ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

3. Učitelské starosti

17. prosince 2014 v 0:01 | Mannaz |  PODZEMNÍ POLE


Tentokrát zůstaneme u Nevilla. Povolání učitele není vždycky idyla.



3. Učitelské starosti



Skleník byl zaplněn špitáním a šustěním hábitů. Studenti měli zrůžovělé tváře, jednak z nezvyklého tepla, svědčícího rostlinám, jednak ze snahy vecpat kořeny sazenic routy do úzkých černých květináčů.
Neville stál opřený o svůj pracovní stůl a pozoroval jejich činnost. Dnes zkrátil výklad na minimum a nechal studenty samostatně pracovat. Ještě pořád na sobě cítil následky probdělé noci. K únavě se přidala špatná nálada. V takovém rozpoložení býval netrpělivý a ke studentům nespravedlivý. Proto teď jen tiše stál a odpustil si připomínky.

Vyhlédl ven. Svět tam zešedl, pozbyl barev. Zdálo se, že ustrnul, vše ztratilo sílu odporovat tichým plíživým mračnům, která schovala slunce za dveře omšelé zastavárny plné beznaděje. Kdo ví, kdy je někdo vykoupí. Jen temná zeleň Zapovězeného lesa se ve větru vytrvale pohybovala, rozhodnutá dokázat, že to pouze lidské srdce má krátkou paměť, podléhá zoufalství po kratičkém čase nepřízně.
Neville obrátil pozornost na studenty. Dlouhý pracovní stůl ozařovalo několik nažloutlých koulí kouzelného světla. Dokončovali práci, tiší a klidní. I je pohltila atmosféra, drželi se v bezpečné blízkosti světla, jako by je šedá zákoutí skleníků děsila. Jeden havraspárský student se zdál, že nemá s počasím problém, spíše mu právě to dnešní svědčilo. Robin Parker. Byl plný živelné energie, stejně děsivé jako síly v temném lese. Ke svému okolí býval nepřátelský, ochotný vždy hájit své zájmy. Nevillův pohledi se zastavil na tváři toho hnědovlasého chlapce. Se znepokojením zachytil v jeho očích zlomyslný záblesk, zrak upřený na svého spolužáka. Rty vyslovily neslyšné: "Dostanu tě, zbabělče!". Výraz tváře měl však nečitelný. Neville přeběhl pohledem k tomu, jemuž byla vyhrůžka směřována.
Mrzimorský hoch, Tristan Burns, byl opakem onoho havraspárského. Pod nepřátelským pohledem se vylekaně přikrčil a snažil se dělat, že si ničeho nevšimnul, nedařilo se mu to. Ruce se mu roztřásly a jindy šikovné prsty rozdrtily jemné stvoly byliny a zlomily ji.
Vrhl nešťastný pohled k Nevillovi. "Zničil jsem ji, pane profesore," oznámil tiše.
Neville jen ukázal na hromádku v koutě skleníku, kde byla připravena další várka pro nebelvírské studenty. "Vezmi si novou, nic se nestalo."
Musí s nimi oběma promluvit, objevuje se tu něco, co Neville znal z vlastní zkušenosti , a co nepovede k ničemu dobrému. Promluví i s Kratiknotem, snad zvládne svého studenta přivést k lepšímu chování.
Zatímco Neville zvažoval možnosti nápravy, Burns se vydal pro novou sazenici. Šel pomalu a vrhal ostražité pohledy směrem k světelnému ostrovu.
Seběhlo se to rychle. Na polici nad hromadou sazenic měl Neville, v bezpečné výšce, uloženy plody prskavce. Burns si právě vybíral jednu rostlinku routy, když Neville koutkem oka zahlédl žlutý záblesk. V zápětí se řetěz nesoucí polici rozlomil a ta se řítila na hlavu zděšeného Burnse.
Neville bleskově vytáhl hůlku a polici zadržel nadnášecím kouzlem. Koš se semeny se převrátil a ta se kutálela z police dolů.
"Burnsi tři kroky nastranu!" vykřikl Neville důrazně. Kluk se vzpamatoval z ohromení a poslechl. Neville nechal polici s hlasitým bouchnutím dopadnout. "Imobilus!" Zamířil na padající semena. Zadržena kouzlem visela nehybně ve vzduchu kousek nad zemí.
"Burnsi, jdi k ostatním a raději všichni ustupte!" Nevillův hlas zněl klidně a jistě. Poslechli ho.
Neville pak nechal jedno semeno po druhém pomalu klesnout k zemi.
Nebezpečí bylo zažehnáno. Neville vzhlédl ke studentům. Byli polekaní. Parker nestačil skrýt zklamaný výraz. Ten polekaný nebyl. Neville k němu rychle vyrazil. Těch pár kroků nedokázalo uklidnit jeho rozčilení. Zastavil před Parkerem, překonával chuť kluka popadnout za hábit a zacloumat s ním. Místo toho zatínal pěsti a zadržoval dech. Jindy sebejistý student se teď přikrčil a s obavami sledoval profesora. Neville se konečně nadechl a nechal svou zlost uniknout aspoň slovy: "Udělal jsi zlou věc! Nevěřím, žes nevěděl, jaké můžou být následky! Z takových jako jsi ty, rekrutovali Smrtijedy!"
Všechny oči se upíraly Nevillovi. Jakmile zachytil, jejich pohledy, zjistil, že teď je jistě vyděsil on sám.
Nikdy ho neviděli rozčíleného. Nejspíš taky netušili, proč je tak rozčílený. Otočil se k Parkerovi zády, došel otevřít dveře skleníku.
"Jděte všichni ven a počkejte tam na mě!" přikázal úsečně.
Sám se vrátil k rozsypaným semenům a vybral to nejmenší. Opatrně ho sebral a vydal se za nechápajícími studenty.
"Teď se všichni dobře dívejte!" přikázal. Poodešel pěkný kus od studentů a tak, aby to všichni viděli, zahodil semeno prskavce. Jakmile dopadlo na zem, ozvala se ohlušující rána, hlína a trsy trávy vyletěly do vzduchu. V místě dopadu zůstal kráter.
Neville setřásl hlínu z hábitu a otočil se na studenty. Teprve teď pochopili. Zděšeně se dívali střídavě na Nevilla, Parkera, Burnse a na kráter v zemi.
"Domýšlejte vždy následky svých činů!" řekl Neville a zvlášť dlouhý pohled věnoval Parkrovi.
Tím hodina skončila. Neville studenty uvolnil o pár minut dříve. Zmatení a otřesení se vydali k hradu.


Šedý nepovedený den se chýlil ke konci. Bradavický hrad svítil svými nespočetnými okny, pevné kamenné zdi utopené ve tmě. Působilo to, jako by skončila velkolepá zahradní slavnost, hosté se rozešli a hostitelé, znaveni veselím ulehli do postelí a ponechali na šňůrách rozvěšené rozsvícené lampiony.
Neville sledoval hru světel okénkem Hagridovy hájovny. Usazen na dřevěné židli, s obrovským hrnkem horkého čaje před sebou, vychutnával večerní pohodu a společnost přátel. Naproti němu se Luna statečně snažila rozžvýkat Hagridovu grilijšovou hrudku s výrazem naprosté spokojenosti.
Hagrid si právě vylepšoval čaj pořádnou dávkou rumu. U obrových nohou ležel mohutný hnědý pes, sotva odrostlé štěně s kůží o několik čísel větší. Předstíral, že ho dění u stolu nijak nezajímá. Neville ho však několikrát přistihl, jak stočil toužebný pohled k jeho přídělu hrudek.
"Jo, mladej Parker je hajzlík. Toho sem si všim, už jak sem ho prvně vez do Bradavic."
Neville právě odvyprávěl svou odpolední příhodu. Luna se ke komentáři neměla, nejspíš proto, že měla zuby slepené griliášem.
"Možná taky nebylo moudrý nechávat ty semena ve skleníku," pokračoval Hagrid v úvahách.
Neville si povzdychl. "To je pravda."
Dnes už tenhle názor slyšel několikrát. Nejprve od Kratiknota, když mu Neville stručně popsal podlé chování jeho studenta. Potom ho do ředitelny pozval Brumbál, nechal si vše vylíčit. Schválil Nevillův úmysl promluvit do duše oběma studentům a pak, velice taktně, ale přesto jasně, Nevillovi naznačil, že by měl být v ukládání tak nebezpečných věcí předvídavější.
"Neville je měl schované dobře, jak mohl tušit, že někdo provede takovou ošklivost." Luna už se vypořádala s hrudkou a vrátila se jí řeč. Nevilla její slova potěšila.
"Ono se vod študentů má vočekávat ledacos. Copak jste už zapomněli na Draca?" Hagrid si nijak nevšiml, že svou řečí Nevillovi zrovna nepřispívá.
"A mluvil už jsi s nimi?" zeptala se Luna a nacpala si do pusy další hrudku.
Neville přikývl. Ustrašenému Burnsovi kladl na srdce, aby za ním přišel ihned, jakmile si k němu Parker něco dovolí. Snažil se mu dodat odvahu. Parkerovi zase jasně popsal možné následky jeho počínání, vykládal o sebekontrole.
"Nejsem si jistý, že to bude mít valný účinek," poznamenal a upil čaje.
Hagrid se taky napil, utřel si prošedivělý plnovous a povzdechl. Stočil pohled k psovi. Výraz mu zněžněl, natáhl obrovskou tlapu a pohladil psisko po hlavě.
"S mladejma je holt fůra starostí."
"Hagrid tím chtěl říct, že mu Chlupáč sežral už dvoje boty a rozkousal madraci na posteli," poznamenala Luna s nevinným úsměvem.
Luna nebyla, kupodivu, jedinou osobou, která mu ten den poskytla podporu.
Odpoledne Neville uklízel spoušť ve skleníku. Cítil, jak moc se ho dotýká tenhle vstup zla na místo, kam nemělo nikdy vkročit. Naštvaný na sebe za to, jak moc se dokázal rozčílit a jak blízko byl toho, aby se přestal ovládat. Z myšlenek ho vyrušil zvuk kroků. Zvedl oči a ve dveřích skleníku uviděl stát Snapea. Poslední osobu, kterou by v tomto okamžiku chtěl vidět.
Profesor přehlédl nepořádek ve skleníku všímavým pohledem a pak ho obrátil k Nevillovi. Většinou přísná ústa se stočila do mírného úsměvu. Neville s jistotou čekal, jak si jeho selhání vychutná.
"Vidím, že jste zažil poměrně výbušnou hodinu. Mám s tím jisté zkušenosti, věřte, že i vy to pravděpodobně přečkáte ve zdraví."
Neville nevěřil tomu, co slyší. Uložil poslední semeno do koše a postavil se. Snape si prohlížel skleník a pak ukázal na jeden nevyužitý kout.
"Být vámi, dal bych vše nebezpečné tam a zajistil kouzlem. Nejlépe izolovat celou oblast. Vstoupit budete moci jen vy."
Snapeova slova nezněla ani povýšeně ani poučně. Prostě se snažil Nevillovi poradit.
"Ano, to by bylo opravdu dobré," souhlasil Neville. Díval se na černovlasého muže a čekal, kdy mu konečně vyčte neopatrnost. Nedočkal se. Snape se mu podíval do očí, klidný a trochu smutný.
"Nikdy si nesmíte klást za vinu cizí zlé činy. Nikdy se nepodaří je všechny předvídat. Náhoda je vždy silnější, než jakékoliv plánování. Můžete se jen co nejvíce snažit jí předejít."
Snape si přejel prsty po krku a usmál se. "Nikdy se náhodě úplně neubráníte. A někdy vám může být ku prospěchu." ¨
Neville věděl, co tím profesor myslí. Ten den, kdy ho kousl had, měl Snape už v sobě dávku jiného jedu. Někdo ze studentů se ho pokusil otrávit. Směs obou pak byla neškodnější, než jeden každý zvlášť. Náhoda sehrála v životě Severuse Snapea velkou roli.

Neville se vytrhl ze vzpomínek, vrátil se duchem zpátky do Hagridovy hájenky. Zřejmě se zamyslel na dlouhou dobu, protože Hagrid vsedě podřimoval a Luna na něj upírala nekonečně trpělivý pohled svých velkých očí a všechny hrudky už měla snězené.
"Je čas jít spát, Neville!" řekla prostě a zvedla se od stolu. Mlčky pak spolu došli do hradu a rozešli se do svých ložnic. Den byl za nimi. Zítřek snad bude šťastnější.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KattyV KattyV | Web | 17. prosince 2014 v 17:01 | Reagovat

Severus překvapil, že? Neville byl opravdu neopatrný a stejně mu to neomlátil o hlavu. :-D

2 ioannina ioannina | 17. prosince 2014 v 22:53 | Reagovat

A já budu tvrdit, že nepřekvapil. Neville je už podle něj asi velkej, tak se k němu tak chová. :-)

Ale ta bouchací kytka je úžasná!

3 Regi Regi | E-mail | Web | 18. prosince 2014 v 6:33 | Reagovat

No, a já jsem si zase(u mne ne překvapivě) užívala Hagrida i s jeho griliážovými hrudkami. ;-)

4 mannaz mannaz | E-mail | 19. prosince 2014 v 13:57 | Reagovat

Severus je už ehm.... rozumější :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014