ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Neobvyklá shoda (Téma týdne "Jeden den, který bych rád/a/ změnil/a/")

18. října 2014 v 4:31 | KattyV & Regi |  MAGICKÉ STŘÍPKY Z NEMAGICKÉHO SVĚTA

Neobvyklá shoda...

Proč neobvyklá? Protože tentokrát zřejmě nastala nejen u Katty a Regi. Před několika dny jsme si povídaly o tématu tohoto týdne. Ten rozhovor vypadal asi takto:


Katty: Budeš psát něco k tématu týdne?
Regi: Já ti nevím...
Katty: Proč nevíš? Téma tě nenspiruje?
Regi: To bych neřekla. Ale ve svém minulém ani současném životě bych nic měnit nechtěla.
Katty: A není to právě odpověď na tu otázku? Nechceš to napsat nějak takhle?
Regi: Vlastně máš pravdu, tak jo. Ale bude to nejspíš jen krátké, protože v tom mám jasno. Takže žádná sáhodlouhá úvaha...

Změnit jeden den v minulosti?
A proč? Co je pryč, je pryč. Ani jedno z mých dávných chybných rozhodnutí, ani jeden z mých minulých neúspěchů nebo trapasů, ani jedna z mých nešťatných lásek už mě dnes netrápí. Všechno je hluboko a daleko v čase, milosrdně přikryté mlžným závojem, který mnohem ochotněji než ty špatné, propouští hezké vzpomínky.
Cokoli, co jsem prožila, mělo nějaký smysl, v každém trnitém křoví, kterým jsem se kdy prodírala, jsem našla něco cenného, něco, čeho bych se nechtěla vzdát. Něco, díky čemu jsem to dnes já. Já, která sedím u počítače a datluju tenhle článek, například.
Kdybych cokoli ve své minulosti změnila, bylo by téměř jisté, že bych dnes byla někým jiným, nejspíš bych někde jinde dělala něco úplně jiného, cítila bych se jinak. A já chci být sama sebou, tady a teď, mít kolem sebe lidi, které jsem cestou potkala a zamilovala si je, chci se cítit tak, jak se cítím… Ne. I kdybych stokrát mohla, nezměnila bych ani jedinou prožitou minutu.

Katty: Zajímavé je, že když jsem si prohlédla články, které se tentokrát k tématu týdne na blog.cz sešly, podobných názorů tam bylo více. Možná dokonce většina. A já to mám taky velmi podobně. Ano, i ty špatné zkušenosti jsou naší součástí, i ty spoluutvářely naši osobnost. Bez nich bychom to nebyli my.
Regi: Takže souhlasíš? Nic v minulosti neměnit?
Katty: Neměnit!

A co vy, odpovíte nám v anketě? Měnit, nebo neměnit...




zpět ooOoo dál







 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Změnili byste něco ve své minulosti, kdyby to bylo možné?

Určitě ano
Nevím, možná...
Rozhodně ne

Komentáře

1 Robka Robka | E-mail | Web | 18. října 2014 v 8:38 | Reagovat

Taky bych neměnila, i když ne všechno bylo růžové. Je dobře, že to nejde.:-)

2 Kardama Kardama | 18. října 2014 v 11:15 | Reagovat

Já bych to možná riskla. Horší než teď bx to třeba nebylo.

3 ioannina ioannina | 18. října 2014 v 14:34 | Reagovat

Myslím, že jedna nebo dvě věci by jinak být mohly. Ale co, přežila jsem, přežiju. :-)

4 Nikki Nikki | Web | 18. října 2014 v 15:32 | Reagovat

Souhlasím. Chyby k životu neodmyslitelně patří, a kdybychom dostali šanci změnit je, nedělali bychom asi nic jiného. Člověk by se měl smířit s minulostí, i když je to občas dost těžké a překonat ji. I špatné zážitky z nás přece dělají živé bytosti a také díky nim jsme mnohdy takoví, jací jsme :-). Co nás nezabije, to nás posílí :-D

5 Regi Regi | E-mail | Web | 18. října 2014 v 16:13 | Reagovat

[1]: Je vážně dobře, že to nejde. Nikdy nemůžeme vědět, jak by zafungoval "efekt motýlího křídla". A co bychom nápravou jedné věci zničili jinde. Ale jako námět různých scifi povídek je to naopak zajímavé, Tam jsem pro cokoli. :-)

[2]: To je právě ono. To, co jsem psala Robce. Ty bys to třeba riskla. Ale co ti, které bys svým rozhodnutím ovlivnila. Ti by neměli možnost volby.

[3]: Ale jo, jasně, že bych si taky někdy přála, aby se něco nestalo, nebo se stalo jinak. Ale o tom jsme se přece jednou bavily. Kdyby něco neodešlo, nebylo by místo pro příchod něčeho (někoho) jiného...

[4]: Přesně. Na větu, kterou jsi napsala jako poslední, jsem myslela při psaní článku a myslím na ni i teď, když odpovídám na komentáře.

Robko, Kardamo, Ioannino a Nikki díky. Jo, a nechcete si jen tak pro tu srandu kliknout i na anketu? :-)

6 ioannina ioannina | 18. října 2014 v 16:25 | Reagovat

Průšvih je, že je pár věcí, který mají tendenci tě zabít s mnohem vyšší pravděpodobností, než tě posílit. Není jich moc, ale jsou. A nedají se odčinit. Silnější - jo, pokud přežiješ a dopracuješ se do funkčního stavu. Možná. Ale podobně, jako je silnější meč proti hroudě železa. Meč je totiž taky křehčí.
Věci jako nedokonaná vražda, znásilnění, zmrzačení a tak.
Umím si představit, že v těchhle případech si člověk přeje, aby ten den nebyl.
Jenomže to nejde. V tomhle světě takové druhé šance nejsou.
Nevím, jestli to je, nebo není dobře. Asi jo - kdyby byly, nemohli bychom se učit. Akorát že některé lekce - ty, co se o nich téměř nemluví - jsou příliš bolestivé. Když se těch lidí zeptáš, jestli by tu zkušenost, kterou si z toho vzali, chtěli i v případě, že by ji mohli odmítnout a to celé vymazat, pak obvykle, jakkoli je ta zkušenost cenná, řeknou, že ne. Že za tuhle cenu ne.

7 Robka Robka | E-mail | Web | 18. října 2014 v 16:45 | Reagovat

[5]: Prosím, já jsem klikla!:-)

8 ioannina ioannina | 18. října 2014 v 17:51 | Reagovat

Já taky!
(A snad se nikdo nezlobí za depkoidní úvahu nahoře. :-) )

9 Regi Regi | E-mail | Web | 18. října 2014 v 18:50 | Reagovat

[6]:[8]: V Šíleném šupleti se programově nikdy nikdo na nikoho za nic nezlobí :-D
A "depkoidní" úvahy? Případy, o kterých mluvíš, opravdu bohužel jsou.

10 ioannina ioannina | 18. října 2014 v 20:44 | Reagovat

[9]: Já se s nima potkávám, ona jim canisterapie svědčí, víš...

11 ioannina ioannina | 18. října 2014 v 23:45 | Reagovat

Ale víš co, jestli se obě shodnete, že byste neměnily nic, je to moc dobře. Znamená to, že se vám ty nejpříšernější věci vyhnuly - a s tím zbytkem umíte žít. :-)

12 KattyV KattyV | Web | 19. října 2014 v 11:11 | Reagovat

[11]: Jo, to je přesně ono.

13 Meduňka Meduňka | Web | 19. října 2014 v 12:56 | Reagovat

Odklikla jsem Určitě ano. Pokud bych mohla změnit jeden den, pouze jeden, bylo by docela těžké vybrat, který :-D.

14 Regi Regi | E-mail | Web | 20. října 2014 v 6:08 | Reagovat

[10]: Dovedu si to představit. Pes, jako je tvoje Donny, je balzám na cokoli.

[11]: No, ano. Nejpříšernější věci se naštěstí vyhnuly, Se špatnýma i hodně špatnýma umíme žít a nad drobnými lapáliemi máváme rukou. Máme nejspíš docela štěstí...

[13]: No právě, Meduňko. Kdybych změnila nebo vymazala všechny dny, kdy bylo něco hodně špatně, kdoví, jak by to se mnou dnes vypadalo...  

Jak tak koukám na anketu, snad bychom s Katty měly změnit název článku...
:-)

15 ioannina ioannina | 20. října 2014 v 18:13 | Reagovat

Zvláštní shoda: na Little Details běží diskuse o tom, jak vypadá opravdová PTSD (posttraumatická stresová porucha, to, co se objevuje u vojáků po návratu z misí a vůbec u lidí, kteří byli vystavení buď delší dobu, nebo velmi intenzivně situacím ohrožujícím život).
Dva postřehy:
-- "s bombardováním se v normálním životě moc nesetkáš, ale trigger se může stát i z úplně obyčejných věcí, pokud jsi je dělala těsně před nebo těsně po náletu. Třeba takové zavazování tkaniček",
-- "nesrovnáš se do původního stavu, to prostě nejde. Ale časem se naučíš, že můžeš spát nepřerušeně i víc než dvě hodiny. Tohle myslím, když říkám, že se s tím naučíš žít."
Třeba to osvětlí, co mně naskočí, když se řekne "vážný průšvih a jeho následky". :-)

16 Regi Regi | E-mail | Web | 20. října 2014 v 18:55 | Reagovat

[15]: Chápu, že kdyby tihle lidé četli tento článek na Šupleti a měli možnost kliknout na anketu, byla by ta první odpověď ve výrazné převaze. Vím, že mám štěstí a všechno to negativní v mém životě jsou proti tomu, o čem v komentáři píšeš, jen drobné lapálie. Fakt je, a myslím, že můžu mluvit i za Katty, že se ona úvaha takových hrůz opravdu netýkala.

17 ioannina ioannina | 20. října 2014 v 19:31 | Reagovat

[16]: Jo. <3
Víš, to jsem prostě já. Vidím ty témata, který jsou tabuizovaný - utrpení, smrt. Vidím celou škálu, včetně jich. A tohle je moje "změnila bys, kdybys mohla?" - a moje odpověď je, že bych pravděpodobně nevymazala svůj přístup k těmhle krajnostem, přestože je to tam minový pole bolesti, odkud se nikdo nevrací nezraněnej (včetně lidí, kteří s takovýma lidma pracujou). Pravděpodobně bych se nevzdala svých rukou, který umějí vyhmatat bolestivý místo v těle. I když mi oboje přináší do života mnohem víc utrpení než radosti.
Pravděpodobně bych změnila, kdybych mohla, jednu věc ve vlastním životě, o jeden zážitek bych fakt ráda přišla. Na druhou stranu si uvědomuju, že ta událost není osamocená a má kořeny a panožky všude, takže není nemožný, že kdybych vymazala to konkrétní, mohlo by se celý podhoubí projevit v jiný, ještě horší věci...
Ale zpátky k opravdu škaredým tabuizovaným věcem. Připomínám je celkem často - jsou hlavně v tom, co píšu. Dělám to proto, že lidi, kterým se takové věci staly, jsou pak na okraji společnosti. Nemůžou o nich mluvit, protože o tom nikdo nechce slyšet. A přitom mluvit o těchhle opravdu hnusných věcech, smět o nich mluvit bez toho, aby se člověk musel pořád omlouvat, že vytahuje hrůzy, bez toho, aby se člověk styděl, bez toho, aby se tak člověk připravoval o těch pár lidí, kteří ho dokážou přijmout i tak moc zraněnýho - to je jedinej opravdu fungující lék.
Ale tohle mluvení musí probíhat moc dlouho.
(Blaise si to v Mrtvých v podstatě odbývá ve zkráceném (!) režimu. A podívej - vždyť on je v depce prakticky celý ten Korálek.)
A to je to, proč to tak často vytahuju. Takhle zraněným lidem pomůže nejvíc to, když zjistí, že i druzí přežili takovou hrůzu - že to jde. Že se z nich nestaly zrůdy. Že jsou pořád lidi. Že je to *možné* přežít a víceméně fungovat dál.
Dnešní společnost to nechce vidět - stejně jako nechce vidět smrt.
A proto nevíme, že takových lidí je kolem nás strašná spousta.
(Najdi si jen tak pro informaci počty obětí - přiznaných obětí, reálný číslo je odhadem dvoj- až čtyřnásobný - domácího násilí. Šikany. Válečnej hrdina, to ještě dovedeme pochopit, ale tohle si odmítáme připustit, že se děje. Přitom se to týká zhruba každýho desátýho (když podhodnotím) člověka, co znáš. Každýho dvacátýho tak, že to na něm zanechá trvalý stopy...
Proto o tom mluvím. Proto mně vždycky při podobných tématech, zvlášť když jsou pojatý lehce, naskočí ta nejšílenější část spektra a upozorním na ni. Protože když se člověk s takovým zraněním, jako má například Blaise, setká s lehkou reakcí typu "jsem spokojená, nic bych neměnila, co tě nezabije atd.", první, co ho napadne, je: "Já ne, já se topím. Takže topit se není normální, člověk by měl být spokojený a tak. OK, já si to myslel - svět měl pravdu, můžu si za to, neměl jsem přežít, jsem zrůda..."

18 ioannina ioannina | 20. října 2014 v 21:49 | Reagovat

No a na moctou stranu - komentář "nemám co změnit, i ty špatný věci beru" je ten nejvíc žádoucí komentář vůbec - to ti řekne člověk, kterej nemá na hrbu žádný nezpracovaný blaisovský příšernosti, a to je hrozně dobrá zpráva. <3

19 Bev Bev | E-mail | Web | 22. října 2014 v 5:16 | Reagovat

Možná bych něco změnila, fakt nevím. Až bude možnost měnit minulost, uvidím. :D I když, poučená ze seriálů a knih tuším, že bych mohla narušit časoprostorové kontinuum a napáchat ještě mnohem horší škody. Těžko říct, jestli bych to riskla. :-?
Tvůj krásný článek jsem četla s obdivem. Tak píše vyrovnaný člověk. :-)

20 Regi Regi | E-mail | Web | 23. října 2014 v 21:18 | Reagovat

[19]: Díky Bev. Vyrovnaný člověk? No... k té vyrovnanosti se propracovávám už dost dlouho. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014