ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola dvacátá sedmá: Round And Round

15. září 2014 v 0:01 | Richenza |  Bless the Child: Kniha třetí - PRAMENY



Každý potřebuje přítele. I Joshuovi stojí po boku přítel, stejně jako Harrymu. Podíváme do Bradavic - nejdříve do jedné vyučovací hodiny, kde Joshua ukáže, že je synem své matky. Ale hlavně se s ním a Jamesem vydáme na důležitou noční výpravu. Kapitolu věnuji Mannaz, jelikož jsem si od ní vypůjčila jeden z jejích skvělých nápadů.



Písničku ke kapitole si poslechněte zde



Kapitola dvacátá sedmá: Round And Round




There's one who takes it all
And there's one who takes the fall
One who never wins
And there's one who stands again
There's one who lives in pain
And there's one who has no shame
There's one to tell the lies
And one to make the alibis

Round and round and round and round we go
Where we're gonna stop nobody knows

There's one who makes the rules
And there's one to play the fool
(Always a fool)
One with jealous hands
And there's one to be the friend
(Everybody needs one)
There's one who wins the fight
And there's one who sleeps at night
There's one who will stand tall
But we will all fall

Round and round and round and round we go
Where we're gonna stop nobody knows
Something's wrong, I feel it in my soul
Round and round and round and round we go

Just to find a way, just to find a way out
To find a way, just to find a way out
To find a way, just to find a way out for me…

Just to find a way, just to find a way out
To find a way, just to find a way out
To find a way, just to find a way out for me…

3 Doors Down


Bradavice; 9. ledna 2012

V pondělí po hodině Studia mudlů s profesorkou Clearwaterovou pokračovalo dopolední vyučování hodinou Historie čar a kouzel s profesorem Binnsem. Tedy s jeho duchem, protože profesor Binns se nedokázal se svým milovaným předmětem rozloučit ani po smrti. A stejně jako za jeho života, tak ani po smrti mu nijak nepřekáželo, že většina studentů jeho zájem nesdílí.

Joshua byl jedním z mála, koho historie bavila. Přesnější by bylo říct, že ho historie fascinovala, i když musel dát za pravdu Jamesovi v tom, že profesor Binns učí nesmírně nudně. Události, o kterých vyprávěl, byly samy o sobě zajímavé, ale profesor Binns je vyprávěl monotónním hlasem. Většina studentů poklimbávala, jen Cora Cuffeová, Hank Kirke a několik Havraspárských si vše pečlivě zapisovalo.

Joshua seděl a snažil se soustředit na výklad. Nepsal si, měl před sebou pečlivé zápisky své matky a jen sem tam kontroloval, zda se od nich Binns neodchýlí. Neodchýlil. Fascinovalo jej, jak přesně jeho matka dokázala poznámky vést, a jak téměř stejnými slovy Binns vykládá. Roky ve stále stejném pořadí. Ten člověk musí mít skvělou paměť, tedy spíše musel mít, když už teď není člověkem. Chvíli přemýšlel, jestli jsou duchové lidmi nebo ne. Mají v sobě lidskou podstatu, ale chybí jim tělo. Lze vůbec duši oddělit od těla? Je pořád ještě člověkem? Tělo bez duše člověkem není, je to jen mrtvá hmota. A duše bez těla?

Dosud ho bradavičtí duchové příliš nezajímali. Byli pro něj jen zábavnou, někdy spíše nepříjemnou součástí školy stejně jako iluze oblohy ve Velké síni nebo pohyblivá schodiště. Nyní však pocítil nepřirozenost jejich existence. Neměli tu být. Tak to nebylo plánováno. Oni tu neměli zůstávat, měli jít dál. Ne kvůli živým, ale kvůli sobě samým. Netušil, odkud to ví, a netušil ani, kam dál mají jít, ale věděl, že to udělat mají. A pocítil k profesorovi Binnsovi okamžik nechuti, která se však brzy změnila v soucit. Bylo něco děsivého a smutného na jejich připoutání ke světu živých, jehož součástí však nebyli a z podstaty věci ani být nemohli. A neměli. Něco je poutalo, každého asi něco jiného. Kdyby přišel na to, co je tím poutem, které jim nedovolí jít dál, možná by jim dokázal pomoci.

"…a v roce 1214 se Starostolec usnesl na tom, že magii je možné zaměřovat pouze skrze hůlky, proutky či hole," zaposlouchal se do monotónního, uspávajícího hlasu profesora Binnse. "Jiné předměty, zejména ty nošené přímo na těle, jako jsou orkamy nebo prsteny, byly zakázány. Zástupci Francie, Ambroiseovi Bradatému, se podařilo zákaz prosadit i ve Všeobecné radě kouzelníků, mágů, čarodějů a alchymistů, která zasedala v roce 1585 v Praze, kdy tomu napomohl tehdejší mudlovský císař Rudolf II. Na tomto zasedání byl přijat dekret Rady, že není již nadále povoleno používat jiné magické předměty než hůlky z přírodních materiálů, s výjimkou lidských kostí. Povolena zůstala i kouzelná žezla, u nichž magický potenciál zvyšují drahé kameny a polodrahokamy. Zástupce Anglie, Walesu a Cornwallu, Sir Sixtus Kelley, prosazoval, aby byly zakázány i hůlky ze zvířecích kostí, to se však nepodařilo, a neměl tehdy ostatně ani podporu všech britských kouzelníků, proti se postavil zejména Cornwall. Zákaz platil po celé Evropě. Rusko a zbytek světa se k tomuto zákazu nepřipojily, byť jejich zástupci byli už na tehdejším pražském jednání a o deset let později i na vídeňském a později na pařížském. A teprve od roku 1888 tehdejší Mezinárodní rada mágů a kouzelníků zakázala používání jiných než dřevěných hůlek, proutků a holí. Již v té době ale proutky a hole vyšly z užívání -"

"Pane profesore, můžu se na něco zeptat?" vstala Vicky. Joshua sebou překvapeně trhnul, nebylo zvykem, že by s profesorem Binnsem někdo diskutoval.

Překvapen byl evidentně i duch, který chvíli jen na Vicky hleděl, jako by si nebyl jist, co se vlastně stalo.

"Jistě, slečno…"

"Weasleyová," odpověděla Vicky.

"Jen se příště přihlaste, nehodí se, aby studenti vykřikovali při hodinách."

"Hlásila jsem se, pane profesore, asi jste si mě nevšimnul."

"Dobře, dobře, slečno Whineryová, tak se teď zase posaďte, a poslouchejte výklad."

"Ale ještě jsem se nezeptala, pane profesore!" bránila se Vicky.

"Jistě, jistě, tak se ptejte a nezdržujte. Máme toho ještě příliš mnoho, vedení školy nechce dát tomuto předmětu takový prostor, jaký by si zasloužil," kýval průsvitnou hlavou Binns.

"Chtěla jsem se zeptat na ty proutky. Proč se přestaly používat? Jsou snad horší než hůlky?"

"Na většinu kouzel nikoli. Proutky jsou ve skutečnosti hůlky, avšak nepevné podstaty. Problematické je proto zaměření magické energie na jedno přesné místo."

"Takže jsou nepoužitelné v boji," poznamenal Morgan Flack.

"Vy jste se přihlásil, pane -?"

"Flack. Přihlásil."

"Pane Blacku, řekl jste to naprosto správně. Proutek kouzelníkovi nepomůže v boji, a především v obraně. Proto nikdy nebyly příliš oblíbené, i když nebyly nikdy ani zakázané."

"Ale když jimi nejde zabít," začala zamyšleně Vicky, "nebylo by snad lépe, kdybychom využívali proutky a hůlky zakázali?"

"Ano, slečno, jistě, jistě, to vypadá na první pohled logicky. Jenže - jak byste chtěla zabránit tomu, aby si někteří pevnou hůlku neobstarali? To by nemohlo fungovat. Ne, ne, to nepřipadá v úvahu."

"Ale mudlové také zakazují používání střelných zbraní. To je podobné, pane profesore. Přitom si je nelegálně můžou obstarat," zaprotestovala Deborah Schofieldová, Havraspárka mudlovského původu.

"O mudlovských střelných zbraních jsem slyšel. Ale nemám pocit, že by byly zakázané, slečno?"

"Schofieldová."

"Ale proutky používaly víly, pane profesore," přihlásil se Joshua a pozoroval při svém dotazu tvář Vicky. Podle jeho očekávání sebou trhla. Bylo to však téměř neznatelné, vzápětí se ovládla. "Granger, pane profesore," představil se dříve, než se duch stihnul zeptat.

"Pane Grangere, držme se faktů. Nikdy nikdo existenci víl neprokázal. Historie je exaktní věda, budeme hovořit jen o prokázaných skutečnostech."

"Ale Vickyina babička je víla!" namítnul Morgan Flack.

"Kdo je Vicky?" vypoulil na něj duch oči.

"Slečna Weasleyová, ta se vás přece na to ptala, pane profesore," trpělivě vysvětloval Morgan.

"Dobře, dobře, už vím. Slečno Weaselová, vy jste snad někdy svou babičku viděla?"

"Já…" kousla se do rtu Vicky, zatímco ji Joshua bedlivě pozoroval. "To měla být prababička, pane profesore. A neviděla. Ono se to tak nejspíš jen povídá. Nejspíš to vůbec nebude pravda," drmolila rychle.

"Takže nebudeme mluvit o neověřených pohádkách a vrátíme se k faktům. Tady vidíte, že i slečna Wesselová to popírá, vždy to byly jen nepotvrzené báchorky."

"Jenže za nepotvrzené báchorky mudlové považují i magii. Myslí si, že je nemožná," sevřel rty Morgan Flack.

"To do toho nepleťte, pane Blacku. Mudlové považují magii za nemožnou, definují ji jako rozpornou s přírodními zákony. Ve skutečnosti nemožné existovat nemůže. Ergo, pokud tedy magie existuje, je možná. Magie je projevem přírodních zákonů, ale skutečných, nikoli způsobu, jakým je vykládá mudlovská takzvaná věda. Za viditelným světem je složité neviditelno. Stůl, židle, hvězdné nebe jsou ve skutečnosti naprosto odlišné od toho, co jsme schopni svými smysly vnímat. Jsou to složité systémy plné energie, které nikdo nechápe. Ani my zcela ne. My je jen dokážeme probouzet a využívat za pomocí hůlek nebo jiných artefaktů. Musíme se vrátit k tématu," zamračil se Binns.

"Pane profesore," přihlásila se znovu Deborah Schofieldová. "Proč se vlastně učíme používat hůlky? Ta energie přece existuje nezávisle na hůlkách. Než jsem sem přišla, tak mi toho docela dost šlo i bez ní… Nebylo by lepší rozvíjet přirozené magické schopnosti?"

"To nepatří do tohoto předmětu, slečno Sharrowová."

"Schofieldová," opravila jej automaticky tmavovláska. "Ale nám to nikde neřekli."

"Dobře, slečno Shefieldová, dobře. Jistěže lze kouzlit bez hůlky, magická síla je ovšem bez ní nezaměřená, výsledek je nejistý a může být velmi nebezpečný. Proto se kouzelníci cvičí v používání hůlek."

"Ale pak ztratí svou vrozenou schopnost používat magii přirozenou."

"Jednodušší kouzla můžete cvičit i bez hůlek. Ale důrazně to nedoporučuji u složitějších kouzel. Navíc většina kouzelníků kouzlit bez magického artefaktu nedokáže."

"Skřítci ale kouzlí bez hůlek," nedala se Deborah.

"Jste snad skřítek?" odpověděl duch a třída se rozesmála. "Usměrnění magie je pro lidské kouzelníky nezbytné. Neusměrněná magie vedla k mnoha neštěstím, slečno."

"A co magické hole? Ty také nejsou zakázané?" zeptal se Joshua.

"Nenechali jste mě dohovořit, pane Grangere. Skončili jsme v historii magických artefaktů v roce 1888. Tehdy ještě o zákaz holí nikdo neusiloval. Avšak v roce 1946 na prvním poválečném Sněmu obnoveného Mezinárodního sdružení kouzelníků v Norimberku zástupci některých zemí jejich zákaz prosazovali."

"Ale proč?" podivil se Joshua. "Hůl přece není sama o sobě zlá. Stejně jako hůlka není, záleží jen na kouzelníkovi."

"Jistě, pane Grangere, jistě," kýval hlavou duch. "To přesně tehdy říkal zástupce Británie, Albus Brumbál, s nímž jsem měl tu čest řadu dlouhých let spolupracovat. Magická hůl může být velmi mocná, ale domnívám se, že se jejich síla přeceňuje. Kdysi se používaly opravdu velké hole, dokonce větší než jejich nositelé - ty se nazývaly čarodějné berle. Ale jsou nepraktické na nošení a jsem stejně jako Brumbál přesvědčen, že rozdíl v energiích není až tak podstatný. Nevyváží jejich nepraktičnost. Proto samy vymizely i bez zákazu, i když velikosti některých typů hůlek se zastaralým čarodějným holím téměř rovnají."

"A co je to ten orkam? Zmiňoval jste ho předtím, nikdy jsem o něm ale neslyšela," přihlásila se znovu Deborah.

"O tom bych nerad hovořil. Ten není povolený. Je velmi nebezpečný. Dnes je zakázaný dokonce už i slovanskými školami, které tradici staroslověnské magie jinak rozvíjejí."

"Ale proč? A v čem?" zaujalo téma Joshuu.

"Orkam se nosí na těle. Problém je jednak v zaměření magie, jednak ji může zadržovat a způsobit nezvratné poškození kouzelníka. Rozhodně nedoporučuji žádné experimenty s magickými prsteny, orkamy a podobnými nebezpečnými artefakty."

Když hodina skončila a studenti se vyhrnuli ze třídy, Joshua počkal poblíž katedry profesora.

"Chtěl jste něco, pane Grangere?" zadíval se na něj zjevně překvapený profesor.

"Chtěl jsem vám poděkovat za dnešní hodinu. Byla moc zajímavá."

Profesor se zamračil. "Nestihl jsem probrat to, co bylo potřeba. Zdrželi jste mě."

"Ale myslím, že to takto bylo mnohem zábavnější."

"Ale o to přece nejde, nejsme tu proto, abychom se bavili," zavrtěl hlavou Binns. "Pamatuji si vaši matku, pane Grangere. Nesmírně nadaná studentka. A skutečně ji historie zajímala."

Joshua přikývnul. "Myslím, že ji pořád zajímá."

"Co teď dělá? Věnuje se dál historickému bádání?"

"Ne. Je právnička."

"To je ale škoda, pane Grangere. Takový talent, a ona ho zahodí… Přitom byla jediná, kdo by snad mohl…" kroutil bolestivě hlavou Binns.

Joshua ho pozoroval a náhle mu to došlo. "Proto jste tu zůstal?"

"Nerozumím," zatvářil se duch odmítavě.

"Můžete jít dál. Nejste odpovědný za to, kdo bude historii učit po vás."

"Proč si myslíte, že dál jít chci?" zúžil Binns oči.

"Jste smutný. Jste unavený. Myslím, že to potřebujete. A myslím, že můžete."

"Nemůžu," svraštil Binns bolestivě čelo. "To bohatství, které se mi podařilo nashromáždit, by zaniklo. Nikoho to dnes nezajímá. Nikdo to nechce slyšet. Musí zůstat někdo, kdo si to pamatuje a kdo to předává dál."

"A kdyby někdo přišel?"

"To není jen tak, pane Grangere. Musel bych ho dlouho učit, pak… možná… Ne, nedokážu si to představit, nikoho to ve skutečnosti nezajímá," povzdychnul si. "Nemáte už jít na další hodinu?" změnil tón hlasu. "Běžte, chlapče, běžte. A pozdravujte ode mě matku."

……………….

Tamtéž; 17. ledna 2012

Po večeři se James přitočil k Joshuovi, když opouštěl Velkou síň. "Mám to!"

Joshua se na něj napjatě podíval a odešel trochu stranou od ostatních. Už dva týdny se střídali v hlídkování před ředitelnou pod neviditelným pláštěm, dosud bez výsledku. A teď budou konečně moci uskutečnit svůj plán. Získá jistotu. Samozřejmě, pokud se jim tam podaří opravdu proniknout. Pokud najdou tu knihu. A pokud to tam bude opravdu zapsané. Srdce se mu zhouplo - bylo toho tolik, co mohlo jejich plán zhatit.

"Jaké je heslo?" zeptal se šeptem Jamese.

"Seperivum beneficus," odpověděl James. "Hrozný heslo. Šel tam dneska Snape."

"Sempervivum veneficus," opravil ho Joshua. "Je to latinský název pro netřesk, který se používá do lektvarů. Speciální magický druh."

"Nechápu, jak si to můžeš pamatovat," mávnul rukou James.

"Vždyť jsme se o něm učili letos," zvednul obočí Joshua. "Šťáva z listů se používá do masti proti popáleninám, působí dokonce i proti následkům popálenin způsobeným zložárem, na rozdíl od obyčejného netřesku střešního, který ale také -"

"Nech si tu přednášku na jindy," přerušil ho netrpělivě James. "Snape to určitě ocení. Půjdeme tam dneska."

"Samozřejmě," přikývnul Joshua. "Než heslo změní."

"Kdy se sejdeme? O půlnoci?"

"Později," odpověděl Joshua. "Třeba ve tři ráno. To nebude na chodbách ani Filch."

"Jo, máš pravdu. A v ředitelně taky nikdo nebude. Takže ve tři ve třetím patře?"

"Nemohl bys přijít v plášti až k naší koleji?"

"To jako do zmijozelských sklepení?" zamračil se James.

"Přesně tak."

"Počkám na tebe u schodiště. Stačí to?"

Joshua přikývnul, hrdlo stažené. Tak pozdě v noci se po chodbách Bradavic ještě nepohyboval. Ne že by se bál, ale přeci jen to bylo nezvyklé. A těžko by svou noční vycházku vysvětloval. Ale těch pár metrů ke schodišti se snad nemůže nic stát - téměř nikdo, kromě Snapea, do sklepení nechodil, dokonce ani duchové ne. V tuhle hodinu by navíc opravdu všichni měli spát. Mohl by potkat maximálně Krvavého barona, a toho by snad dokázal přesvědčit, že studenta své koleje má nechat na pokoji. To mu připomnělo jeho předsevzetí, že by měl zjistit, co zde duchy drží, a pomoci jim jít dál. Jen si nebyl jistý, že by měl začínat zrovna u Krvavého barona.

"Budu tam," odpověděl s větší jistotou, než cítil.



------------------------

Zase jedna z delších kapitol. Takže konec najdete v dalším článku






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014