ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

11. Posila

17. února 2015 v 0:01 | Mannaz |  PODZEMNÍ POLE

Pražští strážci nutně potřebují posilu. Kdo přijede?



11. Posila



Severus Snape prohrál. Přelétl očima poslední stránky černé knihy, odložil ji zpět na stůl, promnul si unavené oči a zůstal se dívat do prázdna. Kniha měla málo stránek, ale každé slovo, jako by bylo jeho vlastní vzpomínkou, vysvětlením, krokem k pochopení. Jemu doposud naprosto neznámá teorie Podzemního Pole popisovala jeho zážitky z doby, kdy si myslel, že umírá. Zdálo se, že navštívil děsivý svět proklatých duší i požehnaných myslí, ponořil se do něj, ale neutonul, našel cestu zpět. Jak se dočetl, mnozí takové štěstí neměli.
Tahle hrůza teď vyvěrá na povrch v nějaké malé zemi. Jindy by ho to možná nezajímalo, ale nyní se nemohl ubránit strachu z rozpínajícího se zla, cítil se povinen připojit se k boji.
"K čertu!" zaklel a srazil knihu ze stolu. Dopadla s bouchnutím před krb. Nijak si tím neulevil.
Vyrazil z pracovny, rázným krokem se prohnal několika patry školy, až došel k ředitelně, kam neomaleně vtrhl.
"Můžete si blahopřát!" utrhl se na ředitele, který seděl klidně za stolem, a v očích se mu zablýsklo zadostiučinění. Vůbec ho Severusův vpád nepřekvapil, nejspíš ho čekal.
"Hádám, že jsi teď chvíli četl," pronesl Brumbál laskavě, ale nebylo možno přehlédnout i jistou zlomyslnost.
Severus se nehodlal uklidnit. Nebyla to první válka, do níž se hrnul kvůli Brumbálovi. Dokázal v něm probudit bolavé výčitky svědomí i zvrácený smysl pro povinnost. Jestli má zase spadnout do nějaké kaše, tak si aspoň na Brumbálovi vylije zlost.
"Nejsem už nejmladší, snad i zasloužím trochu klidu. Nestačí, že se tu mořím se zabedněnými hlupáky, ne. Usoudil jste, že mám potřebu si trochu povyrazit, zase nasazovat krk. Nechat se postrkovat, jako figurka v nějaké vaší hře," hulákal, co mu zraněný krk dovoloval.
Brumbál se tvářil, jako by se spolu docela normálně bavili. Vynikající taktika, která většinou fungovala.
"Ale Severusi, přeci tě k ničemu nenutím. Vím jen, že kdesi hluboko máš velice obdivuhodný a pevný charakter, který tě nutí bojovat se zlem. Zařídil jsem ti přenášedlo na šestou a ještě pošlu sovu."
Snape si odfrkl, ale na další křičení už nedošlo. Práskl za sebou aspoň dveřmi a šel si sbalit.


***

Sova a podivný návštěvník

Svět za oknem ještě hýčkalo denní světlo, brzy však měla přijít temnota, které se Kristýna bála. Zůstávala v domě plná obav, k rozčilení bezmocná. Tam v ulicích bojovali její přátelé, plnili poslání Strážců a ona jim nemohla nijak pomoci. Její kreslení už nebylo potřeba, Podzemí už se dalo rozeznat snadno, už se neskrývalo, ukazovalo svou sílu.
Dnešní obětí byla krásná věž a její byt. Už přestala litovat své rozbité věci, jenže nešlo jen o věci, nejvíc znepokojující bylo, že Narušitel ví kde bydlí. S cílenou nenávistí ji zranil zničením všeho, co jí bylo milé. Ví už nepřítel, kdo stojí proti němu? Zná těch pár mágů, kteří mu brání v snadné cestě? Nebo zná jen ji?
Tolik otázek zůstávalo bez jasné odpovědi.

Pohlédla na stůl, kde ležel její mobil. Vkládala neopodstatněné naděje do telefonátu od profesora Rejka. Byl schopen o Narušiteli zjistit víc? Brání něco tak banálního jako vybitá baterie novým a důležitým informacím? Věděla, že je to nejspíš směšné a nicotné, přesto se nemohla zbavit nepříjemného pocitu. Zítra musí bezpodmínečně nutně koupit nabíječku!
Roztržitě si čárala tužkou na zadní stranu jednoho listu Narušitelovi diplomové práce. Byla v tom trochu potřeba malovat, trochu chuť se aspoň takhle studentovi pomstít.
Zamračeně sledovala, že se jí pod prsty objevuje spoušť a nepořádek se slušným počtem beztělců. Tohle nemá smysl, prsty si dělají, co chtějí. Právě se rozhodla toho nechat, když na okno něco tupě udeřilo. Prudce vzhlédla a zjistila, že se dovnitř snaží dostat pěkná sova pálená.
Přešla k oknu, prohlížela si ji, divila se jejímu chování a vůbec tomu, že tu je. Sova byla čím dál zběsilejší, mlátila křídly o sklo, drápala nohama a klovala zobákem.
Kristýnu napadlo, že je to Mysliborův mazlíček a právě se vrátil z nějakého výletu. Okno otevřela, ovanul ji venkovní chlad i vzduch rozvířený sovími křídly. Pták oblétl místnost a pak se usadil na vnitřní parapet před Kristýnu. Hleděl na ni upřeně a nastavoval jí nohu. Podívala se pořádně a zjistila, že na ní má něco přivázáno. Pokusila se to sundat, ale sova ji klovla. Kristýna ucukla.
"Tak hele, chceš mi to dát nebo ne!" zlobila se na ni, trochu se jí bála, ale o mnoho víc byla zvědavá na to, co přinesla. Bleskově se po sově natáhla a papír jí z nohy stáhla. Sova se po ní ohnala, pak se uraženě otočila a vylétla ven.
Kristýna papírek rozložila a přečetla si, co na něm bylo napsáno.

Drahý Neville, Severus by měl dorazit po šesté. Nemá nejlepší náladu, přesto věřím, že bude užitečný. Hodně štěstí. Brumbál.

Zvláštní způsob doručování vzkazů. Odložila papírek na stůl a podívala se na hodiny. Bylo deset minut po šesté. Návštěvník se špatnou náladou by tu měl každou chvíli být. Jeho jméno jí nic neříkalo. Kdo je Brumbál věděla, Neville se o něm ráno zmínil. Ředitel školy. A Severus bude asi taky ze školy. Byla ráda za to vyrušení a aspoň za nějakou činnost.

Z myšlenek ji vytrhlo bušení na dveře. Proběhla chodbou a zastavila až u nich. Neměly špehýrku a jen tak otevřít se jí nechtělo.
"Kdo jste?" zeptala se hlasitě, aby překřičela silné dřevo.
"Nerozumím vám," zachraptěl zastřený hlas anglicky.
Zeptala se znovu, tentokrát ve správné řeči.
"Severus Snape. Žádám vás, otevřete a neprotahujte to!"


***


Setmělo se. Praha se však nikdy nepropadla do úplné temnoty, byla připravena žít i v noci. Neville stál stranou kruhu světla, jež vrhala pouliční lampa. Unaveně oddechoval, hůlku sklopenou, pohledem hledal Šimona a Lunu. Ještě před okamžikem stáli proti vířícímu démonu, zatímco on bojoval s ohnivým. Přicházeli k němu ze vzdáleného konce ulice jako drobné, lehce rozmazané postavy. Neville si promnul oči, pokoušel se zaostřit. Kruci, byl už slušně unavený, nedokázal se pořádně soustředit. Démona sice přemohl, ale nechal se hloupě ožehnout, pravou nohavici měl spálenou, kůži na noze taky.
S prásknutím se vedle něj přemístil Jakub. I jeho úsměv teď působil smrtelně unaveně. Přehlédl ulici.
"Hotovo? Fajn, my jsme taky měli úspěch. Brána je zavřená. Je čas na pár hodin odpočinku."
Neville přikývl. "Která brána to byla?" zeptal se přiškrceně, právě si pokoušel spáleninu vyhojit hůlkou.
"V Melantrichově ulici. Před dávnou dobou tu stál Faustův dům. Ten pravý. Faust podlehl Poli. Přijde mi příznačné, že student otevřel právě tuhle bránu. Začíná se učit, mizera. Jste v pořádku?"
Neville se narovnal, byl rád, že je v léčivých kouzlech dobrý. Značně se mu ulevilo a tak se na Jakuba zazubil a odpověděl: "Naprosto."


***


Vrátili se. Přinesli sebou vůni podzimní noci. Sršela z nich živelná energie, v očích měli spolu s únavou jiskřivý lesk, v hlase bylo znát nepřirozené veselí. Vítězové jedné bitvy, unavení, ale nepokoření.
Kristýna vnímala tu zvláštní atmosféru, vzhlížela k jejich tvářím s užaslým obdivem, zasažena divokou životností těch, v jejichž rukou ležela budoucnost.
Jakub se stále usmíval, stále nebezpečný, přesto stál na té správné straně. Liliana si uhlazovala rozlétané vlasy a urovnávala potrhaný kabát, klidná a sebejistá. Silný Vilém poprvé pohlédl Kristýně do očí a mírně pokývl, Myslibor se trochu usmál, oči temné. V Šimonově bledé tváři svítily jasné a bystré oči. Luna se zdála bojem nejméně zasažena, rty jí zůstávaly v mírném úsměvu, pohybovala se lehce a elegantně.

Kristýna pohlédla na Nevilla, který vstoupil poslední, tvář unavenou, ale usměvavou, oblečení ožehnuté. Viditelně si z toho nic nedělal. Přehlédl jídelnu a zaznamenal, tak jako všichni, tichého hosta stojícího u okna. Jeho první kroky však mířili ke Kristýně. Sklonil se, aby ji políbil na ustaraná ústa.
"Vidíš, jsme živí a zdraví," řekl vesele.
Teprve potom se vydal profesoru Snapeovi. Pociťoval skutečnou radost, poprvé v životě ho viděl opravdu rád. Tempo, jaké museli udržet Strážci, se nedalo donekonečna vydržet. Podpora vynikajícího čaroděje, odvážného a velice schopného přicházela právě včas.
Všechna ta radost mu byla znát i na hlase, když Snapea oslovil:
"Pane profesore, moc rád vás tu vidím." Podal mu ruku.
V Severusově hlavě přeběhla nejprve cynická myšlenka, nebylo divu, že ho tu vítají, když jsou v tak zoufalé situaci, ale pak ji zahnal, potřásl Longbottomovi rukou a zcela nečekaně si uvědomil, že má ze setkání také radost. Zvláštní, asi už opravdu stárne.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | Web | 17. února 2015 v 17:18 | Reagovat

Výborně, Severus na scéně! A má radost! Ne, nestárne, ale žije konečně docela normální život. :-)

2 ioannina ioannina | 17. února 2015 v 20:05 | Reagovat

Pole je čím dál zajímavější - že je to to samý, kam se člověk dostane po smrti (limbo?). Fascinuje mě, že nezávisle na sobě popisujeme velmi podobnou věc. (Akorát já tomu říkám Mezisvětí.)

[1]: +1. A nesnáším Brumlyho a jeho manipulace. :-) Je tu vyvedenej nádherně věrně, hnus jeden fijalovej. :-)

3 KattyV KattyV | Web | 17. února 2015 v 21:22 | Reagovat

Já si představuji Kristýnu, jak nervozně čeká na návrat strážců a najednou, za oknem sova. :-D A nastavuje pařátek a přitom klove. Co s tím?
A moc se mi líbí, jak popisuješ euforii po vyhrané bitvě. Ta nálada je zachycená skvěle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014