ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Léky univerzální i soukromé

14. února 2015 v 5:00 | Regi |  MAGICKÉ STŘÍPKY Z NEMAGICKÉHO SVĚTA



Vyznám se z jedné mé velké lásky. A ne, opravdu to není Harry Potter. Usmívající se Ani žádná jiná literární postava (přestože jsem jistou dámu, kterou mám moc ráda, nechala ve své poslední povídce přijet do Bradavic).
(Téma týdne: "Lék na všechnu bolest")

Je to spisovatel, který, řečeno s Janem Nerudou, vším, čím byl, byl rád. Jen pro zajímavost, výčet toho, čím v průběhu svého života ten člověk skutečně byl, je neskutečný: byl budhistickým mnichem, kovbojem, učitelem kreslení, barmanem, zpěvákem, učitelem hry na kytaru, unitářským pastorem… a po padesátce konečně také spisovatelem.
Myslím, že i člověk, který nikdy nic od Roberta Fulghuma nečetl, někde narazil na název jeho první vydané knížky.
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce: neobyčejné přemýšlení o obyčejných věcech.
Po jejím přečtení jsem jednou komusi řekla, že pokud by chtěl vědět, jaká doopravdy jsem, stačí, aby si přečetl tuhle knížku, protože vidím svět stejně jako její autor. Jen to bohužel neumím tak dobře napsat.
Jak postupně vycházely, kupovala jsem si i další útlé knížečky s kouzelnými názvy:

Už hořela, když jsem si do ní lehal

Možná, možná ne: nápady z vnitřního světa

Ach jo: některé postřehy z obou stran ledničky

Od začátku do konce: naše životní rituály

Opravdová láska

A nakonec přišla jedna, do které jsem se zamilovala úplně nejvíc a samou láskou jsem ji vlastně zničila.
Slova, která jsem si přál napsat sám: citáty, jež ovlivnily mé myšlení
Podtrhávala jsem si v ní, některé citáty si zakroužkovala a opatřila několika vykřičníky, to podle míry, jakou vyjadřovaly i moje přesvědčení. Ta knížka je plná slov, která bych si i já přála napsat. Z ní, z kapitoly s názvem Proti-Klady pochází také můj oblíbený citát:
"Testem toho, že ve světě žijeme naplno, je schopnost mysli udržet dvě protikladné myšlenky, a přitom dál fungovat.
Měli bychom být schopni vidět, že je všechno naprosto zoufalé a současně se snažit to změnit."
(Vím, že už jsem ho v kterémsi starším článku použila, ale myslím, že opakování v tomto případě neškodí.)

Oblouk je dokončen, jsem tam, kam jsem se chtěla dostat. K tématu tohoto týdne - k lékům na každou bolest. Existují dva, které jsou naprosto univerzální a téměř stoprocentně účinné: Čas a naši blízcí. A pak je spousta dalších, individuálních léků, ale přesto určitě společných více lidem. Patří mezi ně například hudba. No, a konečně, většina z nás má i nějakou svou ryze soukromou medicínu.
Jako každý, mám i já za sebou okamžiky, kterými jsem byla domlácená tak, že mne bolelo úplně všechno. A zraňovalo mě i jídlo, rozhovory lidí, hlasitá optimistická hudba, nedokázala jsem se ani dostatečně soustředit, abych mohla uniknout alespoň do světa psaných příběhů.
Takže, co mi pomáhalo se vzpamatovat?
Spousta času, tichá podpora mých nejbližších, velmi tichá hudba Enyi a malá knížečka Roberta Fulghuma o slovech, která bych si také přála napsat sama, ale protože už to udělali jiní, mnohem, mnohem, moudřejší, mohla jsem z nich čerpat sílu a poučení.



zpět ooOoo dál
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KattyV KattyV | Web | 14. února 2015 v 19:45 | Reagovat

Chápu, že máš Fulghuma ráda. Daleko raději, než já. Tedy, ne že bych proti němu něco měla, jen k němu neplanu takovou láskou převelikou, jako ty. Já prostě potřebuji více písmenek. Ale pro tebe, mistra zkratky je to určitě to nejsprávnější čtení. A je dobře, že my lidi máme různý vkus, a že každý máme šanci najít si tu svoji vlastní soukromou lásku - lék na nepříznivé stavy duše.
Ale s těmi univerzálními, které jsi zmínila, s těmi  souhlasím úplně a zcela. Čas vyléčí dříve nebo později většinu bolestí. A není nic důležitějšího, než lidi, které kolem sebe máme. Tak si je hýčkejme a věnujme jim ten čas.

2 ioannina ioannina | 14. února 2015 v 20:50 | Reagovat

Objevila jsem Fulghuma někdy po revoluci, na přechodu mezi gymplem a vysokou. Shltala jsem ho nadšeně.
Ale ty ho máš radši. :-)
(Viz tu zaškrtanou knihu!)

Mám v hlavě jednu postavu, nevím o ní skoro nic, jenom to, že přišla ke svému mistrovi s velkou ránou na srdíčku. Opravdu velkou, nebyla to zklamaná pubertální láska. Jednou si postěžuje mistrovi, že nesnáší to rčení o čase, co vyléčí všechno. Že jí je, jako by jí někdo vyrazil oko: naučila se žít jednooká a dokáže jít dál, ale to oko prostě chybí a navždycky chybět bude.
Mistr jí potvrdí, že s velkými ránami to tak je vždycky. (A ví to z vlastní zkušenosti.)
To by mě zajímalo, jakej příběh z toho vyroste - pokud někdy vyroste...

3 Regi Regi | E-mail | Web | 15. února 2015 v 15:26 | Reagovat

[1]: Katty, uvědomuju si, že já to mám zase hodně podobně s jinou knížkou. Tvůj veleoblíbený Noční cirkus se mi líbil, ale takovou inspirací jakou je ten příběh pro tebe, pro mne není. A je to tak naprosto v pořádku.

[2]: Jednou ti tu svou poškrtanou "učebnici" ukážu.
A k té tvé zatím nenapsané postavě: U času a jeho stoprocentní účinnosti jsem použila slovo téměř právě proto, že vím, že takové případy, které zmiňuješ, bohužel opravdu občas jsou.

4 ioannina ioannina | 15. února 2015 v 20:12 | Reagovat

[3]: Ono to má i druhou stranu - tyhle rány učiní člověka jistým způsobem citlivějším (a on si pořídí brnění na míru), takže pak může rozeznávat věci, který jsou pro normální lidi pod hranicí viditelnosti.
Je možný, že něco takovýho se ta podivná vznikající postava u toho mistra učí.
Tyjo, jestli mě bude držet dost dlouho, tak se její příběh možná i dozvím! :)

5 Regi Regi | E-mail | Web | 16. února 2015 v 15:12 | Reagovat

[4]: Držím palec. Vypadá to na zajímavou postavu (Muž nebo žena?) a její příběh bych si vážně ráda přečetla.

6 ioannina ioannina | 17. února 2015 v 0:23 | Reagovat

[5]: Nevím, zatím spíš ženská, pokud to teda neschmacnou chlapci z BH. Bojovnice? Nevím...
Ten obraz se drží už asi čtyři roky, takže máš docela šanci. Jen co uvidím i kousek okolí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014