ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola šestá: Carpe diem, baby

27. února 2015 v 0:01 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC

"Vy o mně nic nevíte, moji kamarádi ze strany nemají nejmenší představu o snech, kterými jsem posedlý, a o obrovité budově, jejíž základy budou alespoň položeny, až zemřu… Dochází k rozhodujícímu obratu světa. Ocitáme se na stěžejním bodě časů… Dojde k rozvratu planety, který vy nezasvěcenci nemůžete chápat… To, co se děje, je něco více než nástup nového náboženství…" A. H.

Tato kapitola je celá věnována Dracovi. Konečně dostane více prostoru i Astorie, opravdu jsem ji zanedbávala.

Píseň ke kapitole si poslechněte zde



Kapitola šestá: Carpe Diem, Baby

Hit dirt,
shake tree
Split sky,
part sea

Strip smile,
lose cool
Bleed the day,
break the rule

Live to win,
dare to fail
Eat the dirt,
bite the nail

Then make me miss you

So wash your face away with dirt
It don't feel good until it hurts
So take this world and shake it
Come squeeze and suck the day
Come carpe diem baby

Drawl in,
this wine
Sink teeth,
are mine

Start fire,
break me
Suffer through this,
cheat on dead air

Under curve,
lose the time
Turn the map,
and choose the sign

Then make me miss you

Yeah, suck it

Then make me miss you
Come on, come on
Then make me miss you

Metallica

Lofoty, Norsko; 2. srpna 2012

Draco vyšel ven na verandu dřevěného domu a pomalým krokem se vydal na pláž. S rozkoší se nadechl slaného mořského vzduchu. Bylo neuvěřitelné, jak na tak malém prostoru může být vše - hory s vodopádem i malým jezírkem, pláž i několik polí a pastvin, na nichž hospodařili skřítci patřící jeho hostiteli Ragnarovi Thorsonovi, norskému konzulovi Gellerta. Otec Ragnara byl kdysi přítelem jeho otce, snad je pojilo i vzdálené rodinné pouto. Jako chlapec zde byl u jeho rodičů několikrát na prázdninách, a byl mile překvapen, když ho počátkem léta poznal u Gellerta. Ragnar navrhnul tradici letních setkání obnovit, jakmile zjistil, že mají stejně staré děti, a on jeho pozvání rád přijal.
Ostrov na okraji Lofot byl nezakreslený a chráněný před přístupem nepovolaných. Dnes bylo na místní poměry i nevídané teplo, svlékl si proto svetr a zůstal jen v košili. Nikdy by nevěřil, jak příjemně může být tak daleko na severu za polárním kruhem. Minimálně teď v létě, když jsou dny dlouhé - tak dlouhé, že se zešeří jen na několik hodin a úplně tma není nikdy.
Bylo příjemné být v zemi, kde se nemusel skrývat. V Británii stále zůstával nežádoucí osobou, zatykač, který podepsal Pastorek, stále platil. Jistěže mu to nezabraňovalo, aby žil nikým neobtěžován ve svém druhém sídle, které si pro jistotu připravil, když začal plánovat svou první skutečnou akci. Nezabraňovalo mu to také pohybovat se po chráněných sídlech svých věrných, ale bylo to nepříjemné. Zatykač jej omezoval. Nemohl na obyčejnou procházku bez dokonalého krytí, a raději ani s ním ne. Po válce dostali řadu Smrtijedů, kteří se domnívali, že je mnoholičný lektvar dokonale zamaskuje, odhalujícími kouzly těch zatracených skřetů, kteří se poprvé ve své historii aktivně zapojili do vnitřních záležitostí kouzelníků. Zřejmě s tím měl něco společného amok Pána zla tehdy u Gringottů. Porušil jejich neutralitu. A mnoho jeho příznivců na to po jeho pádu doplatilo životem nebo alespoň svou svobodou. Rodinnému sídlu se samozřejmě vyhýbal, bylo to místo, které měli nepochybně pod kontrolou. Po válce v něm dostali jeho otce. Sice s nepatrnou pomocí… určitě by ale dokázali prolomit obrany i bez něj, rozhodně on smrt svého otce nezavinil, ani k ní nijak významně nepřispěl. Nemínil riskovat jakoukoli, byť nepatrnou, možnost zatčení. Předpokládal sice, že na něj nemají žádné skutečné důkazy, pokud něco nenašli ve vzpomínkách té malé Potterové… Ale on přece tehdy stál mimo její zorné pole, ona byla naprosto vyděšená… ne, nemohla ho vůbec vidět… Navíc získat vzpomínky od takto malého dítěte bylo prakticky nemožné. Byl si téměř jist, že by mu účast na jejím únose nebo cokoli dalšího nemohli dokázat. Jenže samotné zadržení by bylo nepříjemné. A nemohl vyloučit, že by časem nedostali i někoho z jeho lidí, který by mohl promluvit.
Dostat se do rukou Pottera… Zamrazilo jej. Byl by pořád tak nechutně spravedlivý, nestranný a slitovný, potom, co se stalo jeho dceři? Vzal by do úvahy to, že mu kdysi zachránil život? Nebo by považoval svůj dluh za vyrovnaný tím, že na oplátku zachránil jeho z pasti Zložáru? To bylo pravděpodobnější. Ne, do rukou Pottera se dostat nesmí, protože bez ohledu na to, zda skutečné důkazy, které by uznal i Starostolec, mají, Potter by v jeho nevinu neuvěřil. On to ví. I Snape to ví. A pokud ho dostanou, nevyvázne.
Bylo rozhodně lepší zdržovat se co nejvíce mimo Británii. Zemí, které měl pod kontrolou Gellert, a z nichž tudíž nehrozilo vydání do rukou britských bystrozorů, bylo naštěstí už dost. Norsko byla jedna z nich. Navíc bylo letní sídlo jeho hostitele výborně zabezpečeno. Měli zde i dost soukromí a pohodlí, Ragnar jim vyčlenil celé jedno patro své letní rezidence. Hodlal zde zůstat alespoň do konce srpna. Nebyl zde však trvale, na to měl příliš mnoho práce. Setkání s Gellertem, organizování vlastních lidí, návštěvy vlkodlaků, občasné cesty do Irska… A Astorie se Scorpiusem si také zasloužili více než uvěznění na jednom ostrůvku, i když jednom z nejkrásnějších, jaké znal. Několik dní proto strávili v jejich sicilském domě, navštívili Rumunsko i Bulharsko, v Alpách využil pohostinství nepřítomného Gellerta, ale pokaždé se na norský ostrov vraceli, protože nikde v rozervané Evropě nebyl takový klid jako zde. Ve skutečnosti zde byl mnohem méně, než by chtěl, nikdy nežil tak intenzivně jako nyní. Ale bylo to místo, kam se vracel, a on tento na první pohled nenápadný dům, který však skrýval luxus srovnatelný s tím, na nějž byl zvyklý z Británie, začal téměř považovat za svůj domov. Vlastně se zde cítil ještě lépe než na svém rodinném sídle. Nebyly zde stíny předků, stíny vznešené a temné minulosti jejich rodiny. Byl zde klid, krása a světlo, které zklidňovalo jeho duši.
"Tati!" vytrhl jej z myšlenek hlas jeho syna, "Hagan mi nechce dát žaberník. Prý nejsem zvyklý na zdejší moře. Tati, že se můžu potápět?"
"Ale ty opravdu nejsi zvyklý na zdejší moře, Scorpiusi," podíval se překvapeně na syna. Co, prosalazara, hledá v moři?
"Nejsem o nic horší než Hagan," mračil se chlapec. "Haldis říkala, že se bojím, ale já se nebojím!"
"A Haldis se potápí?" Draco se usmál, když pochopil motivaci svého syna. Haldis, třináctiletá dcera jeho hostitele, byla krásná přirozeným půvabem severských krásek. A byla z dobré rodiny, možná by si měl s Ragnarem promluvit o možném spojení jejich dětí. Zvlášť pokud se jeho synovi líbí.
"Potápí. Přinesla mi mušli. Jenže mušli bych měl přinést já jí, ne?"
"Požádej ji, aby tě to naučila. Nebo Hagana."
"Hagan je protivný."
"Myslel jsem, že jste přátelé. Zkusil jsi ho o to požádat?"
"Nebudu ho o nic prosit."
"Haldis ale není protivná, ne?" usmál se na syna.
"Je to holka," odpověděl pohrdavě Scorpius. "Přece nebudu prosit holku."
"Pak jí ale nepřineseš tu mušli."
"Ale když mi dáš ten žaberník, tak to natrénuju a-"
"Scorpiusi, nezapomeň svému otci říci, že jsem ti ten žaberník zakázala já," uslyšel za sebou přísný hlas své ženy.
"Scorpius má vážné důvody," otočil se na ni. Slušelo jí to. Po tolika letech manželství vypadala stále krásně. Byla dokonalou manželkou, možná v některých věcech příliš konzervativní, ale k důstojnosti paní domu vznešené rodiny rozhodně patřilo i toto.
"To není legrace, Draco," nepřestávala se Astorie tvářit přísně. "Scorpius není na zdejší podnebí zvyklý. Nepotápěl se ani v jezeře nebo na jihu. Moře je zrádné…" zavrtěla hlavou. "Haganovi jsem to zakázala já."
"Sunhild by to svým dětem nepovolila, kdyby to nebyly schopné zvládnout, Astorie. Pokud na něj dají pozor…"
"Řekneš mu to, tati?" zeptal se dychtivě Scorpius.
"Draco…" podívala se na něj prosebně Astorie.
"Promluvíme si o tom u oběda. Zeptáme se Sunhild, co si o tom myslí, souhlasíš, drahá?"
Ta se na něj ještě chvíli nesouhlasně dívala, pak však přikývla. Ve skutečnosti to byla jen řečnická otázka. Astorie věděla, kde je její místo, a nepochyboval o tom, že před synem jeho rozhodnutí nebude výslovně zpochybňovat.
"Támhle jsou, podívej," ukázal za Scorpiuse na chlapce a dívku letící k nim na košťatech. "A nevypadá to, že by se šli potápět."
"Scorpiusi!" zavolala Haldis. "Přemluvila jsem bráchu, že si zahrajeme famfrpál. Budeš hrát s námi?"
Scorpius přikývl a přivolal si z domu koště.
"Problém vyřešen," řekl spíše pro sebe spokojeně Draco, když Scorpius odletěl za kamarády. Posadil se na lavičku a zadíval se na ptáky křičící nad vlnami.
"Na jak dlouho, Draco?" řekla po chvíli mlčení Astorie a přisedla si vedle něj. "Děsí mě to."
"Ten žaberník? Promluv si se Sunhild, uvidíš, že-"
"Nejde o žaberník, Draco," odpověděla Astorie tiše.
Draco chvíli mlčky pozoroval vzdalující se siluety dětí. "Nikdy ses na nic neptala."
"Nikdy jsi nechtěl o své práci hovořit. Respektovala jsem to."
"Už nerespektuješ?"
"Draco… ctím tě jako svého manžela. Pokud o něčem hovořit nechceš, nebudu se tě ptát. Neptám se tě ani teď."
"Neptáš se mě, jestli je pravda, co psali v novinách?"
"Nikdy jsem nebrala vážně, co píšou v novinách."
"Neptáš se mě, proč na mě vydali zatykač?"
"Nemám důvod věřit ministerstvu více než svému muži."
"A nikdy jsi neměla ani pochybnosti, že," ironickým výrazem se snažil zahnat led, který se začal šířit odněkud od podbřišku.
Astorie neodpovídala.
"Chceš se zeptat, Astorie?" zeptal se a děsil se její odpovědi.
"Ne," zavrtěla konečně hlavou. "Nepotřebuji to."
Nepotřebuje to… protože o něm nepochybuje, anebo protože je o jeho vině přesvědčená? Téměř se roztřásl, když si vzpomněl na malou Potterovou křičící pod nožem Alberta Riedla… Astorie by s tím nesouhlasila. Nechtěl, aby o tomhle Astorie věděla. Ona o tom ví, uvědomil si s hrůzou. Jenže za tohle přece nemůže! To neudělal on! A nemohl tomu ani nijak zabránit… nemohl udělat vůbec nic… pokud nechtěl ohrozit sebe. Tedy… ne sebe, ale svou rodinu, vždy šlo samozřejmě hlavně o ně! To by přece Astorie měla pochopit! Chtěl jí to vysvětlit, zatřást s ní a říct jí, že to všechno dělá jen kvůli Scorpiusovi, jen kvůli ní… Jenže ona to vědět nechtěla. Nepotřebovala to. Nechtěla, aby jí lhal, a už vůbec nechtěla slyšet pravdu. Respektovala ho. A on bude respektovat ji.
"Miluji tě, Astorie," řekl místo toho všeho, o čem nedokázal mluvit a co ona nechtěla slyšet.
"Já tebe taky, Draco," odpověděla a položila si hlavu na jeho rameno.
Chvíli mlčky pozoroval moře, které bylo dnes klidné téměř jako hladina jezera, než se Astorie tiše zeptala: "A co Scoprius? Sunhild se mě ptala, jestli Scorpius nastoupí s Haldis do Kruvalu."
"Vrátí se do Bradavic."
Astorie si vzdychla. "Nejsem si jistá, že je to bezpečné."
"Nic mu tam nehrozí. Neublíží dětem."
"Dospělí neublíží dětem. Snad. A děti?"
"To musí zvládnout. Nepodceňuj ho. A nebude na to sám."
"Prosím, Draco," podívala se na něj, "zvaž to ještě. V Kruvalu by měl dokonce i kamarády, nebyl by tam sám."
Zavrtěl rozhodně hlavou. "Scorpius se vrátí do Bradavic. A ty k matce do našeho sídla. Musí to vypadat, že tam normálně žiješ. Budete s matkou pokračovat ve společenském životě. Musíte ukázat, že ničemu z toho nevěříte. Nebudeme se chovat jako provinilci," řekl přísně. Scorpius to zvládne. Zmijozelská kolej byla vždy semknutá, a nyní bude nepochybně ještě více. Ve čtrnácti letech je dost velký na to, aby se naučil čelit nepřátelům. Navíc ho tam potřebuje. Stejně jako Astorii potřebuje po boku matky mezi kouzelnickou aristokracií.
"Ty se ale budeš schovávat."
"Samozřejmě. Být zavřený je nepohodlné," ušklíbl se. "A nemohl bych pracovat." Chvíli čekal, zda se zeptá, co je jeho práce, ale nezeptala se. Vlastně ho to ani nepřekvapilo.
"Ale v Bradavicích se o tom dozví," zkusila ještě Astorie poslední triumf.
Draco přikývnul. O tom už uvažoval. Scorpius samozřejmě věděl, že jeho otci hrozí zatčení, podrobnosti mu však nepovažoval za potřebné sdělovat. V Bradavicích se nepochybně od Pottera a nejspíš i od Grangera dozví, z čeho jej obviňují. Nemyslel si, že by mu od nich hrozilo nebezpečí, byl si téměř jist, že o únosu Lily oba chlapci věděli už před prázdninami - proč by jinak Granger zmizel ze zmijozelské ložnice? A nic Scorpiusovi neřekli, natož aby se mu nějak mstili. Jistě, nemuseli vědět o jeho roli, nicméně určitě něco tušili. Nepochyboval o tom, že Snape minimálně Joshuu před Scorpiusem varoval. Ve skutečnosti se nic od té doby nezměnilo.
"Neposílal bych ho tam, kdyby mu tam hrozilo nebezpečí. Ať je Snape na jakékoli straně, vždy bude zejména na straně naší koleje. Nevěřím, že by komukoli dovolil, aby bylo ublíženo studentům. Stáhnout Scorpiuse z Bradavic by bylo přiznáním viny. Jistěže je velmi pravděpodobné, že Scorpiuse budou s těmi pomluvami konfrontovat," zkoumavě se na Astorii zadíval, "s tím jsem ostatně počítal. Připravím ho na to. Je Malfoy, Astorie."

Obědvali společně s Thorsonovými, jako vždy, když je neodváděly pryč povinnosti. Oba je ubezpečovali, že potápění v moři není riskantní, že je naopak bezpečnější než na jihu, protože zde nežijí žádní nebezpeční tvorové. S mořskými pannami mají dobré vztahy, dokonce na obchodu s nimi rodina Thorsonových založila své bohatství. Problémem mohou být jen mořské proudy, ale o nich Hagan a Haldis dobře vědí. Astorie nakonec souhlasila, že to Scorpius může s nimi zkusit.
Sotva děti odběhly, přiletěla sova, která Dracovi i Ragnarovi přinesla dopisy. Draco rozbalil svůj lístek. Bylo na něm jen několik slov napsaných rukopisem, který dobře znal:
Dnes večer, Draco. Chyběl jsem ti? G.
"Astorie?" zvedl hlavu k manželce. "Neplánovala jsi dnes navštívit na pár dní se Scorpiusem svou sestru?"
"To ti píše Daphne?" zeptala se překvapeně Astorie.
"Ne," zavrtěl hlavou.
"Ach-" nadechla se Astorie a téměř okamžitě dokázala skrýt rozladění za klidný výraz dokonalé manželky. "Půjdu se připravit. Máš pravdu, drahý, měla jsem v úmyslu ji dnes navštívit," zvedla se od stolu.
"Drahá Astorie, počkej chvíli," zadržel ji jejich hostitel. "Samozřejmě pochopím, pokud máš vážné důvody, abys nás opustila. Náš host si tě však přeje poznat. A jeho přání je pro mne, a nepochybně i pro tvého manžela," podíval se varovně na Draca, "rozkazem."
"Proč to nenapsal mně?" zeptal se Draco a připadal si trapně. Proč píše o jeho manželce Ragnarovi? A proč ji chce, prosalazara, poznat? "A co děti? Také mají zůstat?"
"O tom nepíše. Mohli bychom je dnes odpoledne poslat do rorbu na sever ostrova. Už včera žadonily, že by tam chtěly vzít Scorpiuse. Budou mít radost, když jim to dovolíme."
"Draco-" pokusila se o protest Astorie.
"Bude tam s nimi náš skřítek, nemusíš se ničeho bát," odpověděl místo Draca Ragnar.
"Možná by nevadilo, kdyby zůstaly," namítla Sunhild. "Copak psal, že tu nemohou být? Zejména pro Hagana by to mohla být zajímavá příležitost. Je mu už patnáct."
"Napsal by, kdyby měly zůstat," zavrtěl hlavou Ragnar.
"A kdo vlastně?" zeptala se nedůvěřivě Astorie a těkala pohledem z jednoho na druhého.
"Nepochybně Gellert Grindelwald, Astorie," usmála se Sunhild nevzrušeně. "Kdo jiný?"

"Gellert Grindelwald?" podívala se ni nevěřícně Astorie. "On žije?"



Pokračujte na dokončení kapitoly

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014