ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ČTVRTEK: Dramione od Martian

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Prolog

16. listopadu 2014 v 0:01 | KattyV |  McGonagallova dcera
Příběh nás provede životem Minervy McGonagallové od jejího dětství až po současnou roli bradavické ředitelky.
Jaký byl život ženy, o které vlastně víme jen to, že učí přeměňování a umí se proměnit v kočku?
Minerva se narodila pár let před válkou v malém skotském městě na okraji Highlands. To, že její otec byl presbyteriánský kněz, nám prozradila JKR. Ale co to vlastně znamenalo pro malou Minervu? Jaký byl její život v dětství a jaký později? Pojďte se začíst. Pokud se budete chtít podívat na data, která vám lépe ozřejmí co se kdy v životě Minervy stalo, nahlédněte zde.








"Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij." John Lennon

Najednou jsem uviděla svůj život jako skládanku sestavenou z jednotlivých, jasně oddělených částí. Jako cestu prostorem. Pěšinu, která chvíli vede temným lesem, aby se vynořila na prosluněné pasece; dlouhý nudný úvoz je vystřídán výhledem na rozvlněné moře se slanou vůní vln a křikem racků. Zavede mne i do kostela, kde je hluboké ticho přeruší velebné tóny varhan.
Jedna krajina za druhou. Mé dětství, studia v Bradavicích, krátká epizoda na ministerstvu, učitelské začátky, obě války s Voldemortem a pustá léta mezi nimi, na která se mi nechce myslet, a konečně, má léta ředitelská. Léta, která se překvapivě proměnila v jedny z nejlepších v mém životě. Protože konečně za mnou zůstává něco hmatatelného… Konečně mohu rozhodovat o tom, co se bude dít a určovat, jakou školou se Bradavice stanou…

*****

Krajinou mého dětství byl hřbitov. Ne jen tak lecjaký, ale právě tento, místo, kde dnes sedím na náhrobku svého otce a přemítám, co si dál počnu se životem. Nic tak pochmurného, jak by se zdálo. Prostor ohraničený pevnou kamennou zdí, chráněný před větrem a vnějším světem. Moje zahrada, moje hřiště. Útočiště, ze kterého jsem se mohla opatrně pouštět do neznámého, možná i nebezpečného, ale tak lákavého světa.
Hřbitov mne spojuje s těmi nejranějšími vzpomínkami. Mezi hroby jsem se učila chodit, náhrobky mi poskytovaly oporu při prvních krůčcích. Jeden, s výškou tak akorát pro malé dítě, obcházím pořád dokola, pod prsty hladkost mramoru. Konečně se pouštím a několika potácivými krůčky přejdu o kousek dál. Před pádem mne zachrání další, tentokrát z drsnějšího pískovce.
Zvláštní, myslela jsem, že si to nepamatuji. Přenesl mne přes to tři čtvrtě století pocit hladkého kamene pod prsty? Nevím. Možná to ani není vzpomínka. Jen představa, kterou jsem si vytvořila z matčina vyprávění…
První, co si skutečně pamatuji, je osamělý hrob ukrytý venku za hřbitovní zdí. Dodnes v sobě cítím ten pocit, že je na něm něco divného. Na rozdíl od většiny ostatních, pečlivě opatrovaných širokými rodinami, byl tenhle prázdný a opuštěný. Omšelý náhrobní kámen zakrytý mechem a napůl zarostlý travou. Jak jsem mohla tušit, že je to hrob sebevraha. Proč a jak se zabil? Nevím, ale ačkoli s takovým útěkem příliš nesouhlasím, stejně si myslím, že o životě i jeho konci, si má člověk právo rozhodnout sám. Nemyslím, že je nutné prohlásit to za smrtelný hřích…
Takže je vlastně v pořádku, že prvním projevem mé divoké magie, bylo vyloupnutí toho náhrobku z mechu a jeho pokrytí záplavou květů.
Otec a matka. Zlobili se oba. Otec věřil, že jsem hrob zvládla očistit vlastníma rukama. Jak si to jen mohl myslet? Byly mi tři. Zlobil se proto, že jako kněz měl jasno. Hroby sebevrahů patří do zapomnění. To, že jeho vlastní dcera něco takového nerespektuje, ho silně rozladilo. Ne, neuhodil mne. Nikdy mne nebil. Ale ten pohled, ten hlas… byla jsem vyděšená, protože jsem nechápala, proč se tak zlobí. Vždyť jsem jen chtěla, aby to bylo hezké.
Matka se zlobila z úplně jiného důvodu. Dneska je mi jasné, že tím důvodem byl strach. Kdoví, jak se stalo, že si poměrně schopná čarodějka vzala presbyteriánského kněze. Ale stalo se. A matka otci neprozradila, že je jiná, v bláhové naději, že se jí podaří své kouzelnické schopnosti před ním utajit. Pravda, jí se to povedlo. Za cenu, že se jich vzdala. U jejich dětí už to nevyšlo. Tenkrát, s tím hrobem, to ještě zamaskovat dokázala. Ale přišly i další příhody… Otec se s tím smířil. Nerad, ale smířil. Myslím, že za to vděčím především dědečkovi.

*****

Uplynulo tolik let. A jako by to byla chvilička. Nejspíš bych měla pokračovat v tom, co se mi poslední roky tak dařilo. Ve zvelebování Bradavic. Jenže možná přišel čas opustit tu voňavou zahradu, ve které jsem v posledních letech vystříhala tolik bujícího býlí a nepřehledných křovin, kde jsem urovnala půdu a vysadila nové záhony. Všechno tam roste a kvete přesně podle mých představ. Ale já mám najednou chuť otevřít vrátka, vyklouznout ze sadu a pustit se za novým dobrodružstvím.
Kočičí fousky se chvějí, nos se otáčí za novými vůněmi. Toužím se znovu, po nekonečně dlouhých letech, volně nadýchnout, přestat být zodpovědná a starat se jen sama o sebe. Na všechno a všechny se vykašlat, být sobecká, žít konečně svůj život.
Směšné, v mých letech. I na čarodějku jsem už věku více než středního. Jenže… pokud se nerozhodnu žít nyní, neudělám to už nikdy.


------------------------------------

Minervu, která se vrátila domů a teď sedí na hřbitově, mi připomněla má oblíbená Hana Hegerová a její:

oOo dále
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 16:52 | Reagovat

Katty, na tuhle povídku jsem se moc těšila. Celou dobu sleduju, jak vzniká. Je jiná, a z mého, pravda laického pohledu, lepší, než většina fanfikcí, které jsem kdy četla. A má hrdinku, která mívá všude jinde tak málo prostoru, přestože by si zasloužila mnohem víc. Hrdinku zajímavou, silnou a krásnou. I tvůj popis jejího života je zajímavý, silný a krásný. Díky.

2 KattyV KattyV | Web | 16. listopadu 2014 v 17:36 | Reagovat

Regi, díky. Ty jsi u toho, takže víš více, než jiní. Je to zajímavá žena. Na druhou stranu, řada lidí je zajímavých, stačí se na ně trochu více zaměřit. A my to většinou neděláme. Právě tak je to i s Minervou.

3 ioannina ioannina | 16. listopadu 2014 v 18:08 | Reagovat

Začínáš velice zajímavě - Minervou, která se vzdává. Začínám být ještě zvědavější než doteď.

4 KattyV KattyV | Web | 16. listopadu 2014 v 19:00 | Reagovat

[3]: Máš pocit, že Minerva se vzdává? Možná zodpovědnosti. Myslíš, že nemá nárok? No jo, jenže samozřejmě netušíš, co se skrývá za její touhou odejít.
To si ovšem ještě počkáme. V příští kapitole jí bude šest. :-)

5 ioannina ioannina | 16. listopadu 2014 v 21:26 | Reagovat

[4]: Mám pocit, že je už hodně stará a unavená.

6 KattyV KattyV | Web | 17. listopadu 2014 v 1:52 | Reagovat

[5]: Unavená? Řekla bych - připravená na nová dobrodružství ( a ne, nemyslím si, že smrt je báječné dobrodružství).

7 ioannina ioannina | 17. listopadu 2014 v 17:47 | Reagovat

[6]: No, nevím čím to je, ale měla jsem z ní takovej pocit.
Ovšem je fakt, že Minerva je z těch lidí, co si je neumím představit na stáří sedět u krbu s plédem přes kolena. Nebo aspoň ne moc dlouho. :-)

8 KattyV KattyV | Web | 17. listopadu 2014 v 18:18 | Reagovat

[7]: Sezení u krbu s plédem na kolenou pro ni rozhodně neplánuji. No ni, obrň se trpělivostí. Tak za 65 let začneš tušit :-D

9 ioannina ioannina | 17. listopadu 2014 v 20:37 | Reagovat

[8]: Tyjo, abychom tu tou dobou ještě měli tyhlety internety! :-D

10 KattyV KattyV | Web | 17. listopadu 2014 v 21:09 | Reagovat

[9]: Že jsi to ty, použiju stroj času.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014