ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola třináctá: Ve sladké ulici

24. dubna 2015 v 0:01 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC


"Způsobilost či nezpůsobilost člověka pro vykonávání určité státní funkce lze předem odhadnout podle těchto tří podmínek: buď rozumí své věci sám a nikoho dalšího nepotřebuje, nebo si umí dát od jiných schopných poradit, anebo sám nic nedovede posoudit, ničemu nerozumí a na rady neslyší - a ten není k ničemu." Niccolo Machiavelli

Jak si vede nový ministr čar a kouzel? A co Parta v dalekých Čechách? Probudila se z kómatu?

Písničku si pusťte zde.

Kapitola třináctá: Ve sladký ulici



V komatu nebylo dobře
vlci nebyli bratři
nejdřív to byly malý tečky
ted už je můžeš úplně spatřit
jak za tebou běží plání
a zatím koušou do prázdna
jsou jako špatný myšlenky černý
je jich docela velká smečka

už se ženou!

ve sladký ulici
je pole minový
holčička kope do
klubíčka z pavučiny
já tam jdu- kličkuju
a mám nohu v kráteru
možná to dokážu
a najdu tu odvahu

bude to jiný
úplná nádhera ideální
bude to jiný
a osedlám koberec létající
já vím
že to ještě přežiju

ve sladký ulici
je pole minový
dravci tam číhají
a čekají na kořist
já tam jdu - kličkuju
srdce v krku
nohu v kráteru
možná to dokážu
najdu tu odvahu

bude to jiný
úplná nádhera ideální
bude to jiný
a osedlám koberec létající
já vím
že to ještě přežiju

Vypsaná fixa



Londýn, Ministerstvo čar a kouzel; 3. září 2012

"Je šéf volný, Loelio?" opřel se Harry o stůl plavovlasé nakrátko ostříhané třicátnice dohlížející na brk klouzající po pergamenu.
"Jo," odpověděla, aniž zvedla hlavu od práce.
"A můžu dál?" nezvedal se Harry.
Loelia se na něj konečně podívala: "Co blázníš, Harry, samozřejmě běž dál, to je snad jasný, ne?"
Harry přikývnul a zamířil ke dveřím svého šéfa.
Gawaina Robardse si Harry vážil. Když po válce nastoupil do bystrozorského výcviku, řídil Ústředí bystrozorů, a Harry pod ním pracoval rád. Gawain byl věcný, pracovitý a naprosto poctivý. Možná byl až příliš opatrný, až příliš dbal na to, aby bystrozoři ani v nejmenším nepřekračovali své pravomoci, ale to bylo samozřejmě v pořádku. Když jej Kingsley před sedmi lety povýšil do funkce vrchního ředitele Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, Harry po něm převzal vedení Ústředí. Pod Gawaina nyní spadalo kromě bystrozorů i administrativní zázemí Starostolce, oddělení nepatřičného užívání kouzel a odbor zneužívání mudlovských výtvorů, kde kdysi pracoval Arthur Weasley.
"Jo, Harry," zarazila jej Loelia, když už téměř otevíral dveře. "Možná…" ztišila hlas, "vlastně zvaž, jestli to fakt spěchá. Trochu mu vadí to s tím Stonehedgem."
"Co je s ním?" vrátil se Harry zpět ke stolu a také automaticky ztišil hlas.
"Ty to ještě nevíš, Harry?" naklonila se Loelia až k němu. "Ministr ho jmenoval náměstkem. Přitom šéf samozřejmě čekal, že se jím stane on, když je nejdýl sloužícím vrchním ředitelem. A ministr tam jmenoval Stonehedge, což je šéfův podřízený, a navíc…" Loelia nedořekla, její výraz byl však dostatečně výmluvný.
"Navíc si ho moc nevážil, jo, to vím," zamračil se Harry. Matthiase Stonehedge také neměl příliš rád. Vlastně proti němu před jeho jmenováním do funkce vedoucího ústředí administrativních služeb Starostolce nic neměl, věděl o něm jen, že je pracovitý, pečlivý. Neviditelný. Jenže pak začaly ty články o Hermioně, které ji spojovaly i s ním… Od toho by se samozřejmě dokázal oprostit, rozhodně na Hermionu už nežárlil, jenže Stonehedge se k ní zachoval nefér. A on neměl rád lidi, kteří se chovali nefér k jeho kamarádům. Jenže jeho jmenování bylo logické, tedy bylo logické z pohledu Cormaca. Stonehedge byl proti Hermioně. Hermiona byla s Harrym. Tedy Stonehedge byl na straně Cormaca. A Gawain volil Harryho, stejně jako Percy. A třetí z vrchních ředitelů, Edmund MacDonald, se raději omluvil pro nemoc. Jenže to bylo málo, protože nepodpořil ani Cormaca, a jeho hlas mohl chybět. Jak je svět pana ministrajednoduchý! Potřebuje se obklopit lidmi, kterým věří… Na schopnostech, čestnosti, odvaze, na tom nezáleží.
Loelia se omluvně usmála. "To si ale necháme pro sebe, Harry. Nechceš tu svou záležitost raději odložit?"
"Risknu to," ušklíbl se Harry a odhodlaně vzal za kliku.
Gawain Robards seděl shrbený nad stolem a listoval tlustým fasciklem pergamenů.
"Dobré ráno, šéfe," pozdravil Harry a snažil se, aby to znělo stejně jako těch předchozích třináct let.
"Jsem rád, že jdeš, Harry," zvedl Robards hlavu. "Zrovna čtu složku toho Calmana. Pořád žádné stopy?"
"Skoro jsme ho měli, dostali jsme tip od informátora. Ale byl pryč."
"Kdo o akci věděl?" zeptal se Robards úsečně.
"Taky tě napadlo, že… Jen Battley, Savage, Wolpert. Všem důvěřuju."
"A mimo Ústředí?"
"Nikdo. Nikdo, o kom vím."
"Prověř, jak to uniklo. Na to, abych věřil na náhody, jsem moc starý. Ale ty jsi chtěl něco jiného. Povídej." Robards byl stále úsečný, Harry se však nenechal odradit, na to jej znal příliš dlouho. Možná byl trochunepříjemnější než jindy, ale to po článku o neschopnosti chytit Calmana - a po jmenování Stonehedge - docela chápal.
"Jde o ten zatykač na Malfoye a jeho partičku. Pořád nikoho z nich nemáme."
"Všimnul jsem si," přikývnul suše Robards. "Museli očekávat, po kom půjdete."
"Jo, připravili se. A neriskují. Chceš říct, jak probíhá pátrání?"
"Ne, jsem si jistý, že pro to děláš všechno," zavrtěl hlavou Robards.
"Je to priorita. Ale… neděláme všechno. Určitě jim pomáhají… Mám tady návrh na zatykače na Narcisu Malfoyovou a Astorii Malfoyovou. Není možné, aby o něm nevěděly. Napomáhání-"
"Ne," přerušil ho rázně Robards. "To nemyslíš vážně, Harry. Dobře víš, že manželky a matky nemusí vypovídat proti svým mužům a synům."
"I ony jsou povinny překazit vraždu více osob. Ministerský výnos číslo 38 z roku 1999," odpověděl tiše Harry. "Jsou důvodně podezřelé, že o aktivitách Draca Malfoye vědí. Nejde jen o ten únos." Položil před něj složku papírů. "Je tam i písemné odůvodnění. Mám to podložené, Gawaine."
Robards vzal pergameny do ruky a začal jimi listovat. Po chvíli je podal zpět Harrymu. "S tím budu muset za ministrem, Harry," řekl vážně.
"Je to v tvé kompetenci."
"Harry… Nechtěl jsem tě rozrušovat… ale… Ministr si už ve čtvrtek vyžádal zprávu o tomto případu. Chce tě z něho odvolat pro střet zájmů." Harry zatnul pěsti a nadechnul se k odpovědi, ale Robards ho nenechal promluvit: "A ty jsi ve střetu zájmů, Harry. A ministr má právo být o takto závažných případech informován."

……………


Ústí nad Labem, Předlice; 7. září 2012

Vyšli z tmavého a zapáchajícího průchodu vedoucího do dvora plného odpadků na podivně prázdnou ulici. Lukáš si připadal jako v jiné zemi. Nalevo od nich byly ohořelé trosky domu s černými dírami místo oken, dům před nimi okna ještě měl, ale omítku už dávno ne.
Z otevřených oken byla slyšet hloupá písnička z rádia, ostrý křik nějaké ženy, pláč dítěte. Ty zvuky se nesly tou zvláštní ulicí téměř nepřístojně. Nikde nikoho neviděli, ale po chvíli vykoukla zpoza rohu černovlasá, copatá hlava s velkýma očima. Neviděli však stále nikoho z dospělých a Lukáš přemýšlel, co dělat. Najednou mu celá tato výprava připadala jako hloupý nápad. Do počítače Grindelwalda se jim od nepodařené akce v Kojaticích dostat nepodařilo, ale dostali se do počítače mudlovské policie a také jedné mudlovské bojůvky, která se nyní hrdě nazývala domobranou. A teď tu byli a měli za úkol varovat místní obyvatele. Lukášovi to připadalo ještě šílenější, než když se tak včera rozhodli.
"Tak co teď," otočil se ke svým společníkům. Několik z nich patřilo k více než dvaceti novým členům, které se jim přes léto podařilo získat. "Budeme obcházet byty a zvonit?"
"Myslíš, že tu fungují zvonky?" zeptal se pochybovačně Aleš Martan.
"Hlavně netušíme, kolik máme času. Měli bychom se rozdělit."
"Dobře. Doubravko, Zbyňku, Vítku, začněte naproti, Aleši, Ari, my se podíváme po tomhle domě."
"Dobře, šéfe," přikývla Doubravka a následována oběma nováčky se vydala přes tichou ulici.
"Počkejte tady," odpověděla Dora Ronovská a zastrčila hůlku do rukávu. "Podívám se za tou holčičkou."
"Patriko," vyklonila se z přízemního okna mladá žena, a za chvíli vyběhla ven ze dveří polorozpadlého činžáku. Oběma mladým kouzelníkům věnovala pohled rozzuřené lvice a vydala se rázným krokem pro dítě.
Když se vracela, dívenku držíc téměř až křečovitě za ruku, Lukáš jí zastoupil cestu.
"Musíme s vámi mluvit, paní."
"Nemám o čem s takovýma mluvit," prohlásila žena nepřátelsky. "Už jsem to řekla tý tvojí," pohodila hlavou zpět, kde ji následovala Dora krčící rameny.
"Opravdu s vámi musíme mluvit," přidal se Ari Maisel. "Chceme vás varovat."
Žena se podívala z jednoho na druhého, jakoby chvíli přemýšlela, jestli má začít křičet. "Tak jo," konečně přikývla a vešla do domu. Vedla je špinavou a zanedbanou chodbou. Stěny pokrývaly ostrůvky omítky, její barva se však rozeznat nedala. Byla zde cítit zatuchlina, plíseň, kanalizace spolu s výpary z mnoha kuchyní.
Vešli rovnou do kuchyně, která je překvapila svou čistotou a až kýčovitě vyumělkovanou zdobností.
"Patriko, tady zůstaneš," otevřela dveře a vstrčila holčičku do vedlejší místnosti. "Budeš hlídat děcka. Každou chvíli se vzbudí. A to si ještě vypiješ. Zakázala jsem ti jít ven," zahartusila.
"Ale on mě zavolal Daník, mami."
"A to má být co? Buď zticha, než ti jednu ubalím," zavřela žena za dcerkou dveře. Opřela si ruce v bok a vyzývavě se na návštěvníky podívala: "Tak co chcete? Něco s Dušanem?"
"To je váš muž? O něm nic nevíme."
Žena se zarazila, pak přikývla. "Tak co tu chcete, když ho neznáte?" Posadila se, vytáhla z krabičky cigaretu a zapálila si. "Kdo ste?"
"Naše jména nejsou důležitá. Víme ale, že vás chtějí odvézt pryč. Nevím, co chtějí udělat, ale vaše lidi z Rumunska, Maďarska, Bulharska… už někam odvážejí. Mají nějaké vzorové pracovní tábory, ale počty neodpovídají. Myslíme si, že…" zarazil se. Tohle říkat nahlas nechtěl. Zvlášť, když si tím ve skutečnosti nebyli úplně jistí a když vedle mohla poslouchat ta holčička s velkýma očima.
Žena beze slova potahovala z cigarety. Pak vstala. "Zavolám mamu," vyšla na chodbu. Do bytu, tak odlišného od prostředí domu i ulice, zavanul opět nepříjemný zápach. Za chvíli se vrátila i s hubenou vrásčitou ženou, které mohlo být stejně dobře čtyřicet i sedmdesát let.
"Co po nás chcete," posadila se ke stolu a naklonila se ke kouzelníkům. "Proč nás chcete strašit? Není toho tuná dost? V stredu zhorel henten barák," mávla neurčitě rukou, "byli tu policajti, že vraj elektrika, jak ju tu mame napojenu po našem, ale to nebylo od drátů, bylo to schválně," ztišila hlas. "Dušan se nevrátil predvčerom a neni sám. Chcú nás dostat preč a my bysme šli, jak by bylo kam," pokývala hlavou. "Tu už neni život. Prácu nemáme a jesť sa musí. Donesli ste peňaze?"
Lukáš rozpačitě zavrtěl hlavou. "Musíte pryč. Hrozí vám tu nebezpečí. Musíte říct ostatním-"
"Prečo by sem musela? Jisto že hrozí. Všeci to víme. To není prvý raz. Je to horší a horší. O tom Maďarsku som taky počula, prišla sem bývať sesternica z Fiľakova. A co?!" rozhodila ruce. "Co dělat? Kam máme ísť? Kam má ona ísť, s děckama?"
Lukáš sklopil hlavu. Všichni tři zaraženě mlčeli.
"Nemáte někoho… kdekoli. Ještě dneska sem přijedou. Pak už bude pozdě," Dora mluvila rychle, téměř překotně. "Přece musí být místo…"
"Proč nás chtějí odvíst?" zeptala se mladší z žen. "A kam?"
"To nevíme," uhnul Lukáš pohledem. "Ale můžou tu být každou chvíli. Vezměte děti a zmizte. Kamkoli. Máte určitě nějaké příbuzné…" jeho hlas vyzněl do ztracena.
Žena jen vrtěla hlavou. "Jak víte, co chtějí? Možno nám dají nový byty… Už to řikali, co spadl ten barák na jaře… A proč by sem vám měla věřit," zamračila se. "Nevěřím vám," řekla, jako by ujišťovala samu sebe.
"Proč bychom vám lhali," pokrčil rameny Lukáš a vstal. "Kde vlastně máte muže?"
"Po tom vám nic není," měřila si je teď mladá žena už vyloženě nepřátelsky.
"Dostali dopis, kde sú tamti, co zapálili," odpověděla její matka zamyšleně. "Odišli včera večer."
"To je špatně," zamračil se Lukáš.
"Proč? My si máme nechat všechno líbit?! Zůstaly tam děti!" založila ruce v bok mladší z žen.
"Mohla to být past," doplnil Aleš a Lukáš si všimnul, jak se mladé ženě strachy rozšířily oči.

A v tu chvíli uslyšeli pod okny přijíždějící auta. Příliš mnoho aut na tuto chudou čtvrť.

--------------------

Pokračujte na dokončení kapitoly


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014