ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Tříbarevná mašle (Téma týdne "Toulky ve hvězdách")

21. srpna 2014 v 5:00 | Regi |  MAGICKÉ STŘÍPKY Z NEMAGICKÉHO SVĚTA

O tom létu jsem už jednou psala jako o indiánském. Znamenalo pro mne konec jedné etapy mého dětského života, a nejen proto, že se jednoho dne změnilo ostrým střihem v léto plné rudých hvězd. Po jednadvacátém srpnu 1968 jsme je potkávali na každém kroku. Celá naše republika jich byla plná...

Jedna se usadila i před kinem Vlast v našem městě. Byla namalovaná na velikém ošklivém tanku, který před vchodem do kina zaparkoval, a zdálo se, že nikdy neodjede. Posedávali na něm vojáci, mluvili neznámou řečí a lidé, kteří se kolem něj shlukovali, se jim snažili tou samou řečí něco vysvětlovat.

S kamarádkou Eliškou jsme jim vůbec nerozuměly a vlastně jsme ani úplně přesně nechápaly, co se to kolem nás děje. Ale bylo to něco hodně neobvyklého a znepokojivého. To nám bylo jasné. Dospělí byli naštvaní, nešťastní a vážní. Často se zastavovali před výlohami obchodů a četli si různé plakáty a vývěsky, kterých bylo brzy tolik, že úplně zakrývaly vystavené zboží. Jak se ale zdálo, vůbec nikomu to nevadilo. A všimly jsme si, že skoro všichni lidé měli někde na oblečení přišpendlené takové neobvyklé stužky. Některé dospělé holky je nosily dokonce uvázané v ohonu nebo drdolu. To nás vážně zaujalo. Rozhodly jsme se, že si je pořídíme taky. Vždycky jsme mívaly jen jednobarevné mašle a ty tříbarevné se nám moc líbily. Vytřepaly jsme prasátka a vyrazily do obchodu.
"Trikolóru? Už nemáme. Zeptejte se příští týden." Prodavačka nás zklamala. Tu stuhu jsme prostě chtěly hned.
Věděla jsem, že v babiččině skříni visí šaty, celé z různobarevných tenkých proužků. To by bylo, aby se tam nenašly ty tři správné barvy vedle sebe… Našly. Netrvalo dlouho a z široké, do pasu nabírané sukně jsme vystřihly čtyři dlouhé pruhy. Uklidily jsme šaty úplně dozadu, uvázaly si mašle do culíků a vyrazily s Eliškou zpátky do města a k tanku. Shromážděným lidem se to líbilo. Dokonce si nás fotili, takže jsme si na chvíli připadaly jako filmové hvězdy…
K večeru bylo ale třeba jít domů. Šly jsme stále pomaleji. Před vchodem do domu se Eliška zastavila a nejistě promnula rukou konec stuhy visící jí z vlasů:
"Nemám ti ty mašle vrátit? Co když to bude chtít tvoje babička zase zašít…"
"Neee, ona si toho ani nevšimne," odpověděla jsem bezstarostně, přestože jsem si tím vůbec nebyla jistá.

Babička škrábala brambory k večeři a slupky z nich padaly na rozprostřené noviny. Pomalu zakrývaly velkou hvězdu, která nebyla rudá jen proto, že tehdy se ještě noviny tiskly pouze černobíle.
Po večeři jsme umyly nádobí, babička si utřela ruce do zástěry a pobídla mne:
"Pojď, s něčím mi ještě před spaním pomůžeš." Šla jsem za ní do jejího pokoje a krve by se ve mně nedořezal. Na rozloženém šicím stroji ležely zmrzačené pruhované šaty. Babička je vzala do ruky a podala mi je.
"Vystřihni mi ještě jeden takový pruh, než si našpuluju a navleču. Ty trikolory už vůbec nikde nemají... Ale měla ses mě nejprve zeptat," zadívala se na mne přísně nad horním okrajem brýlí. "Stejně jsem chtěla ty šaty trochu zúžit. Tak široká sukně už se na mě moc nehodí," dodala ještě, a sklonila se, aby vybrala správnou barvu nití.

Oddechla jsem si a pomyslela, že je fajn, jak všechno dobře dopadlo. Tehdy jsem ale nemohla tušit, že ty trikolory si dospělí za nějaký čas postupně sundají. A pak se budou, někteří docela spokojeně, jiní se skřípěním zubů a s tichými nadávkami, toulat těmi rudými hvězdami, které náš domov zaplavily, dalších dlouhých dvacet let...



Poznámka: mimo tohoto významného, neveselého výročí, si dnes připomínám také jedno mnohonásobně méně významné, zato však o hodně pozitivnější. Přesně před rokem jsem do virtuálního prostoru, na stránky HP Drabbles, vypustila svou úplně první drabble povídku.




zpět ooOoo dál
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KattyV KattyV | Web | 21. srpna 2014 v 7:20 | Reagovat

Oddechla jsem si a pomyslela, že je fajn, jak všechno dobře dopadlo.
Hm, nedopadlo, viď? Jestlipak dnešní mládež vzpomene na tento den, který byl pro nás tak důležitý. Jsem ráda, že už není...
Nicméně gratuluji ti k tvému osobnímu výročí.

2 Robka Robka | E-mail | Web | 21. srpna 2014 v 7:37 | Reagovat

Zrovna dnes po probuzení jsem si na rudou hvězdu vzpomněla... A teď to čtu a mele se to ve mně, trochu slzy, trochu se směju. Já byla v té době ještě pulec u mámy v břiše, takže si to nemůžu pamatovat, ale rudé hvězdy provázely celé mé dětství a mládí. Moc krásn= povídání, Regi. Zaslouží si jít do výběru, aby si ho mohlo přečíst víc lidí.

3 Regi Regi | E-mail | Web | 21. srpna 2014 v 11:11 | Reagovat

[1]: Hm, opravdu nedopadlo. Nemyslím si, že by se to výročí mělo připomínat nějak hodně hlasitě. Ale starat se, aby to z povědomí lidí úplně nevymizelo, stejně jako jiné důležité historické události, to by bylo dobré.
A díky za gratulaci. Však ty bys teď někdy měla mít podobné výročí taky ne?

[2]: Děkuji, Robko. Je moc dobře, že si sice pamatujeme, ale usmívat se už některým vzpomínkám z té doby můžeme.
Díky taky za doporučení do výběru.

4 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 21. srpna 2014 v 16:54 | Reagovat

Krásně pojaté téma týdne, které je oprávněně ve výběru.  Chválím.

5 Meduňka Meduňka | Web | 21. srpna 2014 v 18:37 | Reagovat

Tenkrát jsem byla tak malá, že si z těch událostí nic pamatovat ani nemůžu, zato dnes jsem úplně zapomněla... což je docela ostuda. Díky za připomenutí tímto krásně napsaným příběhem. ;-)

6 Regi Regi | E-mail | Web | 21. srpna 2014 v 19:55 | Reagovat

[4]:Aliwien, díky za pochvalu.:-)

[5]:Meduňko, tak si to tak neber... ;-) Jsem ráda, že se to moje připomenutí líbilo.

7 ioannina ioannina | 22. srpna 2014 v 7:32 | Reagovat

Babička byla formát!
Tenhle den jsem nezažila, ale sháněla jsem trikolóru jako už o dost větší jednou na podzim. A protože moje babička těsně předtím umřela, tak jsem tu trikolóru rozstřihla a půlku jí na ten hrob donesla. Kdyby byla živá, určitě by našla správné stužky v šití a podělila se se mnou; takhle jsem to musela udělat já. :-)

8 Regi Regi | E-mail | Web | 22. srpna 2014 v 7:49 | Reagovat

[7]: Myslím, že vím, o jaký podzim se jednalo :-). Tehdy se trikolóry taky staly nedostatkovým zbožím. Zase jsem to vyřešila po svém. Nosila jsem v klopě kabátu špendlíky tak, aby byly vidět jen hlavičky. Pěkně v řadě, tři od každé barvy.
Škoda, že se té doby tvoje babička nedožila. Ta moje taky ne. Zemřela dva roky před tím.

9 Bev Bev | Web | 22. srpna 2014 v 8:20 | Reagovat

Nádherný, úžasně podaný příběh. Moc se mi líbil. :-)

10 Regi Regi | E-mail | Web | 22. srpna 2014 v 19:40 | Reagovat

[9]:Díky Bev. Tvoje chvála mě mimořádně těší. :-)

11 Bev Bev | E-mail | Web | 22. října 2014 v 5:33 | Reagovat

Krucinál, to nám to uteklo, co? už je tu zas podzim. ;-)

12 Regi Regi | E-mail | Web | 23. října 2014 v 21:41 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014