ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Třpyt odpoledního slunce

10. ledna 2015 v 7:00 | KattyV |  Moje střípky

Dnes si můžete přečíst krátkou povídku, která se zvláštně hodí k tématu tohoto týdne, i když byla původně napsána na sklonku minulého roku, pro soutěž na webu Triumvirátníků - mimochodem, najdete tam spoustu užitečných a podnětných rad pro všechny autory. Téma soutěže bylo Žhavé sklo. Ale... Kdo asi bude ta tajemná osoba, která se zde objeví?

Jak povídka v soutěži dopadla, se můžete podívat zde.


TŘPYT ODPOLEDNÍHO SLUNCE


U malé sklářské dílny zastavuje autobus s pražskou poznávací značkou. Mladý sklář se na dav turistů, kteří se hrnou dovnitř, dívá trochu otráveně. Pražáci. Vrchol arogance. Mistři světa, co si myslí, že před nimi všichni padnou na zadek. Tak je kluk z vesnice, no a?
Navenek se ale chová jako profík. Navyklým pohybem nabere na píšťalu trochu roztaveného skla, roztočí ji a pod rukama se mu narodí modrý ptáček. Obratně mu zastřihne zobáček, usadí ho na podstavec a rychle vloží do tamprovny, aby se pomalu vychladil.
"Kdybych to neudělal, vzniklo by v něm pnutí, které by ho roztrhalo na kusy," vysvětluje.
Napodruhé vytvoří motýla s duhovými křídly, pak rybku s kulatým bříškem, veselého delfína.
Turisté obdivně vzdychají, někteří se odhodlají si to zkusit.
Ne, zdaleka to není tak snadné. Smějí se sami sobě při marných pokusech vyfouknout něco alespoň nepatrně podobného kouli. Marná snaha. Šišatost na šišatost.
Mladík omluvně pokrčí rameny: "Léta praxe."
Neúspěch jim příliš nevadí, dobře se baví. Vlastně jsou fajn.
Skupina se rozptýlí po dílně a prohlíží si hotové výrobky ve vitrínách. Pestří papoušci posedávají na křišťálovém stromku, vzpínající se kůň s pozlacenou hřívou hrabe kopyty ve vzduchu, rudá ještěrka se plazí po průhledné kouli s drobnými bublinkami…
Uznalé poznámky mu dělají dobře… dokud mu náladu nezkazí blahobytně vypadající dáma s dokonale upraveným účesem.
"Nezdají se vám ty ceny poněkud přehnané, mladý muži?
Znovu pokrčí rameny, tentokrát naštvaně. Ramena mohou být velmi výmluvná.
"Není snadné něco podobného vyrobit…"
Pak hodí nevrlost za hlavu a pustí se do debaty s ostatními, daleko příjemnějšími návštěvníky.

Dílna se konečně vyprázdnila. Unaveně si otře zpocené čelo, přes bílé tílko natáhne kostkovanou košili a začne uklízet. Najednou dovnitř nakoukne drobná dívka v proužkovaných šortkách.
"Mohu?"
Pokrčení ramen do třetice. Tentokrát potěšené. Líbí se mu.
"Víte, chtěla bych si to zkusit. Předtím jsem to nestihla."
Zvláštní, jak ji mohl přehlídnout? Zdálo se mu, že právě zmizelá skupina se skládala z lidí spíše postarších…
Rychle všechno znovu připraví a vloží jí do ruky píšťalu. Začne vysvětlovat co a jak, ona se jen zlehka usměje, roztočí v dlaních dřevěnou násadu, foukne a na konci vykvete průsvitná krása. Než se sklář stačí nadechnout, koule se odlepí a volně se vznese do vzduchu. A hned za ní další a ještě jedna… dokud není celá dílna zaplněná volně poletujícími bublinami, které se duhově třpytí v paprscích odpoledního slunce.
Chtěl by něco říct, ale nedokáže to. Jen se zatajeným dechem čeká… sám neví na co. Pak pochopí. Na průsvitných větvičkách zaštěbetají barevní ptáčci, ještěrka mrskne ocáskem, rybka vypoulí tlamičku.
"Jak jste to…?" vydechne. Najednou strne. Hejno vznášejících se bublinek se přiblížilo ke stropu. Pokud na něj narazí, rozprsknou se na tisíce ostrých střepů. A on dobře ví, jak zranění sklem bolí. Skočí před dívku, aby ji ochránil, hřbetem ruky si zakryje oči a čeká na tříštivý zvuk…
Nic. Ticho. Po několika nekonečných vteřinách opatrně otevře oči a rozhlédne se po prázdné dílně. Paprsky slunce se lesknou na pomalu padajících zrnkách prachu. Dívka nikde.
Promne si obličej. To snad není možné. Přece nemohl usnout vestoje, uprostřed dne. Zavrtí nad sebou hlavou.

Pak mu pohled padne na opuštěnou průzračnou kouli… Červenou ještěrku vidí o kousek dál, přilepenou ke křišťálovému kmeni. Zdá se mu, že na něho mrkla lesklým očkem…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | Web | 10. ledna 2015 v 9:09 | Reagovat

Magie kolem nás... existuje, nebo ne? Byla ta dívka skutečná, nebo nebyla?
Asi je to tak, že všechno, co naše fantazie stvoří je svým způsobem skutečné... a krásné. Díky, Katty, za to připomenutí.

2 Robka Robka | E-mail | Web | 10. ledna 2015 v 10:02 | Reagovat

Fantazie dává vzniknout neobyčejným věcem. Nejsou hmatatelné, ale zůstává po nich krásný pocit. Tak jako z téhle povídky.:-) Moc hezky napsáno.

3 KattyV KattyV | Web | 10. ledna 2015 v 10:27 | Reagovat

[1]: [2]: Díky, holky. Mám ráda ty doteky magie na hranici všedního dne. Právě ty mi připadají nejvíce inspirující.

4 ioannina ioannina | 10. ledna 2015 v 14:18 | Reagovat

Pořád se mi to líbí. Nejvíc ta část, kdy se bojí, že se ty koule rozbijí o strop. Právě tak křehká je celá ta chvíle.

5 KattyV KattyV | Web | 10. ledna 2015 v 17:27 | Reagovat

[4]: Myslím, že já mám nejraději tu chvilku, jak mu tam všechno ožije. Papoušci dělají rámus, ještěrka kmitá jazýčkem a sklář zírá. No a pak tu druhou, když si troufne se podívat, kolem absolutní ticho, ve vzduchu jen prach. A on znovu zírá- Jen ta ještěrka... :-D
Víš ty co? Než jsem začala psát, prohlížela jsem si pro inspiraci obrázky skleněných zvířátek. A našla jsem takovou červenou ještěrku na průhledné kouli. Když jsem to dopsala, chtěla jsem se na ni ještě jednou podívat... a ještěrka nikde. Já si ji snad opravdu vymyslela a byla jsem přesvědčená, že jsem ji jen okoukala. Protože já ji naprosto přesně vidím. To jsou věci, že?

6 ioannina ioannina | 10. ledna 2015 v 18:02 | Reagovat

[5]: Že ty jseš ta holka, co mu tam vlezla! :D

Fakt divný s tou ještěrkou. Kdyby se to stalo jednou, dobře, ale takový věci se prostě dějou, až by si člověk kolikrát myslel, že se tu a tam vynoří průhled do budoucnosti. Akorát ho nepoznáme, a tak nezbývá než jenom tiše a zmateně zírat. :-)

7 KattyV KattyV | Web | 10. ledna 2015 v 19:05 | Reagovat

[6]: Ba ne, já jsem ten sklář. A zmateně zírám. :-D

8 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 11. ledna 2015 v 22:06 | Reagovat

To se opravdu krásně čte a je právem ve výběru článků. Skvěle zpracovaný článek na dané téma.

9 KattyV KattyV | Web | 11. ledna 2015 v 23:51 | Reagovat

[8]: Díky, Aliwen. Ono je to ve výběru článků? To jsem ani netušila.

10 Richenza Richenza | 11. ledna 2015 v 23:56 | Reagovat

Katty, ty i když píšeš, tak vlastně maluješ. Krásné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014