ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Čtvrtý korálek: 4. Draco

20. srpna 2014 v 0:01 | Ioannina |  Čtvrtý korálek růžence: růžový - Nepokojní mrtví

Draco

"Slyšeli jste vy dva někdy termín diplomacie?" Severovo obočí vytvořilo známý ironický oblouk a vzápětí se objevila káravá vráska na čele. "Tohle opatření nemá být za trest. Člověk potřebuje i nějaké soukromí."
Jeremy Dott sklonil hlavu. Neville Longbottom se naopak probral úplně, podíval se Severovi do očí a řekl: "Hm, no jo, asi jsme to přehnali, když jsme dali do zubů Malfoyovi?"


Minerva se zamračila a povytáhla obočí, jako by chtěla říct dvě věci zároveň: jednu Anzelmovi a jinou Longbottomovi. Anzelm si prohrábl vlasy. Poppy si znovu nesouhlasně povzdechla a zadívala se stejným směrem, kterým už delší dobu zírala Daria Dillonsbyová. Ta ovšem nakrátko odtrhla oči od postavičky schoulené kolem ubohých pár kapek na dně sklenice a obrátila se k oběma chlapcům s nevyslovenou otázkou. A Jeremy Dott zahučel směrem ke svým rukám: "Měl Blaisovi vrátit tu hůlku hned a nedělat kolem toho takové potíže."
"Co, Malfoy? No jasně že měl, a neměl být sprostej," přidala se Melissa Macmillanová. Společně s Cornfootem postavili na stůl nově naplněné mísy s masem a talíře zeleniny. "Nevím jak tebe, ale mě dostaly ty jeho poznámky na téma společná ložnice a škorpioni v botech. Rosmerta je v pořádku, madam Dillonsbyová, můžete být klidná. Jo a tvrdí, že Malfoyovi druhou whisku dneska už nenalije, prý ať si ten pitomej blonďák u toho sloupu klidně uschne."
"Byl by někdo z vás tak laskav a obtěžoval se mě informovat, co má společného Draco Malfoy s Blaisovou hůlkou?" zeptal se nebezpečně tiše Severus.
Ukázalo se, že by byli tak laskavi všichni tři. Za hojného vzájemného přerušování a doplňování vyložili příběh, který začal velkou hádkou ve slytherinské společenské místnosti. Tou hádkou, kterou vyvrcholily roky skrytého napětí a kterou se zjevně především konečně prodralo na povrch smrtelné nepřátelství vřící pod maskou nevšímavosti a mlčení, jež v koleji vládlo poslední rok. Slytherin totiž zdaleka nebyl tak jednotný, jak se jevil zvenčí: kolej plná malých Smrtijedů toužících se při první příležitosti připojit k Temnému pánu. Ano, někteří byli právě takoví, ale nebyla jich většina, zdaleka ne.
Tato část příběhu patřila Jeremymu Dottovi: vyprávěl jen v náznacích, přesvědčený, že Severus Snape porozumí - a ostatním že do slytherinských interních záležitostí nic není. A nemýlil se, Severus rozuměl. Vždyť to byl právě on, který dokázal jediný přesně rozlišit, které z jeho malých háďat věří řediteli své koleje jen proto, že se domnívá, že za ním stojí Temný pán, a kdo naopak věří Severu Snapeovi, tečka. K těm druhým patřili lidi jako Jeremy Dott, Blaise Zabini, Theodore Nott, Tracey Davisová a Daphne Greengrassová. Bylo jich víc, než si troufli odhadnout: většina z nich ale věděla jen o jednom, dvou dalších. Nikdy nevytvořili koherentní skupinu.
"Na rozdíl od Dumbledoreovy armády," poznamenal Longbottom.
"Musíš pochopit, že to nešlo," ohradil se Dott. "Jednak jsme museli spát v jedné ložnici s lidmi, kteří měli úplně opačný názor - roky, rozumíš? - jednak někteří, jako třeba Theodore, měli rodiče Smrtijedy a konečně, kdyby něco prosáklo, koho by Temný pán asi odpravil jako prvního? Profesora Snapea. A on byl jediný, kdo nám věřil."
Minerva zamrkala a sklopila oči. Nahoře na tvářích jí naskočil ruměnec.
Severus jí položil dlaň na hřbet ruky.
Poslední rok se k Voldemortovi otevřeně hlásili jen Malfoy, Crabbe a Goyle. Slytherin se od všech tří beze slov distancoval, jako by měli mor. A svým způsobem měli. Nikdo nevěděl, jestli i Crabbe a Goyle mají na ruce vypálené Znamení, ale to Malfoyovo měli příležitost vidět na vlastní oči několikrát: v ložnici, ve sprchách. Skrytí Voldemortovi příznivci a lidi příliš zbabělí, než aby si dokázali zvolit stranu, pak využili nucené evakuace na začátku bitvy a vytratili se. Zůstali jen ti, kdo byli pevně přesvědčeni, že politika Temného pána je nemorální, dlouhodobě neudržitelná a prospěšná jen jemu samotnému, že i ten nejnesmrtelnější z temných pánů je bez následovníků ztracený a klidně si může trávit dny své vysněné věčnosti v cele dva krát dva metry a konečně, že s tím musí oni osobně něco udělat.
Pravda, nebylo jich mnoho. Ale bylo jich daleko víc, než sami čekali. A zjistili, že jsou i daleko silnější, než si o sobě celou dobu mysleli.
Poppy Pomfreyové zazářily oči. "Však já vás při té evakuaci dobře viděla."
"Tak, tak, a taky jsme slyšeli, jak jste blouznili z horečky, děťátka," přikývla Daria Dillonsbyová.
Minerva se začala usmívat. Lehce bolestně, ale přece. Podívala se na Severa, pak na Nevilla Longbottoma, potom znovu na Severa. Popostrčila si brýle a opřela si prst o spánek. "Dumbledoreova armáda, no to je nápad," zašeptala si sama pro sebe, tichounce a nezřetelně, a pak ještě něco, a tomu už nebylo rozumět vůbec. Severus se k ní obrátil, tázavě, a ona na něj spiklenecky mrkla.
Jeremy Dott se trochu zarazil, ale Severus mu pokynul, a tak vyprávěl dál: že po bitvě hledali v koleji útočiště Malfoyovi rodiče. (Minerva souhlasila, že o tom ví, a Dottovi se viditelně ulevilo.) Narcissa se chovala nečekaně skromně, říkal, většinu doby se snažila tvářit, že neexistuje. Zato Luciovi brzo otrnulo, zjevně si vzpomněl na dobu, kdy byl sám studentem, prefektem a nepsaným vládcem Slytherinu, a domáhal se svého bývalého postavení. Byli by mu to se zaťatými zuby tolerovali, přátelské vztahy mezi Malfoyi a Severem Snapeem byly v koleji veřejným tajemstvím, ale pak se vynořila informace, že to byl právě Lucius Malfoy, kdo poslal jejich profesora Snapea prakticky na smrt a ani se nenamáhal ho varovat. Slytherini se rozhněvali, tichým, bílým hněvem, který dokáže vřít pod povrchem, neviděný. Vyprovokovali Lucia Malfoye, aby si otestovali, jak silný dokáže být soupeř - a zjistili, že ani jeden z Malfoyů nemá hůlku.
Malfoyové začali zcela logicky pomýšlet na ústup. A řešit závažný problém: bez hůlek se nemohli přemisťovat - a mudlovský způsob dopravy? Co to je?
"Narcissa přišla požádat o pomoc mě," řekl Severus.
"Jenže Lucius ti už nevěřil," dovodila Poppy.
"Vadilo mu, že jsem chtěl vědět, kam mají namířeno," ušklíbl se Severus.
Minerva se zasmála. "A ty se mu divíš? Kdy odešli, pane Dotte? Jaksi se mi opomněli zmínit."
Dnes po poledni, řekl Jeremy Dott. Blaise Zabini jim nabídl, že jim půjčí svou hůlku: pod podmínkou, že mu ji Draco ještě tentýž den přinese zpět a že pokud mají v plánu utéct na kontinent, vezmou s sebou Blaisovu matku. Přijali. Draco Blaisovi navrhl, že se sejdou tady u Rosmerty. To bylo Blaisovi trochu divné, proč nechtěl držet kolejní záležitosti v koleji? Zmínil se proto kamarádům z laboratoře. Když sem dorazili čtyři, ne jen samotný Blaise, vypadal prý Draco velmi překvapeně. Ale rychle se vzpamatoval, pronesl pár svých obvyklých kousavých poznámek, předal Blaisovi hůlku a dal mu i nějaký balíček, pečlivě ovázaný šňůrkami a zapečetěný voskovou pečetí, prý od Blaisovy mámy na rozloučenou.
"Jenže pak Melissu napadlo, že bychom se mohli podívat, jestli je s tou hůlkou všechno v pořádku," doplňoval Neville Longbottom. Blaise zkusil nějakých pár složitějších věcí. Fungovala bezchybně. Navrhli mu ještě priori incantatem, dobře si vědomí, v jak ošemetném je postavení. To ukázalo, že jeho hůlkou někdo vykouzlil morsmordre. Nedokonalé, pokřivené, ale přesto jasně zřetelné.
A to byl ten důvod, proč se otočili na patě a šli dát Malfoyovi do zubů. Normálně po mudlovsku, takový měli všichni vztek. Malfoy situaci neodhadl: začal je ještě provokovat. Co že se prý diví, aspoň má pojistku, kdyby chtěla Blaisova drahá maminka vyřadit ze hry jeho vlastní matku, nabalit jeho otce a odpravit ho, stejně jako odpravila svoje předchozí manžely. Ať jí to Blaise vyřídí, až jí bude příště psát. Teda pokud jí bude vůbec psát, prý se už tentokrát neodvážil se jí ozvat sám a musel prosit o zprostředkování Lucia, pročpak asi? Že by snad Blaisova maminka házela synáčkovy dopisy do krbu bez čtení? Ale, ale. A prý se Drakovi vůbec s Blaisovou hůlkou pracovalo dobře, prý by si ji rád převzal z jeho smrtí zkroucených prstů. Prý by si Blaise měl dát pozor na škorpiony. Zbytek už neslyšeli. Od sebe je odtrhla až Rosmerta. Seřvala po řadě všechny, Malfoye posadila do jednoho kouta, je čtyři do druhého a prohlásila, že to udělají ještě jednou a ona jim řádně zatopí ve škole u profesorů. Jim čtyřem to v tu chvíli bylo úplně jedno. Blaise rozbalil balíček, otevřel přiložený dopis a zjistil, že jeho máma sice ví, že se obrátil proti Voldemortovi, ale nezlobí se na něj. Rozzářil se, jak ho ještě nikdy neviděli, objal po řadě všechny tři ostatní. To bylo důležité: kdepak Malfoy.
Dovyprávěli, ohlíželi se jeden po druhém. Takhle jasně vyložené, v klidu, bez emocí, to vypadalo o dost méně samozřejmě než v tu chvíli, kdy to celé prožívali.
"Přehnali jsme to, já vím," zašeptal Neville Longbottom zahanbeně. "Zas jsme se nechali vyprovokovat, zase znova. Zatracenej blonďatej ulízanej...!" Posmrkl si, naštvaně, a obrátil se k Minervě. "Když jsme mu naletěli posledně, bylo to padesát bodů za každého a dva měsíce nenávisti v koleji. Teď jsme větší. Tak to bude horši, žejo? Paní profesorko?"
Minervě dalo dost práce se tvářit náležitě přísně. "Měli jste počkat, až přijdeme, Longbottome. Věděli jste, že to nebude dlouho trvat. Profesore Snape?"
"Kdo z vás ho ošetřil?" zeptal se Severus.
"My jsme nepoužívali žádný kletby, my jsme mu fakt jenom dali každej pár facek, pane," zkusila to Melissa Macmillanová.
"Krvácel z nosu..." uvědomil si Neville Longbottom.
"Madam Rosmerta," řekl Jeremy Dott. "Chtěla, abychom jí pomáhali."
"Blaise jí pak poradil jednu inkantaci, co neznala," dodávala Melissa.
"Ale sám to kouzlo dělat nechtěl, prý by raději na hůlku nesahal, dokud si nebude věřit..."
"Ani se mu nedivím..."
Tři studenti se znovu provinile koukali jeden po druhém.
Tři léčitelé na sebe pobaveně mrkli.
"Skoro všem vám už bylo sedmnáct," našla Minerva svůj přísný karatelský tón. "Tak se příště chovejte jako dospělí. Vím, že to všichni umíte, když si na tom dáte záležet. Profesor Snape si ve Slytherinu udělá pořádek podle vlastního uvážení, ano? Myslím konkrétně Malfoye."
"Samozřejmě, paní ředitelko."
Takovou odpověď Minerva čekala. Ale překvapilo ji, že se Severus při těch slovech zahleděl stranou a oči mu zmatněly. Okamžitě se napružila. "Ještě něco?"
Severus si začal přejíždět kloubem ukazováčku po rtech. "Malá, nepříliš důležitá drobnost," řekl.
Minerva zúžila zorničky téměř až do kočičích čárek. "Ano?"
Severus neochotně sáhl do kapsy, vyndal podlouhlý balíček zabalený do tmavé látky. Nesouhlasně se rozhlédl po okolí. Sklouzl pohledem po Darie Dillonsbyové... Jeremym Dottovi... Nevillu Longbottomovi. Vycenil zuby a prudce balíček rozbalil.
"Toto... nechal pan Potter u madam Rosmerty pro pana Malfoye. Tato hůlka je Draka Malfoye, ta druhá patřila Bellatrix Lestrangeové. Malfoyovu hůlku používal v poslední době pan Potter, kdo používal tu druhou, mi není bohužel známo. Přijal jsem podobná opatření, jaká navrhla panu Zabinimu slečna Macmillanová." Zase se nepohodlně zamračil. "Předpokládám, že budete chtít vědět, co jsem zjistil?"
Daria Dillonsbyová zvedla obočí, naklonila se k Poppy a něco jí šeptala. "Ne, leda by si půjčil ještě jednu, ale to by se zas nenechal zmlátit," odpověděla jí rovněž šeptem starší léčitelka. Daria se ještě o něčem ujišťovala. "No jistě," zněla odpověď, "vždyť jsem ti to říkala. Proč by se tam jinak krčil v koutku? Tak co, už mi budeš věřit a dáš si pohov?"
Mladší léčitelka přikývla, schovala hůlku a naložila si na talíř trochu jídla.
Minerva si jich nevšímala: plně se soustředila na Severa. "Bude mi stačit, když vyjmenujete jen kletby. Jste schopen určit, kdy hůlka přešla do ruky pana Pottera?"
Linda Deanová se dovolila, jestli může otevřít okno o trochu víc. Poppy s Anzelmem současně přikývli: nikdo jiný tomu nevěnoval pozornost. Všichni viseli na rtech řediteli slytherinské koleje.
"Ano, jsem," potvrdil Severus. Znovu sklonil hlavu. Konečně se jeho ukazováček odpoutal od rtů. "S určitostí jsem poznal Malfoyovu školní práci, kterou jsem sám viděl v Soubojnickém klubu těsně před velikonočními prázdninami - a právě o prázdninách pak hůlka změnila majitele. Tak tedy, pan Potter: cruciatus a opakovaně imperius, pan Malfoy: flagrate, o kterém jsem mluvil, blábolivá kletba, fiendfyre, opakovaně, ale pravděpodobně pouze ve studijních podmínkách, a rovněž opakovaně cruciatus střídaný s legilimens při výslechu člověka, který byl vězněn v Malfoy Manor. Dál jsem se nedostal, to mi stačilo. Jestli budete souhlasit, podržím si obě hůlky do prvního září a pana Malfoye upozorním na totéž, nač jste vy upozornila pana Pottera: totiž že může být vyloučen i pouhý den před závěrečnými zkouškami."
Ve tvářích všech šesti přítomných studentů se objevil nejdřív odpor, pak obavy a nakonec čistý údiv. Jejich společný názor vyjádřil velice přesně Stephen Cornfoot: "Ty bláho, ti jsou drsní. Den před OVCEma!" A důsledky takového disciplinárního opatření formulovala šeptem Linda Deanová: "Lidi, vždyť k vyloučení se píše důvod, a kdyby to bylo kvůli Neprominutelným kletbám, tak to je pro plnoletého automaticky Azkaban...!"
Poppy Pomfreyová nakrčila čelo a lehce se poškrábala ve vlasech. Anzelm Janecius se po ní ohlédl, jako by se chtěl zeptat, jestli slyšel a rozuměl dobře. Povzdechla si a sama tiše a nevěřícně zašeptala: "Vězeň u Malfoyů? Lovegoodová to být nemůže, tu jsem viděla... Snad ne pan Ollivander?"
Severus souhlasně přivřel oči.
Daria Dillonsbyová pobledla, polkla sousto, otřela si ústa. "Doufám, že se u nás co nejdřív zastaví. I po tom čtvrt roce bychom mohli být schopní zmírnit některé vedlejší škody... Jestli někdo víte, kde je, vyřiďte mu to, prosím. V jeho věku by už na sebe člověk měl být opatrný."
Minerva přikývla.
Poppy se vyčítavě zadívala na Severa a nehlasně mu naznačila, co si myslí o jeho vlastním hraní na hrdinu a odmítání ošetření po právě takových výsleších. Anzelm lehce zvedl obočí. Severus jejich starosti smetl ze stolu jediným pohozením hlavy a drobným úsměškem.
Minerva se na ně přísně zamračila, ať neruší. "Abych si to ujasnila, profesore Snape, máte tedy v případě pana Malfoye na mysli podmínečné vyloučení?"
Severus se hluboce zamyslel. Sklonil hlavu, začal vzpomínat. Obrazy se míhaly jeden za druhým, čím dál rychleji: těhotná Narcissa, rozkvetlá do úžasné krásy; zářící Lucius, který poprvé ztratil svůj blazeovaný odstup, objímal lidi a volal: "Mám syna!"; drobounký uzlíček s obrovskýma šedýma očima a hlavičkou porostlou pampeliškovým chmýřím - tehdy Severus uviděl, jak bezmocné a důvěřivé je takové děťátko, pocítil chlad a začal pátrat po tom, na koho Temný pán hodlá vztáhnout to proroctví, co mu on sám tak naivně a slepě vyzradil; tříletý Draco hltající narozeninový dort s takovou radostí a chutí, až měl šlehačku i za ušima; pětiletý Draco schoulený pod Severovým pracovním stolem jako zvířátko zahnané do nory a kvílející tichounkým, slabounkým, vyděšeným hláskem, protože se na něj Lucius rozzlobil a křičel; osmiletý Draco zalykající se zurčivým smíchem, když ho Lucius vysadil na jeho první velké koště a on se tam dokázal udržet; jedenáctiletý Draco pyšně se rozhlížející po Velké síni, když klobouk pronesl "Slytherin!"; dvanáctiletý Draco rozzářený štěstím uprostřed habánů ze slytherinského famfrpálového družstva, mezi nimiž se skoro ztrácel; třináctiletý Draco s rádoby vychytralým šklebem na tváři, tvrdící mu do očí před celou třídou, že ho ten hippogryf zřídil tak zle, že nemůže krájet ingredience, a netušící, že ho Severus při snídani schválně pozoroval a viděl, že žádné potíže nemá; čtrnáctiletý Draco elegantně tančící stále v té samé Velké síni s Pansy Parkinsonovou; patnáctiletý Draco, bledý a prakticky průsvitný hrůzou, když otvíral každoroční dopis z Hogwarts: bude uvnitř prefektský odznak? Jestli ne, otec mě... vtom obrovská úleva, když prsty v obálce nahmataly kovový plíšek; šestnáctiletý Draco choulící se u krbu ve společenské místnosti ve změti učebnic a vlastních poznámek, vystresovaný ze zkoušek a vyčerpaný nedostatkem spánku, aby jen o pět týdnů později vítězně pobíhal doma po trávníku a mával nad hlavou pergamenem s výsledky; a prakticky vzápětí znovu strhaný nad svoje síly, napínaný na skřipec nesplnitelného úkolu: buď zabít ředitele Dumbledorea, nebo přihlížet, jak Temný pán vraždí jeho rodiče; sedmnáctiletý, téměř dospělý Draco sedící v jídelně v Malfoy Manor, na dolním konci stolu, přihlížející potupě svých rodičů před celým vnitřním kruhem Temného pána a bezprostředně poté i vraždě jedné svojí profesorky... stín bývalého Draka ploužící se po chodbách Hogwarts celý poslední rok. Dokáže k tomu chlapci přistupovat stejně jako k ostatním?
Odkašlal si. "Nechci ho odsoudit, aniž jsem s ním mluvil..."
Ale nebyla to ta správná slova, nebylo to všechno: v srdci to věděl. Sklonil hlavu a začal si mimoděk přejíždět klouby prstů po rtech.
Vzpomínal na všechny Drakovy školní incidenty, na desítky, stovky drobných naschválů, které někdy šly, ale čím dál častěji nešly dokázat. Na množství různých příležitostí, kdy si Draco přiběhl stěžovat: oni mi udělali tohle a tamto. Na větší, závažnější záležitosti, například předloni ten prokletý náhrdelník a otrávená medovina. Na všechny ty více či méně uvěřitelné variace na téma "to ne já, to musel být někdo jiný, pane". Vážil, co všechno může Draco uvést na svoji obhajobu tentokrát, kolik z toho může být pravda a kolik pustý výmysl. Cruciatus... legilimens... fiendfyre. Ztratil Draco lidskost, jak chtěl Temný pán, když ho nechával mučit provinilce? Morsmordre... s cizí hůlkou. Dost na to, aby dostal Blaise do Azkabanu jako Smrtijeda.
To, z čeho jsem podezíral Pottera, udělal nakonec Malfoy...
A najednou mělo jeho srdce jasno: právo na ochranu mají všechny moje děti rovným dílem.
"... ale ano, uvažuji o podmínečném vyloučení," dořekl vážně.
"Beru na vědomí," souhlasila neméně vážně Minerva.
Studenti si zase vyměnili významné pohledy, ale tentokrát už se neodvážil situaci komentovat nikdo.
Náhle to žádný z nich Malfoyovi nepřál.
"Pokud se týká vás tří," pokračoval Severus, "Longbottome, vy se příště pokuste o nějakou sebekontrolu. Macmillanová, kam se poděl smysl pro vyváženost situace? Dotte, od vás bych čekal aspoň základní míru racionality. Ta odplata byla hloupá a zbytečná: jak už tu zaznělo, měli jste raději počkat na nás. Kromě toho, útočit v přesile tří nebo čtyř ozbrojených na jednoho neozbrojeného, to je..."
"Nanejvýš zbabělé a nečestné," dokončila Minerva tvrdě. "Pamatujte si to. Kolik bodů jste říkal, že to bylo posledně, Longbottome?"
Severova ruka se znovu ocitla na hřbetě té její, vděčně stiskla. Minerva věděla proč: byla jak u té neslavné dohody s Poberty, tak v ravenclawské věži. I Severus má svoje zkušenosti s přesilou čtyř na jednoho. Ale už to tak nebude, umínila si. Ne, pokud tomu budu schopná zabránit. Ať se jde Albus Dumbledore se svým nuceným mlčením a uměle vytvářenou nedůvěrou zahrabat. Teď je to moje škola.
"Padesát... za každého," zašeptal Longbottom.
Podívali se jeden na druhého, po kolikáté už? Gryffindor, Slytherin, Ravenclaw...
"Paní profesorko," ozvala se znenadání Hannah Abbottová, "nezlobte se, ale kdybych tu s nimi byla, tak jdu v tu chvíli Malfoyovi vrazit do zubů taky."
… a Hufflepuff.
Minerva si povzdechla. "Skvělá interkolejní spolupráce, děti," řekla kousavě. "Pochopili jste aspoň něco?! Nebo vám to budu muset zopakovat ještě jednou a ještě důrazněji?!"
Poppy uteklo kratičké pousmání, které skryla v dlani. Naklonila se k Anzelmovi, něco mu šeptala. Stipendista drobounce nakrčil čelo, opřel se o rám otevřeného okna, dal si ruku před ústa a tiše a nezřetelně jí odpověděl. Šedivé oči mu pobaveně jiskřily.
"Však oni to pochopí, až se mnou budou čistit a přerovnávat sklady ingrediencí. Ony je ty vtípky přejdou. O to se postarám," pronesl temně Severus a začal pomstychtivě vyjmenovávat: "Sirný prach... štětinky ze švábích nožiček... oddrobeninky ze sušených květů durmanu... šupinky z kůže hřímala... štěpinky z rohů dvourožce... žíravé oleje... kdepak, ti jen tak rychle nezapomenou. Některé bedny se nepřesouvaly celé roky."
"Já jsem myslel, že fyzický tresty už jsou dávná minulost," šeptl někdo.
"Drž hubu, drž hubu, drž hubu...! Nebo nám přidá ještě skleník!"
Daria Dillonsbyová rychle vyhledala úkryt za ubrouskem. Styděla se, ale nedokázala si pomoci: i po letech měla pořád živě před očima hodiny lektvarů a zejména desítky vynalézavých školních trestů právě se Severem Snapeem, a vidět totéž z druhé strany bylo prostě k nezaplacení.
Napětí se pomalu hroutilo.
Minerva to neomylně vycítila: otočila ruku dlaní nahoru a oplatila Severovi stisk. "Věděla jsem, že se na tebe můžu spolehnout," řekla, a ten náznak úsměvu, který její hranaté brýle ještě dokázaly zakrýt, prozradil její hlas.
Severus šťastně přivřel oči a přísné vrásky v jeho obličeji lehounce změkly.
Z ne zcela jasných důvodů se podobný, jen mnohem zřetelnější blažený úsměv objevil i na tváři Nevilla Longbottoma. Snad to bylo tím, že chlapec už za celých sedm let studia znal bývalou ředitelku svojí koleje tak dobře, že si mohl být jistý, že se nikdy nebude zlobit dlouho. Jakmile jednou řekla svůj názor a vynesla tresty, byla pro ni záležitost uzavřená. To byla jedna z věcí, kvůli kterým ji měli její Gryffindoři rádi.
Longbottom zachytil Minervin chápavý pohled a jeho úsměv se ještě o něco rozšířil. Linda Deanová mu poklepala na temeno hlavy. "Dej si pozor, nebo se otočí vítr a tenhle geniální výraz ti zůstane navždycky."
Napětí bylo definitivně pryč. Poppy Pomfreyová se bavila s oběma mladšími léčiteli, vyptávala se Darii, jestli se nutně musí vrátit ke svatému Mungovi dnes večer, a Anzelma, jestli si tam opravdu chce jít pro papíry osobně. Anzelm krátce a jasně odpověděl, že ano, že v takových důležitých věcech není nad osobní jednání. Minerva, pozorně naslouchající, si vzpomněla na odpolední Shackleboltovu návštěvu a lehce pobaveně se ušklíbla, ale když se k ní Anzelm obrátil s mlčenlivou otázkou, jen krátce přikývla, že je to rozumné a ať prý se u ní Anzelm nezapomene zastavit, že by po něm chtěla Dennisi Llewelynovi poslat poděkování.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014