ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola padesátá třetí: Rakovina

19. prosince 2014 v 0:01 | Richenza |  Bless the Child: Kniha třetí - PRAMENY


"Jsme tedy odsouzeni ke svobodě, protože nebude-li tady svoboda, bude velká nesvoboda. Elektronická média mohou ukázat zuby, nejenom já z toho mám obavy. V době míru a rozvoje je to úžasná věc, ale v okamžiku, kdy se toho zmocní režim pevné ruky - který si budou lidi víceméně přát, protože za cenu určitého násilí nastolí stabilitu - tak pomocí elektronických médií jste velmi snadno kontrolovatelní." Václav Cílek

V Čechách je zvolen nový prezident. Co to znamená? A co na to Parta? Podíváme se také na Ostrov. Co je vlastně cílem Kenleyho?

Písničku ke kapitole si poslechněte zde


Kapitola padesátá třetí: Rakovina

Zní hlasy soudních znalců
a padlých andělů
Řvou ústa slavných starců
z reklamních panelů
a jaro karty míchá
pro záda shrbená
a přetěžko se dýchá
a svítí červená

V tom jaru listy žloutnou
a sněží do květin
A hrůza chodí s loutnou
a s věncem kopretin
Té loutně struny chybí
a stvůra bez tváře
spár dravce - tlama rybí ­
si hýká z oltáře

že blázni pošetilí
jsou na oprátce
Dnes vládce zavraždili
Ať žije vládce!
Tryznu mu vypravili
a jde se dál
Dnes krále popravili
Ať' žije král!

Jak tóny kravských zvonců
zní stránky pamfletů
Lze dobrati se konců
být stádem Hamletů
Být každý sobě drábem
to mnohé přehluší
Však vápno neseškrábem
když vězí na duši

Je večer. V sálech hrají
pár dalších premiér
Jak loni třešně zrají
a štěká teriér
a znovu ptáci vzlétnou
Výš k slunci! Poslepu!
To léto chodí s flétnou
a sahá po tepu

Už blázni pošetilí
jsou na oprátce
Dnes vládce zavraždili
Ať žije vládce!
Tryznu mu vypravili
a jde se dál
Dnes krále popravili
Ať žije král!

Je známo čí je vina
To hraní s kostrami
má jméno Rakovina
a voní astrami
Kůň běží bez udidla
Kouř štípe do očí
Hrajem si na pravidla
a deska přeskočí
přeskočí

Karel Kryl

Domamil; 9. června 2012

Stále se museli skrývat. Stále nemohli opustit zemi, a Jarek byl stále přesvědčenější, že ani nesmějí, že tu zůstat musí, protože to jsou povinni památce Petra. Kolem nich se řítily události čím dál rychlejším tempem a on si připadal čím dál neschopněji. Petr mu chyběl, všem jim chyběl - ačkoli si uvědomoval, že nebyl ani zdaleka dokonalý, byl rozhodně z nich nejlepší na strategické uvažování. Jarek jeho roli v partě převzal, aniž o tom kdy hovořili. Všichni to považovali za samozřejmé. Nebránil se tomu, ale ani o to zvlášť nestál, byl si až příliš vědom toho, že někdy dříve jedná, než přemýšlí.
Nový úkryt nalezli v mudlovské chatě v lese blízko Domamil u Moravských Budějovic. S ochrannými kouzly a chráněná Fidéliovým zaklínadlem však mohla poskytnout bezpečné útočiště na dost dlouho. Minimálně do té doby, než zradí strážce tajemství. Minulým strážcem byla Meda, určil ji Petr, a udělal chybu. A možná i proto Jarek nezvolil žádnou z dívek, ale Lukáše. Zradit může samozřejmě kdokoli, a dokonce může mít i omluvitelné důvody, ale s tím nic nenadělá. Fidéliovo zaklínadlo pořád zůstávalo nejspolehlivějším způsobem, jak udržet chráněný prostor neviditelným pro nezasvěcené.
Domek byl zařízen zcela mudlovsky, byla zde i elektřina a dokonce i mudlovská televize, což rádi využívali v nudě nekonečných dnů, kdy ve skutečnosti nebylo co dělat, protože nevěděl, co by dělat měli.
Něco ale přeci jen zvládli. Získali nového člena - i když ne mezi kouzelníky. Ondra je přemluvil, aby mezi sebe vzali jednoho z jejich anonymních spojenců, Adama Slavíka. Byl to mudla, a oni porušili zákon o utajení, když mu řekli vše. Zákony, které porušili, však už nepočítali, a ostatně nyní šlo o mnohem více než o to, zda jejich svět zůstane utajen. Adam jim uvěřil, jejich varování vzal naprosto vážně. Bylo úlevné najít někoho, kdo jim věří. Adam ostatně nebyl sám, byl členem organizace, s kterou Petr prostřednictvím svého bratra spolupracoval již dlouho.
Byl tu teď s nimi a společně sledovali pořad s nově zvoleným prezidentem, Michaelem Dandou. Situace v zemi byla čím dál divnější, a začali si to uvědomovat i mudlové, jak jim ostatně Adam potvrdil. Lidé byli nejistí. Ne, lidé byli záměrně znejistění, aby byli ochotni přijmout to, co mělo přijít. To, co už ve skutečnosti přicházelo, to, čemu se snažili zabránit, a selhali.
Byl to zvláštní prezident, neměl na sobě oblek, ale jen černou košili bez kravaty. A lidem to nevadilo. Na košili vyšitou nacistickou runu. A lidem to nevadilo, naopak, protože to přece nebyla nacistická runa, ale starogermánská runa, a pokud by si snad někdo myslel, že germánská symbolika má něco společného s nacismem, tomu pan prezident vysvětlil, že jde vlastně o staroslovanskou runu. Hagal runu, matku všech run. A nosili ji na plackách. Znak příslušnosti k davu. Znak totálního zblbnutí, ve které by ještě před rokem neuvěřil.
Nyní jej sledovali v televizní diskusi, kde pan prezident národu vysvětloval své priority. A názory měl na všechno. Všemu rozuměl, na všechno přinášel řešení. Elegantní, jednoduchá, přijatelná. Důraz na přirozené hodnoty a tradici. Respektování práce, rodiny a disciplíny. Důraz na spravedlnost, tedy hlavně spravedlivé a rychlé tresty. Nesouhlas s bezbřehou svobodou jednotlivců na úkor celku. Odpor k takzvanému pokroku. A hlavně - důraz na pořádek a klid.
Usměvavý a slizký moderátor právě pustil klip se slovutným vědcem, ve kterém se jej ptal, zda se někdy neobává, že nás vědecké objevy zavedou příliš daleko.
A vědec mu horlivě kýval a jeho názory Jarkovi připomněly názory Gellerta, jak si je pamatoval ze školy: "Někteří říkají, že věda je základem naší civilizace, že je hodnotou sama o sobě. Právo na svobodné vědecké bádání je dokonce zakotveno jako jedno z lidských práv. Ale nebojme se tu otázku položit: Proč by měla být věda sama o sobě hodnotou? Hodnotou je to, na co se přijde, pokud to slouží zájmu lidstva. A pokud je to v jeho neprospěch?" významně se odmlčel a zadíval se přímo do kamery. "Každému je jasné, že v tomto případě být hodnotou nemůže, a pokud ano, tak hodnotou negativní, zhoubou. Může být nebezpečnou, stejně jako když se dětem dostanou do rukou nástroje, které jim nepatří. A jsem přesvědčen, že už tímto nebezpečím je, i když jen v určitých oblastech. Nejsou to ale právě ty nejdůležitější oblasti, ty, které tvoří její podstatu? Zbožňování pokroku a svobody k bádání je naprosto zhoubné. A dětem nepatří do rukou sirky," usmál se slovutný vědec ironicky a přitom laskavě.
"Co si o tom myslíte, pane prezidente?" slizký moderátor se naklonil k panu prezidentovi.
"Skvěle řečeno. To je to, co musíme - ustanovit radu vědců, odpovědných vědců, kteří vědí, kde je jejich odpovědnost. A před kým se budou zodpovídat. Takže jo, zakažme nebezpečné bádání. Působí to na první pohled divně, vím, budou říkat, Danda je proti pokroku. Už slyším, jak se bude říkat: Danda chce zpět do barbarství středověku. Ale nejde o to, abysme lidi vrátili zpět, to není naším cílem. Naším cílem je jen obrana našeho světa. Takový je problém. Být nebo nebýt."
"Jenže pak můžeme přijít i o objevy, které nám mohou pomoci." Jarek zpozorněl. Slizký moderátor si dovolil nesouhlasit. Možná není až tak docela slizký.
"No jistě," kývnul důležitě hlavou pan prezident. "Jenže každý objev má zároveň svůj klad i zápor. A jde o to, jestli si můžeme dovolit ten zápor. Jestli ho ten klad vyváží. Protože oddělit to od sebe nejde."
"Ale zpochybňovat vědu, to je jako zpochybňovat pravdu. Není snad právě snaha o vědeckost nejdůležitějším rysem naší civilizace?"
"Vy si snad myslíte, že vědecké poznání je objektivní, ne, pane redaktore?" Pan prezident vypadal pobaveně. "Ne, vědecký poznání není objektivní, to si myslej jen ti lidi, kteří nemají čas se tím pořádně zabývat. A to je většina, vlastně svým způsobem všichni, protože ani ti nejchytřejší nezvládají sledovat víc než svůj obor. Věda ve skutečnosti zavrhuje spoustu faktů, protože by narušovaly rozumové pochody, na které si vědci zvykli. A to, na co si už neustálým opakováním zvykli, co jsou líní opustit, nazývají paradigmaty. Kdo se jimi neřídí, kdo o nich pochybuje, toho nazvou hlupákem. A nikomu nevadí, že po několika desítkách let vypadají jako hlupáci oni sami. Žijeme pod režimem inkvizice, kde zbraní nejčastěji používanou proti nehodícím se názorům je pohrdání doprovázené smíchem."
"Není však taková seshora ustanovená rada nedemokratickou? Jistě jste si vědom, pane prezidente, že někteří se domnívají, že vaše kroky směřují k destrukci našeho demokratického systému-"
"Pane redaktore," usmál se pan prezident. "Nazývejme věci pravými jmény. Někteří novináři se to domnívají, víte však, pane redaktore, že většina těch novinářů, a vás mezi ně samozřejmě nepočítám, má jen střední školu? Ale vraťme se k podstatě vaší otázky, naši diváci jsou si kvalit těchto prodejných pisálků beztak dobře vědomi. Ptáte se na demokracii. Fajn, kdo by nebyl pro demokracii, vládu lidu. Jenže kdo je ten lid? Jsou lidi lid? A kdo vládne? Nebuďte naivní, pane redaktore. Ve skutečnosti svět přežívá jen proto, že rozhodování je v rukou velmi malého počtu lidí."
"Demokracie je převažující formou vlády-"
"Snad tomu sám nevěříte," usmál se prezident. "Nebo snad ano? Opravdu máte pocit, že vládne většina?"
"Lidé si svobodně zvolili svou vládu, nejen vás, pane prezidente-"
"A k čemu vedla ta jejich volba? Byli snad zvoleni do čela ti nejlepší muži a ženy, inteligentní a poctiví lidé?" Danda se už otevřeně vysmíval. "Hrdí lidé, neochvějní ve svých názorech bránící pravdu proti komukoli? Jste větší vtipálek, než jsem kdy byl já, a to jsem se k tomu vždy otevřeně hlásil. Podívejte se, jak si vede naše vláda zvolená zástupci lidu, nikoli přímo lidem. Malý, ale podstatný rozdíl. Ve skutečnosti nás řídí amatéři a lidé druhého řádu. Metody naší státní správy by přivedly k úpadku kterýkoli soukromý podnik. A za metody sněmovny by se styděla kterákoli správní rada akcionářů. Mimochodem, právě u vás předpokládám, že víte, že demokracie neměla v antickém Řecku dobrý zvuk, naopak, byla používaná jako hanlivý označení pro špatnou vládu."
"Ale demokracie-"
"Je založená na společenské smlouvě. Jako každá jiná forma vlády. A každá smlouva platí jen tak dlouho, než vznikne smlouva nová. Lidé si přejí změnu, toho jste si nepochybně všiml i vy, pane redaktore."


Když pořad skončil, rozhostilo se tísnivé ticho.
"Je to jasný," shrnul mlčení Lukáš Čarek. "Nastane otevřená diktatura."
"Petr to říkal," prohlásila smutně Kazi. "Navíc to většina lidí přivítá jako úlevu proti tomu bordelu, který tu je. V tom má Danda pravdu."
"Nevěřím tomu, že je to jen náhoda," prohlásil rezolutně Jarek. "Ta nespokojenost lidí je přiživovaná a zneužívaná naprosto záměrně. Ta agresivita… zkuste jim říct, že za vypalováním romských domů je Grindelwald a půjdou ho volit."
"Nejdřív je třeba zlikvidovat ty, co vypadají jinak, pak ty, kteří myslí jinak, a nakonec ty, kteří vůbec myslí," ušklíbnula se Kazi.
"Proč jen mám pocit už viděného?" povzdechla si Doubravka Pohanová. "Tohle všechno tu přece už bylo. Četla jsem to… už nevím kde. Že bezbřehý liberalismus nevede k užívání svobody vlastní a úctě ke svobodě druhých, ale k vzájemné nevraživosti, sobectví, k utlačování slabých silnými, dokonce k přesvědčení, že je dobré, když silnější vyhrají nad slabšími, protože tak je to přece přirozené…" Dívka si vzdychla. "Bylo to něco o příčinách minulé války mezi mudly, a je to tady znovu. Ten boj všech proti všem, oslava schopných a přesvědčení, že ti méně pracovití, méně chytří, méně energičtí, ti méněcenní, a tedy nerovní by neměli snad vůbec být… To všechno vede samozřejmě k nerovnováze, k popření původních idejí, protože jak mohou být rovní rovnocenní s nerovnými? A kdo jsou pak ti rovní? Ve skutečnosti jsou přece schopnosti u každého jiné, žádná ostrá hranice neexistuje, a dokonce i ta míra lenosti je u každého různá, takže i u těch rovných jde nutně o hierarchii, tedy o nerovnost."
"No, ne že bych ti úplně rozuměl, Doubravko," pronesl Lukáš, "ale fakt je, že Danda dokonale využívá tý divný nálady, která tu je. Toho odporu k neúspěšným. Odporu k politickým stranám. Lidé chtějí něco jiného. Chtějí, aby si to politici odnesli. Oni ho budou podporovat. Dlouho, a pak už bude pozdě, jestli už není. Budou se posmívat křiku shnilých partají. Nevím, jak proti tomu bojovat, když mají v podstatě pravdu."
"To teda nemají!" zavrtěla rozhodně hlavou Doubravka. "Já to chápu, proč jsou nespokojení, proč jsou unavení z nestability, nejistoty, skandálů, větších a menších lumpáren, jenže tohle všechno k tomu ve skutečnosti patří! Je to logický důsledek toho samýho, co dělá demokracii dobrou, tedy toho věčného dohadování se, hledání myšlenek a řešení, všudypřítomné možnosti změny. Není to možná nic moc, ale nic lepšího se ještě nevymyslelo!"
"Vždyť my to nezpochybňujeme," přikývnul Jarek. "Jenže problém je, že většině lidí je to jedno. Oni se nechtějí starat, oni chtějí ve skutečnosti zůstat těmi obyčejnými, poctivými lidmi, kteří si přejí jen jedno - vládu, která zajistí, aby se měli co nejlíp bez toho, že by se museli sebeméně starat o cokoli mimo jejich dvorečky. A Danda to ví. A dokonale toho využije."
"Ne Danda. Gellert Grindelwald," řekl sveřepě Ondřej Novák. "O Dandu tady vůbec nejde. Je jen jeho nástroj. Mikulášek byl ostatně taky. Tahle diskuse je zbytečná."
"My to víme už dávno," vložil se do hovoru Adam Slavík. "Lidi si to ještě nedokážou představit, vůbec nedokážou dohlídnout, jak je to všechno křehký. Příliš věcí berou samozřejmě. A dokonce i ty diktatury si představují jako to, co tu bylo. Jenže to, co přichází, může být horší, dokonce i horší, než bylo za Hitlera. Za něj totiž byl možný odboj. Ale dneska… Uvědomujete si, že jestli ovládne i naše vlády-"
"Nejmíň tu českou už ovládnul," přerušil jej temně Lukáš.
"Jo, asi jo, ale ta zas toho tolik neumí. Ještě pořád může být hůř," zavrtěl hlavou Adam. "Jestli získá technologii, kterou teď vyvíjejí v Unii a která umožní kohokoli identifikovat z fotky… u každého poznají, co hledá na internetu, s kým si píše, s kým si volá, kde je - nepotřebují si ani lidi čipovat, když mají mobily…"
"Proto nic z toho nemáme," zabručel Ondřej.
"Kouzelníky tímhle neovládne," přikývnul Lukáš. "V tomhle máme asi přece jen lepší možnosti."
"Ty chce taky uplatit pocitem nadřazenosti, ne?" usmál se ponuře Adam. "My uděláme všechno, abychom tomu zabránili, protože pokud nastane za týhle technologie totalita, bude skutečně totální. Jenže se mi čím dál víc zdá, že to bez pomoci kouzelníků nepůjde. Kolik se vám podařilo získat spojenců mezi nimi?"
Jarek se zamračil. Spojenci mezi vlastními… Jistěže to zkoušeli, vždyť nedělali poslední tři roky nic jiného! "Nevěřili nám," stisknul rty. "Dokonce i otec říkal, že přeháním, že se nic neděje."
"A kdy jsi s ním naposledy mluvil?"
Jarek neodpověděl. Byl to už skoro rok. Několik měsíců uplynulo i od doby, co naposledy mluvil s bratrancem, blíž k rodině si netroufnul, obával se, že by je mohli právě přes rodinu dostat. "Mohlo by to být nebezpečný," zabručel. "Ale snažíme se. Brzy spustíme to rozhlasové vysílání-"
"To je fajn. Je dobrý věci vysvětlovat. Ale musíš vybudovat širší síť, Jarku. Je vás příliš málo. Nás je víc, jenže bez vás to nezvládnem. Musíte být opatrní, to je jasný. Určitý riziko tu bude vždycky, ale být zalezlý v bezpečí k ničemu nepovede. Musíte vybudovat postupně širší síť, získat i zahraničí, neměl Petr ženu v Anglii? Už jste ji kontaktovali?"
"Zkoušíme-"
"Jo, zkoušejte," přikývnul Adam. "Tomáš to zkouší taky, jenže to je pro nás… jak že nám to říkáte?"
"Mudly," doplnil jej automaticky Jarek, hned ho však napadlo, že to byla jen řečnická otázka, že Adam na to slovo ve skutečnosti nezapomněl, a poprvé v životě si uvědomil, jak urážlivě toto označení nekouzelníků zní.
"Mudly," zopakoval Adam pohrdavě. "Pro nás mudly je dost těžký proniknout do chráněnýho uzavřenýho spolku. Bez vás to nedokážem. Hele, já chápu, že jste teď trochu mimo, že vás smrt Petra dostala. Tomáše taky, a mě ostatně taky, byl to i můj kamarád, jasný? Jenže je čas se rozhodnout. Buď si tu budete zalezlí fňukat nad zlým světem a řeknete si, že byl Petr jen blázen, který se pustil do předem ztracenýho boje, nebo začnete konečně něco pořádnýho dělat. Kdo Petra znal, přece neuvěří těm kecům o tom, že právě on zabíjel ty cikány, ne? Právě jeho smrt může pomoct. Využijte ji. Řekněte jim o těch povodních. Vašim lidem to přece musí dojít. Rozšiřujte síť. Opatrně, souhlasím. Pomalu, když to nejde jinak. Ale rozšiřujte. Třeba vám teď už věřit budou."

………………

Pokračujte za dokončením kapitoly




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014