ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

První bonus – Sebrané šílené teorie přítelkyně Ioanniny

15. dubna 2015 v 0:01 | Regi a Ioannina |  KRÁDEŽ V ŘEDITELNĚ


Jak jsem slíbila, nabízím vám první bonus. Věnuji ho svým dvěma tetám Betám (to velké B je tady schválně!).
Katty za hromadu obrázků, které povídku trefně doplnily a krásně přizdobily a Ioannině za to, že si celý bonus vlastně napsala sama. Počínaje druhou kapitolou totiž stvořila pokaždé speciální komentář s nějakou praštěnou teorií. Občas v nich dokonce něco málo prozradila (ona fakta jsou teď v textu tučně zvýrazněna).
Nemohla jsem je nechat jen tak ladem, protože to jsou přímo skvosty. Absurdní perličky, na které jsem pokaždé netrpělivě čekala a smála se nahlas, když jsem je četla. Užijte si je.



Kapitola 2. Co teď?
Hm, slíbila jsem ke každé kapitole novou šílenou teorii, co? Taaakžeee... Hm. Přes hranice klobouk nemůže. Tak tedy. Minerva nechala otevřený okno. Klobouk ukradla straka-odrodilec se zálibou v naprosto neblýskavých starých hučkách. Když se snažila klobouk přenést přes hranice pozemků do svého hnízda, způsobila těžký šok jistému skotskému ornitologovi, který byl dosud přesvědčen, že straky
a) kradou jenom lesklé věci a
b) se nic, natož straka s hučkou v zobáku, nemůže zjevit uprostřed lesa z čirého vzduchu.
Klobouk se totiž na hranici nabodl na neviditelný magický ostnatý drát. Straka tahala, drát tahal, klobouk ječel… Ornitologa nakonec kleplo, protože měl dojem, že za strakou, která tam nejdřív nebyla a pak letěla po zádech, vidí vířit jakési kusy cárů na neexistujících šlahounech. Naštěstí ho nekleplo moc, k večeru se probral, vytřepal si z hlavy pavučiny a šel domů a mumlal si cestou něco o silném pivu. Z kloboukových cárů, které spadly mezi listí a jiný humus, začaly klíčit čtyři nové kloboučky. Jeden červený, jeden zelený, jeden modrý a jeden žlutý. Do prvního září dorostou tak akorát, aby v houfu prvňáků hrály Kloboučku, hop.


Kapitola 3. Bradavice zvenčí i zevnitř
No samozřejmě Ria. A je strašlivá škoda, že slečna Marplová nešla do té knihovny. Zrovna ten večer tam totiž probíhala zanícená debata Rii a Hermiony na téma "kam se poděl Křivonožka". Křivonožka totiž prchl před plněním svých otcovských povinností, které na něj padly náležitý počet týdnů poté, co on sám padl na Norrisku, a to s takovou razancí, že Ria, která náhodou šla kolem, málem vypadla z obrazu. Jenomže z obrazu vypadnout nemohla, a tak spadla i s obrazem. Po obrazu zůstala ve zdi díra, obraz samotný odnesl Filch, který nechtěl, aby se někdo o zneuctění jeho milované Norrisky dozvěděl, a díru provizorně zalepil Protiva žvejkačkama, který měl v piksle. Sbíral je totiž celej rok na školních chodbách.
Norriska pak ty žvejkačky na jednom konci odchlípla (jelikož se tam na to místo dostavovala obvykle mezi druhou a třetí hodinou noční, aby se oddala příjemným vzpomínkám), a objevila díru. Když zjistila, že se opravdu čeká, využila příležitosti (bacha, teď to přijde, jo?), VYHODILA KLOBOUK Z OKNA, tentýž den ho dotáhla do oné chodby a nacpala do té díry. Stvořila tak pro svoje koťata geniální pelech - kvůli žvejkačkovým dvířkám nenalezitelný. Jak už to tak kočky umí. Klobouk už nikdo nezachrání, jelikož ho koťata zčásti pročurala, zčásti sežrala.
A tohle všechno by slečna Marplová snadno vyřešila, kdyby šla do té knihovny. Hermiona se červenala proto, že jí už před večeří Ria vyprávěla o tom Křivonožkově dostaveníčku. Samozřejmě. S Ronem to tentokrát nemělo společného nic.


Kapitola 4. Sólo pro obyčejného policajta
Cinky a Linky se strašlivě pletou. V Bradavicích byl ještě celkem nedávno domácí skřítek, který to tak dobře nemyslel. Byla to jistá Blinky. Sloužila ropuše Umbridgeové od té doby, co byla milá Dolores batole. Blinky sice vypadala jako kus špatně opracovaného prkna, které se asi tak dvacet let povalovalo mezi hnijícími chaluhami na bahnitém pobřeží, občas zaplavováno vysokým přílivem, nicméně pořád měla svou skřítčí magii. A tak, když si paní Dolores přála, dopravila ji Blinky do ředitelny, která byla ubohé Dolores kdysi neprávem odepřena. Blinky se to povedlo tak, že když byla Umbridgeová ředitelkou, samozřejmě zařadila do stavu bradavických skřítků i svou skřítku, no a Brumbál nebyl zrovna úřednický typ, takže tu smlouvu zapomněl zrušit a pak na to už nikdy nepřišla řeč.
Takže Blinky mohla do ředitelny a mohla tam Dolores donést, jako Cinky a Linky nosí slečnu Marplovou. Blinky schovala paní Dolores - jak správně uhodl Ron - v krbu. Doloresiny šaty tam utrpěly strašlivou a nenapravitelnou újmu, ale nakonec to stálo za to. Protiva pochopitelně lhal, když říkal, že se s nikým nedomlouval. Domluvil se na tom randálu s Norriskou. Norriska totiž - jelikož kočky vlezou všude a vidí i to, co je neviditelné - objevila Umbridgeovou schovanou v krbu. A protože měla Umbridgeovou ze srdce ráda - a Dolores měla ráda ji, jelikož Norriska byla jediná kočka na světě, která Dolores dovolila ji hladit, oč Dolores od dětství nesmírně stála a rovněž jí to bylo krutým světem stále a stále upíráno… ech, kde jsme to byli?
Ano. Dolores a Norriska dlouho vymýšlely, čím se Bradavicím nejlíp pomstít za ta strašlivá příkoří páchaná na Norrisčině oblíbených, Dolores a Argusovi. Tedy, Argus, že, o něj až tak nejde, on vlastně jenom Norrisce otvírá dveře a konzervy se žrádlem. Takže - Dolores by se líbilo mít Moudrý klobouk. Hodlala ho hodit do Sava a pak obarvit na růžovo, trochu mu upravit střih a přidat na něj nějakou tu třešeň a tak, aby byl šik. Pak ho bude nosit veřejně a její pomsta bude dokonalá, protože tu starou hučku nikdo nepozná. Ano, chtěla mu zašít i ústa, samozřejmě, aby se ta hučka nemohla prozradit sama.
No. K věci. Dolores s Norriskou vymyslely ten chaos. Norriska ukecá Protivu, aby způsobil randál. Minerva a spol. vyjdou z ředitelny, Norriska vletí dovnitř, skopne klobouk směrem ke krbu. Dolores klobouk chytí (a když ne, zařídí to za ni Blinky). Pak se uvidí.
Uvidělo se snadno. Když Minerva odjela, nemohla Dolores z ředitelny nijak ven, dokonce ani s Blinkinou pomocí ne. Zhubla, chudák malá, a její upatlané a dávno už ne růžové šaty na ní plandaly. Ovšem - to byla právě cesta k vítězství! Když jí byly šaty už tak velké, že se do nich vešla zároveň s Blinky, schovala se Dolores celá ve svojí sukni, Blinky vystrčila límcem šatů svou olysalou hlavu a takhle vykráčely z ředitelny Kratiknotovi přímo nad nosem!
S kloboukem schovaným u Dolores v bombarďákách.


Kapitola 5. Všechno nejlepší!
Klobouk ukradla Sibyla. Totiž, ono to tak úplně nebylo. Sibyla tráví každé léto nahoře na terásce své věže ze zcela praktických důvodů. Pomocí slunce, sherry a ženských románů se uvádí do stavu transu, v němž vidí ledacos, mimo jiné i všechna Lunina bájná zvířata. Podle pohybu strachopudů v jejich tanci se škrknami pak, je-li již správně naladěna, tvoří proroctví na další školní rok. A když jich má málo, vylije si na každou dočtenou knihu zbytky z dopité láhve sherry a věští ze skvrn: věštbu skládá ze slov, která jsou na stránce nejmokřejší.
Jenže - Sibyla už není nejmladší a tato bolestivá procedura se drasticky podepisuje jak na jejím zdraví, tak na její vizáži. Takže se loni domluvila s jistým hejnem strachopudů, že využijí příležitosti, vyděsí něčím Norrisku, vženou ji do ředitelny a tam v nastalém chaosu shodí klobouk z jeho poličky. Pak ho vcucnou do zdi a nepoužívanými schodišti ho dopraví až k Sibyle.
A v tom je právě ten háček. Klobouk celou cestu strašlivě ječel, většinou zcela nepublikovatelné výrazy a temné kletby. Kudy prošel, tam se něco přihodilo. Takže spousta neznámých průchodů ve zdech a tajných schodišť popukalo nebo se pokazilo. Včetně toho Sibylina.
Ale Sibyla nakonec nad kloboukem vyhrála, zkrotila ho tím, že ho vymáchala v sherry a pak mu předčítala z červené knihovny, konkrétně z deseti náhodně vybraných knih naráz, a to tak, že měnila knihu vždy na konci stránky. Klobouku tím totálně zamotala dýnko. Klobouk se radši vzdal - takovou torturu nemohl vydržet - a souhlasil, že Sibyle poslední týden před začátkem školního roku nadiktuje dobré dvě stovky drbů, přeformulovaných obrazným a rýmovaným způsobem, aby to vypadalo jako věštby. Sibyla pak přestala klobouku číst nahlas a nadále se s ním pouze dělí o sherry.
Kdyby s Harrym a Ronem letěla slečna Marplová, určitě by si všimla kloboukovy zborcené špičky vykukující pod Sibyliným lehátkem. Taky by postřehla, že se ta špička povážlivě kymácí a že začíná přijímat barvu zralého baklažánu.


Kapitola 6. Stále nic
Vím, jak to bylo. Klobouk čmajznul Severus!
Krájení jablek a dodržování denního režimu a tak je sice fajn, ale Severuskovi už po těch devíti nebo kolika letech začínalo trochu hrabat z toho, že nemůže dělat žádný fyzický výzkum. Když už něco vymyslí, nemá to jak vyzkoušet, protože magie v malovaném světě funguje o fous jinak. Takže nejdřív tahal z Rii a jejího bratra rozumy o kouzelných obrazech, potom pracoval s premisou, že látka jako látka - klobouk sice není malířské plátno, ale hadr to přece jen je. Ten čurbes, co vznikl kolem Filchova rozlitého kýble, byl proto, že se Severusek snažil přivolat do obrazu Filchův hadr na podlahu. To se mu povedlo, hadr se báječně přilepil na plátno zvenku (a skopla ho prolétající Norriska, proto nakonec nechyběl). Následující dny Severus dumal nad tím, jak klobouk protáhnout obrazem dovnitř. Vymyslel to to ráno, kdy se měla Minerva vrátit, a taky to hned provedl. Klobouk schoval v té pohovce / posteli pod matrací. Je tam zakomponovaný tak šikovně, že o něm neví ani Ria. Když jde Ria jinými cestičkami do ředitelny, nasadí si Severus klobouk na hlavu a přemlouvá ho, aby krom obvyklého zařazení ještě provedl selekci prváků a doporučil mu, Severuskovi, nejnadějnějšího ducha z nich. Severus mu pak bude dávat soukromé lekce, a pokud se ten harant opravdu ukáže schopný, nechá ho opatrně testovat některé ze svých objevů.
Všechno je to moc hezké, až na to, že tím vtažením klobouku do obrazu něco pokazil a teď ho z toho obrazu neumí vyndat ven.


Kapitola 7. A bude hůř…
To bylo tak. Hagrid a Olympa měli mít letos výročí. Hagrid nejdřív zvažoval, že Olympě donese obrkytku. Dráp mu vyrval takový pěkný smrček a Hagrid ho trošilinku připoupravil do obrbonsaje. To by mohla Olympa ocenit, ne? Jenže narazil. Obrbonsaj mu neuneslo přenášedlo! No průšvih. A jak tak uvažoval, čím by mohl to přenášedlo posílit, napadlo ho, že on má svaly - a klobouk má čáry. Takže když byla Minerva na dovolené, vlezl Hagrid pod záminkou zjištění počtu budoucích prvňáků do ředitelny a lapnul klobouk.
Dál se výpovědi trochu liší. Zatímco nestranný pozorovatel by viděl Hagrida, jak chvilku váhá, potom bere klobouk z police a cpe ho do kapsy spratkového kožichu, Hagrid by pod veritasérem vypověděl, že na poslední chvíli zaváhal a byl to klobouk sám, kdo mu šeptal: "Vezmi mě, v chatrči si mě nasadíš a poletíme do Francie jedna radost." Hagrid by taky tvrdil, že mu klobouk říkal, že mu, tedy kloboukovi, tím Hagrid prokáže velikou laskavost, jelikož se on, klobouk, tady na té poličce za ta staletí už pořádně nudí.
Nicméně. Do žádné Francie se nedostali. Hagrid si šel pro přenášedlo a obrbonsaj, a jakmile uzřel svůj obrbonsajový dárek, málem padl. Našly ho totiž škrkny a ožraly ho až na samo dřevo. Hagrida chytila depka. Chtěl se uklidnit tím, že půjde nakrmit testrály. Ovšem zapomněl, že má v kapse klobouk. Takže když vytahoval myší pokroutky pro jedno testrálí hříbě, vytáhl s nimi i klobouk. Testrálí hříbě udělalo hop a chňap a cvak - a bylo po klobouku.
Hagrid se teď schovává ve své boudě a bojí se komukoli přijít na oči.


Kapitola 8. Magické obrazy
Ano, ano, mlžná rozhraní a závěr kapitoly.
To bylo totiž tak.
Milý Adair se poslední roky o prázdninách bavil tím, že hovořil s kloboukem. Jaký div, když byli ve škole stejně dlouho? Adair věděl, že se bude muset brzo rozhodnout, jestli zůstane, nebo půjde dál. A trápilo ho to: to vůbec není jednoduché rozhodování. Takže si povídal s přítelem kloboukem.
A letos klobouk dostal plačtivou. Nemůže z poličky, nemůže se uklidit do nějakého mlžného kouta, neplatí pro něj těch tisíc let, bude prostě sloužit… ani ne do roztrhání těla, protože se nemůže roztrhat, může se maximálně zaprášit! No hrůza.
Adairovi se klobouka zželelo a rozhodl se, že mu pomůže. Spolu se znalkyní mlžných zákoutí Harriet vtáhli klobouka do světa mezi rámy. Provedli to myší dírou, ve které jistá myš, šmejdivší předtím celé roky ve skladišti přísad do lektvarů (a některé z těchto požíravší), v jednom ze svých psychedelických raušů namalovala ocasem na stěnu obraz. O pár dní se na něj počurala. A protože zrovna tehdy šťastnou náhodou sežrala správnou kombinaci věcí ve správném pořadí, její psychedelický obraz ožil.
Takže - Adair a Harriet o tomhle kousku myší nory vědí. Myší obraz se nachází asi tak deset centimetrů od ústí nory. To je, a teď se držte, přímo pod kloboukovou poličkou! A jelikož Harriet hodně pozoruje svého muže, který experimentuje s používáním magie v obrazovém světě, a jelikož je Adair hodně zkušený (tisíc let rozhodně udělá svoje), nebylo nemožné klobouk postupně, po milimetříčcích, do nory vtáhnout. Poté, co ho Norriska tak šťastně a příhodně skopla z poličky.
Teď si klobouk lebedí v mlžném bezprostoří - a Harriet ho mezitím zgruntu přešívá. Klobouk si to děsně užívá. Prý je to jako být v salónu krásy.
Adair mezitím spekuluje, jak klobouk procpat zase zpátky na svět.


Kapitola 9. Konec hry
Ta síň. Už vím, jak to bylo. Klobouka ukradl netopýr.
A to takhle. Ve vížce nad schodištěm v ředitelské věži bydlí už odpradávna malá a velmi vážená kolonie netopýrů. Většina z nich umí nějaké ty kouzelnické triky. Tenhle konkrétní netopýr se umí zneviditelnit.
Takže - když byl venku ten čurbes s Norriskou, vletěl náš neviditelný netopýr do ředitelny a usadil se na kloboukovu poličku. Protože si nebyl jistý, že je opravdu neviditelný, nasoukal se postupně pod klobouka. A jak byl jednou tam, byl ztracen. Vždyť měl klobouk prakticky nasazený!
Klobouk totiž už dlouho, dlouho strádal. Nemohl si s nikým pořádně pokecat. Tedy on mluvit mohl, ale jelikož má jenom pusu, a uši už ne, tak neslyšel odpovědi. Dokud někomu neseděl na hlavě. Pak slyšel všechno. V podstatě je to takový nitrozpytný klobouk, že.
Takže teď seděl na hlavě (a zbytku těla) neviditelnému netopýrovi. A nadšený, že má konečně posluchače, žvanil a žvanil a žvanil. Prožvanil celou Minervinu dovolenou. Ovšem jak tak kecal, zapomněl se dívat netopýrovi do nižších vrstev myšlenek. Netopýr totiž dělal takové to "Hm," a "Ó, jémine," a "Ale nepovídej," a přitom se tiše připravoval na zoufalou sebezáchovnou akci: otevřou se dveře. Netopýr vystartuje. Zakotví na starém dobrém rodinném trámu. A už nikdy nebude odmlouvat mamince, že zrovna teď nechce vyrábět myší čipsy, ne, přísahám. Bude hodným neviditelným netopýrem až do konce svého dlouhého kouzelného života. Jenom když se dostane odsud, prosím prosím!
Dveře se otevřely. Netopýr vystartoval. Ale ouha - klobouka měl stále na hlavě. Klobouk se držel celou svou krempou - nechtěl přijít o pracně nalezeného posluchače, který umí tak krásně dělat "Hmmm!" Netopýr zpanikařil. Echolokace nefungovala, protože mu klobouk zákeřně hvízdal do radarů samé nesmysly.
A tak skončili na trámu ve Velké síni.
A tam teprve klobouk zjistil, jak velmi pochybil. Netopýr mu totiž už neříkal žádné pěkné "Hmm" a "Ó, jémine". Kdepak. Řval mu do jeho ubohé hadrové hlavy pořád jedno a to samé: "Pusť mě domů, chci k mamince!"Jenže jak to měl milý klobouk zařídit, když se nemůže pohybovat, hm?
Neprůhlednost střechy v té síni je tedy kloboukova práce. Doufá, že tak přivolá pozornost a že ho někdo na tom trámu najde a zachrání - a spolu s ním i hlady polomrtvého neviditelného netopýra. Když tedy teď už je vidět aspoň ten trám.Klobouk si musel stáhnout magii z celého hradu, aby se mu to povedlo. A stejně nezabránil místním pavoukům, aby mu mezitím nezalepili pusu.
Takže to má teď fakt blbé. Nemůže křičet. Polomrtvý uvězněný skoro neviditelný netopýr mu moc nepomůže. Zkrátka - zviditelnění toho trámu je jeho jediná a poslední šance.
Doufejme, že tam ubohého klobouka někdo najde dřív, než klobouk pro to zviditelňování trámu vyčerpá celou magii hradu a Bradavice spadnou.


Kapitola 10. Chůze po dně
Tohle je opravdu kapitola, kde jsou všichni na dně. A slečna Marplová tam objevila poklad. Klobouk v Bradavicích samozřejmě pořád je. Svým způsobem. Protože - bylo léto, Minerva si odjela. Klobouk se nechal od skřítků vynést na parapet, aby si taky užil prázdniny. Skřítci v ředitelně větrali, takže tou věžní místností docela profukovalo. Klobouk si tu změnu ohromně užíval. Až ho najednou podebral jakýsi vzdušný vír - a šup do jezera! Klobouk se snažil stočit se špičkou dolů a udělat ze sebe loďku. Ale bylo mu to houby platné. Nacucal se vodou a už jel ke dnu! Dole na dně se Paní z jezera právě houpala v síti spletené z vodních rostlin. Jak se k ní klobouk houpavě snášel, natáhla ruku a chytila ho. A to byl konec. Paní z jezera se totiž stýská po Myrddinovi. Když teď má jeho klobouk, může si povídat aspoň s někým, kdo ho znal. Proč by ji vlastně měly zajímat nějaké Bradavice? Možná ani neví, že existují… A proč by ji měl klobouk prosit, aby ho vrátila? K čemu by se tam vracel? K vymýšlení písniček, které beztak každý do druhého dne zapomene? Ani houby, vážení kouzelníci, mumlá si klobouk pod fousy. Už jsem se dřel až až. Poraďte si tentokrát sami!


Kapitola 11. Slunce v mlze
To je hrozně hezký, ale kde je safra klobouk?
Hmm, mudlovská pošta…
Já vím!
Klobouk ukradla Hermiona.
Totiž tak. Ron se už nějakou dobu nudil: práce většinou stereotyp, žádnej pořádnej protihráč a nic. A znuděnej Ron, to znamená buď Ron s panděrem, nebo ještě horší věci. A jelikož je Hermiona chytrá a milující manželka, podnikla kroky, aby k takové tragédii dojít nemohlo.
Pod záminkou studia vzácných knih ukecala Flitwicka, aby ji v době Minerviny nepřítomnosti pustil do ředitelny. Čmajzla klobouk a prohodila ho krbem k sobě domů. Tam ho zabalila do úhlednýho balíčku a poslala pěkně rodičům do Austrálie - pod heslem "pod svícnem je tma"
Když se Minerva vrátila z dovolené, jasně že poprosila o pomoc Rona, s tím se přece dalo počítat. Takže - Ron má o zábavu postarané. Hermiona se ale stejně pro jistotu schovávala v bradavické knihovně, protože si nebyla jistá svým hereckým uměním. A taky trochu z toho důvodu, proč se slečně Marplové vyhýbá Ria.
Jenže to neututlala, slečna Marplová jí na to přišla. Ale přišla jí i na motivaci, takže je to v pohodě. Teď už jenom musí vyřešit, jak to nenápadně říct Minervě. Nebo jak šupem a fofrem sehnat Grangerovy. Beztak už Grangerovi nevědí, co tomu poštovnímu albatrosovi podstrčit, aby jim přestal z nudy demolovat zahradu. Ti budou leda rádi, že Hermiona už chce svůj tajuplný balíček zpět.



A pak už přišla kapitola dvanáctá s rozuzlením. S Krádeží v ředitelně se pomalu loučíme…
Ještě jsem pro vás na příští středu připravila doplňující drabblíky a pak už to bude opravdu, ale opravdu všechno.




zpět ooOoo dál
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 :D :D | 15. dubna 2015 v 17:18 | Reagovat

Super :-)

2 Regi Regi | E-mail | Web | 15. dubna 2015 v 17:24 | Reagovat

[1]:Díky za komentář, ale to tvé "Super" patří tentokrát Ioannině. :-)

3 :D :D | 15. dubna 2015 v 21:29 | Reagovat

Jo jo, tak je to i myšleno :-D ale je fajn nápad dát ty teorie dohromady :-)

4 ioannina ioannina | 16. dubna 2015 v 2:56 | Reagovat

Díky, Smíšku.
Regi, potvrzuju, takhle seřazené jsou ty teorie ještě šílenější! :-D

5 Lex Lex | 17. dubna 2015 v 21:05 | Reagovat

Ta osmička je obzvlášť povedená, jen mě trochu mrzí, že jsme se nedozvěděli, jak se nakonec milý Adair rozhodl.

6 KattyV KattyV | Web | 18. dubna 2015 v 7:58 | Reagovat

Musím říct, že vzhledem k tomu, že jsem byla jedna z těch dvou (kromě autorky, samozřejmě), která příběh znala dopředu, vždycky jsem při zveřejnění s největším napětím čekala na Ioannininy konspirační teorie, díky kterým jsem i já byla týden co týden překvapená.

7 Regi Regi | E-mail | Web | 20. dubna 2015 v 11:19 | Reagovat

[5]: Lex, tohle jsem nepovažovala za něco až tak důležitého, ale máš pravdu, je to zajímavá otázka. Třeba se k ní zase někdy vrátím v nějakém drabblíku.

8 karakal karakal | 21. dubna 2015 v 13:08 | Reagovat

Už několik dní si čtu tady v Šupleti a vždy mě překvapí, když čtu něco, co ještě není uplně dokončené. Kde je druhý bonus? Jo ahaaaa, on teprve vyjde. No dobrá, aspoň tu detektivku jsem dočetla v kuse.
Nedokončená McGonagallova dcera od Katty mne zaskočila víc. Chjo, teď budu muset čekat, jak to bude dál.
Jinak jsem se sem dostala přes DMD, kde měla Katty odkaz na Amber. Amber mne uchvátila. Akorát jsem měla trochu potíže s charaktery (tady taky), protože první pokračování na toto téma jsem četla od Ioanniny. Člověk musí pořád přepínat mezi už přijatými posuny charakteru, bylo by to na delší debatu a na teď nemám čas, končí mi polední pauza.
Moc děkuji všem za Šuple, snad nedočtu moc rychle veškeré zásoby nastřádané od založení. Musela bych hledat zase něco dalšího a tady se mi líbí.

9 karakal karakal | 21. dubna 2015 v 13:11 | Reagovat

A ještě k detektivce:
Že za klobouk shodila kočka a že v tom má svou roli Teddyho kufr, to mne napadlo, ale že si klobouk zajel na cestu kolem světa, tak to jsem fakt nečekala.

10 KattyV KattyV | Web | 21. dubna 2015 v 17:09 | Reagovat

[8]: Karakal, těší mě (i Regi samozřejmě, ale ta určitě odpoví sama), že se ti u nás líbí.
Nedokončené věci - no to víš, vždycky bude něco nedokončeného. A DMD nám v tom udělalo notný guláš. Nebýt jeho, už bychom se s Minervou dostali do doby Pobertů. Takto jsou její učitelské začátky stále ještě v mojí hlavě. Neztrácej naději. Konec dubna se blíží a pak se k Minervě vrátím.
Pokud jde o různý pohled na charaktery - to už je, řekla bych, úděl FF. Každý to vidíme krapet jinak, ale tady u nás snad všichni v mezích možností.
Až pročteš všechno, co najdeš ode mne, Regi a Ioanniny, pusť se třeba do Bless the Child. To ti vydrží na dost dlouho. Ostatně, i Podzemní pole od Mannaz je zajímavé (a dokončené). Než to zvládneš, my s Regi zatím něco dopíšeme. A naši jarní hosté toho taky mají co nabídnout. :-)

11 Regi Regi | E-mail | Web | 27. dubna 2015 v 14:45 | Reagovat

[8]:[9]:, Karakal, omlouvám se , že tak pozdě, ale Katty odpověděla i za mne. Je fajn, že máme Šuple společně.
Klobouk a jeho dovolená... Prvotní nápad byl, že se z ředitelny ztratil moudrý klobouk. A pak jsem začala přemýšlet, jak by se to mohlo stát. A je fakt, že ředitelna je tak zabezpečená, že moc těch pravděpodobných způsobů nebylo. Nechtěla jsem použít moc magie. Chtěla jsem něco přiměřeně přirozeného. Ale snad jsem ti nezkazila tím předvídatelným řešením radost ze čtení a alespoň něčím jsem tě v závěru překvapila.

12 karakal karakal | 1. května 2015 v 22:50 | Reagovat

[11]: Nic jsi mi nezkazila, líbilo se mi to celé :). Už jsem toho na šupleti přečetla docela dost. Ehm, Bless the Child mi vydrželo trochu víc jak týden, dnes už jsem četla aktuální kapitolu, ale už taky potřebuju trochu spát. Ovšem nečetla jsem tam diskuse, tak se k nim můžu vrátit. Pottera jsem původě četla anglicky, tak občas nevím, kdo je kdo, v českých jménech se nevyznám. Ale nějak zvlášť to nevadí, hlavní figury obvykle poznat jdou. Dík moc za prima čtení. To patří všem.

13 Regi Regi | E-mail | Web | 2. května 2015 v 8:27 | Reagovat

[12]: Karakal, ty jsi neuvěřitelný čtenář. Jsem moc ráda, že se ti u nás líbí a doufám, že budeš nakukovat i nadále a že tě zaujmou i naše novinky. Snažíme se s Katty, aby naše Šuplátko žilo a pořád tady přibývalo něco nového, ať už z našich per, nebo z peří našich přítelkyň (Hmm... my se vlastně chlubíme, kromě vlastního, i cizím peřím... ;-) )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014