ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola šestá: Carpe diem, baby - dokončení

27. února 2015 v 0:03 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC
Celé odpoledne byl Draco jako na trní. Co Gellert zamýšlí? Těch pár slov bylo jednoznačných, a on cítil vzrušení už jen z té zvláštně zakrouceného iniciály Gellertova jména. Jestli mu chybí… Už dva měsíce s ním nebyl o samotě. Téměř se začínal opět znepokojovat, zda neupadl v nemilost… Nebo hůře, zda mu není lhostejný. Nešlo samozřejmě o nic jiného, než o udržování dobrých vztahů… Zavřel oči. Nemělo smysl si to nalhávat. Chyběl mu. Téměř to bolelo, jak moc mu chyběl.


Jenže otázka byla, jestli on chybí jemu.
A co vlastně chce, když si výslovně přál i přítomnost Astorie? Společenské setkání? Chtěl ho pokoušet? Napínat a těšit se z jeho nenaplněné touhy? Nebo… ne, to ne. To by nechtěl, Gellert dokázal velmi dobře rozpoznávat, kam až může zajít, aby si uchoval oddanost svých lidí. Navíc si přál i přítomnost Sunhild, a Draco si nevšimnul, že by to Ragnara nějak překvapilo či rozladilo.
Měl zde být až v osm hodin, a oni byli připraveni již od půl osmé. Děti poslali do rybářské chaty už odpoledne. Byly nadšené, přesně jak Ragnar předvídal. Sunhild, která oblečená do bílých jednoduchých šatů připomínala valkýru ze starých severských legend, už poněkolikáté kontrolovala práci skřítků, kterým zde naprosto nelogicky říkali trollové. Musel se usmát, jak jej zpočátku vyděsilo, když mu Sunhild navrhla, že pošle jejich trolla, aby mu připravil saunu a koupel. Kári však neměl s horskými trolly nic společného. Vypadal stejně hloupě a neškodně jako domácí skřítci, na které byl zvyklý z domova, lišil se jen bohatou čupřinou tmavých vlasů rovných jako hřebíky a kulatějšími rysy obličeje. Na rozdíl od britských skřítků nosili místní trollové i oblečení.
Gellert se objevil přesně s úderem osmé a starosvětsky se s Astorií a Sunhild přivítal políbením ruky a kyticí. Večeře plynula klidně. Byl galantní. Zábavný. Okouzlující. A Draco byl čím dál nervóznější. Proč je Gellert navštívil? Po celý večer se nedostali k ničemu důležitému. Ani on, ani nikdo jiný se nezmínil o tom, co se dělo v Evropě. Gellert však vypadal, jako by byl ve svém živlu. Nespěchal, dokázal celý večer hovořit o ničem nejen s nimi, ale i s jejich ženami, vlastně především s nimi. A Draco si nebyl jist, zda má být hrdý na svou dokonalou manželku, nebo na ni žárlit. Gellertovu uctivému chování však nebylo možné vůbec nic vytknout.
Právě když si Draco začínal myslet, že snad opravdu chtěl jen poznat rodinné zázemí svých dvou konzulů, Gellert vstal a obrátil se k hostitelce:
"Madam Thorsonová, děkuji za výbornou večeři a milý večer. Jistě jste však již unavená."
Sunhild se usmála. "Jistě. Pokud máte vše potřebné, rozloučila bych se." Vstala a podívala se výmluvně na Astorii.
"Pokud dovolíte, pane Grindelwalde, jsem také velmi unavená," pochopila Astorie její pohled.
Gellert se s nimi rozloučil stejně galantně, jako se s nimi přivítal. Je jako z jiné doby, napadlo Draca. Ve skutečnosti je z jiné doby, pokud je skutečným Grindelwaldem, uvědomil si. Bylo to zvláštní, protože o tom nikdy nepochyboval, přestože nikdy nezjistil, jak se dokázal vrátit. Stejně jako to nevěděl u Pána zla - a jeho návrat tím nebyl o nic méně reálným.
"Můžu nabídnout místní specialitu, Gellerte?" přivolal si Ragnar láhev se zlatavou tekutinou a tři skleničky.
Gellert si k nápoji přivoněl, chvíli jej zkoumal. Pak se napil. "Výborné. Nejlepší akvavit, jaký jsem kdy pil."
"Děkuji, Gellerte," usmál se Ragnar. "Vyrábím ho sám výhradně z vlastních surovin. Samozřejmě až na badyán a skořici - ty jsem v dostatečné kvalitě v Norsku vypěstovat nedokázal. A malá specialita - nezraje v sudech po sherry, jak je obvyklé, ale nechávám si dovážet z Francie sudy, v nichž zrál koňak. A ty pak zrají samozřejmě na moři, tato várka cestovala dvanáct let po celém světě."
Gellert se usmál a přikývnul. Pak vytáhl hůlku a místnost zabezpečil tišícími kouzly.
"Své manželce důvěřuji, Gellerte," upozornil Ragnar Thorson tiše. "I madam Malfoyové."
"Nepochybuji o nich. Draco si však nikdy nepřál svou paní do pracovních záležitostí zatahovat, nemýlím se?" podíval se Gellert na Draca.
"Nemýlíš. Astorie by však určitě za dveřmi neposlouchala. Na to je moc hrdá."
"A opatrná, Draco. Máš dobrou ženu," souhlasil Gellert, kouzla však nezrušil. "Poslouchám, začni ty, Ragnare."
Draco se snažil soustředit na hlášení norského konzula, šlo mu to však těžko. Prohlížel si Gellertův obličej, jeho soustředěný výraz kontrastoval s uvolněným tělem. Naslouchal natolik pozorně, že jej překvapil, když náhle stočil pohled k němu. Draco se okamžitě podíval jinam, ale bylo mu jasné, že si toho Gellert všimnul. V duchu se proklínal. On je Malfoy, nebylo důstojné dávat najevo, jak moc jej Gellert přitahuje. A navíc před Ragnarem, který znal jeho manželku. A hlavně - nebylo taktické dávat najevo slabost. Anebo naopak? Možná bylo dobře, pokud ho Gellert bude podceňovat, pokud jej bude považovat za naprosto oddaného jemu osobně, nejenom jeho myšlenkám… Napil se znovu kořeněné pálenky, jejíž síla mu téměř propalovala hrdlo. Ano, nepochybně tomu tak bylo. Gellert jej již netestoval. Nezkoušel na něj ani Veritasérum, ani nitrozpyt. Byl si jím jistý.
"Norsko je tedy připravené," uslyšel Gellertův hlas a po zádech mu přeběhl mráz.
"Ručím ti za to, Gellerte. S naším ministrem můžu už jednat naprosto narovinu. S mudlovským premiérem také. A král je pod Impériem."
"Dobrá práce, Ragnare."
"Co jinde? Co máš v plánu teď?" zeptal se Ragnar, a Draco si znovu uvědomil, jak špatně je na tom on sám v Británii.
"Co mám v plánu?" protáhl Grindelwald a pohodlně se opřel. Líně pohupoval hladinou akvavitu a pak do sebe obsah sklenice naráz hodil. "Co mám v plánu… už jsem o tom mluvil, ne? Ale asi se ptáš, co mám v plánu bezprostředně. Do listopadu svolat summit všech kouzelnických ministrů. Nechat se zvolit hlavou Evropské rady kouzelníků."
"Ale ta hlavu nemá," překvapeně se na něj podíval Draco.
"Bude mít," pokrčil rameny Gellert. "A pak mudlovský svět. Budu mu vládnout oficiálně."
"Do kdy?" vydechl Ragnar.
"Až přijde čas. Až oni sami pochopí, že to tak chtějí," usmál se sebevědomě. "Někteří to už ostatně pochopili. Proč nechceš poslat svého syna do Kruvalu, Draco? Ta škola je pod mou kontrolou. Budou tam děti všech mých příznivců."
Draco se málem zakuckal, jak jej změna tématu zaskočila. "Jak víš-"
"Nehledej v tom nic složitého Draco. Astorie o tom při večeři mluvila. Možná jsi byl zrovna zaneprázdněn jinými myšlenkami…" prohlížel si jej s náznakem posměchu.
"Scorpius má v Bradavicích svůj úkol," odpověděl Draco.
Gellert se na něj zvědavě zadíval. "Koho sleduje?"
Draco pokrčil čelo. Obdivoval Gellertovu inteligenci. Ale také ho znepokojovalo, jak rychle ho Gellert dostal někam, kde být nechtěl. Co říci, aby neřekl příliš mnoho, a přitom nevzbudil ostražitost Gellerta? "Samozřejmě že syna Pottera. A taky… syn kamarádky Pottera je ve Zmijozelu. Je velmi magicky nadaný. Chci o něm zjistit víc."
"Kdo je jeho otec?"
"To nikdo neví. Píše se, že Potter… ale je ve Zmijozelu."
"A to je důležité, Draco?" zeptal se Ragnar. "Ty jsi taky ze Zmijozelu, mám dojem, ne?"
"Může to být důležité," mávnul netrpělivě rukou Grindelwald. "Nechci tě nudit, Ragnare, záležitostmi Británie. Jestli jsi už unavený, můžeš už jít."
Ragnar Thorson přikývnul. "Děkuji, Gellerte. Uvidíme se ještě ráno? Pokud zde hodláš zůstat, Sunhild ti připravila ložnici v přízemí, hned vpravo od jídelny. Zavolej Káriho, pomůže ti."
"Nevím ještě. Děkuji však za nabídku. Ohledně setkání evropských ministrů tě bude kontaktovat Baltazar Byrtus."
Když odešel, Grindelwald se obrátil k Dracovi a jeho pohled ztvrdnul. "Má ten chlapec něco společného s tím proroctvím? Jak se jmenuje?"
Dracovi vyschlo v krku a podíval se na svou ruku s podivně tvarovaným prstenem, který mu předal otec. O tomhle mluvit nechtěl. Byl nebezpečně blízko tajemstvím Strážců, a nebyl si zdaleka jist, co všechno prsten bude považovat za jejich zradu. Jenže teď už couvnout nemohl. Jak se vůbec dostali tak daleko?
"Joshua Granger. Nevím, jestli s tím má něco společného. Nemám žádné důvody si to myslet."
"A přesto si to myslíš. Proč?"
"Nemyslím. Jen ověřuji, Gellerte. Až budu vědět víc, určitě ti to řeknu."
"Co si přesně ověřuješ?"
"Jak byl počat," odpověděl pomalu Draco.
"A to má zjistit tvůj syn?" V Grindelwaldově hlase byla za posměchem pečlivě skryta výhružka.
"Ne. To zjišťuji já. Jakékoli závěry jsou předčasné, Gellerte."
Grindelwald jej chvíli upřeně pozoroval. Pak konečně přikývnul. "Dobře. Chci od tebe zprávu nejdéle za měsíc. Kdo bude příštím britským ministrem?"
Draco si oddechl. "Jsou navrženi tři kandidáti-"
"Na to jsem se neptal."
Draco přikývnul. "S největší pravděpodobností to bude Cormac McLaggen."
"Znám jméno McLaggen. Tradiční rodina. Za války byla nestranná. Je to tvůj člověk?"
"Ne, Cormac McLaggen není můj člověk. Nebylo možné prosadit kohokoli, kdo by byť jen potencionálně mohl být spojován se mnou. Podařilo se mi sice dosáhnout toho, že se mezi kandidáty dostal i tchán mého člověka, ale… tobě nemusím vysvětlovat, co znamená být u nás ze Zmijozelu. Artan Blishwick je z naší koleje, z tradiční čistokrevné rodiny, a pochybuji proto, že ho zvolí, přestože nebyl nikdy z ničeho obviněn. Ministerstvo je vybaveno odhalujícími kouzly, které jim poskytli skřeti - poučili se po zkušenosti s Temným pánem. Jediný způsob je přesvědčit je. Navržen je totiž přímo Potter. Tomu se mi podle všeho podaří zabránit. Rozhodně na tom intenzivně pracujeme. McLaggen je nejlepší ze všech špatných voleb," usmál se nervózně. V porovnání s Ragnarem volba McLaggena nevypadala ani trochu jako úspěch. "Možná to není dost… ale i tohle-"
"Nemusíš mi to vysvětlovat," přikývl stroze Gellert. "Chápu specifika tvé země. Neočekávám od tebe nyní převzetí moci, Draco, i když by to bylo milé překvapení," usmál se konečně. "Očekávám však, že se ti podaří udržet Británii neutrální. Na získání tvé země bude dost času, až upevním svou základnu v Evropě. Vše má svůj čas, Draco. Co mudlovská vláda? Británie nevyhlásila výjimečný stav."
"Mám spojence mezi mudly. Ale nepodařilo se mi získat žádného člena vlády pod Impérius. Tedy… podařilo, ale…"
"Přišli na to," přikývnul Grindelwald.
"Hlídají je. Oni to zažili a-"
"Chápu, že ti to trvá déle. A vím, že neselžeš. Ty to zvládneš, Draco," díval se na něj Grindelwald upřeně.
"Udělám pro to všechno, Gellerte. S těmi mudly… pořád nechápu, proč s námi spolupracují. Podařilo se ti získat tolik členů mudlovských vlád…"
"Protože ve skutečnosti nechci nic jiného, než chtěli oni sami v době, kdy o mně neměli ani tušení. Dalo to méně práce, než bys čekal. Naše zájmy totiž nejsou v rozporu."
"Chceš obnovit vládu kouzelníků. To přece není v jejich zájmu."
"Jen na první pohled. Nevím, do jaké míry se orientuješ v mudlovské politice, ale pokud chceš uspět, měl bys začít, Draco. Pokud budeš vycházet z toho, že to, co se děje nyní, je v jejich zájmu, měl bys pravdu. Pak by bylo nesmyslné spojit se s někým, kdo - byť v jejich zájmu a pro jejich ochranu - jim chce vládnout. Jenže kdo jim nyní vládne? Nejsi snad tak naivní, aby sis myslel, že si vládnou sami tím, že si ze svého středu vybírají ty nejlepší z nejlepších," ušklíbnul se Grindelwald.
"A kdo tedy? Myslím tedy… kromě tvých lidí…"
"Vím, co myslíš. My chceme nahradit lidi, kteří jsou také pod Impériem - nikoli pod Impériem magickým, ale peněz a manipulace. Jejich elity jsou skryté. Jejich vládci jsou jen pomocníci, kteří slouží, a mnohdy ani nevědí, čemu. Jsou jen nástrojem. Nástrojem lidí, kteří si myslí, že mají nárok rozhodovat, co a jak se na této zemi stane. Myslíš, že jim jde o prospěch mudlů? Myslíš, že to, co chci já, je pro ně horší? Víš, co všechno dělají? Manipulují genetické informace, píchají vakcíny, které obsahují toxické elementy, jako je hliník nebo jiné jedy, dětem, prodávají potraviny dochucované látkou, která byla vyvinutá k vojenským účelům. Věděl jsi to všechno? Podle mne to jsou ďábelští lidé, lidé, kterým nezáleží na lidském životě. Oni nejsou dobří vládci. Jim nezáleží vůbec na lidech a na jejich blahu a jejich životech. Myslíš, že jsem první, kdo přišel s plánem omezovat populaci?" Grindelwald vstal a začal přecházet po místnosti. "Ne. Ve skutečnosti jejich plány jsou ještě horší. Přehánějí to. A k tomu smrtelné ohrožení Evropy - nechci se opakovat, Draco, o tom jsem už mluvil tolikrát. Není málo těch příčetných, kteří si tohle všechno uvědomují, a v nás vidí naději. A my jejich nadějí skutečně jsme - i když trochu jinak, než si myslí. A přestože řada z mudlů by moje plány bez přemýšlení bezesporu nazvala zlými - protože ve své bezbřehé naivitě netuší, co je skutečné zlo! Protože nic z toho, co dělám, není samoúčelné, Draco."
Grindelwald se zastavil a upřeně Draca pozoroval. "Tohle všechno musíš znát, Draco. Musíš být o tom přesvědčen. Jak jinak chceš přesvědčit druhé?"
Draco neodpovídal a Gellert pokračoval: "Ale znovu opakuji - toleruji, že Británie není zatím moje. Bylo by zbytečně riskantní lámat to příliš násilně. Pokračuj v infiltraci, ale nesnaž se moc zatím převzít otevřeně. Selhal bys. A já nechci, abys selhal, Draco. A když budeš potřebovat pomoci, řekni. Pošlu ti někoho. Nebo přijdu sám."
"Nepotřebuji nikoho jiného. Ale pokud bude nutné někoho přesvědčit… V tom se ti nedokážu vyrovnat."
Gellert se na něj upřeně díval. "Stále se podceňuješ, Draco. A bereš se moc vážně. Bereš život moc vážně. Ale život je hra a osud přeje těm, kdo jsou ochotní hrát. Věříš v předurčení, Draco? Já ano, a věřím tomu, že jsem byl předurčen, abych změnil svět. Už jednou jsem se o to pokusil, a byl jsem poražen. A tehdy jsem téměř propadal beznaději, říkal jsem si, že jsem se spletl. Téměř jsem si začínal myslet, že jsem neuspěl - ale byl to jen odklad. Vrátil jsem se, Draco, a daří se mi. Vše jde mnohem rychleji než tehdy. Daří se mi uskutečňovat vše podle plánu. To není náhoda. Svět se mění. Musel jsi to přece cítit přece mnohem dříve, než jsme se poznali, Draco! Já jsem jen nástrojem. Nejsem toho příčinou. Jen prostředkem. A ty jsi také prostředkem. Osud tě postavil do mých řad, k mým nejbližším. To všechno má nějaký důvod. I Juditina zrada měla nějaký důvod - jen díky ní jsem se dokázal oprostit od člověka, který mi nemohl být rovnocenným partnerem."
"Co je teď s Juditou? Byla ve Viana do Castelo?"
"Byla. A unikla. Můj člověk ji dostal, ale pak… to není důležité, Draco. Dostanu ji později, o tom nepochybuj," v Gellertových očích se blýsklo.
"Nepochybuji," přikývnul Draco.
"V tobě je víc, než si myslíš, Draco," pokračoval Grindelwald. "Nesrovnávej se s ostatními. Žij každým dnem, protože každý den ti dává příležitost k tomu, abys byl tím, kým být máš. A abys byl šťastný, protože šťastnými můžeme být jen tedy, když se nebojíme být tím, kým jsme, když máme odvahu naplnit náš osud, naplnit každý den životem, tedy skutečným životem. Kdysi jsem se tě ptal, jestli jsi šťastný. Nebyl jsi, a jsem si jistý, že teď už to víš. Řekni, jsi teď šťastnější, Draco?"
Draco neodpovídal, jen pomalu přikývnul. A Grindelwald se posadil do křesla vedle Draca, tak blízko, že se jejich kolena téměř dotýkala. "Ptal ses mě před časem, co znamená tento symbol," sundal si svůj přívěšek a podal mu jej do ruky. "Víš to už?"
Draco zavrtěl hlavou. Opět pocítil zahanbení, že si to za celou dobu nezjistil. Ve skutečnosti na to pozapomněl, neměl pocit, že by to bylo důležité. "Vím jen, že to byl tvůj symbol tehdy, ale proč, to nevím."
"Ale pohádku o bratřích Peverellech znáš," díval se na něj pátravě Grindelwald.
"Samozřejmě. Bajky barda Beedleyho zná přece každé dítě. Alespoň v Británii ano."
"Řekni, Potter získal neviditelný plášť od Brumbála?"
Draco se na něj nechápavě díval. "Jaký neviditelný plášť? A jak to-"
"Potter si u mě něco zapomněl. Víš o tom, že měl neviditelný plášť?"
Draco si vybavil několik příhod z dětství, které mu najednou byly mnohem jasnější. Včetně jeho nenadálého objevení se v průběhu bitvy o Bradavice. "Nevěděl jsem to. Ale… mělo mi to dojít. To, co dělal, nemohlo být jen zastíracím kouzlem. Chceš říct, že Potter měl ten neviditelný plášť, o kterém psal Beedley? Že to není jen pohádka?"
"Máš snad pocit, že jsem blázen, který se celý život honí za pohádkou, Draco?" řekl jemně - a nebezpečně - Grindelwald.
"Ten symbol," Draco v ruce otáčel Gellertův přívěšek, "to s tím souvisí? Hůlka," dotknul se rovné čáry uprostřed obrazce, "kámen," obkroužil kolečko v trojúhelníku -
"-a plášť," uchopil Grindelwald jeho ruku a obkreslil jeho prstem trojúhelník. "Mohl jej mít od Brumbála?"
"Proč od něj?"
"Protože jsme po nich pátrali spolu, Draco," vysvětloval Grindelwald trpělivě. "Albus byl můj spojenec. Předtím, než zradil. Při jeho schopnostech nemůžu vyloučit, že je nezískal. Měl na to dost času."
"Ta Brumbálova hůlka…" začalo docházet Dracovi.
Gellert nedal najevo souhlas ani nesouhlas, jen se upřeně na Draca díval. "Chci, abys zjistil, zda s tím měl něco společného Brumbál."
"To nebude jednoduché," odpověděl potichu Draco. "Brumbál je mrtvý, téměř všichni, kdo by o tom mohli něco vědět, jsou také mrtví."
"Kromě Pottera."
"Kromě Pottera," zopakoval potichu Draco. "To bude teď ještě těžší."
"O tom nepochybuji," přikývnul Gellert. "Neříkal jsi, že posíláš svého syna do Bradavic?"
"Chceš, aby Scorpius…" díval se na něj nevěřícně Draco.
"Měl oči i uši otevřené. Byl to přece tvůj nápad, Draco. Proto ho tam posíláš, ne?"
Draco přikývnul. "Myslíš, že měl i ten kámen?"
"Nevím. Spíše se kloním k názoru, že ne. Kdyby Brumbál držel všechny Relikvie… Vypadalo by to jinak."
"Pokud by je použil," odpověděl Draco zamyšleně. "Pokud Brumbál po kameni pátral, mohl jej získat. Brumbál byl velký člověk. Na první pohled vypadal… až směšně… ale… Chci tedy říct, že byl samozřejmě nepřítel, ale velký nepřítel, myslím, že dokonce i Pán zla jej bral vážně, že v jeho nenávisti byl nejen strach, ale i trocha úcty," dokončil váhavě Draco.
"Úcty? Považuješ Brumbála za velkého muže, Draco?" zeptal se Gellert posměšně. "Nevidím velkého muže, protože pak by neklesl k slabosti on, který měl předpoklady k tomu stát se silným. Ne, vidím jen herce svého vlastního ideálu. Nenávidím Brumbála, Draco, nenech se mýlit tím, že i já si jeho schopnosti sehrát svůj vlastní part až do konce, jen aby nemusel uznat, že se mýlil, cením. Ale to se nevylučuje, naopak, skutečnou nenávist můžeme chovat jen k tomu, koho si ceníme. Ale možná máš pravdu - možná se Brumbál bál dary Smrti použít. Vlastně to k němu docela sedí," přikývnul zamyšleně. "Pak by ale vůbec nebylo vyloučené, že by měl všechny tři. A plášť dal Potterovi proto, aby zabránil sám sobě v pokušení…" přemítal Grindelwald nahlas. "Tohle je teď tvoje priorita, Draco. A ten chlapec, ten Granger také, samozřejmě."
"Udělám, co budu moci, Gellerte."
Grindelwald se usmál a se samozřejmostí, kterou u nikoho jiného neviděl, přikývnul. "Vím, že uděláš." Jeho výraz se náhle změnil. Prohlížel si Draca upřeně, jeho pohled se stal dychtivým až dravčím, a zároveň hravým a posměšným, a Draco ucítil podivný pocit slabosti. "Těšil ses, Draco?" zašeptal.
"Zůstáváš tu na noc? Mám zavolat Káriho, aby…" Draco se snažil, aby jeho hlas zněl tak sebejistě, jak chtěl působit. Marně.
"Ne. Budu se vracet domů. Potom." Dotknul se jeho kolene a pomalu se sunul výš. "Zůstaneme tady, Draco," oznámil mu.
"Ale… tohle je jídelna a… je tu Ragnar se svojí… a je tu moje manželka," snažil se namítat Draco a cítil, jak mu vysychá hrdlo. Tohle všechno bylo absolutně nevhodné. Tohle se nedělo. Měl by to utnout. Věděl však, že neutne. Cítil sílu tohoto fascinujícího muže. Byla to síla jeho magie, která byla téměř hmatatelná, byla to síla jeho vůle, které nedokázal odporovat, síla jeho touhy, která mu nedovolovala chtít cokoli jiného, než chtěl on.
"To je na tom právě to zajímavé, nemyslíš?" řekl téměř mazlivě Grindelwald. "Co všechno jsi ochotný udělat, Draco? Co všechno jsi ochotný přijmout?" nespouštěl z něj oči.
"Co chceš, abych udělal. Co chceš, abych přijmul," řekl pomalu, ale bez váhání Draco. A nebyly to otázky.




Někdy kolem druhé ráno, když venku nejasné šero vystřídalo už téměř denní světlo, se vracel ke své manželce. Šel od Gellerta přímo k Astorii. To bylo zvláštní. Špatné. Vzrušující. Nikdy se necítil tak nejistý. Tak rozpolcený. A nikdy necítil, že žije intenzivněji. Přes to všechno, co se dělo, přes všechno, co jej znejišťovalo… neměl by se tak cítit. Bylo něco zvráceného na tom, dovolit si tak cítit. To co dělali, bylo zvrácené, tedy zvrácenější než kdykoli předtím. Měl by se cítit ponížený. Necítil. Když byl s Gellertem, tak sebevědomým, nepochybujícím, tak si jistým svou silou, svou pravdou, svou vizí nového řádu světa… vášnivým a přitažlivým ve všech významech toho slova… Když se mohl tomu fascinujícímu muži odevzdat, aby ve skutečnosti dostal více, než dal… byl šťastný.
Možná to všechno skončí špatně. Možná to skončí dobře, ale on sám skončí špatně. Záleželo však na tom, pokud konečně našel odvahu být sám sebou a žít?
---------------------------------------------

Poznámky:

  1. K Luciusově zatčení a roli Draca v něm se můžete vrátit v kapitole 11. Can't Get Close Enough a 57. Please don't Judas me (Intermezzo I.).
  2. Znovu zdůrazňuji, že všechno je jen fikce bez jakékoli souvislosti se skutečností.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KattyV KattyV | Web | 28. února 2015 v 7:41 | Reagovat

Tak jsem se schválně podívala na komentáře u této kapitoly Bless na fanfiction a je zajímavé, že i po tom více než roce, bych vypíchla stejný detail, který byl vlastně dost mimo celou kapitolu - tu drobnou zmínku o Brumbálovi. I to, že dojem zůstává konstantní - jediný, koho opravdu nenávidím a v pozadí tohoto prohlášení - jediný, ke komu jsem kdy opravdu cítil respekt, jediný koho jsem opravdu miloval.
Draca je pro mě zajímavé pozorovat v těchto "začátcích" vztahu s Gellertem, zvlášť, když si vzpomenu na poslední kapitolu. Zatím si ještě namlouvá, že to má pod kontrolou.

2 Richenza Richenza | 28. února 2015 v 14:00 | Reagovat

Vztah Gellerta a Brumbála je jedna z nejlepších věcí na HP, ale to se asi už opakuju. Můžeme Rowlingové spoustu věcí kritizovat, a oprávněně, ale tahle dvojice dvou silných mužů, kteří si jsou zároveň protiklady, a zároveň si jsou podobní, je velmi zajímavá. Nerozvedla to víc, ale měla to tam, a je to přímo předurčeno pro fanfikční zpracování (což mi připomíná, že mi je líto, že se odmlčela Máta). Gellert Albuse miloval, ať říká, co chce. Miluju jednu scénu od Máty, kterou jsem už tuším prohlásila za součást Bless: Gellert mohl Albuse zabít, a neudělal to. Ostatně Albus mohl Gellerta také zabít -a místo toho jej poslal do Nurmengardu (což ovšem Gellertovi spíš jeho plány zhatilo). Draco je přímo mistr sebeklamu. Skoro bych ale řekla, že kontrolu v této době už tak docela neměl. Ale trochu přeci jen: dokázal mu spoustu věcí neříct, dokázal neposlechnout jeho příkazy. Jsem přesvědčená, že Gellert už v této době něco tušil, ovšem on je mistr v ovládání lidí - proč by Draca zabíjel, když ho může získat? A on už teď ví, že s trochou trpělivosti ho získá  - je pro něj užitečnější, když se mu Draco podvolí dobrovolně, než kdyby ho nutil, a přitom vnitřně ztratil.

3 Regi Regi | E-mail | Web | 28. února 2015 v 19:07 | Reagovat

Je to zvláštní. Přesně tohle mi zůstalo v mysli taky a pak taková malá, vlastně úplně nedůležitá drobnost. Gellertovo chování k Sunhild a Astorii bylo opravdu jako z minulého století. Galantní a zároveň autoritativní. Poklona za dobrou večeři a galantní, ale nesmlouvavé vykázání "unavených" dam z jídelny, protože teď už se bude hovořit o důležitých mužských záležitostech...

4 Richenza Richenza | 28. února 2015 v 19:20 | Reagovat

Tak on Gellert je  z minulého století. On je schopen využívat i jiný typ žen, ale řekla bych, že skutečně oceňuje, když je žena tradiční ženou.

5 Regi Regi | E-mail | Web | 28. února 2015 v 19:37 | Reagovat

[4]: Jasně. Také Judita je tou tradiční ženou.

6 Richenza Richenza | 28. února 2015 v 19:57 | Reagovat

Rozhodně se tak dost dlouho chovala - a jemu se to líbilo. Možná dokonce i v jejím "selhání" ctí tu tradiční, citlivou ženu v ní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014