
Nic to není
25. října 2014 v 0:01 | Regi | MAGICKÉ STŘÍPKY Z NEMAGICKÉHO SVĚTA
Komentáře
[1]: Dede má moc hezké a zajímavé stránky. Koukala bych častěji, kdybych stíhala. Pořád si u všech podobných restů opakuju: Po Vánocích, po Vánocích... až se bojím, že mi to budoucí volno na všechno nebude stačit. A k těm loužím - to první už je v nenávratnu, to druhé - no, nevím. Nebude to spíše zvědavost? Anebo něco, čemu s oblibou říkám udatná pitomost? .
Udatná pitomost je naprosto bezvadnej termín!
Odvaha - hlavně ve smyslu "neděsit se, co tomu kdo řekne". Protože když ťápneš do louže, jsi od bahna. Když jdeš potom v nějakých těch dospěláckých šatech od bahna třeba do autobusu - a dle tvaru skvrn je jasné, žes z výšky skočila do louže...
No, když to umíš, tak to ustojíš, a fakt na tom až tak moc není, ale kolik lidí se toho bojí!
A přitom není až takový rozdíl mezi tebou - a tamtím člověkem, který je od bahna, protože venčí v dešti psa. A ti "všichni" tomu neřeknou nic, jelikož čumí pod vlastní nohy a tvoje blátivý gatě jsou jim v zásadě jedno. Pokud to nejsou drbny - a ty tě zase sepsujou absolutně za všechno, takže na jejich názoru nezáleží.
Ale co by tomu řekli...?
ČVACHT!
Není to hezké si tak s chutí šlápnout do louže? Já jsem podobně letos v létě ťapala bosá noční deštivou Prahou, protože jsem měla podpatky a náramně mě bolely nohy, Bylo to skvělé
Pravda, v tramvaji pak trochu divně koukali, ale víte, že mi to bylo fuk? Velkoměsto má skvělou výhodu v tom, že pravděpodobnost, že potkáte známého je mizivá.
Jsem moc ráda, že k Dede občas nakoukneš. Vymyslela si to pěknou zábavu, viď?
Jak už jsem ti psala tam - jo, ke skokům do louží s rozběhem je potřeba buď bezelstné mládí, nebo pořádnej kus odvahy!