ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Čtvrtý korálek: 8. Blaise II. - dokončení

24. září 2014 v 0:03 | Ioannina |  Čtvrtý korálek růžence: růžový - Nepokojní mrtví

"Ano," vydechl konečně. "Omlouvám se, paní profesorko. Pane profesore. Už to chápu. Děkuji."
"Prosím."
Tmavá ruka znovu začala hladit dráčkovo vypouklé bříško. "Můžu se zeptat, pane... vy... vy si myslíte, že ta druhá varianta je lepší?"
"Je jen na vás, abyste posoudil, jak vysoké máte ambice," zvedl obočí Severus.


"To místo u mistra Belbyho už příští rok volné nebude, rozumím tomu správně?"
"Ne, to nebude," souhlasil Severus.
"Ale co potom?"
"To záleží do velké míry na tom, jakých výsledků dosáhnete," řekla Minerva a zadívala se tázavě na Severa. "Pokud budou dostatečně přesvědčivé, mohli bychom vám vypsat stipendium."
"Po jednom roce studia na úrovni OVCE pod mým vedením bych vás mohl uznat za svého žáka a doporučovat jako takového. Učil jsem vás prvních pět let... kdybyste byl ochoten věnovat mému oboru nějaký čas i mimo hodiny v rozvrhu..." Severus se rozhlédl po dětech ze své laboratoře, počkal, až všichni přikývnou. (Abbottová vykulila oči, nezvyklá, že se i profesor Snape ptá všech, jestli chtějí do laboratoře přijmout dalšího člena, a Longbottom se znovu vědoucně zašklebil.) "Na stipendium bych vás byl ochoten doporučit tehdy, kdybych si byl jistý, že mi ve světě neuděláte ostudu. To znamená, vynikající z lektvarů a minimálně nad očekávání ze všech ostatních předmětů. Co teď studujete na OVCE kromě lektvarů: herbologii, formule, astronomii a...? V každém případě bych vám doporučil si přibrat ještě péči o kouzelné tvory: máte o ten předmět od začátku zájem, letos jste ho studoval s profesorkou Grubbly-Plankovou; je zbytečné, abyste toho nevyužil."
"Ty jo, pět předmětů, a nejhorší známka nad očekávání, to jsou sakra těžký podmínky," zašeptal někdo.
Blaise Zabini si mnul bradu. "Promiňte, ale kdo bude učit zvířata příští rok? Protože, nezlobte se, ale u Hagrida..."
Minerva si odkašlala. "Byla bych ráda, kdyby u nás profesorka Grubbly-Planková zůstala. Zatím se nezdá, že by chtěla odejít." Její tón jasně sděloval, že takovou otázku považuje za zásah do svých výsadních pravomocí a že by od Zabiniho bylo velmi moudré, kdyby ji dál nedráždil. (Severus dobře rozuměl: ani jemu se loni neříkalo Hagridovi snadno, že už nebude učit. Hagrid sice nebyl zvlášť dobrý učitel, ale jako člověk... a sdělit mu takovou novinu, to bylo jako nakopnout nevinné štěně bernardýna.)
"... aha. Děkuji. To by šlo... Ještě mám starověké runy, pane. A chodil jsem k vám na obranu proti černé magii, ale to spíš kvůli válce, však víte. Ke Carrowovi už jsem letos nechodil."
"Zajímavá kombinace," komentovala to suše Minerva.
Chlapec stydlivě sklání hlavu. "No... já se chtěl stát... mistrem lektvarů."
"Ta možnost je stále otevřená," řekl Severus. "Pokud splníte podmínky, které jsem vám oznámil, byl bych ochoten vás poslat na sever do Bjørkhallenu k mistryni Brigittě z Narviku."
Anzelm se při zvuku jména své první mistryně rozzářil. "Myslel jsem, že jste víc orientovaný na Durmstrang, mistře Severe."
"Mám jisté výhrady vůči tamní výši úmrtnosti při studiu."
Anzelm překvapeně blýskl očima. Takovou odpověď zřejmě nečekal.
"Ale vy sám jste přece u mistra Divjakova studoval, pane," namítl Jeremy Dott.
Severus naklonil hlavu na stranu, v očích mu zahrály nebezpečné plamínky. "Chtěl byste zažít to potěšení na vlastní kůži, Dotte? Měl jsem za to, že si děláte starosti, aby vám Malfoy neotrávil polévku. Nuže, mistr Divjakov by vám ji otravoval pravidelně, pokaždé něčím jiným. Je v tomto směru velice vynalézavý; říká tomu praktická cvičení v terénu. Samozřejmě, pokud byste i vy dával přednost této škole, Zabini..." Ušklíbl se a nechal větu vyznít do ticha. "Pro přípravu na nižší mistrovskou zkoušku bych si ale na vašem místě zvolil raději Bjørkhallen."
"To chcete říct, že mistr Divjakov nenosí po kapsách protijedy na všechno, co se studenty dělá, tak jako nosíte vy, pane?" vykulila oči Macmillanová.
Severus jen významně zvedl obočí.
"Já si myslela, že mistr Divjakov je největší žijící kapacita mezi mistry lektvarů, pane?" nechápala Linda Deanová - a pod stolem řádně nakopla Jeremyho Dotta, který z neznámých důvodů zářil jako děcko, jemuž se povedlo ukrást klíč od spíže.
"Jistě, to je, o tom není sporu. jsem byl jen toho názoru, Deanová, že je ve vašich silách strávit i dvě do velké míry protichůdné informace. Vidím, že se vám dařilo mě celých šest let krásně tahat za nos a předstírat neexistující schopnosti. Gratuluji."
Na Minervině konci stolu se Daria Dillonsbyová schovala za Poppyina záda a Poppy zvedla ruku před obličej. Minerva se na ně zaškaredila: když potřebuje, aby Poppy zafungovala jako rozhodčí a uťala tuhle zjevně nekonečnou diskusi - Severus prostě svého mistra nahlas neodsoudí, ať si o něm a jeho metodách vskrytu myslí cokoli; bude raději plivat jed všude kolem sebe jako vždycky - tak ne, zrovna teď se Poppy musí smát. A jak to má rozseknout Minerva, když jí samotné taky pěkně cukají koutky? Ty jsi taková potvora, Severe Snape, zabručela si pod vousy, taková neskutečná potvora...
"Když dovolíte," vložil se do věci Anzelm (a Minerva po něm přejela oceňujícím pohledem: sice měl rudé špičky uší, ale držel se zpříma a mluvil pevně), "kdybych já navrhl své první mistryni, Brigittě z Narviku, že bych rád studoval řekněme u mistra Divjakova, a ona se vyjádřila, že si nemyslí, že je to dobrý nápad, nehádal bych se s ní. Mistři člověka znají velice dobře, znají taky svoje kolegy a umějí posoudit, když se některý žák pro některého mistra nehodí."
Společnost zmlkla.
Poppy se zahleděla do prázdna. Zřejmě na něco vzpomínala, snad na vlastní studia, snad na jinou podobnou zkušenost. Daria Dillonsbyová se na ni kratičce koukla, načež se začala věnovat přerovnávání a uspořádávání věcí ve svém nejbližším dosahu.
Severus si opřel loket o stůl a začal si zamyšleně přejíždět prsty po rtech. Zlomyslné bojovné ohníčky v jeho očích pohasly a objevil se Minervě dobře známý hluboký, meditativní samet. Díval se na Anzelma, hleděl mu přímo do očí, Minerva by vsadila poslední svrček, že se snažil číst jeho mysl, ale něco bylo o hodně jinak než obvykle. Severus... Severus se spokojeně a hrdě usmíval. Bylo to téměř nepostřehnutelné, s tím jeho levým koutkem výš než pravým a tak, ale jakmile jednou Minerva uviděla, oč jde, nemohla to dál popírat. Pousmála se sama pro sebe a sklopila pohled ke svým vrásčitým rukám.
"Zajímalo by mě, jestli víš, co bys byl dělal, kdybys mě nebyl zastihl naživu, Anzelme," zeptal se tiše Severus.
"Vrátil bych se na sever, mistře."
"Jenom tolik?"
Anzelm bezděčně naklonil hlavu: přemýšlel, co se v té otázce skrývá. Pak pokrčil rameny a přikývl. Severus zvedl obočí a ještě chvíli ho upřeně pozoroval. "Spolu s velkou skupinou mých žáků, Anzelme. Převážně dětí z mé koleje. Slytherin by se pak byl stal přesně takovým, jak ho mnozí dodnes chtějí vidět: semeništěm zla, líhní následovníků zdejších temných pánů."
Minervu obešel mráz. Tak nesmírně blízko měla škola ke zkáze?
A znovu se mlčelo. Nikdo neměl odvahu se zeptat, koho z nich by se byl ten exodus týkal.
"Zastavíte se u mě pro učebnici ruštiny, když o to tolik stojíte, Dotte," řekl konečně Severus, a Jeremy Dott se narovnal, jako by byl vyznamenán nade všechno očekávání.
"Ano, pane."
Linda Deanová protočila panenky a zavrtěla nevěřícně hlavou. "Ty ses zbláznil."
"Rozluč se příští rok s veškerou nadějí na čokoládu, miláčku," ušklíbl se vyzývavě Dott.
"Na to zapomeň, učím se s tebou."
"Ještě jsem neřekl, že jsem ochoten vás někam poslat," pokusil se je zpražit Severus. "Zatím vám jenom hodlám naložit..."
Ale už ho nevnímali. Řehtali se jako smyslů zbavení, smáli se, až vzlykali, jako by konečně pochopili a potvrzovali, že to nejhorší už je pryč, že už zase můžou přemýšlet v rozměrech normálního, mírového světa, a nijak jim nevadilo, že ti mladší z nich takový svět dosud nepoznali. Vřískali smíchy, studenti, léčitelé i distinguovaná paní ředitelka, všichni společně, až už nemohli ani popadnout dech.
Severus znovu kroutí ústa do svého křivého poloúsměvu a přemítá o hysterické reakci a její přiměřenosti nebo pravděpodobnosti v okamžiku uvolnění dlouholetého napětí. A když dospěl k závěru, že se smích jen tak neutiší, a zároveň si všiml zvědavé reakce dvou, tří lidí kolem, vytáhl hůlku a začal postupně zdvihat muffliato, aby to aspoň nepůsobilo nepřirozeně. Ne že by si myslel, že je přirozené a běžné vidět Minervu McGonagallovou bušit dlaní do stolu a řehtat se u toho na celé kolo (tak náruživě, že si ani nevšimla, že se jí z účesu uvolňuje jedna jehlice - Severus ten proces fascinovaně pozoroval a doufal, že se dočká toho, že Minervin proslulý drdol spadne celý), ale vidět ji se takto chovat a neslyšet ji, to bylo mnohem divnější. To by místní ožralci přemílali ještě napřesrok.
Už už se chystal vstát a uchýlit se do klidnější části světa, třeba k baru, když si všiml, že jeho dráček leží uprostřed stolu, stočený do klubíčka, a pískavě vypouští tenoučké, ostře ohraničené pramínky páry. Natáhl k němu ruku. Dráček zvedl hlavičku a Severus uviděl, že jeho kulatá očička jsou sešikmená bolestí. Vzal ho do obou dlaní. Dráčkovo bříško bylo celé rozpálené.
Prsten. Ta prokletá věc, co upálila Dumbledoreovu ruku.
"Proč jsi to tak rychle schramstl, ty hloupý? Proč ses po tom tak vrhl? Myslel sis, že tak dokážeš zlomit kletbu, která na tom byla? Chtěl jsi nás takhle nerozvážně zachránit? Ach, ty jsi opravdu pravé dílo Gryffindoru! Dáš mi to teď?"
Dráček sice přivírá očička bolestí, ale klopí ouška a odvrací hlavičku. Nedá.
"Tvrdá, paličatá hlavičko," hartusí Severus šeptem a vůbec si neuvědomuje, že opakuje prakticky totéž, co říkal v ředitelně Dumbledoreovi, když ho tehdy před dvěma roky ošetřoval.
Dráček mu šťouchá čenichem do ruky. Nezlob se, pánečku. Ty ses té věci bál, tak jsem ji sežral, aby zmizela ze světa. Ale bříško mě bolí, bolí...
"Typický Gryffindor, i kdyby nastokrát maskovaný ve slytherinských barvách," vrčí Severus a prohmatává plyšové hračce bříško. Rozevřel dráčkovi tlamku, aby zjistil, kudy se prsten i s kapesníkem dostal dovnitř: měl dojem, že celý balíček byl tak velký, že by se jím dráček byl měl udávit. Nevidí žádný otvor. Nerozumí, jak k celé té věci mohlo dojít. Chápe, že dráček je kouzelná hračka, ale nikdy žádnou neměl a neumí si představit, jak přesně fungují. Uzlík z kapesníku může v dráčkových útrobách nahmatat docela dobře, ale nedokáže přijít na to, jak ho dostat zvířátku z bříška ven. "Budu tě asi muset nakonec rozpárat," hrozí, ale dráček se po něm jen podívá. Jak může obyčejná plyšová hračka vědět, že Severus svou výhrůžku nemyslí vážně? Zvlášť když lidi dokázal tímhle tónem zatím vždycky oklamat? Když úspěšně utahal za neexistující nos i samotného Temného pána?
Smích pomalu umlká. Dráček se zatím doplouhal ke kraji stolu a skulil se Severovi do klína. Blaise Zabini si všiml a teď se tiše usmívá. Severus se na něj taky pousmál, svým klasickým, často mylně interpretovaným způsobem.
"Už jste se rozhodl?"
"Láká mě tu zůstat, pane. Byl bych blíž oběma holkám." Zamrkal, propletl prsty, protáhl si je. "Chcete ještě trošku šťávy?" Dolil oběma, vzal svoji skleničku, trochu upil. "Nebýt malé, určitě bych tu zůstal a šel pak dál studovat. Takhle si neumím představit, jak dlouho by to ještě trvalo, než bych se o ně dokázal postarat. Norsko je ještě dál než mistr Belby. Neviděl bych malou vyrůstat, nemohl bych být s nimi..."
"Mohl," řekl Anzelm. "Lidi zvládají mistrovské studium i s rodinou. Skoro čtvrtina všech postgraduantů v Bjørkhallenu, co jsem znal, měla už stálého partnera a mnozí z nich čekali rodinu nebo dokonce měli malé dítě."
"A kde žili jejich partneři a děti, mistře Janecie?"
"S nimi, samozřejmě, v prostoru školy."
Překvapený úsměv. "Ve škole? To můžou? A nezlobte se... z čeho?"
"Jak kdo. Ze stipendií, různě si přivydělávali, některým něco posílali rodiče..."
Blaise Zabini si zamyšleně přejíždí palcem po tváři. Pomaličku v něm ožívá naděje.
"Tak potom by to už... Ale, pane profesore..." Rozpačitě polkne, stydlivě skloní hlavu a tichounce přizná: "Když... máma... rozumíte... A já mám všehovšudy jen půl druhého galeonu, to mi nestačí ani na pomůcky, natož na školné..."
Severus si znovu vymění pohled s Minervou.
"To je ten nejmenší problém. Pro tyhle případy má škola speciální fond."
"I když jsem Slytherin, paní profesorko?"
Minerva si významně povzdechne. "Zabini. Jak přesně to má souviset?!"
"No... třeba zrovna tenkrát v prváku... my jsme se poctivě snažili celý rok... a dokonce i Velká síň už byla vyzdobená v našich barvách, pamatujete, pane? My z toho měli takovou radost! A stejně vyhrál Gryffindor, když jim profesor Dumbledore dal těch sto šedesát bodů. Profesor Snape nám sice ve společenské místnosti postavil na krbovou římsu famfrpálový pohár, ale to byla jenom taková náplast - a všichni jsme to věděli. Nic proti Gryffindoru nebo tobě, Neville, ale když jsi Slytherin, tak to prostě vypadá takhle. Snažíš se, jak můžeš... a stejně neovlivníš, jestli ti to k něčemu bude nebo ne." Uviděl, jak Minervě naskakují červené skvrny nahoře nad lícními kostmi, a vyložil si to nesprávně jako hněv. "Nezlobte se, paní profesorko, nic proti nikomu, kdo tady teď sedí... ale... Prostě to tak je. Člověk s tím musí počítat." Pokrčil odevzdaně rameny. "Hodně rychle jsme se odnaučili čekat stejné zacházení jako ostatní. Příští rok jsme se už vůbec tolik nesnažili. Proč taky..."
"Moje. Škola. Má. Čtyři. Koleje," drtí mezi zuby Minerva - a už nedokáže spočítat, kolikrát za dnešní večer proklela Alba Dumbledorea a jeho speciální projekty. "Sice čistě náhodou jsem taky Gryffindor, ale tohle se tady už dít nebude. Rozumíte?!"
"Já si pamatuju jistou ředitelku Gryffindoru, která ke mně tehdy vtrhla do mého tichého, klidného sklepení, zuřivá jako fúrie, mlátila vším, co jí přišlo pod ruku, a křičela, že mi to sice samozřejmě těžce závidí, ale že ten zatracený pohár měl být dole ve Slytherinu a že má sto chutí ho teď hodit z okna přímo do jezera," zapředl Severus a oči mu přitom uličnicky blýskaly. "Když jsem ji upozornil, že se ze svého okna do jezera trefit nemůže, protože jí stojí v cestě několik dalších věží včetně ředitelské, osopila se na mě, že to ji nezajímá. Pak, pokud si vzpomínám správně, dodala ještě pár vybraných slov na adresu řečené ředitelské věže, ale to už raději nebudu opakovat."
"Vážně?"
"Má paměť je stejně dobrá jako vždycky, Minervo."
"Však ono by mu neuškodilo, kdyby tam měl trochu průvan," prohlásila ředitelka Hogwarts zavile.
Tentokrát se rozesmál první Severus. Vstal, přešel k Minervě a položil si ruce za její ramena, tak jak předtím stála Poppy u něj: vypadalo to, jako by ji objal. "Čtyři koleje, říkáš, paní ředitelko?" broukl jí do ucha. "Opravdu a navždycky? Slibuješ? Před svědky?"
Minerva se obrátila, natočila tvář k němu nahoru. "Tys to nezažil, vím, ale za Dippeta to tak bývalo. Nechápu sice přesně, proč, jak a kdy se to změnilo - jak bys řekl ty, mám pouze několik soupeřících a nepodložených teorií - ale pevně věřím, že když to bylo možné tenkrát, dokážeme to znovu. Ať byl důvod izolace Slytherinu jakýkoli, nebylo to nijak přínosné." Všimla si, že Severovi září oči zevnitř, jako vždycky, když se mu nečekaně stalo něco dobrého, zasmála se a objala ho kolem ramen. "Poslyš, víš ty vůbec, že ti tehdy Slughorn tu žádost o stipendium napsal? Tuším, že to dokonce bylo do Bjørkhallenu? Pohádali jsme se o to s Dumbledoreem jen pár dní před koncem školního roku. Horace Slughorn za mnou přišel, jestli bych ho při tom jednání nepodpořila. Však víš, jak nerad na někoho křičí." Viděla, jak Severus překvapeně zírá, a pohladila ho po zádech. "Nevěděls? On ti to neprozradil?"
Severus vrtí hlavou a usmívá se tak moc, až se oba koutky jeho úst, levý i pravý, zvedají do téměř stejné výšky.
"Že by šel ředitel Slytherinu pro pomoc při vyjednávání o některém studentovi za ředitelkou Gryffindoru? Opravdu, Minervo?"
Minerva živě přikyvuje. "Ale samozřejmě, samozřejmě, hlupáčku. Vždyť jsi byl jeden ze čtyř nejlepších v ročníku. A vůbec, od jisté... jak tomu říkáš, nešťastná příhoda? Přece víš: vrba, tunel a tak dál." Začala se pochichtávat. Studenti se zase jednou ohlíželi jeden po druhém, mlčky se ptali, jestli někdo z nich nemá ponětí, o čem teď paní ředitelka muví. Poppy nespokojeně zamlaskala: tato záležitost se týkala dvou jejích tehdejších pacientů, Rema Lupina a Severa Snapea, a i když minulo už přes dvacet let, Poppy stále neměla v úmyslu porušovat léčitelské tajemství. Oběma jmenovaným šlo tehdy o život, jednomu přímo a druhý by býval byl popraven jakožto nebezpečná příšera, která zaútočila na člověka: toto nebyly věci, které by se podle Poppyina vidění světa daly kdy promlčet. I Severus se mračil, naprosto pochopitelně, a pokoušel se zpod Minerviny ruky vymanit. On o celé věci mluvit nesměl - právě on, který z toho nakonec vyšel jako nejvíc poškozený - a Minerva teď smí, ještě ke všemu před publikem? A ještě se mu přitom směje? "Ale no tak, nedělej hlouposti, Snape," pokusila se ho Minerva uklidnit. "Já přece vím. Tys tu noc spal nahoře v Dumbledoreových pokojích, vzpomínáš, a my se s ním dole v ředitelně hádali až do bílého rána. Proto byl pak další den takový přepadlý. Horace i já jsme na něj unisono křičeli, že má ty dva nevinné vtipálky nejmíň vyloučit... Bývala bych se vsadila, že tam řinčela okna tak, žes u toho spát prostě nemohl, ale tys nejspíš dostal nějaký lektvar." Další pohlazení. Severovi došlo, čemu se smála - vzpomínce na tu hádku, ne jemu - a přestal se odtahovat. Naopak Minervin pobavený výraz popraskal a prasklinami prosvitl smutek. "No to je teď už jedno, už jsou beztak všichni mrtví. Ale to proto si mohl být Horace Slughorn jistý, že s ním půjdu jednat o tvoje stipendium, víš."
Severus sklonil obličej až k jejím vlasům. "Není to jedno. Děkuji, Minervo." Neobratně jí zastrčil vypadávající jehlici zpět do drdolu.
Minerva okamžitě zvedla ruce a účes si zkontrolovala. "Pusť, Severe Snape, vždyť jsi mi to úplně rozvrtal. Dovol." Vstala. Severus jí vychovaně přidržoval židli a přitom se provinile díval do země. Minerva se rozhlédla po společnosti, uviděla, jak se děti mezi sebou už zase domlouvají pohledy, a uznale přikývla. "Celý dnešní večer se snažím přijít na to, jak se vám v laboratoři podařilo překonat kolejní rivalitu. Vaše schopnost spolupráce je... nevídaná. A musím dodat, že velice inspirující."
A odešla se upravit.
Severus využil šoku, který vyvolala Minervina otevřená pochvala, sbalil dráčka pod paži a vytratil se k baru. Slyšel, jak se za jeho zády rozpoutala očekávatelná diskuse na téma rozdíl mezi stipendiem v Bjørkhallenu a v Durmstrangu. Bylo to jednoduché: v Durmstrangu bylo možné si nižší mistrovské studium zaplatit (což ovšem nezaručovalo, že se člověk ke zkoušce dopracuje nebo že ji úspěšně složí; pouze mu bylo dovoleno studovat), zatímco Bjørkhallen vyžadoval už na tuto úroveň studia doporučení od profesora daného nebo nejbližšího souvisejícího oboru a ředitele školy.
Vyšší mistrovská úroveň se bez osobního doporučení neobešla nikde.
Severus přemýšlel, pro kterou z těchto variant se rozhodne Minerva, když teď otevírá školu světu. On sám byl zastáncem té bjørkhallenské, protože to znamenalo vyšší kvalitu studentů, ale uměl si představit finanční přínos durmstrangského přístupu. Naneštěstí viděl z první ruky i negativa: málokoho zajímalo, kolik studentů - tedy kolik platících studentů - mistrovské zkoušky úspěšně složilo; zato se ředitel, respektive kvestor, velice staral o to, kolik platících studentů je ve škole každý rok přítomno. Mistr Divjakov sám tuto politiku nenáviděl a bojoval s ní po svém: platící studenty víceméně ignoroval a nechal je, ať se od něj sami snaží odkoukat, co dokážou - a když ho některý z nich náhodou zaujal, vymohl si pro něj stipendium. Což v souvislosti s jeho takzvanými praktickými cvičeními v terénu... Severus se při té vzpomínce otřásl. Jeho studenti si myslí, že je odporný bastard a chce je všechny otrávit, ano? Divjakova na ně.
Beztak je to zvláštní. Nikdy by nebyl věřil, že bude jednoho krásného dne starého mistra Divjakova obhajovat. Nebo že mu dokonce bude za tuhle tvrdou školu vděčný.

Severus zjistil, že se na nezbytné setkání se svým mistrem začíná svým způsobem těšit.


--------------------------------------

Já vlastně nevím, zda je venku pořád ještě bouřka, ale tím, jak jsem kapitolu dělila a dělila, chyběl mi obrázek. A tenhle mi naopak trochu přebyl z té předminulé. Takže, snad se alespoň trochu hodí.



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KattyV KattyV | Web | 25. září 2014 v 23:33 | Reagovat

Sakra, já jsem včera napsala komentář. A vůbec jsem si nevšimla, že se neuložil. No toto! Co jsem to vlastně psala? Jo , už vím, že se mi moc libí tvá propracovaná teorie mistrovského studia. Pravdou je, že středoškolskými studii všichni skončit nemohli. A na celou škálu vysokých škol bylo kouzelníků málo. Takže je to velmi logické. Mohu to použít?

A jako obvykle byl  skvělý dráček. Tentokrát s bolavým bříškem. - Nemáš sežrat na co přijdeš. Ale pánečku, to kvůli tobě... Chápu, dráček má psí povahu. Ač miluju své kočky - takovou oddanost u nich nenajdeš.

2 ioannina ioannina | 25. září 2014 v 23:56 | Reagovat

Dráček je modelovaný podle psů, správně, správně.

Mistrovské studium je zrovna vliv BH. Nechceš se jenom inspirovat a vymyslet si vlastní modifikaci? (Koukni se do Knihy pečetí na Refugiu, je to ještě o kousek propracovanější, než tady vylezlo, a já to s oblibou používám jako hnací motor povídek - viz např. Rodinné stříbro.)

3 KattyV KattyV | Web | 26. září 2014 v 0:33 | Reagovat

Vím, že je to modelované podle BH. Rodinné stříbro se mi moc líbilo.
To víš, že si vymyslím vlastní modifikaci. Vezmu si jen ten základ - nižší a vyšší mistrovská studia. Dobře, zařazuji do poznámek - Minervina nižší mistrovská studia, rok 1953 - 54. Ta vyšší? Uvidíme, jak se to bude hodit.
Špatně se mi píše. Povaluju se na pohovce, a břiše počítač, na prsou si hřeju kocoura. Přes jeho záda špatně dosáhnu na klávesy... Jdu spát :-D

4 ioannina ioannina | 26. září 2014 v 1:04 | Reagovat

Nojo, jenže - abys pak psala ff pořád ještě na Pottera, a ne na BH, víš?
Možná totiž nevíš, že na BH fanfiction z moci autorské zapovídám - přinejmenším dokud nebude vydaná dostatečná část kánonu. Čímž myslím tu plánovanou tri- nebo tetralogii.

5 ioannina ioannina | 26. září 2014 v 1:06 | Reagovat

Hele, domluvíme se osobně v sobotu, z očí do očí to půjde mnohem snáz. <3

6 KattyV KattyV | Web | 26. září 2014 v 8:02 | Reagovat

Jasně :-P

7 Regi Regi | E-mail | Web | 2. října 2014 v 8:08 | Reagovat

Dočetla jsem. Konečně jsem se k tomu dostala. Víš, Ioannino, jaký mám pocit? (Ty tam tu bouřku a déšť nemáš jen tak pro nic za nic.) Končí prudká bouře, která spřelámala stromy a poničila domy. Někteří lidé jsou na tom fakt špatně, protože přišli o všechno. Ale je kolem nich spousta jiných, kteří jsou na tom o facku lépe. Teď se všichni vzájemně podpoří a společně se pustí do úklidu... Co jsi to povídala, že píšeš depresivně? Ani ne. Rozhodně si teď nemusím jít na pumpu pro něco sladkého. Jdu na další kapitolu. Snad si náladu zase nepokazím. :-)

8 ioannina ioannina | 2. října 2014 v 13:21 | Reagovat

[7]: Jo! Já tam tu bouřku a déšť nemám pro nic za nic. Přesně! <3
Vykreslila jsi nádherný obrázek s těma lidma, jak se vzájemně podpírají. Úplně ho před sebou vidím. To je vono, to je vono! Já na to potřebovala iks kapitol a ty jeden komentář.
Víš co, asi tě miluju. :-)
Depresivně... No, píšu o dost strašných věcech. Ale dokud je tam aspoň pár těch lidí, co se mají o facku líp, a dokud jsou ochotní ty poloutopence podepřít, tak... snad... :-)

9 Regi Regi | E-mail | Web | 3. října 2014 v 9:44 | Reagovat

[8]: Však víš, jak to se mnou je. Rozvrtat text neumím. U mne to jde přes toho autopilota, šikovné chlapy ve sklepě a pocity, pocity, pocity...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014