ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola čtyřicátá: Lullaby - dokončení

3. listopadu 2014 v 0:03 | Richenza |  Bless the Child: Kniha třetí - PRAMENY
"Nikdo do toho nenutí tebe,Hestie."
"Hodláš tam snad jet ty?!"
"Hestie, Hermiona přece nemůže nikam teď jezdit," vstal rozzlobeně Harry.
"Ale-" pokusila se něco říct Hermiona, Snape ji však nenechal.
"Moje žena přirozeně nikam nepojede."
"Severusi-"
"Ne."


Hermiona jen polkla, ostře a nesouhlasně se na něj podívala, dál však nic neřekla.
"Je otázka, jestli by tam měl jezdit vůbec někdo," vložil se do zjitřené atmosféry svým klidným způsobem opět Burton Battley. "Nejdříve ale uzavřeme první bod. Má někdo nějakou rozumnou námitku proti tomu, abychom Braunerové poskytli ta přenášedla?"
Nikdo se už neozval.
"Evandrusi, dokdy jsi schopný dodat neevidovaná mezinárodní přenášedla?"
"A dokdy je to potřeba?" usmál se Evandrus Virdee a podíval se tázavě na ministra. Kingsley téměř neznatelně přikývnul.
"Do začátku května," odpověděla Hermiona.
"Budou tu. Harry, pomůžeš mi vytipovat vhodná místa, kam by se naši hosté měli přemístit?"
"Určitě, Evandrusi."
"Fajn," přikývnul Battley. "Takže je to vyřešeno. Teď k druhému problému. Jsou tři možnosti: Buď je všechno v pořádku. Pak je jedno, jestli tam půjde Braunerová sama, naopak, každý další člověk zvyšuje riziko odhalení. Nebo je to past na ni, pak by jí doprovod mohl pomoci, ale jisté to není - na jejich straně bude moment překvapení. A budeme na veřejném mudlovském místě v cizině. Moc možností teda mít nebudeme. Anebo je to past na nás, pak samozřejmě jejím doprovodem můžeme jen ztratit."
"Jen… vlastně Ala vyloženě nechtěla, aby s ní někdo šel," pokračovala přemýšlivě Hermiona.
"Nebo tě chtěla přesvědčit, aby sis myslela, že nechce, aby s ní někdo šel, Hermiono," odpověděl klidně Battley. "Ale nemyslím si to. Nejpravděpodobnější mi stejně jako tobě připadá druhá možnost. Přesto se však jako nejrozumnější rozhodnutí jeví, aby se do Prahy vydala sama."
"Jenže to je pro ni nebezpečné," povzdychla si Hermiona.
"To už jsme probrali. Není mi jasné, co vlastně navrhuješ, Hermiono. Nějaké další názory?"
"Jednoznačně z toho vyplývá, že by měla jet sama," řekla Hestie Jonesová.
"Souhlasím," pokývnul vážně Dedalus Kopál.
"Vypadá to možná nekolegiálně," naklonil se Elfias Dóže, "možná i krutě vůči paní Braunerové, ale je to skutečně nejrozumnější řešení."
"Jestli ona věří tomu, že to psal její muž, pak je nejpravděpodobnější, že to on doopravdy psal, ne?" připojila se Levandule. "A v tom případě jí hrozí jen docela přiměřené riziko, které můžeme jen zvýšit, jak říkal Burton."
"Ano, souhlasím," přikývnul její muž a Snape si všimnul, že i většina ostatních členů souhlasně přikyvuje.
"Myslím, že jste zbytečně podezíraví," prohlásila Alice Tolipanová. "Souhlasím s Levandulí, přece musí poznat dopis svého muže. A také si nemyslím, že je špiónka. Takže to riziko pro nás ani pro ni není velké. Navíc pokud sem dostaneme toho Petra Braunera, získáme hodně informací."
"Takže všichni jsou-"
"Počkej, Burtone," zavrtěl zamyšleně hlavou Harry, "všechny ty argumenty jsou logické. Jenže mi to připadá nesprávné. Vzali jsme ji pod ochranu… je náš host… Nemůžeme ji nechat jen tak jít."
"Ve skutečnosti nejenže můžeme, ale i musíme," pronesl Snape.
"Severusi…" podívala se na něj prosebně a nesouhlasně Hermiona.
"Nemáme právo po nikom chtít, aby ji doprovázel. A pokud někdo chce dobrovolně," zvednul obočí a téměř pobaveně si prohlížel horkokrevné Nebelvíry, kteří tvořili většinu Řádu, "tak by si měl uvědomit, že tím může paní Braunerové ve skutečnosti uškodit při velmi malé pravděpodobnosti reálné pomoci. A uškodit i mnohem více, pokud by byl zajat a vyslýchán, i když toto riziko mohu pomoci minimalizovat, pokud se někdo tak pošetilý najde."
"Tím máš na mysli co, Severusi?" podíval se na něj napjatě Burton Battley. "Že bys skutečně znal protijed proti Veritaséru?"
"Ne," zavrtěl hlavou s nehybnou tváří Snape. "Ve skutečnosti by to ani nic neřešilo. Ne proti takovému mistrovi v nitrozpytu, kterým podle všeho Grindelwald je."
"Mí lidé nitrobranu ovládají," zamračil se Harry.
"Ach tak, jak jsem mohl zapomenout," ironicky poznamenal Snape. "Hovořím o Grindelwaldovi, Harry."
"Jaký druh pomoci tedy nabízíš, Severusi?" zeptala se Minerva.
"Nejspíš ten, který již využívají moji lidé," odpověděl místo Snapea vážně Evandrus Virdee.
"Vrátíme se raději zpět k tématu," pokračoval bezbarvě Snape a litoval, že o tom vůbec začínal. "Naprosto souhlasím s Burtonem a dalšími, riziko a možný prospěch nás vedou k jedinému závěru."
"Je náš host, Severusi," řekla tiše Molly. "A je matkou malého dítěte."
"Dítěti žádné nebezpečí nehrozí, Molly, zůstane v Bradavicích. A ji k tomu nikdo nenutí. A jak řekla Levandule nebo Alice - ve skutečnosti jen ona sama dokáže nejpřesněji odhadnout rizika. Včetně toho, zda ten dopis psal její manžel či někdo jiný."
"Takže je rozhodnuto," prohlásil rezolutně Burton Battley.
"Ne," zavrtěl hlavou Harry, "já se hlásím jako dobrovolník."
Snape se na něj ostře podíval. Bláznivý zatracený Nebelvír. Pán bezové hůlky chce dobrovolně riskovat vše kvůli ženě, kterou ani nezná a jejímiž motivy si ve skutečnosti nemůžou být jisti.
"Ne, Harry," promluvil důrazně Kingsley. "Ty ne."
"Ale Kingsley-"
"Přece ti musí být jasné, proč to nepřipadá v úvahu," podpořil svého přítele tiše Evandrus Virdee, zatímco se na ně Burton Battley jen přemýšlivě díval.
"Já ji doprovodím," ozval se do ticha Anthony Goldstein, bývalý havraspárský člen Brumbálovy armády. Všichni se k němu překvapeně otočili, od tohoto tichého muže nikdo nic takového nečekal, přestože prošel bystrozorským výcvikem. "Pokud tedy půjde někdo se mnou, jinak by to skutečně byla ztracená akce," dodal a vážně se rozhlížel.
"Půjdu já," zvedl se Nigel Wolpert, bystrozor, který často sloužil ve dvojici právě s Anthonym.
"Proč?" zamračil se Snape.
"Věřím jí," podíval se na něj Anthony. "A Harry s Minervou mají pravdu. Je to náš host. Je pod naší ochranou."
"A já v tom nemůžu nechat Anthonyho samotného," usmál se Nigel. "Je to parťák. Jo, a beru na vědomí, že v tom lítáme sami a že nás z toho ministerstvo tahat nebude, Kingsley," podíval se ostře na ministra.
"Dobře," přikývl Burton Battley poté, co se téměř neznatelným pohledem ujistil, že proti tomuto řešení nic nenamítá ani ministr. "Harry, uvolníš je ze služby, aby se mohli připravovat na akci?"
"Ano, jistě, Burtone," přikývnul Harry. "Evandrusi, mohl bys jim přidělit specialistu?"
Když muž z oddělení, o němž se nemluví, přikývl, Burton Battley se rozhlédnul kolem: "Takže, co je dalšího k projednání?"

Po skončení schůzky se chtěl Snape co nejrychleji vrátit do Bradavic, Burton Battley se však k němu naklonil: "Máš ještě chvíli čas, Severusi?" Když se Snape zamračil, dodal: "Nezdržím tě dlouho. Jen mi řekni," naklonil se až těsně k jeho uchu: "Ví o tvým synovi i Harry?"
Snape na něj konsternovaně hleděl, nezmohl se na odpověď. Jistěže tušil nebo snad i věděl, že tohohle bystrozora vloni při té události neoklamal. Jenže Battley se k tomu nevracel, dokonce ani v náznacích ne, a takto otevřené tvrzení skutečně po měsících mlčení neočekával. "Proč se ptáš?"
"Chci si promluvit. A respektuju, že o něčem hovořit nechceš. A chtěl bych o tom mluvit i s Harrym. Je to problém?"
"Harry není problém," polknul Snape. "Jen… spěchám zpět. Naše dcera je doma-"
"Tvoje žena to nepochybně zvládne, Severusi," usmál se bystrozor na Hermionu, která se na ně překvapeně dívala.
"Samozřejmě," přikývla, "pokud potřebuješ zůstat, přepravím se zpět s Minervou a Hestií."
Snape prkenně přikývnul.
Battley se pousmál a aniž by ztrácel čas, otočil se na Harryho: "Harry, můžeš se chvíli zdržet?"
Za chvíli se všichni tři usadili ve vedlejší místnosti, kterou Snape zabezpečil před odposlechem. Rozhostilo se mlčení, jako by Battley najednou nevěděl, jak začít. Ticho narušoval jen cinkot skleniček a zvuk koňaku, který Harry pečlivě odměřil každému z trojice mužů.
"Co se děje, Burtone? Máš nějaké informace, které jsi nechtěl říkat před ostatními?" zeptal se Harry po několika dlouhých minutách, v jejichž průběhu Snape věnoval svou pozornost zlatavým odleskům na sklenici a jemné vůni koňaku.
"Informace… nemyslím, že bych měl informace, který nevíte. Ale chci se zeptat na něco jinýho," na chvíli se opět odmlčel, napil se, pak se nadechl a podíval se pevně na oba muže: "Jaký je vlastně smysl Řádu? Co děláme? Nebo se scházíme jen proto, abysme měli pocit, že něco děláme?"
"Fénixův řád pracuje. Tvoji poznámku z dnešního večera jsem příliš nepochopil, Burtone," zamračil se Harry. "My pracujeme. Ostatně to říkal i Kingsley."
"Kingsley mluvil o tom, co dělá jako ministr. A kdo je to - my? Nemluvím o tom, co někteří z vás děláte. Ale Řád jako celek?" Battley se pohodlně opřel a zkřížil ruce na prsou. "Co je naší cílem? Co jsme zač?"
"Jsme Fénixův řád. To stačí, ne?"
"Ne," zavrtěl hlavou Battley. "Co chceme? Kdo nás vede? Kdo komu podlíhá? Kdo určuje, kdo a co bude dělat? Co jsme zač? Poradní orgán ministra? Nebo jeho prodloužená ruka, která může dělat to, co si on jako ministr oficiálně dělat netroufne?"
"Ne," zavrtěl hlavou Harry. "Kingsley je zde, protože je Kingsley. Ne, protože je ministr. Tady není náš nadřízený, Burtone. A ostatně tady nejsem ani já tvůj nadřízený."
"Dobře," pousmál se Battley a Snape zapochyboval, kdo koho ve skutečnosti v Potterově odboru vede. "Ale co teda jsme?"
"Fénixův řád. Brumbálova armáda," pousmál se Harry.
"To se točíme v kruhu. Co to je?"
"Obrana, pokud cokoli dalšího selhává," odpověděl Harry, zatímco Snape stále mlčel.
"A selhává? Co selhává? Ve skutečnosti tu jsou zástupci prakticky všech oficiálních struktur, včetně těch, které oficiálně neexistují," ušklíbl se. "Kromě Kingsleyho, který je tu proto, že je Kingsley," usmál se trochu ironicky, "ty jsi ředitel odboru, Hestie, Ailith, Alice Thomasová, Romilda, Nigel, Anthony pracují jako bystrozorové, Katie s Alicí Tolipanovou jsou ministerský úřednice, o Evandrusovi nebudeme mluvit."
"Nemusí tomu tak být pořád."
"Ano," přikývnul Battley, "a až tomu tak nebude, zvládne to Řád? Kdo ho vede? Ty, Harry? Nebo Kingsley? Nebo snad Severus?" změřil si ostře Snapea.
"Proč si to myslíš, Burtone?" řekl pomalu Snape, přitom nepřestával otáčet skleničkou s koňakem v ruce a pozorovat jeho fascinující odlesky. "Řád jednoznačně vede Harry. Nechápu, jak tě mohlo napadnout něco jiného. Samozřejmě respektuje názor Kingsleyho-"
"A tvůj, Severusi. Tvé rozhodnutí o tom, kdo co může vědět."
"Nevím, o čem mluvíš," odpověděl pomalu Snape, zatímco Harry překvapivě a překvapeně mlčel.
"Pokud si tady nevěříme, nemá vůbec smysl, aby nějaký Řád existoval," prohlásil Battley.
"Nerozumím, Burtone," promluvil Snape pomalu po chvíli mlčení. "Předpokládám, že nenaznačuješ, že tu někdo někomu nedůvěřuje? Nebo snad že někomu nedůvěřuji?"
"Jsem rád, že jsi mě pochopil, Severusi," usmál se Battley a stoupnul si před Snapea, ruce opřené o stůl. "Řešíme tady drobnosti a podstatné věci nám unikají. Musíme chránit to dítě z proroctví. Všichni. To je prvořadá úloha Řádu."
"Jistě," sevřel rty Snape. "V tom jsme v úplné shodě. Až to dítě najdeme."
Burton se naklonil až k němu a zašeptal: "Není až tak těžký na to přijít, Severusi. Nemá smysl hrát si na schovávanou."
"Nerozumím, Burtone," odtáhnul se Snape.
"Dobře. Tak to shrnu. Jsi syn Eileen Princeové. Dal jsem si tu práci, že jsem zjistil, s kým se tvá matka znala ve škole. Vím, jak dlouho po její svatbě jsi se narodil. Vím, čím byl její manžel, vím dokonce, jak vypadal. Vím, z jaký je rodiny. Opravdu si myslíš, že věřím, že byl Tobias Snape tvůj otec? Máš mě za hlupáka?"
"Proč?"
"Hledáme dítě, který je princem a příbuzným Harryho, ne? Takové bylo zadání. Tak jsem hledal."
"Proč?"
"Protože jsem zatracenej zvědavej detektiv, proto. Došlo mi, že je tvůj syn, po tom požáru, to asi tušíš, ne?"
Snape se na něj díval s kamenným výrazem v obličeji.
Když se nedočkal odezvy, Battley pokrčoval: "Samozřejmě jsem přemýšlel, proč se k němu nehlásíš. Napadlo mě několik hypotéz. A jedna se mi zdála zajímavá. A vcelku ji podpořila i tvá reakce na proroctví Trellawneyové. Snažil ses ho tajit, co to šlo. Vzpomínku na tu událost jsem si přehrál několikrát. Nejsi až tak chladnokrevný, Severusi. Vyděsilo tě to."
Odmlčel se a čekal, zda něco řekne.
"Musíme ho chránit. A proto to musí vědět Řád, nebo alespoň ta jeho část, která je určená k ochraně Bradavic. Předpokládám, že ty to víš, Harry, že?"
Snape přikývnul, na mlčícího Harryho se nepodíval.
"Minerva?"
"Něco ano. Ale ne všechno. Myslím, že ji to ještě nenapadlo."
"O tom pochybuju. Spíš respektuje tvoje mlčení. Evandrus? Kingsley?"
"Ne."
"Kdo?"
"Harry, Ron, Arthur, Molly, Ginny. On sám. A Hermiona, samozřejmě."
"Považuju za potřebný to říct ještě Kingsleymu, Evandrusovi a bystrozorům v Řádu. Jen tak můžeme efektivně plnit náš úkol. Když pro nic jiného, tak proto, aby nemarnili čas objevováním objeveného. Pokud jsem na to přišel já, jak můžeš být tak naivní, že si myslíš, že na to nepřijde nepřítel? A za naivního jsem tě nikdy nepovažoval, Severusi. Pak by to ale nepřítel věděl, a přátelé nikoli."
"Vždy jsem měl na paměti, že na to může nepřítel přijít, Burtone," odpověděl Snape dutě.
"A možná bys nám také mohl prozradit ten protijed na Veritasérum, Severusi. Pokud bojujeme spolu, musíme využít všechny naše zbraně."
"Teď skutečně netuším, o čem mluvíš."
"Když myslíš," pokrčil rameny Battley. "Nebudu na tebe dál tlačit, ale nech si to projít hlavou. Harry, a ty bys mi mohl vysvětlit, proč je tak důležité, abys právě ty nejezdil do Čech. I když Severus to ví nepochybně také, že?"
"Myslím, že tohle si necháme prozatím pro sebe," řekl pomalu Snape.
"Není to tak, že bych ti nedůvěřoval, Burtone," našel ztracenou řeč Harry, "ale-"
"Ale Severus si to nepřeje. Chápu, Harry. Důležité, je, že si důvěřujeme."
"Brumbál také neříkal každému všechno," zopakoval Harry obranným tónem své oblíbené vysvětlení.
Battley znovu pokrčil rameny a chvíli je mlčky pozoroval. "To nezpochybňuju. Jenže problém je, že tady žádnýho Brumbála nevidím."






 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014