ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Svačinky...

13. prosince 2014 v 4:09 | Regi |  MAGICKÉ STŘÍPKY Z NEMAGICKÉHO SVĚTA

...aneb hrozné tajemství jednoho školního batohu
(Téma týdne: "Co bych chtěl(a) říct, ale nemůžu")



Sehnula jsem se, abych podala synovi jeho školní batoh a málem zavrávorala pod jeho tíhou. Chudák kluk, pomyslela jsem si, když jsem za ním zavřela dveře. Čtvrtá třída a taková nálož…
Už dlouho jsem mu věci do školy nechystala, zvládal to sám. Všechno si vždy připravil na stůl, překontrolovali jsme to spolu podle rozvrhu a balení tašky jsem už nechávala na něm. Těch knih ale nikdy nebylo tolik, aby musel být batoh tak těžký. Vzklíčilo ve mně podezření. Co to v něm všechno nosí? Když toho dne večer skončil s úkoly a jako obvykle nachystal na stůl věci na příští den, neodešla jsem.
"Ukaž, já ti to dneska sbalím sama."
Syn strnul. Popadla jsem ze země jeho aktovku. Měla být prázdná, ale byla skoro stejně těžká jako ráno. Otevřela jsem ji.
"Co to tady…" nevěřícně jsem zírala na vnitřek, téměř do poloviny naplněný - nesnědenými svačinami. Každá pečlivě zabalená v ubrousku a mikrotenovém sáčku. Chléb nebo rohlík s něčím a nějaké ovoce. Jeden za druhým jsem balíčky vyndávala, ty poslední už vytáhnout nešly. Byly úplně rozmačkané, téměř tekuté, plesnivé, přilepené k sobě i ke dnu aktovky a páchly.
"Co to je? Proč jsi to nejedl? A co jsi vlastně jedl? A proč to všechno nosíš v aktovce???"
Mlčel. Ani se nepohnul.
"Nechutnalo ti to?" (Vždyť jsem mu pokaždé dávala to, co běžně jedl a co měl rád…)
"Jsi nemocný?" (Asi ne, doma jí úplně normálně…)
"Máš nějaký problém ve škole?" (O ničem nevím, třidní schůzky byly minulý týden…)
Ticho. Žádná reakce. Syn stojí a mlčí jako zařezaný.
"Tak co se děje?"
"Já ti to nemůžu říct…" promluví konečně.

To ale bylo všechno, co jsem z něj tehdy dokázala dostat. Aktovku musel vyčistit a svačinky si od té doby chystal pod mým dohledem sám, aby si vybral to, na co má opravdu chuť, ale hlavně proto, aby si uvědomil, že je to taky nějaká práce. Žádný podobný incident už se nikdy neopakoval. Ale proč to udělal, tím jsem si ještě hodně dlouho marně lámala hlavu.
Přešlo pár let, syn dospěl, má vlastní děti. Nedávno přišla na tuhle dávnou příhodu řeč. Připadala nám s odstupem času fakt legrační. Když jsme se konečně dosmáli, napadlo mne, že by mi ten hrozně tajemný důvod, který mi jako dítě nechtěl říct, mohl už konečně prozradit.
"Ale proč jsi to vlastně udělal?"
"No… mami, já bych ti to rád řekl, ale nemůžu. Sám nevím… Musela to být nějaká blbost. Už jsem to asi zapomněl."



zpět ooOoo dál
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 8:01 | Reagovat

Tahle svačinková tajemství jsou asi v každé domácnosti s dětmi občas k vidění.:-) Dcera jednou takhle schovávala mandarinku, která se ovšem prozradila zápachem (smrdělo to jako lak na nehty), a taky nebyla schopná říct, proč ji nesnědla nebo alespoň nevyhodila. A plesnivé svačiny na konci roku nebyly výjimkou.:-)
Tvůj syn si možná chtěl vytvořit biologický materiál k výzkumným účelům a tys mu to prozaicky zatrhla.

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 13. prosince 2014 v 8:43 | Reagovat

To není nemoc, nebo že mu to nechutná, nebo co, spousta dětí prostě svačinu nejí a buď ji nechávají kvasit v tašce, nebo mají schovky. Můj bratr je schovával za skříně. Ale nechápu to, já je snědla vždycky a pokud už jsem neměla chuť na nedokousanou kůrku chleba, tak jsem ji přinesla domů a vyhodila. Ale oni prostě... to schovali. Nechápu to a myslím, že jediná odpověď je, že to prostě nechtěl jíst :D

3 ioannina ioannina | 13. prosince 2014 v 9:40 | Reagovat

Taky myslím, že to prostě nechtěl jíst.
Pamatuju se, že jsme s kámoškou chodívaly do školy schválně kolem jednoho hodně hustého keře a tam jsme házely svačiny se slovy: "Hnus, hnus..."
Nevím proč; hnusné to nebylo.
OK, možná... čerstvě namazaný chleba má jinou chuť, není takový rozmáčený, zatímco když jsou chleby slepené "tím dobrým" k sobě, trvá dlouho, než se k tomu člověkův jazyk propracuje, a pak je to už rozžvýkané a smíchané s tím chlebem, takže možná to bylo tohle.
Suchý rohlík a mlíko, co jsme mívali na svačiny jednu dobu (vozili to do školy a předplácelo se to), jsme milovaly...
Fakt jinak nevím. :-)

Ale fakt je, že normální namazaný chleba namazanou stranou ven mi dodnes chutná víc než sendvič. Pokud teda ten sendvič nemá ty dva chleby jenom jako takovou sofistikovanou výmluvu pro tu (mnohem tlustší) horu dobrot uvnitř. Takový BLT třeba. Ten beru. Jinak dám přednost nesplácnutému jednochlebu. :-)

4 Cleo Cleo | Web | 13. prosince 2014 v 10:15 | Reagovat

To dělá hodně dětí. :D A nejen dětí. I mně se to i teďka občas přihodí. :D

5 Regi Regi | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 11:26 | Reagovat

[1]:[2]:[3]:[4]: Holky, odpovím všem najednou, budeme si myslet, že třeba sedíme u kafe, nebo tak něco...
Jasně, že si taky MYSLÍM, že na tu svačinu v té chvíli třeba neměl zrovna chuť. (A souhlasím, že čerstvý jednovrstvý chleba je lepší.) Jenže jsou tady dvě ALE. Nikdy před tím se to nestalo. Takže svačiny buď spořádaně jedl, ;-), nebo je chytře vyhazoval, takže jsem na to nepřišla. A pak je tady to množství. Dovedete si představit školní aktovku doopravdy do půlky plnou těch zkažených a plesnivých svačin? Jak dlouho tu tíhu nosil denně tam a zpátky... Co se NAJEDNOU stalo tak výrazného, že tak dokonale změnil své zvyky? No, prostě záhada, kterou už nikdy nevyřeším. Alespoň k něčemu byla dobrá. Mám zajímavé téma na článek... :-)

6 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 13. prosince 2014 v 13:24 | Reagovat

[5]: Buďto dvakrát třikrát zapomněl to vyhodit a zjistil, že se nic neděje, když to tam nechá, takže zlenivěl a přestal se obtěžovat s vyhazováním, a nebo je předtím spořádaně jedl a bál se, že když je vyhodí, tak se na to přijde, a tak je radši nechal v bezpečí tašky, kam věděl, že mu nikdo neleze. Aspoň takhle to pak "omluvil" bratr, že řekl, že je nevyhazoval do koše, protože nechtěl, ať se zjistí, že je vyhazuje. Ale jo, třeba to bylo ještě jinak :D

7 KattyV KattyV | Web | 13. prosince 2014 v 17:30 | Reagovat

Pravda, nejvíc na tom zaráží to množství. Ale děti občas přemýšlí zvláštně. Pamatuji si sama sebe, jak jsem taky nejedla svačiny a bála se je vyhodit do koše, přesvědčena, že tam je naši uvidí. Strkala jsem je do takové police pod stůl. Proč jsem si představovala, že TAM je naši nenajdou, no to vážně nevím. Vždyť říkám, děti občas přemýšlí podivně :-P

8 Regi Regi | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 19:10 | Reagovat

[6]:[7]: Ale jo, souhlasím s vámi oběma a vlastně si celé ty roky myslím, že to takhle nějak muselo být. Jenže - nulová záhada = žádný článek, takže žádná zábava nad klávesnicí a žádné příjemné komentářové popovídání... :-)

9 ioannina ioannina | 13. prosince 2014 v 19:57 | Reagovat

Záhada klidně zůstane. Protože některým to podivné přemýšlení přetrvává do dospělosti. Nemůžu se přestat chechtat spolubydlům, dospělým klukům, kteří stojí zcela bezradní nad košem, do kterého zapadl igelitový pytel tak, že se teď nedá vyndat. Řešení - navlíknout ještě jeden pytel shora a ten koš prostě přesypat - jim přišlo jako zjevení shůry. :-D
Teď právě perou - stylem "dáme prádlo, dáme prášek, pustíme vodu, zahloubáme se nad čudlíky, pustíme pračku, zapomeneme na pračku a necháme v zavřené pračce prádlo hnít den dva". Asi čekají, že prádlo zázračně vyskáče a přemístí se do skříní nebo co. :-D
No, moji chlapi to nejsou, moje prádlo to není, moje pračka to taky není, ať jim tam klidně zplesniví. Třeba pak něco i pochopí!
Nebo se zařeknou, že "neumí prát" a "prát má ženská". A budou chodit nadosmrti špinaví s hnijícíma svačinama v aktovkách. :-D

10 Jana Jana | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 22:43 | Reagovat

Chystám svačinky mému příteli do práce - svačinky a obědy. Co nesní a donese zpět - to objeví kocour a tím, jak to dere z batohu mne probudí :D Seřvu je pak oba ;)

11 Meduňka Meduňka | Web | 14. prosince 2014 v 13:37 | Reagovat

Můj synek si ve škole často svačinu měnil se spolužákem a klidně mi to přiznal, prý že vždycky měli právě chuť na to, co měl ten druhý. :-D

12 Regi Regi | E-mail | Web | 14. prosince 2014 v 19:07 | Reagovat

[10]: Jasně. Mají se domluvit, nedojedky si rovnou předat a kocour by nemusel v noci chrastit s nedobytným batohem. ;-)

[11]: A proč by se nepřiznal? Ve světle výše popsané události by zasloužil pochvalu a zvýšené kapesné nebo jinou adekvátní odměnu. :-)
Jo, Meduňko, blíží se Vánoce, budu mít volno, tak se určitě zastavím na návštěvu. Neboj se, neudělám ti přepadovku doma, myslím návštěvu blogu. Těch restů mám po blogovém okolí víc...

13 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 14. prosince 2014 v 20:16 | Reagovat

Milé čtení, právem od Meduñky ve výběru. I ten závěr se mi líbí, protože zapomínat je lidské.

14 Regi Regi | E-mail | Web | 16. prosince 2014 v 12:46 | Reagovat

[13]: Aliwien, díky. Ráda jsem potěšila. :-)
(Zejména když jsem na psaní tak dlouho neměla čas. Ale blíží se konečně doba zklidnění a budu konečně moci nejen psát, ale taky číst všechno, co mi zatím uniklo. A že toho je!)

15 Jana Jana | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 6:53 | Reagovat

[12]: To bych svého partnera asi přizabila, kdyby vědomě krmil kočky něčím jiným, než co mají v jídelníčku :D

16 Regi Regi | E-mail | Web | 23. prosince 2014 v 7:13 | Reagovat

[15]: Safra, taková přísnost :-? .Ale zase chápu, že je to lepší než pak po bytš uklízet velmi aromatické důsledky kočičí nestřídmosti. :-!

17 Fifi Fifi | 6. února 2015 v 18:18 | Reagovat

Boží... úplně mi to připomíná zapomenuté pomeranče ze školní jídelny :) Když mi přišlo, že ten roh učebnice je nějaký mokrý, objevila jsem v druhé kapse něco nepatřičně zeleného :D Je to taky nápad, dávat dětem ve školní jídelně pomeranče, které si nikdo nikdy v životě neoloupe a nesní, neb by byl ještě špinavější než ten batoh později :)

18 Regi Regi | E-mail | Web | 6. února 2015 v 18:44 | Reagovat

[17]: Fifi, teď jsi mi připomněla pomeranče, které jediné byly před rokem 1989 celkem běžně k sehnání - kubánské. Byly takové žluté, ošklivé a měly zvláštně suchou tenkou slupku. Ty teda fakt oloupat nešly ani náhodou. Nebyly sice chuťově úplně nejhorší, ale dostat se k nim... :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014