ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Děda mi říká Minnie: Kamarádky

11. ledna 2015 v 0:01 | KattyV |  McGonagallova dcera

Malá Minnie si přece jen získá nějaké kamarádky. Děda měl, jako obvykle, pravdu.



KAMARÁDKY

POHÁDKA O PŘÁTELSTVÍ

Dneska ti, milá Minnie, budu vyprávět příběh Tuaregů.
Jednou se dvě přítelkyně se vydaly na předlouhou cestu. Šly a šly, až došly na okraj velké pouště. Začaly se hádat, kterou cestou se přes ni dát. Tak moc se poškorpily, že jedna té druhé poškrábala celý obličej. Nakonec se sice dohodly, ale než se vydaly dále, ta poraněná napsala prstem do písku: "Dnes mne má nejlepší přítelkyně podrápala."
Po dlouhém a obtížném putování došly do oázy, kde se uložily ke spánku. Uprostřed noci se k nim připlížil lev a vrhl se na tu poškrábanou. Ta druhá neváhala ani vteřinu, vytáhla hůlku, skočila mezi přítelkyni a lva a zabila ho.
Nato ta první uchopila svou hůlku a vyryla do skály: "Dnes mi má nejlepší přítelkyně zachránila život."
Kamarádka se jí zeptala: "Když jsem ti ublížila, napsala jsi to jen do písku. A teď jsi to vytesala do kamene. Proč?"
Dívka odpověděla: "Víš, když mi někdo ublíží, píšu to jen do písku, aby vítr ty řádky odfoukl a křivda zmizela. Ale když mi někdo pomůže, vyryju to do kamene, aby to tam zůstalo na věky. Myslím, že je lepší, nechat své křivdy zmizet a štěstí si pamatovat!"
Minnie, není nic důležitějšího v životě než jsou tví přátelé. Někdy je získáš snadno, někdy to trvá déle, ale měli bychom být vděční za každého z nich. Vážit si jejich přátelství a na drobné křivdy zapomínat.


VÁNOCE 1946

Vánoce mi připomněly, jaké to je mít kamarádky. I když je pravda, že to nebylo úplně ono. Protože Evanna s Fionou chodí pořád spolu do jedné třídy a já už s nima nechodím. Takže mě moc nebavilo poslouchat, když dlouze vykládaly, jaké to je v jejich nové škole, jaké mají profesory, co se učí a jací hezcí kluci chodí do vyšších ročníků - to teda zdůrazňovala hlavně Fiona. A taky to, jak se jednomu čtvrťákovi líbí, a jak za ní pořád chodí. Myslím, že jí moc nevěřím, protože naši čtvrťáci se rozhodně o prvačky nezajímají. I když Fiona je moc hezká a vypadá starší. K těm svým plavým vlasům má ještě zářivě modré oči a těma dokáže na kluky zírat náramně obdivně. Ale stejně si nemyslím, že by mudlovští, vlastně nekouzelničtí kluci, byli zas tak moc jiní než ti v Bradavicích.
Holky se trochu vyptávaly, jaké to je na škole, kam chodím já, ale co jsem jim měla povídat? O kouzlech mluvit nesmím. Tak jsem říkala, jaká nuda jsou dějiny, jak pracujeme ve školních sklenících, a že mě baví chemie.
Zvláště nad tím posledním ohrnovala Fiona nos, protože, podle ní - dívka by se o technické věci neměla zajímat, to na kluky nedělá dobrý dojem - myslím, že tomu houby rozumí. A lektvary stejně nejsou nic technického, ale to jí nemůžu vykládat. O svých problémech se spolužáky jsem nevyprávěla, jen jsem říkala, jak je mi líto, že už nemůžu kamarádit s nima. A že tak dobrou kamarádku, jako jsou ony dvě, jsem zatím nenašla. Evanna se tvářila lítostivě, ale Fiona vypadala, jakože je jí to fuk. Mám pocit, že modré oči zase nemám tak moc ráda.

*****

Hezký to bylo o půlnoční. Paní učitelka Beckettová mě nechala zpívat se sborem, i když jsem s nima letos nezkoušela. Ale některé skladby byly stejné jako loni a u ostatních jsem jenom tiše broukala, takže nebylo poznat, že to neumím, a přitom jsem byla při tom. To je vážně moc pěkné, když někam takhle patříte, i když to už není úplně doopravdy. Ale většina dětí si pamatuje, že jsem s nima do sboru chodila, takže to bylo skoro, jakože tam ještě zpívám. Děda se na paní učitelku moc pěkně usmál, že mi to dovolila, protože věděl, jak moc jsem si to přála.

*****

Dostala jsem od dědy k Vánocům knížku od Arthura Ransoma. Jmenuje se Boj o ostrov a je o čtyřech sourozencích, dvou klucích a dvou holkách, co spolu o prázdninách bydlí ve stanu na ostrově. Mají malou lodičku a tou na ten ostrov jezdí. Bylo by prima, hrát si na ně a dělat, že o ten ostrov bojujeme. Bráškové jsou ještě malí, ale s Evannou a Fionou by to možná šlo. I když se Fiona teď zajímá spíše o kluky než o dobrodružný hry. Ale pokud bychom přibraly Douga, aby nám dělal kapitána, tak by se nejspíš přesvědčit dala. Jenže Doug se teď s náma zase tak moc nebaví. Říká, že s mrňavýma holkama si nemá co říct. Jo, dřív jsme mu byly dobrý, když nám vykládal, jak bude bojovat s Němcema, najednou jsme moc malé. Docela mě naštval, protože jsem se na něho těšila. Ale to vážně nesmí nikdo vědět. Ani děda ne.
Taky bych si možná na ten ostrov mohla hrát s Eileen a Jessicou. Ale problém je v tom, že se nějak zvlášť nepěstuje kamarádství mezi Nebelvíry a Zmijozely. Takže Jessica se s Eileen moc nebaví. I když Eileen je Zmijozelka spíše omylem. To, že je z toho děsně čistokrevnýho rodu. A se mnou se Jessica vlastně taky moc nebaví, i když já bych vážně chtěla.
Přemýšlím, koho bychom přibrali z kluků. Pottera určitě ne. Možná Simona. On je takový velký a silný, mohl by tahat dřevo na oheň a stavět stan. Jenomže tohle všechno kouzelníci myslím nedělají, takže by to asi stejně bylo lepší zkusit s Evannou a Fionou. Možná v létě. Teď v zimě je to jezero, co je kousek od nás, zamrzlé.

*****

Vánoční prázdniny skončily úplně špatně. Děda slíbil, že mě přemístí rovnou do Prasinek, o Vánocích se ty tradice cestování bradavickým expresem tak moc nedrží, a to nám mělo ušetřit spoustu hodin. Ale nakonec to bylo k ničemu. Myslela jsem, že ten čas využijeme s holkama, že půjdeme k Evanně na farmu a budeme se koulovat nebo sáňkovat. Ale Fiona si vymyslela oslavu na konec Vánoc u nich doma. Pozvala na ni spoustu svých spolužaček i spolužáků, ale mě ne, protože prý s nima nechodím. Tak jsem zůstala doma, chodila jsem od jedné věci k druhé, nic mě nebavilo, odmlouvala jsem mamince a byla jsem protivná na Robbieho a dokonce i na Malca. Jako by mě nemohla Fiona pozvat, že? I Evanna říkala, že by to nevadilo. Ale Fiona trvala na svém. Takže jsem nakonec byla ráda, že se děda objevil o trochu dřív a my se mohli vydat do Bradavic.

*****

1947

Domluvily jsme se s Eileen, že si dárky dáme, až se vrátíme do školy. Já jsem jí totiž chtěla dát knížku normálních, mudlovských pohádek a nevěděla jsem, co by na to řekli její rodiče. Asi jsem udělala dobře, protože pak řekla, že si ji o prázdninách vždycky nechá u mne. Takže by se jim to asi nelíbilo, ale Eileen měla radost.
Já od ní dostala kouzelnou mašli, kterou když si zapletete do vlasů, tak změní jejich barvu podle vašeho přání. Konečně nemusím být zrzavá. To je opravdu skvělý dárek. Děda sice říká, že zrzavá je pěkná, ale, jak to tak vypadá, většina lidí si myslí něco jiného.
Večer v ložnici jsme si s holkama povídaly, co jsme dostaly k Vánocům a já jsem říkala o tom Ransomovi. Augusta ohrnovala nos, ale Jessica se se mnou domluvila, že jí knížku půjčím. Říkala, že jednou se svojí mámou a svým tátou na takový malý loďce byla, a že to bylo prima. A že bydlet sami na ostrově by bylo úplně skvělý. "Škoda, že není žádný ostrov na jezeře," říkala. "Mohly bychom si nějakou loďku půjčit od Ogga."

*****

Chodíme se s Eileen učit do knihovny. Jinak to nejde, protože ve společenské místnosti se navštěvovat nemůžem. A ono se stejně v knihovně studuje líp, protože v nebelvírské věži je docela rámus. Už jsem stačila přijít na to, že pro většinu Nebelvírů není vzdělávání nijak zvlášť zajímavé. Ale to vlastně se dalo říct i o dětech doma v Bonniekirk. Tady to je trochu jinak. Alespoň u ostatních kolejí.
Hodně Mrzimorů je takových pilných a snaživých. Učí se fakt usilovně. A děda měl pravdu. Vzájemně si hodně pomáhají, takže společně dosáhnou daleko lepších výsledků, než by to zvládli každý zvlášť.
Podle toho, co říká Eileen, tak u Zmijozelů panuje přísná disciplína. Takže se připravují na vyučování ne sice úplně dobrovolně, ale stejně opravdu důkladně. O nějaké donucování ale zase tak moc nestojím. Říkám si, že mě měl Moudrý klobouk zařadit spíše do Roweniny koleje. Skoro všechny Havraspáry totiž škola vyloženě baví.

*****

Odcházely jsme s Eileen z knihovny, a na chodbě do nás vrazil Caspar Rosier, Eileenin zmijozelský spolužák.
"Radím ti, aby ses konečně přestala s touhletou McGonagallovou vybavovat," prohlásil.
Naježila jsem se: "Může se snad bavit, s kým chce, ne? A vůbec, co proti mně máš?"
Zašklebil se.
"No, jednak jsi Nebelvírka, to je samo o sobě dost velká vada, protože Zmijozelové se s Nebelvírama nebaví. A jako by toho nebylo dost, tak jsi s bídou polokrevná a navíc děsně ošklivá."
Podívala jsem se na Eileen, čekala jsem, že se mě zastane. Ale ona stála, jako když ji trefí Petrificus, bledší než obvykle, a neřekla ani slovo.
Nečekaně se ozval hlas za mými zády: "Byl bych ti doporučoval, aby ses neotíral o Nebelvíry, ty zmijozelská nádhero. McGonagallová by se naopak neměla zahazovat s nějakou prašivou Zmijozelkou."
Potter!
Eileen zbledla ještě víc.
Nadechla jsem se, ale najednou jsem nevěděla, co říct. Byla jsem Potterovi vděčná, že se za mě postavil, na druhou stranu, Eileen, urážet nemusel, ale zase, ona se mě taky nezastala… byla jsem zmatená, a tak jsem mlčela taky.
Potter s Rosierem ostatně konverzaci obstarali za nás. Přidali se k nim ještě Simon a Mulciber, to je další Zmijozel, a už to vypadalo na menší nebelvírsko-zmijozelskou válku, když se ozval studený, povýšený hlas.
"Rvačky na chodbě? Odebírám Nebelvíru dvacet bodů."
Byl to Tom Raddle.
"Proč Nebelvíru? Rossier si začal," zafuněl vztekle Potter.
"Třicet bodů," reagoval na to Raddle se zašklebením. A to se mi doteď vážně líbil.
"Raddle, nezneužívej toho, že jsi primus," ozval se další hlas.
Z knihovny vyšla menší, podsaditá dívka. Měla jsem pocit, že chodí do Mrzimoru.
"Ty se do toho nepleť, Prýtová," zavrčel na ni. "Nic ti do toho není."
"Vzhledem k tomu, že jsem prefektka, a že jsem víceméně slyšela většinu celé debaty, tak si myslím, že je. Třicet bodů ze Zmijozelu a teď se všichni vraťte do svých společenských místností. Za chvilku bude večerka a určitě nechcete přijít o další body."
Chvíli se měřili vzteklými pohledy, ale pak se Raddle obrátil ke Zmijozelům.
"Zmizte, ale ještě si promluvíme. Zvláště s tebou, Princeová."
Eileen se přikrčila a bez jediného slůvka, bez jediného pohledu na mě, rychle odběhla. Zůstala sem za ní koukat s otevřenou pusou. Tak to je vděčnost za to, že se s ní kamarádím. Když se nikdo jiný s ní kamarádit nechce?
Ostatní se pomalu rozcházeli směrem ke svým kolejím, ale ke mně přistoupila ta mrzimorská prefektka.
"Já jsem Pomona. Ty jsi...?"
"Minerva. Minerva McGonagallová," pípla jsem.
"Tak pojď, Minervo McGonagallová," usmála se. "Do večerky přece jen ještě chvilinka zbývá, promluvíme si, ano?"
Přikývla jsem a usadily jsme se v okenním výklenku. Přes tabulky skla studeně táhlo, ale mi bylo mrazivo spíš pro to, co se právě stalo.
"Myslela jsem, že jsme kamarádky," pronesla jsem. Do očí se mi tlačily slzy.
"Nezlob se na ni. Nemá to jednoduché. Musíš pochopit, že mezi Zmijozely panují přísná pravidla ohledně toho, s kým je, a s kým není vhodné se bavit. Zvlášť v posledních letech. Od té doby, co Raddle získal ve své koleji takový vliv."
Zamyslela se.
"Když jsem přišla do Bradavic, byl ve třetím ročníku. Tehdy to ještě nebylo tak zlé. Ale teď… Zaslechla jsem spoustu zmijozelských řečí o nadřazenosti čisté krve. Rosier to nemá ze sebe… Bohužel, Raddle je oblíbený i mezi profesory. Oni nevidí, kdo je za touhle mánií… nebo vidět nechtějí. Nikdy z něho neměli udělat primuse."
Povzdechla si.
"Měla jsem zasáhnout dřív, než se do toho zapletl. Ale nestihla jsem to. Seběhlo se to docela rychle, že?"
Nešťastně jsem přikývla a popotáhla jsem.
"Myslíš, že se se mnou teďka bude kamarádit? Myslím Eileen? Já vlastně jinou kamarádku nemám. Naše holky se se mnou moc nebaví. Prý se moc učím."
"Proberu to s vaší prefektkou. Ona si s nimi promluví. Eileen teď nejspíš bude trochu opatrná, co se přátelství s tebou týká. Ale opravdu bych ji nezavrhovala. Myslím, že tě potřebuje. Přátelství není něco takového, co bys měla kvůli jedné neshodě zahodit. Na to je to příliš vzácné zboží."
Poplácala mě po rameni.
"Tak šup, utíkej. Teď už je vážně nejvyšší čas běžet na kolej. Neboj, bude to dobrý."

*****

Konečně přišlo jaro a my se vydaly s Hannah a Jessicou ven. Ona si s nima opravdu nějak promluvila naše prefektka Jane a teď spolu vycházíme dobře.
"Víte co, holky?" prohlásila rozpustile Jessica. Půjdeme se podívat k Oggovi. Druháci si povídali, že má ve své hájovně koťata maguárů, a že jsou děsně roztomilá. Třeba nám je ukáže."
"Jenomže je tam ten, jak se jmenuje, ten Rubeus Hagrid. Ten velký kluk, co ho loni vyhodili ze školy, protože prý otevřel Tajemnou komnatu. Jedna holka kvůli tomu umřela," protestovala Hannah.
"To je přece nesmysl, kdyby udělal opravdu něco nebezpečného, tak by ho tu nenechali," odbyla ji rázně Jessica.
"Já se na to ptala dědy. On se zná s Brumbálem. A děda řekl, že si Brumbál nemyslí, že by to udělal Hagrid."
"Jenomže pak je divný, že ho vyhodili," pronesla Hannah.
Nejistě jsme se na sebe podívaly. Bylo to vážně prapodivné. Navíc mi Eileen říkala, že Tom Raddle dostal za to, že Hagrida odhalil, cenu za zásluhy škole. A tu by mu přece nedali pro nic za nic. Tak, jak to vlastně je?
"Děda říkal, že Hagrid neměl kam jít. Protože už nemá rodiče. A že prý se za něho Ogg zaručil, že na něho bude dávat pozor. Třeba to Hagrid neudělal schválně. Jenom pustil nějakého nebezpečného tvora a pak se to všechno zvrtlo. Vlastně je logický, že ho dali na starost Oggovi. Protože ten s různýma potvorama umí zacházet."
"To myslíš Hagrida?"
Zakuckaly jsme se smíchem. I když, jak tak o tom přemýšlím, vlastně to tak legrační není.
Došly jsme k hájovně a zabušily na dveře. Otevřel nám Hagrid.
"Co chcete? Ogg tady není," zahučel.
Hannah se tvářila, že by radši byla někde jinde, já si taky nebyla úplně jistá, jestli bychom se neměly raději vrátit. Ať si děda říká, co chce. Hagrid vypadal nebezpečně. Tyčil se nad námi, vlasy divoce rozježené, jako by se nečesal tak asi měsíc, sahaly jsme mu jen kousek nad pás. Nikdy jsem nikoho tak velkého neviděla. Zíraly jsme na něho. Slova se odvážně chopila Jessica.
"Přišly jsme se podívat na koťata. Můžeš nám je ukázat? Holky říkaly, že jsou fakt milounká."
Hagrid se rozzářil.
"Tak to, jó. Poďte dál. Maguáří koťata sou docela vzácný. Ogg má jejich mamičku už dlouho, ale kde vona potkala jejich taťku, to nám teda není jasný. Asi někde v Zapovězeným lese, ale nikdá sme ho neviděli."
Najednou mi Hagrid připadal jako docela milý člověk. Vím, že maguáři jsou vlastně podobný kočkám, a pokud má někdo rád kočky, tak zlý být nemůže.
Vešly jsme dovnitř.
"Dáte si čaj?" zeptal se Hagrid a už stavěl na kamna baňatý čajník. "Myslim, že bysem tu našel i sušenky."
"Děkujeme, Rubeusi," měla jsem pocit, že by bylo slušné poděkovat.
Zaškaredil se.
"Řikejte mi Hagride, tak to mám rači... Rubeusi mně řikal Tom, dyž mě... ale vo tom se nemá mluvit. A vůbec. Už nejsem študent. Tak teda Hagride, jo?"
Přešel k obrovské posteli, díky které jediná místnost, co v hájovně byla, vypadala poněkud stísněně.
Z pruhovaných peřin vytáhl tři chlupatá klubíčka a podělil nás.
"Tak, tady sou ty koťata. Maj takovou krásnou barvu. Obvykle bývaj puntíkatý a hnědý."
S podezřením jsem se podívala na vrnící klubíčka s velkýma špičatýma ušima a ocásky podobnými lvím. Ta šedivá barva mi byla silně povědomá. Tušila jsem, že maguárka svého kocoura nejspíš nepotkala v Zapovězeném lese.
Mazlily jsme s holkama každá svoje kotě a Hagrid zatím hladil jejich mámu, krásnou maguárku s kropenatým kožíškem. Birdie má docela dobrý vkus, pomyslela jsem si.

*****

S Hagridem jsme se později docela skamarádily. Ale o tom, proč ho vyhodili, nechtěl mluvit ani za nic. Prý slíbil, že nebude, aby mohl v Bradavicích zůstat. Jenomže párkrát z něho přece jen něco vypadlo - jeho: "To sem neměl řikat," se stalo naším oblíbeným úslovím. On už je takový. Občas trochu… no já vím, že bych to neměla říkat, protože je to vážně opravdový dobrák, který by nikomu neublížil, ale občas se mi zdá trošinku jako trouba.
V každém případě, z toho, jak se prořekl, bylo jasné, že vážně choval nějakého nebezpečného tvora - "Ale né toho, co zabil Uršulu, to von by dovopravdy neuďál…" - že ho při tom chytil Tom Raddle, a že ho pak vyhodili ze školy a zlomili mu hůlku. "Ale ty kousky eště mám. Ogg mi je… ale to sem neměl řikat."
Mám vážné podezření, že se Ogg nějak postaral, aby Hagrid o hůlku tak docela nepřišel.
Je docela legrační pozorovat ty dva, jak společně pečují o různé kouzelné tvory. Ogg sice sahá Hagridovi sotva do pasu, ale když ho za něco pokárá, tak ten se tváří tak zkroušeně, jako by měl pět.
Hagrid naprosto zbožňuje všechna zvířata, i ta, co jsou opravdu nebezpečná. To bude asi ten hlavní důvod, proč ho má Ogg tak rád, protože si myslím, že Hagrid je patrně jediný člověk, který s ním sdílí zaujetí pro všelijaký divný tvory, co se jich normální lidi bojí. Hagrid nikdy.

*****

Zbytek roku utekl jako voda. Najednou tady byl červen. Smířila jsem se s Eileen. Pomona měla pravdu. Eileen to nemyslela špatně, jenom se bála některých svých zmijozelských spolužáků. A to, že jsme se nějakou dobu nebavily, bylo k něčemu dobrý. Eileen se spřátelila s Orionem Blackem. Sice je z velmi čistokrevné a starobylé rodiny, ale Eileen tvrdí, že je docela fajn. Já nevím. Začínám těm extra čistokrevným trochu nedůvěřovat. Ale je pravda, že Black mezi ty, co o důležitosti čisté krve pořád mluví, moc nepatří. Je takový spíše tichý a nenápadný. Vlastně se nedivím, že si s ním Eileen rozumí, jsem ráda, že má ve Zmijozelu někoho, s kým si může povídat, ale já si přece jen zatím dám na něho pozor.
Já se zase skamarádila s Hannah a s Jessicou. A holky byly ochotné vzít Eileen mezi nás. Protože ona je vážně milá, i když toho moc nenamluví. To vlastně ani já. Ale to zase tak moc nevadí, protože Jessica toho napovídá za pět jiných a Hannah taky nepatří mezi úplně tiché.
Takže jsme teď seděly společně v kupé, povídaly si o zkouškách - Eileen byla nejlepší v lektvarech, mi se povedlo přeměňování - a taky o tom, co budeme dělat o prázdninách. Bylo mi malinko smutno, že se musíme na prázdniny rozejít, ale zase jsem se těšila na Evannu a Fionu. I když na Fionu míň. Taky jsem trošinku přemýšlela o Dougovi, jestlipak už ho vzali na tu zemědělskou školu do Ediburghu. Říkala jsem si, že si s ním můžu povídat o našich skleníkách, když teda vynechám, co PŘESNĚ tam pěstujeme, tak by ho to mohlo zaujmout, že jo. Z bylinkářství jsem taky uspěla docela dobře.
Jessica s Hannah ve zkouškách nedopadly nijak zvlášť oslnivě, ale zase ne tak úplně špatně. Rozhodně líp než Potter a Simon. V každém případě, bylo jim to celkem fuk. Myslím tím všechny. Prostě Nebelvíři… Pořád si ještě myslím, že bych měla spíše být Havraspárka, ale už jsem ráda, že nejsem, protože holky jsou fajn a kamarádím se s nima moc ráda.
Děda na mě už čekal a povídal si s rodiči od Hannah. A hned vedle postávali dva bláznivě vypadající lidi, ze kterých se vyklubali máma a táta od Jessicy. Nebyla bych věřila, že mudlové mohou vypadat takto. Přemýšlela jsem, jak se dostali přes přepážku. Ale nějak to musí být zařízené, že? Aby se i mudlovští rodiče mohli rozloučit a přivítat se svými dětmi. Budu se muset zeptat dědy.
Jessica se na mě pobaveně podívala a pošeptala mi do ucha: "Herci, no. Mají pocit, že když přijdou v shakespearovských kostýmech, tak mezi kouzelníky zapadnou."
Pak se jim vrhla do náruče a začala se s nimi divoce objímat. Společně poskakovali po nástupišti a jásali, že se vidí. Už mi bylo jasné, po kom Jessica je.
Na Eileen čekal její otec. Vysoký, bledý, v dlouhém černém plášti. Trochu mne zamrazilo. Díval se tak, že jsem konečně pochopila, proč Eileen o rodičích nerada mluví. Studeným pohledem přejel ze mě na dědu, se kterým si neochotně kývli. Budu se muset dědy zeptat, odkud ho zná.
"Napíšu ti," špitla jsem. "Pokud mi budeš psát nazpátek, tak k dědovi. Otec soví poštu nesnáší."
Přikývla a pevně mne objala. Její otec se na nás díval nesouhlasně a skoro okamžitě popadl Eileen za rameno.
"Myslím, že je na čase, abychom se přemístili domů, dcero. Nemám čas na nějaké tvé vybavování."
Eileen se ode mne neochotně odtrhla. Zamávala Hannah a Jessice a sklidila za to další nesouhlasné sevření rtů. Pak se rychle vydali pryč. Než zmizeli z dohledu, Eileen se na mě ještě obrátila a nenápadně zamávala. Tvářila se nešťastně.
Loučení s Hannah a Jessicou bylo o dost příjemnější. Jessičin tatínek byl opravdu zábavný a maminka moc milá. I rodiče od Hannah vypadali sympaticky.
Nakonec jsme se rozloučili a děda nás přemístil domů. Eileenin poslední pohled jsem ale pořád měla před očima. Budu jí muset brzy poslat sovu.

*****

Šla jsem si podumat k nám do kostela. Bylo tam takové ticho, jaké jsem dobrého půl roku nezažila, protože najít klidný koutek v Bradavicích, je docela problém. Zvlášť, když jste Nebelvír. Takže jsem si to docela užívala a mohla si přemýšlet o tom, co jsem se za ten rok stihla naučit, a že jsem se nakonec přece jen s pár holkama skamarádila, že je škoda, že Evanně s Fionou (a Dougovi) nemůžu ukázat, jak čaruju, protože to by na ně mohlo udělat docela dojem, a že před sebou mám děsně dlouhé prázdniny.
Ale pak mi došlo, jak rychle ten první rok v Bradavicích uběhl. Spíše, jako by trval asi tak měsíc. Takže nejspíš i prázdniny utečou jako voda. Pokud to tak půjde dál, než se naděju, budu dospělá.


------------------------

Tak a jsme na konci. S malou Minnie se potkáváme naposledy. Protože čas strašně letí, a než se nadějeme, bude dospělá. Do příští neděle to nestihne. Přece jen, než člověk vyroste, chvilku to trvá.
Ale už v únoru se s ní znovu setkáme v druhé knize, která se jmenuje: JSEM MINERVA, PROSTĚ MINERVA. Minnie, pardon, Minerva, má osmnáct a prožívá svůj poslední bradavický rok.
A abyste se mezitím v neděli nenudili, najdete tady vyprávění ze života mých koček. Nebudu vám povídat já, ke slovu se dostanou naše Karolína a Sam.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ioannina ioannina | 11. ledna 2015 v 0:24 | Reagovat

Tentokrát se dědečkovi ta pohádka povedla fakt mimořádně.
No a Minnie mězi těma dvěma světama pěkně lítá, chudák.

2 Regi Regi | E-mail | Web | 11. ledna 2015 v 6:43 | Reagovat

Souhlasím s Ioanninou.
A pobavilo mě, jak se Birdie v Bradavicích udomácnil :-).
Mimochodem, také bych se ráda zeptala dědečka, jak to bylo s tou přepážkou na nástupiště 9 a 3/4. Tohle nám JKR nějak zatajila...

3 KattyV KattyV | Web | 11. ledna 2015 v 11:42 | Reagovat

[1]: Vidíš, zrovna touhle pohádkou jsem si nebyla tak jistá. Ale když děda narazil na ty Tuarégy, říkala jsem si, že možná... (On si to samozřejmě notně upravil, Tuarégové to vyprávějí jinak.)
No jo, trochu v tom lítá. Na  druhou stranu, je dobré, že pořád ještě patří do obou světů, ne? Časem si zřejmě bude muset více vybrat, ale ty kořeny jí zůstanou.

[2]: Jo, Birdie si to v Bradavicích opravdu užívá. Umíš si představit ta roztomilá koťátka? S tím nástupištěm je to je jeden z problémů, kterým se JKR nezabývala. Tak musíme my, autoři FF.

4 ioannina ioannina | 11. ledna 2015 v 13:23 | Reagovat

S tím nástupištěm - hlavně potřebuju vysvětlit, jak je možný, aby - když je průchod zrovna otevřenej - nepustil nikoho, kdo tam nepatří. Myslela jsem, že je to zajištěný tak, že to nepouští lidi, co nemají ani kouska magie. Jestli je to teda pouští, představ si, že se nějakej náhodnej cestující opře o tu přepážku... a propadne se na úplně divný nástupiště.
Je to pravděpodobný? (OK, kouzelníci podceňujou mudly a jsou sami tak trochu pitomí, takže jo.)
Je to rozumný?
Co je horší zlo - že se na nástupiště nedostanou rodiče mudlorozených (na kterých stejně kouzelníkům nikdy příliš nefičelo), nebo že praskne utajení?

5 KattyV KattyV | Web | 11. ledna 2015 v 13:51 | Reagovat

[4]: No my to s Regi dlouze probíraly a nedospěly jsem ke konečnému rozhodnutí. Ona se ta scéna měla původně odehrávat až za přepážkou, ale tam se zase nehodil otec od Eileen. Ale pravdou je, že představa, že posílám své jedenáctileté dítě někam, nevím kam a ani mu nemůžu zamávat, když sedí ve vlaku je tak děsivá, že jsem se nakonec přiklonila k názoru Regi -  mohl existovat způsob, jak se mudlové mohli na nástupiště dostat. (Speciální heslo, jednorázový "klíč"...)  Nakonec, Hermionini rodiče taky byli na Příčné. Jak se tam dostali? Minerva neví, já taky ne, budeme se muset zeptat dědečka :-D

6 Dinnes Dinnes | 11. ledna 2015 v 16:09 | Reagovat

Přiznávám, že se nemůžu rozhodnout, jestli mi bude víc chybět malá Minnie, nebo dědečkovy pohádky. Protože, až se příště s Minervou potkáme, už bude na pohádky moc velká. Nebo ne? :-)
Každopádně na dospívající Minervu se moc těším, jsme zvědavá, jestli jí vydrží kamarádství s Eileen, přes všechny problémy, které kvůli němu obě logicky budou mít.

7 ioannina ioannina | 11. ledna 2015 v 17:28 | Reagovat

[5]: Hermionini rodiče se dostali na Příčnou jednoduše - Hermiona jim hůlkou otevřela průchod. :)

Máš pravdu, představa, že moje jedenáctileté dítě odjíždí na celý školní rok a já mu nemůžu zamávat, protože se na to nástupiště nedostanu, jelikož jsem společností brána jako "podřadný člověk" (mudla) a společnost se mnou nepočítá, je šílená. Ale bohužel je to přesně to, jak svět HP funguje. Takhle si to Rowla vymyslela (respektive toto jsou ty důsledky jejího nastavení, které pro ni všeobecně spadají do "oh, mats!"). Je to rasistické, je to necitelné... je to autentický svět HP.
Lze to 1. nevidět a (1a) buď psát jen o kouzelnících (="bílých"); tím tam všechny ty zrůdnosti zůstanou, ale nebudou akcentované. Nebo (1b) to bez jakékoli zmínky předělat na humánnější (jako to děláš tady); tím zmizí tento druh napětí v příběhu a šťouravější čtenáři se ti začnou ptát, proč a jak jde xy. Nebo to jde 2. vidět a přiznat, a pak (2a) psát o té společnosti s vědomím jejího rasistického nastavení; tím ti vznikne antiutopie nebo angst. Nebo (2b) psát příběh o tom, jak a proč se ta společnost vymaňuje ze svých zaostalých mantinelů; to si ale musíš vybrat, že budeš psát příběh o obnově společnosti a ten může dopadnout buď dobře, nebo fiaskem (čímž se dostaneš zpět do bodu, kde to zanechala Rowla a kde je jenom otázkou času, než povstane nový Temný pán).
Nebo to můžeš zkazit tak jako Rowla (nepředpokládám, že to takhle udělala schválně, to by vypovídalo o jejím děsném pokrytectví) a psát příběh, kde nakousneš různá morální dilemata, například rasismus, otroctví a vyloučení jedné skupiny na základě kolektivní viny, ovšem nedořešíš je, takže na konci je rasistický hrdina otrokář, který dál trvá na tom, že ta skupina je sumárně vinná, přestože o jejích jednotlivcích nezná podrobnosti a ani ho ty podrobnosti nezajímají, a tento hrdina je oslavován jako spasitel společnosti (a není přiznáno, že je to vlastně antiutopie).
Blbé volby.
Psát příběh, který psát prostě chceš a který se tohoto tématu nedotýká, v tomhle světě prostě nejde - kvůli jeho nastavení.

8 ioannina ioannina | 11. ledna 2015 v 18:16 | Reagovat

Ještě dodám něco, co pravděpodobně předpokládáš, ale pro sichr, jelikož mi do hlavy nevidíš:

1. S povděkem kvituju, že se tématu kouzelníci x mudlové nevyhýbáš, že ho i tvoje Minerva řeší a jak ho řeší. Ty části moc ráda čtu. Jsou to (na rozdíl od Rowlina originálu) lidská řešení nelidského nastavení.
2. Chápu, že některé části toho originálního nastavení už jsou na tebe moc (třeba to mávání dětem na nástupišti) a že si je předěláš. Nebyla bys to ty a tvoje laskavé příběhy, kdybys vzala to nastavení přesně tak, jak je. A stejně tak bys to nebyla ty a tvoje spravedlivé příběhy, kdybys nad tím zavřela oči a tvářila se, že to neexistuje.

Ten předchozí dlouhý příspěvek byl asi nejspíš jeden z mých povzdechů nad tím, jak hnusně Rowla ten svět nastavila. :-x
Obecně mám dojem, ne že psala pohádku a pak začala psát něco jiného, ale že neposlouchala svoje chlapy ve sklepě, a tak se jí vzbouřili a vecpali jí ten příběh, který chtěli vyprávět, mezi řádky. Mám dojem, že příběh, který vypráví její chlapi ve sklepě, je hlubší a hodnotnější, než ten, který Rowla vyprávěla vědomě, ale právě proto, že se s chlapama ze sklepa při tom vyprávění rvala, tak je výsledek obrazem toho boje. A to bude asi základ toho, co proti HP mám...

V každém případě ti děkuju, že píšeš tak, aby mě to přimělo přemýšlet. <3

9 Regi Regi | E-mail | Web | 11. ledna 2015 v 19:06 | Reagovat

[7]:[8]: Io, my jsme s Katty nad tou přepážkou přemýšlely obě a věděly jsme, že i když to JKR neřešila, nějak to přece vyřešeno být muselo. V rámci našeho HP hřiště CHCEME věřit, že to bylo řečeno jaksi mimo obraz a my se tady jen dohadujeme, jaké to řešení vlastně bylo. Prostě v rámci našeho hraní v tom magickém hřišti chceme věřit, že ten šutr na tom jevišti je skutečný... A ty nám prosím neprozrazuj, že je to jen kašírovaný polystyren. ;-) Už jsme velké holky a vážně to víme... JKR si měla s těmi svými chlapy ve sklepě otevřít flašku a pořádně to s nimi probrat. :-x Protože máš pravdu, každou chvíli narazíme na něco, co holt musíme napravovat. :-| (hluboký, opravdu velmi hluboký povzdech...)

10 KattyV KattyV | Web | 11. ledna 2015 v 19:26 | Reagovat

[6]: Dinnes, pohádky už opravdu nebudou. Minerva už na ně bude velká. Zatím se mi to jeví tak, že kapitoly bude provázet poezie. Na tu si ovšem netroufám, takže se patrně uchýlím k renomovaným autorům.
Jak to bude s Eileen? Svým způsobem se dá mnohé domyslet, když budeš přemýšlet nad tím, jaký vztah měla Minerva k mladému Severusovi. Však uvidíš.

11 KattyV KattyV | Web | 11. ledna 2015 v 19:52 | Reagovat

[7]: [8]: [9]: To by zase bylo na dlouhou, předlouhou debatu, která se lépe vede osobně, než takhle písemně. V každém případě, dokud jsem psala Amber, daleko snadněji se mi zavíraly oči nad chybami, které v HP jsou. Dělo se to v budoucnosti, takže jsem se klidně mohla tvářit, že věci fungují, tak, jak mají, nakonec, mohlo se to od doby HP změnit, že jo.
Teď, když jsem se začala hrabat v minulosti, narážím na opravdu spoustu chyb, které JKR nadělala. Ty se více zabýváš těmi morálními, ty se snažím vidět taky a v rámci možností je opravovat nebo se nad nimi alespoň zamýšlet. Ostatně, Minerva je zatím hodnotit nemusí a ani nemůže. Na to je ještě malá. Jen je zaznamená. Ale všimne si, že jo. Musela si všimnout, pokud vyrůstala tak, jak vyrůstala.
Snažím se přemýšlet i nad jinými věcmi a vysvětlovat, proč se Minerva chovala tak, jak se chovala - (proč byla tak shovívavá k Pobertům? Proč se vůbec nestarala o to, jak vyrůstá malý Harry?...) Něco naznačím už příště, myslím, že vztah k Siriusovi bude o dost jasnější (malý spoiler ;-) )
Kromě těch chyb morálních, které nechci řešit do hloubky, i když alespoň částečně ano, jsou tady i chyby logické a ty budu měnit naprosto drsně s pouhým vysvětlením, že to měním proto, aby to sedělo. Tečka.
Ale zpět k tvému povzdechu - špatné nastavení celého světa HP. Ber to tak. Ano, má to spoustu chyb, ale přece jen je v tom něco, pro co to tolik lidí čte a pro co tolik lidí píše ve světě HP své FF. Co to je? Nejspíš nějaké kouzlo :D. Takže já se přes všechny výhrady budu i nadále nechat okouzlovat.

A pokud jde o to, že jsem tě přiměla přemýšlet. To je vzájemné, ne? Spousta tvých poznámek mě nutí přemýšlet. (No dobře, někdy se lehce nenamíchnu, ale nemám ve zvyku vyletět jak čertík z krabičky, takže pak přichází fáze zamyšlení a takové to AHA, není na tom náhodou kus pravdy? Aha a co s tím? No, co třeba takto? Odlišný úhel pohledu je (téměř) vždy užitečný a přínosný. Jinak by svět byl velmi nudné místo. :-D )
Takže, některé věci, které Minnie řeší rozhodně jsou důsledkem našich debat. Protože je možné, že bez nich bych je pominula. A to považuju za opravdu přínosné. :-D

12 ioannina ioannina | 11. ledna 2015 v 20:24 | Reagovat

Katty (a Regi!), to poňoukání k přemýšlení rozhodně vzájemný je a já jsem hrozně ráda.
A vidím tady v Minnie (i jinde) spoustu zamyšlení nad tím, jak z toho Rowlího chaosu vybruslit (a vždycky vám napíšu pomyslnej kladnej puntík a na ty puntíky už mám pomyslnej tlustej sešit, aby se vešly).
To nahoře byl zas jednou zoufalej povzdech nad stavem originálu. Jak píšeš, Katty, když se vrtáš v minulosti, zak to najednou strašně vylejzá...
Heůe, dáme brainstorming naživo a bude nám fajn. Protože to v podstatě všechny vidíme stejně.

13 Dinnes Dinnes | 11. ledna 2015 v 20:24 | Reagovat

[10]: Já si ráda počkám. Jen mě prostě baví nad tím přemýšlet.

14 KattyV KattyV | Web | 11. ledna 2015 v 20:32 | Reagovat

[12]: Jo, přesně tak to je. Tak kdy ten brainstorming spácháme? Co tak alespoň vytvořit si skype  a provést to virtuálně :-D

15 KattyV KattyV | Web | 11. ledna 2015 v 20:35 | Reagovat

[13]: Dinnes, přivést čtenáře k přemýšlení, to je něco, nad čím se pyšním. :-P

16 ioannina ioannina | 11. ledna 2015 v 23:49 | Reagovat

[14]: To je nápad! Bacha na to, já skajp mám! :-D Možná si i pamatuju, jak se zapíná. :-D
Jestli ne, tak se budem muset slézt někde nad pivem s kólií. <3

17 Regi Regi | E-mail | Web | 12. ledna 2015 v 15:09 | Reagovat

[14]:[16]: Holky, vy mě snad dokonce přinutíte se o tuhle technickou vymoženost fakt zajímat... ???

18 KattyV KattyV | Web | 12. ledna 2015 v 16:07 | Reagovat

[17]:[16]: Ono některé technické vymoženosti nejsou tak úplně k zahození. Zvlášť, když jsme rovnoměrně rozptýleny  po celých vlastech českých i moravských.

19 Kitti Kitti | 14. ledna 2015 v 15:04 | Reagovat

Hmmm, Birdie má opravdu vkus, ale pak to jsou pomolamguáři, ne? Nebo se Birdie jen jako "kočka" tváří a je to maguárek? To byla velmi krásná pasáž, srdce kočkomilá plesá. Katty pokaždé žasnu, jak skvěle dokážeš vystihnout charaktery postav. Hagrida jsem slyšela a hlavně živě viděla přímo před sebou... Pomona je taky super, no, Radle nezklamal a líbí se mi, že někteří vidí a hlavně mu na to neskočí, ale je to bohužel málo, že? A ještě byl primus. Sakra v Bradavicích je výběr primusů ve špatných rukou, nejdřív Tom, pak Percy... Copak učitelé opravdu nevěděli, kdo roztrubuje ty řeči o čisté krvi? Fiona a Evana, no jo, povahy se vybarvují. Eillen mi je líto, tatínek je opravdu sympaťák, takovej vřelej typ, že? PS. nejdřív jsem chtěla fňukat, že jsme příští týden bez Minie, ale když to vezmou do tlapek kočky:-)

20 KattyV KattyV | Web | 14. ledna 2015 v 17:05 | Reagovat

[19]: Kitti, myslím, že maguáři se od koček nakonec tak moc neliší. Jen ty ocásky a uši, že? A vlastnosti. Myslím, že Birdie byl prostě obyčejná kočka. I když kdoví, co děda sehnal :-P
S Hagridovým slovníkem pomáhala Regi. Při betaci mi opravovala - takhle by to Hagrid neřekl... Ona ho má daleko více napřemýšleného. A zázemí jsme mu dávaly společně, když jsme přemýšlely, jak to s ním vlastně bylo. Protože ona to JKR neměly úplně promyšlené, že? Přečti si Regiin drablík Nový domov - http://silenesuple.blog.cz/1412/novy-domov
Myslím, že Raddle si dával sakra pozor, aby se nikdo z učitelů nedozvěděl co vlastně dělá. Dokázal si je, přinejmenším většinu z nich, náležitě otočit kolem prstu, že?
Eileen - to je postava, nad kterou se mi svírá srdce. A obávám se, že ani v budoucnu ji nic dobrého nečeká. vždyť víme, že?

Příští týden holt bude bez Minnie, ale ona prostě musí vyrůst. Je mi samotné trochu smutno ji opustit, příště už to bude Minerva a žádná Minnie, ale děťátka prostě dospívají. To je život.

21 Angelee Angelee | 14. ledna 2015 v 22:49 | Reagovat

Opravdu skvělá kapitola! :-) Malá Minnie mě bavila, ale je pravda, že skončit se má v nejlepším, takže jsem ráda, že se příště přesuneme do její dospělosti.
Konec pohádek mě mrzí, i když to chápu - asi málokterá čerstvě dospělá holka chce poslouchat pohádky od dědečka.
Ještě malý dotaz - nemělo by být Minervě v posledním ročníku 17/18 let? Těch devatenáct mi tam nějak nesedí...

22 KattyV KattyV | Web | 15. ledna 2015 v 7:00 | Reagovat

[21]: Jejda, díky Angelee za upozornění. Zmátla jsem sama sebe, když jsem si říkala, že Minerva je víceméně o rok starší než její spolužáci a tudíž má v říjnu devatenáct. To je i tím, jak ona  sama o sobě pořád uvažuje jako o něco starší. Však ono ji to přejde.
Ne, v říjnu má opravdu teprve osmnáct - už jsem to opravila. Ještěže má člověk bystré  čtenáře.
Minerva opravdu nechce poslouchat pohádky. Tentokrát bude od dědečka chtít slyšet trochu reality. Však uvidíte ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014