ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola padesátá čtvrtá: Run Boy Run

22. prosince 2014 v 0:01 | Richenza |  Bless the Child: Kniha třetí - PRAMENY

"Hořce si uvědomoval, jak tam tak seděl, že přesně to je - poškozený. Emočně? Psychicky? Pravděpodobně ano; je dítětem proroctví, nemilosrdně formován v toho, kým musí být, aby přežil a zvítězil. Nemůže se hroutit, nemůže být slabý, ani důvěřivý… a na konci toho všeho bude Voldemortovi tak jako tak čelit osamocen."
Pecka

Citát se sice týká Harryho, tato kapitola je však věnována Joshuovi. Setkáme se ale také s Brumbálem a Hermionou. Nedělají všichni chybu, když berou proroctví tak vážně?

Píseň najdete zde


Kapitola padesátá čtvrtá: Run Boy Run

Run Boy Run! This world is not made for you
Run Boy Run! They're trying to catch you
Run Boy Run! Running is a victory
Run Boy Run! Beauty lays behind the hills

Run Boy Run! The sun will be guiding you
Run Boy Run! They're trying to stop you
Run Boy Run! This race is a prophecy
Run Boy Run! Break out from society

Tomorrow is another day
And you won't have to hide away
You'll be a Man, Boy!
But for now it's time to Run, it's time to Run!

Run Boy Run! This ride is a journey to
Run Boy Run! The secret inside of you
Run Boy Run! This race is a prophecy
Run Boy Run! And disappear in the trees

Tomorrow is another day
And you won't have to hide away
You'll be a Man, Boy!
But for now it's time to run, it's time to run!

Tomorrow is another day
And when he night fades away
You'll be a Man, Boy!
But for now it's time to Run, it's time to Run!
Woodkid



Bradavice; 12. června 2012

Příkaz, že nemá chodit sám ven, nebyl odvolán. James s Vicky se po návratu z Grimmauldova náměstí vrátili na kolej, a on neměl příliš příležitostí s nimi mluvit. Dokonce měl dojem, že se mu James vyhýbá, o návratu Lily a pana Weasleyho i o jejich tajemné zachránkyni z Čech se dozvěděl od Vicky.
V bytě rodičů samozřejmě nebyl stále. Chodil na vyučování, pod dohledem učitelů i do studovny nebo knihovny, ven se dostal s matkou, byl i v lese s Hagridem. Přesto se tam dusil. A rozhodl, že už v bytě rodičů nezůstane. Nemá smysl se schovávat, nemůže celý život zůstat v úkrytu jen proto, že by mu mohlo hrozit nebezpečí. Navíc přestože věděl, že není ještě připraven na boj s Grindelwaldem, svých zmijozelských spolužáků se nebál. Na to, aby se ochránil před nimi, se cítil silný dost.
Sešel po schodišti a vyšel ven. Nikdo ho neobtěžoval, těch několik spolužáků, které potkal, se na něj jen zvědavě podívalo, nic však nikdo neřekl. Byl krásný den, letní den vypadal tak mírumilovně, že se mu nechtělo věřit, že to nebezpečí, které se na ně začínalo řítit, skutečně existuje. Včely bzučely, cítil vůni lip. Usedl na své oblíbené místo pod jednou z nich a otevřel knížku, kterou dostal k loňským vánocům.
Cúchulainn byl synem boha slunce Lugha a princezny Deichtine, která patřila k rodu lidí. Deichtine byla proslulá svou krásou, jež byla přirovnávána ke kráse víl, a přestože ji její bratr, Conchobar, syn Nessy, jenž byl v té době již králem Ulsteru, střežil jako nejkrásnější poklad svého domu, před bohem ji uhlídat nemohl.
Jednou, když se Conchobar se svou sestrou vydal na hon, zastihla je i královskou družinu sněhová bouře, a oni museli vyhledat přístřeší v lese. Nalezli malý dům, kde žili muž a žena, kteří je přivítali a poskytli jim útočiště. Tu noc dala ta neznámá žena život chlapci.
Druhý den ráno se Ulsterští probudili v Brú na Boinné, dům a jeho obyvatelé zmizeli, ale dítě zůstalo s nimi. Deichtine vzala novorozeného chlapce domů do ulsterského hlavního města Emain Macha a sama se o něj starala. Chlapec však onemocněl a zemřel. A v tu noc se jí zjevil bůh Lugh a řekl jí, že prošla zkouškou. A řekl jí též, že to byl on, kdo byl jejím hostitelem v tu noc ve sněhové bouři, a že tu noc počala syna, jehož jméno bude Sétanta. Deichtine poklekla před bohem a požehnala jeho daru. Ráno zjistila, že tělo chlapečka, již připravené k poslednímu uložení, zmizelo, a ona pocítila v sobě nový život.
Ulsterští se však s jejím vysvětlením nespokojili, dokonce podezírali jejího bratra Chonchobara, že on je otcem dítěte. Deichtine byla zasnoubená a její snoubenec, Sualtam, syn Róicha, si ji donucen králem vzal za manželku. Sualtam o svatební noci poznal, že Deichtine zůstala pannou. A uvěřil jí, že otcem dítěte je sluneční bůh a nezapudil ji. A o syna, jemuž dal jméno Sétanta, se staral jako o vlastního.
Chlapec rostl a byl chytrý i silný, avšak také velmi prchlivý. Jednou zabil v rozčilení psa kováře Culanna. Nabídl se pak, že než doroste nové štěně, bude sám hlídat Culannova stáda. Od té doby získal druhé jméno, Cú Chulainn, tedy Culannův pes, a jeho původní jméno bylo téměř zapomenuto.
Jednoho dne Cúchulainn zaslechl proroctví druida Cathbada, který učil chlapce patřící ke královskému domu v Emain Macha. Cathbad předpověděl, že chlapec, který se toho dne chopí zbraně krále, získá nekonečnou slávu a věhlas. Cúchulainn byl netrpělivý, na nic dalšího nečekal a vydal se ihned za svým strýcem, králem, aby ho nechal pozvednout zbraně. Neslyšel proto druhou část proroctví.
"Co to čteš?" vyrušil jej hlas Jamese. Zdálo se mu to, nebo skutečně zněl nepřátelsky?
"Legendu o Cúchulainnovi."
"To je fajn, že si čteš," ušklíbl se James. Ne, nezdálo se mu to. Skutečně se na něj zlobil. "Jsi v pohodě, že? Celou dobu jsi byl v pohodě."
"Nemohl jsem nic dělat," zaklapnul Joshua knihu a zvednul oči k Jamesovi. "Vždyť jsem ti to přece vysvětloval. I Vicky s tím souhlasila."
"Vicky je holka," zavrtěl hlavou James.
"To přece neznamená, že nemůže mít pravdu. Myslel jsem, že jsi to pochopil."
"Pochopil. Mohl jsi pomoct, a nepomohl. Viděl jsem tě. Umíš zvláštní kouzla. Umíš kouzlit neverbálně. Dokonce bez hůlky. A ten oheň-"
"Ne," zavrtěl rozhodně hlavou Joshua. "I kdybych věděl, jak se k ní dostat… Ještě nejsem dost silný, Jamesi."
"Jsi tak rozumný," pokračoval ironicky James. "Celý Snape."
Joshua se na kamaráda klidně díval. Je celý Snape? Možná, nedávno mu téměř totéž řekl i Burton Battley. Proč by ostatně neměl být jako on, vždyť je jeho synem. "O co jde, Jamesi?" podíval se na kamaráda tázavě. "Lily přece žije. Všechno dobře dopadlo, ne?"
"Ale nemuselo," měřil si jej bez úsměvu James.
"Ještě nepřišel můj čas, Jamesi."
"Jenže jestli je to proroctví pravdivý, tak nikdo jiný než ty uspět nemohl. Kdyby tam šel táta, tak by neuspěl. Nikdo jiný by neuspěl."
"Přece nemůžeš vědět, jestli je pravdivé."
"Jenže s tím, co umíš… Já bych řekl, že pravdivý je. I oni tomu věří, ne? Celý Řád tomu věří. I táta. I tvůj otec."
"Asi ano. Ale to pořád ještě přece neznamená, že musí být skutečným proroctvím."
"Lily málem umřela. Táta málem umřel."
Joshua zavrtěl hlavou. Musí se pokusit Jamesovi vysvětlit to, nad čím několik posledních dní přemýšlel; ostatně právě z toho důvodu se vrátil opět k starým irským legendám, které dostal k loňským Vánocům. "Pokud chceme věřit v proroctví, Jamesi, tak je všechno dané. A pokud je všechno dané, tak bylo dané i to, že Lily bude zachráněna. Takže v tom případě není pravda, že málem zemřeli."
James se na něj chvíli nechápavě díval. "A to jsi snad věděl?" řekl nakonec pochybovačně.
"Ne," zavrtěl Joshua hlavou.
"Potom tím ale nemůžeš omlouvat to, že jsi se o nic nepokusil. Já chápu, že jsi nevěděl, kam jít. To ti nevyčítám. Jenže ty ses ani nenabídnul. Neřekl jsi jim, co dokážeš."
"Odmítli by to." Joshua byl stále klidný.
"To přece nemůžeš vědět. Nedal jsi jim ani šanci tvou pomoc odmítnout. Jestli jsi Vyvoleným... Stejně ho musíš zničit. Tak proč ne teď? Co všechno ho necháš ještě udělat?"
Joshua dlouho mlčel. James měl v této věci pravdu. Nemohl vědět, že Lily přežije. Ve skutečnosti předpokládal, že se ji zachránit nepodaří, a neudělal s tím nic. Přijal myšlenku na její smrt jako na nutnou oběť, protože věděl, že by nyní Grindelwalda porazit nedokázal. A nejen na její smrt. Věděl, že Grindelwald způsobil za minulé války nezměrné utrpení, a nepochyboval o tom, že i nyní, po svém návratu, spáchal více zločinů než jen zabití rodičů Davida. A pokud je proroctví pravdivé… Čím později ho zabije, tím více zla stihne napáchat. To však byla vina Grindelwalda, nikoli jeho. Protože pokud je jediným, který ho může zastavit, nesmí selhat. V sázce bylo víc než jen život Lily. "Jedno jsem věděl, Jamesi. Nejsem ještě připravený," řekl konečně.
"Pokud je daný, že ho zabiješ, tak ti přece nemohl doopravdy ublížit, ne? To je přece tvoje logika," ušklíbl se James. "Takže kdybys tam s tátou nebo dědou šel-"
"Ne," přerušil jej Joshua. "Není to stejná logika. Znamená to jen to, že bylo daný, že poznám, že ještě není čas, a proto tam nepůjdu."
James se na něj chvíli nesouhlasně díval, Joshuovi připadalo, že snad chce ještě něco říct. Očividně si to však rozmyslel a bez rozloučení odešel.
A Joshua se za ním díval, nezastavil jej však. Bylo mu líto, že to James nechce pochopit, rozuměl mu však. Málem přišel o sestru a otce, tedy o dědečka, když místo Harryho se nakonec pro Lily vydal pan Weasley. Dopadlo to dobře. Ale James měl pravdu. To nemohl vědět. Byl srozuměn s tím, že zemřou.
A nic se s tím nepokusil udělat.
Díval se za ním a chápal jej, přestože s ním nesouhlasil. Je přirozené, že stavíme život našich blízkých nad životy cizích, i kdyby mělo jít o tisíce, desetitisíce nebo dokonce miliony životů.
Ale to, že je něco přirozené a pochopitelné, neznamená ještě, že je to správné.


Když byl čas večeře, vydal se Joshua k hradu, nevrátil se však domů, ale vešel do Velké síně. James tam už byl, a když jej uviděl, odvrátil se, nepozdravil jej ani pohledem. Joshua se mu nevnucoval, nemělo to smysl, a už vůbec ne ve Velké síni. Pomalým krokem se vydal ke svému místu, kde již nebyl celý týden, ode dne, kdy byla Lily unesena.
"Maminčin mazánek se nám vrátil?" uslyšel hlas z místa, kde seděli studenti vyšších ročníků. Byl přesvědčen, že to byl Willbur Burke, jeden z mála, kteří jej nikdy nepřestali otevřeně nenávidět. A právě jemu se ani nedivil. Nikdo se však k němu nepřidal, přestože pohledy některých nebyly přátelské. Ani to jej nepřekvapilo.
Rodiče několika z nich byli na útěku, a oni to nemohli nevědět. Alespoň někteří z nich. Oficiálně nebylo vzneseno žádné obvinění. Neunikla ani informace o Lilyině únosu, což Joshua úplně nechápal, ale žádost o důvěrnost stejně jako ostatní respektoval. Oficiálně byl klid. Pod povrchem však začínala válka, která nezmizela jen tím, že jej obklopovalo ostražité mlčení.
Poznámky si nevšímal, a klidně došel až téměř na konec stolu, mezi spolužáky ze svého ročníku. Překvapilo jej, když mu Scorpius Malfoy vedle sebe udělal místo.
"Už tě to s matkou nebaví?" obrátil se na něj Scorpius přátelsky. "Nebo se tam hned po večeři zase vrátíš?"
"Ne, vracím se na kolej," odpověděl mu Joshua a napjatě se zadíval k učitelskému stolu na svého otce. Ten z něho nespouštěl pohled, očividně znepokojený. Nezeptal se jej na dovolení, vlastně o tom Snape ještě nevěděl. Možná s tím nebude souhlasit, a zcela určitě s tím nebude souhlasit matka. Jenže on se musel vrátit, a nejen proto, že se nechtěl schovávat. Pokud s nimi má jednou bojovat, musí je poznat, musí otupit jejich ostražitost. Musí se pokusit být jedním z nich. A třeba zjistí něco od Scorpiuse. Nebo od někoho jiného.
"Ani se nedivím, dvě mimina…" usmál se na něj William Silver. "Jsem rád, že se vracíš mezi nás, Joshi."
"Proč jsi vlastně zmizel?" podívala se na něj zvědavě Gemma Zabiniová.
"Nezmizel jsem. Jen jsem byl pár dní s mámou," odpověděl klidně. "A teď se vracím. Nějaký problém?" zvednul obočí a pátravě se kolem sebe podíval. Kdo z nich něco ví? A pokud ví, prozradí se?
"To rád slyším," ozval se nad ním hlas zmijozelského prefekta Edwarda Bolea. "Není dobrý se moc vyčleňovat, Joshi. Jsem rád, že jsi to pochopil."
"Jaký je Snape doma?" zeptala se zvědavě Cora Cuffeová.
"Ani nevím," pokrčil rameny Joshua. "On tam zas tak moc není. Kdy by to taky stihnul, když pořád hlídkuje po chodbách," ušklíbnul se a děti kolem něj se rozesmály.
"Vycházíte dobře, Joshi?" pokračovala v otázkách Cora.
"Dá se," zabručel. "Je to Snape," dodal. "A doufám, že se zítra nedočtu v Denním věštci, že Snape není moc doma," řekl konverzačním tónem.
Cora však lehký náznak varování bezpochyby vycítila, protože se hned bránila: "Ode mě se nikdo nic nedozví."
"Tak rychle bys to nestihla, že?" usmála se sladce Gemma Zabiniová. "Ale jasně, že spolu vycházejí dobře. Joshua měl od Snapea vždycky zvláštní zacházení, ne?"
"Nejsem si jistý, jestli bych o takový zvláštní zacházení stál," řekl William. "Pořád nějaký tresty… Snape je na Joshe náročnější než na ostatní."
"A taky mu víc promine," nedala se Gemma.
"Vždyť je teď jeho nevlastní otec, ne? Jak mu vlastně říkáš doma?" zeptal se Scorpius.
Joshua se na něj otočil. Kromě pozdravu dosud nepromluvil. Jeho hlas však nezněl nepřátelsky. Věděl o tom, co se stalo? Je vůbec možné, aby nic nevěděl? Možná ale i pokud věděl, že bystrozorové hledají jeho otce, tak nemusel vědět o Fénixově řádu a o roli matky a Snapea v něm. Pokud je jeho přátelství jen předstírané, pak by ale byl možná ještě přátelštější. Ať je to jakkoli, právě Scorpius může být důležitý, pokud se má dozvědět více o svých nepřátelích. Usmál se na něj proto a odpověděl stejně přátelsky: "Jak bych mu měl říkat? Pořád stejně. Dokážeš si snad představit, že Snapea oslovuju tatínku?"


Když dojedli, vstal spolu se Scorpisusem a Williamem a vydal se na kolej. Samotného jej překvapilo, že bylo příjemné být opět s nimi, přestože si o upřímnosti jejich přátelství nedělal iluze. I když… William snad upřímný skutečně byl. A Gemma se svou kousavou ironií… Nepřipadalo mu, že by si na něco hrála. Všichni čtyři vypadali, že jsou rádi, že je s nimi, dokonce i Scorpius.
Za nimi se ozvaly chvatné rozhodné kroky, v kterých už bezpečně poznal kroky svého otce. Neotočil se však, naopak, obrátil se k Willovi a smál se vtipu, který říkal, přestože jej příliš nevnímal.
"Joshuo," ucítil na svém rameni otcovu ruku a konečně se zastavil.
"Ano, pane profesore?" podíval se na něj nevinně.
Kolem něj se zastavili i jeho spolužáci a zvědavě čekali, co se bude dít.
"Pojďte za mnou, Joshuo." Snape nečekal, zda jej poslechne a rychlým krokem se vydal směrem ke své sklepní pracovně.
Joshua si chvíli pohrával s myšlenkou, že by jej neposlechnul, rozmyslel si to však. Nesmí dělat nic, čím by na sebe strhával pozornost, to mu řekl Battley a měl pravdu. A neposlechnout obávaného profesora byla právě ta věc, která rozhodně pozornost strhávala. "Přijdu později," oznámil Williamovi a Scorpiusovi.
"Joshuo, můžeš mi to vysvětlit?" začal bez úvodu Snape, jakmile se ocitli v tichu jeho pracovny.
"Co přesně, pane profesore?" zvednul obočí Joshua.
"Naše dohoda o zvýšené potřebě opatrnosti nebyla odvolána," řekl přísně Snape.
"Pokud to byla dohoda, může ji vypovědět kterákoli ze stran, ne?"
"Posaď se," ukázal Snape na křeslo a přitáhnul si židli přímo naproti němu. "Myslel jsem, že jsi rozumný. Alespoň dosud jsi na mě tak působil."
"Jsem rozumný. Vím, co dělám. Nechci vyčnívat. A když nebudu chodit na jídlo do Velké síně -"
"To beru. Na jídlo do Velké síně můžeš."
"- a pokud nebudu na koleji jako ostatní," pokračoval Joshua, jako by jej otec nepřerušil, "budu na sebe strhávat zbytečnou pozornost. To přece nechcete, ne, pane profesore? Navíc můžu takhle něco zjistit."
Snape se na něj chvíli mlčky díval, pak pomalu přikývnul. "Možná máš v něčem pravdu. Ale neměl jsi jen tak bez dovolení. Matka s tím nebude souhlasit."
"Tak jí to vysvětlete."
"Nejsem si jistý, že s tím souhlasím já, Joshuo."
"Uznal jste, že mám pravdu."
"Máš. Ale při rozhodování nejde jen o jednu dílčí pravdu. Jistě tušíš, že jsou i další hlediska. Třeba bezpečnost."
"Dokážu se ubránit. Jim ano."
"Nepochybuji, že se ubráníš, Joshuo." Snapeův hlas zněl velmi vážně. "Bojím se následků tvé obrany."
"Nenechám se už vyprovokovat."
Snape si jej pochybovačně měřil, po chvíli však přikývnul. "Jak se hodláš bránit ve spánku?"
"Obranná kouzla jsem si nastavil kolem postele už předtím. S Averym to jinak nešlo. Pomohlo by mi ale, kdybych věděl, před kým se mám mít na pozoru. Neřeknu ta jména Jamesovi."
Snape chvíli přemýšlel. "Věřím, že bys mu to neřekl. A věřím, že bys na ně nezaútočil, Joshuo, alespoň plánovitě ne. Vím, že chápeš, že nelze viny otců přenášet na syny. Ten hlavní důvod je ale jiný, a už jsem ti jej jednou vysvětloval - je lepší, když se budeš mít na pozoru před všemi. Nevěřím tomu, že seznam jmen, který známe, je úplný."
"A William Silver? Silverovi tam jsou?"
Snape zaváhal, než odpověděl: "Silverovi nebyli Smrtijedi za první ani druhé války. A na seznamu Smrtihlavů, který mám, není nikdo z jejich rodiny. Nenech se tím ale uchlácholit. Nejnebezpečnější pro tebe nemusí být ti, kteří se na tebe otevřeně mračí jako třeba Avery nebo Higgsová."
"A Edward Bole?" odvážil se ještě jednou zeptat. Prefektovi, který byl zároveň kapitánem famfrpálového družstva, skutečně důvěřoval. Bylo těžké nevěřit vůbec nikomu, mnohem těžší, než si dokázal dříve představit.
"Bolea jsem jmenoval prefektem koleje a letos i primusem školy. Znamená to tedy, že mu důvěřuji. To však neznamená, že mu důvěřuji bezvýhradně. A ani ty bys neměl. Pokud se však ptáš na to, zda jsou Boleovi rodiče na tom seznamu, tak nikoli. Jeho bratranec je však přítelem Draca Malfoye. Ty rodiny jsou provázané, Joshuo. Těžko ve Zmijozelu najdeš někoho, kdo by nebyl alespoň vzdáleně spřízněn s někým se Smrtijedů. Nebo Smrtihlavů."
"To však nemusí nic znamenat."
"Nemusí. Buď však opatrný, Joshuo."
"Jsem opatrný."
Snape pomalu přikývnul. "Teď mi pojď ukázat ta ochranná kouzla."


Hermiona vyšla rozčileně z bytu a zavřela dveře hlasitěji, než musela. Prásknutím by to nenazývala, po tichých chodbách hradu se však i tento v podstatě tichý zvuk výborně nesl. Své rozhořčení na manžela však nějak ventilovat musela. To přece Severus nemohl myslet vážně! Jak mohl Joshuovi dovolit, aby se vrátil zpět na kolej?! Vůbec se jí nezeptal na názor, postavil ji před hotovou věc, jako tolikrát předtím. Zlobila se na něj. A nechápala ho - tolik se o něj bojí, tolik ho ochraňuje… a pak ho nechá samotného v hnízdě hadů! Jistě, budou jej v noci hlídat dva skřítkové, dal jej pod přímou ochranu prefekta, kterému podle všeho důvěřoval… Jenže ona měla vážné pochybnosti, že vůbec někomu ve Zmijozelu může skutečně důvěřovat.
Najednou se zarazila. I její muž byl ze Zmijozelu, a jemu věřila. Důvěřovala mu však skutečně bezvýhradně? Milovala jej, to ano. A věděla, že neublíží. Nemohl jí ublížit, jejich pouto by mu to nedovolilo. Byla tohle skutečná důvěra nebo jen vědomí nezbytnosti? Tolik toho o něm nevěděla. Zaplašila nepříjemné myšlenky a přemýšlela, kam půjde. Na procházku venku bylo už pozdě. Bloudit po hradě nechtěla, ještě by mohla někoho potkat a rozšířily by se drby, že se snad doma pohádali… Mohla by jít do Komnaty nejvyšší potřeby nebo do některé z opuštěných tříd, ale co tam? Anebo by se mohla vrátit, to by však bylo přiznáním porážky. Mohla by jít za Brumbálem, už dlouho si s ním chtěla promluvit, při péči o dvě malé děti jí však příliš času nezbývalo. Jenže neznala heslo a stát před chrliči a zkoušet všechny možné přísady do lektvarů se jí také nechtělo.
Vrátila se domů. Její muž seděl v křesle a četl si.
"Severusi-" začala.
"Děti spí. Nemusela ses ještě vracet, zvládnu to. Nebo sis už svou záležitost vyřídila?" zvednul nevzrušeně obočí.
"Nevyřídila. Neznám heslo," odpověděla potichu.
"Mělo mě napadnout, že si chceš promluvit s Brumbálem. Bellis perennis." Sklopil oči a dál si klidně četl.
Dívala se na něj a přemýšlela, zda má být ráda, že se k jejich hádce nevrací a že předstírá, že odešla za nějakou imaginární svou záležitostí, nebo se má zlobit za to, že je mu její rozhořčení lhostejné. Nebo si snad skutečně myslí, že měla od počátku v úmyslu jít za Brumbálem? O tom pochybovala. On si jí však dál nevšímal, tvářil se, jako by vůbec netušil, že tam stále stojí. A v ní se opět začalo vzmáhat rozčilení, hádat se však stejně jako on nechtěla. Nabídl jim elegantní možnost, jak z hádky vycouvat, a ona se rozhodla jí využít. Potichu se otočila, nahlédla do dětského pokoje, kde Rosie s Davidem skutečně klidně oddechovali, a vydala se do ředitelny.



Pokračujte za dokončením kapitoly




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014