ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

18. Rytíři

9. dubna 2015 v 0:01 | Mannaz |  PODZEMNÍ POLE

Omlouvám se čtenářům i Mannaz. Díky Velikonocům jsem v úterý měla pondělí a navíc jsem měla chřipku. Takže jsem úplně vypustila fakt, že je třeba vložit další kapitolu Podzemního pole. Takže ji tady máte se zpožděním. Užijte si ji.


18. Rytíři

Kristýna znovu seděla v křesle u nízkého stolku umístěného v zadní části antikvariátu. Bylo to už potolikáté, a přesto to teď bylo naprosto odlišné od všech jejích návštěv zde. Opřená o měkké čalounění, víčka zavřená vychutnávala krátké okamžiky odpočinku. Její tělo po něm volalo, hlava však nechtěla pustit otěže bdělosti, věděla, že se svět obrátil naruby, že všude číhají nepozemské bytosti přinášející konec.
Sevřela prsty hladké opěradlo a otevřela oči. Vysoké police s knihami, obrazy na stěnách, prodejní pult, vše bylo utopené v naprosté tmě. Přesto se stále a bezvýsledně pokoušela něco zahlédnout.
Ostatní si také našli nějaké místo k sezení, Jakub se usídlil na dřevěných schodech, po tom, co několikrát zakopl a málem upadl, když se snažil po místnosti přecházet. Chápala jeho touhu dát věci do pohybu.

"Co se dělo v kostele?" zeptal se po chvíli Myslibor, bylo zvláštní, jak se prostorem vznášel jeho hlas, jakoby tam ani jeho majitel nebyl.
Kristýna se malinko zavrtěla, čekala, zda nezačne mluvit Neville či Snape. Když mlčeli, dala se do vyprávění sama. Pověděla jim o studentovi, o jeho odpoutání od Pole i o tom, jak se jim před krátkou dobou ztratil. Vybavila si znovu, jak snadno ho pohltila temnota a otřásla se. Kdo ví, co pod schody číhalo, propuštěné z Pole, zlé a nenasytné. Měli velké štěstí, že unikli.
"Takže vás všechny zachránila obyčejná levandule?" podivoval se Jakub.
Kristýna přikývla, pak si uvědomila, že to nemohou vidět.
"Ano, jsem si tím jistá. Nebyla náhoda, že tam rostla, byla na dost nepravděpodobném místě."
Jakub si pro sebe zamumlal cosi, co znělo jako nespokojené reptání.
"Vždyť víš, Jakube, jakou ochranu měl Mikuláš. Jednou z jejích složek byly byliny. Zdá se, že se nám tu něco snaží pomoci," ozval se Šimon a v hlase mu byl znát zájem i jakýsi káravý podtón. Nikdy dobře nesnášel Jakubovu zdánlivou lehkomyslnost a zbytečnou upovídanost.
Kristýně to celé začalo dávat větší smysl. Navíc si vybavila svoji poslední návštěvu Pole.
"Je to saň nebo drak, veliký stříbrný. Má hrozně krásné oči," řekla a věděla, že je to tak.
"Viděla jste tu bytost v Poli? To proto jste napsala tu báseň? Komunikovala s vámi?" antikvář ji zahrnul otázkami, na jejichž zodpovězení mu velice záleželo.
Kristýna se v křesle prudce posunula a praštila se kolenem o stolek. Bylo jí to jedno. Ano, komunikovala s ní! Vzpomněla si na své první setkání s tou bytostí, v uších se jí rozezněla slova, která polohlasem zopakovala:
"Musíš jim o mně říct, musíš jim mě připomenout! Tohle říkala a dnes se mi pokoušela sdělit něco, co přerušil student, když mi málem rozmačkal ruku. Raději bych to namalovala, ale to teď jaksi nejde," trošku nepatřičně se uchechtla. Chtěla pokračovat, ale najednou jí přejel mráz po zádech a hrdlo se jí sevřelo. Něco naplnilo antikvariát. Něco, co nemohla vidět a co nevydalo jediný zvuk. Přesto si byla jistá, že to tam je.
"Proč by komunikovala právě s tebou? Jsi z nás nejslabší a jsi mudla," pronesla zlostně Liliana. Už měla dost toho, že se všichni točili kolem téhle malířky jenom proto, že co chvíli propadla šílenství a malovala své děsivé obrázky. Zatímco oni se vydávali všanc nebezpečí, zůstávala v klidu schovaná v domě.
"Ty jsi hrozně samolibá, Lili. Vždycky jsi byla. Pyšná a studená," obořil se na čarodějku Jakub a zřejmě vstal a zkoušel k ní dojít, protože zaslechli několik ran, jak narážel do věcí, a tlumené nadávky.
"Takhle ten problém nevyřešíte. Hádáte se a zatím vám utíká čas. Jako ostatně vždycky. Pan ukecaný, slečna ledová a náš přemoudřelý geomatik," přidal se podrážděně Vilém.
Kristýna udiveně sledovala jejich hádku. Co se to s nimi dělo? Copak nevnímali plíživé nebezpečí, co naplnilo vzduch v místnosti? Takhle mluvili lidé, kteří spolu bojovali proti výtvorům Podzemí, kteří znali Pole lépe, než kdokoliv jiný.
"A ty jsi snad něco dokázal, Viléme? Řekni jedinou věc, kterou jsi udělal, aby nám to tu nepřerostlo v tuhle temnou katastrofu. Co?" Jindy klidný Šimon téměř křičel.
Kristýna začínala mít čím dál větší strach. Nic nechápala. Nechtěla uvěřit tomu, že se teď, v tak závažnou chvíli, začnou hádat o nesmyslech. Navíc jim potřebovala povědět o dnešní vizi, bylo to tak moc důležité!
Ucítila na ruce lehký dotek jemných prstů. Neville, co seděl naproti, se k ní naklonil a znepokojeně zašeptal: "Co to dělají? Nezdá se ti to divné?"
"To tedy ano, jako by tu proletěl rozvratič, " místo Kristýny odpověděla Luna klidně, jako by se do takových situací dostávala běžně a nepovažovala je za nebezpečné.
"Žádný rozvratič, samozřejmě, neexistuje. Ale v každém případě ta nenadálá hádka je podezřelá. Co myslíte, mistře Myslibore?" Snape u sebe nepociťoval takovou podrážděnost, jaká tu poletovala tmou a vkrádala se Strážcům do duší. Snad se ho jen nepatrně dotkla. Stejně tak si stačil všimnout, že Neville, Luna ani Kristýna nemají tendenci po sobě vrhat nadávky a výčitky. Zvláštní.
Myslibor neodpovídal. Cítil, jak se v něm vzmáhá zlost. Na všechny v téhle místnosti, kvůli jejich neúspěchu, kvůli jejich vlastnostem, jejich pouhé existenci. Co si ten arogantní profesor myslí? Že budou jásat, když tu viditelně prohráli? Co chce dělat? Nafoukaní cizáci. Nemá cenu s nimi hovořit. S nikým.
Kristýna se stále dotýkala Nevillovy ruky, napjatě čekala, co antikvář odpoví. Vždy byl klidný a plný sebevědomí. Věřila v něj. Ale on mlčel. Zato ostatní Strážci se stále přeli, mluvili všichni najednou, zlost se stávala téměř hmatatelnou.
"Tohle má na svědomí magie. Je všude okolo," šeptl Neville napjatě. "Máš ještě tu levanduli?" zeptal se Kristýny.
"Mám," odpověděla. Zdálo se, že Neville přišel na nějaký nápad.
Tápavě našel její druhou ruku a vzal si od ní dvě snítky. Třetí jí zůstala v dlani. Neville jí jemně zavinul prsty v pěst.
"Nepouštěj ji! Drž se toho, co tě může zachránit. Chci, abys měla šanci," šeptal naléhavě a hlas se mu chvěl.
Neville se narovnal a zanechal Kristýnu ve tmě. Věděl, že je kousek od něj, ale připadalo mu, že zrovna tak může být nekonečně daleko. Temnota ho sužovala víc a víc. Bál se, ačkoliv si to nechtěl připustit. Prsty levé ruky se mu třásly, když jejich konečky svíral tvrdé stonky byliny. Pravou rukou na ně poslepu namířil hůlkou a neslyšně vyslal kouzlo, které, jak doufal, mělo její ochrannou moc rozšířit po celé místnosti. Konec hůlky se na nepatrný okamžik rozžehl teple žlutým světlem, to se ve chvíli změnilo na fialovou záři, jež bleskově proletěla místností a pohasla. Spolu se světlem se v prodejně šířila silná a omamná vůně.
Hašteření Strážců utichlo.
"Vypadá to, že se to povedlo. Slušná práce, kolego!" ocenil ho tiše Snape. Mohl by přísahat, že se v místnosti dá lépe dýchat. Cosi, co se tu plíživě roztahovalo, zmizelo.
"Co se to tu dělo!?" vykřikl Jakub.
"To bych taky ráda věděla. Jakube, dej tu hůlku ode mne dál!" ozvala se Liliana pobouřeně, ale stín zloby byl z jejího hlasu smazán.
"Pole se nás snažilo rozdělit," objasnil mistr Myslibor, on se na své nedávné pocity dobře pamatoval, cítil ještě jejich pachuť v ústech, ale v srdci už žádnou zlobu neměl. V duchu děkoval mladému čaroději, že tak účinně zasáhl.
Chvilku se všichni potichu vypořádávali s myšlenkou na to, co by se stalo, kdyby se to Poli povedlo.
Dělají jeden krok vpřed a dva dozadu. Kristýna to znepokojeně sledovala. Vždy, když dostanou nějakou šanci, narazí na stopu, Pole zasáhne větší silou a s větší podlostí. Je potřeba konečně popojít o pěkný kus vpřed, předběhnout Podzemí.
"Viděla jsem dnes v Poli skupinu čarodějů, vedl je muž s prstenem ve tvaru stočeného hada. Vy takový máte, mistře. Myslím, že jste to byli vy," Kristýně si vybavila Mysliborovu ruku, běžně na ní vídala ten velký starý prsten, teprve teď si ho spojila s dnešní vizí.
Co nejpodrobněji se snažila vylíčit, co jí stříbřitá saň stačila ukázat. Slova ji zlobila, nedokázala s nimi vyjádřit tolik jako tužkou na papíře. Nemusela zavírat oči, aby si znovu vybavila ten krátký vzkaz, stačilo se zahledět do tmy. Divila se, kolik detailů si zapamatovala. Antikvář se jí vyptával hlavně na horu, do které rytíři vstoupili.
"U vchodu roste obrovský buk." Kristýna sklopila pohled od rovného hladkého kmenu a zahlédla na zemi spadané ježaté bukvice. Nechápala, jak je možné, že se může v znovu vyvolané vzpomínce takhle rozhlížet.
"Buk vlevo, napravo je velký balvan z růžového křemene a teče z něj voda," dodávala další podrobnosti, které stále přibývaly. Dokonce ucítila nepříjemný zápach sirovodíku, přicházel od vody.
"Je to nějaký léčivý pramen, smrdí po zkažených vajíčkách." Kristýna se snažila najít další záchytné body, ale už nemusela.
"Já vím, kde to je! Tohle je v Šárce. Kousek od koupaliště. Ten buk tam pořád je, balvan taky. Jen pramen už vyschl.
Ale kdysi tam býval," Lilianě byl v hlase znát úsměv.
"Zajímalo by mě, co v té hoře najdeme. Kristýnina vize mě malinko děsí," poznamenal Šimon zamyšleně.
Jakub to viděl jinak: "Mně se to docela líbí. Myšlenka, že v zářivé magické zbroji konečně vyrazíme proti tomu zatracenému Poli, je lákavá. Mistře, je na čase si vyzvednout zbraň."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | Web | 9. dubna 2015 v 7:34 | Reagovat

Mannaz, to je krásná vize - s horou, laskavou saní a zářivou magickou zbrojí.
A líbí se mi jak zdůrazňuješ, že vnitřní nesváry mohou být téměř horší než vnější nepřítel. A ještě - že klíčem k řešení a záchraně je vnímavá dívka bez magie.

2 mannaz mannaz | E-mail | 10. dubna 2015 v 9:29 | Reagovat

Regi, děkuju!

Mám ráda laskavé příběhy, a ačkoliv mou povídkou prolíná podzemí a temnota, doufám, že se tam tu a tam objeví i laskavost - která není možná leckdy bez statečnosti a odvahy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014