ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola sedmnáctá: Slow, love, slow - dokončení

8. srpna 2014 v 0:03 | Richenza |  Bless the Child: Kniha třetí - PRAMENY
Londýn; 10. prosince 2011

"Vítám tě, Harry," usmála se hnědovlasá dívka a nechala se opatrně obejmout. "Ron brzy přijde."
"Dostal sovu, že se tu dnes stavím?" znejistěl Harry. Zákaz Ginny platil sice jen pro Hermionu, ale přeci jen nechtěl pokoušet osud. V poslední době si navykl dávat si pozor, aby neposkytl sebemenší záminku pro zpochybnění své manželské věrnosti. A poslední, co by chtěl, bylo probudit podezíravost v mysli svého nejlepšího kamaráda.

"Samozřejmě. Jen se zdržel na tréninku. Posaď se do obýváku. A dáš si čaj?" Nečekala na odpověď a odběhla do kuchyně.
"Jo, díky," zavolal za ní. Posadil se v pokoji do křesla a zvednul ze stolu časopis, z kterého zuřivě mával Ron ve své famfrpálové výzbroji. Začetl se do článku, který hodnotil techniku jednotlivých hráčů, a s jistotou, kterou oplývají ze všech profesí pouze novináři a politici, radil každému z nich, v čem by se mohli zlepšit. A to přesto, že většinu zápasů sezóny Kudleyští kanonýři vyhráli.
Po chvíli se objevila Carys a před ní se vznášel tác s čajovou soupravou ze zlaceného porcelánu a čokoládovými muffiny.
"Mléko nebo citrón?" zeptala se.
"Stačí cukr," odpověděl Harry a natáhl se sám po šálku.
"Ukaž, co se ti stalo," zamračila se Carys a s profesionálním pohledem zkoumala jeho ruku.
"Jen malá modřina, upadl jsem," zamumlal Harry.
"Tohle bolí?" zmáčkla ruku přesně na tom místě, kde ho to od střetnutí se Snapem už pět dnů opravdu hodně bolelo. Ucuknul.
"Máš to nalomené. Vůbec tě nenapadlo vyhledat lékouzelníky, že," prohlásila nespokojeně a vytáhla hůlku. "Přitom je to maličkost. Spravím to, ale zajdi si ještě do lékárny pro srůstový lektvar. A v pondělí zajdi k Mungovi."
"Jasně, šéfe," usmál se Harry. "Mám se ohlásit u tebe?"
"Ne, já už do práce nechodím," zapýřila se. "Vlastně jsme to nikomu ještě neříkali… Nesmíš to říct Molly, zlobila by se, že to Ron neřekl první jí."
"Co vlastně?" podíval se na ni udiveně. "Že nechodíš do práce?"
"Ne, to by tak důležité nebylo," krátce se zasmála. "Ale proč tam nechodím."
"A proč?" stále nechápal. Po chvíli mu to však došlo. "Ty a Ron… vy čekáte dítě?"
"Jo," odpověděla pyšně. "Dvojčata." Sebevědomě a spokojeně se usmívala. Pak se rozesmála rozpustile jako malé děvčátko. "Ale ještě to nevíš," pohrozila mu prstem. "Nejdřív ti to musí říct Ron, pak ještě Molly…"
"Co mu musím nejdřív říct?" zeptal se Ron, který se objevil ve dveřích.
"A teď jsme v průšvihu," vzdychla si Carys s hranou vážností.
"Gratuluju, Rone," vstal Harry a poplácal ho po zádech. "Koukám, že tobě se teď daří úplně všechno," ukázal i na časopis.
"Jde to," zahuhlal Ron s pusou plnou muffinu. "Lásko," obrátil se ke Carys, "mám hlad. Tohle je dobrý," ukázal na mísu se zákusky, "ale chtělo by to pořádnou flákotu."
"Chtěl bys raději smaženou rybu s hranolkama nebo kuřecí kari?"
"Flákotou, Carys," odpověděl trpělivým hlasem Ron, "myslím steak. Kus masa velký jako koňská hlava."
"Dobře," povzdechla si jeho žena. "Zařídím to."
Když odešla, obrátil se Ron k Harrymu. "Jak to jde, Harry? Myslím, co Ginny."
"Jde to. Všechno to vypadá už úplně normálně."
"Jo, to mamka říkala taky. Ale já se neptám, jak to vypadá, ale jak to je."
"Tak to se musíš zeptat své sestřičky. Já nevím, co se jí honí v hlavě," zamračil se Harry. "Ale snaží se. Oba se snažíme."
"Omluvil ses jí?"
"Za co? Rone, co bylo tehdy, si opravdu nepamatuju. A pak už nikdy nebylo nic. Možná kdyby byla ochotná mi uvěřit aspoň tohle, tak bych se jí omluvil za to první. I když je divný omlouvat se za něco, o čem nic nevím."
"Odpřisáhneš mi to?"
"Ano. Jakkoli budeš chtít. Na cokoli budeš chtít."
Ron vážně přikývnul. "To mi stačí. Já ti věřím, Harry. Ale mamka ne. A Ginny taky ne. Ani Percy s Billem. Ale mamka říkala, že ji přesvědčila, že to má s tebou ještě zkusit."
"Díky," zamumlal a sklopil hlavu do dlaní. To, že mu Ron nic nevyčítal, pro něj bylo snad ještě horší, než kdyby mu vynadal. Protože bez ohledu na to, jestli si tehdejší úlet pamatoval nebo ne, nijak to jeho selhání nezmenšovalo. A cítil se teď provinile nejen proto, že podvedl Ginny. Vlastně je otázka, jestli ji podvedl, technicky vzato se s ní na konci šestého ročníku rozešel. Hermiona však byla Ronovou dívkou. Zradil důvěru svého nejlepšího kamaráda. "Omlouvám se, Rone," zvedl konečně hlavu.
"Hele, Harry, to nemusíš. Mně ne. Já jsem v pohodě. Nebyl jsem… nějakou dobu. Ale teď už jsem. Jo, štvalo mě to, fakt že jo. Já jsem si to myslel hned, že je tvůj, ještě než to bylo poznat, víš? Bylo mi to jasný, Hermiona není ten typ, aby nějaký mudlovský student, kterého sotva potkala… Nikdy jsem Hermioně nevěřil, že se Josh narodil až v březnu, jak tvrdila. Jenže přesto bych si ji vzal, víš? Ona nechtěla. Pořád jsem si myslel, že čeká na tebe. A to, co se teď dělo, mě taky nejdřív štvalo. Ani jsem se na ni nemohl podívat, musel jsem myslet na to, že ty a ona… Vlastně taky kvůli Ginny, samozřejmě… Změnilo se to, až když Carys otěhotněla. Najednou mám pocit, že je všechno tak, jak má být. Pak jsem si taky uvědomil, že mi už někdy minulou zimu říkala, že někoho má. Takže i proto ti to věřím. Jen nevím, kdo to je, abych tomu parchantovi mohl rozbít hubu, že ji nechal s děckem. Hele, až se narodí, a bude po někom úplně jiným, ona se ségra zklidní," položil Harrymu ruku kolem ramen. "Odpustil jsem vám to. Oběma. Byla to totiž moje chyba, neměl jsem vás tehdy opouštět."
"Díky, Rone," přikývnul Harry. "Mě to tehdy nenapadlo, opravdu ne. To až mnohem později, když mi začal být Josh podobný. Já si to fakt vůbec nepamatuju," rozhodil bezmocně rukama.
"Nech to být. Stejně s tím už nikdo nic nenadělá. Kluk je na světě, a je to dobrý kluk. Perfektní chytač, myslím, že je ještě lepší než James. Můžeš být na něj hrdý, i když je Zmijozel."
Harry přikývnul. Na Joshuu hrdý byl. A měl ho opravdu rád. Vlastně se za jeho faktického otce považoval dříve, než zjistil, jak to je. Jistě, Hermiona tvrdí, že Joshua jeho není, ale to jí nevěřil. "Mě chtěl Moudrý klobouk taky zařadit do Zmijozelu," pousmál se.
"Fakt? To jsi mi nikdy neřekl! Víš, Harry, ono je to jasný i Ginny, a s Joshem se smířila. Ona se teď zlobí kvůli tomu, že si myslí, že to pokračovalo i potom. A hlavně, že to ještě pokračuje, to se jí zas nemůžeš divit, to by se neskousla žádná. Já jsem jí říkal o tom prstýnku, ale nepřesvědčilo ji to. Myslela si, že jsi jí ho třeba dal ty. Řeknu jí, že ti věřím. Ono se to urovná. Uvidíš."
"O jakém prstýnku?" zeptal se Harry překvapeně. Samozřejmě byl přesvědčený, že když Hermiona není těhotná s ním, tak zde někdo neznámý být musí. Přesto bylo těžké brát ji jako ženu někoho jiného. Tolik si navykl, že ji s ním spojují, že je sama. Ve skutečnosti měly ty články v něčem pravdu - on jí partnera celé ty roky svým způsobem nahrazoval.
"Ukázala mi ho. Abych pochopil, že… To je vlastně jedno. Tehdy jsem si nebyl jistý, ale pak, když otěhotněla… pokud to nejsi ty, a já ti fakt věřím," dodal Ron snad až příliš rychle, "tak někoho mít musí, ne? Takže tedy fakt mluvila pravdu."
"Já už skoro začínám pochybovat o všem, Rone. Když mi vymazala paměť jednou, mohla to udělat i po druhé."
"Jo, to nás taky napadlo. A to si třeba myslí taťka a Angelina. Ale já si myslím, že má nějaký dlouhodobější vztah. Kdyby šlo o jednou, tak by sis to fakt nemusel pamatovat. Ale něco takovýho by se jí vymazat nepodařilo. To bys dopadl jako Lockhart," zasmál se. "A já ti věřím. Takže to ty být nemůžeš. Jasný, ne?"
Harry přikývnul, i když se mu Ronova logika úplně neprůstřelná nezdála. Byla založena hlavně na důvěře v něj. To bylo po těch týdnech či spíše už měsících ostražité nedůvěry, jež ho v Doupěti obklopovala, potěšující. "Dík, Rone. Jsem fakt rád, že mi věříš."
"Nikdy jsem nepoznal nikoho čestnějšího, než jsi ty, Harry. Kdybych nemohl věřit tobě, tak už nikomu."
Harry v krku ucítil knedlík, Ron ho překvapil. A přitom to bylo tak prosté. Proč k tomu takto nemohli přistupovat i ostatní? Proč mu nedůvěřovala Ginny? Protože viděla tu scénu v kuchyni, uvědomil si s bolestí. To si nemohla vyložit jinak. Ron o tom nevěděl nebo jí to nevěřil? Nebo si myslel, že si to Ginny vykládá špatně? Ron tam nebyl. Protože kdyby tam byl… Harry si se studem uvědomil, že kdyby záleželo na něm, tak to celé mohlo opravdu být jinak. Mohli mít pravdu. Najednou se cítil provinile i za to, že mu Ron věří.
"Nezazlívej to ani jí, Harry," vyložil si Ron špatně jeho výraz. "Hermiona by ti záměrně neublížila, kdyby měla jinou možnost, určitě ne, Harry. Nejspíš bude taky ženatý. A ona je příliš hrdá, než aby se doprošovala."
Harry zakouzlil okolo místnosti Ševellisimo, a z opatrnosti ještě ztišil hlas: "Ty ji máš pořád rád. Je mi to tak líto. Nebýt toho, co se tehdy stalo, mohli jste být spolu."
"To neřeš," mávnul rukou Ron. "Věci se holt někdy vyvinou jinak. Trvalo mi dlouho, než jsem to pochopil. Carys se ke mně hodí líp. Víš, vždycky jsem měl pocit, že mě Hermiona má sice ráda, ale že si mě tak úplně neváží. Carys ano."
"Jsem rád, že jsi spokojený, Rone," přikývl Harry. "Přišel jsem ale hlavně kvůli něčemu jinému." Sáhnul do rukávu a položil před sebe na stůl starou podivně tvarovanou hůlku.
"To je bezová hůlka," vydechl Ron. "Rozhodl ses ji konečně používat?"
"Ne," zavrtěl hlavou Harry. "A slib mi jednu věc. Nikomu nikdy neprozradíš, o čem teď spolu budeme mluvit. Nic, co se týká této hůlky."
"Chceš Neporušitelný slib?"
"Nechci, aby tě to zabilo, Rone," odpověděl vážně Harry. "Přemýšlel jsem o tom. Já ti věřím. Když mi to slíbíš, vím, že uděláš všechno pro to, abys slib dodržel. A pokud ne, tak proto, že by ti nezbývalo nic jiného. Takže ne. Nechci si zahrávat s Nezrušitelným slibem. To se mezi přáteli nedělá."
"Vím, že jde o hodně. On po ní pátrá."
"Ano. Proto ji nechci nechávat v hrobce Brumbála. Musí být na místě, které není se mnou nijak spojené. Se mnou, ani s Brumbálem." Harry se rozhodl pomlčet o roli Snapea v dosavadní ochraně Hůlky osudu. Nechtěl, aby Ron opět zpochybňoval jeho důvěryhodnost, a ani nechtěl před ním dávat najevo své vlastní pochyby. "To místo vybereš ty, Rone."
"Já?"
"A kdo jiný? Nikomu nevěřím tolik jako tobě. Chci, abys ji ukryl. Sám, já tam s tebou nepůjdu. Pravděpodobně mě kvůli ní sledují."
"Přemisťování nikdo nevysleduje," prohlásil Ron s jistotou.
"Jsi si tím tak jistý u Grindelwalda? Ale nejspíš máš pravdu, kdyby to uměli, tak tady před námi neleží. Já… vlastně nechci vědět, kde je. Kdyby mě dostali."
"Proč ji nezničíš?"
"Třeba je to jediná zbraň, která jednou Grindelwalda porazí. Mám dojem, že nemám právo ji zničit. Pokud jsem ji dostal já… musí to mít nějaký význam, ne?"
"No, abych řekl pravdu, tak nemusí," pokrčil rameny Ron. "Nebo má, a my nevíme, jaký. Tušíš už aspoň trochu, kdo je tím Vyvoleným předpovězeným Trelawneyovou?"
"Ne. Pořád mi to nedává smysl. Tolikrát jsem o tom přemýšlel, a jediné řešení, na které jsem přišel, je nesmysl."
"Jaký?"
"Že má mít krev mojí a zároveň Snapea."
"Snapea? Proč?"
"Ten skrytý princ. Nenapadlo tě, že je to Prince s velkým P?"
"Prince? Jo, jako Princ dvojí krve! No, to je fakt, to mě mohlo napadnout. Vyvolený je potomek tebe a Snapea. A kdy se vám to jako stalo?" rozesmál se Ron. "To je fakt šílený."
"No, ne zrovna náš společný potomek," usmál se i Harry, "to snad není možné ani pomocí černé magie. "Spíš nějaký příbuzný."
"Jo, třeba kdyby Hermiona byla vlastně Snapeovou sestrou."
"No, tak nějak. Vlastně jsem trochu její rodokmen proklepával. Tedy, podařilo se mi na svatbě odebrat genetický materiál Grangerových a poslal jsem to i s jejím na mudlovské vyšetření. Je opravdu jejich. To samozřejmě nevylučuje nějaké vzdálenější spojení, chtělo by to ještě prozkoumat genetický materiál Snapea. Ale to se mi nepodařilo."
"Gametický materiál? O čem to mluvíš, Harry?"
"Genetický. Mudlové umí z několika buněk poznat, jestli jsou lidi příbuzní. Používají to při vyšetřování otcovství."
"Fakt? To je úžasný!" vykulil oči Ron. "Takhle budeš moci všem dokázat, až se to děcko narodí, že není tvoje!"
"To mě ještě nenapadlo," zalhal Harry a litoval, že o tom vůbec s Ronem hovořil. Protože najednou si vůbec nebyl jistý, jestli takové vyšetření chce riskovat. "Ukryješ tu hůlku?" vrátil se raději k předchozímu tématu.
"Ano. Samozřejmě. Za dva dny hrajeme na Madeiře. Proletím se na náhorní rovině při tréninku… Je tam spousta tunelů ve skalách, skryté jeskyně… Tam ji nikdo hledat nebude.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014