ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

12. Krvavá oběť

24. února 2015 v 0:01 | Mannaz |  PODZEMNÍ POLE

Situace se vyostřuje. Co objeví Kristýna v galerii a jaké to bude mít následky?

12. Krvavá oběť


V ulicích cítila zvláštní, nepřirozený chlad, dovedla si jasně představit, jak kolem ní neslyšně proplouvají beztělci a z hloubi duše doufala, že nikde nečíhají ničiví démoni. Rozhlížela se, hledala stopy po neobvyklých energetických úkazech, kterými se poslové z Podzemí projevovali.
S úlevou vstoupila do prodejny mobilních telefonů, ale nablýskaný svět moderní techniky bohatý na zrcadla a ospalé prodavače jí připadal neskutečný, neuklidňoval, jen připomínal, že tenhle poklid je jen zdání, pohoda těžce vykoupená bojem Strážců. Měla nutkání začít na prodavače něco křičet, probudit je, vyděsit. Nebezpečně se to podobalo šílenství. Raději se soustředila na svůj cíl. Vytáhla mobil a požádala o nabíječku. Měli ji. Dokonce byli ochotní nechat Kristýnu zapojit ji do zásuvky, mobil trochu nabít a zapnout.
Nějak takhle musí vypadat závislost na droze. Ruce se jí třásly, když mačkala vypínač, nemohla se dočkat probuzení toho malého přístroje, k němuž upínala naděje a kvůli kterému opustila bezpečný úkryt. Srdce se jí zběsile rozbušilo, když cvaknutím ohlašoval přicházející zprávy. Osm zmeškaných hovorů ze dvou čísel. První znala, z galerie od Stelly, pokusila se volat před pár minutami. Mnohem víc jí zajímalo druhé, neznámé.
Stále třesoucími prsty ho vytočila a nekonečně dlouho čekala, než ho na druhé straně někdo zvedl.
"Rejk, prosím," ohlásil se povědomý hlas. Kristýnino srdce poskočilo.
"Tady Kristýna, zjistil jste něco?" zeptala se naprosto neomaleně. Čas běžel, prodavači si ji začínali prohlížet s nelibostí, zdvořilost musela stranou.
"To jste vy, děvče? Spěcháte? Tak poslouchejte a pište si."
"Moment." Kristýna posunkem poprosila o tužku a papír. Trpělivost prodavačů byla u konce, tvářili se kysele, ale vyhověli.
"Už máte papír? Dobrá, takže student udal dvě adresy svého bydliště. První: Harantova 16, Praha 1, druhá: Krupkovo náměstí 33, Praha 6. Druhou adresu nahlásil krátce po svém úrazu, ale nedělal bych si velké naděje, díval jsem se do mapy a zjistil, že je to adresa kostela sv. Gotharda. Nejspíš si z nás udělal blázny. Cokoliv bych ještě zjistil, oznámím. Hodně štěstí."
Byla nevybíravě vyhozena. Ale bylo ji to jedno. Měla stopu. Šťastná, že může aspoň něčím přispět, být trochu užitečná. S nadějí přišla i odvaha, nechtěla se ještě vrátit. Rozhodla se pro návštěvu galerie. Našla pro ni i dobrý důvod, potřebovala pořádně dobít telefon a ve Vlašské elektřina nefungovala.
Kristýna pospíchala. Nadšení ze získané adresy opadávalo, stále více vnímala zvláštní ticho, jako by město někdo zahalil do vaty. Přísahala by, že viděla beztělce. Ve stínu starých domů rozeznávala truchlivé postavy, temné a němé.
"Vraťte se zpátky do Podzemí!" mumlala si a stínům se vyhýbala.
Galerie byla tmavá. Ještě nikdy ji takhle neviděla, svítilo se v ní i v noci. Dveře byly zamčené. Kristýna se rozhlédla a podvědomě se zády přitiskla ke sklu výlohy. Opravdu je viděla, teď už nemohla pochybovat. Tísnili se v nejbližší blízkosti obchůdku, bylo jich tolik, že splývali v jedinou tmavou masu. Vlnili se a přibližovali ke Kristýně. Nebylo kam uniknout, jen do galerie. Zabušila na sklo tak silně, až se bála, že ho rozbije. Ať tam Stella je! Prosím, ať otevřete!
Ve dveřích se objevila škvíra, drobná ruka zatáhla Kristýnu dovnitř. Ta si oddechla, sem za ní snad nepůjdou. Úlevný pocit zmizel v okamžiku. Kamarádka vzlykala, něco se snažila nesrozumitelně říct, pak odběhla do zadní místnosti, sloužící jako sklad.
Kristýniny oči přivykly šeru, jejímu pohledu se naskytla strašlivá krvavá scéna. Obrátil se jí žaludek. Páchlo to tu odporně sladce. Na podlaze v krvavém kruhu leželo zhroucené tělo černé kozy, nevidomé oči otevřené, úzké příčné zorničky až děsivě připomínaly prastaré malby splozenců pekla.
Krev nebyla jen na podlaze, potřísnila i stěny spolu s obrazy. Teprve po chvilce si Kristýna všimla, že byla zasažena jen některá plátna. Konkrétní, vybraná s nenávistí. Ta, jejichž autorkou byla ona!
Další rána, další zásah. Kristýna potlačila zděšené zaúpění. Ne, teď nebyl na paniku čas.
Tohle byla oběť! Potrava pro démony. To přitáhlo beztělce. Vstoupila do pasti.
Vběhla do skladu a popadla Stellu za paži. "Musíme okamžitě pryč!" zakřičela a táhla vzpouzející se ženu ven z obchodu.
Před zástupem beztělců kratičce zaváhala, pak mezi ně vstoupila, k smrti zděšená, drkotala zuby. Hlava se jí plnila obrazy svíjejících hadích těl, svítících očí, natahujících se pařátů. Jenom kousíčkem mysli zůstávala na povrchu, prodírala se podsvětím, krok za krokem se od něj vzdalovala, až se konečně odtrhla, nechala beztělce za sebou.
Pustila plačící Stellu a neurvale ji postrčila vpřed. "Utíkej jako o život, hlavně dál ode mě!"
Klesla na kolena, dívala se za běžící kamarádkou a sbírala sílu k vlastnímu útěku. Rozhlédla se. Je tu někde a pozoruje ji? Nebo přijde až s démony? Vydrápala se do stoje, donutila nohy se rozeběhnout. Do Vlašské, do bezpečí. Jestli přežije, nikdy už neudělá takovou hloupost!


***

Mistr Myslibor vynechal všechny káravé poznámky, stál v chodbě nad zhrocenou Kristýnou, čekal, až popadne dech. Znal nerozum mládí, mohl si dovolit shlížet na něj se shovívavostí.
Kašlala a sípala, ale už začala vzpamatovávat, s antikvářovou pomocí se zvedla a dobelhala se do jídelny. Konečně mohla promluvit.
"V galerii je mrtvá koza, moje obrazy jsou zapatlané krví, je tam spousta beztělců." Snažila se o co nejkratší verzi. Hlas jí zněl udýchaně a nepatřičně věcně.
Zapátrala v kapse a vytáhla papírek s adresami.
"Mluvila jsem s Rejkem, tohle mi nadiktoval." Podala papírek Mysliborovi a šla se posadit do křesla.
Zírala před sebe, city z ní někdo vygumoval, myšlenky přebíhaly po klikatých cestičkách, nikde se nezdržely, k ničemu ji nedovedly. Mrtvá koza, rozbité dveře, beztělci, mostecká věž, Narušitelova tvář, to všechno se jí v krátkých záblescích představovalo a znovu mizelo. Položila si hlavu na kolena a chytila se za ni rukama. Už žádné myšlenky!
Na rameni se jí dotkla hubená antikvářova ruka, jemně ji pohladila.
"Je to špatné, Kristýno. Jakmile démoni ochutnají krev, zatouží po další. Musím ven. Buďte statečná, zůstaňte tu, vydržte čekání a opravdu nikam nevycházejte."
Takhle vážně ho ještě mluvit neslyšela. Chtěla se na něj podívat, ale když se narovnala, byl už pryč.


***


Velká skleněná deska výlohy se s výbuchem rozlétla do okolí, oblé střepiny dopadaly na dlažbu s melodickým chrastěním.
Snape setřásl z černého kabátu pár mléčných úlomků a s napřaženou hůlkou se pomalu přibližoval ke galerii. Srdce mu naplňovala úzkost, přivolaná vzpomínkou na zapomenuté. Polkl, aby zahnal nahořklou pachuť v ústech. Hlásilo se podsvětí. Zhluboka se nadechl a ohlédl se na Nevilla, který postupoval vedle něj, ve tváři pevný a odhodlaný. Kdo by si pomyslel, že se někdy bude spoléhat na nemotorného studenta se sklonem k sebezničení.
"Ohnivý had," ucedil Snape mezi zuby, očima se vrátil k vnitřku obchodu. Celý jeho prostor zářil elektrizující zlatou, která měnila intenzitu, tmavla a rozjasňovala se. Severus viděl jasně ohromné hadí tělo, zářivé šupiny, temné oči, pohybující se rozeklaný jazyk. Had kroužil galerií, klouzal a svíjel se.
Neville rozeznával jen nepřirozený jas, slyšel lupavé sršení.
Čekali na Myslibora, kterého zdržela přivolaná policejní hlídka.
"Nemám rád paměťová kouzla," pronesl vedle nich za okamžik napjatý antikvářův hlas.
"Musíme ho zahnat zpět do Podzemí. Pozor, bude silnější než jakýkoliv, kterého jsme potkali. Nakrmil se smrtí."
Síla tří hůlek spojená v jediný jasně červený záblesk dopadla na hadí tělo, splynula s ohnivou zlatou, nijak démona neporanila. Podrážděně se svinul, otočil a upřel temné oči na útočníky. Jediný kratičký okamžik zaváhal, pak vystřelil vpřed, rám výlohy se roztavil. Démon opustil galerii, vlnivě se k mágům přibližoval. Další červené paprsky ho jen nepatrně zpomalily.
Začali ustupovat, nepolevovali ve vysílání kleteb. Dláždění se měnilo v žhavou stružku zářící lávy.
Žár z hadího těla je obklopil, kůže ve tváři je začínala nesnesitelně pálit. Další krok zpět, další kletba. Za okamžik nebude kam couvat. Spodní lem Snapeova kabát začal hořet, kouzelník neměl čas ho uhasit. Upíral pohled do černých ploch, vracel se k hrůzné agonii. Dostihlo ho Podzemí? Skončí v neslavné bitvě? Zoufalství přehlušila zlost. Ne!
"Miřte na oči!" vykřikl a vypálil do toho temného prostoru.
Neville neviděl žádné oči, ale směřoval kletbu do stejného místa jako on, to samé učinil i Myslibor. Had ucouvl.
Mágy posílila naděje, pálili kletby, jak nejrychleji to šlo. Do očí. Oslepit, zahnat démona.
Tentokrát to byl had, kdo se obrátil na útěk, se sykotem se bleskově prosmýkl kolem galerie a s prásknutím zmizel.
"Je pryč!" zasípal Myslibor, rudý ve tváři, vlasy ožehnuté, sotva popadal dech.
"Jak jste věděl, kam mířit?" ptal se Snapea Neville zatímco mu hasil hořící oděv. Rozkašlal se.
Snape ještě nějakou chvíli sledoval chladnoucí rýhu v chodníku. Jak? Začínal rozumět Brumbálovým úmyslům.
Podíval se do popálené Nevillovi tváře, ze zvyku se ušklíbl a tiše odpověděl: "Bylo nutné porazit temnotu, ne žár."
Myslibor jako první vstoupil do galerie. Rozhlížel se po spáleništi, vdechoval štiplavý kouř z doutnajícího nábytku i ze zuhelnatělého těla obětovaného zvířete. Krásná umělecká díla vzala za své, stejně jako vše ostatní. Narušitel se zhlédl v ničení. Tohle už tolikrát zažil a pokaždé doufal, že je to naposledy.
Krvaví démoni dovedou otrávit lidskou duši, přinést na povrch touhu po zabíjení. Takovou, jež vyvěrá z nejtemnějšího dna Podzemního Pole. Zlo ve své nejděsivější podstatě.
V těch nejtěžších dobách ovládli démoni miliony myslí, nechali je uctívat symboly krve, ať už to byly panovnické praporce, hákové kříže, či srpy a kladiva.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | Web | 24. února 2015 v 12:45 | Reagovat

Víš, co je zajímavé? Kupodivu na mne nejvíce zapůsobila scéna v té prodejně s mobilními telefony. Proč? ...nablýskaný svět moderní techniky bohatý na zrcadla a ospalé prodavače jí připadal neskutečný... Asi proto, že mi taky připadá neskutečný a já mám ráda  svět skutečný, s příměsí magie.

2 mannaz mannaz | E-mail | 24. února 2015 v 19:29 | Reagovat

Regi, mně připadá takových věcí neskutečných víc. Třeba, když se nachomýtnu u reklamy (nekoukám na TV, takže se to stane většinou, když jen procházím okolo) a zírám, co se to tam děje. Nechápu ty lidi svíjející se v extázi kvůli jakémusi parfému či krémovému jogurtu. A říkám si, cože mi to ušlo? Co se stalo se světem :-D

3 ioannina ioannina | 24. února 2015 v 20:17 | Reagovat

Moc pěkná akční kapitola.
Souhlasím s Regi ohledně neskutečna v prodejně. To samé jsem viděla i u té holky z galerie, nějak. A fakt se mi líbilo Miřte na oči.

4 KattyV KattyV | Web | 24. února 2015 v 21:09 | Reagovat

Holky už to napsaly za mě. Takže snad jen  bych zmínila závěr - démoni ovládající miliony lidských myslí. Stává se to až přespříliš často, že?

5 mannaz mannaz | E-mail | 25. února 2015 v 15:27 | Reagovat

Jsem ráda, že se "akce" líbila, moc se v ní nevyžívám a příliš mi nejde :-)

Katty, člověk se prostě moc nemění k lepšímu. Zažíváme pořád dokola téměř totožné scénáře a nepoučíme se. Možná proto, že pokud se to právě děje, není to jako lekce z učebnice dějepisu, je to jiné, hůř rozpoznatelné. A hlavně v situacích, kdy "démon" převládne, rozum a lidskost mají malou šanci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014