ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

2. Zkažené obrazy

10. prosince 2014 v 0:01 | Mannaz |  PODZEMNÍ POLE


Na chvíli opustíme Nevilla a vydáme se do matičky Prahy. Známe ji dobře?


2. Zkažené obrazy


Slunečný den byl minulostí, kočičí hlavy smáčel drobounký déšť, nebe plakalo nad ztraceným létem. Slzy ronilo tiše a ospalé město jeho smutek cítilo a zůstávalo v uctivém mlčení. Nedaleké vozy tramvají klouzaly se zpěvem po lesklých kolejích a i jejich hudba dnes zněla tesklivě.
Kristýna si nechala máčet vlasy a tvář. Pohlcena atmosférou, vychutnávala chladivé pohlazení. Její kroky zněly nevhodně hlasitě, zkoušela našlapovat tiše a v souladu s loudavým rytmem. V tak brzkou hodinu potkávala jen ojedinělé chodce. Míjeli ji s netečnými výrazy, zahleděni sami do sebe.
Zato ona měla oči otevřené a spolu s nimi pozorné i všechny smysly. Probouzející se den byl plný krásy.
Když otevírala úzké, zeleně natřené dveře zastrčeného antikvariátu, zalitovala na okamžik, že musí opustit deštivý svět.
Obchod byl opuštěný ostrov, zadržený v minulých dobách. Ze všech koutů promlouvali prastaří filozofové, mudrci a umělci. Šeptali o hledání a nacházení, o pochybách, bolesti lásek i kráse smíření. Jejich slova byla uzamčena v ohmataných vazbách, mnohokrát vypouštěna na svět a mnohokrát znovu zavržena. Kristýna sem chodila ráda.
Rozkoukala se v nezbytném příšeří a zamířila k antikváři. Vítal jí úsměvem šedých očí. Musel být už velice starý, tvář měl zbrázděnou hlubokými vráskami. Jeho oči však byly očima mladého člověka chtivého poznání.
"Krásné dobré ráno!" pozdravil tichým hlasem a sledoval jak, Kristýna stírá z obličeje vodu. Přinesla sebou vůni mokrého asfaltu a deště.
"To tedy je. Vám taky dobrý den!" Vytáhla desky z ochranného igelitového obalu a položila je na volné místo na pultě před antikvářem. Umáčené ruce si utřela do kalhot.
Antikvář na desky se zájmem, ale nedotkl se jich.
"Vaří se mi voda na čaj. Dáte si se mnou? Obchod se nemá dělat ve spěchu." Nečekal na odpověď, zašel do dveří za svými zády a chvilku šramotil a cinkal lžičkami. Kristýna čekala. Zažila tenhle rituál už mnohokrát. Muž se vrátil s dvěma kouřícími hrnky a zanesl je k tmavě hnědé kožené pohovce a postavil na nízký stolek. Pohledem pozval Kristýnu k posezení. Přinesla desky a uvelebila se naproti antikváři do křesla.
Teprve, když oba chvíli upíjeli čaj s vůní jasmínu, Kristýna promluvila:
"Zkazila jsem toho tentokrát hodně." Nedokázala skrýt podtón provinilosti a lehkého znechucení sama nad sebou.
Antikvář ho zachytil a potřásl hlavou. Věděla přeci, že právě o ta "pokažená" díla má zájem.

"Mohu nahlédnout?" zeptal se a Kristýna přikývla. Měla chuť sklopit oči, zavřít je, nebo nejlépe odejít. Přinutila se však klidně sedět a pozorovat antikvářův obličej. Probíral se jejími díly, tvář bledou a vážnou, pohled soustředěný. Tu a tam malbu či kresbu pohladil, položil na ni hubenou dlaň.
Nebyla schopná odhadnout, jestli se mu některá líbí, spíš to vypadalo, jako by ho něco znepokojovalo.
Nedivila se mu. Čas od času se její prsty zbláznily, ruce neposlechly hlavu, roztančily štětce či rudky ve své vlastní choreografii. Zanechaly pak na nevinném výjevu z pražských ulic a zákoutí děsivé pokroucené postavy, krvavě rudá mračna či nesrozumitelné symboly. Jindy se vydala malovat obyčejný starý dům a po dokončení zjistila, že zachytila jeho podobu před dávnými lety. Dělo se jí to už téměř rok.
Antikvář dokončil prohlídku a podíval se nešťastné malířce do očí. Podařilo se mu téměř zakrýt znepokojení, snažil se o úsměv, ale příliš se mu nevyvedl. Bylo toho opravdu víc než jindy.
"Vypíšu vám doklad," řekl a ztěžka vstal. Pomalu přešel ke starodávné kovové pokladně, odpočítal patřičnou částku a perem se zlatým zdobením zapsal dnešní obchod. Vrhl letmý pohled k čekající ženě. Dopíjela čaj, prsty křečovitě sevřené kolem teplého porcelánu. I ona tušila, že něco není v pořádku. Pocítil drobný osten provinění. Využíval nevědomého citu pro Pole, téhle malířky. Ale neprozradil jí to.
Krásné ráno je zapomenuto.
Antikvář dokončil zápis a přidal úhledný podpis. Myslibor Chalupa.

Kristýna odešla a mistr Myslibor se znovu vrátil k obrazům. Rozložil je po stole i podlaze. Z červotočem prožrané skříně přinesl kupu dalších. Rozdělil je na hromádky a poskládal podle daného klíče na nově získané exempláře. Tím klíčem bylo místo. Už dávno požádal Kristýnu, aby určitá místa malovala opakovaně. Teď se jednotlivými hromádkami probíral a porovnával množství zachycených beztělců. To byly ony děsivé postavy. Beztělci pocházeli s Pole. Při zachování rovnováhy se neměli z podzemí dostat. Nepatřili do světa živých, byli jen záznamy, vzpomínkou. Něco je vypustilo. A přibývali.
Nacházeli se pochopitelně na místech, kde už k podobným únikům došlo. Praha jimi byla prošpikována. Od dávných dob byly tyto vstupy zabezpečovány magickými způsoby, většinou kamennými obelisky, bránící vstupu bytostí z Pole. Mnohé z nich nahradily kaple, kostely a věže. I církev věděla, jak se o podzemní hrozbu postarat. V současné době bylo příliš mnoho zapomenuto. Doba vhodná pro porušení hranic.


***

Nespavost

Noc byla zaplněna poklidným tichem. Přikryla svět sametovým závojem, zavírala oči posledním nespavcům a přinášela voňavé sny. Neville ležel v posteli, oči otevřené, mysl čilou, odolávající úporným pokusům o usnutí. Bylo toho tolik, co mu neukázněná paměť chtěla připomenout.
Přemýšlivé medové oči, jež se rády smály. Jemné rty, na kterých se utvářela láskyplná slova, dokonalé k polibku.
Vzpomínal na první setkání. Ztracený v cizím městě hledal mezi desítkami lidí na ulici nějakou ochotnou tvář, rozhlížel se a motal chodcům pod nohy. Začínala ho pohlcovat panika, přestával si věřit, jako by už zase byl poprvé v děsivém bradavickém bludišti. A v tom u něj stála ona, oči plné pochopení a na rtech drobný úsměv.
"Potřebujete najít cestu?" oslovila ho nejprve tou nesrozumitelnou řečí, co zněla všude okolo. Rychle pochopila, že jí nerozumí a přešla do pěkné angličtiny. Přikývl a ukázal jí adresu načmáranou na kousku pergamenu. Vzala ho do ruky a promnula mezi prsty. Překvapeně mu pohlédla do tváře, ale na nic se nezeptala.
"Neumím tu cestu vysvětlit," přiznala a Nevillovi pokleslo srdce. V zápětí ho uklidnila.
"Zavedu vás tam. Ráda se projdu do tak pěkných míst." Znovu se usmála a prováděla ho klikatými uličkami, přešli kamenný most a znovu se ponořili do spleti úzkých cest. Jmenovala místa, kterými procházeli, nepamatoval si je. Zastavili u cíle jeho cesty, před domem ve Vlašské ulici.
"Ztratila jste se mnou spoustu času." Neville si stále nepřipadal hoden jakékoliv laskavosti od kohokoliv.
"Udělala jsem to ráda. Ale můžete mi to nějak vrátit, jestli nerad dlužíte." Usmívala se.
"To bych rád," připustil a vracela se mu sebejistota a klid.
Pokročila o kousek blíž a pohlédla mu do očí.
"Navrhněte způsob vyrovnání!" požádala, měla malinko provokativní výraz a Nevilla ovládla neuvěřitelná smělost. Sklonil se k ní a lehce ji políbil na rty. Voněla heřmánkem a chutnala po karamelu. Rozpačitě se odtáhl. Očekával pobouření. Místo toho se zdála potěšená. Šibalsky se usmála. "Teď dlužím já vám. Vyrovnám se s vámi zítra. Vyhovuje vám to na tomto místě večer v šest?"
Přikývl.
Pročísla si hnědé vlasy a stále se usmívala. "Těším se na zítra, cizinče!" špitla a vydala se ulicí dolů, svižným krokem. Neotočila se za ním. Sledoval ji, dokud nezmizela za zatáčkou.
Později mu přiznala, že takhle smělá nikdy nebyla. Jen s ním.
Šťastná vzpomínka měla trpkou příchuť. Nikdy sám sobě neodpustil, že od ní odešel bez rozloučení.
Mohly ho k tomu vést tisíce dobrých důvodů, přesto to bylo nečestné, špatné a zbabělé.
Nechtěl být zbabělý. Věděl, že jím často býval. Pak nastal okamžik, kdy bylo třeba odložit strachy a bojovat.
Kolik probdělých nocí ho bude stát jeho rozhodnutí zůstat v Bradavicích? Jak dlouho vydrží klamat svědomí a tišit srdce? Nevěděl.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KattyV KattyV | Web | 10. prosince 2014 v 6:51 | Reagovat

Ten svět mimovolně vznikajících obrazů mne fascinuje. Trochu mi to připomíná mne samotnou na nudných poradách, po kterých mám sešit pokrytý obrázky - najdeš tam krajinky, kytičky, psy, koně, lidi... naštěstí žádné beztělce. Ale ten pocit, když ruka pracuje přinejmenším napůl bez vědomí hlavy, ten znám.
Mannaz, už jsem někdy řekla, jak moc se mi líbí tvé popisy? Užívám si každé slovo. Jsou tak obrazné, že náramně lahodí mému smyslu pro obraznost, všechna ta místa prostě vidím.

2 ioannina ioannina | 10. prosince 2014 v 8:47 | Reagovat

Jo, ty obrazy jsou fascinující. Člověk má někdy pocit, že tenhle svět je jenom blanka: Slovy jde ke skutečnosti prorazit těžko, jsou moc hlučná. Obrazy v tichu to jde mnohem líp. (A nebo hudbou.)
A líbí se mi Nevillův sen. Protože je tak snovej.

3 mannaz mannaz | E-mail | 10. prosince 2014 v 9:43 | Reagovat

Obrazy, to je to, o co se pokouším. Neumím malovat, kreslit a tak moc ráda bych to uměla. A tak se snažím slova svázat tak, aby obrazy vznikly. A jako u správných obrazů, aby tam byly i zřetelné pocity, atmosféra. Jsem moc ráda, když se to aspoň trochu vyvede a na čtenáře, na vás, se atmosféra přenese :-)

4 Regi Regi | E-mail | Web | 11. prosince 2014 v 6:21 | Reagovat

Jo, obrazy. Mannaz, opravdu maluješ obrazy. To co píšeš, živě vidím. Obrázky mimovolně kreslené, kdy ti podvědomí vysílá impulsy přímo do ruky a nedělá přitom okliku přes mozek, to taky znám. Kolikrát se stalo, že jsem mimovolně psala nějakou číslici, nebo dokonce slovo. Naštěstí to nikdy nebylo nic zlověstného.
Když teď čtu podruhé, víc si to užívám, protože mne nežene ta netrpělivost - honem, honem, jak je to dál...

5 mannaz mannaz | E-mail | 12. prosince 2014 v 9:15 | Reagovat

Regi, děkuju :-)

Já mimovolně čárám při telefonování. Kupodivu pak výsledná kresba vyjadřuje charakter hovoru a volajícího. Někdy to nejsou obrázky lichotivé :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014