ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Čtvrtý korálek: 9. Severus

1. října 2014 v 0:01 | Ioannina |  Čtvrtý korálek růžence: růžový - Nepokojní mrtví

9. Severus

Posadil dráčka na barový pult, automaticky ho drbal mezi ušima a pozoroval dění u stolu. Blaise Zabini odložil jeho plášť, pečlivě ho složil a přehodil přes opěradlo Severovy židle, a teď se bavil s oběma mladšími léčiteli: zřejmě znovu zpovídal Anzelma ohledně cesty k titulu mistra lektvarů, tentokrát už s konkrétními obrysy vlastního řešení před očima, a zároveň si svoje nápady ověřoval u praktické Darii Dillonsbyové. Jeremy Dott se k nim přidal, opíral se o sloup za Dariou a mlčky poslouchal: to se za šest let svého života ve Slytherinu naučil velmi dobře. Dokonce tak dobře, že dokázal pochytit zvyky a způsoby čistokrevných kouzelníků, aniž vzbudil jakékoli podezření, že sám pochází z naprosto mudlovského prostředí. Severovi blesklo hlavou, jak se asi nakonec Dottovo tajemství prozradilo, ale pak si uvědomil, že poslední rok byli čistotou krve posedlí úplně všichni, takže mohlo jít buď o slepou náhodu, nebo o důsledek nějakého triviálního sporu: pak už stačilo si jen projít genealogické záznamy, a k těm měli jeho Slytherini díky svým rodinám obvykle snadný přístup. Teď už to znovu důležité nebude, oddechl si.


Takže Dott chce jít studovat do Durmstrangu? Severus se potěšeně ušklíbl. No, uvidíme. Když ho pošlu s dobrým doporučením... když ho předem mistru Divjakovovi představím... a především když ho dobře připravím na durmstrangská specifika... Na rozdíl od hordy vnucených platících žáků, svým stipendistům se mistr Divjakov věnoval poctivě. Nechám Dotta (a Deanovou, ti dva jsou nerozluční) pracovat na stejných úkolech jako Anzelma. Buď je ten nápad rychle přejde, nebo se naučí všechno potřebné. A pak se z nich mistr Divjakov zblázní, protože takový sehraný tým... To oni byli v laboratoři zdrojem toho ducha soutěživé spolupráce, který se Minervě tolik líbil. I teď Dott sbírá informace od Anzelma a Darii, a Deanová se zatím účastní docela jiné diskuse vyvolané Melissou Macmillanovou, která využila nepřítomnosti obou profesorů, opustila výšiny svého filozofovacího uzlu a začala se o své nápady dělit. Konkrétně si přizvala k poradě Longbottoma a Cornfoota, čili oba ostatní čistokrevné, dál Hannah Abbottovou a samozřejmě Poppy Pomfreyovou. Nebýt Poppy, mohli by se bavit o kytičkách, ale takhle to vypadalo na nějakou důmyslnou společenskou intriku. Severus našpicoval uši. Zachytil jméno Draco Malfoy a Bellatrix Lestrangeová, pak ještě nějakou zmínku o novoroční sešlosti, což potvrdilo jeho domněnku o tématu diskuse. Uviděl, jak se Poppy šibalsky rozzářila očička, a ulevilo se mu: Poppy by neschvalovala žádnou sebevražednou šílenost. Ale pak Deanová zjistila, že Dott opustil svou pozorovatelnu u sloupu, a šla ho nahradit: informace o studiu pro ně byla důležitější než zákulisní šachy v nejvyšších společenských kruzích - beztak ani jeden z nich do těch kruhů nepatřil.
A Severovi pro změnu pokazila odposlech Rosmerta.
"Nádherná práce, ten váš dráček. Nikdy jsem nezažila, že by bylo možné vyrobit takovou hračku na míru, pokud vím, tak se obvykle animují mechanicky ušití plyšáčci... Nechá se pohladit?"
Severus přikývl. "Samozřejmě. Pokud je mi známo, tak se také výrobou podobných dětinskostí obvykle nezabývají mistři proměn, ale obyčejní průměrní kouzelníci."
Rosmerta byla dost zkušená, aby v té větě postřehla podtóny hrdosti a potěšení. Zářivě se na Severa usmála a jala se dráčka drbat mezi ostny na hřbetě.
"Měl bych se vám omluvit za nevhodné chování našich studentů, Rosmerto," řekl Severus.
"Nevhodné chování? To nemyslíte vážně, vždyť jsou vzorní."
"Mám na mysli Malfoye a Pottera."
"Aha... Ale z toho si nic nedělejte, Severe, to byla moje chyba."
Severus povytáhl obočí.
"Kdybych předala ten balíček tak, jak chtěli... Jenže po zkušenostech z loňska... rozumíte."
"Chápu." Severus se upřeně zadíval na Rosmertiny odhalené paže. Neviděl ani škrábnutí, ani modřinku: Daria Dillonsbyová odvedla dobrou práci. Ale poněkud ho vyvedlo z míry, že se Rosmerta začala červenat. Zamrkal, naklonil hlavu k levému rameni.
"Kdybych vás neznala, Severe, vsadila bych se, že máte nějaké postranní úmysly," chichotala se Rosmerta. "Co že to pijete?"
"V tuto chvíli pouze oranžádu, ale bude mi potěšením, když mi budete dělat společnost, a prosím, abyste si vybrala jakýkoli nápoj, který je vám milý," přihlásil se automaticky ke slovu dril od Lucia Malfoye, zatímco Severova logická mysl se stále ještě snažila zpracovat problém. V okamžiku, kdy mozku došel význam automatické odpovědi, Severus zbledl ještě o něco víc než obvykle. Ale už bylo pozdě, škoda už vznikla.
A navíc se k nim právě blížila Minerva, už zase dokonale upravená, každý vlásek neomylně na místě, tmavý drdol stažený tak pevně, že se vlasy neodvážily ani pípnout, stříbrnou brož na hrudi perfektně vycentrovanou, všechny záhyby mechově zeleného svrchního hábitu srovnané jako podle úhelníku a pravítka, u výstřihu i manžet vykukovala spodní lahvově zelená vrstva pouze na třičtvrtě palce, tak přesně, jako by tam byla přilepená. Sukně hábitu jí při chůzi lehce šustila.
"Postranní úmysly? Slytherin má vždycky postranní úmysly, Rosmerto," smála se rozverně (a drobné vlásky nad spánky se poslušně zachvěly). "Plány v plánech, to jsou hadí speciality."
Rosmerta si Severa začala prohlížet způsobem, ze kterého se mu zježily chloupky na krku. Cílem takového pohledu obvykle býval Lucius Malfoy nebo třeba i ten hejsek James Potter a jeho blechatý kamarád, zkrátka ti pěkní, ti přitažliví: nikdy ne Severus. Čím déle ten pohled trval, tím víc a tím rozpačitěji se Severus mračil; tím ostřeji si uvědomoval všechny nedostatky svého zjevu. Má aspoň čistý límec a ruce? Je dobře oholený? Urputně odolával nutkání to všechno zkontrolovat.
"Ale jistě, už jsem o tom četla," pronesla Rosmerta, a rázem to bylo ještě horší, nejen pohled, ale i hlas. Severus měl co dělat, aby se neohlédl přes rameno, jestli za ním opravdu nestojí Lucius Malfoy. "Denní věštec je toho plný," zajiskřila očima Rosmerta. Na Severa. Nepochybně.
Udělaly se mu před očima mžitky, roztřásla se mu kolena - a rychle volá na pomoc své osvědčené zbraně. "Jsem toho názoru, že by si měli ve vlastním zájmu urychleně najít nějakého novináře, který umí rozeznat důležité zprávy od blábolů a podat je alespoň přibližně pravdivým způsobem," zasyčel tak ledově, jak jen dokázal.
Minerva si dala ruku před obličej a zasmála se.
Severus po ní střelil chladným pohledem.
"Směl bych vám nabídnout sklenici oranžády, paní ředitelko? Nebo si raději dáte dobře oslazenou citrónovou šťávu?"
Na okamžik se zdálo, že to bude fungovat. Pak se jeho naděje znovu propadly do nicoty. Teď už se po něm tím příšerným jiskřivě pobaveným způsobem dívala i Minerva.
"Ale, no toto? Zůstanu u mandlové medoviny, jestli ti to nevadí. Odkud ji berete, Rosmerto? Lepší jsem nikdy nepila."
Rosmerta se znovu rozesmála. "To je tajemství podniku." Pak laškovně zvedla obočí. "Možná kdyby to zajímalo tuhle našeho temného romantického hrdinu, mohla bych mu to pošeptat do ouška."
Udržet hrozivý výraz, když se člověk začíná červenat, je hodně těžké. Červenat se při lichotkách madam Rosmerty jako nějaký puberťák, když je člověku osmatřicet, je nesmírně... pokořující. Ale nejhorší byla ta část o romantickém hrdinovi. Potter. Za tímhle musí být Potter.
Severus si vůbec neuvědomil, že poslední část svých úvah drtí polohlasem mezi zuby.
"Samozřejmě že je za tím Potter, vždyť to byl exkluzivní rozhovor. Kdo jiný než on by mohl mít tak důvěrné informace?" diví se naoko Rosmerta: pořád je nejspíš přesvědčená, že Severus ty články musel přinejmenším číst. A protože opravdu byly pěkné - aspoň její romantické duši se tedy líbily - nechápe, proč na začátku večera Harry Potter tak nesmyslně vyletěl. Proč nebyl naopak rád, že vidí naživu člověka, o kterém psal tak dojímavé věci? Proč se místo toho choval jako... zloděj přistižený při činu? Tohle je Rosmertě divné - ale nechá si své pochyby pro sebe. Prozatím.
Čím dál víc ji ale začíná zajímat, odkud přesně pan Harry Potter ty důvěrné informace měl. Dokud nebyla svědkem dnešní hádky, domnívala se, že mu je dal Severus sám...
Severus svoje neblahé podezření o původu těch informací má. Ale po drastické, brutální práci v Chýši mu zbyly v hlavě jen ubohé stíny těch vzpomínek, které Potterovi dal: za nic na světě není schopen si je vybavit. Ví, že to mělo něco do činění s tím, proč sloužil Dumbledoreovi - to aby mu ten spratek uvěřil - a že odevzdal Dumbledoreův poslední vzkaz. Vzpomíná si, že sám od sebe přidal něco osobních detailů: za celý rok, kdy Pottera nevídal v hradě denně a kdy umíral hrůzou, že se celý Dumbledoreův plán nějak zhatí... a taky... ne, Severus se neodváží formulovat, proč přesně ty osobní detaily přidal. Jenže... jaké, jaké detaily to, u Merlinových vousů, byly?
"Minervo... řekni mi, prosím..." Je zvláštní slyšet v jeho dospělém hlase a vidět v jeho dospělém obličeji dětskou nejistotu a zmatek.
Minerva si ztěžka povzdechla. "Dals mu hodně osobních informací a on to pochopil tak, jak se od pubertálního chlapce dalo čekat, Severe. Zveřejnil to dřív, než se o tom poradil s kýmkoli kromě svých přátel, Weasleyho a Grangerové. Grangerová mu zřejmě zkontrolovala formulace, takže tam nejsou hrubky. Nečti to."
"Co přesně...?" polkl Severus.
"Tvoje staré přátelství s Lily," řekla Minerva po pravdě, a vzápětí ho pevně chytila za paži. "Severe Snape, opovaž se!"
Rosmerta už pochopila, jak nebezpečná situace je. "Myslel si, že jste mrtvý," snaží se zuřícího Severa uklidnit aspoň slovy; netroufne si ho chytit za paži jako Minerva.
"To mu nedává právo, aby... mi hned začal tančit na hrobě!"
"Ale on to mohl myslet dobře, Severe, a formuloval to velice pěkně, mile, přátelsky," usmívá se Rosmerta, a teď je ten úsměv už snesitelnější: sice trochu rozpačitý, ale zato se z něj téměř vytratily ty podivné jiskřičky, co si s nimi Severus neví rady.
"Ty bys byla nějak nadšená, kdyby někdo propíral v novinách tvoje aférky z doby, kdy ti bylo šestnáct?" obrátil se Severus na Minervu.
Minerva si povzdechla, povytáhla obočí a protáhla ústa. Několikrát přátelsky pohladila Severa po předloktí. "Ne, to bych tedy nebyla."
"Copak ty bys jen tak zveřejňovala, s kým chodila nebo nechodila tvoje matka, než si vzala tvého otce? Minervo...!?" naléhal Severus. A zatímco se Rosmerta stále napolo usmívala (a dělaly se jí přitom čím dál zřetelnější dolíčky ve tvářích), Minerva znovu zavrtěla hlavou, samozřejmě, protože Minerva je moudrá, Minerva ví, jak důležitý je respekt. Na rozdíl od pana Permanentně Proklínaného Pitomce Pottera.
"Kdy ti Potter rozuměl správně, Severe? Přiznej mu, že tentokrát se aspoň snažil."
Severus sklonil hlavu, pevně skousl a jen temně zahlížel, za těžkými, hrubými záclonami jeho vlasů blýskaly černé dýky očí a zpoza skřípajících zubů se draly hněvivé zvuky, v nichž bylo možno rozeznat slova "typický tupohlavec" a po nějaké chvilce, kdy napětí svalů na čelistech už trochu povolilo, i "zatracená mediální hvězda".
Minerva si odkašlala: pokusila se tak nepříliš úspěšně zamaskovat smích. "Bude mít Poppy hodně silné námitky, když ti teď, po tom bolestivém zákroku, nabídnu trochu medoviny ode mě?"
"Bude zuřit," zavrčel Severus, chopil se Minerviny skleničky a hodil ji do sebe na jediné polknutí. "Věčná škoda, pít tohle na vztek, to je příliš dobré pití," zahučel po chvilce, a Rosmerta se poodvrátila a začala urovnávat ubrousky ve stojanu - zatímco Minerva jen stěží odolávala pokušení odpovědět podobně jako Poppy: ale prosím, rádo se stalo, nemáš zač. "Když už Potter nutně potřeboval nějakou tu senzaci na můj účet," pokračoval po chvilce pomstychtivě Severus, "měl zveřejnit detaily mých dostaveníček v Chroptící chýši. Tam se skrýval mnohem větší dramatický potenciál."
Ubrousky byly zřejmě srovnány dostatečně: Rosmerta si vzala měkkou utěrku a začala leštit a nahřívat čtyři kameninové džbány. Její oblé, maličko buclaté ručky přitom poletovaly jako kolibříci.
"Podělíte se o nějaké podrobnosti aspoň s námi?"
Její oči už zase jiskřily, ale tentokrát se Severus cítil na jistější půdě. Nasadil svůj oblíbený lišácky pobavený pološkleb, koutky úst nejdřív zborcené dolů a pak mírně pootočené nahoru. Rychlý doušek medoviny vykonal svoje: Severus měl pro jednou o něco méně zelenou barvu než obvykle. Sám by tomu nebyl věřil, ale vůbec v tu chvíli nevypadal tak odpudivě jako každé ráno, když říkal svému obrazu v zrcadle Sice si to nezasloužíš a nijak ti to na kráse nepřidá, ale přesto tě umyju a oholím. "Ale s radostí," broukl, pohladil si nakratičko přistřiženou bradku a bleskl očima po Minervě. "Podstata celé dobrodružnosti je v tom, že bylo pokaždé přítomno jedno temné stvoření, ať už vlkodlak nebo had, jeden masový vrah a jeden Potter."
Dámy se začaly pochichtávat do dlaní. "Severe Snape, ty jsi sprosťák," stěžovala si Minerva - a její tón vyjadřoval něco naprosto jiného než její slova.
Severus se spokojeně uškleboval. "Pochopitelně že pokaždé šlo o krk, Minervo."
Minerva bezděčně sklouzla pohledem k jizvě po Nagininých zubech. Pokusila se o káravý obličej. Nedařilo se jí, koutky jí cukaly smíchem. "Nevím, jestli si vůbec uvědomuješ všechny významy svých prohlášení, Snape."
Severus si zajel prsty pod límec na levé straně krku, prohmatával bříšky prstů barbarsky roztřepenou jizvu. Kůže byla pořád ještě hrbolatá, jizva na okrajích bílá, uvnitř růžová; jak se jí Severus dotýkal, znovu před sebou viděl Nagininy rozevřené čelisti, znovu ho roztřásla vzpomínka na ten nesnesitelně palčivý, mazlavý, leptavý jed, a v podvědomé obraně vycenil vlastní zuby, pokřivené a zažloutlé, ale silné a plně funkční. Naginin ukázkový bělostný chrup v posledních dnech spolehlivě nahradil rudé oči Temného pána, které zabydlovaly Severovy noční můry po dobré tři roky. "Spolykalo to už skoro pintu třezalkové tinktury," zavrčel rozhořčeně. "Ještě chvíli a předávkuju se, nebo si aspoň vypěstuju kvalitní alergii. Tamti," kývl hlavou ke stolu (a jeho hlas ztratil trochu strohosti), "se na mě zákeřně spikli." Ale než Minerva stačila zareagovat, než se Rosmerta stačila rozesmát nebo (raději) zatvářit účastně, už mluvil dál. "Dobrá, dobrá, dostaveníčka v Chýši jsou rovněž příliš frivolní téma, nehodné našeho seriózního tisku... co takový proces s bývalým Smrtijedem?"
"Jaký proces?!"
"Dumbledoreova vražda. Pan ministr byl tak laskav, že mě upozornil předem."
Žertovná nálada byla rázem totam: Minerva zalapala po dechu. "Ten...! Mně slíbil, že tě z toho úplně vynechá!"
Severus pokrčil rameny, odtáhl dráčka od skleničky sýrových tyčinek, vzal ho do náruče. "Nemůžeš sežrat všechno, co vidíš, ty pažravá potvůrko," káral ho. Dráček se zatvářil zkroušeně, jen rozpustilé třepotání špiček křídel prozrazovalo jeho skutečnou náladu. "Málo tě snad bolí bříško, ty jeden nepoučitelný nezbedo?" Dráček si přičinlivě očichal bříško a zahýbal ušima, jako by chtěl říct, že je to už dobré a nějaká ta sýrová tyčinka by se ještě vešla. Severus mu zahrozil ukazováčkem. Uslyšel, jak se Minerva netrpělivě nadechuje, a obrátil se zase k ní. "Panu ministrovi se asi nelíbilo, že jsem nebyl ochoten přistoupit na jeho cenu, Minervo."
"A to?"
"Jména všech členů všech rodin spolupracujících přímo nebo nepřímo s Temným pánem."
"No a to je snad prob...?"
Severus se významně zadíval ke stolu na Blaise Zabiniho - a Minerva zmlkla v půlce slova. Provinile zamžikala. Sklonila hlavu. Chlapec se už zase usmíval, tentokrát to bylo opravdové, ne nějaká přehnaná reakce na pokraji zoufalství, jako na začátku večera. Houpal se na židli, bavil se s Anzelmem, občas si udělal nějakou poznámku na kousek pergamenu, tu a tam si vyměnili nějaký vtípek nebo narážku s Jeremym Dottem nebo Lindou Deanovou.
"Ano. A řada dalších. Theodore Nott, například, jak jsi dnes sama slyšela. Nezlob se, Minervo, ale tahle cena je příliš vysoká. To byl rovněž ten důvod, proč by bývali odešli s Anzelmem, kdybych nepřežil. Tady o nich nesměl vědět nikdo jiný než já - až do poslední chvíle. Výsledek je, že jim teď nikdo nevěří." Hořce se ušklíbl. "Prý jsou zrádci, představ si to. Oportunisti. A ještě další milá jména jim dávají. Člověk si málem není jistý, která strana to mluví: ministerstvo, nebo stoupenci Temného pána? Měl jsem za to, že tyto dvě frakce jsou už znovu odděleny."
Minerva se už zase rozhněvaně mračila. Podvědomě se rovnala v zádech, až se opět objevily dvě přímky, neklamně signalizující její náladu: téměř nezřetelná bílá čárka místo úst a skoro nepřirozeně vzpřímená páteř. I její brýle jako by najednou byly ještě o něco hranatější. " tvým dětem věřím. Protože věřím tobě. Jsou to moje děti stejně jako tvoje. Můžeš si být jistý, že mně je žádný přihlouplý ministr nikam neodvede. Ani je, ani tebe, když už jsme u toho."
Čím byla Minerva rozhněvanější, tím se Severus zdál klidnější. "Shacklebolt není vůbec hloupý," namítl tiše - a hladil přitom dráčka ukazováčkem po žebrech křídel.
"Tím hůř pro něj! Mně se o žádné podmínce ani ceně nezmiňoval! Když není ochotný dodržet slovo...!"
"Tak co? Vyhlásíš válku?" Tentokrát už Severův hlas zněl téměř pobaveně. Minerva po něm šlehla pohledem plným ohně - a ten záblesk se jí vrátil v podobě známého zlomyslného jiskření v bezedných zamrzlých tůních. Zničehonic se jí v hlavě vynořila vzpomínka, jak se z jejich obnoveného spojenectví radoval Phineas Nigellus: ohnivý Gryffindor a ledově chladný Slytherin. Severus potěšeně zkroutil levý koutek. Vemlouval se dál, a jeho hlas byl sametově jemný - jako vždycky, když měl za lubem něco opravdu nepříjemného. "Prrr, můj malý zbrklý Gryffindorku, zkusme to nejdřív oficiální cestou. A pro ten případ, že by to nevyšlo, budeme usilovně opravovat hrad. Co říkáš?"
Ale Minerva v tu chvíli na subtilní politiku neměla: zalykala se spravedlivým hněvem. "Nedovolím - nedovolím, rozumíš? - aby odvedli tebe nebo... nebo kohokoli jiného! Severe, to je... já nemám slov! Málo jsme snad Shackleboltovi zdůraznili, jak přesně - ty a Dumbledore?! Ani ten Potter pomalu nežvaní o ničem jiném, copak je Shacklebolt hluchý?! Právě tebe chtít soudit za Dumbledoreovu smrt - právě tebe!"
Rosmerta si rozpačitě odkašlala. "Nezlobte se, že vám vstupuju do hovoru, ale... já jsem viděla profesora Dumbledorea ten večer, kdy... zemřel. Šel někam s Harrym Potterem: když odcházeli, byl v pořádku, tedy až na tu spálenou ruku, samozřejmě, ale na tu jsme si za celý ten rok už dávno zvykli - a mně se nezdá, že by ho ten večer trápila nějak víc než obyčejně. Zato když se vraceli... vypadal, jako by..." Povzdechla si, bolestně se zamračila, přejela si několikrát prsty po tváři. "Víte, bylo to strašně zvláštní. Vypadal, jako by měl každou chvíli umřít, jako by se snad napil nějakého jedu, sotva se držel na nohou, do toho nad hradem zářilo Znamení zla - a on přitom měl skvělou náladu. Jako by mu právě přesně vyšel některý jeho plán. Já poznám opilce," vzhlédla náhle, jako by se chtěla bránit proti nevyřčené námitce, "rozhodně je po těch letech za barem už poznám, a můžu prohlásit, odpřisáhnout, že profesor Dumbledore ten večer nebyl opilý. Vůbec ne. I když se mnou předtím mluvil tak, abych si myslela, že má v plánu si jen zajít na drink někam jinam. K Prasečí hlavě, říkal, a já o tom nepochybovala - dokud jsem neuviděla, v jakém stavu se vrátil. Takové drinky se nepodávají ani u Prasečí hlavy. Přinejmenším ne přes bar." Odmlčela se. Nespokojeně popotáhla nosem, zamračila se ještě víc a ztlumila hlas. "A ještě jedna věc je divná. Potter ho chtěl uložit u někoho tady ve vsi a přivést k němu pomoc, což vypadalo rozumně, ale on trval na tom, že nutně musí do hradu. Můžu vám říct, že jsem pochybovala, že se tam dostane živý, tak špatně na tom byl. A odmítal, když Potter nabízel, že mu přivede Poppy Pomfreyovou; říkal, Potřebuju Severa. To ještě nevěděl, že ho už slyším. Potřebuju Severa."
Severus zbledl, přivřel oči a pomalu vydechl: Minerva viděla, jak se mu na tváři usazuje maska oklumence.
"Vidím, že vám to dává víc smyslu než mně," pokývala hlavou Rosmerta. "Ale proč vám to celé vykládám: myslíte si, že by vám tohle svědectví mohlo být nějak užitečné?"
Minerva vtáhla mezi zuby horní ret, začala se do něj kousat. Zadívala se na Severa, ve tváři se jí mísila bolest, strach a naděje.
"Proč?" zeptal se Severus. "Proč byste měla být ochotná, Rosmerto? Celý poslední rok se vám nemohlo dařit nejlépe, všechny ty zákazy vycházení po setmění, nepříjemné osoby ve vsi..."
Rosmerta pokrčila rameny. "Byla válka. Minule to nebylo jiné. Tentokrát se to aspoň obešlo bez mrtvých přímo ve vsi - tedy téměř. V bitvě, samozřejmě... ale to je něco jiného." Zasmála se, proti jejímu obvyklému zurčivému smíchu to znělo smutně a ztraceně. "Člověk by dokonce věřil, že nás tentokrát chránil nějaký neznámý anděl."
Minervina ruka při zmínce o mrtvých v Hogsmeade vklouzla na své místo na Severově předloktí a pevně se zaťala do jeho rukávu: Severus cítil, jak je ledová a jak se chvěje. Docela stejně jako když procházeli kolem toho zborceného domu.
"Černý anděl," zašeptala Minerva.
"Taky mě to napadlo," přikývla Rosmerta. Naklonila hlavu a významně dodala: "To víte, hospodští hodně vidí, hodně slyší a v takhle těžkých časech si hodně řeknou. U Prasečí hlavy se posledního půl roku vyvařovalo jako pro hordu hladových dětských krků - a přitom se tam otočilo sotva dvacet štamgastů denně, jako normálně. Chudák starý Aberforth potřeboval tu a tam výpomoc v kuchyni. Zvlášť když u něj zrovna byli ti... nevítaní hosté, chápete. To musel být za barem."
Severus zamrkal.
"Myslím, že mi rozumíte," usmála se spokojeně Rosmerta. Zase se jí udělaly dolíčky ve tvářích a lišácky dodala: "Ale nebojte se, moje nejlepší recepty mi neodkoukal."
"Nebála jste se, že by se mohli chtít zastavit i u Tří košťat?" zajímalo Minervu.
"Ale kdepak. Tři košťata byla vždycky v takový den už od rána zavřená." V Rosmertiných očích tančili rarášci. "A vždycky když byla Tři košťata zavřená, jako z udělání se nikomu ze vsi ani nechtělo ven, představte si. Taková zvláštní, nevysvětlitelná náhoda, že?" Zasmála se, a už to byl zase její starý zvonivý smích. "Tohle je slušná hospoda, sem mají jistí lidé zakázáno chodit. Rváči... výtržníci... Smrtijedi... a podobná sebranka. Ale například vás, Severe, tu vždycky vidím ráda, i když se neukážete zrovna často. A samozřejmě vás, Minervo, ale to vy přece dávno víte. Naopak pana Malfoye si už po dnešku rozhodně přes práh nepustím. Nesmíte se zlobit. Ale že jste se mi za ně tak hezky omlouval, tak panu Potterovi ještě jednu šanci dám." Na Severově tváři se znovu začal objevovat přes dvacet let nevídaný, lehounce připitomělý a velice rozpačitý výraz. Rosmertě spokojeně zahrálo v očích. Pak znovu ztlumila hlas do šepotu a řekla: "Čím víc na to vzpomínám, tím víc věřím, že pan Potter měl tehdy na smrti profesora Dumbledorea dost velký podíl."
Připitomělý výraz rázem zmizel. Severus se zamračil, svraštil rty. "To je ovšem pouhá spekulace, Rosmerto."
Minervina ruka na Severově předloktí vděčně stiskla.
"Možná, možná... Možná ne. Možná na tom má právě tolik viny, jako ten, koho chce prý ministerstvo soudit. Víte, v novinách poslední dobou píšou samé divné věci o Dumbledoreových věrných... no, tak to myslím. Ale noviny toho přece napíšou a lidi namluví, že? Musím se jít věnovat zase ostatním, omluvíte mě? Ach, ano... ta medovina. Nastavte ouško, Severe." Naklonila se k němu přes desku baru a Severovi začalo inkriminované ouško znovu povážlivě rudnout. "Zeptejte se Hannah Abbottové. Kupuju ji od jejího otce, ale možná je jen zprostředkovatel, kdo ví, kdo ví. Poslední rok byl prý nezvěstný - a zásilky mi chodily stejně pravidelně jako dřív."

Usmála se ještě jednou na Minervu, chopila se jednoho prázdného naleštěného džbánku a zamířila ke sklepům. Severus ji sledoval pohledem, už zase přirozeně bledý. Rosmerta se zastavila na dvě tři slůvka s Hannah Abbottovou a pak už byl slyšet jen klapot jejích podpatků na kamenných schodech.
---------------------------------------------------

Tak a ještě nám kousek k dokončení kapitoly zbývá. Tak s chutí do toho.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014