ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola 2. Co teď?

20. ledna 2015 v 0:01 | Regi |  KRÁDEŽ V ŘEDITELNĚ



Minerva je nešťastná, slečna Marplová má radost, Severus Snape nevěřícně mlčí, Ron Weasley má rád chytré ženské a vůbec nikdo nestihl pořádně posnídat…




"Dobré ráno, Minnie! Ten tvůj hrad je úplné bludiště. Nebýt magických obrazů, tak sem snad vůbec netrefím. Na každém rohu jsem se musela ptát na cestu." Jane vplula do ředitelny v hodinu, na které se s Minervou domluvily k snídani s úsměvem na tváři, ale vzápětí jej vystřídal starostlivý výraz.
"Minnie! Co se, probůh, stalo?! Vypadáš příšerně, drahoušku. Ty jsi snad na dnešek vůbec nespala…"
"Máš pravdu, Jane, nespala. Stalo se něco skutečně strašného. Celou noc jsme to tady s Albusem a ostatními kolegy probírali, ale na nic jsme nepřišli. Je to katastrofa. Zmizel jeden z nejvzácnějších magických artefaktů, které tato škola vlastní. Ztratil se Moudrý klobouk…"
Slečna Marplová chvíli vstřebávala tu informaci a pak se rozzářila.
"Ale to je úžasné… ach, promiň Minnie. Chtěla jsem říci, že to je velmi zajímavé… A samozřejmě moc nepříjemné. Už jsi volala tu vaši policii? Bystrozory, tuším, že? Pan Weasley mi připadal jako bystrý mladý muž."
Z portrétu vedle dveří se ozvalo pochybovačné odfrknutí:
"Slova Weasley a bystrý, bych v jedné větě skutečně nepoužil…"
Jane se otočila, a laskavě pohlédla na černě oděného, posměšně se tvářícího muže.
"Pan Severus Snape, že ano? Včera jsme byli představeni. Vy pana Weasleyho znáte nějak blíže? Myslíte si, že není důvěryhodný? Nebo snad není dostatečně schopný? Ach, ano. Byl jistě vašim studentem, že? Ale v tom případě měl to nejlepší možné vzdělání. Podle toho, co jsem o vás slyšela, musíte být mimořádný pedagog. Pana Weasleyho jste jistě mnohé naučil..."
Severus jen nevěřícně mlčel, schovaný za svou nehybnou maskou. Ta neuvěřitelná ženská ho setřela… nebo snad pochválila?


Šéf bystrozorů Ronald Weasley právě doma snídal a se svou ženou Hermionou pobaveně probírali
drobné neplechy svých dvou potomků, o kterých je dnešním dopisem informovala babička Molly. Ron měl pár dní volna. Včera večer se s Hermionou vrátili z krátkého romantického výletu, na který po dlouhé době vyrazili bez dětí, jen sami dva. Hugo a Rose byli mezitím v Doupěti a oni se tam měli dnes zastavit na oběd a děti vyzvednout. Příjemnou pohodu náhle přerušilo zahučení v krbu a rozrušený hlas Minervy McGonagallové:
"Jste doma. Díky Merlinovi! Nerada ruším u snídaně, ale Ronalde, potřebovala bych nutně tvou pomoc. A Hermiono, tvůj bystrý rozum by byl také velmi vítán. Můžete okamžitě?"
"Samozřejmě, Minervo, jdeme hned." Ron kývl na Hermionu, s povzdechem položil nedojedený sendvič a sáhl po letaxu.


V ředitelně už na ně kromě nešťastné Minervy a její sestřenky čekali také všichni čtyři ředitelé kolejí. Harry Potter, Neville Longbottom, Tamara Youngbloodová a Filius Kratiknot, který byl zároveň zástupcem ředitelky. A Ron si všiml, že prázdný nebyl ani jediný rám. Nechyběl dokonce ani Severus Snape, který celou scénu sledoval s pečlivě udržovaným nezúčastněným výrazem, jak Ron pobaveně zaznamenal, zatímco poslouchal Minervin nervozitou zvýšený hlas.
"…poslední, kdo klobouk na jeho polici skutečně viděl, byl Harry v den, kdy jsme my tři odjížděli. Ronalde, jistě chápeš, že bychom měli tuto choulostivou událost vyšetřovat velmi diskrétně," uzavřela ředitelka své vyprávění. Nešťastně těkala očima po přítomných a nakonec je sklopila.
"Neměla jsem nikam odjíždět…"
"Nesmysl!" přerušila ji rázně Jane Marplová. Nemyslím si, že bys něčemu zabránila, má milá. Soudím, že tady hrála roli ta vaše magie."
"Budete mít nejspíš pravdu," souhlasil Brumbál. "Hrad by rozhodně zaznamenal, kdyby bylo něco odcizeného odnášeno přes hranice pozemků."
"Takže si myslíte, že je Moudrý klobouk stále na hradě?" zeptala se Hermiona.
"Těžko říct, vůbec nevíme, jak by Bradavice reagovaly například na vynesení lupu pomocí přenášedla nebo krbem," pronesla zamyšleně ze svého rámu Harriet Evansová.
Ron, který až dosud mlčel, si odkašlal.
"Takže si to shrneme: Klobouk zmizel, ale nemáme potuchy, jestli byl vůbec ukradený a jestli náhodou není pořád někde na hradě. Může to být nějaká záhada magie Bradavic. Víme vůbec, jak je ta hučka stará, kdo ji vyrobil a to všechno kolem? Hermiono, myslím, že…"
"…bych se měla přesunout do knihovny," přerušila ho s úsměvem. "Začnu tady a pak se podívám do ministerského archivu."
Ron přikývnul a pokračoval:
"Minervo, Harry a Neville, budu potřebovat vzpomínky na tu vaši společnou svačinu před odjezdem na dovolenou a na včerejší uvítací sešlost taky. Harry, mohl bys mi sem přivést i Teddyho? Madam," Ron se podíval na cedulku pod obrazem, "Evansová, jak jste to myslela s tím krbem a přenášedlem?"
"Když jsem ještě byla aktivní ředitelkou, mladý muži, došlo v Bradavicích k pokusu o krádež, ale zloděj svou kořist nedokázal přenést přes hranice pozemků a pokusil se utéci bez ní. Chytili ho později v Prasinkách. Takže víme jistě, že takto nic přenést nelze. Byl to však jediný pokus o krádež v celé historii Bradavic, o kterém jsme informováni."
"Aha, takže toho moc nevíme. Je tady ale spousta jiných, pořádně starých obrazů. A na nich ještě větší spousta lidí. Něco by vědět mohli, ne? Možná že se už podobné případy staly. Anebo si mohl někdo v poslední době všimnout něčeho neobvyklého."
"Ale jistě, Ronalde," usmál se nadšeně Brumbál. "A máme zde dokonce někoho, kdo zná bradavické obrazy téměř dokonale. Severus se toho určitě rád ujme."
Ron se podíval na portrét Severuse Snapea právě včas, aby stačil zahlédnout, jak jeho mírně ironický výraz, se kterým až dosud dění v ředitelně sledoval, zkameněl.
"Samozřejmě, Albusi, pokud se jedná o cokoli, do čeho se nikomu nechce, jsem vždy velmi vhodná osoba. Jak je možné, že jsem si stále ještě úplně nezvykl? A co přesně bych měl hledat tentokrát? Připomínám, že váženou kolegyni Evansovou tehdy vůbec nebylo třeba hledat a má námaha byla zcela zbytečná."
"Severusi, musíš uznat, že Moudrý klobouk je přece jen předmět a jako takový nemůže někam odejít sám ze své vůle," oponoval Brumbál a pokračoval, "ostatně, my všichni ti podle svých sil pomůžeme."
Jmenovaný se nadechl k odpovědi, když se do rozhovoru opět vložil Ron.
"Tak, domluveno. Hermiona bude pátrat v knihovně, Neville a Minerva připraví ty vzpomínky, Harry zajde pro Teddyho a profesor Snape půjde na průzkum bradavických obrazů. Tammy a profesore Kratiknote, vy si zkuste vzpomenout na cokoli neobvyklého, co se událo od doby, kdy jste klobouk v ředitelně naposledy viděli. Můžete to i sepsat. Později to spolu probereme. No, a já si mezitím zaběhnu do kuchyně pro… ehm… promluvit s domácími skřítky."
"A co já? Mohla bych také pomoci…"
"Slečno Marplová, o vašich schopnostech jsem toho hodně slyšel," usmál se Ron zeširoka. "Vy už si něco užitečného určitě najdete sama, že?" Poté se otočil a vystřelil z ředitelny.
Hermiona pokrčila rameny a otočila se také k východu z místnosti.
Harry hodil do krbu hrst letaxu a se slovy: "Dům Andromedy Tonksové!" zmizel v plamenech.
Minerva vytáhla ze skříně několik skleněných ampulek a požádala Nevilla: "Podej, prosím, myslánku a polož ji sem na stůl."
"Pojď, Tamaro, dáme si snídani u mne v pracovně a přitom budeme přemýšlet," vyzval také profesor Kratiknot svou kolegyni a společně vyšli ze dveří.


Jane Marplová popošla k polici, na které stával Moudrý klobouk. Snažila se vzpomínat, jestli si jí včera večer vůbec všimla. Usoudila, že ne. Celá místnost byla tak zajímavá, a plná tolika výrazných předmětů, že jednu obyčejnou tmavou poličku na tmavém dřevěném obložení nejspíš ani zaznamenat nemohla. A jestli byla prázdná, nebo na ní něco bylo, to už vůbec netuší… Rozhlédla se. Portréty začaly mezi sebou opět vzrušeně hovořit. Jen Albus Brumbál se tvářil zamyšleně. Severus Snape po něm hodil zlobným pohledem a s velmi elegantním zavířením pláště, jak Jane uznale zaznamenala, zmizel ze svého rámu.
"Půjdu si promluvit s Cuthbertem Binnsem a ostatními duchy," probral se ze svého zamyšlení Brumbál a vydal se do hloubi svého obrazu. Postupně se vyprazdňovaly i ty ostatní. Mezi prvními se k odchodu otočila ředitelka Evansová. A Jane si stačila všimnout pobaveného, přesto však vřelého úsměvu, který věnovala prázdnému rámu popuzeného kolegy.
Posadila se a se zájmem sledovala Minervu a toho sympatického bylinkáře Nevilla, jak pomocí hůlek vkládají dlouhá stříbrná vlákna do malých skleniček. Domyslela si, že to nejspíš budou ty vzpomínky, o kterých se zmiňoval Ronald Weasley, a napadlo ji, jak si je asi budou prohlížet. Pravděpodobně nějak za pomoci té veliké ploché mísy, která jí připomínala kulatou televizní obrazovku.
Právě vstala, aby si ji prohlédla zblízka, když v krbu zahučelo a vyřítil se z něj chlapec asi desetiletý, s vlasy divoce trčícími do všech stran a zářícími všemi barvami duhy. Za ním se objevil Harry Potter.
"Pane Lupine, jste na půdě školy, do které za měsíc nastoupíte. Očekávala bych, že se budete podle toho chovat," zazněl Minervin hlas takovým tónem, který Jane u své sestřenky neznala.
"Ano, teto Mi… paní ředitelko." Chlapcův hlas se třásl potlačovaným smíchem, ale poslušně se zastavil a k údivu Jane Marplové se mu vlasy poskládaly do celkem spořádaného účesu a získaly úplně obyčejný tmavě plavý odstín.


Zatímco Minerva opatrně odebírala Teddymu, jak se onen podivuhodný chlapec jmenoval, jeho vzpomínku, povídala si Jane s Harrym a Nevillem. Dozvěděla se, že jsou jeho kmotry a že je metamorfomág. Na její další otázku jí vysvětlili, co to slovo znamená. Jane by měla ještě spoustu dalších dotazů, ale to už k nim Teddy přiběhl, protože Minerva svou práci s jeho vzpomínkami dokončila.
Když oba mladí muži odešli, aby zavedli svého kmotřence zpět domů, vešel do ředitelny Ronald Weasley. Jane se usmála, když podle slabé vůně kávy a vajíček na slanině poznala, že výslech domácích skřítků očividně spojil se snídaní. Už otevírala pusu, aby se zeptala, jaké novinky z hradní kuchyně přináší, když ji zrzavý šéfbystrozor předešel:
"Tak, vážená kolegyně Marplová, co jste tady zjistila?"
"Och, vážený kolego Weasley," přistoupila Jane na jeho hru, "zatím bohužel nic. Všechno je tady pro mne nové. Nepodobá se to ničemu, co bych někdy zažila. I když, vzpomínám si, že neteř bratra našeho řezníka byla kdysi v Americe a bydlela v rodině známého vynálezce. Měl tam tolik technických vymožeností, že z toho byla, chudák, celá zmatená. Neuměla si tam ani rozsvítit lampičku u postele. A tak jí nakonec přidělili jednoho sloužícího, aby jí po domě několik prvních dní dělal průvodce a do všeho ji zasvětil."
"Myslím, že je to báječný nápad. Vím o někom, kdo by tě po Bradavicích velmi ochotně provázel a zároveň byl schopen ti zodpovědět každou otázku," obrátila se k sestřence Minerva.
"Jasně, to by asi bylo nejlepší. A až se tady se vším seznámíte, s největší chutí vás jmenuji odbornou poradkyní vyšetřovacího týmu v případu krádeže v ředitelně," usmál se Ron povzbudivě na Jane Marplovou a pak se otočil ke stolu, na kterém ležela myslánka. Jo, není nad chytré ženské. Sám se už dávno naučil, že se jejich mozky dají skvěle využít. Ne nadarmo byl od dětství kamarádem a několik posledních let manželem Hermiony Grangerové. Ty doby, kdy to deptalo jeho sebevědomí, už ale nechal daleko za sebou. Dnes naopak dobře věděl, že pokud má mít jako šéf úspěch, musí mít odvahu obklopit se inteligentními a schopnými lidmi. Dokonale znát jejich možnosti, a nezapomínat je patřičně ocenit, aby mu šli na ruku. A tak jako v šachu s nimi pokaždé sehrát co nejlepší partii. No a v této nové hře může být všímavá slečna Marplová velmi cennou figurou, pomyslel si, než nalil do veliké mísy první z připravených vzpomínek.




zpět ooOoo dál
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ioannina ioannina | 20. ledna 2015 v 2:09 | Reagovat

Teddyho vlasy? Katty si vyhrála.
Nenažranej Ron. :-D A jemnej Kratiknot, kterej na rozdíl od akční ředitelky ví, že si může nechat poslat snídani do pracovny. Nebo na to aspoň nezapomíná. :-D
Hm, slíbila jsem ke každé kapitole novou šílenou teorii, co? Taaakžeee... Hm. Přes hranice klobouk nemůže. Takže. Minerva nechala otevřený okno. Klobouk ukradla straka-odrodilec se zálibou v naprosto neblýskavých starých hučkách. Když se snažila klobouk přenést přes hranice pozemků do svého hnízda (a tím způsobit těžký šok jistému skotskému ornitologovi, který byl dosud přesvědčen, že straky a) kradou jenom lesklé věci a b) se nic, natož straka s hučkou v zobáku, nemůže zjevit uprostřed lesa z čirého vzduchu), nabodl se na hranici klobouk na neviditelný magický ostnatý drát. Straka tahala, drát tahal, klobouk ječel... Ornitologa nakonec kleplo, protože měl dojem, že za strakou, která tam nejdřív nebyla a pak letěla po zádech, vidí vířit jakési kusy cárů na neexistujících šlahounech. Naštěstí ho nekleplo moc, k večeru se probral, vytřepal si z hlavy pavučiny a šel domů a mumlal si cestou něco o silném pivu. Z kloboukových cárů, které spadly mezi listí a jiný humus, začaly klíčit čtyři nové kloboučky. Jeden červený, jeden zelený, jeden modrý a jeden žlutý. Do prvního září dorostou tak akorát, aby v houfu prvňáků hrály Kloboučku, hop. :-)

2 KattyV KattyV | Web | 20. ledna 2015 v 7:37 | Reagovat

Io, ty nám tu kapitolu ještě zpestřuješ. Chtěla jsem chválit Regi a teď se musím smát tvé dokonale šílené teorii. Umíš si ale představit, co ten potřeštěný ornitolog způsobí? K jisté skotské zřícenině se budou stahovat davy pozorovatelů a čekat, až uslyší děsivé ječení hogwartského hejkala? (Nebo jak vlastně nazývali mudlové tu zříceninu hradu?)
Regi, kapitolu jsem si ale užila taky. Pochechtávala jsem se celou dobu - nad chudákem Ronem, co se nenajedl, nad Hermionou mířícím okamžitě do knihovny, nad Severusem, kterého Jane naprosto vyvedla z míry...

3 Regi Regi | E-mail | Web | 20. ledna 2015 v 13:29 | Reagovat

[1]: Io, já nestačím žasnout! Ty tady píšeš svou vlastní povídku a za chvíli budou tvé komentáře vážně delší, než moje kapitoly. Ty čtyři různobarevné kloboučky mě dostaly. :D Ron a jeho jídlo... :-P Nějakou "špatnou" vlastnost jsem mu přece nechat musela. Jen si bude muset dát ve středním věku pozor na linii, pokud je po mamince...

[2]: Katty, víš, jak moc jsi mne teď pochválila? Pokud se pochechtáváš i po několikerém čtení, je to kompliment s velkým K. :-)

4 ioannina ioannina | 20. ledna 2015 v 14:40 | Reagovat

Ron a jeho jídlo je nádhernej motiv, kterej miluju. Ten kousek, kdy se vrací po výslechu v kuchyni, zbožňuju láskou převelikou!
A o figuru se až tak moc bát nemusí - dokud ho Hermiona v rámci pudu záchovy domovních dveří bude každej den posílat, aby se trochu proletěl na koštěti...

5 Regi Regi | E-mail | Web | 20. ledna 2015 v 15:40 | Reagovat

[4]: Myslíš ten, jak má Ron rád ty chytré ženské? Jo, takový chlap je prostě snem každé chytré a hlavně rozumné ženské... :-)

6 ioannina ioannina | 20. ledna 2015 v 19:52 | Reagovat

[5]: Ten taky. To je velkej Ron. A ten těsně předtím, jak z něj Marplová na hony cítí kafe a míchaný vajíčka. To je taky velkej Ron - nechal doma snídani ležet, nestěžoval si (moc), ale našel si první příležitost, kdy se mohl nacpat. :-) Víš, líbí se mi na tom, že to není v rozporu. Že i velkej Ron může být žrout, co bez paliva prostě nejede - akorát že si to palivo opatřuje dospělým způsobem, a ne vykňourá nebo vyvzdoruje. Tohle je to, čemu bych řekla dospělá postava, která není černobílá, není dvourozměrná, není "za všech okolností ideální" (Mirek Dušín by totiž hrdinně pošel hlady, což de facto už není hrdinství, ale blbost)... Ty jo, já bych tu Ronovu žravost ani nepovažovala za špatnou vlastnost. On ji má pod kontrolou. Možná to vědomě neví nebo by to tak neřekl, ale je v míru sám se sebou.
A proto ho taky už nemusí vytáčet, že má chytřejší ženu. Nebo spolupracovníky.
Tohle je pro mě dospělá postava - a hrdina.

7 Regi Regi | E-mail | Web | 21. ledna 2015 v 13:41 | Reagovat

[6]: Díky io, tenhle komentář beru jako velikánskou pochvalu. Protože mého Rona vidíš přesně tak, jak ho vidím já. To znamená, že se mi mou představu nejspíš povedlo nacpat do textu. Až se tetelím radostí.

8 :D :D | 21. ledna 2015 v 17:00 | Reagovat

No a já si mezitím zaběhnu do kuchyně pro… ehm… promluvit s domácími skřítky :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

9 Regi Regi | E-mail | Web | 21. ledna 2015 v 18:50 | Reagovat

[8]: Ale! To jsi mi udělal(a) radost, že se ti líbí právě tahle věta. Dík.

10 Ror Ror | 2. července 2015 v 0:17 | Reagovat

Pobavil mě rozhovor slečny Marplové a Severuse, hned na začátku. Pochvala nebo stírka :D to mě vážně baví. Ano, Severus jako vhodná osoba pro "speciální" úkoly, on se toho snad nikdy nezbaví. No a zdá se, že tajemství dvou obrazů by jen tak mimochodem mohlo být "propíchnuto" :-D Aj ta slečna Marplová ;-)

11 Regi Regi | E-mail | Web | 2. července 2015 v 6:26 | Reagovat

[10]: Ror, rozhovor Jane a Severuse jsem si při psaní dost užívala. A jak to bude s tajemstvím Harriet - no, to uvidíš. Slečnu Marplovou tady něco očividně zaujalo. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014