ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Dupačky s modrými motýlky (Téma týdne „Ztracené vzpomínky“)

30. srpna 2014 v 5:00 | Regi |  MAGICKÉ STŘÍPKY Z NEMAGICKÉHO SVĚTA


Většinu svých vzpomínek mám opravdu ráda. Ale jsou i takové, které... rozhodně ráda nemám. Chybná životní rozhodnutí, smolné události i osobní neštěstí. Jedny ani druhé bych však ztratit nechtěla. Ani jedinou z nich.

Ty první proto, že je příjemné si je čas od času připomenout a ty druhé zase proto, že je jejich občasné připomínání důležité. Jsem za ně při zpětném pohledu vděčná. Kdybych neprožila všechno to nedobré, nebo kdybych to popřela a úplně zapomněla, nebyla bych to dnes já.
Co tedy dělám s čerstvými vzpomínkami na zlé věci? Ohmatám si je, rozeberu na kousky, pak je zase poskládám, pomalu se s nimi vyrovnám, a pokud to jde, poučím se pro příště. A pak je uložím do příslušného šuplíčku své mysli tak, aby sice nebyly úplně ztracené a zapomenuté, ale zároveň, aby mi v dalším životě nepřekážely.
Ty oblíbené vzpomínky jsou naopak pečlivě opečovávané, aby se neztratily. Jsou uchované zčásti v děravé paměti, zčásti ve fotografiích, z části v jedné papírové krabici na půdě a v jednom případě v domácnosti mého dospělého syna.
Když byl miminko, bylo vždy malým osobním vítězstvím, sehnat (ne koupit, tehdy se zásadně shánělo) oblečení, které by bylo opravdu pěkné. A já jednou narazila na úžasné, moc roztomilé dupačky s modrými motýlky.

Bylo mi líto, když z nich vyrostl. Měla jsem je opravdu ráda. A tak jsem si je jako jediný kousek nechala, i když jsem ostatní miminkovské věci postupně rozdala kamarádkám. Dupačky s motýlky od té doby ležely dobře schované pod hromádkou stále se zvětšujícího synova spodního prádla. Chlapeček rostl a rostl, až došlo k tomu, že si jednoho dne balil své věci, aby definitivně vylétl z hnízda. Pomáhala jsem mu a pod komínkem boxerek na mne vykoukli modří motýlci. Chvíli jsem ty maličké dupačky držela v ruce a pak je odložila stranou.
"Mami, tohle mi přibal taky," ukázalo moje téměř dvoumetrové mládě na ten modrobílý kousek bavlněného úpletu. "Už jsem na ně zvyklý." Překvapeně jsem zamrkala, ale přibalila jsem je k prádlu, pod kterým tolik let ležely…

Uběhl nějaký čas, dozvěděla jsem se, že jsem "babička čekatelka" a za pár měsíců jsem šla na návštěvu, přivítat nové mláďátko. Chlapeček sladce spal, já se dojatě usmívala a pak jsem se překvapeně zadívala na to, v čem byl oblečený. Z jeho dupaček na mne pomrkávali a vesele se se mnou vítali moji staří známí. Malí modří motýlci.




zpět ooOoo dál
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kardama Kardama | 30. srpna 2014 v 8:13 | Reagovat

Když čtu tvoje vzpomínky vypadá to, že je svět docela OK

2 Janča Janča | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 10:44 | Reagovat

To je krásný :) hlavně ta část, kdy si je syn přibalil s sebou. A je fajn si nějakou tu jednu věc nechat, ale ne jako moji rodiče, že poschovávají co nejvíc věcí, protože se přece jednou můžou hodit. :D

3 Raina ∙ za-obzorem.blog.cz Raina ∙ za-obzorem.blog.cz | Web | 30. srpna 2014 v 10:47 | Reagovat

Aw, tohle je opravdu krásný *-*.

[2]: Ano, tohle mi připomíná mojí babičku, která si prostě chce nechat úplně vše :D. I tak je v tom ale jistá dávka nostalgie, když u ní následně objevíš rozbitou hračku, se kterou sis jako malá hrála.

4 Janča Janča | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 10:50 | Reagovat

[3]: To můj táta je na tohle hroznej. On si nechává prostě třeba i desku od rozbité, dávno spálené skříně a podobné blbosti. :D Ale u té hračky to musí být fajn na ni narazit. :)

5 KattyV KattyV | Web | 30. srpna 2014 v 11:20 | Reagovat

Milé dámy, jen malinko poznámku - Regi na víkend odjela, ale v neděli vám všem určitě odpoví. Zatím poděkuji za ni.

6 CuMelKaa CuMelKaa | Web | 30. srpna 2014 v 18:56 | Reagovat

Nadherne napsany clanek na tema, opravdu mi i ukapla slzicka...smekam =)

7 ioannina ioannina | 30. srpna 2014 v 23:11 | Reagovat

Krásnej příběh... <3 Dýchá z něj láska. Moc ti to přeju.

8 Regi Regi | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 18:28 | Reagovat

[1]: Kardamo,nepochybuj o tom, že opravdu je, pokud jsi schopná a ochotná ho tak vidět. Ale je fakt, že je to občas docela fuška.

[2]:[3]:[4]:Jančo a Raino, díky. Jo, někdy není jednoduché se věcí vzdávat, ale několikrát jsem se stěhovala a to člověka donutí udělat selekci a nechat si opravdu jen to potřebné. A občas to dokonce působí i jako psychoterapie

[6]: Díky CuMelKaa (jak se tvůj nick skloňuje? ???)

[7]: Děkuji Ioannino. Znáš knížky Roberta Fulghuma? Takové příběhy, ale stokrát lepší, on píše. Vidí krásu a lásku v obyčejných věcech. Učím se to od něj.

[5]: Katty, díky za záskok :-)

9 ioannina ioannina | 31. srpna 2014 v 20:27 | Reagovat

Jojo, Fulghuma jsem kdysi sbírala, ale on má takovou tendenci rotovat, takže mi, myslím, ze sbírky zůstaly dva kusy, z nichž jeden není původně můj. :-)
To by se ti mohl líbit i Richard Bach.

10 Meduňka Meduňka | Web | 31. srpna 2014 v 21:38 | Reagovat

Páni, to je tak milý a laskavý článek :-). Mám uschovány na památku též nějaké věcičky po dětech, obrázky, které kreslily ve školce a některé školní slohové práce :D.

11 Richenza Richenza | 1. září 2014 v 0:31 | Reagovat

Regi,to je nádhera. Jsou věci, které se sice nevrátí, ale které se opakují, a v tom je naděje. Nejsem až tak dojímavý typ, ale tentokrát jsem měla z toho slzy v očích. Snad i proto, že celý minulý víkend jsem měla ve znamení nostalgie?

12 Robka Robka | E-mail | Web | 1. září 2014 v 0:32 | Reagovat

To je moc milé, takové vzpomínky. Mám schovány skoro všechny věci po dětech a jsou tam dokonce i kousky, které nosil ještě můj bratr a snad i já, takže to už je pořádný kousek historie a vzpomínání. Čekají pěkně tiše na svou chvíli, až si je nějaký malý človíček obleče - dcera už se nechala slyšet, že až bude mimino, tak si to pobere.:-)  Takže jde už o putovní vzpomínky - až do doby, než se definitivně rozpadnou.:D

13 Regi Regi | E-mail | Web | 1. září 2014 v 11:26 | Reagovat

[9]: "Ve svých knihách udržuje konzistentní filozofii: Naše pravá přirozenost není ohraničena prostorem ani časem, jsme vyjádřením bytí, skutečně se nerodíme ani neumíráme a vstupujeme do tohoto světa dojmů a podob, abychom se bavili, učili, sdíleli zkušenosti s těmi, na kterých nám záleží, zkoumali a především učili, jak milovat a milovat znovu" - tohle jsem si o Richardu Bachovi našla na Wikipedii. Ioannino, máš pravdu, myslím, že se mi líbit bude. Díky za tip.

[10]:[12]: Meduňko a Robko díky. Že je to nepopsatelný pocit, když si člověk vezme do ruky hmotnou vzpomínku na to, že náš velký nezávislý dospělý potomek byl ještě nedávno takový drobeček... :-)

[11]: Jo, nostalgie je potvůrka, která má slzavé dojímání v popisu práce. Já jsem se taky o víkendu mimo jiné nostalgicky dojímala, protože ten Mohelnický dostavník, na který už jezdím ani nevím kolik let, bude  příští rok po čtyřicáté a pravděpodobně naposledy. Aligátor, který ho vymyslel a celou dobu ho organizuje už je v letech a unavený. Ale když něco končí, je naděje, že něco jiného zase začne...

14 Bev Bev | E-mail | Web | 22. října 2014 v 5:32 | Reagovat

Jéžiš, to jsi napsala tak krásně!  mám až zamžené oči dojetím. Nádherné.

15 Regi Regi | E-mail | Web | 23. října 2014 v 21:25 | Reagovat

[14]: No jo, to se tak, my matky, dojímáme nad tím, jak nám ty děťátka před očima rostou a dospívají. Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014