ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

1. Už nechci bojovat

3. prosince 2014 v 0:01 | Mannaz |  PODZEMNÍ POLE


Často mi bylo líto, že hrdinové HP neopouštějí hranice Velké Británie. Pokouším se je zavést k nám do Čech. Nechám je znovu bojovat se zlem a zachraňovat naše česká pozadí. Okořeněno trochou lásky.

Neville je profesorem v Bradavicích, podobně jako Lenka. Kristýna odhání vzpomínky. A z Prahy přichází dopis.


1. Už nechci bojovat

Vzduch byl prosycen vůní vlhké hlíny, oranžová zář zapadajícího slunce se odrážela na hladině malého jezírka se žaberníkem i od orosených listů vavřínu. V poklidném tichu občas zašuměly křídla vážky, zbloudilé tulačky od jezera. Večer byl ve sklenících nepěknější. Zbavené nájezdů brebentících studentů poskytovaly pokojné útočiště i klidné místo na práci.
Neville Longbottom, profesor bylinkářství, se s vyhrnutými rukávy vínové košile prohrabával hromádkou hlíny a hledal skryté cibulky ocúnů. Každý maličký nález opatrně pokládal do nízkého koše vystlaného mechem. Prsty zdánlivě neohrabaných rukou měl jemné a šikovné. Práce s rostlinami vyžaduje cit nejen v prstech. Stejně důležité je i pochopení pro přirozený chod světa, pokoru před jeho ohromnou dokonalostí. Neville se každičkým okamžikem přesvědčoval o téhle pravdě, dodávala mu naději a chuť do života.
Dokončil práci, hlínu rozsypal po záhoncích a ocúnové cibulky zakryl vrstvou mechu. Mech pocházel ze zapovězeného lesa, byl cítit po houbách a tu a tam se v něm objevila nějaká breberka. Neville věděl, že miminka ocúnů do jara přečkají nejlépe právě pod touto peřinkou.
Umyl si ruce v jezírku a s potěšením sledoval, jak se žaberník rozrůstá. Byl to jeho nápad ho sem umístit a pěstovat a dařilo se mu.
Teprve teď se natáhl po hůlce položené na polici se semeny. Moc jí nepoužíval. Rád pracoval rukama, dotýkal se hlíny, listů i jemných květů. Cítil, jak ve všem pulzuje život. Potřeboval to.
Otevřely se dveře a vpustily do vlhkého tepla trochu chladného večerního vzduchu. Vzhlédl, aby se přesvědčil, kdo přichází.
"Věděla jsem, že tu zase budeš. Máš rostliny raději než lidi."
Luna měla dlouhé světlé vlasy prozářené posledními slunečními paprsky. Tvář se jí skrývala v šeru, přesto věděl, že se usmívá. I on se na ni usmál. Doposud si zachovávala tu zneklidňující vlastnost, říkat pravdu bez obalu. Proto ji měl rád.
"Ty jsi na tom podobně s těmi svými zvířaty," odpověděl klidně.
Luna učila Péči o kouzelné tvory. Brumbál jí rád poskytl místo. Měl jedinou podmínku. Nebude učit o chropotalech, škrknách a ostatní smyšlené havěti. Přijala. Neville měl podezření, že se o tom stejně občas tu a tam na svých hodinách zmíní. Jinak neviděl důvod, proč by o minulých vánocích studenti z mladších ročníků odmítali projít pod jmelím.
"Jsem s nimi šťastná. A sem taky ráda chodím. Nikdy tu nenarazíš na strachopudy. "
Neville sice na strachopudy nevěřil, ale věděl, o čem Luna mluví. Skleník byl tolik plný života, že nikomu nedovolil zabývat se chmurnými myšlenkami.
"Půjdeš na večeři, Neville?"
Přikývl. Už delší dobu neměl potřebu mnoho mluvit. Luně to nevadilo. Sama občas mluvila bez ustání, jindy mlčela. Zažili toho spolu tolik, že slova nebyla to nejpodstatnější.
Dnes měla Luna povídavou. Jen co opustili skleníky a vydali se k hradu, spustila: "Ještě na ni myslíš?"
Neville na okamžik zastavil a vrhl na Lunu rychlý, zamračený pohled. Tohle bylo jediné téma, které neměl rád. Luna čekala na odpověď, ve tváři nevinný výraz. Věděl, že je to klam. Nenechá ho vyhnout se odpovědi.
A byla jediná ONA, na kterou někdy myslel.
"Víš, že je to pryč. Konec. Od začátku to bylo špatně."
Luna se dotkla prstem jeho rtů. "Hrdinové nelžou, Neville."
Jistě, věděla, že lže. Znala ho dobře.
"Někdy se tomu nevyhnu," připustil neochotně.
Luna ho sledovala upřeným pohledem a čekala na další slova. Když se jich nedočkala, pokračovala v hovoru sama.
"Vůbec nebyla špatná. Měla tě ráda. Líbily se mi její obrázky."
I Nevillovi se její obrázky líbily. Líbila se mu celá.
"Byla mudla z cizí země. Nikam by to nevedlo," Neville se takhle přesvědčoval často.
Luna mu už konečně dala pokoj a lehkým, téměř tanečním krokem vyrazila k hradu. Šťastná nešťastná Luna. Stále žila ve svém světě, pořád zdánlivě duchem nepřítomná a přitom viděla vždy pravou podstatu věcí.
Z přátel mu byla nejbližší. Snad proto, že se jejich cesty znovu sešly v Bradavicích. Ostatní se rozprchli do světa. Harry stále pracoval na ministerstvu, vzorný manžel a otec. Čas od času si s Nevillem poslali psaní, velice vzácně se sešli v Prasinkách na krátké posezení u máslového ležáku.
Ron s Hermionou byli už rok a půl v Egyptě a studovali spolu prastará kouzla. Jejich dopisy voněly exotickým kořením a vyprávěly o tajemných dobrodružstvích. Neville je rád četl, ale nijak nezáviděl. Byl spokojený tam, kde byl.


***
Kristýna

Za hvězdné noci
ze slupek sebeklamu
vysvlečená
s očima jasnýma
srdcem odhaleným
bez ochranné lži
na krátký okamžik
dovolím bolesti
ukázat pravdu
jsem osamělá


Večerní slunce zalilo pokoj zlatavým světlem. Rozvířený prach zatančil v paprscích, stín malířského stojanu se protáhl, až nabyl podoby děsivého zubatého hada. Končil krásný podzimní den, jeden z mála. Kristýna odložila umyté štětce do otlučeného starého hrnečku a přejela pohledem po hotové malbě. Temné noční postavy nezřetelných obrysů, tmavé, hrozivé nebe, stromy jejichž větve vypadaly jako pařáty umrlců. Otřásla se. Tohle by malovat neměla. Měla by nechat smutek uvnitř.
Přikryla plátno kusem starého prostěradla a rozsvítila petrolejku. Měla ráda její světlo. Uklidňovalo, bylo teple laskavé. Prohřívalo její prochladlou duši a statečně bojovalo s temnotou.
Uvařila si čaj a posadila se do ošoupaného křesla. Pořídila ho kdesi v bazaru, zachránila od osudu nepotřebné věci. Odvděčovalo se jí. Přijímalo ji do své pohostinné náruče a přinášelo pohodu.
Hledala útěchu ve věcech. Bývalo by jí to dřív přišlo směsné, nebýt toho, jak moc se změnila. Nacházela radost v běžných každodenních maličkostech. Potěšilo ji, že vysvitlo slunce, zezlátlo listí, povedl se jí koláč, sehnala nová plátna za babku, prodavač v obchodě se na ni usmál. Možná zmoudřela.
Dnes jí bylo smutno. Odháněla vzpomínky. Ty se však nedaly. Jsou dny, jakkoli slunečné, kdy podlehnete srdci. Dlouho skrývané pocity zaplaví mysl.
Kristýna vstala a z psacího stolu vytáhla pomačkaný papír. Zahleděla se na portrét mladého muže. Díval se na ni klidnýma očima. Pamatovala si je, hleděly na svět s vyrovnaností a odhodláním.
Měla ho pro ten jeho klid moc ráda. I pro jeho laskavou povahu a jemný smysl pro humor.
Přejela prsty po kresbě, ulpělo jí na nich trochu černě. Stále ho měla ráda. I když odešel bez vysvětlení.


***

Dopis

Neville se s Lunou usadil u profesorského stolu a pozdravil se s ostatními. Brumbál se na něj usmál a o něco podobného se pokusila i Minerva. Cítil se mezi nimi vítán. Bylo až k neuvěření, že denně zasedá ke stolu s těmi, kterých se kdysi obával. Uplynulá doba dávala vzniknout zvláštním přátelstvím. Válka mnohé změnila.
Přišel i profesor Snape. Lehce pokývl na pozdrav a usadil se vedle Nevilla.
"Zase jste se až do teď rýpal v hlíně, profesore?" pronesl chraplavým hlasem a probodl Nevilla pohledem černých očí.
"Jistě. Stejně jako vy trávíte čas nad kotlíky." Neville věnoval Snapeovi vyrovnaný pohled a usmál se na něj.
"Vaše dračince budou zítra k odběru. Zastavte se pro ně."
"To jsem rád, došly mi už před týdnem."
Tohle bylo ze všeho nejdivnější. Neville doposud nedokázal Snapeovi zapomenout, jak se k němu celé roky choval. Ale odpustil mu. V den vítězné bitvy přišel Snape téměř o život. Pak dlouhé měsíce strávil na lůžku, zlomený a trýzněný bolestí. Zotavil se a vrátil se k učení, ale už to nebyl ten jízlivý muž, jakého pamatoval. Ztratil na své děsivosti. Mluvil chraplavým, zastřeným hlasem, důsledek zranění hadími zuby. Pod límcem hábitu skrýval ošklivé jizvy.
S Nevillem vycházel dobře, někdy se zdálo, že se snaží své dřívější chování odčinit.
Neville se probral ze zamyšlení a zjistil, že na něj mluví Brumbál.
"Takže se za mnou po večeři zastav."
Neville přikývl a dumal, o co půjde. Ředitel byl schopen ho pozvat jen proto, aby mu ukázal nějakou knížku, povyprávěl o mandragorách, nebo mu vnutil hrst bonbónů. Někdy se mu zdál dětinský.
Dal si s večeří na čas, Brumbál už byl dávno pryč, když se rozloučil s Lunou a vydal se k ředitelně.
"Tentokrát tě nezvu z tak pošetilého důvodu jako obvykle." Brumbál opět nezklamal. Dokázal, že ještě není senilní stařec a pokud něco výstředního dělá, ví o tom a zřejmě má pro to své důvody.
Neville se posadil do křesla a poslouchal.
"Vedu poměrně rozsáhlou korespondenci s mnohými význačnými čaroději. Jedním z nich je i český mág a moudrý muž, Myslibor Chalupa. Vím, že se s ním znáš. A vím, že máš důvod se zajímat i o někoho dalšího v téhle zemi. Prosím, přečti si jeho dopis."
Neville sáhl po papíru. Poznal drobné a úhledné písmo mistra Myslibora.

Drahý příteli,
není tomu tak dávno, kdy jste ve vaší zemi svedli boj se zlem. Vím, že ne zcela souhlasíš s mým pojetím magie, přesto doufám, že jej respektuješ a uvěříš mým slovům.
Znáš moje studium pradávné síly, utvářené všemi lidskými činy, paměť světa, chaos poznatků, pocitů nastřádaných za tisíce let lidské existence, ba i otisk událostí dávno před vznikem člověka. Nazývám ho podzemním Polem. Lze se na něj, patřičně připraven, napojit a načerpat mnoho užitečných poznatků. Nechat zbohatnout ducha a poté prospívat lidem. Stejně tak lze využít jeho nebezpečné, mocné a zlé stránky k ničení a zkáze.
Příteli, zlé síly Pole se vzmáhají. Našel jsem nezvratné důkazy. Stále ještě ale není jasné, kde má zlo kořeny, a proto je nelze utnout.
Buď myšlenkami při nás. Mou zemi čekají těžké časy.
Tvůj Myslibor Chalupa, antikvář pražský.

Neville vrátil řediteli dopis. Mistr Myslibor nebyl žádný pošetilec. Takhle vážná slova, by nepoužil, kdyby neměl důvod se obávat. Ne, tohle nebylo dobré. Neville poznal v téhle zemi pár přátelských lidí. Poznal tam i Kristýnu. Poznal, zamiloval si ji a opustil ji. Už je to rok a půl.
"Nechceš se tam podívat? Dal bych ti nějaký ten týden volno," nabídl mu Brumbál. Nejspíš věděl o jeho vztahu k téhle zemi víc, než mu sám pověděl. Co jim tam bude platný? Nechtěl další válku. Už ne!
"Zůstanu tady," odpověděl.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 9:01 | Reagovat

Tak znovu. Znovu, a moc ráda, budu číst Podzemní pole. Poprvé jsem ho četla brzy potom, co jsem vůbec objevila FF. Budou to nějaké tři, čtyři roky. Tehdy jsem ale jen četla a vůbec nic nekomentovala. Takže si teď s chutí splatím alespoň část svého komentovacího dluhu. Mám ráda Lenku i Nevilla a těším se na setkávání s nimi.

2 mannaz mannaz | E-mail | 3. prosince 2014 v 12:13 | Reagovat

Regi, moc mne těší, když někoho příběh vtáhne do své atmosféry a děje :-). Díky, za to, že jsi tak věrná čtenářka :-).

3 ioannina ioannina | 3. prosince 2014 v 17:48 | Reagovat

Začíná to zajímavě. Jsem zvědavá na pokračování.
(Jak ti přežil Brumbál?)

4 KattyV KattyV | Web | 3. prosince 2014 v 18:52 | Reagovat

Tak, konečně mám čas  na komentář. v kamnech praská, od kamen se šíří teplo a pohoda, takže nálada je veskrze pozitivní :-P
Na Podzemní pole se vážně moc těším, protože mám ráda Nevilla i Lenku a oblíbila jsem si i Kristýnu. Podobně jako Regi jsem četla Podzemní pole už před nějakou dobou, takže si ho nepamatuju úplně přesně a cíleně jsem ho nezhltala najednou, i když jsem při vkládání kapitoly byly v pokušení pokračovat dál a dál. Ale chci si ho užívat týden co týden a moc se na to užívání těším.

5 mannaz mannaz | E-mail | 3. prosince 2014 v 22:31 | Reagovat

Díky za komentáře. Katty,  snad na druhé čtení Pole nezklame.
ioannina - díky za čtení. Brumbál prostě přežil. Přiznávám, že vůbec tuhle otázku neřeším :-). A doufá, že to příběhu není nijak na škodu.

6 KattyV KattyV | Web | 3. prosince 2014 v 22:55 | Reagovat

[5]: Pokud si správně pamatuji, tak Brumbál v celém příběhu stejně nehraje žádnou zásadní roli. Prost se přesuneme do Prahy a to důležité se bude dít tam.

7 mannaz mannaz | E-mail | 4. prosince 2014 v 9:47 | Reagovat

Tak tak, Brumbál tam je, protože tam je, proto, že ignoruji tu linii příběhu JKR, kde z něj udělá pošetilého vyvrhele... :-).Pro příběh není důležitý.

8 sarush ef sarush ef | Web | 6. prosince 2014 v 10:07 | Reagovat

Nádhera!

9 mannaz mannaz | E-mail | 9. prosince 2014 v 9:32 | Reagovat

sarush, těší mne, že se líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014