ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Čtvrtý korálek: 11. Draco - dokončení

15. října 2014 v 0:03 | Ioannina |  Čtvrtý korálek růžence: růžový - Nepokojní mrtví
Povzdechla si, zaťala pevně prsty do ramene Blaise Zabiniho a přemístila se s ním před bránu.
A tam, v temnotě mezi zběsilými hippogryfy, se teprve doopravdy roztřásla, tak silně, že se musela zachytit sloupku, aby neupadla: uvědomila si, že když Anzelm vyšel ven z Rosmertiny hospody, zůstaly za ním viset na rámu dveří ty děsivé šepotavé stíny... a ty že zmizely, jakmile tudy prošel Severus.


Zavřela oči, položila si čelo na kámen mokrý deštěm. Oba hippogryfové jí zatím poctivě šeptali jména lidí, které od její poslední návštěvy pustili bránou, a část jejího vědomí je dokonce registrovala (Cornfoot, Longbottom, potom šel ven Goyle a nedlouho po něm Nott, mezitím se pokusil projít Shacklebolt, ale toho vejít nenechali, potom znovu opouštěl pozemky Cornfoot, a Shacklebolt se zkoušel znovu dostat dovnitř, ale zase je nepřelstil, po něm se vracel Nott a přiváděl Lennockovou i s dítětem - těm přišel otevřít Filius Flitwick; dál vstoupil Potter, odešel Malfoy, pak se vrátil Goyle a před pár minutami Longbottom a Cornfoot přivedli zpět Malfoye), kameny brány zpívaly o trojím pokusu o narušení magické ochrany hradby. A Minerva přestává nadávat sama sobě a začíná věnovat víc pozornosti bráně: ten zpěv jí vnucuje představu jejího klobouku, loďky na jezeře a Chroptící chýše. Naneštěstí neporozuměla správně - myslí si, že za ten poslední obraz může strach o Severa, jehož jméno hippogryfové nevyslovili... kde, kde je Severus?
Blaise Zabini stojí vedle ní, a ačkoli nemůže vnímat zpěv kamenů, hippogryfy nejspíš slyší a rozhodně vidí totéž, co Minerva: noční můru všech, kdo přežili bitvu u Hogwarts, záblesky magie před hradem.
"Lewisie," zašeptá a otevře bránu.
Minerva zakolísá, štíhlá černá ruka se vsune do jejího podpaží a podepře ji. Minerva se ohlíží zpět na Hogsmeade. (Davide... Severe?) Vesnice je temná, skoro všichni spí, jen z oken vzdáleného Rosmertina lokálu poblikává nejasné světlo.
Ve vsi nikde nehoří. Tentokrát ne.
Zato v oknech hradu na straně u hřbitova tančí odlesky modrých a bílých plamenů.
"Lewisie," zašeptá znovu chlapec a popotáhne svoji ředitelku za loket. "Theodore... Maličká..." A pak vztekle, jako by drtil mezi zuby kamení: "Ten kretén Gregory Goyle!"
Minerva měla původně na rtech docela jiná jména; ale teď se znovu ozývá Dumbledoreem implantovaná nedůvěra. (Zabini... Nott...? Goyle!?) Potřese hlavou, aby z ní vyhnala nepohodlné pochybnosti, vymaní svůj loket z chlapcova sevření, tasí a vstoupí.
Pak uslyší Severa křičet - tak rozhněvaně, že mu na dálku není rozumět - a rozběhne se.
Chlapec běží za ní.
To, co oba uvidí v přízračném světle magického ohně tančícího po bílém mramoru kdysi krásné hrobky, je další šílená ozvěna z minulých let. Stále tatáž figura nikdy nekončícího tance, jen tanečníci si tu a tam vymění místa.
"Takže TOHLE jste celou dobu chtěl, Shacklebolte, je to tak?!"
Severus řve, běsní vzteky. Špička jeho hůlky míří Shackleboltovi přímo na srdce. Ministr se snaží vstát, ze Severovy hůlky vytryskne proud světla a znovu mu podrazí nohy.
"Neblázněte, Snape, uklidněte se...!"
Severus pokročí o další dva kroky blíž. Namíří na Shacklebolta i druhou rukou - Minerva vidí, že i v ní má hůlku.
"Jak jednoduché! Jak naprosto hodné vaší geniality! Získat si jeho důvěru, nechat ho, aby vás k ní sám zavedl, a pak...! CO JSTE MU PROVEDL!?!"
Další krok a ještě jeden a ještě. Zpod Severovy boty zasrší pár jiskřiček; nikdo si jich ale nevšimne. Náhle se zdánlivě odnikud objeví dráček, střemhlav se vrhne k zemi těsně za Severem a vzápětí znovu vzlétá, mizí ve tmě mezi hogwartskými věžemi.
Ještě jeden krok. Shacklebolt se nesnaží vstát: leze teď pozpátku po čtyřech. Zapátrá rukou za sebou a div že se nedotkne hořícího mramoru. "Nic, já vůbec nic! Mýlíte se, Snape! Rozumíte!"
Severus našel svůj posměvačný tón. "Ano? Opravdu?" Obě hůlky v jeho rukou teď jsou těsně vedle sebe: ať použije jakékoli kouzlo, jeho síla bude nejméně čtyřnásobná. "To je ovšem nepříjemné, že?"
"Encagio!"
Snad poprvé v životě dala Minerva přednost obrannému kouzlu před útočným. Kolem Shacklebolta se zhmotnila klec z paprsků čisté energie: klec, kterou neprojde žádná magie.
Severus se bleskem otočil.
Do Minervy někdo vrazil zezadu a strhl ji k zemi. Blaise Zabini.
Omračovací kouzlo jim prosvištělo necelé tři stopy nad hlavami.
A pak Minerva konečně uviděla, škvírou mezi stébly trávy a Blaisovým rukávem, kvůli čemu se Severus tak strašně rozčílil. Nejdřív to byl odlesk světla na čemsi kulatém. Brýle. A o kousek dál dřepí Anzelm Janecius u jakési bezvládné hromádky... ne, dvou, vlastně tří hromádek. Ta nejbližší má světlovlasou hlavu.
Té vzdálenější sice není vidět do tváře, ale černá střapatá kštice je dost zřetelná.
A ta mezi nimi vypadá jako liána plná na dlaň dlouhých ostnů, tančící výhružný bojový tanec.
S Minervou se zatočí svět. Najednou cítí všechnu vypitou medovinu. Je vděčná, že leží na zemi a že jí někdo tiskne tvář k mokré hlíně, nevadí jí ani Blaisův loket v žaludku: pomáhá jí to uvědomit si, že ona sama je ještě živá. Mrtví bolest necítí.
Žijí ještě i Harry a Draco? Těžko v té tmě odhadnout... Snad jen, že o mrtvé by se už Anzelm nestaral...? Proč, proč jen jsem pro Draka nevyrobila přenášedlo?!
Odněkud se ozve Filiův pisklavý hlásek: "Lumos maximus!"
A ostnatá hromádka promluví hlasem Nevilla Longbottoma: "Ksakru, pusť, ty pitomá kytko! A padej zpátky domů!"
Šlahouny ostnice přátelské se uraženě stahují, visí teď schlíple jako uši vypeskovaného psa, liána se šourá z kruhu světla pryč a podle zvuku květináče narážejícího do kamenů neochotně míří do skleníku. Stephen Cornfoot se vyhrabe na nohy a jde za ní, taky cestou kope do každého kamínku, co se mu připlete na dosah, a hučí si pod vousy jednu nadávku za druhou. I Longbottom vstává, i když trochu ztěžka, a ani se nesnaží si narovnat potahaný hábit: hned zvedá Draka Malfoye a nese ho k hradní bráně. Anzelm se ještě chvilenku zdrží, aby vyčaroval pro Pottera nosítka, a pak už je následuje. Někdo jim zevnitř otevírá: zřejmě Daria Dillonsbyová.
Než zmizí za dveřmi, Minerva uvidí, jak se Drakovy prsty zatnou do Nevillova ramene. Anzelm zatočí s nosítky trochu ostřeji, než měl, a Harry zanaříká. Žijí. Minerva si skousne rty: chce se jí plakat úlevou.
Čtveřice vyslaná po vodě obklopila klec. Shacklebolt už jen poraženě sedí a objímá si kolena rukama: divoké zvíře chycené do pasti.
A Severus se vynořil z oslepujícího hněvu, zjistil, po kom vypálil, a teď se stydí.
"Někdo ho musel pustit dovnitř," mumlá. "Když jsi... Myslel jsem... Nechtěl jsem... Jsi...?"
Minerva si odkašle, najde znovu svou obvyklou rovnováhu. "V pořádku," řekne a myslí to jako odpověď na všechny jeho nedokončené věty. Natáhne ruku, zachytí se Severova předloktí a vstane. "A ty?"
"Prosím? Já...? Ach... Nemusíš si dělat starosti."
Tolik vděčného zmatku v těch černých očích ještě neviděla, ani když jako každý prvňák bloudil po hradě a ona mu ukázala cestu. Nechá ho tedy stát a jde raději za Filiem: ráda by uhasila magické plameny tančící po bílém mramoru a hrobku zase zavřela. Snaží se nedívat se puklinou dovnitř, nestojí o pohled na Alba. Pomyšlení, že se bude hrobka takto otevírat při každé větší bouřce, je docela frustrující.
"Když už uvnitř nebude Bezová hůlka, nemělo by se to opakovat, myslím," ozve se jí za ramenem Severův hlas, pořád ještě trochu zaskřípnutý.
Shackleboltovy oči zatěkají.
Minerva se dotkne Severova širokého rukávu, ten dotyk je jemný jako sen o pohlazení. Pak všichni tři mistři společně zaflikují puklý mramor, jak nejlíp jde, a konečně Minerva zruší magickou klec a požádá Filia a děti, aby pana ministra doprovodili do ředitelny. Když jsou z doslechu, prohodí: "Možná budeme potřebovat nějaké Veritasérum."
Mistr lektvarů se nepříjemně ušklíbne a přikývne.

Ale nejdřív jsou na řadě oba zranění.

zpět oOo dále
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | Web | 15. října 2014 v 13:02 | Reagovat

Kruciš, promluvy, domluvy, intriky kolem hospodského stolu najednou přeskočily do akce jako hrom. A to jsem si říkala, že už se všechno nějak uklidňuje. No, teď ten pocit rozhodně nemám. Zaflikováním prasklé hrobky problémy nekončí, že?

2 KattyV KattyV | Web | 15. října 2014 v 15:38 | Reagovat

Regi, to je tím, že sis přečetla jen úplný konec Korálků a ne to mezi tím. :-D
Je to dlouhá a dramatická noc. Od samotného počátku a konec pořád ještě v nedohlednu.
Ioannino, je opravdu pozoruhodné, jak jsi dokázala popsat jednu jedinou noc na tolika stránkách, aniž by se člověk nudil nebo mu to připadla zdlouhavé. Pořád jsme v napětí (s občasnými chvilkami úlevy :-P), pořád se něco děje. Vztahy se vyhrocují i zklidňují...
Říkám si, Severův útok na Kinsleyho, to asi není úplně to nejlepší, co mohl udělat z hlediska připravovaného soudu. Na druhou stranu ho naprosto chápu.

3 ioannina ioannina | 15. října 2014 v 18:55 | Reagovat

[1]: Chachá, to si piš, že nekončí! :-D

[2]: Já se chudákovi Severovi vůbec nedivím. Nebylo to diplomatický, ale já bych na jeho místě bouchla taky. Už toho má za tenhle večer na hřbetě až dost, musí bejt utahanej jako štěně, to člověk bouchne mnohem rychleji.
Každej Korálek obsahuje záměrný porušení jednoho z těch nováčkovských pravidel "jak psát". Kontrakt měl téměř celou akci v retrospektivě a není srozumitelný bez znalosti kánonu. Etika je psaná střídavě z hlavy pěti postav, přičemž se přeskakuje z hlavy do hlavy někdy i jen na jediný odstavec. (Můžu se umlátit smíchy, když mi to někteří všekritici vyčítají, stejně jako když mi vyčítají nespisovnosti v dialozích: oboje je schválně. Tohle pravidlo o neměnění hlav se dá porušit, pokud čtenáře člověk nezmate v tom, kdo je zrovna vypravěčem. Byli jste u čtení Etiky zmatení? Jestli ne, je to udělané správně. :-D ) Mrtví drží jednotu místa, času a děje - prakticky nevynechám ani jedinou vypitou skleničku. Když se tohle udělá špatně, text ztratí rytmus; proto se doporučuje v pravidlech pro začátečníky tohle nedělat. Ztrácí Mrtví rytmus? Jestli ne, znovu je to udělané správně. Soud je místy psaný z pozice vypravěče, který je silně omámený, a do toho má autor poznámky - znovu věc začátečníkům nedoporučovaná. Posoudíte samy, až se tu začne objevovat.
Rámovací kousky s Jessikou jsou bez téhle přidané zábavnosti.

4 KattyV KattyV | Web | 15. října 2014 v 19:27 | Reagovat

[3]: Já se mu taky nedivím, byl to náročný večer.
Pravidla jsou od toho, porušovala :-D
(ale musí se to umět, že jo).
Vím, že už jsi o tom mluvila - že přeskakuješ z hlavy do hlavy jsem si bez upozornění vůbec neuvědomila - a obvykle si všimnu - tudíž, bylo to zjevně uděláno obratně. Ani  Mrtví rozhodně neztrácí spád. Ty dvoje zbývající porušení mi už tak zásadní nepřipadají, s vyrovnáním se s retrospektivou už jsem se pár solidních věcí četla no a k pátému korálku (to je můj oblíbený :-P) - zase tolik tam toho obluzení nebylo, ne? Nebo ho bylo více, než si uvědomuju? Hm.
A pokud jde o nespisovnou češtinu v přímé řeči. To přece není porušení pravidla. Pokud tak ta postava mluví, tak tak prostě mluví. Třeba Hagrid se bude jen těžko vyjadřovat spisovně.

5 ioannina ioannina | 15. října 2014 v 19:38 | Reagovat

[4]: Přesně. Jakmile umíš pravidla použít, víš, jak a kdy se dají i porušit. Hlavně v kreativních věcech to platí.
Já si to v Korálcích takhle nastavila schválně, abych zkusila, jak moc mají pravdy ti, co tvrdí, že se musí striktně postupovat podle několika blogerských návodů, jak psát.
Ty návody nejsou špatné, vůbec ne. Jenom - nejsou absolutní. :-D

Tak ty máš ráda Soud, jo? To moc ráda slyším! (Osobně v něm mám nejradši tu blábolivou část a pak poslední dvě věty.)

6 ioannina ioannina | 15. října 2014 v 19:41 | Reagovat

A celkem mě potěšilo, když jsem tuhle zjistila, že někdo zparafrázoval dvě důležité věci ze Soudu: to blábolení a to dávkování vzhledem k oklumenci.

7 KattyV KattyV | Web | 15. října 2014 v 20:38 | Reagovat

[6]: Jo, taky jsem si všimla ;-)

8 Regi Regi | E-mail | Web | 16. října 2014 v 15:56 | Reagovat

[6]:[7]: Kdo? Něco mi ušlo? I když vlastně neušlo. Nemohla jsem si ničeho všimnout, když jsem ten kousek ještě nečetla. Teď jsem ale zvědavá, jestli na to přijdu.

9 ioannina ioannina | 16. října 2014 v 17:03 | Reagovat

[8]: Našla jsem to náhodou na ffph, je to tam ještě celkem vysoko mezi novýma věcma. Od té doby, co máte rubriku Potkaly jsme, se tam občas i kouknu. :-)
(Tak a teď jsem zvědavá, kterej poslední korálkovej kousek jsi vlastně četla... Jsem nějak nabyla dojmu, žes dorazila Mrtvý. Bacha ať tě nezradí struktura Korálků! První Korálek se stal dávno po Mrtvých i Soudu - celý vnitřní Korálky vlastně jsou, že Severus nebo svět vysvětluje Jessice, jak je možné, že se stalo to, co se stalo v jejích kouscích. Takže první šňůra Korálků - Kontrakt, Etika, Mrtví, Soud - vysvětluje to, co se stalo v AllWas Well, a druhá šňůra Korálků, ta nenapsaná, by měla vysvětlovat Onto the Stage. Zašmodrchaný, co? ;-) )

10 Regi Regi | E-mail | Web | 16. října 2014 v 17:08 | Reagovat

[9]: Tak zašmodrchané, abych se v tom nevyznala, to zase není. Přečetla jsem si ten úplně nejposlednější, s Jessikou. Vlastně tu druhou část zapínání tvého korálkového náhrdelníku :-)

11 Regi Regi | E-mail | Web | 16. října 2014 v 17:11 | Reagovat

[9]: Aha! Už asi tuším... veritasérum, předávkování, blábolení... další povídka naší autorské návštěvnice v Potkaly jsme...

12 ioannina ioannina | 16. října 2014 v 17:25 | Reagovat

[11]: Bingo!

13 Regi Regi | E-mail | Web | 16. října 2014 v 21:25 | Reagovat

[12]: ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014