ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Čtvrtý korálek: Blaise II.

24. září 2014 v 0:01 | Ioannina |  Čtvrtý korálek růžence: růžový - Nepokojní mrtví


Ioannina měla pravdu, samozřejmě, tahle kapitola se neměla dělit.Takže, pokud nemáte paměť jako slon, připomeňte si první polovinu kapitoly. Vy mimořádní jedinci se skvělou pamětí prostě pokračujte.



"Nedoporučoval bych ti, abys šel stejnou cestou jako já, Blaisi."
Ta slova zaútočila stejně nečekaně jako had v trávě.
Zabini ucukl.
"P-proč?!"
Minervě se naježily chloupky na hřbetě. Náhle cítila silné nutkání popadnout to černé kotě za kůži na krku a rychle ho odnést někam do bezpečí.
"Nikomu z vás bych to nedoporučoval," pokračoval Severus a upřeně se zadíval na Nevilla Longbottoma.
"Proč?!"
Nejen to černé. Všechna. Celé tohle klubko koťat. Hned.
"Protože je příliš komplikovaná. Protože stačí málo a zakopnete, a už nikdy nedorazíte k cíli. Vím, že není v lidských silách vás přimět, abyste nedělali chyby, ale když už musíte, dělejte aspoň vlastní: neopakujte ty moje."
Takže ne zmije: mírumilovná užovka. Přesto je těžké překonat ten šok. Severus prokládá svou řeč velkými pauzami, aby jeho slova dokázali vstřebat, pochopit. Merlin ví, že je to nutné - i Minerva jen pomaloučku rozšiřuje čárky zúžených kočičích očí zpátky do lidských rozměrů.
"Malfoyové teď budou bojovat o vlastní přežití, a totéž v bleděmodrém platí pro Shacklebolta. Teď není vhodná doba, aby se kdokoli z vás spoléhal na sliby lidí zapletených tak hluboce do politiky. Pokud taková doba vůbec kdy byla."
Minerva vytřeštěně zírá na svoje ruce. Najednou ví, proč se tolik Slytherinů v kritický moment obrátilo proti Voldemortovi a přidalo se k nim. I teď má pocit, že nesedí v Rosmertině světlem proteplené hospůdce, ale že se choulí zimou někde ve sklepení, tam, kde je chladno a lezavo celý rok, snad dokonce přímo v Severově starém kabinetu; že kolem nejsou medové, dřevem obložené stěny a tmavé trámy, ani mile barevné závěsy a okno s muškáty, ale stíny a v nich tušené police plné desítek lahví s nejrůznějšími bizarními, už od pohledu životu nebezpečnými lektvary a v nich utopenými slizkými, nelidskými potvorami.
"Malfoyové a ostatní staré slytherinské rody jsou v troskách. Mnoho z nich už za poslední století vymíralo; tahle válka je srazila na kolena definitivně. Ti teď potřebují sami pomoc, nejsou schopni nikomu z vás poskytnout to, co kdysi tak samozřejmě dávali. Svět se změnil, převrátil se vzhůru nohama, staré věci pomíjejí. Jediné, čeho se můžete v této neklidné době držet, je to, co dokážete vy sami. Vaše nadání, vaše znalosti, vaše schopnosti."
Poppy se povzbudivě usmála na obě děvčata z Ravenclaw: toto jsou podmínky pro její starou kolej jako stvořené. Linda Deanová jí úsměv i mrknutí oplatila a pravděpodobně pod stolem stiskla Dottovi ruku: podíval se po ní a šťastně přikývl. Melissa Macmillanová si jí nevšimla: zamyšleně si kousala ret a přelétávala pohledem po Cornfootovi, Longbottomovi a Zabinim. Poppy se uvolnila a spokojeně drbla loktem do Minervy. Ať malou Macmillanovou napadlo cokoliv, hodlá do toho zapojit všechny koleje. Dobře. Pokud Severus vidí věci správně, slytherinská izolace už nebude udržitelná. A Minerva - Minerva jako ředitelka... Štěstí že ji mají.
Longbottom si mne tvář a div že se neškrábe na hlavě. Tohle pořád jeho dilema neřeší. Nadání, znalosti, schopnosti... to ho pořád vrací jenom k herbologii. Ano, jistě, herbologie... herbologie, která mu zbývá z dob, kdy se před světem ukrýval... jenže to je ta snadná cesta a on už nechce spoléhat na snadné, vyšlapané cestičky. Váhá mezi dvěma jinými, navzájem protikladnými a pro něj téměř nedosažitelnými metami: bystrozor, nebo léčitel?
Zabini se přestal choulit v hlubinách Severova pláště.
"Dobře, pane, ale... jak konkrétně? Já... já jsem třeba celou dobu počítal, že budu v mámině podniku, výrobce lektvarů, jako ona. Dobře... chápu, to už nikdy nepůjde, ale...? Přece sám víte, jak drahá záležitost to je, pořídit aspoň základní vybavení, a já na to nemám. Copak mi teď někdo půjčí, mně, Slytherinovi? Pálili po nás z obou stran, pane. Kdo nám teď bude věřit?"
Macmillanová se nadechla, zvedla obočí. Potom ale skopla boty, vytáhla nohy na židli a zauzlovala se do něčeho, co byla zřejmě její oblíbená myslitelská pozice.
"Taky vás ale z obou stran viděli, Zabini," řekla věcně Minerva. "Odhodlali jste se vylézt ze sklepení a postavit se do pole přímo, to málokdo čekal. Ani... ani já ne, jak si určitě vzpomenete. Dali jste jasně najevo, na čem komu z vás záleží. Udělali jste to nejlepší, co jste mohli."
Zase má červené skvrny studu na lících: od chvíle, kdy se dozvěděla, že tolik Slytherinů stálo na jejich straně, si nedokáže odpustit, že je před bitvou ze školy vykázala. Tohle, a pak to, jak vyhodila Severa, to ji tíží. Ale sedí zpříma. Ona se před vlastními chybami ukrývat nebude. Ona si je umí přiznat. Cítí na sobě Severův temný pohled, a opravdu, jeho oči tentokrát září zevnitř. Minerva si vzpomíná na desítky schůzí, kdy jim Dumbledore předkládal některé ze svých šílenějších nápadů; tehdy se právě takto se Severem vzájemně ujišťovali, že oba dva slabiny těch plánů vidí a že se ze všech sil pokusí zmírnit nezbytné škody alespoň na únosné minimum. Srovnala si brýle, opřela se o opěradlo židle a najednou si uvědomila, co jí Severus chce říct: že s tou její nešťastnou reakcí počítal. Víc: že na ní celou strategii pro svoje děti založil. Úlevně si oddechla, mrkla na něj jedním okem, tak jako kdysi, a znovu a znovu vroucně děkovala všem božstvům, že tehdy ráno po bitvě našla Severa dostatečně včas, aby ho mohla přivést zpět mezi živé.
"Vy sám máte teď dvě možnosti," mluvil zatím Severus dál k Zabinimu. "Jednak pro vás na mém stole leží připravené doporučení od profesora Slughorna pro mistra Damokla Belbyho. Víte přece, kdo to je: už několik desítek let vyvíjí vlkodlačí lektvar. Teď zrovna rozšiřuje pracovní tým, protože ho z Beauxbatons požádali, jestli by nemohl urychleně zapracovat na verzi pro děti. Zároveň byl upozorněn, že by naše ministerstvo mělo zájem o pravidelné dodávky stávající verze pro dospělé. Mohl byste tam nastoupit prakticky hned, jen co složíte OVCE; samozřejmě pod podmínkou, že z lektvarů budete hodnocen stupněm vynikající."
"Vynikající?" zareagoval udiveně Anzelm. "Tak vysoké požadavky na žáka z vaší školy jsou dost nezvyklé, mistře Severe. Má mistr Belby v úmyslu přijmout toho dotyčného k dalšímu studiu?"
"Nemá," pousmál se Severus, "potřebuje jenom kvalitního člověka do laboratoře. Mistr Belby žádné žáky k mistrovskému studiu zásadně nepřijímá. Tobě se ty požadavky zdají přísné, Anzelme, ale mistr Belby zaměstnává opravdu jen špičkové lidi a nehodlá ztrácet čas a zaučovat nováčky příliš dlouho - a taky jsi pravděpodobně zapomněl, že se, striktně vzato, nikdo z letošních absolventů nebude moci považovat za mého žáka, jelikož poslední dva roky jsem v Hogwarts neučil lektvary já, ale profesor Slughorn. Proto vám rovněž napsal to doporučení on, Zabini. Pokud o tuto možnost stojíte, já ho budu s radostí parafovat - jako ředitel vaší koleje. Rozumíte rozdílu?"
Tentokrát drbla loktem Minerva do Poppy, spokojená, že udržela ve škole tak dobrého učitele, že jí Severus neutekl na kontinent, jak měl v jednu strašnou chvíli plnou pochyb v úmyslu. Zvlášť teď, když chce otevírat školu světu...
Zabini přikývl. "Ano, pane, rozumím. Myslíte, že bych tam už zůstal napořád. Podobně jako mámini zaměstnanci. Žádný další vývoj, jenom praxe. Je to tak, pane?" Povzdechl si, svraštil bradu. "To jsem nechtěl, to jsem vůbec nechtěl... ale co jiného mi zbývá? Nemám kam jít, z něčeho žít musím..."
Severus nechtěl odpovědět hned, raději chtěl chlapce nechat, ať si domyslí souvislosti sám, a případně ať mu v tom pomůžou ostatní z laboratoře. Dobře si všiml, že oba ravenclawské mozky už zase pracují naplno - a bavil se tím. I kdyby jim nepředal ze svého vlastního oboru nic, naučil je aspoň přemýšlet a spolupracovat; to jim možná bude v životě užitečnější než detailní znalosti jedů a protijedů, přežvýkávané zleva doprava a zpět v nějaké chladné osamělé kobce. A teď jim musel dát čas. Začal se proto natahovat po téměř prázdném džbánu dávno vychladlé medoviny. Zarazil se o nepatrnou chvilku dřív, než zaregistroval Poppyin nesouhlasný pohled, zašklebil se na ni. Pokývala karatelsky hlavou, pozvedla obočí - ano, právě na mistra úšklebků - a sama mu nalila pomerančovou šťávu. Udělal trpitelský obličej, ale srdce do toho nedal: oba věděli, že má Poppy pravdu.
Intermezzo prošlo bez valného povšimnutí.
"Mohl by sis tam vydělat na další studium, a možná by se ti to počítalo jako praxe, tak jak cestoval poslední tři roky po světě mistr Janecius. Mám pravdu, pane profesore?" zapřemýšlela nahlas Linda Deanová.
"Nejspíš asi ano, ale je otázka, jestli by se k tomu studiu vůbec odhodlal. Vy si to neumíte představit, ale když člověk jednou začne vydělávat, tak se mu hrozně špatně vrací zpátky do studentské chudoby." Daria Dillonsbyová si poškrábala nos. "Ale zas byste mohl živit malou Daphne a její mámu, jak jste chtěl, Blaisi. Neplánovali jste něco takového? Nebo se mi to už mate?"
Longbottom se spiklenecky usmál, Dott vyrobil tázavý obličej. "Ta mladá maminka z Hogsmeade, co jsme ji s Daphne v bitvě... Však jsi ji viděl, pamatuješ si ji? Říkal jsi jí, že s vámi nemůže běhat po lese plném mozkomorů, a tak zůstala s námi pod vrbou. Maličká se narodila třetí den po bitvě a jmenuje se taky Daphne," rozzářil se Zabini. "Ale ne, Lewisie říká, že jsem moc mladý. Ne že by ona nebyla... ale má pravdu. Ona nemůže zapomenout na manžela, já na velkou Daphne... to by neklapalo. Vídáme se, ale... možná z toho něco časem bude... ale ještě je moc brzo. Nevím jak ona, já... Ještě to nejde. Maličkou mám moc rád," rozněžnil se pyšně, "ona je... no, prostě... A už mě pozná! Vždycky mě chytí za vlasy a strašně tahá a krásně se směje a dělá na mě bubliny. Lewisie mi slíbila, že budu buď táta, nebo aspoň kmotr. Podle toho, nač se budeme spolu cítit my dva. A ani ona ani já... a její rodiče taky... že nemám ještě hotovou školu... žádnou pořádnou perspektivu... a tak. Zkrátka jsme si dali rok, že to necháme nejdřív uklidnit a pak uvidíme."
"Hm, jasně," řekla Daria, a neznělo to nijak nesouhlasně.
"Rozumní," pochválila otevřeně Poppy.
"Hlavně nechceme ublížit malé, víte..."
"Však říkám, jste rozumní," zopakovala Poppy. Minerva taky přikývla. Sundala si brýle, jako by čekala, že jí je zapatlou dětské prstíky, a najednou vypadala mnohem méně strohá, mnohem přístupnější.
"Kolik jí je, Blaisi?" zajímalo Abbottovou.
"Šest týdnů přece... jo, ty myslíš Lewisii? Dvacet, tuším. Jsem mladší, no. Však to není o moc." Blaise zamlaskal na dráčka, který si to k němu štrádoval šikmo přes celý stůl: počkal, až doťape, přešněroval mu všechny čtyři botičky a podrbal ho pod bradičkou. Dráček šťastně zafuněl, rozvalil se a nastavil nacpané bříško.
Ženská část společnosti se začala spokojeně a vědoucně usmívat.
"To se brzo srovná," řekla měkce Poppy.
"Potřebujete tak rok, dva." Minerva si znovu nasadila brýle, zabubnovala prsty o stůl. "Ta druhá možnost, Severe?"
"Druhá varianta je opakovat ročník."
A bylo to tu znovu, něžná mezihra jako by se nikdy nestala, kolem stolu obcházela hrůza, nejistota, děs. Zabini stáhl ruku, jako by se o dráčkovo bříško popálil. Zešedl, svraštil čelo, sykal mezi zuby, ohrnoval rty. "Opakovat ročník, pane? Ale já jsem přece v sedmáku, já mám teď dělat závěrečné zkoušky...! OVCE, pane, to přece nemůžu... to nemůžu!"
Minerva si vyměnila se Severem pohled, popostrčila si brýle. "Ale jistěže můžete."
"Propadnout?!" obrátil se k ní nevěřícně chlapec. "To myslíte vážně, paní profesorko? Teď?! A z čeho konkrétně? Nezlobte se, ale..." Údiv a strach se začínaly měnit v hněv.
"Nebuďte hloupý, Zabini. Ne propadnout. Nenastoupit ke zkouškám."
"Není to snad totéž?!"
"Ale vůbec ne," řekl pobaveně Severus.
"Vy si ze mě děláte...!" Zabini se na poslední chvíli zarazil a dokončil větu pouze grimasou. "Promiňte, ale asi vám špatně rozumím?!"
"Asi," usekla najednou přísně Minerva. "Tak laskavě mlčte a nechejte nás domluvit."
Zabini zaťal zuby, zapřel se oběma rukama o stůl a zabubnoval prsty, úplně stejně jako před okamžikem sama ředitelka. Ostatní studenti se polekaně stáhli, jen Jeremy Dott položil příteli mlčky ruku na předloktí a poklepal; ustaraně se přitom mračil, kousal se do rtů a tvrdohlavě zíral do desky stolu: netroufl si podívat se na ředitele svojí koleje. A léčitelé na sebe nad hlavami dětí kývli: co ti dva zas upekli, nevíš? - Netuším... uvidíme.
"Paní ředitelka," řekl Severus klidně, ale s důrazem na každém slově, "byla tak laskavá, že svolila, aby každý, kdo byl v tomto školním roce bez vlastního zavinění nepřítomen šest a víc týdnů nebo kdo se podstatnějším způsobem podílel na bitvě a následných obnovách hradu, mohl opakovat ročník bez jakýchkoli sankcí. Týká se to i pátého a sedmého ročníku."
"Přesně řečeno si myslím, že by se to mělo týkat především pátého a sedmého ročníku," přerušila ho Minerva. "Právě proto, abyste se mohli dobře připravit ke zkouškám na obou stupních, NKÚ i OVCE. Je mi jasné, že někteří z vás teď nemusejí být v dostatečné kondici, aby tak důležité zkoušky zvládli, a nechci, aby se na vás ta válka podepsala ještě víc, než se už stalo. Už to chápete, Zabini?"
Chvíli si ji zamračeně měřil. O kousek povolil napjatá ramena. Zdálo se, že za posledních pár hodin vyrostl. Nebo zmohutněl. Poppyiny pomněnkové oči ho měkce zkoumaly: znala to, lidi často dospívali rychle, když je k tomu osud dotlačil. Buď dospěli, nebo se zlomili. Poppy s uspokojením zjišťovala, že Blaisovi Zabinimu se za dnešní večer zřejmě podařilo to první.

-----------------------------------------

Tak a ještě nám kousek k dokončení kapitoly zbývá. Tak s chutí do toho.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014