ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Přátelství ve virtuálním prostoru

17. ledna 2015 v 4:51 | KattyV & Regi

Ve čtvrtek v pět hodin jsme se s Regi zase jednou společně sešly. Kde? Přece ve virtuálním prostoru. Jak jinak. Jsme od sebe vzdáleny 341 km vzdušnou čarou. Rozhodly jsme se, že si popovídáme o tom, jak nám funguje naše virtuální přátelství.

Tak co, Regi. Čím začneme?

Čím začneme? Tím, že já přišla na tu schůzku pozdě. Proč? Protože jsem se zabývala prací. Tou, která mě živí. Lépe řečeno prezentací té práce ve virtuálním prostoru. Je to absurdní. Já, zastánce tradic a člověk, který si jako poslední z rodiny pořídil mobil a o počítači tvrdil, že - tohle se snad už učit nebudu muset, ne?
No, tak já mám firemní stránky a blog. Katastrofa, velebnosti. Je ale přece jen jedna věc, která mě s tímhle virtuálním cirkusem dokonale smiřuje…

A to?

No, Katty! To je od tebe jako všechno? Dvě slova? To má být dialog? Abych to teď snad odkecala sama. Tak tedy dobrá. Snad to nebude jen můj monolog…
Když je člověk na světě víc než půlstoletí (fuj, ale zní to hrozně…), a navíc žije na vesnici, může být nevímjak vstřícný a otevřený, přesto nemá moc příležitostí a nemusí se mu to vůbec podařit. O čem to mluvím? Přece o potkávání lidí se stejnými zájmy. Lidí, co se prožitými lety a získanými zkušenostmi tak nějak dovyvinuli do stavu, kdy vidí svět podobně jako já. A právě tohle je něco, co ten nekonečný virtuální prostor umožňuje.

Stejně jsi ukecanější, ač se to podle naší tvorby nezdá... Já to mám asi malinko jinak a vždycky jsem měla. U mě to nesouvisí s věkem. Spíše s tím, že jsem introvert a nikdy jsem se do velkých společností nehnala, takže jsem si celý život hýčkala těch svých pár přátel. A s obrovským překvapením jsem najednou zjistila, o co snadnější je být otevřená v internetovém, než v tom skutečném světě. Díky tomu jsem v uplynulém roce a půl získala více přátel virtuálních než těch reálných. Ale vlastně bych se měla opravit. Protože přece jen jsem staromilec, takže mé nové kamarádky dlouho virtuální nezůstaly. Prostě, se všema jsem se potkala a potkávám, ač jsme roztroušeny po celých vlastech českých. Takže se mi vlastně virtuální svět krásně s tím opravdovým mísí. Jenom to každodenní setkávání je prostě díky netu snazší. A navíc, konečně se dostanu ke slovu.

No, ano, přiznávám, že ukecanější v reálu jsem. Možná právě proto píšu tak stručně, abych to vyrovnala. A na rozdíl od tebe jsem spíše extrovert, i když ne příliš výrazný. Vždycky jsem kolem sebe mívala dost přátel, se kterými mi bylo dobře. A je mi líto, že jsem časem některé poztrácela. Částečně je to otázka vzdálenosti geografické, ale většinou se jedná právě o to dovyvinutí se někam a vzdálenost spíše v přeneseném smyslu. Ráda se s těmi lidmi vidím, ale témata hovoru občas po pár minutách dojdou… Tu souvislost s věkem jsem zmínila právě proto. Najít v blízkém okolí lidi, se kterými je pořád o čem mluvit, i když si povídáme až do rána, to se mi moc nepodařilo. A jsme u toho, proč mám pro virtualitu obrovskou omluvenku… Bez internetu bych nezačala (opět) psát, nepotkala bych nejdříve tvé ilustrace a pak tvůj příběh Amber, nezjistily bychom, že jsme vlastně duševní dvojčata, nepořídily bychom si společný blog, nepotkaly další stejně potrefené lidi a konečně, nemohly bychom napsat ani tenhle článek. Není nad skutečné potkávání, ale na jeho počátku bylo něco, pro co jsem před časem ještě neměla moc pochopení.

Ano, Regi, máš pravdu. Taky jsem se díky virtuálnímu prostoru dostala po letech ke psaní a objevila právě ty kamarádky, které bych v reálu nepotkala. Je ale taky pravda, že jsou věci, které mi na internetu vadí - anonymita, která kolikrát svádí k chování, které by si lidi v normálním světě nedovolili. Ale myslím, že tomuto stylu komunikace se úspěšně vyhýbáme. Takže by se snad dalo skončit něčím ve smyslu - internet je dobrý sluha, ale zlý pán, co říkáš?

Souhlasím, Katty. Lépe se ten náš společný článek ani uzavřít nedá...




zpět ooOoo dál




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kulma Pavlát Kulma Pavlát | Web | 17. ledna 2015 v 11:14 | Reagovat

jak milé ...také bych si přál takového blízké přátelství s nějakou půvabnou dívkou. snad jednou. :-(

2 KattyV KattyV | Web | 17. ledna 2015 v 11:57 | Reagovat

[1]: Myslím, že se to nedá naplánovat. To se prostě někdy stane. Takže nezbývá, než se nevzdávat naděje :-P

3 ioannina ioannina | 17. ledna 2015 v 15:04 | Reagovat

Holky, já ty vaše společný články tak ráda čtu!
A tady s váma naprosto bezvýhradně souhlasím. I pro mě je možnost říct "Ahoj, jak se máš?" milému člověku přes půl světa docela podstatná. A taky si k těm opravdu milým hlasům potřebuju přiřadit tvář - takže je poznávám i naživo. :)

A interní vtípek: Až se příště někde sejdem, tak by to mělo být naživo, aby se Katty taky dostala ke slovu! Když ji uvidíme, tak jí určitě její třetinu prostoru dáme. To jenom když je hlasem z krabičky, tak je to tak složitý...

4 KattyV KattyV | Web | 17. ledna 2015 v 18:30 | Reagovat

[3]: To je dobrý. Já jsem docela zvyklá poslouchat, co si lidi povídají,  a  když je to opravdu potřeba, tak se prosadím. Alespoň v menší společnosti. Dva lidi většinou zvládám - pokud tedy nejsou tak mimořádně ukecaní, jako vy dvě s Regi :-D

5 Regi Regi | E-mail | Web | 17. ledna 2015 v 20:23 | Reagovat

[3]: No, ony ty naše články nejsou žádná literatura, ale docela se u nich bavíme.
:-P
[4]: Katty, ty ani netušíš, jak já už se krotím... :-x

6 KattyV KattyV | Web | 17. ledna 2015 v 20:40 | Reagovat

[5]: Ha, neumím si představit, že by ses nekrotila :-D.
Ale dobře víš, že když mluvím jenom s tebou (nebo jenom s Ioanninu, když na to přijde), ta si slovo urvu. Jenom když se dotoho pustíte obě najednou, tak rezignuju :-P

7 Richenza Richenza | 17. ledna 2015 v 23:07 | Reagovat

Souhlasím se vším - díky internetu je snadnější najít "svoje" lidi, což je fajn. A jsem staromilec i v tom, že ráda tu hranici překračuju, že to potřebuju - a evidenteně v tom nejsem sama. Ovšem čistě virtuální přátelství není přátelstvím v tom vlastním slova smyslu, je jen určitou spřízněností - má tedy některé rysy přátelství, ale ne všechny. Jako začátek opravdového přátelství je ale skvělé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014