ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola čtyřicátá devátá: The Unforgiven II. - dokončení

5. prosince 2014 v 0:09 | Richenza |  Bless the Child: Kniha třetí - PRAMENY
Brumbál měl pravdu, ale nebylo to tak jednoduché. Měl by si s Hermionou promluvit, jenže se bál toho, že zjistí věci, o kterých ve skutečnosti vědět nechce. A bál se, že se prořekne, děsil se toho, že se jeho žena dozví o tom, co udělal jako mladý. To, co dělal potom, za druhé války, možná,možná!bylo omluvitelné. Ale on toho udělal víc. A i když mu tvrdila, že ho přijala takového, jaký je, říkala to jen proto, že ve skutečnosti si vůbec nedokázala představit, co všechno udělal.


Otevřel dveře svého bytu a zkontroloval Joshuu. Byl ve svém pokoji, spolu s Jamesem Potterem a Vicky Weasleyovou. Snape se jim nedokázal podívat do očí.
"Dnes tu zůstanou, pane profesore," oznámil mu Joshua, zatímco se James nadechoval k protestu.
"Samozřejmě. Jste vítáni," zamumlal a odešel do ložnice.
Hermiona seděla vedle spící Rosie a Davida a nemohla z nich spustit oči. Na jeho příchod nereagovala.
"Dám na ně pozor, Hermiono," posadil se vedle ní.
Podívala se na něj a zavrtěla hlavou. "Jak na ně dáš pozor? Včera jsi riskoval svůj život. Jen tak. Zbytečně. I když jsem tě prosila, abys to nedělal! Jak jsi mohl?!" její hlas zněl stále rozhořčeněji. "Jak bys na ně potom dával pozor, kdybys zemřel?!"
Chvíli se na ni konsternovaně díval. Je možné, že se na něj zlobila kvůli tomu, že prozradil Dracovy přívržence? "Ta možnost byla zcela nepatrná, Hermiono."
"Zcela nepatrná?! Byla to jen pravděpodobnost! Neměl jsi jistotu!" Nyní již Hermiona téměř křičela. Překvapeně se na ni díval. Nikdy na něj ještě nezvýšila hlas.
"Jistotu?" zvedl obočí. "Někdy snad máme jistotu? A kdy? Vždy přeci pracujeme s menší či vyšší mírou pravděpodobnosti."
"Jenže tohle bylo zbytečné! Draco Malfoy není takový blázen, aby Lily nechával v nezabezpečeném domě někoho, kdo byl na tom seznamu. Nebyla vůbec žádná šance, že by jí to mohlo pomoci!"
"Jistě, máš v podstatě pravdu," přikývnul klidně.
"Tak proč?! Samozřejmě, že má cenu riskovat život, nikdy bych ti nevyčítala, pokud by to mělo skutečně smysl. Ale tohle nemělo!" zoufale zavrtěla hlavou. Napětí posledních dní umocněné strachem o děti i manžela ji již téměř přemohlo.
A on se na ni klidně díval. Bylo to jinak, než se obával. Nevyčítala mu, co udělal, jeho vinu. Zlobila se na něj, to ano, ale proto, že o něj měla strach. To pochopení na něj působilo jako balzám. A bylo mu úplně jedno, že na něj křičí.
"Mělo to přece smysl," začal jí pomalu, jako malému dítěti, vysvětlovat. "Pominu tu nepatrnou možnost, kterou jsme však nemohli a priori vyloučit, že Lily Potterovou jsme mohli nalézt u některého z nich. Získali jsme tím však jistotu, že Draco Malfoy porušil svůj slib. Dalším důvodem bylo, že je potřeba, abychom po nich šli, nenechávali je v klidu. A možná se někoho neopatrného chytit přeci jen podaří. Byli to oni, kdo porušili příměří. Draco Malfoy zradil důvěru, kterou dostal, a je nutné, aby pocítil důsledky. I kdyby tím důsledkem bylo jen nepohodlí způsobené pronásledováním. Ale hlavně - kdybych jim to neřekl, ztratil bych zbytky jejich nejisté důvěry. A tedy i ty, protože mají za to, že tě mám ve své temné moci," řekl ironicky, ale ihned zase zvážněl. "A my jejich důvěru potřebujeme, potřebujeme jejich pomoc při ochraně Joshuy. Zvážil jsem vše, a rozhodl jsem se."
Hermiona odvrátila tvář, nejspíš nechtěla, aby si všimnul slz, deroucích se jí do očí. "Stejně ti nikdy úplně věřit nebudou," zašeptala.
"Nebudou," souhlasil. "A ty mi věříš?"
"Věřím," přikývla s hlavou odvrácenou. "Ve skutečnosti jsem ti věřila vždy, přes všechno, co ... Jen … někdy mám pocit, že tě neznám, že když sundám jednu masku, je pod ní druhá … A … nevím přesně co, ale … cítím něco … máš tajemství, která jsi mi neřekl. A ani Joshuovi jsi neřekl všechno. Je to tak?"
"Řekl jsem ti vše, co jsem mohl, Hermiono."
"Co jsi mohl?!" začala opět zvyšovat hlas. "Proč si myslíš, že mi nemůžeš říct všechno? Jsem jeho matka, Severusi. A tvoje žena."
"Nikdy to nepřestanu mít na paměti. Jsi moje žena, kterou mám povinnost chránit. I kdyby to znamenalo neříct ti všechno."
"Týká se to Joshuy? Víš něco dalšího?"
"Ne," zamračil se. Vlastně tak docela nelhal. Pak se k ní posadil a chytil ji za obě ruce: "Nechci o tom mluvit, Hermiono. Ano, neřekl jsem ti toho hodně. Vlastně jsem se nikdy netajil s tím, že jsem udělal věci, o kterých nechci, abys věděla," upřeně si ji měřil. "Trápí tě ta věštba, a já ji také neberu na lehkou váhu. Hlavně proto, že ji nemusí brát na lehkou váhu On. Jenže ve skutečnosti nikdo z nás neví, co to proroctví znamená, a jestli to je vůbec skutečné proroctví. A i pokud je - neříkal snad Brumbál, že předpovídání budoucnosti je velmi nejistá disciplína?"

--------------------------------------

Tentokrát přiznávám inspiraci myšlenkami německého profesora morální teologie Hanse Rottera.

zpět oOo dále

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014