ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola třicátá devátá: Eclipse

27. října 2014 v 0:01 | Richenza |  Bless the Child: Kniha třetí - PRAMENY

"Ničení je vždycky snadnější než tvoření. Je snazší věci roztrhnout, rozervat, než je znovu složit dohromady. Pokud mám potenciál činit dobro v obrovském měřítku, pak mám rovněž potenciál dosáhnout ještě většího zla… Ale to bych neudělal." (Harry v Metodách racionality Less Wronga

Písničku ke kapitole si poslechněte zde


Kapitola třicátá devátá: Eclipse

All that you touch
All that you see
All that you taste
All that you feel.

All that you love
All that you hate
All you distrust
All that you save.
All that you give
All that you deal
All that you buy,
beg, borrow or steal.
All you create
All you destroy
All that you do
All that you say.

All that you eat
And everyone you meet
All that you slight
And everyone you fight.

All that is now
All that is gone
All that's to come
and everything under the sun is in tune
but the sun is eclipsed by the moon.
"There is no dark side of the moon really. Matter of fact it's all dark."
Pink Floyd


Bradavice; 8. dubna 2012 (téhož dne)

Hermiona mu už nic nevyčítala, byla očividně spokojená s tím, že to konečně Joshuovi řekl. On však spokojený nebyl. Bylo příliš brzo. A paradoxně i příliš pozdě, protože Joshua už leccos sám zjistil a nepřijal to příliš dobře, což ostatně ani neočekával. A nebyl si jist, zda mu vysvětlení mohlo sjednat v jeho očích rozhřešení. Něco pochopil, o tom nepochyboval - a všechno mohlo být samozřejmě ještě horší. Jenže nevěděl, co přesně Joshua pochopil či nepochopil, protože jeho syn o tom nechtěl či nedokázal hovořit.
A příliš brzo bylo také, protože si stále nebyl jist, zda to břemeno nebylo pro chlapce příliš těžké. Bylo mu teprve třináct, nezhroutí se pod tíhou, která je na něho naložena? Nezdál se však překvapen a Snape téměř začal věřit tomu, co mu řekl Brumbál - že ačkoli neznal podrobnosti, svůj osud nést již musel tak jako tak. Protože jeho osud se již ozýval v podivném spojení s tím ohnivým démonem či snad ochráncem. A jeho osud jej doháněl i v tom mlčení, které jej mělo chránit, protože ve skutečnosti jen jedno břemeno nahrazovalo jiným, těžším o to, že byl obklopen hradbou polopravd a lží.
Řekl mu o všem - o proroctví, o tom, že je dítětem osudu, o pokrevním spojení s rodinou Potterů. Musel se stručně zmínit i o podstatě manželství osudu, tedy, že ve skutečnosti je manželským synem, přestože to nesmí nikdo vědět. Jen k té noci v sídle rodiny Malfoyových se už nevraceli. Vlastně tu noc zbaběle vynechal a Joshua se neptal. Neptal se ani na jeho roli v jedné či druhé válce, neptal se na nic z toho, co naznačovala s čím dál větší konkrétností Rita Holoubková. Nezlobil se, nevyčítal. Neptal se. Neptal se vůbec na nic, jen tiše naslouchal, pak poděkoval a podotkl, že už musí jít.
Doufal, věřil v úsudek svého syna, ale jist si být nemohl. A i pokud to jeho syn pochopil - znamenalo to automaticky odpuštění? A mohl vůbec vše pochopit? Z neproniknutelného výrazu chlapcovy tváře nic vyčíst nedokázal. A přestože mu nikdy nikdo nepřipadal tak blízký, musel si přiznat, že svému synovi nerozumí, že netuší, co prožívá. Vlastně mu nikdy nepřipadal podobnější a zároveň vzdálenější. Mohl jen doufat, že to nebyla chyba, protože na tom, jaký bude Joshua, záviselo příliš mnoho.
A jak si předsevzal, vydal se večer, jakmile se cítil dost silný, aby dokázal čelit Brumbálovu pohledu a polopravdám, do ředitelny.
Bývalý bradavický ředitel ve svém obraze spal či spánek předstíral. Snape si nalil sklenku červeného vína, které teď ze solidarity nikdy nepil před Hermionou, a posadil se do křesla, v kterém sedávaly generace ředitelů Bradavic. Upíjel ze sklenice a čekal, kdy se Brumbál probudí.
"Dobrý večer Severusi, čekáš tu dlouho?" otevřely se konečně Brumbálovy nevinné oči.
"Ne, vlastně vůbec nečekám," odpověděl Snape klidně.
"Nepracuješ, přišel jsi tedy za mnou, mýlím se?"
"Někdy jste si již připustil možnost, že se mýlíte?" zvednul Snape obočí.
"Samozřejmě, drahý chlapče," usmál se Brumbál. "Nejsem neomylný a nepochybně jsem to přiznal nejen před sebou, ale i před tebou. O čem jsi se mnou chtěl mluvit?"
"O tom, zda jsem neudělal chybu," vyslovoval Snape pečlivě každé slovo. "A o tom, zda jste vy neudělal chybu, a chyba nebyla pak jen nezbytným důsledkem chyby vaší. Nebo jestli to chyba nebyla, a tedy jsem se i já rozhodl správně."
"Nebudu tvrdit, že ti zcela rozumím, Severusi," podíval se na něj Brumbál nad svými brýlemi. "Ale nepřipadá ti trochu alibistické svá rozhodnutí svádět na rozhodnutí druhých, ať již byla správná či nikoli? Protože bez ohledu na to, zda já jsem udělal chybu nebo ne, tvé rozhodnutí zůstává tvým rozhodnutím. Tím ze sebe samozřejmě nechci shazovat odpovědnost za chybné rozhodnutí, pokud jsem je učinil."
"Někdy však naše rozhodnutí navazuje na jiné události. Například, čistě hypoteticky, kdybyste vy prozradil část tajemství třetí osobě, nevedlo by to i k tomu, že někdo jiný, opět čistě hypoteticky, prozradí jeho další část, kdyby ho s tím ta třetí osoba konfrontovala?"
"Možná. Nic by to však neměnilo na tom, že by šlo o rozhodnutí toho druhého, samozřejmě čistě hypoteticky, Severusi."
"Co jste mu vlastně řekl, Brumbále!" zvýšil hlas Snape.
"Kde jsi ztratil svou pověstnou trpělivost a zdvořilost, drahý chlapče?" nenechal se vyvést z míry Brumbál. "Ovšem, pochopil-li jsem to dobře, jsi tu proto, že jsi prozradil svému synovi něco, co jsi původně neměl v úmyslu. A nyní se obáváš, zda jsi neudělal chybu."
"A taky proto, abych zjistil, odkud to všechno věděl. A jakou roli jste v tom hrál vy, Brumbále," poslední slova Snape téměř vyštěkl.
"Jsem mrtvý, Severusi a-"
"Rozhodně byste se nechtěl, nemohl a ani neuměl vměšovat do života živých, jak jinak!" skočil mu Snape příkře do řeči. "Co jste mu řekl?!"
"Nic, co by nevěděl. Tvůj syn je velmi inteligentní, Severusi. Neměl bys ho podceňovat. On na to vše přišel v podstatě sám."
"V podstatě. Sám," odsekával Snape. "Poté, co jste ho k tomu navedl. Co jste mu všechno řekl? Co všechno ví?"
"Vy jste spolu nehovořili?" zvedl Brumbál nevinně obočí.
Severus stiskl v ruce sklenku, až ji téměř rozdrtil. Raději ji položil na stůl a vstal. Chvíli přecházel po ředitelně, aby se uklidnil. Věděl, že jinak s Brumbálem nic nezmůže.
"Žádal jsem vás jako ředitel této školy, abyste mu nic neprozrazoval. Je mi tedy jasné, že jste mu přímo nic neřekl. Zajímá mě však, co jste mu přesně řekl. Co všechno Joshua ví. Volám vás k poslušnosti jako-"
"Ale to není nutné, Severusi. Máš pravdu, samozřejmě jsem mu nic neřekl, protože jsem ti povinován loajalitou jako řediteli této školy. Poslušností bych to nenazýval," Brumbálův pohled ztvrdnul.
"Omlouvám se," zamumlal tiše Snape.
"Omluva se přijímá. K tvým otázkám - skutečně jsem mu nic neprozradil. Tvůj syn sám našel vodítka a později i důkazy. Ale zejména to poznal sám ve svém srdci. Dokonce si myslím, že největším vodítkem jsi mu byl ty sám, Severusi."
Snape sklonil hlavu. Neřekl snad totéž dnes svému synovi i on? Ta noc, kdy s ním bděl ještě v prvním ročníku poté, co přivolal poprvé Aodhfionna, všechny jejich hodiny, hovory, které vedli, vše, co ho učil, knihy, které mu půjčoval… Nikdy se tak k nikomu jinému nechoval. A Joshua nebyl hloupý. Pomalu přikývnul. "Hovoříte o důkazech. Jaké důkazy přesně Joshua zjistil?"
"Neřekl ti to?"
"Očividně ne," udržel Snape svou trpělivost. "Dostal od někoho dopis? On nebo James Potter?"
"Ne," zavrtěl hlavou Brumbál a dál pozoroval Snapea, který se nemohl zbavit dojmu, že za jeho půlměsíčkovými brýlemi vidí známky pobavení.
"Dobře. Řekla mu to Minerva?"
"Z toho ji přece ve skutečnosti nepodezíráš, drahý chlapče," zdvihl obočí Brumbál.
"Odpovězte," trval Snape na své otázce. "Prosím," dodal.
"Ne, Minerva to nebyla. Joshua to zjistil sám, neříkal jsem to už?"
Sám. Jak to mohl zjistit sám? Pomalu se otočil k psacímu stolu, v jehož zásuvce ležela Kniha studentů. A uvědomil si, že to byl on sám, kdo mu minulý rok prozradil, že jeho skutečné datum narození zná právě z ní. Joshua se ho tehdy ptal, jestli tam jsou i jména rodičů, což samozřejmě ihned popřel. Ale - co když mu Joshua neuvěřil?
"Byl se Joshua podívat do Knihy studentů?" řekl pomalu a zadíval se upřeně na Brumbála.
"Ano," odpověděl Brumbál a usmál se.
Jak prosté. Ale zásuvka byla zabezpečena irským kouzlem. Jak se do ní Joshua dostal? "Jakým zaklínadlem ji otevřel, Brumbále?"
"Neznám ho. Ale znělo nepochybně gaelsky. Učíš ho gaelskou magii?"
"Ne. Zjevně to nepotřebuje," ušklíbl se Snape, když si uvědomil, že Joshua řečí jeho matky umí nějakým záhadným způsobem kouzlit, aniž by jí uměl běžně hovořit.
"Co všechno zjistil?"
"To, co bylo v té knize. Nalezl jména svých rodičů. A pak, když tu byli-"
"Byli?!" zvýšil překvapeně hlas. "Byl tu s Potterem?"
"To jsem neměl v úmyslu prozradit, Severusi," pousmál se Brumbál. "Doufám, že se tomu chlapci za to nebudeš mstít."
"Mstít? Máte dojem, že spravedlivý trest za porušení školního řádu je msta?" zeptal se nevěřícně Snape.
"James Potter neporušil školní řád o nic více než tvůj syn, Severusi," poznamenal klidně Brumbál.
"Joshua to má teď těžké, nemůžu-"
"James to měl také těžké, nemyslíš? Podezíral svého otce z toho, že má nemanželské dítě. Pokud chceš mít ohledy ke svému synovi, měl bys je mít i k němu. Ostatně nikdo neví, že ty víš, že porušili školní řád. Nemusíš se tedy obávat, že ztratíš svou pověst, když jej nepotrestáš."
Snape nedal najevo souhlas ani nesouhlas, tuto záležitost si bude muset ještě promyslet. "Neříkal jste, že tu byli podruhé? Co zjistili?"
"Abych byl přesný, tak jsem to docela neřekl, protože jsi mě přerušil. Ale ano, byli tu podruhé. Sami přišli na to, že musí mezi nimi existovat pokrevní pouto, a rozhodli se, že si to ověří."
Snape pomalu přikývnul. Proto pak pátrali po proroctví, měl pravdu, když si myslel, že nelze říct jen část, protože zbytek už není těžké si domyslet. A oni si domysleli, a pak zjistili, kdo byli jeho rodiče - proto Joshua dnes nebyl překvapený. On to už vše věděl, zřejmě až na doslovné znění proroctví a na manželství osudu. A najednou mu došlo ještě něco a v ten moment si připadal jak hlupák. Mýlil se, když si myslel, že Albus Brumbál nevěděl o jeho spojení s Potterovými. Proto nebyl překvapen, když mu o tom nakonec nedlouho před jeho smrtí řekl.
"Vy jste to věděl, už když jsem jako chlapec nastoupil do školy, Brumbále," řekl pomalu. "Věděl jste, že James Potter je můj bratr."
"Jistěže, myslel jsem, že ti to už došlo dávno," podivil se Brumbál. "Neměl jsem právo to ani jednomu z vás prozradit, Severusi. Stejně jako ty to neprozradíš nikomu z dalších dětí, které mají jiného oficiálního otce, než je skutečný."
"Kdybych to věděl…" Snape se mlčky posadil a uchopil opět sklenici s vínem. Pomalu se napil. Všechno mohlo být jinak. Kdyby to i James věděl… kdyby se to dozvěděl jejich otec… jak by se vyvíjel jeho osud?
"Vše, co se ti kdy stalo, vše, co jsi cítil, všechna láska, co jsi dostal i kterou ti odepřeli, vše, co jsi nenáviděl, vše, co ti ublížilo, vše, čím jsi ublížil ty… To všechno tvoří dohromady tvůj život a tvůj osud, Severusi. A jednotlivé osudy tvoří celek, i ony jsou v souladu. Když se nad tím zamyslíš, vedlo i to zlé, co jsi učinil, k dobru. A tak je tomu vždy, pokud se na to podíváš z dostatečné vzdálenosti. Nepochybně existují jednotlivé události, někdy i celá období, kdy se může zdát, že vítězí temnota. Byla to však vždy jen přechodná zatmění, po kterých světlo zazářilo nezměněnou silou. Když si to uvědomíš, pochopíš, že ani nyní ses nemohl rozhodnout špatně, že i tvá zdánlivě nerozumná rozhodnutí mohou vést k dobru, protože všechno dohromady utváří soulad, který nazýváme světem."
Snape hned neodpověděl. Brumbálova víra v to, že vše musí dobře dopadnout, byla uklidňující, a tak rád by také uvěřil. Ale i Brumbál byl člověkem, a jako člověk se mohl mýlit. Jemu to vyšlo. On bitvy, které byly jeho osudem, vyhrál. A vyhrál je přes svou pošetilost a chyby, ostatně i přes jeho chyby a zločiny, ve skutečnosti možná právě proto. To ho logicky muselo vést k názoru, že vše je v souladu a že vše vede k dobru. Ale nemuselo to tak být, byly i prohrané bitvy, které byly vítězstvím temnoty na dost dlouhou dobu, nejen krátkými zatměními. Možná temnota už ve skutečnosti vyhrává, protože zlo ze světa mudlů ani čarodějníků nikdy nezmizelo docela, a ani si nemyslel, že by někdy docela zmizet mohlo. Ne, vůbec si nebyl jist, že by světlo převládalo, a i kdyby, že vždy převládat musí.
Zvedl pohled a zjistil, že si jej Brumbál stále trpělivě prohlíží. Zavrtěl pomalu hlavou a tiše řekl: "Ta vaše víra, že vše musí dobře dopadnout…"
"Nejde o to, že musí vše dobře dopadnout. Jsem však naprosto přesvědčen, že vše má smysl, přestože mu ne vždy jsme schopni porozumět. Bez ohledu na to, jak to dopadne."
"A tím konečným smyslem je vítězství světla," Snape se chtěl ušklíbnout, ale nedokázal to. Vlastně by tomu chtěl věřit, zoufale chtěl. Jen nedokázal.
"Ano. Samozřejmě. Vždyť proč by jinak svět existoval?"
"Jenže jak víte, že to není naopak? Že v našem světě, přes krátké záblesky světla, nevítězí temnota?"

………………

Bradavice; 14. dubna 2012

Uplynul už týden od doby jeho dlouhého rozhovoru s otcem, prvního skutečně upřímného rozhovoru, který měli. Prvního rozhovoru, kdy jej snad začal považovat za rovnocenného, tedy nejen za předmět ochrany a péče, ale za člověka, jehož osudu se to všechno týká. I když… nebyl si vlastně jist, že mu řekl pravdu. Tedy, nepodezíral ho, že by mu řekl něco vyloženě nepravdivého, zejména proto ne, že to do sebe všechno tak přesně zapadalo. Ale řekl mu celou pravdu? Tím si jist nebyl, ve skutečnosti si byl téměř jist tím, že mu něco zatajil. Navíc si nebyl jist ani tím, co si má myslet o té části pravdy, kterou mu řekl. Na jednu stranu to byla úleva, protože vědět pravdu bylo samo o sobě… jaké? Užitečné? Jistě. Správné? Nejspíš ano, protože se jej to všechno týkalo. Dobré? Tím si nebyl jist. A proti své vůli začínal svého otce chápat, protože vyprávět to, co se stalo, nebylo lehké, i když se tomu nejtěžšímu pokrytecky vyhnul. Joshua za to byl skoro rád. Představa, že jeho rodiče spolu… byla zvláštní sama o sobě. Představa toho, co se stalo v domě Malfoyů, však byla horší. Bylo to mimo měřítka, mimo normalitu, mimo to, co si byl schopný a zejména ochotný představit. Bylo to něčím, co ve skutečnosti vědět nechtěl.
Nedokázal o tom mluvit zatím ani s Jamesem, i když měl v plánu mu to říct, už jen proto, že společně na leccos přišli. Předtím bude ale muset s Jamesem zajít za Snapem, a to nebude jednoduché. V týdnu měl navíc tolik práce, že na klidný rozhovor ve skutečnosti nebyl čas, vždy bylo něco důležitějšího, co musel právě v tu chvíli udělat. Vyřeší to v sobotu, promluví s Jamesem, a v neděli ho vezme sebou na oběd k mámě a Snapeovi. Aspoň mu ukáže Rose, není ostatně i Jamesova příbuzná?
Ale v sobotu bylo vše jinak.
Hned po snídani si ho James přivolal zrcátkem do jedné z učeben v přízemí. Joshua se tam hned zvědavě vydal. James tam už čekal společně s Teddym.
"Jsem rád, že jste přišli," začal Teddy. "Asi tušíte, o čem chci s váma mluvit."
"O Vicky?" zeptal se Joshua.
"Jo," přikývl Teddy, "dlouho jsem si myslel, že je všechno v pořádku, vlastně si to myslím pořád, ale-"
"Josh si myslí, že je to kouzlo, že to udělala Vicky, že si neděláme starosti," přikývnul James.
Joshua také přikývnul a téměř se zastyděl. Je duben, od podivné Vickyiny večerní či spíše noční výpravy uplynuly už téměř čtyři měsíce, a on stále nic neudělal. James a Teddy měli omluvu, oni byli skutečně pod vlivem kouzla, z kterého bylo jen těžké se vymanit. Co však omlouvalo jej? Nic. Byl tak zahleděný do sebe a svých problémů, že na Vicky přestal myslet. A Teddy, Teddy sám, dokázal překonat to kouzlo, protože jemu na ní opravdu záleželo. "Rozhodně máš pravdu, Teddy. Musíme s tím něco dělat. Myslím, že to má něco společného s jejím vílím původem. A myslím, že na vás použila matoucí kouzlo. Třeba zjistíme, že je všechno v pořádku, ale měli bychom to vědět."
Teddy přikývnul. "Přesně tak. Chci vědět, kam chodí, a že jí nic nehrozí. Minulou sobotu byla celou pryč, pokoušel jsem se ji sledovat, ale myslím, že si mě všimla a použila zase to mlhové kouzlo. Ale jsem si téměř jist, že šla do Zapovězeného lesa, a tam by sama chodit neměla. A dneska mi připadalo, že se zase někam chystá. Ona celý minulý týden skoro nemluvila! Chová se fakt divně. Já nevím… Jen se bojím, že nám nejspíš zase uteče. Když už nemáme ten plášť, tak-"
"Ale ten máme!" usmál se vítězoslavně James. "Jdu pro něj, počkejte tady. Jsem hned zpět."
"Pospěš si, co když tam půjde hned po snídani?" zavolal za ním ještě nervózně Teddy.

--------------------------------------------------------
Pokračujte na další část kapitoly





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014