k baru.
Poppy se otřásla, jako by se chtěla zbavit hořké pachuti po noční můře, a konejšivě poklepala Minervu po hřbetě ruky. "Řekla bych, že líp vyjádřené Děkuji za pomoc od něj čekat nemůžeš. Vždyť ho znáš. Je vůbec zázrak, že se odhodlal použít protijed, který mu musel nalít do krku někdo druhý," zašeptala tiše.
Minerva po chvilce kývla, přetřela si čelo a když pak ještě uviděla, jak dráček uhýbá zvídavým rukám, zamotává se přitom do křídel a nakonec z nezbytí dělá na hraně stolu neplánované salto, znovu našla svůj předchozí téměř rozverný úsměv. Poppy spokojeně mrkla a začala tipovat, kdo ze studentů záhadu dráčka rozluští jako první.
"Anzelm na to už přišel," utrousila koutkem úst Daria Dillonsbyová. "Jako jediný se při tom představení nekoukal na draka, ale panu profesorovi na ruce."
Poppy střelila rychlým kontrolním pohledem po Minervě a znovu spokojeně mrkla. Ze zkušenosti věděla, že tomuhle zdánlivě přísnému, ale doopravdy značně měkkosrdcatému Gryffindorovi nic neudělá tak dobře jako zasloužená pochvala nebo otevřené ocenění jejích nesporně mistrovských schopností. Jednoduchá, spolehlivě zabírající terapie.
"Tak, tak, a ostatní jsou už zase báječně vedle," pobrukovala si zrovna tichounce pod vousy a nabrala si plnou hrst tyčinek. Rozlámala jednu přesně tím stylem, jakým tyčinky lámal její mistrovský výtvor, a pokračovala stejně tichým hlasem, ale už se svým obvyklým nadhledem a jistotou: "Jediný trochu v obraze byl Cornfoot, a toho přehlasovali." Nabodla na jednu tyčinku pár oliv ze Severovy misky. Chvilka chladu definitivně odplynula, Minerva teď byla konečně volná a šťastná a měla chuť dělat hlouposti, poprvé po nekonečně dlouhé době. Válka byla pryč, Voldemort byl mrtvý, Albovy šílené strategie skončily, Severus žil a ona mu mohla důvěřovat a věděla to, u jejich stolu svorně řešily společný problém děti ze všech čtyř kolejí a příslušnost ke kolejím vytahovali na světlo pouze dospělí, a i ti jen žertem. Svět byl v pořádku.
"Nerada to říkám, ale Hufflepuff by se neměl podceňovat," souhlasila Poppy Pomfreyová. "Poslyš, Dario, jak to vůbec přijde, že tady za tebe musím obhajovat tvoji vlastní kolej?"
"No jo, však se snaž, knihomole... aby tě neubylo..." reagovala Daria Dillonsbyová automaticky, ale obvyklý oheň v tom nebyl.
Poppy se chvilku snažila zjistit, co její mladší kolegyni tak silně zaujalo, ale nedokázala v těch stínech, kam se Daria dívala, rozeznat nic zajímavého. Jak se rozhlížela, padl jí pohled i na poloprázdnou misku od pistácií na barové desce a vzpomněla si, jak sama pozorovala oba muže u baru. "Shacklebolt se tě bojí, Minervo," prohodila. "Před Severem má zdravý respekt a řekla bych, že ho považuje za rovnocenného partnera, ale z tebe má doslova hrůzu. Nikdy bych nemyslela, že je u něj taková reakce možná."
"To je mi jen vhod," odfrkla Minerva. "Jen ať dá celé ministerstvo od mých lidí pěkně pracky pryč. Ještě se budu muset sejít s Dennisem Llewellynem."
"Hm." Daria Dillonsbyová se na chviličku přestala věnovat svému pozorování stínů. "Náš pan ředitel si od ministerstva taky nenechá foukat do polívky, paní profesorko. Ten si o nich myslí svoje už roky. Konkrétně říká, že jediné, k čemu je nemocnici u svatého Munga ministerstvo magie dobré, je, že nás jejich bystrozoři průběžně zásobují pacienty. A taky říká, že zatím viděl jen dva druhy ministrů, zkorumpované a mrtvé." Rošťácky se ušklíbla. "Občas to ještě berou oklikou přes imperius, jako ten minulý."
"Ty máš bystrozory taky ohromně ráda, Dario, že?"
"Ještě o něco víc, než ty miluješ famfrpál, Poppy."
Zasmály se a Daria se vrátila ke svému zírání. Minerva se sice na okamžik znovu cítila odstrčená, tohle byly jejich žertíky, ne její, ale ta informace jí byla milá. Snad se podaří s nemocnicí spolupráci navázat, zadoufala; třeba by to šlo přes ten projekt studia léčitelství na škole. Musí si na to se Severem a s Poppy některé odpoledne sednout a dopracovat to do nějaké použitelné podoby. Poppyin názor bude velice cenný a když uvidí, že její oprávněné námitky ohledně nebezpečnosti a celkové nevhodnosti takového studia v tak raném věku berou vážně a hodlají přijmout řadu preventivních opatření, třeba i přestane tolik frflat. A Shacklebolt? Pokud bude ochoten přistoupit na rovnocennou spolupráci, dobře: ale nařizovat si od něj nic nedá. Však si ještě dobře pamatuje, jak býval jako malý studentík vyplašený a zmatený, když hrad se zákeřností sobě vlastní zase jednou změnil vnitřní topografii a on v jeho chodbách dokonale zabloudil, docela stejně jako všichni ostatní prvňáčci. A teď by jí chtěl do vedení školy mluvit, předepisovat, diktovat? To určitě.
Děti se nepřestávaly hádat. Minerva s překvapením (a radostí) zjistila, že se k diskusi přidala už i tradičně tichá a nenápadná Abbottová: vždycky když někdo ze Slytherinu nebo Ravenclaw vypálil nějaký dobrý argument, domlouvali se chvilku tiše s Cornfootem a pak odpovídali jako jeden člověk, typická spolupráce dětí z Hufflepuff. Jeremy Dott vytáhl kus pergamenu a psací náčiní a snažil se formulovat svoje teorie písemně. Blaise Zabini dráčka zkoumal a recitoval všechny odlišnosti od jemu známých druhů draků, ve vzhledu i v chování (momentálně už byl u takových podrobností jako délka a zbarvení ostnů a náchylnost draků k pití alkoholu), a zjevně mu to činilo větší radost než snažit se vyřešit původní otázku. Dráček ochotně ukazoval bříško, mával ve vzduchu tlapkama v botičkách, švihal ocasem, otvíral tlamku, cenil zoubky, srkal medovinu i mátovou vodu a tu a tam si našel a nadrobil nějakou tu zatoulanou tyčinku, ale pohladit se pořád od nikoho nenechal.
Neville Longbottom zatím rutinně čistil prostor pod stolem od poházených úlomků, drobečků a zrníček soli. Nevypadal, že by se chtěl zapojit do debaty, spíš se zdálo, že mlčky zkoumá nějaké jiné, pro něj mnohem důležitější téma, probírá si v hlavě jednotlivé možnosti, váží všechna pro a proti. Evanesco... scourgify. Mýdlové bubliny na dřevěné podlaze tiše praskaly. Dráčkův plivací rádius byl celkem velký, takže byl Longbottom nucen požádat nakonec i Minervu a Poppy, jestli by byly tak laskavé a kousíček uhnuly, aby mohl očistit podlahu pod jejich nohama. Nevěděl kam s očima a červenal se. Obě dámy se jen samozřejmě posunuly.
"Vy nediskutujete, Longbottome? Pročpak?" zeptala se Poppy, aby mu situaci ulehčila.
"Ne, madam Pomfreyová..." Mrkl po svojí profesorce transfigurace. "Já... jsem nikdy nebyl v přeměňování nijak dobrý. A před holkama z Ravenclaw se člověk někdy trochu stydí..."
"Ale prosím vás," odbyla to jako výmluvu Minerva. "Zkuste si aspoň tipnout."
"No... tak já bych řekl, že nemůže být živý, protože živé zvíře se nedá takhle ovládat, leda by člověk použil imperius, a to by profesor Snape nikdy..." Zamžikal a nedořekl. "Ale to beru přes kouzelné formule, paní profesorko, a přes obranu," šeptal nejistě.
Minerva spokojeně přikývla, poklepala ho po rameni. "No proto. A ne abyste jim to prozradil, Longbottome, ano?"
Dřepěl právě těsně vedle jejích kolen. Vzhlédl k ní a bylo jen o fous, že si přitom nerozbil hlavu o hranu stolu. Překvapeně se usmál. "Neprozradím," slíbil, provedl poslední scourgify a rychle zmizel, rudý až za ušima.
Minerva si vyrobila další tyčinkový špíz, tentokrát jednotlivé olivy proložila ještě kostičkami sýra. Zapila to medovinou. "Počítá se mi to jako výhra?" zeptala se a v hlase jí zvonilo rošťáctví a štěstí.
"No samozřejmě, Gryffindor. Typické. A já ti k tomu ještě tak šikovně nahrávám," dobírala si ji Poppy. Vzápětí koutkem oka zpozorovala, co Minerva jí, a otřásla se. "Tedy Minervo, ty máš ještě příšernější chutě než Severus."
"Viď?" opáčila spokojeně oslovená. Ucítila za sebou něčí přítomnost, a protože předpokládala, že je to Severus, požádala rozmarně o nějakou další zeleninu.
"Ano, paní profesorko, samozřejmě. Kdyby vám to nevadilo, chtěl bych se vás pak na něco zeptat, můžu?"
Ohlédla se. Jeden ze Severových Slytherinů. Jeden z mých Slytherinů, opravila se okamžitě: nechci přece zapomínat, že moje škola má čtyři koleje. Zastyděla se: nebudu přece protežovat svůj Gryffindor, jako to dělal Albus. Nalila si mátovou vodu. "Zeptejte se hned, pane Dotte."
"Já pro to dojdu, Jeremy," mávla na něj Hannah Abbottová.
Jeho překvapený úsměv Minervě kdovíproč připomněl Nevilla Longbottoma. Bezděčně se rozhlédla po dětech u stolu. Nebyl tam, a tak obrátila pozornost k té věci, kterou před ni položil Jeremy Dott.
Byl to svitek pergamenu, rozdělený svislou čárou na dva sloupce a popsaný trojím drobným písmem, a byl jí naprosto neznámý.
"Promiňte, madam, vy jste to asi nikdy neviděla. To je taková naše školní pomůcka. Dovolil jsem si tu teorii napsat právě sem, Lindina se dopíše taky, jakmile ji Linda zformuluje," vysvětloval Dott a převinul pergamen tak, aby Minerva mohla pohodlně číst poslední záznam z velice dlouhé linie otázek a odpovědí: Dráček není živý, je to animovaná hračka. Byl živý, když přiletěl, ale pak došlo k druhé transfiguraci. Důkazy... Následovala řada odrážek. Minerva bojovala s pokušením vzít do ruky brk a odškrtávat správné položky. Zvědavě rozvinula pergamen o kousek víc. Našla velice komplexní rozbor jednoho relativně běžného širokospektrého protijedu na otravu rostlinnými jedy, se Severovými poznámkami a hodnocením. Na to, jak podrobná to byla práce, jí přišly Severovy vpisky trochu moc kritické, ale pak si řekla, že Severus asi ví, co od svých studentů může čekat. Ještě o kousek výš byl podrobný rozbor přípravy Doušku klidu, zjevně s několika alternativními kroky, a tuto část Severus celou škrtl a připsal "Důrazně doporučuji číst recepty pořádně! Obě varianty jsem v pracovní knize uvedl jako nepoužitelné. Důvod: časté alergické reakce na helleborein, není bezpečné jej potencovat." Minerva se pousmála a převinula svitek ještě o kousek výš. Našla otázku "Carrow: slabý cruciatus" a odpovědi Linda: někdo mu sype do čaje brom. Jeremy: konstatntní inhibice magické síly a síly vůle, somnimentus. Hodnocení: ne, Dotte, toto řešení není použitelné dlouhodobě. Správně, Deanová, a hádejte kdo. Vaše odpověď je neúplná.
Zamrazilo ji: jak je možné, že jsem to měla celou dobu před očima a nevšimla si, a tyhle děti - Severovy děti...
Na svitku přistála tlapka obutá v tartanové botičce. Měkký čenich opatrně navinul pergamen zpět, tak, aby byla vidět jen právě řešená otázka. Korálkově černá očička se vyčítavě zableskla a znovu schovala pod řasami. Zelený ostnatý ocas přišťouchal lahvičku s inkoustem a brk. Dráček stočil hlavu stranou, aby nepoškodil svitek, a odfrkl si trochu plamenů a páry.
Minerva se rozhlédla, odkud že Severus řídí dráčka tentokrát. Nedokázala ho najít: nebyl ani u stolu, ani u baru, ani nikde jinde. Ale co, mávla nad tím v duchu rukou. Někde v dohledu být musí, jinak by se dráček takhle cíleně nepohnul, a pokud má dočasně lidí plné zuby a chce jenom tiše pozorovat zpovzdálí, jeho volba. Však on se objeví, až se mu zase bude chtít.
"Sedněte si, pane Dotte." Nebyla příliš zvyklá poskytovat individuální konzultace: mívala příliš mnoho práce, než aby něco takového běžně nabízela, a málokdo ze studentů se odvážil za ní sám přijít. Její Gryffindoři k ní, pravda, měli blíž než děti z ostatních kolejí, ale její Gryffindory zase jen stěží napadlo, že by s ní mohli diskutovat nějakou záludnou otázku z jejího předmětu. Pokud něco, pak se svými Gryffindory řešívala famfrpál, školní průšvihy, osobní a rodinné záležitosti a občas nějaký ten šachový problém. Ale transfiguraci měla ráda, stejně ráda jako Severus svoje lektvary, a tak tohle byla opravdu milá a zajímavá změna. Vzala do ruky brk, začala k jednotlivým odrážkám připisovat svoje poznámky a všechno chlapci tiše vysvětlovala. Ještě mileji byla překvapená, když se s ní odvážil nesouhlasit a hledal, jak obhájit vlastní teorie.
Hannah Abbottová donesla krásně barevný talíř plný zeleniny a sýrů a misku různých oříšků. Minerva jenom nepřítomně kývla, tak už byla zabraná do hovoru se slytherinským chlapcem. Abbottové to buď nevadilo, nebo ani nic jiného nečekala: přisedla si k Darie Dillonsbyové a začala jí něco tiše povídat. Jednu chvíli docela živě mávala rukama a energicky kývala hlavičkou a div že nezačala ukazovat na lidi kolem: to ji ale léčitelka zarazila. Pak se zřejmě na něčem domluvily a Hannah zase zmizela v kuchyni.
Minerva byla příliš zaujatá, než aby si jí všimla.
Poppy Pomfreyová ne. "Co je, Dario, není ti dobře od žaludku?"
"Ale... možná nic. Pamatuješ, jak jsme Rosmertu dávali do pořádku po tom imperiu? No, prostě se mi ještě pořád nějak nezdá."
"Třeba vidíš straky na vrbě. Ty sama jsi přece prohlásila, že je už dobrá."
"Třeba," broukla mladší léčitelka neochotně, "a třeba ne. To mi řekni, proč se vyhýbá támhletomu stolku. Kdo to u něj sedí? Schovává si obličej, nemůžu ho poznat..."
Poppy se pozorně zadívala do stínů. Zavrtěla hlavou. "Netuším. Mám si vyndat brýle?"
"Zas to s tím zíráním nepřeháněj, ať mi ho nevyplašíš."
Poppy poklepala Dariu po hřbetě ruky. "No dobrá, tak si hraj na detektiva, když tě to baví. Stejně nakonec zjistíš, že je to jenom někdo, koho Rosmerta prostě nemá ráda. Já budu radši poslouchat Minervu. Vykládá tady detaily svojí mistrovské práce, to si nenechám ujít." Přitáhla si židli blíž k Minervě, nakoukla jí přes rameno do svitku (kde se už objevily i dva schematické nákresy), natáhla ruku k dráčkovi, ten jí dal pac a nechal si zavázat botičku. Poppy ještě podrbala plyšové zvířátko pod krčkem a pak už věnovala plnou pozornost Minervinu výkladu.
Linda Deanová si mezitím všimla svitku ležícího před Minervou, přestala diskutovat, uchýlila se na klidný konec stolu, vytáhla z kapsy kus pergamenu, zamyslela se a začala psát. Když dopsala, poklepala na svůj kus pergamenu hůlkou, text se přenesl na svitek před Minervou a děvče se přišlo velice zdvořile zeptat, jestli se může k diskusi připojit.
Postupně se k nim přesunul i zbytek diskutujících.
Severus je opravdu pozoroval přesně tak, jak Minerva odhadovala: záda opřená o stěnu, loket na baru, tiše, bez hnutí. Viděl, jak se po druhém Minervině boku usazuje Blaise Zabini, a spokojeně přivřel oči: bojovný Gryffindor obklopený dětmi ze Slytherinu. Zabini, který obětoval svůj veliký zájem, magická zvířata, ve prospěch rodinného podniku a místo toho poctivě dřel lektvary - a kterého jeho vlastní matka vydědila, protože měl tu drzost přidat se v boji k druhé straně. Jeremy Dott, jeden z mála kouzelníků mudlovského původu, kteří se do Slytherinu dostali: naštěstí dost inteligentní, aby pochopil Severovy narážky a rady už v prvních týdnech a naučil se mlčet - takže se mu nikdo neposmíval za jeho původ, to nikdo nevěděl. Maximálně si dělali legraci, že je šprt, ale to už nebylo ve zlém, Slytherin umí být na svoje talenty pyšný. A přece to nebyla kolej, ale kolegové z laboratoře, kdo chránil Jeremyho Dotta po celý poslední rok, ten rok, kdy nemít kouzelnické předky a mít dar magie bylo chápáno jako zločin... Dva Severovi Slytherini, křehcí a zranitelní, jako většina jeho dětí. Ale už ne ztracení, už ne. Díky Merlinovi za Minervu. Severus s láskou sledoval, jak si Minerva pokládá ruku na opěradlo Zabiniho židle. Tohle vidět Dumbledore, napadlo ho maně, tak si vzteky vyškube všechny vousy. Proč tolik přemýšlí o Dumbledoreovi?
Tak moc se ho dotklo, co se dnes dozvěděl? Vždyť od začátku tušil, že nemá velkou naději tuhle válku přežít, vždyť ani nic jiného než smrt nečekal. Pravda, snažil se ze všech sil, ale to jen proto, že ještě měl úkol, že bylo potřeba... aby Dumbledoreův plán, ať už jakkoli krvavý a nelidský... ale jiná možnost už v téhle fázi hry nebyla, musel pokračovat...
Nebo ne?
Proč nad tím tolik přemýšlí? Temný pán je mrtvý, ten šílený psychopat, konečně. Dumbledore... Dumbledore je taky mrtvý.
Měl by radost? Měl by radost, že jeho strategie byla úspěšná?
Měl by radost, že oni oba dva jsou přece jenom naživu, Harry Potter i Severus sám? A že díky neskutečné, bláznivé shodě náhod Potter zjevně podědil jeho hůlku?
Vždycky měl Pottera raději... Proč? Jen proto, že byl taky Gryffindor?
Nebo proto, že byl na rozdíl od Severa pěkný?
A přece Dumbledore Severovi nakázal, aby Pottera poslal na smrt. Jak dlouho věděl, že to bude nutné? Od začátku? Jak někdo může poslat na smrt dítě, které má rád? To Severus nikdy nepochopí... a přitom to udělal. Na Dumbledoreův rozkaz. Stejně jako si nemyslel, že bude kdy schopný sám vzít život, on, léčitel... a i to udělal.
Potter žije. Ne, Severus nemá Minervě za zlé, že tu dnes Pottera potkal, naopak: aspoň sám viděl, že je to pravda, že ten chlapec přežil. Co víc, jeho oči jsou čisté. Konečně. Temný pán je pryč, navždycky pryč, i z mysli toho chlapce, nezůstala po něm žádná stopa. Díky všem bohům, co jich na světě je. Lilyin chlapec žije a konečně má možnost žít sám za sebe, být svobodný.
A přece, přece nemá Severus takovou radost, jakou by mohl mít. Co mu vadí? Bezová hůlka? Potterovi Dumbledore o Bezové hůlce řekl, i když nemohl žádným způsobem předvídat, že by Potter tu informaci kdy potřeboval. I když si byl plně vědom spojení mezi tím chlapcem a Temným pánem, spojení, kterému se ten hoch nedokázal a snad ani nechtěl nijak bránit. Naopak Severovi neřekl. Přestože Severus mnohokrát prokázal svoje schopnosti jako oklumens. Přestože byla reálná šance, že tou... tou vraždou... dojde k předání. Proč?
Temný pán byl přesvědčen, že přesně k tomuto předání vlastnictví došlo: právě proto se pokusil Severa zabít. Opravdu to Dumbledore předvídal? Opravdu to tak chtěl?
Proč Dumbledore Severovi nikdy doopravdy nevěřil? Protože Severus je Slytherin?
Nebo protože je škaredý?
(Nezabíjejte mě!)
(To jsem neměl v úmyslu.)
(A měl.)
Minerva se na Dumbledorea zlobí, hněvá se tak silně, jak ji Severus ještě nikdy neviděl. Jeho obrazu teď vůbec nedovolí promluvit, ani odkašlat si ho nenechá, hned na něj křičí, ať je zticha. Hned vyhrožuje, a ne málo. Někdy je to až legrační. Nebo by bylo, kdyby Severus Minervu neznal a nevěděl, že je plně schopná všechny své výhrůžky začít okamžitě uskutečňovat.
Shacklebolt taky není zvlášť nadšený, jak málo měl a má informací. Severus se mu nediví: to je nezáviděníhodná pozice, neznat souvislosti, být si toho vědom, a přece muset jednat. Severus... ano, zdá se, že Severus byl právě v takové situaci celý minulý rok.
Minerva... Minerva se na Dumbledorea zlobí a má pravdu. Dobře dělá: ať se nenechá využívat! Ale když se bavili se Shackleboltem, tak se nerozzlobila: spíš to vypadalo, že je naprosto vyvedená z míry, šokovaná. Jako by se styděla, omlouvala... Copak nechápe, že nesměla vědět?
Nebo... nebo i jí připadá, že Dumbledore nechal Severa jako živou návnadu...?
Jaký je v tom koneckonců rozdíl, Severus stejně nečekal, že tuhle válku přežije.
Nebo v tom přece jenom je rozdíl?
Dumbledore ho neviděl. Minerva ano...
Možná moc piju, ušklíbl se hořce. Ano, moc jsem pil, nejsem zvyklý a nedělá mi to dobře, kalí mi to myšlenky. Ale...
Ale Minerva mi dala hračku. Opravdovou hračku. Moji. Jen tak...
Pohnul prstem. Dráček, který mezitím pokojně usnul, otevřel očičko, protáhl si přední tlapky, rozhlédl se. Popošel o tři krůčky, spíš se jenom tak trochu poposunul. Očichal ruku, ke které se dostal, a položil si na její hřbet čenich.
Minerva natáhla druhou ruku a poškrábala dráčka mezi ušima.
Severus se šťastně usmál.
"Ne... nech toho," ozvalo se šeptem v blízkosti jeho ramene.
Jako odpověď téměř mužské mumlání.
"Nech toho, může nás vidět..."
Zklamané "Hm." a jasně rozeznatelné plácnutí. Severus by se byl vsadil, že ten téměř mužský hlas patřil Longbottomovi. Dal si ruku před ústa, aby nebylo vidět, jak se potěšeně šklebí.
"Kam jste dali zbytek těch kytek?" Abbottová? No jistě, kdo jiný, že...
"Vždyť jsem Rosmertě říkal, že do sklepa."
"Vy jste praštění! A já myslela, že si děláš legraci! Že jste aspoň nevzali tu, která za sebou umí tahat květináč?"
Tlumený smích. Další plácnutí. "Ne... ne, počkej... Au! Nevzali, nejsme přece pitomí. Počkej! Dali jsme je jenom kolem našich dvou... Au! … našich dvou soudků, abychom je poznali! Auvajs! Ty, ale teď už to vážně bolelo. Kam jdeš?"
Severovy oči se hedvábně leskly. Opíral se o sloup a tiše se usmíval.
"Podívat se tam! Ty tu zatím hlídej. Víš co."
"Je to v pořádku, Hannah, přece mi snad aspoň s těma hloupýma kytkama můžeš... Hlavně jim tam nezhasínej...! - Sakra práce."
Rychlý klapot podpatků na kamenných schodech.
"Někdy je to dost nepříjemné, když člověka druzí posuzují jen podle příslušnosti ke koleji, že, Longbottome?" řekl Severus polohlasně.
Longbottom nadskočil. "Pane...? Já vás vůbec neviděl."
Severus se usmál tím způsobem, ze kterého lidem běhával mráz po zádech. "Ani bych nebyl věřil, že jste schopen tak čistě gryffindorských vtípků, Longbottome. Doufal jsem, že z dětské hlouposti jste už vyrostl a že máte vytříbenější styl humoru než chystat na neosvětlených kamenných schodech nic netušícím lidem ošklivé pasti."
Longbottom se pokusil znovu vysvětlovat, že je opravdu všechno zajištěné, že se o to opravdu postaral, že by opravdu nikdy... Potom si všiml, jak se Severovi pobaveně kroutí koutky úst, zmlkl a opřel se vedle něj. Vytáhl ze stojánku jeden ubrousek a začal ho skládat.
Severus ho pozoroval. "Jste ještě zamlklejší než obvykle, Longbottome, a když si to uvědomíte a pokoušíte se nebýt, nutíte se násilím do žertů, které vám nejsou vlastní. Co se děje?"
Prsty začaly ubrousek cupovat. "Ministr Shacklebolt, pane."
Mlčel. Severus čekal.
"Něco mi nabídl. Já... já prostě nevím. Ale jak jsme se spolu bavili na ošetřovně, pamatujete...? O Slytherinu? Já nad tím od té doby přemýšlím... a možná právě takhle bych mohl..."
Vzal si další ubrousek. Severus pořád čekal.
"Vy jste se s ním nakonec nějak domluvil, pane? Myslím, když za vámi přišel k baru? Ne že by mi do toho něco bylo, já jenom... Když jsme tu seděli předtím, než jste přišli, tak o vás Harry mluvil celkem dost hezky. Neuvěřitelně hezky, na jeho standardy."
Severus se neudržel a vykouzlil velmi pochybovačný pohled. Hezky? To těžko. Celé roky se domníval, že vzrůstající nelidskost a bezohlednost toho chlapce jsou jen nepříliš přiměřené reakce na pocit vzrůstajícího ohrožení, poslední rok a půl věřil, že je to dílo odštěpku duše Temného pána, celou dobu doufal, že to není chlapcova vlastní povaha - a dnes ho pan Potter nesmírně hořce zklamal. Kdepak, Severus už nechtěl plýtvat marnou nadějí. Longbottom to musel nutně myslet jako eufemismus pro "nenadával tak hrubě jako obyčejně". Odkašlal si. "Ano, dá se říct, že jsme se s panem ministrem... jistým způsobem domluvili." Ústa se mu stáčela do hořkého úsměvu. "Nic lepšího jsem ani čekat nemohl."
Longbottom k němu vzhlédl od svých ubrouskových cupanin, pokýval starostlivě hlavou. "Hm. Já myslel, že by už mohlo být dobře, když je ministrem Shacklebolt. Že je přece v Řádu..."
Severus mlčel a kroutil levý koutek úst, až se ukazovaly zuby. Kdyby Shacklebolt v Řádu nebyl, myslel si, a především kdyby nebylo Minervy, už bych teď seděl v loďce a plavil se k Azkabanu. Žádná milost pro bývalého Smrtijeda, pro vraha Alba Dumbledorea, žádný soud. Tak by to bylo, Longbottome.
"Slíbil mi neveřejné slyšení před Starostolcem. Slíbil, že bude svědčit v můj prospěch. Mnohem víc, než jsem čekal, opravdu," řekl konečně nahlas, sám nevěděl proč.
Longbottom vyděšeně zazíral, div mu oči nevypadly.
Severus se okamžitě stáhl, zamračil a založil si ruce na prsou.
(Moc jsem pil. Přestávám mít odhad. Musím s tím něco udělat. Okamžitě.)
Jako na zavolanou, lehounký cupot dívčích botek po schodech nahoru. Špitání a Rosmertin smích.
"Běžte za slečnou Abbottovou," pokývl navlas stejně, jako když propouštěl třídu z učebny: dobře viděl, jak Longbottomovi zahrálo v očích, když děvče uslyšel.

----------------------------------
No a jako vždycky, kapitola je dlouhá, takže pokračujte směle dále.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014