ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola sedmá: Detaily - dokončení

6. března 2015 v 6:48 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC
Doupě, 11. srpna 2012

Když se Joshua v sobotu ráno, přesněji téměř v poledne, vzbudil, uviděl před sebou tvář svého otce. Rychle oči zavřel, věděl však, že zbytečně. Nyní už mu neunikne, jak se mu snažil vyhýbat téměř celé prázdniny.
"Dobré ráno, Joshuo," ujistil jej hlas jeho otce, že si jej skutečně všimnul.
Neochotně otevřel znovu oči a podíval se na něj. "Dobré ráno. Musím do koupelny."
"Jistě," přikývnul Snape. "Máš tu nepořádek," prohlásil, když se rozhlížel po pokoji a Joshua si uvědomil, že je to poprvé, kdy sem jeho otec vstoupil.


"U Jamese je to horší," zamumlal.
"To přece není argument," zvedl obočí Snape. "Měli bychom pokračovat ve výuce."
"Teď hned?" ušklíbnul se Joshua. "Opravdu se mi chce na záchod."
"To je pochopitelné, když vstáváš tak pozdě," přikývnul, k odchodu se však neměl.
"Dovolíte, pane profesore?" snažil se Joshua odkrýt peřinu, na které jeho otec seděl.
Ten odvrátil pohled a tiše si prohlížel Joshuovy dětské obrázky, které kdovíproč zarámované stále zdobily jeho pokoj. Joshuovi připadalo, že chce něco říct, jen neví jak začít. Ale otcova otázka jej překvapila.
"Maluješ ještě, Joshuo?"
"Ne," odpověděl Joshua stroze. "Já opravdu musím jít-"
"Sluch mi ještě slouží," odpověděl bez úsměvu Snape a změnil tón do svého obvyklého. "Za půl hodiny se přemístíme na Grimmauldovo náměstí. Všichni. I Potterovi. A Weasleyovi. Budeš ochotný se postarat o Rose s Davidem?"
"Babička s dědečkem Grangerovi tu zůstanou?"
"Ano."
"Je to kvůli Řádu?"
"Řádu?" zvednul Snape obočí.
"Fénixovu řádu," řekl Joshua pomalu, jako by něco vysvětloval malému dítěti. "Budete tam všichni a nás se tu bojíte nechat samotné. Je tedy jasné, že je to kvůli setkání Řádu. Myslel jsem ale, že ochrany jsou dokonalé, když jste je dělal sám."
"Nedělal jsem je jen já. Jsou nejlepší možné, jaké můžou být. Bezpečněji už je jen v Bradavicích."
"Proč nesvoláte Fénixův řád do Bradavic?"
"Proč si vlastně myslíš, že jde o Fénixův řád?"
"Nepotvrdil jste to snad?"
"Ne."
"Ale jde o něj," řekl s jistotou Joshua.
Snape si jej chvíli měřil, pak téměř neznatelně přikývnul. "Ochranná opatření Bradavic nyní znemožňují použití přenášedel. Nemohli bychom zaručit naprosté utajení příchozích," odpověděl konečně na předchozí synovu otázku.
"Podezíráte někoho konkrétního z učitelů?"
Snape zavrtěl hlavou. "Nepochybuji o jejich slušnosti. Zrádci se však stávají i slušní lidé. A ne vždy jim to můžeme vyčítat."
"Jenže to na výsledku nic nezmění," přikývnul Joshua. "Všichni ve svých tvářích nenesou zrovna pečeť statečnosti."
Snapeova ústa se zavlnila v náznaku úsměvu. "A pak ty hloupé, užvaněné portréty…"
"Řád se od toho dne ještě nesešel?"
"Nikdy ne celý."
"Dnes se sejde celý? Chci u toho být."
"Ne," odpověděl nekompromisně Snape.
"Týká se mě to. Více než kohokoli jiného, vzpomínáte?" usmál se Joshua ironicky.
"Je ti teprve třináct, Joshuo. Ani Harry-"
"Nejsem Harry," namítnul chlapec klidně. "Navíc si nejsem jistý, že jste měli před Harrym tehdy všechno tajit."
"To nebylo moje rozhodnutí," zamračil se Snape.
"Teď máte příležitost to napravit, ne?" měřil si jej upřeně Joshua.
"Nepotřeboval jsi jít na toaletu?"
"Ještě to pár minut vydržím," ušklíbl se. "To byl laciný pokus."
"Nemůžeš tam být. Vzbudilo by to otázky. A všem by došlo, že to jsi ty."
"Oni to členové Řádu nevědí?" podivil se Joshua. "Ale…" nakrčil čelo. "Jsou to přece členové Řádu."
"Tohle nech na mně, Joshuo. A nedovozuj z toho, že těm lidem nevěřím. Věřím."
"Jen jste opatrný."
"Samozřejmě."
"Brání něco tomu, abych se dozvěděl, co se tam řekne?"
"K ničemu to nepotřebuješ."
"To zas nechte vy na mně."
Snape zavřel oči a několik minut mlčel. Joshua ho nerušil. "Nechám tě pak nahlédnout do své vzpomínky, pokud o to budeš stát."
Joshua se na něj překvapeně podíval. "Opravdu?" Tak snadné vítězství nečekal. Pak se opět zachmuřil. "Ale jak budu mít jistotu, že je to neupravená vzpomínka?"
"Začínáš chápat, že jistotu nemůžeš mít nikdy v ničem," zvlnil ústa Snape. "Nepříjemná stránka magie. Ale teď bys už opravdu měl vstávat. Až se přemístíme do Londýna, budeme se věnovat výuce, než začne schůzka. Předpokládám, že sis už stihnul prostudovat ty knížky, které jsem ti na konci školního roku dal."

……………..

Grimmauldovo náměstí; téhož dne

"Ahoj Lenko," přivítala Hermiona překvapeně svou kamarádku, kterou neviděla už téměř rok. "Nečekala jsem tě tu. Doma všechno v pořádku?"
"V tom nejlepším," rozzářila se Lenka. "Neville už to se Sunnny zvládne. Minule byl on, tak jsem teď dorazila já. Chtěla jsem tě vidět."
"To nemusíš čekat na schůzku Řádu. U nás jsi kdykoli vítaná."
"Já vím. Ale nechci Sunny přemísťovat, pokud to nebude opravdu nutné a Neville… necítí se v Severusově přítomnosti příliš dobře. Překvapila jsi ho."
"Určitě nejen jeho. Ale tebe ne."
"Ne," odpověděla Lenka se samozřejmostí, která pro ni byla typická. "Vzala jsi Rose sebou?"
"Vzala. I Davida."
"Kdo je David?"
"Syn mrtvé přítelkyně. Stejně starý jako Rosie. Staráme se o něj. Ty jsi vlastně Aliteu Braunerovou neviděla, říkal ti o ní něco Neville?"
"Ano," přikývla Lenka. "Takže máš teď tři děti. Půjdeme se na ně podívat?"
"Teď už není čas," ukázala Hermiona kolem sebe na téměř zaplněnou místnost. "Ale pokud budeš mít chvilku potom… Byla bych ráda, kdybys tu zůstala aspoň do rána."
"To nepůjde, Hermiono," zavrtěla hlavou Lenka. "Sungifu v noci trápily škrkny. Plakala celou noc. Neville si s nimi beze mě neporadí. Tvoje děti netrápí? Vlastně ne, teď ještě ne, určitě je ještě kojíš… Ale chvíli zůstanu, pokud nebude jednání moc dlouhé. Půjdu teď pozdravit ostatní, Hermiono," řekla vážně, a aniž čekala na odpověď, od Hermiony odešla. Zamířila k Harrymu, který ji s úsměvem chtěl přivítat, ale Lenka se beze slova otočila a vrátila se zpět k Hermioně.
"Málem jsem zapomněla. Donesla jsem ti proti škrknám amulet pro Rosie. Věčně ji kojit nebudeš, a ty si s nimi určitě také neporadíš, když na ně nevěříš," vložila Hermioně do ruky pecku navléknutou na šňůrce spletené snad ze všech barev. "Pro Davida ti ještě pošlu, ale až za měsíc, ta zaklínadla nějakou dobu trvají."
"To je pecka z řiditelných švestek?" vzpomněla si Hermiona na zvláštní strom, který viděla pouze u domu Lenčina otce.
"Ne, z duhových meruněk."
"Z duhových meruněk," zopakovala Hermiona bez překvapení, přestože ani o takovém stromě nikdy neslyšela. U Lenky ji ale nemohlo nic překvapit. Oč byl ostatně její svět zvláštnější než obvyklý svět kouzelníků pro mudly? Třeba je za jejich realitou ještě jiná a oni jsou k ní stejně tak slepí, jako jsou mudlové ke kouzlům. Protože lidé vidí jen ty věci, jejichž existence zapadá do jejich představy reality. "Díky." Sevřela amulet v dlani a měla pocit, že hřeje a že rozpouští starosti, které se jí usadily na šíji jako těžký náklad.
"A teď už půjdu pozdravit ostatní, Hermiono," usmála se Lenka.
Přišli téměř všichni. Kromě Nevilla chyběli jen Charlie s Vulpe, ale ti zde bývali jen velmi málo. Horší bylo, že od Černého pátku poslali jen jednu zprávu. V Rumunsku, kde žili, byla přitom vyhlášena jedna z nejrozsáhlejších mimořádných opatření, a to i pro kouzelníky, jak věděli z jejich posledního dopisu. Z Portugalska dorazila i Yara Pereirová, která se teď o něčem živě bavila s Burtonem Battleym. Fleur přivedla svého bratrance Léona Delacoura, s jehož přijetím souhlasil štáb Řádu, a nyní jej, společně s Yarou Pereirovou, měli představit ostatním členům.
"Četla jsi dnešní vydání Denního věštce, Hermiono?" položila vedle ní Katie Henessyová noviny s obrázkem Cormaca McLaggena na titulní stránce.
"Kampaň Cormaca začala v den, kdy mu Evandrus řekl o tom, co se stalo v Portugalsku." Mimoděk se podívala po Evandrusovi. Seděl vzpřímený mezi Yarou a Elfiasem. Na první pohled vypadal jako vždy, jeho tvář byla klidná a vyrovnaná. S nikým nehovořil, ale i to bylo u něj obvyklé. A přesto Hermioně připadal jiný. Jako by za poslední měsíc zestárl o dvacet let.
"Píšou i o tom Calmanovi, že je to příklad naprosté neschopnosti, ty mudlovský holky prý zneužíval víc než deset let."
"A jak jsme na to asi měli přijít, když jsme o tom vůbec nevěděli?" řekl Harry hlasitěji, než bylo třeba, a přitáhnul tím pozornost přítomných k sobě.
"Jistě, Harry," protáhl Snape. "Tohle musíš říct těm pisálkům. To jistě všichni pochopí. Nepřišli jste na to, protože jste o tom nevěděli." Jeho slova nebyla hlasitá, snad byla skutečně určená pouze Harrymu, ale v ztichlé místnosti je uslyšeli všichni.
"Tak jsem to-" rozhořčeně se na něj podíval Harry.
"Nikdo tě přece neobvinuje, Harry," položila mu ruku na rameno Molly Weasleyová.
"Tady tě nikdo neobviňuje," upřesnila Hermiona. "Věštec ale samozřejmě ano. Jenže i to je kampaň."
"Nikdy jsem nestál o to být ministrem. Stáhnu svou kandidaturu," prohlásil rezolutně Harry.
"A podpoříš McLaggena nebo Blishwicka?" zeptal se posměšně Snape. "Předpokládám, že McLaggena, jako Nebelvír ti bude nepochybně blízký."
"Víš dobře, že není, Severusi," poznamenala tiše Hermiona ke svému muži.
"Ehm," odkašlal si Burton Battley. "Když jsme začali projednávat první bod programu, tak bychom mohli i zahájit. Harry? Minervo?"
"Ujmu se toho já, Burtone, díky," sevřela rty Minerva a vstala. "Harryho se to příliš osobně dotýká."
Minerva McGonagallová přivítala všechny přítomné a představila Fleuřina bratrance a Yaru. Nikdo proti jejich přijetí neměl námitek, naopak, všichni se shodli, že potřebují více zahraničních spolupracovníků. Hermiona pozorovala svou bývalou kolejní ředitelku, jak krátkými větami, téměř úsečně, shrnula pro všechny to, co se dělo poslední měsíc, a hlavně, co všechno se podařilo udělat Evandrusovi a Harrymu ve spolupráci s mudlovskými bezpečnostními složkami. Přestože ani na území Británie nebyl ještě zdaleka klid, bylo zde skutečně mnohem méně útoků než na kontinentu, zejména poslední dva týdny. Život pokračoval normálně. Žádné zákazy vycházení. Žádné pracovní povinnosti či sběrné tábory pro muslimy, o jejichž existenci měli od Evandrusových lidí zprávy z řady evropských zemí. Žádné nepokoje způsobené těmito ohroženými skupinami Dokonce už i Francie omezovala pohyb svých obyvatel, a Léon Delacour upozornil, že se příště už nemusí ze země už dostat.
Mnohem víc však bylo toho, co nevěděli. Evandrus oznámil, že jeho lidé v Maďarsku a Rakousku byli odhaleni, o lidech nasazených v Čechách neměl od Černého pátku žádné zprávy. Nevypadalo to dobře. Británie se velmi rychle stávala posledním ostrůvkem normálního světa. Bylo to jako tehdy, když se k moci dostal poprvé, a přitom úplně jiné. Neuskutečnily se žádné oficiální převraty. Nikdo žádnou zemi nedobýval vojsky. Nebyla válka, tedy nebyla válka v tom smyslu, na který lidé byli zvyklí. A přeci to nebylo o nic méně skutečné jen proto, že na první pohled vše vypadalo téměřnormálně.
Hermiona pozorovala přítomné. Evandrus se choval naprosto racionálně, profesionálně. Musel dělat svou práci, přes bolest, kterou nepochybně cítil, a dělal ji. Harry jí připadal mnohem nervóznější než kdokoli z přítomných a vzhledem k nejen mediálnímu tlaku, který se na něj už měsíc soustředil, to vcelku chápala. Cormac byl teď koneckonců jeho nadřízeným, když sám sebe postavil do role zastupujícího ministra. A Edmunda Dohertyová, která řídila sekci pro vnitřní záležitosti, a tedy to měla být ona, kdo se měl dočasně ujmout ministerstva, proti tomu neprotestovala. Přesně jak Evandrus předpověděl. Na ministerstvu to teď muselo být složité. Cormac samozřejmě nic oficiálně proti Harrymu neudělal. Jen jej kontroloval.Tedy, důkladně kontroloval. Všechno bylo o tolik složitější, když tu nebyl Kingsley. Jeho ochrana jim chyběla. Jeho nadhled jim chyběl. Hermioně chvíli připadalo, že přes vnější klid jsou na tom i ostatní, nebo jejich většina, ve skutečnosti stejně jako ona - plní úzkosti z událostí, které se na ně řítily. Tohle všechno přece mohli čekat. A čekali, jistě. Neměli by být překvapení - a přesto byli. Jak tomu všemu mají čelit? A mají vůbec šanci? Podle proroctví mohl nového temného pána porazit jen Joshua. Jejich rolí je udělat vše pro to, aby jej ochránili tak dlouho, jak bude potřeba, než bude připraven. A pak? Srdce jí sevřela ledová ruka. Rychle se podívala na Harryho. On byl přece ve stejné situaci. A dokázal to. A co víc - přežil. Má rodinu a je v rámci možností šťastný. Joshua je navíc podle všeho magicky silnější, než byl Harry. Dokáže to, s nimi, se svým otcem v zádech to dokáže. Otočila hlavu doprava a zadívala se na přísný profil svého muže. Byl klidný jako vždy. Ne, on nebyl nejistý, dokonce ani teď ne. Pod stolem vyhledala jeho ruku. Aniž se na ni podíval, stiskl ji a jí tělem projela energie, která z něj vyzařovala. Nebo to byla síla jejich svazku? Téměř zapomněla na to, že manželství osudu mělo vést k větším magickým schopnostem oboumanželů. Nikdy o tom nehovořili - všemu, co se týkalo jejich zvláštního svazku, se vyhýbali. Jenže pokud mohou posílit svou magickou moc, mají povinnost to udělat. Protože pokud není nic v životě náhoda, není náhoda ani to, že jim tato síla byla dána.
"Severusi, co víš o Artanovi Blishwickovi?" vytrhl ji z úvah ostrý hlas Minervy. Ani si neuvědomila, kdy vlastně přešli k druhému bodu, k volbě ministra.
"Neznám jej příliš dobře. Nikdy nebyl mezi příznivci Pána zla," řekl Snape věcně a Hermionu zamrazilo, s jakou lehkostí o tom hovoří. Nezná jej, protože nebyl Smrtijed. "Jako člena Starostolce jej spíše budeš znát ty, Minervo. Nebo Elfias."
"Já ho znám, Severusi. Ale zároveň o něm vůbec nic nevím. Je zdvořilý, inteligentní, vlastně proti němu nemůžu říct nic špatného."
"Artan Blishwick hodně často soudil. Byl vždy perfektně připravený. Nepatřil k nejhorším," poznamenala Hermiona.
"Ty vlastně znáš taky všechny členy Starostolce, Hermiono," otočil se k ní překvapeně Harry.
"Všechny ne. V malých senátech z nich soudilo pravidelně ani ne třicet. Ostatní chodili jen na plénum. O těch nejsem schopná říct skoro nic. To spíš Minerva. Nebo Elfias, ten je tam ještě déle."
Elfias si odkašlal a vstal. "Připravili jsme s Minervou ten seznam, jak bylo zadáno. Pokud to nechce říct Minerva -"
"Je to zejména tvé dílo, Elfiasi. Prosím," pokynula mu Minerva. "Ale abyste se lépe orientovali…" mávla hůlkou a před každým se ocitnul duplikát seznamu členů Starostolce, s vyznačením jejich kolejní příslušnosti.
"Takže," odkašlal si znovu Elfias Dóže. "Nejvyšší divotvůrce Tiberius Ogden je skvělý a vážený kouzelník. Byl jeden z mála, kdo tehdy odstoupili na protest proti krokům Popletala. Jenže jeho názory jsou velmi konzervativní. Téměř bych ho nazval úzkoprsým."
"Mluvil jsi s ním už o Harrym?" zeptala se Minerva.
"Ne. Tedy ano, ale nepřímo. Nejsem si jist, ale… je velmi dobrý přítel svého zástupce Tiberia McLaggena."
"To je Cormacův otec nebo strýc?" zeptal se Dennis Creevy.
"Strýc. Ne že by to na věci něco měnilo," poznamenal Arthur Weasley. "A to není všechno."
"Jistěže není," souhlasil Elfias. "Cormac McLaggen se oženil s pravnučkou Archibalda Newtona Berengarií. Archibald je třetí vysoký divotvůrce Starostolce. Jeho prateta, Oona McLaggenová, byla za svobodna Greengrassová. Theophilus Greengrass je její bratr."
"Manželka Malfoye je taky Greengrassová, ne?" zeptal se Ron.
"Ano. Ale je tam dost vzdálené pouto. Dále: Ctihodná členka Starostolce Godelva MacDougalová se jmenovala za svobodna McLaggenová. Je to sestra jeho dědečka. Jeho matka se jmenovala za svobodna Diggoryová. Bývalý ministr Eldritch Diggory je její otec. A-"
"Zadrž," zvedl ruku Harry. "Kolik členů Starostolce je s Cormacem příbuzných?"
"Blízkými příbuznými, tedy sourozenci rodičů a prarodičů jeho a jeho manželky je jen osm členů Starostolce. Ale dost vlivných členů."
Chvíli se rozhostilo ticho.
"Kolik tedy myslíš, že má jistých hlasů?"
"To není tak jednoduché říci-" začal Elfias Dóže rozvážně, ale Snape ho přerušil.
"Kolik?"
"Jsem si prakticky jistý třinácti hlasy, včetně samotného Cormaca. Kromě těch, o kterých jsem mluvil, je to nepochybně Kornelius-"
"A kolik má jistých Harry?" vyštěkl Snape.
Elfias Dóže nahlédnul do svých poznámek. "Tak, snad Persival Weasley -"
"Percym si ale třeba já vůbec nejsem jistý," poznamenal George.
"Georgi," zavrtěla hlavou Molly a nešťastně se podívala na svého muže.
"Já ano," nesouhlasila Georgeova žena Angelina. "Mluvila jsem s ním. I s Audrey."
"Takže Percy," přikývla Minerva.
"Snad," utrousil Ron.
"Já a Elfias samozřejmě také," pokračovala Minerva.
"Podporu Harryho mi slíbil Rupert Figg a také Nobby Leach," přidal se Burton Battley.
"Co Patrick Finnigan?" zeptal se s napětím Harry. Hermiona chápala proč. Finniganův syn Seamus zahynul při hlídání Doupěte. Je to důvod pro podpoření Harryho, nebo proti?
"S ním jsem hovořila já, Harry. Slíbil to," řekla Minerva.
"Gawain to slíbil přímo mně, ale jestli opravdu… Vztahy jsem s ním ale měl vždycky dobrý," zamumlal Harry.
"Gawain je jistý," prohlásil Burton Battley.
"Tedy to máme pět jistých hlasů, pokud si to nikdo z nich nerozmyslí," poznamenal suše Snape. "Co Artan Blishwick? Podpoří ho někdo mimo Zmijozel?"
"Myslíš, že ho podpoří všichni zmijozelští? Theophiluse Greengrasse a Oonu McLaggenovou počítám pro Cormaca. A možná se s někerými dá pracovat, vždyť to nejsou příznivci…" Elfiasův hlas vyzněl do ztracena.
"U některých si tím nejsem zcela jist. Ale i ti, co nejsou… Artan Blishwick má dobrou pověst. A Zmijozel už příliš dlouho neměl ministra. Cítí pocit nerovnováhy a nespravedlnosti. Do značné míry oprávněný," ušklíbl se. "A dovolím si tě opravit, Elfiasi. Theophilus Greengrass bude, myslím, ctít spíše kolejí příslušnost. Snad jen madam McLaggenová bude váhat."
"Myslíš, že podpoří spíše Blishwicka než svou krev?" zeptala Minerva.
"Těžko říct. V žádném případě to ale nebude Harry."
"Takže to vypadá na patnáct nebo šestnáct hlasů pro Blishwicka," řekla tiše Ginny.
Chvíli bylo ticho.
"A Horácio Křiklan?" zeptala se Hermiona.
"Horacio se už měsíc nikde neukázal, Hermiono. Nikdo neví, kde je," zavrtěla hlavou Minerva.
"Severusi…" otočila se Hermiona ke svému muži.
"Já také nevím, kde je."
"Ale dokázal bys ho přesvědčit."
"Nevím."
"Minule se taky schovával," řekl zamyšleně Harry. "Ale Brumbál ho našel. A přesvědčil."
"Nejsem Brumbál, Harry," odseknul ostře Snape.
"Ale pokusíš se," podívala se na něj s prosbou v očích Hermiona.
"Samozřejmě. Měla jsi mě informovat dříve, Minervo. Teď už na to budu mít opravdu jen velmi málo času. Ne že by to ten jeden hlas mohl změnit," sevřel rty.
"Důležité je, kolik je nerozhodnutých. Snažíte se s nimi přece hovořit, ne?" Hermiona těkala pohledem z Elfiase na Minervu.
"Samozřejmě," ohradil se téměř dotčeně Elfias Dóže. "Damocles Belby je už opravdu hodně starý. Sešel jsem se s ním už dvakrát, dokonce mi to i slíbil-"
"Tak proč jsi ho nezapočítal?"
"Damocles hlasuje většinou podle toho, vedle koho sedí. A to je Tiberius McLaggen."
"Mluvila jsem s Edmundou Dohertyovou. Je to moje bývalá studentka," řekla Minerva.
"Takže-" zvedla s nadějí hlavu Hermiona.
"Nelíbí se jí ta záležitost.Možná kdybych -" podívala se na Snapea.
Ten jen zavrtěl hlavou.
"Kdo se zná nejlépe s Edmundem MacDonaldem?" zeptala se Hermiona. "Hovořili jste s ním už?"
"Zajdu za ním," nabídl se Arthur.
"A já si půjdu ještě promluvit pro jistotu s Percym," dodala Molly. "Měl by si promluvit i se svým tchánem. Bones je vlivný, a dokázal by přesvědčit váhající. Alder Brown je tvůj bratranec, Basile?"
"Vzdálený. My se bohužel s bratránkem Alderem vůbec nestýkáme," prohlásil omluvně Basil Brown. "Ale pokusím se… Levandule, půjdeš se mnou?"
"Určitě," slíbila.
"Lenko, co Nevillova babička?" pokračovala Hermiona s nosem zabořeným do pergamenu.
"S Augustou jsem hovořila. Je trochu konzervativní ve svých názorech, ale společně ji určitě přesvědčíme. Sice jí také vadí, že -" Minerva si vzdychla a podívala se na Severuse. "Určitě by ale nezaškodilo, kdyby ji navštívil i Neville, Lenko."
"Vyřídím mu to. Trochu se na něj zlobí, ale když uvidí Sungifu, určitě se zlobit přestane," řekla Lenka s lehkostí, jež ji neopouštěla v žádné situaci.
"Ona ji ještě neviděla?" podívala se na ni překvapeně Hermiona.
"Neodpovídá nám na dopisy," pokrčila rameny Lenka. "A když jsme tam jeli, neotevřela nám. Neville se pak urazil. Ale to bude určitě v pořádku," prohlásila s jistotou, kterou Hermiona zdaleka necítila.
Zavrtěla hlavou a písmeno H u jména Augusty Longbottomové škrtla a nahradila jej otazníkem.
"Mami, s tetičkou Melissou jsi nemluvila?" zeptala se Ginny.
"Ne. Od svatby… Promluvím s ní. Ale zrovna u ní si nemyslím, že…"
"Melissa je úzkoprsá slepice," prohlásil Ron.
"Pamatuju si ji," přikývla tiše Hermiona. Setkání s paní Prewettovou skutečně nepatřilo k nejpříjemnějším vzpomínkám na dvojitou svatbu Rona a Nevilla. "Ona je rozená Selwynová, že? Ale není Zmijozelka a její muž zahynul za první války s Voldemortem…"
"Máš dobrou paměť, Hermiono," přikývla Molly.
"Jestli počítám dobře," řekla Hermiona, když za otazník u jména Melissy Prewettové dopsala do závorky písmeno B, které po chvíli přemýšlení škrtla a nahradila velkým céčkem a posléze doplnila malým otazníkem, "tak pokud by všichni nerozhodnutí hlasovali pro Harryho, tak máme právě dvacet devět hlasů, tedy nadpoloviční většinu. Včetně Křiklana, Severusi. A včetně Melissy Prewettové, Molly," skousla zamyšleně ret. "Jenže my nepotřebujeme absolutní většinu, stačí nám i obyčejná, což u tří kandidátů může být i o dost méně. Problém by tedy byl, až kdyby došlo k druhému kolu, protože Cormac získá určitě i Blishwickovy hlasy, jenže to, že získají úplně stejně, je nepravděpodobné. Máme dost slušnou šanci," dodala, jako by chtěla přesvědčit samu sebe. Dívala se po pochybovačných tvářích ostatních. Jistě, ta pravděpodobnost byla malá, což tušila už dlouho. Jenže bylo to důležité. A nejen kvůli Harrymu. Nejen kvůli Řádu. Nebyla si hlavně vůbec jistá, jak se bude Cormac McLaggen dívat na Severuse jako zástupce ředitele v Bradavicích. A to se jako ministr možná dozví i o jeho skutečné roli. Ne. Musí udělat všechno pro to, aby to byl Harry. Musí to dokázat. A není důvod, aby to nedokázali.
"Možná… aby to nakonec nebyl ten Blishwick… snad bych měl fakt raději odstoupit," zamumlal Harry.
"To ať tě ani nenapadne, Harry," zavrtěla rázně hlavou Hermiona. "Blishwick to nebude. Sice vypadá momentálně nejsilnější, ale nezíská nerozhodnuté hlasy mimo svou kolej."
"Tím si přece nemůžeš být jistá," zaprotestoval Harry.
"Myslíš, Harry?" protáhl Snape. "Zmijozel už nebyl ministrem tři sta let. Nemyslím, že teď je doba, kdy by se tuto nedůvěru podařilo překonat. Dokonce ani všemi oprávněně váženému Artanovi Blishwickovi ne."
"Což je dobře," prohlásil s uspokojením Ron a Hermiona si všimla tichého souhlasu ostatních členů Řádu. A stisknutých rtů svého muže.
"Je to tchán Kenleyho Selwyna," řekla se zúženýma očima Ginny.
"To je ovšem těžký zločin," neodpustil si Snape podle Hermiony vcelku zbytečnou poznámku. Vždyť to byl přece on, kdo na to první upozornil. Tak proč mu to teď vadí?
"Pojďte, probereme znovu, kdo za kým zajde," zabořila nos zpět do pergamenu. "Každý hlas může rozhodnout a ministr bude ministrem, ať zvítězí o jeden nebo o dvacet hlasů. Máme na to ještě téměř tři týdny. Takže, Damocles Belby - Minervo, promluvíš s ním ještě i ty? Arthure, na tebe by také mohl dát. A Elfiasi, mohl by ses pokusit při hlasování posadit vedle něj?"


Poznámky:
1. Doufám, že jsem vás technickou debatou neunudila, ale… když má být Tomáš odborník, tak to bylo potřeba trochu ukázat, ne? A měla jsem k tomu kvalifikovaného poradceJ
2. O zneužívání školaček Kennethem Calmanem si četl Joshua ve Věštci předminulou kapitolu.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KattyV KattyV | Web | 7. března 2015 v 18:20 | Reagovat

Musím říct, že se mi tady moc líbí Parta a Tomáš. Ale představa toho, jak jsme pod neustálou kontrolou už teď je děsivá. (Jak jsme na to ostatně ve čtvrtek narazily.) A obávám se, že bude hůř. V zájmu bezpečnosti se vzdáváme svobody. Zatím celkem dobrý. Nikdo mne za blbý kecy nikde nepopotahuje. Ale stačila by jedna docela malinkatá diktatura a tohle je tak strašně a tak snadno zneužitelné... O_O

2 Richenza Richenza | 7. března 2015 v 23:36 | Reagovat

Ano, to je to, co znepokojuje nejen mě. Třeba i Cílka, jehož citát o velké nesvobodě v případě jakékoli nesvobody už jsem  u jiné kapitoly použila. Nebo třeba tvůrce mého oblíbeného seriálu Person of Interest. Je to lehce děsivé, ovšem samozřejmě že jde o to, ne jak ty informace shromáždit, ale jak je vyhodnotit - právě o tom je ostatně Person of Interest, který začínal jako čirá fantastika.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014