ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kterak se Penny novým věcem učila

5. května 2015 v 0:01 | Ioannina |  Kterak Penny...



Třetí dílek životopisného povídání, které fenka Penny své člověce do klávesnice naštěkala.




I řekla moje člověka: Penny, sedni!
A já si sedla-vstala-sedla-vyskočila-udělala kolečko-sedla-vstala-sedla-zatřepala ušima-sedla!
I řekla moje člověka: Dobře, Penny.
A šly jsme zase dál.
I řekla moje člověka: Penny, pojď sem!
A já provedla obrskok, nastartovala, přefrčela kolem ní, stočila se do oblouku, přefrčela znovu, protože to bylo moc rychle, než aby se dalo zabrzdit, zase se zatočila a tentokrát přifrčela kruhem, protože to už jeden ubrzdí. A nadšeně stepovala před ní. Asi tak deset stepů.
I řekla moje člověka znovu: Dobře, Penny, jsi šikovná.
A to já moc ráda slyším.
Když jsme přišly k obchodu, řekla moje člověka: Penny, počkej tu na mě, jasné?
A já si sedla, vstala, strčila čumák do dveří, uhnula, strčila čumák do dveří, připletla se pod nohy, uhnula, šla si dát packy na to veliké okno, co je jím tak dobře vidět dovnitř, pak zase strčila čumák do dveří, zase uhnula, znovu si šla dát packy na to okno a tak pořád dokola a dokolečka, až moje člověka z obchodu vyšla a nesla plnou tašku ulovených věcí.
I řekla moje člověka: Ty jsi ale hodnej a šikovnej pejsek, Penny! Dobře jsi tu čekala!
A já jí radostně skočila na hlavu, strčila čumák do tašky, blaženě zafuněla, protože, lidi, nezapomněla, koupila nám SEJRA!, třikrát ji oběhla, udělala jí tláp! kam jsem jenom dosáhla, odrazila se od ní, lítala dopředu-dozadu, zase ji oběhla a skočila si salto. To aby věděla, že jsem šťastná, že mě pochválila. A ani jediným zubem nebo drápem jsem se přitom nedotkla tašky, protože taková taška, lidi, to je strašně křehká věc, jenom tak trošinku přejedete drápem někde okolo a ona se hnedka roztrhá a všechny ulovené věci se vysypou a moje člověka nadává.
I řekla moje člověka: Penny, hop! A popleskala na lavičku.
A já udělala dva tři kroky dozadu, stáhla uši a začala hrozně vyděšeně koukat.
I řekla moje člověka ještě jednou: No tak, Penny, pojď, hop!
A já jsem zacouvala ještě o kousek a pak jsem úplně strnula. Protože když se nehýbete, tak nejste vidět, a když nejste vidět, tak vás nikdo nenajde, a když vás nikdo nenajde, tak vás nikdo - nemůže - bít!
Ale moje člověka...
Moje člověka natáhla ruku...
A pohladila mě po hlavě...
A potom povídá: No tak, Penny.
A já... opatrně... zvedla přední packu.
A moje člověka říká: Dobře, Penny.
Lidi, já se po ní podívala, jako bych tomu nemohla uvěřit. Tak to přece nechodí, nebo snad ano? Přece když se pes učí něco nového, tak se u toho hrozně bije, aby to rychle uměl, nebo snad ne? A proto jsou všechny nové rozkazy strašně nebezpečné. Nebo to tak není? Tak jak to je?
A zvedla jsem druhou packu.
A moje člověka zase povídá: Dobře, Penny, pojď.
Ale... ale... já si přece pamatuju! Z toho domu, než jsem přišla k mojí člověce! Z toho, jak jsem odtud utekla!
Ale...?
A opatrňoučce jsem se přikradla k lavičce a očichala ji.
A moje člověka říká: Dobře, Penny, tak a teď hop. A popleskala na ni.
Já k ní zvedla hlavu. Malinko jsem napřímila uši. Budeš mě chválit? Budeš? Budeš? Máš mě ráda, že? Můžu to udělat třeba i špatně a pořád mě budeš mít ráda, že? Budeš? Viď?
Budeš.
Tak jo.
Tak já to zkusím. Sice nevím, co chceš, ale zkusím to.
A dala jsem si nahoru packy.
A moje člověka říká: Ne, Penny, ne packy. Celýho pejska. Hop. A vzala mě pod předníma packama a popotáhla nahoru.
Já pochopila.
Vyskočila!
Seskočila-vyskočila-seskočila-oběhla lavičku-vyskočila-přeskočila opěradlo-skočila přes opěradlo zpátky a sletěla na zem-udělala salto-oběhla lavičku-zatřepala ušima-vyplázla jazyk-zaplázla jazyk-vyskočila-seskočila-sedla si-udělala HOP!
Rozzářeně se podívala na moji člověku. Tohle jsi chtěla! Viď! Žejo! Že jsem hodná a šikovná Penelopka! Žejo! Tak to řekni! Honem! Jo?
A moje člověka řekla: Jsi hodná a šikovná Penelopka a moc hezky jsi udělala hop. Tak to zkus znovu. Dolů. A hop.
A já... ale to už si umíte představit.
No a od té doby hrozně ráda cvičím. Učím se tisíc nových věcí. Skáču. Po žebříku lozím. Balonky nosím. Dávám věci do dlaně. U nohy umím chodit, i když to mi dalo moc a moc práce. U kola umím běhat, pěkně napravo vedle kola, abych se nemotala do cesty ostatním zvířatům s kulatýma nohama. Jezdím v košíku a umím nastoupit a vystoupit za jízdy, ale vystupuju jenom, když mi moje člověka dovolí, protože zvířata s kulatýma nohama a svítivýma očima nemají rozum a moc ráda rozšlapávají malé černé pejsky. Když jdeme pěšky, před každou silnicí se zastavím. Lovím šišky. Umím najít šiškový strom. Když mojí člověce něco spadne, tak jí to podám. (Nejtěžší bylo naučit se sebrat pasiánsovou kartu.) Nosím jí její telefonek, když pípne. Dokážu jí přivléct batoh, i když mi celkem trvalo, než jsem zjistila, že přitom musím couvat, protože táhnout batoh, na kterém si stojíte, prostě nejde. Vyndávám prádlo z pračky a vytírám s ním kuchyň. Umím si nasadit i náhubek, ale to dělám moc nerada. Dokonce umím i berle podat, pěkně do ruky, protože člověk, co musí mít náhradní nohy, se bez nich pořádně nedokáže hýbat a hned padá. Spoustu a spoustu věcí umím. A moje člověka mě za každičkou vždycky pochválí.
Ostatní pejsci prý cvičí za pamlsky. Já ne. Mně většina granulí nechutná.
Ale nic na světě není sladší, než když moje člověka řekne: Dobře jsi to udělala, Penny!


(Podle vyprávění své Penny sepsala Ioannina.)





zpět ooOoo dál
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KattyV KattyV | Web | 5. května 2015 v 7:33 | Reagovat

Penuško zlatá, co ani drápkem se tašek nedotýká, pochopila jsi tak přesně, co je v životě opravdu důležité. Co je naším pohonem a motorem, pro co se třeba přerazíme.

2 Tora Tora | E-mail | 5. května 2015 v 11:58 | Reagovat

Milá Penny, čtu si tak to tvé vyprávění, usmívám se a vzpomínám na to, jak jsem tě poznala. Škoda, že jen tak nakratičko. Tvé vyprávění se mi moc líbí a vidím to úplně živě. Dokázala sis najít dobrou člověku a bylo vám spolu prima,a to je hlavní.

3 Martian Martian | 5. května 2015 v 19:11 | Reagovat

To je krásné. (Usmívá se jako blbec.) A nemohla jsem si přitom nevzpomenout na jinou úžasnou člověku, švédskou jezdkyni a trenérku koní, Theresu Sandin. Ona v podstatě říká, že teprve, když koník má v každém okamžiku možnost na její pokyn beztrestně odpovědět „ne“ a přesto svou reakcí říká „ano, udělám to pro tebe, protože ti věřím a protože tě mám rád“, teprve potom je to pravé jezdecké umění, které jí přináší mnohem větší uspokojení než vítězství v nějaké drezurní soutěži… Moudrá to člověka. :-)

4 ioannina ioannina | 5. května 2015 v 21:36 | Reagovat

[1]: Penuška penušatá, nejpenušatější na celým světě, to věděla líp než všichni lidi kolem včetně její člověky. <3

[2]: Toro, jsem hrozně moc ráda, žes Penny poznala aspoň tak maličko.

[3]: Martian, to je geniální přístup!
Mám ráda psy na volno. Proč bych se měla tahat s vodítkem? Radši ať jsou zvyklí se mnou komunikovat a ať jsou spolehliví i úplně "nahatí" - bez obojku, bez všeho...

5 Regi Regi | E-mail | Web | 6. května 2015 v 6:14 | Reagovat

Tak jsem tenhle dílek četla doma svému muži nahlas. A hned na začátku jsem se odbourala a nemohla číst dál: "A já si sedla-vstala-sedla-vyskočila-udělala kolečko-sedla-vstala-sedla-zatřepala ušima-sedla!" Tohle je totiž tak dokonalé provedení pokynu! :D

6 ioannina ioannina | 6. května 2015 v 13:53 | Reagovat

[5]: :D Přesně podle výcvikových norem! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014