ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola čtyřicátá osmá: Praha bolestivosti - dokončení

1. prosince 2014 v 0:03 | Richenza |  Bless the Child: Kniha třetí - PRAMENY
Bradavice; téhož dne

James s Vicky byli ještě u Snapeů doma, když se Joshuovi rodiče vrátili ze zasedání Řádu.
"Ahoj mami," pozdravil Joshua matku. "Dobrý večer, pane profesore," rozhodl se neignorovat otce.
"Dobrý večer," pozdravil Snape vážně, zatímco jej matka objala. Nechal se.
"Co je s Lily!" překonal James strach ze Snapea.
"Nevíme," odpověděl vážně Snape.


"Rosie i David spí. Tady je všechno v pořádku. Víte už, kdo ji unesl?" zeptal se Joshua.
"Jak jste na to vlastně-"
"To přece není důležité," přerušil Joshua matku. "Ale bylo to zřejmé ze vzkazu, který pan profesor dostal, než opustil hodinu."
"A, z toho, že vám napsal Albus," poznamenal Snape, drže v ruce pergamen.
"Pane profesore," obrátil se na něj s nezvykle prosebným výrazem James. "Co se stalo? A proč mi nenapsali rodiče?"
"Nesmíš se na ně zlobit, Jamesi," chytila jej kolem ramen Hermiona. "Táta má opravdu dost starostí a maminka… nemusíš se bát, Jamesi, ale je v nemocnici. Nic jí nehrozí, opravdu ne, jen ti nemůže psát. Dostala uspávací lektvar."
James se na ni zoufale díval. "To má táta tolik starostí, že mi nemohl vůbec napsat?"
"Pane Pottere, váš otec vás chtěl ušetřit bolesti z nejistoty. To, že to víte, k ničemu dobrému není, protože s tím nemůžete nic dělat."
"Ale mám právo vědět, že mojí sestře hrozí nebezpečí!"
"Jistě," přikývnul Snape kupodivu bez jakékoli ironie. "Ale na špatné zprávy je vždy dost času, když se potvrdí jako špatné. Momentálně nevíme nic. Chápu vašeho otce, že vás před tím chtěl uchránit."
Joshua se mlčky díval na otce a v duchu mu dal částečně zapravdu. Bolest, kterou James i on cítili z toho, že Lily byla unesena, byla svým způsobem zbytečná, protože s tím opravdu nemohli nic dělat. Bylo by příjemnější, kdyby se to dozvěděli až potom, až bude Lily zpátky. Nebo až potom… to nemohl dokončit ani ve svých myšlenkách, ale otec měl pravdu - na špatné zprávy bylo vždy času dost. Jenže kdyby se jí něco stalo… mohli by si odpustit, kdyby se v této době bavili? Kdyby se chovali, jako by se nic nestalo?
Nemohl však skutečně nic dělat? Vlastně si tím nebyl jist. Jeho ohnivý spojenec… Jenže i pokud by ho dokázal vyvolat skutečně kdykoli by se mu zachtělo, a tím si rozhodně nebyl jist, dokázal by ho pak i zkrotit? A hlavně - neví, kde Lily hledat. A i kdyby byl už připraven, i kdyby věděl, kam pro Lily jít, rodiče by jim to nedovolili. Nejdůležitější však bylo, že cítil, že věděl, že ještě připraven není. Jeho čas ještě nepřišel.
"Když už nyní víte, jak je situace vážná, pane Pottere," přerušil jeho úvahy hlas otce, "jistě nebudete dělat problémy s vrácením pláště. Předpokládám, že je již opět u vás."
James se na něj překvapeně podíval, téměř okamžitě však přikývnul. "Ano, pane profesore. Přinesu ho."
"Nevíte opravdu vůbec nic?" zeptala se nešťastně Vicky.
"Bohužel," zavrtěla hlavou Hermiona. "Zůstanete dnes tady?"
"Musíme?" zeptala se Vicky, zatímco James ve stejnou chvíli zavrtěl hlavou.
"Nemusíte, slečno Weasleyová. Ale vaši rodiče by byli nepochybně klidnější, kdybyste tu zůstali."
"Hrozí Vicky a Jamesovi nějaké nebezpečí?" zeptal se Joshua otce.
"V nebelvírské koleji nikoli. A slečně Weasleyové zřejmě ani jinde. Totéž však nemůžu říct o tobě, Joshuo, a o panu Potterovi." Chvíli se na ně díval, jako by váhal, zda má pokračovat, pak se nadechl a řekl: "Měli byste vědět, že pan Malfoy kolem sebe shromáždil přívržence, kteří podporují návrat mocného černokněžníka."
"Toho, o kom nemluvíme?" vyjekla Vicky a zakryla si ústa.
"Ne. Ale to na vážnosti situace nic nemění."
"Gellerta Grindelwalda," řekl tiše James. "Lily unesl Gellert Grindelwald?"
"Je to pravděpodobné, pane Pottere," přikývnul Snape.
"Udělal to Malfoy?" zeptal se Joshua.
"To nevíme určitě."
"Vyloučíte je, pane profesore?" mračil se James a svíral pěsti.
"Koho, pane Pottere?" udržel jeho otec klid, ale Joshua poznal, že ho Jamesova otázka rozzlobila.
"Jamesi," snažil se zastavit kamaráda, ale ten se nenechal.
"Malfoye. A děti těch ostatních Smrtijedů."
"Říkají si Smrtihlavové," řekl Snape klidně. "A nevyloučíme, pane Pottere. Nic neudělaly. Viny rodičů nelze přenášet na jejich děti."
"Jenže je jen otázka času, kdy i oni něco provedou!"
"Jamesi, nejde přece někoho potrestat jen proto, že by mohl něco provést," zavrtěla hlavou Hermiona.
"A kteří to jsou, pane profesore?" zvedl James útočně bradu. "Aspoň tohle nám řeknete?"
"Ne," odpověděl Snape stroze.
"Proč, pane profesore?" zeptal se tiše Joshua a rukou zadržel nadechujícího se Jamese.
"Zejména proto, že si nejsem zdaleka jist, že víme o všech Smrtihlavech. Bude proto lepší, když si budete dávat pozor na všechny."
"Zmijozely," doplnil James s nenávistí.
Snape se na něj ostře podíval, nereagoval však na to. "A za druhé: Oni nic neudělali. A vy je nebudete žádným způsobem napadat. Šikanu vůči studentům své koleje nestrpím ani v situaci, ve které jste, pane Pottere. Nikdo z mých studentů vaší sestře neublížil."
"Ale nechcete, aby Josh byl s nimi."
"To nechci," souhlasil Snape. "A nechci ani, abyste chodili ven, dokud nebudeme vědět, co se přesně děje. A abyste chodili kamkoli sami. Vy ani Joshua," podíval se vážně na syna.
"A já?" ozvala se Vicky.
"Nemyslíme si nikdo, že by ti hrozilo nebezpečí, Vicky, ale prozatím stejná opatření platí i pro tebe," doplnila svého muže Hermiona.
"Jenže pokud Lily unesl Malfoy, proč jednoduše nevezmete Scorpiuse a nedonutíte ho, aby Lily vrátil?"
"Jamesi!" ozvaly se nesouhlasně současně Vicky i Hermiona.
"To by nemělo význam, Jamesi," řekl Joshua. "Nejspíš s tím už teď pan Malfoy sám nic udělat nemůže."
"Jenže on to zavinil. Spáchal zločin," sevřel pěsti James.
"Nebudete se nijak mstít panu Malfoyovi, pane Pottere," zdůrazňoval Snape každé slovo, "důrazně vás varuji. Scorpius Malfoy za nic nemůže. Scorpius Malfoy žádný zločin nespáchal."
"Proč nemůžeme udělat totéž, co oni?" zoufale vykřikl James. "Oni spoléhají na to, že jsme slušní, vždyť on tady Scorpiuse v klidu nechal!"
"Protože jsme slušní, Jamesi," řekla Hermiona. "Teď z tebe mluví bolest, a chápu tě, všichni jsme z toho nešťastní, ale… až se nad tím skutečně zamyslíš, uvědomíš si, že to jinak nejde. Nemůžeme bojovat jejich zbraněmi, protože v čem by potom byl mezi námi rozdíl?"
James se nadechoval k odpovědi, ale Snape mu položil důrazně ruku na rameno a otevřel dveře od bytu. "A teď, vzhledem k tomu, že tu nechcete zůstat, vás doprovodím do vaší koleje. Pokud si dobře pamatuji, něco jste mi slíbil odevzdat."


Minula už půlnoc, když se vrátil, aby se alespoň na několik hodin prospal. Po minulé noci i náročném dni se cítil vyčerpaný. Ochrana Bradavic byla v pořádku, jeho přítomnost nezbytná nebyla. Nastavil si budící kouzlo na pátou hodinu a šel se umýt. Tiše se zastavil v Joshuově pokoji, nyní již skutečně jeho. Chlapec tiše oddychoval, ve tváři vážný a znepokojený výraz. Nebylo divu po takovém dni.
Když přicházel, v ložnici se ještě svítilo, ale než byl hotov, Hermiona zhasla. Po paměti nahmatal svou stranu lůžka, a lehnul si. Slyšel, jak se od něj otočila pryč, zády k němu. Zlobila se na něj.
A nedivil se jí, byla jeho vina, že Draco Malfoy dostal tolik času, aby se mohl připravit. Nikdy o něm neměl přehnané iluze. Ale ve skutečnosti jej to překvapilo. Znal jej od malička - poprvé jej držel u křtu jako novorozence. Viděl jej vyrůstat, viděl jej udělat první kouzla. Viděl jeho dětsky nadšený pohled, s nímž objevoval svět. Zavázal se ho chránit, a chránil jej. Mnohem déle, než měl. Chránil jej, přestože mu od doby, co se stal v šestém ročníku Smrtijedem, nikdy plně nedůvěřoval. A přesto ho překvapil, nebyl by si myslel, že je něčeho takového schopen. Ne, neřekl by to do něj. A to byla chyba. Nechal se překvapit, přestože měli dost indicií.
A právě Lily… Viděl ji jen jednou, ale mohl si ji kdykoli vybavit. Byla tak podobná. Měla její oči. A byl to on, kdo udělal chybu, která tu malou může stát život.
Otočil se ke své ženě a položil svou dlaň na bok pečlivě přikrytý přikrývkou. Nezareagovala, podle zrychleného dechu však poznal, že nespí. A po chvíli, tak aby to vypadalo jen jako mimoděčný pohyb ve spánku, se odtáhla až téměř na kraj lůžka, co nejdál od něj. Jeho ruka klesla na ještě teplé prostěradlo.
A nechal ji tam, nenaléhal na ni. Snad to pochopí, snad mu jednou odpustí. Až to všechno nebude tak čerstvé.

……………….

Praha; 6. června 2012

Po návratu z Alp si Gellert poslal Alberta Riedela pro malou zajatkyni. Nyní tu stála před ním, ve tváři směsici strachu a dětsky nerozvážného vzdoru.
"Chci domů," zamračila se a zároveň začala trochu natahovat. "Za maminkou," informovala ho a on se musel její naivitě usmát. Nebála se ho, přesněji - nebála se ho dost; byla stále ve věku, kdy si děti nepřipouštějí, že by se jim mohlo stát něco skutečně zlého a že jejich rodiče vždy nedokážou zahnat bubáky pod postelí.
Díval se na ni, ale neviděl malé rozrušené děvčátko. Viděl dceru Harryho Pottera, prostředek k znovuzískání toho, co mu patřilo. Ta hůlka byla jeho. On ji získal a on měl na ni právo. Harry Potter se jí zmocnil neoprávněně, a za to zaplatí.
Ano, Draco to vymyslel skvěle. Přestože mu za úkol původně uložil jen získat hůlku, tohle bylo lepší. Hůlka samotná by mu k ničemu nebyla, dokud by žil Potter. Vlastně ani tehdy ne, kdyby Pottera zabil někdo jiný - ne, to by nestačilo, dokud by nezabil jeho vraha. Potter musí přijít k němu a on ho musí zabít. Osobně. A to se mu podaří. Přijde si pro ni, v tom měl Draco pravdu. A přinese i tu hůlku. Nevydá se bez boje, o tom nepochyboval. Jenže ten boj nevyhraje. Nedá mu možnost a Harry Potter neudělá nic, čím by mohl ohrozit tuhle rozkošnou dívenku. Ano, byla krásná, díval se na ni téměř se zalíbením; srdce Pottera, podle toho, co o něm věděl, tomuto odolat nedokáže. I když stokrát bude vědět, že to k ničemu nepovede. Jak ta láska lidi oslabuje, jak lidi nutí dělat věci, o kterých vědí, že nejsou rozumné! Jemu by se takto na kobylku nikdy nedostali, usmál se sebevědomě.
"Výborně, Draco, výborně," šeptal a pozoroval svou kořist.
Lily jeho upřený pohled nevydržela a rozeštkala se úplně. "Chci domů. Prosím," řekla zbytečně.
On ji však téměř nevnímal. To co říkala, nebylo pro něj důležité. Byl čas kontaktovat jejího otce. Něčím, co jej přesvědčí, že to myslí vážně. Něčím, co mu vezme chuť na kličky a taktické hry. Něčím, kvůli čemu přestane přemýšlet.
Namířil na ni hůlkou a holčičku znehybnil a odlevitoval na stůl. Neumlčel ji však. I její pláč byl součástí plánu.
"Alberte, její ucho," pokynul mladíkovi, který se na něj překvapeně podíval.
"Ucho?" zeptal se nevěřícně, "můžu jí to umrtvit?"
"Ne," zavrtěl hlavou Gellert. "Tím by to zbytečně ztrácelo na účinku."
"Rozumím," přikývnul Albert Riedel a bez dalšího vytáhnul nůž.
Pomalu se blížil k pobrekávající Lily, která začala vyděšeně křičet.
Místností se rozléhal zoufalý křik unesené holčičky a Gellert se koutkem oka podíval na Draca, jak na to reaguje. Svým způsobem to byla zkouška i pro něj. Je dost silný, aby to vydržel? Byl silný, pomyslel si s uspokojením, protože ať už cítil cokoli, jeho tvář byla prostá jakékoli emoce.
Když bylo po všem a Albert Riedel s nyní již umlčenou Lily odešel, namířil si Grindelwald hůlku ke spánku a do připravené lahvičky uschoval stříbřité kroutící se vlákno. Vložil vše do červeného váčku a přidal stříbrný pražský groš připevněný na řetízku.
Obrátil se ke svému společníkovi: "Draco, je čas na návrat domů. Postaráš se, aby to Potter dostal dnes na dobrou noc. Aby měl o čem přemýšlet," ušklíbnul se chladně. Pak se sklonil ke stolu a na pergamen napsal několik slov. Sroloval jej. "A tento dopis Potter dostane zítra ráno. Přesně v devět. Ani o chvíli dříve, ani o chvíli později. Potom se vrátíš sem, přenášedlo se aktivuje v deset," zavěsil mu na krk řetízek s další mincí.


Po jejich odchodu se Judita protáhla a přeměnila se zpět do své lidské podoby. Byla bledá a bylo jí nevolno.
A došla jí jedna věc: Lily Potterová viděla příliš mnoho, než aby ji potom nechal jen tak odejít.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014